Skip to main content

KAPITOLA DVACÁTÁ PRVNÍ

Pán Kṛṣṇa vysvĕtluje védskou cestu

Určité osoby nejsou způsobilé ani pro jednu ze tří podob yogy – karma, jñāna a bhakti. Vůči Pánu Kṛṣṇovi se stavĕjí nepřátelsky, jsou připoutané k uspokojování smyslů a ovládané plodonosným jednáním zamĕřeným na plnĕní hmotných tužeb. Tato kapitola popisuje jejich chyby z hlediska místa, času, látky a osob, jimž jsou činnosti vĕnované.

Pro ty, kdo mají dokonalé poznání a oddanost Pánu, hmotnĕ dobré vlastnosti či chyby neexistují. Pro uchazeče, jenž na úrovni karmy usiluje o ukončení hmotného života, je však konání pravidelných a mimořádných plodonosných povinností dobré a jejich nekonání je špatné. Rovnĕž je pro nĕj dobré to, co neutralizuje hříšné reakce.

Ten, kdo je na úrovni poznání ovlivnĕné čistou kvalitou dobra, by mĕl rozvíjet poznání a ten, kdo je na úrovni oddanosti, by mĕl praktikovat oddanou službu tvořenou nasloucháním, opĕvováním a tak dále. Pro oba je špatné cokoliv, co jim v tomto jednání brání. Ti, kdo se však neucházejí o transcendentální rozvoj ani nejsou dušemi, jež dospĕly k dokonalosti, to znamená lidé zcela nepřátelští vůči duchovnímu životu a oddaní výhradnĕ plodonosným činnostem pro splnĕní hmotných tužeb, musí brát v úvahu mnoho hledisek pro to, co je čisté a nečisté a co je příznivé a nepříznivé. Ta se týkají tĕla, místa, kde se činnost odehrává, času, použitých předmĕtů, konatele, pronášených manter a konkrétní činnosti.

Ctnosti a nectnosti ve skutečnosti nejsou absolutní, ale relativní vůči pokročilosti dané osoby. Držet se způsobu rozlišování vhodného pro vlastní úroveň pokročilosti je dobré a cokoliv jiného je špatné. To je základní pochopení ctnosti a nectnosti. Dokonce i mezi objekty náležícími ke stejné kategorii se rozlišuje čistota a nečistota různými způsoby v závislosti na konání náboženských povinností, svĕtském jednání a obživĕ. Tyto rozdíly jsou popsané v různých písmech.

Varṇāśramská pravidla stanoví, co je tĕlesná čistota a nečistota. S ohledem na místo určují čistotu a nečistotu takové faktory, jako je například výskyt černého jelena. S ohledem na čas udává rozdíly mezi čistotou a nečistotou buď čas sám nebo jeho vztah k různým objektům. U hmotných látek se čistota a nečistota stanoví podle posvĕcení objektů a slov a u konatele podle činností jako je mytí, rozdávání milodarů, podstupování přísné askeze a vzpomínání na Nejvyššího Pána. Pokud přijal poznání manter od pravého duchovního mistra, je jeho mantra považována za čistou a činnost je očištĕná jejím obĕtováním Nejvyšší Osobnosti Božství. Když je šest faktorů – místo, čas a tak dále – očištĕných, jedná se o dharmu neboli ctnost, v opačném případĕ jde o adharmu, nectnost.

Rozdíly mezi ctnostmi a nectnostmi v konečném smyslu nemají podstatu, protože se mĕní podle místa, času, příjemce činností a tak dále. Co se týče konání předepsaných povinností pro smyslový požitek, pravým zámĕrem všech písem je potlačovat materialistické sklony – to je skutečný náboženský princip, jenž odstraňuje lítost, zmatenost a strach a udílí veškeré štĕstí. Činnost konaná pro smyslový požitek není ve skutečnosti prospĕšná. Popisy tĕchto plodonosných výhod uvedené v různých phala-śruti jsou mínĕné tak, aby pomohly postupnĕ rozvíjet chuť pro nejvyšší prospĕch. Osoby s nižší inteligencí však považují kvĕtnaté verše písem týkající se požehnání za pravý smysl Véd. Tento názor však ti, kdo skutečnĕ znají pravdu Véd, nikdy nezastávají. Osoby, jejichž mysli jsou vzrušené kvĕtnatými slovy Véd, nemají zájem naslouchat o Pánu Harim. Je třeba pochopit, že vnitřním obsahem Véd není nic, co nemá vztah s původní Osobností Božství. Védy se zamĕřují výhradnĕ na Nejvyšší Absolutní Pravdu, Osobnost Božství. Tento hmotný svĕt je jen klamnou energií Nejvyššího Pána a vyvracením hmotné existence se lze odpoutat od hmoty.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
ya etān mat-patho hitvā
bhakti-jñāna-kriyātmakān
kṣudrān kāmāṁś calaiḥ prāṇair
juṣantaḥ saṁsaranti te

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; ye — ti, kdo; etān — tĕchto; mat-pathaḥ — prostředků k dosažení Mĕ; hitvā — když se vzdávají; bhakti — oddané služby; jñāna — analytické filosofie; kriyā — usmĕrnĕného jednání; ātmakān — tvořených; kṣudrān — nepatrným; kāmān — smyslovým požitkem; calaiḥ — prostřednictvím přelétavých; prāṇaiḥ — smyslů; juṣantaḥ — rozvíjející; saṁsaranti — podstupují hmotnou existenci; te — oni.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ti, kdo se vzdají tĕchto metod pro dosažení Mĕ – oddané služby, analytické filosofie a usmĕrnĕného konání předepsaných povinností – a místo nich na popud hmotných smyslů rozvíjejí nepatrný smyslový požitek, nepochybnĕ zůstávají v kolobĕhu hmotné existence.

Význam

V předchozích kapitolách Pán Kṛṣṇa jasnĕ vysvĕtlil, že konečným cílem filosofické analýzy i konání předepsaných povinností je dosáhnout vĕdomí Kṛṣṇy neboli čisté lásky k Bohu. Oddaná služba založená na naslouchání o slávĕ Pána a na jejím opĕvování přímo zamĕstnává podmínĕnou duši láskyplnou službou Pánu a je tedy tou nejúčinnĕjší metodou, jak Pána dosáhnout. Vĕdomí Kṛṣṇy je však cíl společný všem třem procesům. Nyní Pán popisuje ty, kdo jsou zcela pohroužení v hmotném uspokojování smyslů, a proto nepřijímají žádný z autorizovaných prostředků k získání Pánovy milosti. V současné dobĕ patří stamilióny nešťastných lidských bytostí přesnĕ do této kategorie a – jak je zde popsáno – trvale trpí v poutech hmotné existence.

Verš

sve sve ’dhikāre yā niṣṭhā
sa guṇaḥ parikīrtitaḥ
viparyayas tu doṣaḥ syād
ubhayor eṣa niścayaḥ

Synonyma

sve sve — každý ve svém; adhikāre — postavení; — tato; niṣṭhā — stálost; saḥ — to; guṇaḥ — zbožnost; parikīrtitaḥ — je prohlášena za; viparyayaḥ — opak; tu — vskutku; doṣaḥ — bezbožnost; syāt — je; ubhayoḥ — tĕchto dvou; eṣaḥ — toto; niścayaḥ — jednoznačný závĕr.

Překlad

Stálost ve svém příslušném postavení je prohlášena za pravou zbožnost, zatímco odchylka od svého postavení je považována za bezbožnost. Takto jsou tyto dva pojmy jednoznačnĕ vymezené.

Význam

V předchozím verši Pán Kṛṣṇa vysvĕtlil, že cesta duchovního pokroku začíná jednáním bez touhy po plodech, vede do stádia realizovaného duchovního poznání a vrcholí přímou oddanou službĕ Pánu. Zde Pán zdůrazňuje, že podmínĕná duše nemá umĕle narušovat přirozený vývoj svého vĕdomí Kṛṣṇy odchylováním se od povinností, které Pán sám předepisuje. V nižších stádiích lidského života je živá bytost v zajetí mylné představy o své totožnosti s hrubohmotným tĕlem a chce se vĕnovat hmotným plodonosným činnostem založeným na společnosti, přátelství a lásce. Když tyto materialistické činnosti obĕtuje Nejvyššímu Pánu, dostává se na úroveň karma-yogy. Usmĕrnĕným jednáním formou obĕti se postupnĕ zbaví hrubého tĕlesného pojetí života a pokročí do stádia realizace duchovního poznání, díky nĕmuž pochopí, že je vĕčnou duší, která nemá s hmotným tĕlem a myslí nic společného. Pocítí úlevu od strastí materialismu, velmi přilne ke svému duchovnímu poznání silnĕ připoutá a tak se ocitne ve stádiu jñāna-yogy. S dalším pokrokem na duchovní cestĕ pochopí, že je nedílnou částí Nejvyšší Duše, Osobnosti Božství, Pána Kṛṣṇy, a uvidí, že svůj podmínĕný život i své duchovní poznání dostala od Osobnosti Božství, jež udílí výsledky veškerých činností, zbožných i hříšných. Když se přímo zapojí do láskyplné služby Nejvyššímu Pánu a pochopí, že je Jeho vĕčným služebníkem, její připoutanost se rozvine v čistou lásku k Bohu. Nejprve tedy opustí nižší stádium připoutanosti k hmotnému tĕlu a pozdĕji se zbaví připoutanosti k rozvoji duchovního poznání. To ho osvobozuje od hmotného života. Nakonec pozná Pána jako objekt své vĕčné lásky a s dokonalým vĕdomím Kṛṣṇy se Mu plnĕ odevzdá.

V tomto verši Pán Kṛṣṇa vysvĕtluje, že ten, kdo je dosud připoutaný k hmotnému tĕlu a mysli, nemůže se umĕle vzdát předepsaných povinností karma-yogy. Nováček na duchovní cestĕ, který si začíná uvĕdomovat, jak iluzorní je hmotný život, by také nemĕl napodobovat stádium prema-bhakti a umĕle se snažit myslet dvacet čtyři hodin dennĕ na důvĕrné zábavy Pána. Místo toho by mĕl rozvíjet analytické poznání hmotného svĕta, které zbavuje připoutanosti k hmotnému tĕlu a mysli. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu nacházíme mnoho analytických popisů hmotného svĕta a ty mohou podmínĕné duši pomoci přestat se mylnĕ ztotožňovat s hmotou. Ten, kdo se však zbavil veškeré hrubé a jemné připoutanosti k hmotnému svĕtu a dospĕl do dokonalého stádia lásky k Bohu, může opustit nižší stádia karma-yogy a jñāna-yogy a vĕnovat se přímo láskyplné službĕ Pánu.

V devatenácté kapitole, ve verši 45 Pán Kṛṣṇa uvádí: guṇa-doṣa-dṛśir doṣo guṇas tūbhaya-varjitaḥ. V oddaném Pána bychom nemĕli vidĕt dobro a zlo. Právĕ tím, že se osoba tĕchto svĕtských představ vzdá, dosáhne zbožnosti. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura podotýká, že začínající oddaný může být nĕkdy znečištĕný společností tĕch, kdo se nadšenĕ vĕnují plodonosnému jednání a mentální spekulaci. Náboženské činnosti tohoto oddaného mohou být ovlivnĕné svĕtskými sklony. Nĕkdy zase obyčejný človĕk navenek napodobuje činnosti čistého oddaného, když vidí jeho vznešené postavení, a myslí si, že je na stejné vznešené úrovni čisté oddané služby. Tito lidé, kteří praktikují bhakti-yogu nedokonalým způsobem, se nevyhnou kritice, protože jejich plodonosné jednání, mentální spekulace a pýcha jsou hmotné nečistoty, jež narušují čistou láskyplnou službu Pánu. Čistého oddaného, který výlučnĕ slouží Pánu, se nepatří kritizovat, ale oddaného, jehož oddaná služba je smíšená s hmotnými kvalitami, je možné opravit, aby mohl udĕlat pokrok na úroveň čisté oddané služby. Nevinní lidé by nemĕli být mateni smíšenou oddanou službou tĕch, kdo nejednají výlučnĕ v rámci systému bhakti-yogy, ale zároveň by se ti, kdo nejsou schopni se zamĕřit výlučnĕ na rozvoj vĕdomí Kṛṣṇy, nemĕli vzdávat svých předepsaných povinností a prohlašovat je za iluzi. Například ten, kdo nedokáže rozvíjet čisté vĕdomí Kṛṣṇy, by nemĕl opouštĕt svou rodinu s tím, že je iluzí, protože tak upadne do nedovoleného sexu. Dokud tedy osoba nedospĕje do stádia přímého praktikování rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy, musí rozvíjet hmotnou zbožnost a analytické poznání hmotného svĕta.

Verš

śuddhy-aśuddhī vidhīyete
samāneṣv api vastuṣu
dravyasya vicikitsārthaṁ
guṇa-doṣau śubhāśubhau
dharmārthaṁ vyavahārārthaṁ
yātrārtham iti cānagha

Synonyma

śuddhi — čistota; aśuddhī — a nečistota; vidhīyete — jsou určeny; samāneṣu — téže kategorie; api — jistĕ; vastuṣu — mezi objekty; dravyasya — určitého objektu; vicikitsā — hodnocení; artham — za účelem; guṇa-doṣau — dobré a špatné vlastnosti; śubha-aśubhau — příznivé a nepříznivé; dharma-artham — ohlednĕ zbožného jednání; vyavahāra-artham — pro účely bĕžného jednání; yātrā-artham — pro fyzické přežití; iti — takto; ca — také; anagha — ó nehřešící.

Překlad

Ó nehřešící Uddhavo, aby osoba pochopila, co je v životĕ správné, musí každý objekt ohodnotit v rámci příslušné kategorie. Ohlednĕ náboženských zásad tedy musí zvážit, co je čisté a co nečisté. V bĕžném jednání musí podobnĕ rozlišovat mezi dobrým a špatným, a proto, aby zajistila přežití svého tĕla, musí poznat, co je příznivé a co nepříznivé.

Význam

Při náboženských činnostech, bĕžném jednání a osobním přežitím se nelze vyhnout hodnocení. Bez mravnosti a náboženství se žádná civilizovaná společnost neobejde, a proto je třeba nĕjakým způsobem určovat rozdíly mezi čistotou a nečistotou, zbožností a bezbožností, mravností a nemravností. V bĕžném svĕtském počínání také rozlišujeme mezi jídlem lahodným a bez chuti, dobrým a špatným obchodem, bydlením na úrovni a nekvalitním, dobrými a špatnými přáteli a tak dále. A abychom si zajistili zdraví a přežití svého tĕla, musíme stále rozlišovat, co je bezpečné a nebezpečné, zdravé a nezdravé, prospĕšné a neprospĕšné. I učený človĕk musí v hmotném svĕtĕ neustále rozlišovat mezi dobrým a špatným, ale zároveň musí chápat transcendentální povahu vĕdomí Kṛṣṇy. I když budeme pečlivĕ zvažovat, co je po hmotné stránce zdravé a nezdravé, naše hmotné tĕlo jednou přestane fungovat a zemře. I když budeme pečlivĕ zkoumat, co je ze společenského hlediska příznivé a nepříznivé, celé naše společenské prostředí časem zanikne. Stejnĕ se v dĕjinách objevují a mizí velká náboženství. Samotná náboženská příslušnost, znalost společenských a finančních otázek nebo tĕlesné zdraví tedy nemohou zajistit skutečnou dokonalost života. Nad relativním dobrem hmotného svĕta je ještĕ transcendentální dobro. Každá rozumná osoba uznává, že hmotné rozlišování je praktické a v dané situaci nutné; ale nakonec je třeba dospĕt do transcendentálního stádia vĕdomí Kṛṣṇy, kde je život vĕčný, plný blaženosti a poznání. Pán Kṛṣṇa ve svém obsáhlém učení určeném Śrī Uddhavovi postupnĕ vyjasňuje transcendentální úroveň vĕdomí Kṛṣṇy, jež přesahuje nekonečnou rozmanitost hmotného dobra a zla.

Verš

darśito ’yaṁ mayācāro
dharmam udvahatāṁ dhuram

Synonyma

darśitaḥ — zjevený; ayam — tento; mayā — Mnou; ācāraḥ — způsob života; dharmam — náboženské zásady; udvahatām — pro ty, kteří nesou; dhuram — břímĕ.

Překlad

Tento způsob života jsem zjevil pro ty, kdo nesou břímĕ svĕtských náboženských zásad.

Význam

Bĕžné náboženské zásady předepisující nespočet pravidel, usmĕrnĕní a zákazů jsou bezpochyby tĕžké břímĕ pro lidi, kteří postrádají vĕdomí Kṛṣṇy. V prvním zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.11) je řečeno: bhūrīṇi bhūri-karmāṇi śrotavyāni vibhāgaśaḥ – na svĕtĕ existuje nesčetnĕ mnoho náboženských písem, jež předepisují nesčetné náboženské povinnosti. Autorizovaná jsou ta písma, která vyslovil samotný Pán nebo Jeho představitelé; o tĕch mluví tento verš. V poslední kapitole Bhagavad-gīty (18.66) Pán Kṛṣṇa říká: sarva-dharmān parityajya mām ekaṁ śaraṇaṁ vraja – je třeba odložit tĕžké břímĕ svĕtské zbožnosti a vĕnovat se přímo láskyplné službĕ Pánu, ve které je všechno zjednodušené. Pán Kṛṣṇa také prohlašuje v Bhagavad-gītĕ (9.2): su-sukham kartum avyayam – proces bhakti-yogy, který zcela závisí na milosti Pána, je velmi radostný a je snadné ho provádĕt. Podobnĕ Locana dāsa Ṭhākura zpívá:

parama karuṇa, pahuṅ dui jana,
nitāi-gauracandra
saba avatāra, sāra-śiromaṇi,
kevala ānanda-kāṇḍa

Śrī Caitanya Mahāprabhu, jenž je samotný Pán Kṛṣṇa, se zjevil před pĕti sty lety, aby šířil vznešenou metodu zpívání svatých jmen Pána. Tak může každý přímo sloužit Pánu, očišťovat své srdce a okamžitĕ zažívat transcendentální blaženost místo aby nesl břímĕ nepřirozené askeze. Ti, kdo se připojili k hnutí Caitanyi Mahāprabhua, dodržují čtyři základní zásady: vyhýbají se nedovolenému sexu, nejedí maso, ryby a vejce, nepožívají omamné látky a nehazardují. Vstávají brzy ráno, zpívají Hare Kṛṣṇa a den tráví radostnou službou Pánu. Oproti tomu ti, kdo následují obřadní karma-kāṇḍskou část Véd, jsou zatíženi nesčetnými pravidly a obřady, které musí konat buď sami, nebo prostřednictvím kvalifikovaných brāhmaṇů. Každým okamžikem hrozí, že kvůli nĕjaké chybĕ přijdou o všechnu zbožnost, kterou nahromadili. Podobnĕ ti, kdo kráčejí filosofickou cestou, musí usilovnĕ definovat, tříbit a upravovat filosofické kategorie, což obvykle končí zmateností a beznadĕjí. Ti, kdo praktikují mystickou yogu, podstupují vyčerpávající askezi, kdy se vystavují velkému horku a zimĕ, pohybují se na hranici vyhladovĕní a podobnĕ. Všichni tito materialisté si chtĕjí splnit nĕjaké touhy, zatímco Pánovi oddaní chtĕjí potĕšit Pána, závisejí na Jeho milosti a vracejí se domů, zpátky k Bohu. V předchozím verši Pán zmínil, že v hmotném svĕtĕ se musí donekonečna rozlišovat a hodnotit. Oddaný však vidí ve všem Kṛṣṇu a vše vidí v Kṛṣṇovi a je vždy pokorný, upřímný a blažený ve službĕ Pánu. Neprovádí složité náboženské obřady a zároveň není protispolečenský ani nemravný. Oddaný jednoduše pronáší svaté jméno Kṛṣṇy a tak snadno dosahuje nejvyšší životní dokonalosti. Obyčejní lidé vynakládají úsilí na tĕlesné zaopatření, ale oddaného automaticky zaopatřuje Pánova milost. Veškeré bĕžné jednání oddaného a jeho náboženské činnosti jsou také vĕnované Osobnosti Božství, takže v jeho životĕ není nic než Kṛṣṇa. Kṛṣṇa poskytuje veškerou ochranu a zaopatření a oddaný dává všechno Kṛṣṇovi. Tomuto přirozenému osvobozenému stavu se říká vĕdomí Kṛṣṇy. Jedná se o nejvyšší absolutní dobro, jak Pán vysvĕtluje v celém tomto zpĕvu.

Verš

bhūmy-ambv-agny-anilākāśā
bhūtānāṁ pañca-dhātavaḥ
ā-brahma-sthāvarādīnāṁ
śārīrā ātma-saṁyutāḥ

Synonyma

bhūmi — zemĕ; ambu — voda; agni — oheň; anila — vzduch; ākāśāḥ — nebe či éter; bhūtānām — všech podmínĕných duší; pañca — pĕt; dhātavaḥ — základních prvků; ā-brahma — od Pána Brahmy; sthāvara-ādīnām — až po nehybné tvory; śārīrāḥ — použité ke stavbĕ hmotných tĕl; ātma — s Nejvyšší Duší; saṁyutāḥ — stejnĕ spojené.

Překlad

Zemĕ, voda, oheň, vzduch a éter je pĕt základních prvků, jež tvoří tĕla všech podmínĕných duší od samotného Pána Brahmy až po nehybné tvory. Všechny tyto prvky pocházejí z jediné Osobnosti Božství.

Význam

Všechna hmotná tĕla se skládají z různých pomĕrů stejných pĕti hrubohmotných prvků, jež vycházejí z jedné Osobnosti Božství a halí živé bytosti, které všechny náleží do kategorie jīva.

Koncepty dobra a zla závisejí na volbĕ Nejvyššího Pána, ne na přirozených kvalitativních rozdílech mezi hmotnými objekty. Ten, kdo si je vĕdomý Kṛṣṇy, vidí v konečném smyslu všechny hmotné jevy na stejné úrovni. Dobré chování, inteligentní rozlišování a umĕlecký cit oddaného v hmotném svĕtĕ se zakládají na vůli Boha. Jelikož všechny hmotné prvky pocházejí z Nejvyššího Pána, v konečném smyslu se od sebe neliší. Obhájci svĕtské zbožnosti se však obávají, že když se bude podceňovat hmotný rozdíl mezi dobrem a zlem, lidé budou nemorální a zavládne anarchie. Neosobní a ateistická filosofie, kterou hlásají moderní vĕdci redukující hmotnou rozmanitost na pouhé matematické popisy molekul a atomů nepochybnĕ vytváří nemorální společnost. Jak hmotná vĕda, tak védské poznání odhalují iluzi hmotné rozmanitosti a vyjevují konečnou jednotu veškeré hmotné energie, ale jen oddaní Pána Kṛṣṇy jsou odevzdaní svrchované absolutní zbožnosti v podobĕ vůle Boha. Stále jednají ve prospĕch všech živých bytostí a hmotnou rozmanitost přijímají v rámci služby Pánu podle Pánova přání. Bez vĕdomí Kṛṣṇy neboli vĕdomí Boha lidé nemohou pochopit absolutní postavení duchovního dobra a místo toho se snaží umĕle vytvořit civilizaci založenou na vzájemné závislosti sobeckých zájmů na hmotné úrovni. Tato pošetilá konstrukce se snadno zhroutí, jak ukazují rozsáhlé společenské konflikty a chaos moderní doby. Všichni členové civilizované společnosti musí uznat absolutní autoritu Nejvyšší Osobnosti Božství a pak nebude společenský mír a soulad stát na chatrných relativních základech svĕtské zbožnosti a hříchu.

Verš

vedena nāma-rūpāṇi
viṣamāṇi sameṣv api
dhātuṣūddhava kalpyanta
eteṣāṁ svārtha-siddhaye

Synonyma

vedena — védskou literaturou; nāma — jména; rūpāṇi — a podoby; viṣamāṇi — různé; sameṣu — jež jsou rovnocenné; api — jistĕ; dhātuṣu — v (hmotných tĕlech o) pĕti prvcích; uddhava — Můj milý Uddhavo; kalpyante — jsou chápány; eteṣām — jich, živých bytostí; sva-artha — vlastního zájmu; siddhaye — pro dosažení.

Překlad

Můj milý Uddhavo, i když se všechna hmotná tĕla skládají ze stejných pĕti prvků a jsou tedy rovnocenná, védská literatura pojímá různá jména a podoby vztahující se k tĕmto tĕlům, aby živé bytosti mohly dosáhnout cíle svého života.

Význam

Slova nāma-rūpāṇi viṣamāṇi se týkají systému varṇāśrama-dharmy, v nĕmž jsou členové lidské společnosti označováni podle příslušnosti ke čtyřem společenským stavům a čtyřem třídám podle zamĕstnání. Ti, kdo usilují o intelektuální nebo náboženskou dokonalost, se nazývají brāhmaṇové; ti, kdo usilují o politickou dokonalost, se nazývají kṣatriyové; ti, kdo usilují o finanční dokonalost, se nazývají vaiśyové a ti, kdo se vĕnují jedení, spaní, sexu a poctivé práci, se nazývají śūdrové. Tyto sklony pocházejí ze tří kvalit hmotné přírody (dobra, vášnĕ a nevĕdomosti), protože čistá duše nemá hmotné intelektuální mocenské ambice, ať podnikavé či poddané nálady. Čistá duše je neustále pohroužená v láskyplné oddanosti Nejvyššímu Pánu. Nebudou-li různé sklony podmínĕné duše zamĕstnány ve varṇāśramském systému, nutnĕ dojde k jejich zneužití, a tak osoba poklesne z úrovnĕ lidského života. Védský systém Pán navrhl takovým způsobem, aby podmínĕné duše mohly jít za svými individuálními cíli a zároveň spĕt ke konečnému cíli života, vĕdomí Kṛṣṇy. Tak jako se lékař chová k bláznu tak, že s ním mluví s účastí na úrovni jeho mylných představ o životĕ, ten, kdo chápe védskou literaturu, zamĕstnává živé bytosti ve shodĕ s jejich klamným pojetím totožnosti s hmotnými prvky. I když se všechna hmotná tĕla skládají ze stejných hmotných prvků a jsou tedy kvalitativnĕ totožná, jak je zde popsáno slovem sameṣu, védský společenský systém, varṇāśrama, je stvořen tak, aby každou lidskou bytost zamĕstnal v rámci rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy podle příslušného stupnĕ jejího ztotožnĕní se s hmotou. Absolutním dobrem je samotný Nejvyšší Pán a to, co se k Nejvyššímu Pánu blíží, se stává podobnĕ dobrým. Slunce je zdrojem tepla v tomto svĕtĕ, a proto každý objekt, který se blíží ke slunci, je čím dál teplejší, až nakonec splyne s ohnĕm. Také platí, že když se přibližujeme k transcendentální povaze Osobnosti Božství, automaticky nás víc a víc naplňuje absolutní dobro. Ačkoliv toto poznání je pravým základem védské literatury, přikazuje svĕtskou zbožnost a zakazuje hřích, aby bylo možno postupnĕ dospĕt na úroveň hmotného dobra, kde se projeví duchovní poznání.

Verš

deśa-kālādi-bhāvānāṁ
vastūnāṁ mama sattama
guṇa-doṣau vidhīyete
niyamārthaṁ hi karmaṇām

Synonyma

deśa — místa; kāla — času; ādi — a tak dále; bhāvānām — tĕchto stavů existence; vastūnām — vĕcí; mama — Mnou; sat-tama — Ó nejsvatĕjší Uddhavo; guṇa-doṣau — zbožnost a hřích; vidhīyete — jsou stanoveny; niyama-artham — za účelem omezení; hi — jistĕ; karmaṇām — plodonosných činností.

Překlad

Ó svatý Uddhavo, s cílem omezit materialistické činnosti jsem u všech hmotných vĕcí, včetnĕ času, místa a všech fyzických objektů, stanovil, co je vhodné a co nevhodné.

Význam

V tomto verši je významné slovo niyamārtham („s cílem omezit“). Podmínĕná duše se mylnĕ ztotožňuje se svými hmotnými smysly, a tak vše, co tĕlu poskytuje okamžité uspokojení, pokládá za dobré a vše nepříjemné nebo rušivé pokládá za špatné. Pomocí vyšší inteligence ale rozeznává, co je z dlouhodobého hlediska v jejím zájmu a co je nebezpečné. Například lék může bezprostřednĕ chutnat trpce, ale s ohledem na dlouhodobý zájem pacient tento trpký lék bere, aby se zbavil nemoci, která ho sice momentálnĕ neobtĕžuje, ale z konečného hlediska je smrtelná. Podobnĕ védská literatura omezuje hříšné sklony lidských bytostí tím, že stanoví, co je ze všech objektů a činností v hmotném svĕtĕ vhodné a co nevhodné. Jelikož každý musí jíst, Védy předepisují potraviny v kvalitĕ dobra, nikoliv hříšné, jako je maso, ryby a vejce. Rovnĕž doporučují žít v klidné a zbožné komunitĕ, a ne ve společnosti hříšných lidí nebo v nečistém a rušném prostředí. Védské poznání označuje a omezuje vykořisťování hmotného svĕta, a tak postupnĕ přivádí podmínĕnou duši na úroveň hmotného dobra. To je stádium, kdy se stává způsobilou ke službĕ Nejvyšší Osobnosti Božství a k přechodu na transcendentální úroveň života. Je třeba mít na pamĕti, že tato samotná způsobilost nestačí; pouhá svĕtská zbožnost bez vĕdomí Kṛṣṇy nikdy neumožní podmínĕné duši vrátit se domů, zpátky k Bohu. V tomto svĕtĕ jsme všichni nakaženi pýchou, kterou je třeba omezit podřízením se védským pokynům. Ten, kdo je plnĕ zamĕstnaný láskyplnou službou Pánu, se tĕmto předbĕžným metodám nemusí vĕnovat, neboť navazuje přímý styk s Osobností Božství spontánním procesem odevzdání se. V předchozím verši Pán vysvĕtlil, proč védská literatura připisuje tĕlům různých živých bytostí různé hodnoty a zde vysvĕtluje védský hodnotový systém ve vztahu k hmotným objektům, které s tĕmito tĕly interagují.

Verš

akṛṣṇa-sāro deśānām
abrahmaṇyo ’sucir bhavet
kṛṣṇa-sāro ’py asauvīra-
kīkaṭāsaṁskṛteriṇam

Synonyma

akṛṣṇa-sāraḥ — bez skvrnitých antilop; deśānām — mezi místy; abrahmaṇyaḥ — kde neexistuje žádná oddanost brāhmaṇům; aśuciḥ — znečištĕné; bhavet — je; kṛṣṇa-sāraḥ — se skvrnitými antilopami; api — dokonce i; asauvīra — bez svatých kulturních lidí; kīkaṭa — (místo, kde žijí nízko postavení lidé, jako například) stát Gayā; asaṁskṛta — kde lidé nedbají na čistotu a neprovádĕjí očistné obřady; īraṇam — kde je neúrodná půda.

Překlad

Z míst jsou za znečištĕná považována ta, kde se nevyskytují skvrnité antilopy, kde chybí oddanost brāhmaṇům, kde sice žijí skvrnité antilopy, ale ne ctihodní lidé, provincie jako Kīkaṭa, oblasti, kde se zanedbává čistota i očistné obřady, kde převládají lidé živící se masem nebo kde je neúrodná půda.

Význam

Slovo kṛṣṇa-sāra označuje skvrnitou antilopu, jejíž kůži používají brahmacārī žijící v āśramu duchovního učitele. Brahmacārī nikdy neloví v lese, ale používají kůže uhynulých zvířat. Kůži černé nebo skvrnité antilopy také často používají jako odĕv ti, kdo se učí konat védské obĕti. Jelikož na místech, kde se tato zvířata nevyskytují, nelze obĕti náležitĕ konat, tato místa jsou nečistá. Místo je navíc znečištĕné tehdy, když obyvatelé sice zkušenĕ provádĕjí plodonosné činnosti a obĕti, ale mají nepřátelský postoj k oddané službĕ Pánu. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje, že v Biháru a Bengálsku bývala oddaná služba Pánu neznámá, a proto byly považovány za nečisté. Potom se však v tĕchto končinách narodili velcí vaiṣṇavové, jako například Jayadeva, a učinili z nich svatá místa.

Slovo asauvīra označuje místa, kde nežijí žádní suvīrové, ctihodné svaté osoby. Ten, kdo se řídí státními zákony, je obvykle považován za ctihodného občana. Také ten, kdo se přísnĕ řídí Božími zákony, je považován za kulturního či slušného človĕka, suvīru. Místo, kde tito inteligentní lidé žijí, se nazývá sauvīram. Kīkaṭa se vztahuje na moderní stát Bihár, který byl tradičnĕ známý jako oblast necivilizovaných lidí. I v tĕchto krajích je však každé místo, kde se shromažďují svĕtci, pokládáno za svaté. Naopak kraj s převahou ctihodných obyvatel okamžitĕ znečistí přítomnost hříšných lidí. Asaṁskṛta vyjadřuje nedostatek vnĕjší čistoty a nepřítomnost očistných obřadů pro dosažení vnitřní čistoty. Śrīla Madhvācārya cituje ze Skanda Purāṇy: „Zbožní lidé by mĕli bydlet v dosahu dvanácti kilometrů od řek, moří, hor, pousteven, lesů, duchovních mĕst nebo míst, kde se nachází śālagrāma-śīlā. Všechna ostatní místa je nutné považovat za kīkaṭa neboli znečištĕná. I na tĕchto znečištĕných místech je však možné žít, pokud se tam vyskytují černé a skvrnité antilopy a nežijí tam hříšní lidé. Dokonce i když tam hříšní lidé žijí, lze tam zůstat, je-li vláda v rukách ctihodných osobností. Rovnĕž je možné žít na jakémkoliv místĕ, kde je řádnĕ instalované a uctívané Božstvo Viṣṇua.“

Zde Pán rozvádí téma zbožnosti a hříchu, jež se zakládají na čistotĕ a nečistotĕ. Tento verš popisuje čistá a znečištĕná místa pobytu.

Verš

karmaṇyo guṇavān kālo
dravyataḥ svata eva vā
yato nivartate karma
sa doṣo ’karmakaḥ smṛtaḥ

Synonyma

karmaṇyaḥ — vhodný pro konání předepsaných povinností; guṇavān — čistý; kālaḥ — čas; dravyataḥ — získání příznivých předmĕtů; svataḥ — svou povahou; eva — jistĕ; — nebo; yataḥ — kvůli kterému (času); nivartate — je ztížená; karma — povinnost; saḥ — ten (čas); doṣaḥ — nečistý; akarmakaḥ — nevhodný pro správné jednání; smṛtaḥ — je považován.

Překlad

Čas je považován za čistý, když je vhodný pro konání předepsaných povinností – to je dáno buď jeho povahou, nebo získáním vhodného vybavení. Ten čas, který brání v plnĕní povinnosti, je považován za nečistý.

Význam

Poté, co Pán probral čistá a nečistá místa, nyní hovoří o různých kvalitách času. Jisté doby, jako například brāhma-muhūrta, tedy posledních pár hodin před východem slunce, jsou vždy příznivé pro duchovní pokrok. Jiné, které nejsou příznivé samy o sobĕ, se stávají příznivými dosažením hmotného blahobytu, který umožňuje uskutečňovat životní misi.

Období politických, společenských či ekonomických krizí, jež brání v konání náboženských povinností, jsou považována za nepříznivá. Podobnĕ je žena považována za znečištĕnou po porodu nebo bĕhem menstruace. Tehdy nemůže provádĕt bĕžné náboženské činnosti, a proto jsou tyto doby nepříznivé a nečisté. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje, že nejpříznivĕjší ze všech časů je okamžik získání milost Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud se nĕkdo nechá unést uspokojováním smyslů a zanedbává láskyplnou službu Pánu, žije ve velmi nepříznivých časech. Nejpříznivĕjší je tedy ta chvíle, kdy získá společnost Nejvyššího Pána nebo Pánova čistého oddaného, zatímco okamžik, kdy tuto společnost ztratí, je nanejvýš nepříznivý. Jinak řečeno, dokonalostí života je vĕdomí Kṛṣṇy, prostřednictvím kterého osoba transcenduje duality času a prostoru vytvořené třemi kvalitami hmotné přírody.

Verš

dravyasya śuddhy-aśuddhī ca
dravyeṇa vacanena ca
saṁskāreṇātha kālena
mahatvālpatayātha vā

Synonyma

dravyasya — určitého předmĕtu; śuddhi — čistota; aśuddhī — nebo nečistota; ca — a; dravyeṇa — jiným předmĕtem; vacanena — řečí; ca — a; saṁskāreṇa — provádĕním obřadů; atha — nebo také; kālena — časem; mahatva-alpatayā — velikostí nebo malostí; atha — nebo také.

Překlad

Čistota nebo nečistota určitého předmĕtu je určená použitím jiného předmĕtu, slovy, obřady, vlivem času nebo relativní velikostí.

Význam

Čistá voda látku očistí a moč ji znečistí. Slova svatého brāhmaṇy jsou čistá, ale zvuk vydávaný materialistou je znečištĕný chtíčem a závistí. Oddaný sādhu vysvĕtluje skutečnou čistotu ostatním, zatímco neoddaný dĕlá falešnou propagandu, jež vede nevinné lidi ke konání nečistých, hříšných činností. Čisté obřady jsou ty, které mají tĕšit Nejvyššího Pána, kdežto materialistické obřady vedou své konatele k materialistickému a démonskému jednání. Slovo saṁskāreṇa také vyjadřuje, že čistota nebo nečistota určitého předmĕtu se určuje podle usmĕrnĕní platných pro konání obřadů. Například kvĕt, který má být obĕtován Božstvu, musí být očištĕný vodou. Kvĕty nebo jídlo, jež nĕkdo znečistil tím, že k nim před obĕtováním přičichl nebo je ochutnal, se Božstvu obĕtovat nemohou. Slovo kālena vyjadřuje, že nĕkteré látky čas očistí a jiné znečistí. Například dešťová voda je považována za čistou po uplynutí deseti dnů, v nouzových situacích po třech dnech. Na druhou stranu určitá jídla se časem kazí, a tak se stávají nečistými. Mahatva naznačuje, že velké vodní masy se neznečistí a alpatayā znamená, že malé množství vody se může snadno znečistit nebo začít zahnívat. Podobnĕ velká duše se neznečistí příležitostným stykem s materialisty, zatímco ten, jehož oddanost Bohu je velmi slabá, se snadno nechá unést a uvést v pochyby špatnou společností. U všech předmĕtů lze stanovit čistotu a nečistotu podle jejich styku s jinými látkami, řeči, obřadů, času a velikosti.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura podotýká, že nečisté nebo zkažené jídlo je normálním osobám zakázáno jíst, ale ti, kdo nemají jiný zdroj obživy, ho jíst mohou.

Verš

śaktyāśaktyātha vā buddhyā
samṛddhyā ca yad ātmane
aghaṁ kurvanti hi yathā
deśāvasthānusārataḥ

Synonyma

śaktyā — vzhledem k relativní síle; aśaktyā — nemohoucnosti; atha — nebo; buddhyā — podle pochopení; samṛddhyā — bohatství; ca — a; yat — které; ātmane — jemu samotnému; agham — hříšné reakce; kurvanti — způsobují; hi — vskutku; yathā — ve skutečnosti; deśa — místa; avasthā — nebo osobního stavu; anusārataḥ — podle.

Překlad

Nečisté vĕci mohou či nemusí osobĕ přivodit hříšné reakce v závislosti na její síle či slabosti, inteligenci, bohatství, místĕ a tĕlesném stavu.

Význam

Pán popsal čistotu a nečistotu různých míst, časů a hmotných předmĕtů. To, co je nečisté, podle zákonů přírody osobu znečistí v závislosti na její situaci, jak je zde uvedeno. Například při různých příležitostech, jako je zatmĕní slunce nebo období bezprostřednĕ po porodu, přikazují obřadní pokyny, aby omezit příjem potravy. Ten, kdo je však tĕlesnĕ slabý, může jíst, aniž by byl považován za bezbožného. Obyčejní lidé pokládají deset dní po porodu za velmi příznivých, kdežto učenec ví, že toto období je ve skutečnosti nečisté. Neznalost zákona nechrání před trestem, ale ten, kdo se vĕdomĕ dopouští hříšných činností, je považován za velmi pokleslého. Co se týče bohatství (samṛddhi), obnošené, špinavé šaty nebo neuklizená domácnost jsou u bohatého človĕka považovány za nečisté, ale u chudého jsou přijatelné. Slovo deśa poukazuje na to, že na bezpečném a klidném místĕ je každý povinen pečlivĕ konat náboženské obřady, zatímco v nebezpečné či chaotické situaci lze občasné zanedbání druhotných zásad omluvit. Ten, kdo je tĕlesnĕ zdravý, se musí klanĕt Božstvům, účastnit náboženských setkání a plnit své předepsané povinnosti, ale malé dítĕ nebo nemocný človĕk může mít od tĕchto činností úlevy. To vyjadřuje slovo avasthā. Nejvyšší zásadu popisuje Śrīla Rūpa Gosvāmī:

anyābhilāṣitā-śūnyaṁ
jñāna-karmādy-anāvṛtam
ānukūlyena kṛṣṇānu-
śīlanaṁ bhaktir uttamā

„Oddaný má Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi prokazovat transcendentální láskyplnou službu s příznivým postojem a bez touhy po hmotném prospĕchu či zisku z plodonosných činností nebo filozofické spekulace. To se nazývá čistá oddaná služba.“ (Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.1.11) Má přijímat vše, co je příznivé pro oddanou službu Pánu Kṛṣṇovi, a odmítat vše nepříznivé. Musí se od pravého duchovního mistra naučit způsob, jak sloužit Bohu, a tak žít neustále v čistotĕ a prostý úzkosti. Když však obecnĕ zvažujeme relativní čistotu a nečistotu hmotných vĕcí, je třeba vzít v potaz všechny výše uvedené faktory.

Verš

dhānya-dārv-asthi-tantūnāṁ
rasa-taijasa-carmaṇām
kāla-vāyv-agni-mṛt-toyaiḥ
pārthivānāṁ yutāyutaiḥ

Synonyma

dhānya — zrní; dāru — dřeva (v podobĕ bĕžných předmĕtů i posvátného náčiní); asthi — kosti (jako například sloní kly); tantūnām — a provazů; rasa — tekutin (olej, ghí a tak dále); taijasa — ohnivých předmĕtů (zlato a tak dále); carmaṇām — a kůží; kāla — časem; vāyu — vzduchem; agni — ohnĕm; mṛt — hlínou; toyaiḥ — a vodou; pārthivānām — (také) zemských předmĕtů (jako jsou kola vozů, hlína, nádoby, cihly a tak dále); yuta — kombinovanĕ; ayutaiḥ — nebo samostatnĕ.

Překlad

Všechny předmĕty, jako je zrní, dřevĕné náčiní, vĕci vyrobené z kostí, provazy, tekutiny, předmĕty získané pomocí ohnĕ, kůže a zemské předmĕty, jsou očištĕny časem, vĕtrem, ohnĕm, hlínou a vodou, buď samostatnĕ, nebo dohromady.

Význam

Slovo kāla neboli „čas“ je zde zmínĕné proto, že všechny očistné procesy potřebují čas.

Verš

amedhya-liptaṁ yad yena
gandha-lepaṁ vyapohati
bhajate prakṛtiṁ tasya
tac chaucaṁ tāvad iṣyate

Synonyma

amedhya — nĕčím nečistým; liptam — dotčené; yat — to, co; yena — díky čemu; gandha — zápachu; lepam — a nečistého povlaku; vyapohati — zbavuje se; bhajate — znečištĕný předmĕt znovu nabývá; prakṛtim — svou původní povahu; tasya — toho předmĕtu; tat — toto použití; śaucam — očištĕní; tāvat — do té míry; iṣyate — je považované.

Překlad

Očišťující látka je považována za vhodnou, když její použití odstraní z nĕjakého znečištĕného předmĕtu zápach nebo špínu na povrchu a navrátí mu jeho původní povahu.

Význam

Nábytek, kuchyňské nádobí, odĕvy a další vĕci se očišťují drhnutím, žíravinami, kyselinami, vodou a tak dále. Tím se odstraňuje zápach a nečistota na jejich povrchu a je jim navrácen původní čistý vzhled.

Verš

snāna-dāna-tapo-’vasthā-
vīrya-saṁskāra-karmabhiḥ
mat-smṛtyā cātmanaḥ śaucaṁ
śuddhaḥ karmācared dvijaḥ

Synonyma

snāna — koupelemi; dāna — rozdáváním milodarů; tapaḥ — askezí; avasthā — vlivem vĕku; vīrya — silou; saṁskāra — konáním očistných obřadů; karmabhiḥ — a předepsaných povinností; mat-smṛtyā — vzpomínáním na Mĕ; ca — také; ātmanaḥ — vlastního já; śaucam — čistota; śuddhaḥ — čisté; karma — činnosti; ācaret — mĕl by konat; dvijaḥ — dvojzrozený človĕk.

Překlad

Vlastní já lze očistit koupelemi, rozdáváním milodarů, askezí, vĕkem, osobní silou, očistnými obřady, předepsanými povinnostmi a především vzpomínáním na Mĕ. Brāhmaṇa a ostatní dvojzrození by mĕli být řádnĕ očištĕní předtím, než se začnou vĕnovat svým příslušným činnostem.

Význam

Slovo avasthā vyjadřuje, že když jsou chlapci a dívky mladí, čistotu jim zajišťuje mladistvá nevinnost a když vyrůstají, jejich čistota je udržována náležitým vzdĕláním a zamĕstnáním. Svou individuální silou by se mĕl každý vyhýbat hříšným činnostem a společnosti tĕch, kdo tíhnou k uspokojování smyslů. Slovo karma zde označuje předepsané povinnosti, jako je uctívání duchovního mistra a Božstev, recitování mantry Gāyatrī třikrát dennĕ a přijetí duchovního zasvĕcení. Předepsané povinnosti varṇāśramského systému automaticky očišťují od pokryvu falešného ega tím, že tĕlesná označení zapojují do vhodných náboženských činností. Každému jsou dány zvláštní povinnosti – brāhmaṇům, kṣatriyům, vaiśyům, śūdrům, brahmacārīm, gṛhasthům, vānaprasthům i sannyāsīm – které Pán sám popsal dříve v tomto zpĕvu. Nejvýznamnĕjším slovem je zde mat-smṛtyā („vzpomínáním na Mĕ“). Nic jiného než vĕdomí Kṛṣṇy v konečném smyslu neuchrání před nákazou iluze. Tři kvality přírody na sebe neustále navzájem působí a každý nutnĕ nĕkdy upadne pod vliv kvality nevĕdomosti a nĕkdy se povznese do kvality dobra, a tak zbytečnĕ putuje stále dokola královstvím iluze. Vĕdomím Kṛṣṇy, vzpomínáním na Osobnost Božství se může zbavit svého sklonu jednat proti vůli Absolutní Pravdy. Tím se vysvobodí ze zajetí māyi a vrací se zpátky domů, zpátky k Bohu. Garuḍa Purāṇa (2.47.52) uvádí:

apavitraḥ pavitro vā
sarvāvasthāṁ gato 'pi vā
yaḥ smaret puṇḍarīkākṣaṁ
sa bāhyābhyantaraṁ śuciḥ

„Ať je človĕk čistý nebo znečištĕný, ať je v jakékoli vnĕjší situaci, pouhým vzpomínáním na Osobnost Božství s lotosovýma očima může vnitřnĕ i navenek očistit svou existenci.“

Pán Caitanya doporučoval, abychom neustále vzpomínali na Nejvyššího Pána pronášením Jeho svatých jmen: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Tento vznešený proces má zásadní význam pro každého človĕka, který si skutečnĕ přeje očistit svou existenci.

Verš

mantrasya ca parijñānaṁ
karma-śuddhir mad-arpaṇam
dharmaḥ sampadyate ṣaḍbhir
adharmas tu viparyayaḥ

Synonyma

mantrasya — (očištĕní) mantry; ca — a; parijñānam — pravé poznání; karma — konání; śuddhiḥ — očištĕní; mat-arpaṇam — obĕtování Mnĕ; dharmaḥ — zbožnosti; sampadyate — je dosaženo; ṣaḍbhiḥ — šesti (očištĕním místa, času, látky, konatele, manter a činností); adharmaḥ — bezbožnost; tu — ale; viparyayaḥ — jinak.

Překlad

Mantra je očištĕná, když je pronášena s náležitým poznáním, a práce je očištĕná, když je obĕtována Mnĕ. Očištĕním místa, času, látky, konatele, manter a práce se osoba stává zbožnou a pokud na tĕchto šest faktorů nedbá, je považována za bezbožnou.

Význam

Mantru žák přijímá od pravého duchovního mistra, který ho poučuje o metodĕ, významu a konečném účelu mantry. V tomto vĕku dává pravý duchovní mistr svému žákovi mahā-mantru neboli svatá jména Boha: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Ten, kdo pronáší tuto mantru a sám sebe vidí jako vĕčného služebníka Pána, se ji postupnĕ naučí pronášet bez přestupků a tímto očištĕným pronášením brzy dosáhne nejvyšší dokonalosti života. Zde Pán shrnuje svůj rozbor čistoty a nečistoty, jež se v konečném smyslu projevují ve zbožném a bezbožném způsobu života.

Verš

kvacid guṇo ’pi doṣaḥ syād
doṣo ’pi vidhinā guṇaḥ
guṇa-doṣārtha-niyamas
tad-bhidām eva bādhate

Synonyma

kvacit — nĕkdy; guṇaḥ — zbožnost; api — dokonce; doṣaḥ — hřích; syāt — stává se; doṣaḥ — hřích; api — také; vidhinā — na základĕ védských pokynů; guṇaḥ — zbožnost; guṇa-doṣa — zbožnosti a hříchu; artha — ohlednĕ; niyamaḥ — usmĕrňující pravidla; tat — jejich; bhidām — rozdíl; eva — ve skutečnosti; bādhate — odstraňuje.

Překlad

Nĕkdy se zbožnost stává hříchem a nĕkdy se to, co je obvykle hříchem, stává na základĕ védských pokynů zbožností. Tato zvláštní pravidla v podstatĕ smazávají jasný rozdíl mezi zbožností a hříchem.

Význam

Zde Pán jasnĕ vysvĕtluje, že hmotná zbožnost a hříšnost jsou vždy relativní. Například pokud sousedovi hoří dům a já mu vysekám díru do střechy, aby rodina, která tam je uvĕznĕná, mohla utéct, budu vzhledem k nebezpečí považován za zbožného hrdinu. Pokud však vysekám díru do sousedovy střechy nebo mu rozbiju okno za normálních okolností, budu považován za zločince. Podobnĕ když muž opustí svou manželku a dĕti, je nezodpovĕdný a bezohledný. Pokud však přijme sannyās a setrvá na vyšší duchovní úrovni, je považován za velkého svĕtce. Zbožnost a hřích tedy závisejí na daných okolnostech a občas je obtížné je od sebe rozeznat.

Podle Śrīly Madhvācāryi jsou lidé od vĕku čtrnácti let považováni za schopni rozlišovat mezi dobrým a špatným, a proto nesou zodpovĕdnost za své zbožné a hříšné činnosti. Naproti tomu zvířata, která jsou pohroužená v nevĕdomosti, nelze vinit za jejich přečiny ani chválit za takzvané dobré vlastnosti, jež v konečném smyslu všechny pocházejí z nevĕdomosti. Lidské bytosti jednající jako zvířata s představou, že není správné cítit vinu, ale je vhodné dĕlat cokoliv, co se zlíbí, se jistĕ narodí jako zvířata pohroužená v nevĕdomosti. A jiní pošetilci při pohledu na relativní povahu hmotné zbožnosti a hřích docházejí k závĕru, že žádné absolutní dobro neexistuje. Je však třeba pochopit, že vĕdomí Kṛṣṇy je absolutnĕ dobré, protože zahrnuje úplnou poslušnost Absolutní Pravdĕ, Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jehož dobro je vĕčné a absolutní. Ty, kdo chtĕjí studovat hmotnou zbožnost a hříšnost, nakonec čeká zklamání, neboť toto téma je relativní a promĕnlivé. Proto je třeba dospĕt na transcendentální úroveň vĕdomí Kṛṣṇy, která je platná a dokonalá za všech okolností.

Verš

samāna-karmācaraṇaṁ
patitānāṁ na pātakam
autpattiko guṇaḥ saṅgo
na śayānaḥ pataty adhaḥ

Synonyma

samāna — stejné; karma — činnosti; ācaraṇam — konání; patitānām — pro pokleslé; na — není; pātakam — příčina poklesnutí; autpattikaḥ — určená povahou; guṇaḥ — stává se dobrou vlastností; saṅgaḥ — hmotná společnost; na — ne; śayānaḥ — ten, kdo leží; patati — padá; adhaḥ — hloubĕji.

Překlad

Tytéž činnosti, které by vznešenou osobu degradovaly, nezpůsobí poklesnutí tĕch, kdo již pokleslí jsou. Vždyť ten, kdo leží na zemi, nemůže spadnout víc. Styk s hmotou určený individuální povahou človĕka je považován za dobrou vlastnost.

Význam

Zde Pán dále popisuje dvojznačnost rozlišování mezi hmotnou zbožností a hříchem. Zatímco u odříkavého sannyāsīho jsou důvĕrné styky se ženami zavrženíhodné, v případĕ hospodáře jsou zbožné, neboť má nařízeno védskými pokyny, aby ulehl se svou manželkou v dobĕ vhodné pro početí. Podobnĕ u brāhmaṇy je pití alkoholu považováno za velmi ohavné počínání, zatímco śūdra, človĕk nízké třídy, je považován za schopného sebeovládání, pokud pití dokáže omezovat. Zbožnost a hřích na hmotné úrovni jsou tedy relativní. Každý člen společnosti, který dostane dīkṣu, zasvĕcení do pronášení svatých jmen Pána, však musí přísnĕ dodržovat čtyři usmĕrňující zásady: nejíst maso, ryby a vejce, vyhýbat se nedovolenému sexu, nepožívat omamné látky a nehazardovat. Duchovnĕ zasvĕcená osoba nedbající na tyto zásady jistĕ poklesne ze vznešené úrovnĕ osvobození.

Verš

yato yato nivarteta
vimucyeta tatas tataḥ
eṣa dharmo nṛṇāṁ kṣemaḥ
śoka-moha-bhayāpahaḥ

Synonyma

yataḥ yataḥ — od čehokoliv; nivarteta — osoba upustí; vimucyeta — stává se osvobozenou; tataḥ tataḥ — od toho; eṣaḥ — tento; dharmaḥ — systém náboženství; nṛṇām — pro lidi; kṣemaḥ — příznivá cesta; śoka — utrpení; moha — klam; bhaya — a strach; apahaḥ — odstraňující.

Překlad

Když nĕkdo zanechá určitého hříšného či materialistického jednání, osvobodí se od jeho pouta. Toto odříkání je základem zbožného a příznivého života pro lidské bytosti a zahání všechno utrpení, klam a strach.

Význam

V Caitanya-caritāmṛtĕ (Antya 6.220) je řečeno:

mahāprabhura bhakta-gaṇera vairāgya pradhāna
yāhā dekhi' prīta hana gaura-bhagavān

„Odříkání je základní zásada udržující životy oddaných Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu, Nejvyšší Osobnost Božství, vidí toto odříkání, nesmírnĕ Ho to tĕší.“

Pod vlivem falešného ega se osoba považuje za vlastníka a za poživatele svých činností. Ve skutečnosti je vlastníkem a poživatelem našich činností Pán Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství; být si vĕdomý Kṛṣṇy a uznat tuto skutečnost vede k pravému odříkání. Každá lidská bytost by mĕla konat svou předepsanou povinnost jako obĕť Nejvyššímu Pánu. Pak jí nebude hrozit zapletení ve hmotĕ. Pán Kṛṣṇa jasnĕ vysvĕtluje v Bhagavad-gītĕ, že předepsané povinnosti konané jako obĕť Pánu udílejí vysvobození z pout hmoty. Hříšné činnosti se Pánu nedají obĕtovat a je třeba jich úplnĕ zanechat. Mezi zbožností a hříchem se ve skutečnosti rozlišuje proto, aby se živé bytosti staly zbožnými a mohly se odevzdat Nejvyššímu Pánu. Bhagavad-gītā (7.28) vysvĕtluje:

yeṣāṁ tv anta-gataṁ pāpaṁ
janānāṁ puṇya-karmaṇām
te dvandva-moha-nirmuktā
bhajante māṁ dṛḍha-vratāḥ

„Ti, kdo jednali zbožnĕ v tomto i v dřívĕjších životech a jejichž hříšné činy jsou zcela vymazány, jsou nedotčeni protiklady, z nichž je tvořena iluze, a s rozhodností Mi slouží.“

Díky důsledné zbožnosti se život stává příznivým a prostým nářku, iluze a strachu. Tehdy je osoba schopná se vydat cestou rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy.

Verš

viṣayeṣu guṇādhyāsāt
puṁsaḥ saṅgas tato bhavet
saṅgāt tatra bhavet kāmaḥ
kāmād eva kalir nṛṇām

Synonyma

viṣayeṣu — k hmotným objektům smyslového požitku; guṇa-adhyāsāt — kvůli předpokladu, že jsou dobré; puṁsaḥ — človĕka; saṅgaḥ — připoutanost; tataḥ — z tohoto předpokladu; bhavet — vzniká; saṅgāt — z tohoto spojení s hmotou; tatra — tak; bhavet — vzniká; kāmaḥ — chtíč; kāmāt — z chtíče; eva — také; kaliḥ — svár; nṛṇām — mezi lidmi.

Překlad

Ten, pro koho jsou hmotné objekty smyslů žádoucí, se k nim jistĕ připoutá. Z této připoutanosti vzniká chtíč a ten vyvolává sváry mezi lidmi.

Význam

Pravým cílem lidského života by nemĕlo být hmotné uspokojování smyslů, protože to je základem svárů v lidské společnosti. I když nĕkdy védská literatura smyslový požitek dovoluje, konečným zámĕrem Véd je odříkání, neboť védská kultura nemůže doporučovat nic, co narušuje lidský život. Človĕk plný chtíče se snadno rozhnĕvá a stává se nepřítelem každého, kdo mu jeho chtivé touhy narušuje. Jeho sexuální touhu nelze nikdy uspokojit, a proto nakonec začíná být nespokojený i se svým sexuálním partnerem a jeho láska se střídá s nenávistí. Chtivý človĕk si myslí, že Boží stvoření je určené pro jeho požitek, a je tedy plný pýchy a honosí se falešnou slávou. Pyšný chamtivec se nebude chtít pokornĕ odevzdat u lotosových nohou pravého duchovního mistra. Záliba v nedovoleném sexu tedy přímo odporuje vĕdomí Kṛṣṇy, jež závisí na pokorné podřízenosti zástupci Nejvyššího Pána. Pán Kṛṣṇa také říká v Bhagavad-gītĕ, že touha po nedovoleném sexu je všepohlcujícím hříšným nepřítelem tohoto svĕta.

Jelikož moderní společnost schvaluje, aby se muži a ženy spolu stýkali bez jakýchkoliv omezení, není v ní možné dosáhnout míru; urovnávání konfliktů se stává základem přežití ve společnosti. To je příznak nevĕdomé společnosti, která mylnĕ považuje hmotné tĕlo za nejvyšší dobro, což zde popisují slova viṣayeṣu guṇādhyāsāt. Ten, kdo má příliš rád své tĕlo, nevyhnutelnĕ podlehne sexuální touze.

Verš

kaler durviṣahaḥ krodhas
tamas tam anuvartate
tamasā grasyate puṁsaś
cetanā vyāpinī drutam

Synonyma

kaleḥ — ze sváru; durviṣahaḥ — nesnesitelný; krodhaḥ — hnĕv; tamaḥ — nevĕdomost; tam — ten hnĕv; anuvartate — následuje; tamasā — nevĕdomostí; grasyate — je zachvácené; puṁsaḥ — človĕka; cetanā — vĕdomí; vyāpinī — široké; drutam — rychle.

Překlad

Sváry vzbuzují nesnesitelný hnĕv následovaný temnotou nevĕdomosti. Tato nevĕdomost v človĕku rychle přemůže jeho rozsáhlou inteligenci.

Význam

Touha po styku s hmotou se rodí ze sklonu popírat, že všechno je energie Boha. Když si nĕkdo falešnĕ představuje, že hmotné smyslové objekty jsou oddĕlené od Nejvyššího Pána, chce si jich užívat. Tato touha vede ke vzniku konfliktů a svárů v lidské společnosti. Tyto konflikty nevyhnutelnĕ vzbuzují mocný hnĕv, který mĕní lidi v pošetilce a ničitele. Tak rychle zapomínají na skutečný cíl lidského života.

Verš

tayā virahitaḥ sādho
jantuḥ śūnyāya kalpate
tato ’sya svārtha-vibhraṁśo
mūrcchitasya mṛtasya ca

Synonyma

tayā — této inteligence; virahitaḥ — zbavený; sādho — ó svatý Uddhavo; jantuḥ — živý tvor; śūnyāya — prakticky vyprázdnĕný; kalpate — stává se; tataḥ — následnĕ; asya — jeho; sva-artha — od životních cílů; vibhraṁśaḥ — poklesnutí; mūrcchitasya — toho, kdo se podobá tupé hmotĕ; mṛtasya — prakticky mrtvého; ca — a.

Překlad

Ó svatý Uddhavo, když nĕkdo ztratí skutečnou inteligenci, je považován za osobu, která přišla o všechno. Odkloní se od pravého cíle svého života a stane se tupým jako mrtvola.

Význam

Vĕdomí Kṛṣṇy je pro život tak zásadní, že pokud se nĕkdo od této vzestupné cesty seberealizace odchýlí, je považován za prakticky bezvĕdomého, ne-li mrtvého. Jelikož je každá živá bytost nedílnou částí Kṛṣṇy, ten, kdo se mylnĕ ztotožňuje s vnĕjším tĕlem, si není ve skutečnosti vĕdomý svého pravého postavení. Proto je řečeno: śūnyāya kalpate – jelikož usiluje o nĕco, co postrádá skutečnou existenci, nedosahuje v životĕ žádného znatelného pokroku či prospĕchu. Ten, jehož vĕdomí je pohroužené v tom, co vlastnĕ neexistuje, přestává sám prakticky existovat. Kvůli tomu se vĕčné živé bytosti stávají pokleslými a ztracenými v oceánu hmotné existence a jedinĕ zvláštní milost čistých oddaných Pána je může zachránit. Proto Pánovi oddaní nabádají pokleslé lidi, aby zpívali Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare. Tímto procesem lze rychle oživit naše pravé vĕdomí a pravý život.

Verš

viṣayābhiniveśena
nātmānaṁ veda nāparam
vṛkṣa jīvikayā jīvan
vyarthaṁ bhastreva yaḥ śvasan

Synonyma

viṣaya — ve smyslovém požitku; abhiniveśena — kvůli nadmĕrné pohrouženosti; na — ne; ātmānam — sebe; veda — zná; na — ani; aparam — jiného; vṛkṣa — stromu; jīvakayā — životním stylem; jīvan — žijící; vyartham — nadarmo; bhastrā iva — jako mĕchy; yaḥ — kdo; śvasan — dýchá.

Překlad

Jelikož je pohroužený ve smyslovém požitku, nepoznává sám sebe ani druhé. Žije nadarmo v nevĕdomosti jako strom a jen dýchá jako mĕchy.

Význam

Tak jako stromy, které se nemohou bránit, a jsou nakonec vždy poraženy, podmínĕné duše jsou neustále poráženy krutými zákony přírody, které jim způsobují nesčetná utrpení, jež vrcholí náhlou smrtí. Ačkoliv si pošetilí lidé myslí, že pomáhají sami sobĕ i druhým, ve skutečnosti nevĕdí, kdo jsou oni sami, ani kdo jsou jejich takzvaní přátelé a příbuzní. Promarňují své životy, pohroužení v uspokojování smyslů vnĕjšího tĕla, bez jakéhokoliv duchovního zisku. Tento nic nepřinášející životní styl je možné přemĕnit v dokonalý život jednoduše pronášením svatých jmen Boha s vĕdomím Kṛṣṇy, jak doporučoval Śrī Caitanya Mahāprabhu.

Verš

phala-śrutir iyaṁ nṝṇāṁ
na śreyo rocanaṁ param
śreyo-vivakṣayā proktaṁ
yathā bhaiṣajya-rocanam

Synonyma

phala-śrutiḥ — výroky písem slibující odmĕny; iyam — tyto; nṝṇām — pro lidi; na — nejsou; śreyaḥ — nejvyšším dobrem; rocanam — lákadlo; param — pouze; śreyaḥ — konečné dobro; vivakṣayā — s účelem představit; proktam — vyslovené; yathā — jako; bhaiṣajya — vzít si lék; rocanam — pobídka.

Překlad

Ty výroky písem, jež slibují plodonosné odmĕny, nepředepisují konečné dobro pro lidi, ale jsou jen lákadly, která je mají přimĕt ke konání prospĕšných náboženských povinností, tak jako se dítĕti slibuje sladkost, aby si vzalo prospĕšný lék.

Význam

V předchozím verši Pán Kṛṣṇa prohlásil, že ti, kdo jsou pohroužení v uspokojování smyslů, se nepochybnĕ odchylují od pravého cíle lidského života. Přitom ale Védy samy slibují, že obĕti a askeze přinesou nebeský smyslový požitek. Jak tedy může být toto povýšení do nebe považováno za odchýlení od cíle života? Zde Pán vysvĕtluje, že plodonosné odmĕny nabízené v náboženských písmech jsou jen lákadla, jako sladkost, která dítĕ přimĕje k tomu, aby si vzalo lék. Skutečnĕ prospĕšný je lék, nikoliv sladkost. Podobnĕ na plodonosných obĕtech je prospĕšné uctívání Pána Viṣṇua, a nikoliv samotné plodonosné odmĕny. Podle Bhagavad-gīty jsou ti, kdo prohlašují plodonosné odmĕny za konečný cíl náboženských písem, nepochybnĕ ménĕ inteligentní pošetilci neuznávající zámĕr Nejvyšší Osobnosti Božství. Pán si přeje, aby se všechny podmínĕné duše očistily a vrátily domů, zpátky k Bohu, k vĕčnému životu plnému blaženosti a poznání. Pokud se nĕkdo ve jménu zbožnosti staví proti zámĕru Pána, znamená to, že nezná smysl života.

Verš

utpattyaiva hi kāmeṣu
prāṇeṣu sva-janeṣu ca
āsakta-manaso martyā
ātmano ’nartha-hetuṣu

Synonyma

utpattyā eva — samotným zrozením; hi — jistĕ; kāmeṣu — k objektům sobeckých tužeb; prāṇeṣu — k životním funkcím (jako je délka života, smyslové činnosti, fyzická síla a sexuální potence); sva-janeṣu — ke členům rodiny; ca — a; āsakta-manasaḥ — když se připoutali v mysli; martyāḥ — smrtelníci; ātmanaḥ — jejich skutečného já; anartha — maření zájmu; hetuṣu — což jsou příčiny.

Překlad

Již hmotným zrozením se lidské bytosti v mysli připoutávají k osobnímu smyslovému požitku, dlouhému životu, smyslovým činnostem, tĕlesné síle, sexuální potenci, k přátelům a rodinĕ. Tak jsou jejich mysli pohroužené v tom, co maří jejich skutečný vlastní zájem.

Význam

Naše připoutanost k hmotnému tĕlu a k tĕlům příbuzných a přátel nevyhnutelnĕ vede k nesnesitelné úzkosti a utrpení. Mysl pohroužená v tĕlesném pojetí života nemůže dĕlat pokrok v seberealizaci, a tak objekty naší takzvané lásky maří naši nadĕji na vĕčný život v blaženosti a poznání. Činnosti konané v nevĕdomosti nepřinášejí prospĕch nám samotným ani ostatním, tak jako dobročinnost vykonaná ve snu nepřinese žádný hmatatelný prospĕch skutečným lidem. Podmínĕná duše sní o svĕtĕ oddĕleném od Boha, ale jakýkoliv pokrok zažívaný v tomto vysnĕném svĕtĕ je jen halucinací. Pán zmiňuje v Bhagavad-gītĕ (sarva-loka-maheśvaram), že je nejvyšším poživatelem a Pánem všech planet a svĕtů. Skutečného pokroku v životĕ je možné dosáhnout jedinĕ vĕdomím Kṛṣṇy, uznáním svrchovanosti Boha.

Verš

natān aviduṣaḥ svārthaṁ
bhrāmyato vṛjinādhvani
kathaṁ yuñjyāt punas teṣu
tāṁs tamo viśato budhaḥ

Synonyma

natān — poslušné; aviduṣaḥ — neznalé; sva-artham — vlastního zájmu; bhrāmyataḥ — bloudící; vṛjina — nebezpečí; adhvani — na cestĕ; katham — s jakým zámĕrem; yuñjyāt — mĕli by navádĕt, aby se pohroužili; punaḥ — dále; teṣu — do tĕchto (nálad smyslového požitku); tān — je; tamaḥ — do temnoty; viśataḥ — kteří vstupují; budhaḥ — inteligentní (védská autorita).

Překlad

Ti, kdo nevĕdí, co je v jejich pravém zájmu, bloudí po cestĕ hmotné existence a postupnĕ spĕjí do temnoty. I když jsou pošetilí, proč by je mĕly Védy dále pobízet ke smyslovému požitku, jestliže poslušnĕ dbají védských pokynů?

Význam

Materialističtí lidé nejsou připravení se zříci společnosti, přátelství a lásky, které jsou založeny na sexu, a vĕnovat se místo toho životu odříkání a seberealizace. S cílem přivést tyto pošetilce pod ochranu védských pokynů slibují Védy tĕm, kdo budou s vírou plnit jejich pokyny, nesčetné hmotné odmĕny, dokonce včetnĕ dosažení nebeských planet. Pán vysvĕtlil, že tyto odmĕny jsou jako sladkost nabízená dítĕti, které si pak svĕdomitĕ vezme lék. Hmotný požitek je nutnĕ příčinou utrpení, neboť všechny předmĕty požitku podléhají zániku, tak jako ten, kdo si jich takzvanĕ užívá. Hmotný život prostĕ přináší bolest a je plný úzkosti, zklamání a nářku. Když vidíme nĕjaký objekt skýtající takzvaný požitek, jako například nahé tĕlo ženy, nádherné obydlí, podnos se spoustou chutného jídla nebo propagaci naší slávy, cítíme vzrušení, ale ve skutečnosti toto štĕstí v našich představách je jen silným očekáváním uspokojení, které se nikdy nedostaví. Na úrovni hmotné existence zažívá osoba jedno zklamání za druhým a čím víc se snaží si užívat, tím hlubší je její frustrace. Proto védské poznání, zamĕřené na konečný klid a štĕstí na duchovní úrovni, nemůže podporovat materialistický způsob života. Hmotné odmĕny Védy nabízejí jen jako lákadla pro podmínĕnou duši, aby požila lék, odevzdanost Nejvyššímu Pánu, Viṣṇuovi, prostřednictvím různých druhů obĕtí. Veda-vāda-ratové prohlašují, že náboženská písma mají napomáhat při uspokojování smyslů v nevĕdomosti podmínĕného života. Pravým cílem náboženství je však duchovní osvobození, kdy hmotné uspokojování smyslů přestane existovat. V zářivém svĕtle duchovního poznání nemůže být temnota tĕlesného vĕdomí přítomná. V oceánu duchovní blaženosti se zdánlivé radosti tohoto svĕta, neustále doprovázené úzkostí, zcela vytrácejí. Veda neboli dokonalé poznání ve skutečnosti znamená odevzdat se Nejvyššímu Pánu s plným vĕdomím Kṛṣṇy, a získat tak vĕčný život plný blaženosti a poznání jako vĕrný služebník Pána.

Verš

evaṁ vyavasitaṁ kecid
avijñāya kubuddhayaḥ
phala-śrutiṁ kusumitāṁ
na veda-jñā vadanti hi

Synonyma

evam — takto; vyavasitam — pravý závĕr; kecit — nĕkteří lidé; avijñāya — nechápající; ku-buddhayaḥ — se zkaženou inteligenci; phala-śrutim — výroky písem slibující hmotné odmĕny; kusumitām — kvĕtnaté; na — ne; veda-jñāḥ — ti, kdo mají úplné poznání Véd; vadanti — říkají; hi — jistĕ.

Překlad

Osoby, které mají zkaženou inteligenci, nechápou tento pravý účel védského poznání a místo toho hlásají jako nejvyšší védskou pravdu kvĕtnaté výroky Véd slibující hmotné odmĕny. Ti, kdo skutečné znají Védy, tak nikdy nemluví.

Význam

Následovníci filosofie karma-mīmāṁsā prohlašují, že žádné vĕčné království Boha mimo tento vesmír neexistuje a že je proto třeba se stát profesionálním konatelem védských obřadů s cílem udržet se na nĕjaké hmotné nebeské planetĕ. V minulé kapitole Pán vysvĕtlil Śrī Uddhavovi, že v hmotném svĕtĕ skutečné štĕstí neexistuje, protože živá bytost bude nezbytnĕ procházet různými planetárními systémy, od nebeských po pekelné, a tak bude stále rozrušená hmotným prostředím. Lékař může dítĕti dávat lék se sladkou polevou, ale jen velký pošetilec dítĕ pobízí, aby ocucalo polevu a lék vyplivlo. Také kvĕtnaté výroky Véd popisující nebeský požitek nedávají pravý plod védského poznání, ale jen ozdobné kvĕty smyslového požitku. Védy (Ṛg Veda 1.22.20) uvádĕjí: tad viṣṇoḥ paramaṁ padaṁ sadā paśyanti sūrayaḥ. Dokonce i polobozi, kteří jsou trvalými obyvateli nebeských planet, stále vzhlížejí k vĕčnému sídlu Nejvyššího Pána. Pošetilí lidé, kteří obdivují životní úroveň v hmotném nebi, by si tedy mĕli povšimnout toho, že sami polobozi jsou oddanými Nejvyššího Pána. Nikdo by se nemĕl stávat falešným propagátorem takzvaného védského poznání, ale mĕl by rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy, a tak opravdu vyřešit problém pokroku v životĕ.

Verš

kāminaḥ kṛpaṇā lubdhāḥ
puṣpeṣu phala-buddhayaḥ
agni-mugdhā dhūma-tāntāḥ
svaṁ lokaṁ na vidanti te

Synonyma

kāminaḥ — lidé posedlí chtíčem; kṛpaṇāḥ — lakotní; lubdhāḥ — chamtiví; puṣpeṣu — kvĕty; phala-buddhayaḥ — považující za konečné plody; agni — ohnĕm; mugdhāḥ — zmatení; dhūma-tāntāḥ — dusící se kouřem; svam — vlastní; lokam — totožnost; na vidanti — nerozeznávají; te — oni.

Překlad

Ti, kdo jsou posedlí chtíčem, lakotou a chamtivostí, mylnĕ pokládají pouhé kvĕty za skutečný plod života. Nerozeznávají svou pravou totožnost, protože jsou zmatení září ohnĕ a dusí se jeho kouřem.

Význam

Ti, kdo jsou připoutaní k ženám, se stávají pyšnými separatisty; chtĕjí vše, co jim a jejich přítelkyním bude přinášet požitek, a tak se stávají chtivými lakomci plnými úzkosti a závisti. Tito nešťastníci si kvĕtnaté výroky Véd pletou s nejvyšší dokonalostí života. Slovo agni-mugdhāḥ, „zmatení ohnĕm“, vyjadřuje, že védské ohňové obĕti, jež udílejí hmotný prospĕch, považují za nejvyšší náboženskou pravdu, a tak se utápĕjí v nevĕdomosti. Oheň vytváří kouř, který zastírá zrak. Podobnĕ je cesta plodonosných ohňových obĕtí zahalená kouřem a nezřetelná, bez jasného pochopení duchovní duše. Zde Pán jednoznačnĕ prohlašuje, že následovníci plodonosných náboženských obřadů nechápou svou pravou duchovní totožnost a neuvĕdomují si pravé útočištĕ duchovní duše v království Boha.

Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītĕ (15.15): vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ – všechno védské poznání nás má ve skutečnosti vést k čisté lásce k Bohu. Pán Kṛṣṇa je nepochybnĕ Absolutní Pravda a milovat Ho je konečným smyslem naší existence. Védské poznání se trpĕlivĕ snaží dovést podmínĕnou duši k této dokonalosti čistého vĕdomí Kṛṣṇy.

Verš

na te mām aṅga jānanti
hṛdi-sthaṁ ya idaṁ yataḥ
uktha-śastrā hy asu-tṛpo
yathā nīhāra-cakṣuṣaḥ

Synonyma

na — ne; te — oni; mām — Mĕ; aṅga — Můj milý Uddhavo; jānanti — znají; hṛdi-stham — sídlící v srdci; yaḥ — který je; idam — tento stvořený vesmír; yataḥ — z nĕhož pochází; uktha-śastrāḥ — pro nĕž jsou védské obřadní činnosti hodné chvály, nebo pro nĕž je konání vlastních obřadů jako zbraň, jež zabíjí obĕtní zvíře; hi — jistĕ; asu-tṛpaḥ — jež mají zájem jen o smyslový požitek; yathā — jako; nīhāra — v mlze; cakṣuṣaḥ — ti, jejichž oči.

Překlad

Můj milý Uddhavo, osoby oddané uspokojování smyslů dosaženého konáním védských obřadů nechápou, že sídlím v srdci každé bytosti a že celý vesmír se ode Mĕ neliší a pochází ze Mĕ. Podobají se osobám, jejichž oči halí mlha.

Význam

Slovo uktha-śastrāḥ popisuje pronášení určitých védských hymnů, kterým osoba získá plodonosné výsledky v tomto i příštím svĕtĕ. Slovo śastra také označuje zbraň, takže uktha-śastra rovnĕž znamená „zbraň používaná při védské obĕti k zabití obĕtního zvířete“. Osoby využívající védského poznání k zajišťování tĕlesného požitku zabíjejí sami sebe zbraní materialistických náboženských zásad. Jsou také přirovnáni k tĕm, kdo se snaží vidĕt v husté mlze. Mylné tĕlesné pojetí života, kdy ignorujeme vĕčnou duši v tĕle, představuje hustou mlhu nevĕdomosti, jež nám brání vidĕt Boha. Proto Pán Kṛṣṇa zahajuje své učení v Bhagavad-gītĕ tím, že odstraňuje temnou nevĕdomost tĕlesného pojetí života. Náboženství znamená zákon Boha. Konečným nařízením či zákonem Pána je, že každá podmínĕná duše se Mu má odevzdat, naučit se Mu sloužit a milovat Ho, a tak se vrátit domů, zpátky k Bohu. K tomu vede rozvíjení vĕdomí Kṛṣṇy.

Verš

te me matam avijñāya
parokṣaṁ viṣayātmakāḥ
hiṁsāyāṁ yadi rāgaḥ syād
yajña eva na codanā
hiṁsā-vihārā hy ālabdhaiḥ
paśubhiḥ sva-sukhecchayā
yajante devatā yajñaiḥ
pitṛ-bhūta-patīn khalāḥ

Synonyma

te — oni; me — Můj; matam — závĕr; avijñāya — aniž pochopili; parokṣam — důvĕrný; viṣaya-ātmakāḥ — pohroužení v uspokojování smyslů; hiṁsāyām — k násilí; yadi — jestliže; rāgaḥ — připoutanost; syāt — může být; yajñe — v pokynech k provádĕní obĕtí; eva — jistĕ; na — není; codanā — podpora; hiṁsā-vihārāḥ — ti, kdo nacházejí potĕšení v násilí; hi — vskutku; ālabdhaiḥ — která jsou zabíjena; paśubhiḥ — prostřednictvím zvířat; sva-sukha — pro své vlastní štĕstí; icchayā — s touhou; yajante — uctívají; devatāḥ — polobohy; yajñaiḥ — obĕtními obřady; pitṛ — předky; bhūta-patīn — a vládce duchů; khalāḥ — krutí lidé.

Překlad

Ti, kdo nedají dopustit na smyslový požitek, nemohou pochopit důvĕrný závĕr védského poznání, který jsem vysvĕtlil. Nacházejí potĕšení v násilí a krutĕ zabíjejí nevinná zvířata při obĕtech pro svůj smyslový požitek, jimiž uctívají polobohy, předky a vládce duchů. Proces védské obĕti ale tuto vášeň pro násilí nikdy nepodporuje.

Význam

Védská písma schvalují občasné zvířecí obĕti pro uspokojení krutých, nízkých lidí, kteří se neobejdou bez chuti masa a krve. Tyto ústupky jsou ale omezené přísnými povinnými obřady a mají postupnĕ odrazovat od zabíjení zvířat, tak jako přehnané poplatky za oprávnĕní k prodeji alkoholických nápojů omezují počet maloobchodníků, kteří jej prodávají. Bezcharakterní lidé však překrucují tato omezující opatření a prohlašují, že védská obĕť je určena k zabíjení zvířat, aby byl umožnĕn smyslový požitek. Jelikož jsou to materialisté, chtĕjí se dostat na planety předků nebo polobohů, a proto tyto bytosti uctívají. Materialisty nĕkdy přitahuje subtilní životní styl duchů, a tak je uctívají. Tyto metody se vyznačují naprostou neznalostí Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jenž je skutečným příjemcem všech obĕtí a veškeré askeze. Démoni provádĕjí védské obĕti, ale s nepřátelským postojem vůči Pánu Nārāyaṇovi, neboť si myslí, že polobozi, předkové či Pán Śiva se Bohu vyrovnají. I když chápou autoritu védských obřadů, nepřijímají konečný védský závĕr, a proto se nikdy neodevzdávají Bohu. V démonských společnostech lidí zabíjejících zvířata tedy bují falešné náboženské zásady. I když v zemích, jako je Amerika, lidé navenek vyznávají, že následují jen Boha, skutečné uctívání a oslavování vĕnují nesčetnĕ mnoha populárním hrdinům, jako jsou různí baviči, politici, sportovci a další podobnĕ bezvýznamné osoby. Lidi zabíjející zvířata s jejich hrubĕ materialistickou povahou nevyhnutelnĕ přitahují neobyčejné rysy hmotné iluze, a proto nejsou schopni pochopit pravou úroveň vĕdomí Kṛṣṇy neboli duchovní život.

Verš

svapnopamam amuṁ lokam
asantaṁ śravaṇa-priyam
āśiṣo hṛdi saṅkalpya
tyajanty arthān yathā vaṇik

Synonyma

svapna — snu; upamam — rovnocenný; amum — ten; lokam — svĕt (po smrti); asantam — neskutečný; śravaṇa-priyam — o nĕmž se jen příjemnĕ naslouchá; āśiṣaḥ — svĕtské výdobytky v tomto životĕ; hṛdi — ve svých srdcích; saṅkalpya — představující si; tyajanti — vzdávají se; arthān — svého bohatství; yathā — jako; vaṇik — obchodník.

Překlad

Tak jako pošetilý obchodník promrhává své bohatství v nevýnosném podnikání, hlupáci promrhávají všechny pravé životní hodnoty a místo nich dychtí po dosažení hmotného nebe, o nĕmž se sice příjemnĕ naslouchá, ale které je ve skutečnosti nereálné, jako sen. Tyto zmatené osoby si v srdci představují, že získají všechna hmotná požehnání.

Význam

Na celém svĕtĕ lidé tvrdĕ pracují, aby získali dokonalý smyslový požitek v tomto nebo příštím životĕ. Jako vĕčné živé bytosti, nedílné části Pána Kṛṣṇy, přirozenĕ oplýváme veškerou blažeností a poznáním v Pánovĕ společnosti. My se ale tohoto vznešeného postavení na úrovni duchovní blaženosti a poznání vzdáváme a pošetile marníme čas honbou za přeludem tĕlesného štĕstí, jako pošetilý obchodník, který promrhává svá aktiva ve vysnĕném podnikání, které nic nevynáší.

Verš

rajaḥ-sattva-tamo-niṣṭhā
rajaḥ-sattva-tamo-juṣaḥ
upāsata indra-mukhyān
devādīn na yathaiva mām

Synonyma

rajaḥ — v kvalitĕ vášnĕ; sattva — dobra; tamaḥ — nebo nevĕdomosti; niṣṭhāḥ — zabředlí; rajaḥ — vášeň; sattva — dobro; tamaḥ — nebo nevĕdomost; juṣaḥ — kdo projevují; upāsate — uctívají; indra-mukhyān — v čele s Pánem Indrou; deva-ādīn — polobohy a jiná božstva; na — ale ne; yathā eva — správným způsobem; mām — Mĕ.

Překlad

Lidé zabředlí v hmotných kvalitách vášnĕ, dobra a nevĕdomosti uctívají určité polobohy a jiná božstva v čele s Indrou, jež projevují tytéž kvality – vášeň, dobro nebo nevĕdomost. Správnĕ uctívat Mĕ ale nedokáží.

Význam

I když jsou polobozi nedílnými částmi Nejvyšší Osobnosti Božství, jejich uctívání podporuje mylnou představu, že existují nezávisle na Nejvyšším Pánu. Toto uctívání je avidhi-pūrvakam, nevhodným přístupem k Absolutní Pravdĕ. Śrīla Madhvācārya cituje z Hari-vaṁśi, že mezi lidmi, u nichž převažuje vliv kvality nevĕdomosti, se nĕkdy projevuje vášeň a dobro. Nevĕdomí se sklony k dobru jsou na cestĕ do pekla, ale je jim dána i trocha nebeského požitku. Tak lze vidĕt, jak se muž v obtížné finanční či politické situaci nĕkdy tĕší ze společnosti krásné manželky, i když jeho celkové pomĕry jsou pekelné. Lidé podléhající nevĕdomosti s malou přímĕsí vášnĕ půjdou přímo do pekla a ti, kdo jsou ovlivnĕni čistĕ kvalitou nevĕdomosti, poklesnou do nejtemnĕjších pekelných končin. Všichni, kdo postrádají oddanost Nejvyššímu Pánu, se nacházejí v nevĕdomosti v rámci tĕchto tří kategorií. Osoby na úrovni kvality dobra nĕkdy uznávají svrchovanost Nejvyššího Pána, ale jsou více přitahováni k polobohům, neboť vĕří, že pomocí védských obřadů mohou dosáhnout jejich životní úrovnĕ. Tento pyšný sklon je nepochybnĕ překážkou v láskyplné službĕ Nejvyššímu Pánu a nakonec způsobí pád.

Verš

iṣṭveha devatā yajñair
gatvā raṁsyāmahe divi
tasyānta iha bhūyāsma
mahā-śālā mahā-kulāḥ
evaṁ puṣpitayā vācā
vyākṣipta-manasāṁ nṛṇām
mānināṁ cāti-lubdhānāṁ
mad-vārtāpi na rocate

Synonyma

iṣṭvā — obĕtování; iha — v tomto svĕtĕ; devatāḥ — polobohům; yajñaiḥ — díky našim obĕtem; gatvā — půjdeme; raṁsyāmahe — budeme si užívat; divi — v nebi; tasya — toho požitku; ante — na konci; iha — na této Zemi; bhūyāsmaḥ — staneme se; mahā-śālāḥ — velcí hospodáři; mahā-kulāḥ — členové šlechtických rodin; evam — takto; puṣpitayā — kvĕtnatými; vācā — slovy; vyākṣipta-manasām — pro ty, jejichž mysli jsou zmatené; nṛṇām — lidi; māninām — velmi pyšné; ca — a; ati-lubdhānām — nesmírnĕ chamtivé; mad-vārtā — námĕty o Mnĕ; api — dokonce; na rocate — nepřitahují.

Překlad

Uctívači polobohů uvažují: „V tomto životĕ budeme uctívat polobohy a díky svým obĕtem půjdeme do nebe a tam si budeme užívat. Až tento požitek skončí, vrátíme se do tohoto svĕta a narodíme se jako velcí hospodáři ve šlechtických rodinách.“ Tyto osoby jsou velmi pyšné a chamtivé, a proto jsou ošálené kvĕtnatými slovy Véd. Popisy Mĕ, Nejvyššího Pána, je nepřitahují.

Význam

Pravé potĕšení se nachází v transcendentální podobĕ Pána, který je svrchovaným Amorem, jenž se vĕnuje milostným zábavám v duchovním svĕtĕ. Pošetilci uctívající polobohy přehlížejí vĕčnou blaženost Pánových zábav a sní o tom, že sami budou jako Pán, jenže dosahují přesnĕ opačného výsledku. Jinými slovy, neustále setrvávají v kolobĕhu rození a umírání.

Verš

vedā brahmātma-viṣayās
tri-kāṇḍa-viṣayā ime
parokṣa-vādā ṛṣayaḥ
parokṣaṁ mama ca priyam

Synonyma

vedāḥ — Védy; brahma-ātma — pochopení, že duše je čistĕ duchovní; viṣayāḥ — mající za námĕt; tri-kāṇḍa-viṣayāḥ — rozdĕlené do tří částí (jež představují plodonosné jednání, uctívání polobohů a realizaci Absolutní Pravdy); ime — tyto; parokṣa-vādāḥ — esotericky hovořící; ṛṣayaḥ — védské autority; parokṣam — nepřímé vysvĕtlení; mama — Mnĕ; ca — také; priyam — drahé.

Překlad

Védy, rozdĕlené do tří částí, v konečném smyslu vyjevují, že živá bytost je čistĕ duchovní duše. Védští ṛṣiové a mantry se však vyjadřují esoterickým způsobem a tyto důvĕrné popisy Mĕ také tĕší.

Význam

V předchozích verších Pán Kṛṣṇa jasnĕ vyvrátil představu, že védské poznání má zajišťovat hmotný požitek, a zde shrnuje skutečný zámĕr védské literatury: seberealizaci. I když se podmínĕné duše zmítají v síti hmotné energie, jejich pravá existence se zakládá na transcendentální svobodĕ v království Boha. Védy postupnĕ povznášejí podmínĕnou duši z temnoty klamu a uvádĕjí ji do vĕčné láskyplné služby Pánu. Vedānta-sūtra (4.4.23) říká: anāvṛttiḥ śabdāt – „Ten, kdo správným způsobem vyslechne védské poznání, se nemusí vracet do kolobĕhu rození a umírání.“

Nĕkdo se může ptát, proč se Pán a Jeho představitelé, védští ṛṣiové a mantry, vyjadřují esoterickým či nepřímým způsobem. Pán říká v Bhagavad-gītĕ: nāham prakāśaḥ sarvasya – Nejvyšší Pán nedovolí, aby Ho nĕkdo bral lacino, a proto se nezjevuje povrchním či nepřátelským osobám. Ti, kdo jsou znečištĕní hmotnou atmosférou, jsou vedeni k tomu, aby se očistili prostřednictvím védských obřadů, jež nabízejí plodonosné výsledky, tak jako se dítĕti nabízí za odmĕnu sladkost, když si vezme lék. Podání Véd je tak důvĕrné, že ménĕ inteligentní lidé nemají smysl pro jejich konečný transcendentální zámĕr a následnĕ klesají na úroveň uspokojování smyslů.

Pojem brahmātma („duchovní duše“) v konečném smyslu poukazuje na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jenž prohlašuje v Bhagavad-gītĕ, že znát Ho je rāja-guhyam, nejdůvĕrnĕjší ze všech tajemství. Ten, kdo závisí na hmotném smyslovém vnímání, zůstává pohroužený v hluboké neznalosti Absolutní Pravdy. Ten, kdo závisí na mentální a intelektuální spekulaci, může začít tušit, že v hmotném tĕle se nachází vĕčná duše a Nadduše. Ten, kdo však závisí na samotném Pánovi a s vírou naslouchá Jeho poselství v Bhagavad-gītĕ, dokonale chápe celou situaci a vrací se domů, zpátky k Bohu, když splnil pravý zámĕr védského poznání.

Verš

śabda-brahma su-durbodhaṁ
prāṇendriya-mano-mayam
ananta-pāraṁ gambhīraṁ
durvigāhyaṁ samudra-vat

Synonyma

śabda-brahma — transcendentální zvuk Véd; su-durbodham — nesmírnĕ tĕžké pochopit; prāṇa — životního vzduchu; indriya — smyslů; manaḥ — a mysli; mayam — projevující se na různých úrovních; ananta-pāram — bez hranic; gambhīram — hluboký; durvigāhyam — neproniknutelný; samudra-vat — jako oceán.

Překlad

Transcendentální zvuk Véd je velmi tĕžké pochopit. Projevuje se na různých úrovních v prāṇĕ, smyslech a mysli. Je neomezený, velmi hluboký a neproniknutelný jako oceán.

Význam

Podle védského poznání se védský zvuk dĕlí do čtyř fází, které mohou pochopit jen ti nejinteligentnĕjší brāhmaṇové. Tři z nich se totiž nacházejí v nitru živé bytosti a jen čtvrtá fáze je projevená navenek, jako řeč. Dokonce i tuto čtvrtou fázi védského zvuku, zvanou vaikharī, obyčejní lidé jen stĕží chápou. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura tyto čtyři fáze vysvĕtluje takto. Na úrovni prāṇy se védský zvuk nazývá parā a nachází se v ādhāra-cakře; mentální fáze, zvaná paśyantī, se nachází v oblasti pupku, v maṇipūraka-cakře; a intelektuální fáze, zvaná madhyamā, se nachází v oblasti srdce, v anāhata-cakře. A konečnĕ projevená smyslová fáze védského zvuku se nazývá vaikharī.

Tento védský zvuk je ananta-pāra, neboť zahrnuje všechny životnĕ důležité energie ve vesmíru i mimo nĕj, a proto ho nemůže rozdĕlit čas ani prostor. Védská zvuková vibrace je tak jemná, neproniknutelná a hluboká, že jedinĕ samotný Pán a Jeho zmocnĕní následovníci, jako jsou Vyāsa a Nārada, mohou pochopit její skutečnou podobu a význam. Pro obyčejné lidské bytosti jsou všechny nuance védského zvuku nepochopitelné, ale když človĕk přijme proces rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy, může ihned poznat závĕr všeho védského poznání – samotného Pána Kṛṣṇu, původní zdroj védského poznání. Pošetilci zasvĕcují svůj životní vzduch, smysly a mysl smyslovému požitku, a tak nechápou transcendentální hodnotu svatého jména Boha. Svaté jméno Nejvyššího Pána, které se od Pána samotného neliší, je konečnou podstatou všeho védského zvuku. Jelikož Pán je neomezený, je stejnĕ neomezené i Jeho svaté jméno. Pánovu transcendentální slávu nikdo nepochopí bez Jeho přímé milosti. Pokud nĕkdo bez přestupků pronáší svatá jména Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare, může vstoupit do transcendentálního tajemství védského zvuku. Jinak poznání Véd zůstane durvigāhyam neboli neproniknutelné.

Verš

mayopabṛṁhitaṁ bhūmnā
brahmaṇānanta-śaktinā
bhūteṣu ghoṣa-rūpeṇa
viseṣūrṇeva lakṣyate

Synonyma

mayā — Mnou; upabṛṁhitam — uvedené; bhūmnā — neomezeným; brahmaṇā — nemĕnný Absolutní; ananta-śaktinā — jehož energie jsou nekonečné; bhūteṣu — do nitra živých bytostí; ghoṣa-rūpeṇa — v podobĕ subtilního zvuku, oṁkāry; viseṣu — v jemném vláknitém obalu lotosového stonku; ūrṇā — jedno vlákno; iva — jako; lakṣyate — jeví se.

Překlad

Já jako neomezená, nemĕnná a všemohoucí Osobnost Božství sídlící ve všech živých bytostech osobnĕ vkládám védskou zvukovou vibraci v podobĕ oṁkāry do nitra všech živých bytostí. Díky tomu je subtilnĕ vnímána, jako jemné vlákno lotosového stonku.

Význam

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, osobnĕ sídlí v srdci každé živé bytosti a z tohoto verše chápeme, že i semeno všeho védského poznání se nachází ve všech živých bytostech. Proces probouzení védského poznání, a s tím i probouzení našeho vĕčného vztahu s Bohem, je tedy přirozený a nezbytný pro všechny. Veškerou dokonalost lze najít v srdci živé bytosti a jakmile se srdce očistí pronášením svatých jmen Boha, tato dokonalost – vĕdomí Kṛṣṇy – se okamžitĕ probudí.

Verš

yathorṇanābhir hṛdayād
ūrṇām udvamate mukhāt
ākāśād ghoṣavān prāṇo
manasā sparśa-rūpiṇā
chando-mayo ’mṛta-mayaḥ
sahasra-padavīṁ prabhuḥ
oṁkārād vyañjita-sparśa-
svaroṣmāntastha-bhūṣitām
vicitra-bhāṣā-vitatāṁ
chandobhiś catur-uttaraiḥ
ananta-pārāṁ bṛhatīṁ
sṛjaty ākṣipate svayam

Synonyma

yathā — jako; ūrṇa-nābhiḥ — pavouk; hṛdayāt — ze svého srdce; ūrṇām — svou pavučinu; udvamate — vylučuje; mukhāt — svými ústy; ākāśāt — z éteru; ghoṣa-vān — projevující zvukovou vibraci; prāṇaḥ — Pán v podobĕ původního životního vzduchu; manasā — prostřednictvím prvotní mysli; sparśa-rūpiṇā — jež projevuje podoby různých hlásek abecedy počínaje písmeny sparśa; chandaḥ-mayaḥ — zahrnující všechny posvátné míry védských veršů; amṛta-mayaḥ — plný transcendentální blaženosti; sahasra-padavīm — jež se vĕtví do tisíců smĕrů; prabhuḥ — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; oṁkārāt — ze subtilní vibrace oṁkāry; vyañjita — šířící se; sparśa — se závĕrnými souhláskami; svara — samohlásky; uṣma — sykavky; anta-stha — a polosamohlásky; bhūṣitām — ozdobené; vicitra — rozmanité; bhāṣā — slovními výrazy; vitatām — rozvedené; chandobhiḥ — společnĕ s mírami veršů; catuḥ-uttaraiḥ — z nichž každá má vždy o čtyři slabiky víc než ta předchozí; ananta-pārām — neomezený; bṛhatīm — velký rozsah védské literatury; sṛjati — vytváří; ākṣipate — a stahuje; svayam — On sám.

Překlad

Tak jako pavouk vylučuje ze srdce pavučinu a souká ji ze sebe ústy, Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, se projevuje jako rezonující prvotní životní vzduch, jenž obsahuje všechny posvátné míry védských veršů a je plný transcendentální blaženosti. Tak Pán z éterického nebe svého srdce vytváří vznešený a neomezený védský zvuk prostřednictvím své mysli, která vymýšlí rozmanité zvuky, jako jsou hlásky sparśa. Védský zvuk se vĕtví do tisíců smĕrů a zdobí ho různá písmena šířící se ze slabiky oṁ: souhlásky, samohlásky, sykavky a polosamohlásky. Véda je pak rozvedená mnoha slovními výrazy vyjádřenými v různých mírách veršů, přičemž každá míra má o čtyři slabiky víc než ta předchozí. Nakonec Pán znovu vtahuje svůj projev védského zvuku do sebe.

Význam

Śrīla Śrīdhara Svāmī podává důkladné technické vysvĕtlení tĕchto tří veršů, jehož pochopení vyžaduje rozsáhlé jazykové znalosti sanskrtu. Podstatným bodem je, že transcendentální poznání je vyjádřené prostřednictvím védské zvukové vibrace, jež je sama projevem Absolutní Pravdy, Osobnosti Božství. Védský zvuk vychází z Nejvyššího Pána a vyslovuje se proto, aby Ho oslavoval a umožnil Ho poznat. Závĕr veškerých védských zvukových vibrací se nachází v Bhagavad-gītĕ, kde Pán říká: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ – všechno védské poznání nás má naučit znát a milovat Boha. Ten, kdo neustále myslí na Pána Kṛṣṇu, kdo se stane Jeho oddaným a kdo se Mu klaní a uctívá Ho s vírou a oddaností pronášením Jeho svatého jména, si nepochybnĕ osvojil dokonalé pochopení všeho, co se označuje slovem veda neboli „poznání“.

Verš

gāyatry uṣṇig anuṣṭup ca
bṛhatī paṅktir eva ca
triṣṭub jagaty aticchando
hy atyaṣṭy-atijagad-virāṭ

Synonyma

gāyatrī uṣṇik anuṣṭup ca — známé jako Gāyatrī, Uṣṇik a Anuṣṭup; bṛhatī paṅktiḥ — Bṛhatī a Paṅkti; eva ca — také; triṣṭup jagatī aticchandaḥ — Triṣṭup, Jagatī a Aticchanda; hi — jistĕ; atyaṣṭi-atijagat-virāṭ — Atyaṣṭi, Atijagatī a Ativirāṭ.

Překlad

Védské míry veršů jsou Gāyatrī, Uṣṇik, Anuṣṭup, Bṛhatī, Paṅkti, Triṣṭup, Jagatī, Aticchanda, Atyaṣṭi, Atijagatī a Ativirāṭ.

Význam

Gāyatrī má dvacet čtyři slabik, Uṣṇik dvacet osm, Anuṣṭup třicet dva a tak dále – každá míra má vždy o čtyři slabiky více než předchozí. Védský zvuk se nazývá bṛhatī neboli velmi rozpínavý a obyčejné živé bytosti tedy nemohou pochopit všechny technické podrobnosti s ním spojené.

Verš

kiṁ vidhatte kim ācaṣṭe
kim anūdya vikalpayet
ity asyā hṛdayaṁ loke
nānyo mad veda kaścana

Synonyma

kim — co; vidhatte — přikazuje (v obřadní karma-kāṇḍĕ); kim — co; ācaṣṭe — naznačuje (jako objekt uctívání v devatā-kāṇḍĕ); kim — co; anūdya — popisující různé aspekty; vikalpayet — uvádí možnosti alternativ (ve jñāna-kāṇḍĕ); iti — takto; asyāḥ — védské literatury; hṛdayam — srdce či důvĕrný zámĕr; loke — v tomto svĕtĕ; na — ne; anyaḥ — jiný; mat — než Já; veda — zná; kaścana — kdokoliv.

Překlad

Na celém svĕtĕ ve skutečnosti nikdo jiný než Já nechápe důvĕrný zámĕr védského poznání. Lidé tedy nevĕdí, co Védy doopravdy předepisují v obřadních pokynech karma-kāṇḍy nebo na jaký objekt se vlastnĕ poukazuje v návodech k uctívání v upāsanā-kāṇḍĕ nebo co se důkladnĕ rozebírá prostřednictvím různých hypotéz ve védské jñāna-kāṇḍĕ.

Význam

Nejvyšší Osobnost Božství je Absolutní Pravda, Pán Śrī Kṛṣṇa. Jelikož je zdrojem, udržovatelem a konečným cílem védského poznání, je také veda-vit neboli jediný skutečný znalec védského poznání. Takzvaní filosofové – ať znalci Véd nebo obyčejní lidé – mohou uvádĕt své sektářské názory, ale Pán samotný zná důvĕrný zámĕr Véd. Je jediným skutečným útočištĕm a cílem lásky všech živých bytostí. V desáté kapitole Bhagavad-gīty (10.41) uvádí:

yad yad vibhūtimat sattvaṁ
śrīmad ūrjitam eva vā
tad tad evāvagaccha tvaṁ
mama tejo-'ṁśa-sambhavam

„Vĕz, že všechny vznešené, krásné a působivé výtvory povstávají z pouhého zlomku Mé nádhery.“ Všechny krásné, neobyčejné a mocné projevy jsou nepatrnými ukázkami Pánova majestátu. Obyčejní lidé se mohou dohadovat o účelu náboženství, ale pravý účel je jediný – vĕdomí Kṛṣṇy neboli čistá láska k Bohu. Všechny védské návody je třeba chápat jako předbĕžné stupnĕ vedoucí k dokonalé úrovni vĕdomí Kṛṣṇy, kdy se oddaný plnĕ odevzdá oddané službĕ Pánu. Čistí oddaní Pána Ho zastupují v tomto svĕtĕ a nikdy neříkají nic, co by Pán neschválil. Opakují Pánova slova, a proto je třeba vĕdĕt, že jsou pravými znalci Véd.

Verš

māṁ vidhatte ’bhidhatte māṁ
vikalpyāpohyate tv aham
etāvān sarva-vedārthaḥ
śabda āsthāya māṁ bhidām
māyā-mātram anūdyānte
pratiṣidhya prasīdati

Synonyma

mām — Mĕ; vidhatte — přikazuje k obĕti; abhidhatte — určuje jako objekt uctívání; mām — Mĕ; vikalpya — představený jako alternativní hypotéza; apohyate — jsem vyvrácený; tu — také; aham — Já; etāvān — takto; sarva-veda — všech Véd; arthaḥ — význam; śabdaḥ — transcendentální zvuková vibrace; āsthāya — ustanovující; mām — Mĕ; bhidām — hmotnou dualitu; māyā-mātram — jako pouhý klam; anūdya — popisující důkladnĕ v různých aspektech; ante — nakonec; pratiṣidhya — negující; prasīdati — je spokojená.

Překlad

Já jsem obřadní obĕť, k níž nabádají Védy, a Já jsem uctívané Božstvo. To Já jsem představovaný jako různé filosofické hypotézy a Já sám jsem pak filosofickou analýzou vyvrácený. Takto Mĕ transcendentální zvuková vibrace ustanovuje jako zásadní smysl všeho védského poznání. Poté, co Védy podrobnĕ analyzují veškerou hmotnou dualitu jako pouhý projev Mé klamné energie, nakonec tuto dualitu úplnĕ negují a dosahují své vlastní spokojenosti.

Význam

V minulém verši Pán prohlásil, že On jediný zná konečný zámĕr Véd, a nyní vyjevuje, že On sám je základem a konečným cílem všeho védského poznání. Část Véd zvaná karma-kāṇḍa předepisuje obřadní obĕti, díky kterým je možné se dostat do nebe. Tyto obĕti jsou samotný Pán. Část Véd zvaná upāsanā-kāṇḍa zase popisuje různé polobohy jako objekty obřadního uctívání a tato božstva se neliší od samotného Pána, neboť jsou expanzemi Jeho tĕla. V části Véd zvané jñāna-kāṇḍa jsou představeny a vyvráceny různé metody filosofické analýzy. Toto poznání, které analyzuje moc Nejvyššího Pána, se od Nĕho neliší. Pán Kṛṣṇa je v konečném smyslu vším, protože vše se nedílnĕ řadí k Jeho mnoha energiím. I když védská literatura vábí ty, kdo jsou pohroužení v hmotné dualitĕ, k přijetí védského způsobu života nabídkami lákavých hmotných odmĕn, nakonec Védy veškerou hmotnou dualitu zavrhují a přivádĕjí osobu na úroveň vĕdomí Boha, kde se od Nejvyššího Pána nic neliší.

Védská literatura obsahuje různé pokyny uvádĕjící, že v určitém životním stádiu by osoba mĕla zanechat plodonosných obřadů a vydat se cestou poznání. Další pokyny prohlašují, že seberealizovaná duše má opustit cestu spekulativního poznání a přímo vyhledat útočištĕ u Absolutní Pravdy, Osobnosti Božství. Nikde však není pokyn doporučující zanechat láskyplné služby Pánu, protože to je vĕčná přirozená činnost každé živé bytosti. Védy předkládají a vyvracejí různé filosofické teze, neboť ten, kdo dĕlá pokrok, musí s rozvojem poznání opustit každé předchozí stádium. Například ten, kdo je připoutaný k sexuálnímu požitku, dostává pokyn, aby uzavřel manželství podle náboženských pravidel a užíval si sexu se svou manželkou. Tohoto obřadního poznání je třeba se zříct, když osoba dospĕje do stádia odpoutanosti, kdy se doporučuje přijmout stav odříkání. V tomto stádiu má zakázáno se dívat na ženy a mluvit s nimi. Když však dosáhne dokonalosti vĕdomí Kṛṣṇy, kdy je pro nĕj Pán projevený všude, může zamĕstnávat všechny živé bytosti – včetnĕ žen – láskyplnou službou Pánu, aniž by mu hrozilo duchovní poklesnutí. Takto védská literatura podává a vyvrací různé pokyny založené na postupném rozvoji duchovního pohledu. Jelikož konečným cílem všech tĕchto pokynů a metod je dosažení vĕdomí Kṛṣṇy, láskyplné služby Pánu, neliší se od samotného Pána Kṛṣṇy. Podmínĕná duše by se tedy nemĕla předčasnĕ zastavit na své cestĕ domů, zpátky k Bohu, a pošetile se domnívat, že určité mezistádium nebo předbĕžné stádium pokroku je již skutečný cíl života. Je třeba pochopit, že Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa, je zdrojem, udržovatelem a útočištĕm všeho a že každá živá bytost je Jeho vĕčným služebníkem. Takto by mĕla osoba postupovat po védské cestĕ až domů, zpátky k Bohu, k vĕčnému životu v blaženosti a poznání.

Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke dvacáté první kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Pán Kṛṣṇa vysvĕtluje védskou cestu“.