Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 11.20.6

Verš

śrī-bhagavān uvāca
yogās trayo mayā proktā
nṝṇāṁ śreyo-vidhitsayā
jñānaṁ karma ca bhaktiś ca
nopāyo ’nyo ’sti kutracit

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; yogāḥ — procesy; trayaḥ — tři; mayā — Mnou; proktāḥ — popsané; nṝṇam — lidských bytostí; śreyaḥ — dokonalost; vidhitsayā — s touhou udĕlit; jñānam — cesta filosofie; karma — cesta konání; ca — také; bhaktiḥ — cesta oddanosti; ca — také; na — žádný; upāyaḥ — prostředek; anyaḥ — jiný; asti — existuje; kutracit — kdekoliv.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Uddhavo, jelikož si přeji, aby lidské bytosti mohly dosáhnout dokonalosti, představil jsem tři cesty pokroku – cestu poznání, cestu konání a cestu oddanosti. Absolutnĕ žádný jiný prostředek povznesení kromĕ tĕchto tří neexistují.

Význam

Konečný cíl filosofické spekulace, zbožného usmĕrnĕného jednání a oddané služby je stejný – vĕdomí Kṛṣṇy. Pán říká v Bhagavad-gītĕ (4.11):

ye yathā māṁ prapadyante
tāṁs tathaiva bhajāmy aham
mama vartmānuvartante
manuṣyāḥ pārtha sarvaśaḥ

„Každého odmĕňuji podle toho, jak se Mi odevzdává. Všichni v každém ohledu kráčejí po Mé cestĕ, ó synu Pṛthy.“ Všechny autorizované procesy dosažení dokonalosti lidského života vedou nakonec k vĕdomí Kṛṣṇy neboli lásce k Bohu, ale různé osoby mají různé sklony a schopnosti, a proto tíhnou k různým metodám seberealizace. Zde Pán Kṛṣṇa popisuje tři autorizované procesy společnĕ, aby zdůraznil, že jejich konečný cíl je jeden. Zároveň, jak Pán obšírnĕ vysvĕtlil v předchozích kapitolách, nelze v žádném případĕ považovat filosofickou spekulaci a usmĕrnĕné zbožné jednání za rovnocenné čisté lásce k Bohu. Slovo trayaḥ neboli „tři“ vyjadřuje, že tyto tři cesty sice sdílejí společný účel, ale projevují různé úrovnĕ pokroku a úspĕchu. Pouhou spekulací či zbožností nelze dosáhnout téhož výsledku jako přímým odevzdáním se Osobnosti Božství a naprostou závislostí na milosti a přátelství Pána. Slovo karma zde označuje činnost vĕnovanou Osobnosti Božství. V této souvislosti uvádí Bhagavad-gītā (3.9):

yajñārthāt karmaṇo 'nyatra
loko 'yaṁ karma-bandhanaḥ
tad-arthaṁ karma kaunteya
mukta-saṅgaḥ samācara

„Práci je třeba konat jako obĕť Viṣṇuovi – jinak živou bytost svazuje v tomto hmotném svĕtĕ. Konej proto své předepsané povinnosti pro Jeho uspokojení, ó synu Kuntī. Tak nebudeš nikdy poután.“ Následováním procesu jñāny se osoba uchází o neosobní osvobození vedoucí ke splynutí se září Osobnosti Božství. Oddaní považují toto osvobození za pekelné, protože splynutím se ztrácí veškeré vĕdomí svrchovanĕ blaženého aspektu Pána jako Bhagavāna, nejvyšší osoby. Ti, kdo se vĕnují karmĕ, usmĕrnĕnému konání, sledují zbývající tři cíle lidského pokroku kromĕ osvobození – to znamená zbožnost, ekonomický rozvoj a smyslový požitek. Ploduchtiví konatelé si myslí, že až vyčerpají každou ze svých nesčetných hmotných tužeb, postupnĕ vyjdou z temného tunelu hmotné existence do jasného svĕtla duchovního osvobození. Tento postup je velmi nebezpečný a nejistý, neboť nejenže hmotné touhy prakticky nemají konce, ale i malá chyba v procesu usmĕrnĕného konání představuje hřích a svádí z cesty pokrokového života. Oddaní se zamĕřují přímo na lásku k Bohu, a proto tĕší Nejvyššího Pána nejvíc. Každopádnĕ všechny tři védské metody povznesení zcela závisejí na milosti Pána Kṛṣṇy. Bez Pánova požehnání nelze udĕlat na žádné z tĕchto cest pokrok. Další védské procesy, jako jsou askeze, dobročinnost a tak dále, jsou zahrnuté ve třech základních kategoriích, o kterých se mluví zde.