Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ DRUHÁ

Výčet prvků hmotného stvoření

Tato kapitola vyjmenovává a kategorizuje přírodní prvky, vysvĕtluje rozdíl mezi mužskou a ženskou povahou a popisuje zrození a smrt.

Na počet hmotných prvků existuje mnoho názorů. I když jsou tyto rozdíly v názorech vyvolané vlivem klamné energie, mají svoji logiku. Všechny přírodní prvky existují všude, a proto autority, jež uznávají klamnou energii Nejvyšší Osobnosti, mohou předkládat různé teorie. Hlavní příčinou jejich vzájemnĕ si odporujících tvrzení je nepřemožitelná klamná energie Boha.

Mezi svrchovaným poživatelem a nejvyšším vládcem není žádný rozdíl. Představovat si, že mezi nimi nĕjaký rozdíl je, nedává smysl. Bĕžné poznání je jen rysem hmotné přírody, nikoliv samotné duše. Holá podstata hmotné existence se nazývá různĕ podle svých různých fází projevu. V kvalitĕ dobra je to poznání, v kvalitĕ vášnĕ činnost a v kvalitĕ temnoty nevĕdomost. Čas je dalším jménem Nejvyšší Osobnosti Božství a hmotné sklony lze také nazvat sūtra či mahat-tattva. Dvaceti pĕti prvky jsou Pán, příroda, mahat, falešné ego, éter, vzduch, oheň, voda, zemĕ, oči, uši, nos, jazyk, kůže, řeč, ruce, nohy, genitálie, konečník, mysl, zvuk, hmat, podoba, chuť a vůnĕ.

Neprojevená Nejvyšší Osobnost jen pohlíží na přírodu. Hmotná příroda, která je pod kontrolou Nejvyššího Pána, pak nabývá podob příčin a následků a uskutečňuje stvoření, udržování a zničení hmotného svĕta. I když na první pohled se puruṣa a prakṛti navzájem neliší, z konečného hlediska mezi nimi rozdíl je. Hmotné stvoření pochází z kvalit prakṛti a jeho vlastností je promĕnlivost. Živé bytosti, které se stavĕjí nepřátelsky k Nejvyšší Osobnosti Božství, přijímají a opouštĕjí různé druhy hmotných tĕl na základĕ svých vlastních hmotných činností. Osoby zmatené iluzí a neznalé vlastního já to nechápou. Mysl plná představ o plodonosném jednání jen přenáší smysly s sebou z jednoho tĕla do druhého a duše je následuje. Živá bytost je však naprosto pohroužená do uspokojování smyslů, a proto si na svou dřívĕjší existenci nevzpomíná.

Tĕlo prochází devíti projevenými stavy zapříčinĕnými stykem s kvalitami hmotné přírody. Jedná se o oplodnĕní, tĕhotenství, zrození, dĕtství, mládí, dospĕlost, střední vĕk, stáří a smrt. Ze smrti svého otce a zrození syna může osoba snadno pochopit vzestup a pád svého vlastního tĕla. Duše, která vnímá, se liší od tohoto tĕla. Pokud však živá bytost postrádá poznání o skutečném stavu vĕcí, je zmatená objekty smyslového požitku, a tak se pohybuje v kolobĕhu hmotné existence. Bez ustání tak putuje pod vlivem hmotných činností a rodí se jako mudrc či polobůh, když na ni působí převážnĕ kvalita dobra, mezi démony či lidskými bytostmi, převažuje-li vliv kvality vášnĕ, a mezi duchy či zvířaty, podléhá-li kvalitĕ nevĕdomosti. Duše sama si neužívá smyslových objektů – tuto činnost provádĕjí smysly. Živá bytost tedy ani nemá smyslové požitky zapotřebí. S výjimkou tĕch klidných osobností, jež přijaly útočištĕ u lotosových nohou Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a vĕnují se plnĕní božských povinností ve službĕ Pánu, každého, včetnĕ takzvaných učenců, nevyhnutelnĕ přemůže všemocná hmotná příroda.

Sloka 1-3:
Uddhava se zeptal: Můj milý Pane, ó vládce vesmíru, jaký počet různých prvků stvoření uvádĕjí velcí mudrci? Slyšel jsem Tebe osobnĕ mluvit o celkem dvaceti osmi – o Bohu, jīvĕ neboli duši, mahat-tattvĕ, falešném egu, pĕti hrubohmotných prvcích, deseti smyslech, mysli, pĕti jemných objektech vnímání a třech kvalitách přírody. Nĕkteré autority ale říkají, že existuje dvacet šest prvků, zatímco jiné mluví o dvaceti pĕti nebo o sedmi, devíti, šesti, čtyřech či jedenácti. Ještĕ další říkají, že jich je sedmnáct, šestnáct nebo třináct. Co mĕl každý z tĕchto mudrců na mysli, když tĕmito různými způsoby vyčíslovali prvky stvoření? Ó nejvyšší vĕčný, vysvĕtli mi to, prosím.
Sloka 4:
Pán Kṛṣṇa odpovĕdĕl: Všechny hmotné prvky jsou přítomné všude, a proto je rozumné, že je různí učení brāhmaṇové různĕ analyzují. Všichni tito filosofové hovoří pod záštitou Mé mystické energie, a tak mohou říci cokoliv, aniž by odporovali pravdĕ.
Sloka 5:
Když se filosofové přou: „Já nemíním analyzovat tento jev stejným způsobem jako ty,“ k jejich analytickým neshodám je pobízejí Mé nepřekonatelné energie.
Sloka 6:
Vzájemným působením Mých energií vznikají různé názory. Pro ty, kdo však upřeli svou inteligenci na Mne a ovládli své smysly, mizí odlišnosti ve vnímání a tím je odstranĕna samotná příčina sporů.
Sloka 7:
Ó nejlepší z lidí, jelikož jemné a hrubé prvky do sebe navzájem vstupují, filosofové mohou vyčíslovat základní hmotné prvky různĕ, jak si přejí.
Sloka 8:
Všechny jemné hmotné prvky jsou ve skutečnosti přítomné ve svých hrubých následcích a všechny hrubé prvky jsou podobnĕ přítomné ve svých jemných příčinách, neboť hmotné stvoření probíhá postupným projevem prvků od jemných ke hrubým. Všechny hmotné prvky tedy můžeme najít v kterémkoliv z nich.
Sloka 9:
Proto bez ohledu na to, který z tĕchto myslitelů hovoří a ať ve svých výpočtech zahrnují hmotné prvky do jemných příčin nebo do jimi projevených výtvorů, přijímám jejich závĕry jako autoritativní, neboť každou z tĕchto různých teorií lze podpořit nĕjakým logickým vysvĕtlením.
Sloka 10:
Jelikož osoba odnepamĕti zahalená nevĕdomostí sama nemůže dospĕt k seberealizaci, je nutná přítomnost nĕjaké další osobnosti, která má skutečné poznání Absolutní Pravdy a může jí ho předat.
Sloka 11:
Podle poznání na úrovni hmotné kvality dobra není mezi živou bytostí a nejvyšším vládcem žádný kvalitativní rozdíl. Představa kvalitativního rozdílu mezi nimi je nesmyslná spekulace.
Sloka 12:
Příroda existuje původnĕ jako rovnovážný stav tří hmotných kvalit, které náleží jen přírodĕ, nikoliv transcendentální duši. Tyto kvality – dobro, vášeň a nevĕdomost – jsou bezprostředními příčinami stvoření, udržování a zničení tohoto vesmíru.
Sloka 13:
Kvalita dobra je v tomto svĕtĕ vnímána jako poznání, kvalita vášnĕ jako plodonosné jednání a kvalita temnoty jako nevĕdomost. Čas je vnímán jako vybuzená interakce hmotných kvalit a souhrn všech přirozených sklonů ztĕlesňuje prvotní sūtra neboli mahat-tattva.
Sloka 14:
Popsal jsem devĕt základních prvků jako duši v roli poživatele, přírodu, prvotní projev přírody v mahat-tattvĕ, falešné ego, éter, vzduch, oheň, vodu a zemi.
Sloka 15:
Sluch, hmat, zrak, čich a chuť je pĕt poznávacích smyslů, Můj milý Uddhavo, a řeč, ruce, genitálie, konečník a nohy představují pĕt činných smyslů. Mysl patří k obĕma tĕmto kategoriím.
Sloka 16:
Zvuk, hmat, chuť, vůnĕ a podoba jsou objekty poznávacích smyslů a pohyb, řeč, vymĕšování a vyrábĕní jsou úlohy činných smyslů.
Sloka 17:
Na počátku stvoření nabývá příroda prostřednictvím kvalit dobra, vášnĕ a nevĕdomosti svou podobu jako ztĕlesnĕní všech jemných příčin a hrubých projevů ve vesmíru. Nejvyšší Osobnost Božství nevstupuje do interakcí hmotného projevu, ale na přírodu jen pohlíží.
Sloka 18:
S tím, jak se hmotné prvky počínaje mahat-tattvou mĕní, získávají pohledem Nejvyššího Pána své specifické energie a poté, co se silou přírody spojí, vytvoří vesmírné vejce.
Sloka 19:
Podle nĕkterých filosofů existuje sedm prvků: zemĕ, voda, oheň, vzduch a éter plus vĕdomá duchovní duše a Nejvyšší Duše, jež je základem jak hmotných prvků, tak obyčejné duše. Tĕlo, smysly, životní vzduch a všechny hmotné jevy jsou podle této teorie stvořené z tĕchto sedmi prvků.
Sloka 20:
Jiní filosofové prohlašují, že existuje šest prvků: pĕt fyzických (zemĕ, voda, oheň, vzduch a éter) a šestým je Nejvyšší Osobnost Božství. Tento Nejvyšší Pán pomocí prvků, které vydal ze sebe, tvoří tento vesmír a pak do nĕj osobnĕ vstupuje.
Sloka 21:
Nĕkteří filosofové mluví o existenci čtyř základních prvků, z nichž tři – oheň, voda a zemĕ – pocházejí ze čtvrtého, Nejvyššího Já. Jakmile vzniknou, vytvářejí vesmírný projev, v nĕmž pak nastává veškeré hmotné stvoření.
Sloka 22:
Nĕkteří vyčíslují existenci sedmnácti základních prvků: pĕt hrubých prvků, pĕt objektů vnímání, pĕt smyslových orgánů, mysl a duše jako prvek sedmnáctý.
Sloka 23:
Při vypočítávání šestnácti prvků spočívá jediný rozdíl oproti minulé teorii v tom, že duše je ztotožňována s myslí. Uvažujeme-li o pĕti fyzických prvcích, pĕti smyslech, mysli, individuální duši a Nejvyšším Pánu, dospĕjeme ke třinácti prvkům.
Sloka 24:
Jedenáct vyjde, počítá-li se duše, hrubé prvky a smysly. Osm hrubohmotných a jemnohmotných prvků plus Nejvyšší Pán představuje devĕt.
Sloka 25:
Takto velcí filosofové analyzují hmotné prvky mnoha různými způsoby. Všechna jejich prohlášení jsou rozumná, neboť jsou podávána s dostatečnou logikou. Od skutečných učenců se toto filosofické nadání očekává.
Sloka 26:
Śrī Uddhava se otázal: I když se příroda a živá bytost od sebe vĕčnĕ přirozenĕ liší, ó Pane Kṛṣṇo, vypadá to, jako kdyby mezi nimi žádný rozdíl nebyl, protože spočívají jedna ve druhé. Duše se jeví být v přírodĕ a příroda v duši.
Sloka 27:
Ó Kṛṣṇo s lotosovýma očima, ó vševĕdoucí Pane, prosím odstraň tuto velkou pochybnost z mého srdce svými slovy, jež projevují Tvou mistrnou schopnost logické argumentace.
Sloka 28:
Jen od Tebe pochází poznání živých bytostí a Tvá energie jim toto poznání krade. Nikdo jiný než Ty prostĕ nemůže poznat pravou povahu Tvé klamné energie.
Sloka 29:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ó nejlepší z lidí, hmotná příroda a její poživatel se jednoznačnĕ liší. Toto projevené stvoření prochází neustálými promĕnami, neboť se zakládá na vybuzení kvalit přírody.
Sloka 30:
Můj milý Uddhavo, Moje hmotná energie tvořená třemi kvalitami a jednající skrze nĕ projevuje různé podoby stvoření a také různé podoby vĕdomí, které je vnímá. Projevený výsledek hmotných promĕn je chápán ve třech aspektech: adhyātmickém, adhidaivickém a adhibhautickém.
Sloka 31:
Zrak, viditelná podoba a odražený obraz slunce v oční jamce se projevují navzájem. Původní slunce stojící na nebi se však projevuje samo. Podobnĕ Nejvyšší Duše, původní příčina všech bytostí, která je tedy od nich všech oddĕlená, osvĕtluje svým transcendentálním vnímáním jako konečný zdroj projevení všech vzájemnĕ se projevujících objektů.
Sloka 32:
Podobnĕ lze z hlediska tĕchto tří kategorií – na smysly, objekty vnímání a vládnoucí božstva – analyzovat všechny smyslové orgány, to znamená kůži, uši, oči, jazyk a nos i funkce jemnohmotného tĕla, tedy podmínĕné vĕdomí, mysl, inteligenci a falešné ego.
Sloka 33:
Když jsou tři kvality přírody vybuzené, výsledná promĕna se objevuje jako prvek zvaný falešné ego ve třech fázích – dobru, vášni a nevĕdomosti. Toto falešné ego vytvořené z mahat-tattvy, jež sama vzniká z neprojevené pradhāny, se stává příčinou veškeré hmotné iluze a duality.
Sloka 34:
Spekulativní hádky filosofů – „Tento svĕt je skutečný,“ „Ne, je neskutečný“ – se zakládají na neúplném poznání Nejvyšší Duše a zamĕřují se jen na pochopení hmotných dualit. I když tyto hádky nemají žádnou cenu, ti, kdo odvrátili svou pozornost ode Mne, svého pravého Já, jich nejsou schopni zanechat.
Sloka 35-36:
Śrī Uddhava řekl: Ó Nejvyšší Pane, inteligence tĕch, kdo jsou pohroužení v plodonosných činnostech, je od Tebe jistĕ odvrácená. Prosím, vysvĕtli mi, jak tyto osoby na základĕ svých materialistických činností přijímají vyšší a nižší tĕla a jak je potom opouštĕjí. Ó Govindo, pošetilci toto téma velmi tĕžko chápou. Jsou oklamaní iluzí v tomto svĕtĕ a obvykle si tĕchto skutečností nejsou vĕdomi.
Sloka 37:
Pán Kṛṣṇa pravil: Hmotnou mysl lidí utvářejí reakce za plodonosné jednání. Společnĕ s pĕti smysly putuje z jednoho hmotného tĕla do druhého a duchovní duše ji následuje, přestože se od ní liší.
Sloka 38:
Mysl poutaná k reakcím za plodonosné činy stále medituje o objektech smyslů – jak tĕch, které je vidĕt v tomto svĕtĕ, tak tĕch, o kterých je slyšet od védské autority. Následnĕ se zdá, že mysl vzniká a zaniká společnĕ s objekty svého vnímání, a tak ztrácí schopnost rozlišit minulost a budoucnost.
Sloka 39:
Když živá bytost přechází ze současného do dalšího tĕla vytvořeného svou vlastní karmou, pohrouží se do příjemných a bolestivých vjemů nového tĕla a úplnĕ zapomene na zkušenost v minulém tĕle. Tomuto úplnému zapomnĕní na svou předchozí hmotnou totožnost, k nĕmuž dochází z toho či onoho důvodu, se říká smrt.
Sloka 40:
Ó nanejvýš velkodušný Uddhavo, to, čemu se říká zrození, je jen plné ztotožnĕní osoby s novým tĕlem. Přijímá své nové tĕlo stejnĕ bezvýhradnĕ jako ten, kdo pokládá zážitky ve snu nebo nĕjaké přeludy za realitu.
Sloka 41:
Tak jako si snící nebo fantazírující osoba nepamatuje své dřívĕjší sny či fantazírování, živá bytost si ve svém současném tĕle myslí, že teprve nedávno vznikla, přestože existovala předtím.
Sloka 42:
Jelikož mysl, která je sídlem smyslů, dala vzniknout ztotožnĕní se s novým tĕlem, hmotná rozmanitost tří úrovní – vysoké, střední a nízké – se jeví, jako kdyby patřila k realitĕ duše. Vlastní já tak vytváří vnĕjší a vnitřní dualitu, tak jako človĕk může zplodit špatného potomka.
Sloka 43:
Můj milý Uddhavo, hmotná tĕla neustále podstupují stvoření a zničení silou času, jehož rychlost je nepostřehnutelná. Kvůli subtilní povaze času to však nikdo nevidí.
Sloka 44:
Všechna hmotná tĕla procházejí různými stádii promĕny, tak jako plamen svíčky, proud řeky nebo ovoce stromu.
Sloka 45:
I když záři lampy tvoří nesčetné paprsky svĕtla, jež neustále vznikají, mĕní se a zanikají, osoba s oklamanou inteligencí, jež na chvíli spatří svĕtlo, vyslovuje klamný názor: „Tohle je svĕtlo této lampy.“ Když hledíme na plynoucí řeku, protéká jí stále nová voda a mizí v dáli, a přesto pošetilec pozorující jeden úsek řeky mylnĕ prohlašuje: „Tohle je voda této řeky.“ Stejné je to s hmotným tĕlem lidské bytosti – i když se neustále mĕní, ti, kdo jen promarňují svůj život, se mylnĕ domnívají a říkají, že každé jednotlivé stádium tĕla představuje pravou totožnost dané osoby.
Sloka 46:
Nikdo se ve skutečnosti nerodí ze semene dřívĕjších činností ani neumírá, neboť každý je nesmrtelný. Působení klamu se zdá, že se živá bytost rodí a že umírá, tak jako oheň vypadá, že ve styku se dřevem vzniká a pak přestává existovat.
Sloka 47:
Oplodnĕní, tĕhotenství, narození, vĕk batolete, dĕtství, mládí, střední vĕk, stáří a smrt představují devĕt vĕků tĕla.
Sloka 48:
I když se hmotné tĕlo liší od vlastního já, kvůli nevĕdomosti vyvolané stykem s hmotou se živá bytost mylnĕ ztotožňuje s vyššími a nižšími tĕlesnými stavy. Nĕkdy se nĕjaká požehnaná osoba dokáže tĕchto mentálních výmyslů vzdát.
Sloka 49:
Ze smrti svého otce či dĕda může každý usoudit, že i jeho čeká smrt, a ze zrození svého syna může pochopit své vlastní zrození. Ten, kdo takto realisticky chápe stvoření a zánik hmotných tĕl, již nepodléhá tĕmto dualitám.
Sloka 50:
Ten, kdo vidí, jak se strom rodí ze svého semene a jak poté, co dosáhne zralosti, hyne, zůstává pozorovatelem od stromu oddĕleným. Stejnĕ zůstává svĕdek zrození a smrti hmotného tĕla oddĕlený od tĕla.
Sloka 51:
Neinteligentní človĕk, který nedokáže rozeznat sebe sama od hmotné přírody, považuje přírodu za skutečnou. Ze styku s ní je úplnĕ zmatený a vstupuje do kolobĕhu hmotné existence.
Sloka 52:
Plodonosné činnosti nutí podmínĕnou duši k neustálému bloudĕní. Následkem styku s kvalitou dobra se rodí mezi mudrci či polobohy, kvůli styku s kvalitou vášnĕ se stává démonem nebo lidskou bytostí a stykem s kvalitou nevĕdomosti se rodí jako duch nebo ve zvířecí říši.
Sloka 53:
Duše není nikdy konatelem hmotných činností, ale nechává se unést hmotnou inteligencí, a tak je nucena napodobovat její vlastnosti, tak jako človĕk nĕkdy napodobuje lidi, které vidí tančit a zpívat.
Sloka 54-55:
Hmotný život duše a její zážitky smyslového požitku jsou ve skutečnosti klamné, ó potomku Daśārhy, tak jako zdánlivé chvĕní stromů, když se odrážejí ve zčeřené vodĕ, nebo jako zdánlivé točení se zemĕ, když človĕk koulí očima, nebo jako svĕt fantazie nebo snu.
Sloka 56:
Pro toho, kdo medituje o smyslovém požitku, hmotný život – i když postrádá skutečnou existenci – nekončí, tak jako nepříjemné zážitky ve snu.
Sloka 57:
Proto, ó Uddhavo, neusiluj o smyslový požitek pomocí hmotných smyslů. Hleď, jak iluze založená na hmotných dualitách brání realizovat pravé já.
Sloka 58-59:
I když zlí lidé toho, kdo chce dosáhnout nejvyššího cíle v životĕ, přehlížejí, urážejí, zesmĕšňují nebo mu závidĕjí, i když ho pošetilci opakovanĕ rozrušují tím, že ho bijí, svazují nebo připravují o zamĕstnání, plivou na nĕj nebo ho pomočují, mĕl by přes všechny tyto tĕžkosti používat svou inteligenci k tomu, aby se udržoval v bezpečném postavení na duchovní úrovni.
Sloka 60:
Śrī Uddhava řekl: Ó nejlepší ze všech řečníků, prosím vysvĕtli mi, jak to mohu správnĕ pochopit.
Sloka 61:
Ó duše vesmíru, hmotné podmínĕní je velmi silné, a proto je i pro učence nesmírnĕ tĕžké snášet urážky od nevĕdomých. Ty dokáží snášet jedinĕ Tví oddaní, kteří se neochvĕjnĕ vĕnují láskyplné službĕ Tobĕ a kteří dosáhli klidu tím, že sídlí u Tvých lotosových nohou.