Skip to main content

KAPITOLA DRUHÁ

CHAPTER TWO

Mahārāja Nimi se setkává s devíti Yogendry

Mahārāja Nimi Meets the Nine Yogendras

V této kapitole dává Nārada oddanému a zvídavému Vasudevovi pokyny o bhāgavata-dharmĕ popisováním rozhovoru mezi Mahārājem Nimim a devíti Yogendry.

In this chapter Nārada gives instructions in bhāgavata-dharma to the faithful and inquisitive Vasudeva by recounting a conversation between Mahārāja Nimi and the nine Yogendras.

Devarṣi Nārada, který velmi dychtil vidĕt Pána Kṛṣṇu, pobýval témĕř výhradnĕ ve Dvārace. Vasudeva, zmatený klamnou energií Pána, v minulosti uctíval Nejvyššího Pána Anantu, aby získal syna, ale opomnĕl Ho uctívat za účelem osvobození.

Greatly eager to see Lord Kṛṣṇa, Devarṣi Nārada resided almost exclusively in Dvārakā. Vasudeva, bewildered by the Lord’s illusory potency, had previously offered worship to the Supreme Lord Ananta for the purpose of getting a son, but had failed to worship Him for liberation.

Jednou Nārada přišel do domu Vasudevy, který ho náležitĕ uctil podle etikety, s úctou ho pozdravil a požádal ho, aby mohl naslouchat o čisté oddané službĕ, která človĕka zbavuje veškerého strachu. Nārada pochválil Vasudevovu neochvĕjnou inteligenci a potom vyprávĕl starodávný příbĕh o rozhovoru mezi devíti Yogendry, syny Pána Ṛṣabhadevy, a Nimim, králem Videhy.

Once Nārada arrived at the home of Vasudeva, who worshiped him according to proper etiquette, greeted him respectfully and requested to hear about pure devotional service, which frees one from all kinds of fear. Nārada praised Vasudeva’s fixed intelligence and then related the ancient history of the conversation between the nine Yogendras, who were sons of Lord Ṛṣabhadeva, and Nimi, the King of Videha.

Synem Svāyambhuvy Manua byl Priyavrata. Jeho syn byl Āgnīdhra, jehož syn se jmenoval Nābhi. Pán Ṛṣabhadeva, úplná část Vāsudevy, inkarnoval jako syn Nābhiho. Nejstarším ze sta Ṛṣabhadevových synů byl Bharata, vznešený oddaný Nārāyaṇa, podle nĕhož se tato Zemĕ, dříve zvaná Ajanābha-varṣa, proslavila jako Bhārata-varṣa. Devĕt dalších synů Ṛṣabhadevy bylo známých jako nava-yogendrové: Kavi, Havir, Antarīkṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa a Karabhājana. Byli obdařeni poznáním vlastního já, pevní ve svém cíli a vždy usilovali o dokonalost. Devĕt dalších synů Ṛṣabhadevy přijalo povinnosti kṣatriyů a stali se vládci devíti dvīpů, jež tvoří Bhārata-varṣu. Jeho zbývajících osmdesát jedna synů se stalo brāhmaṇy znalých doktrín smṛti a propagovali cestu plodonosných obĕtí.

Svāyambhuva Manu’s son was Priyavrata. His son was Āgnīdhra, whose son was Nābhi. Lord Ṛṣabhadeva, the plenary portion of Vāsudeva, incarnated as the son of Nābhi. The oldest of Ṛṣabhadeva’s one hundred sons was Bharata, an exalted devotee of Nārāyaṇa by whose name this earth, previously called Ajanābha-varṣa, became famous as Bhārata-varṣa. Nine other sons of Ṛṣabhadeva were widely known as the nava-yogendras: Kavi, Havir, Antarīkṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa and Karabhājana. They were well versed in knowledge of the self, fixed in their goal and always striving for perfection. Nine other sons of Ṛṣabhadeva took on the duty of kṣatriyas and became masters of the nine dvīpas comprising Bhārata-varṣa. His other eighty-one sons became brāhmaṇas expert in smṛti doctrines who propagated the path of fruitive sacrifice.

Devĕt Yogendrů, kterým nic nebránilo v pohybu, putovalo všude, jak si přáli. Byli to přímí společníci Nejvyšší Osobnosti Božství, Madhusūdany, a volnĕ cestovali, aby poskytovali ochranu různým planetám ve vesmíru. Lidské tĕlo může být každým okamžikem ztraceno, ale přesto je velmi vzácným darem. Ještĕ vzácnĕjší je získat v tomto lidském tĕle společnost důvĕrných oddaných Pána Vaikuṇṭhy. Možnost být s takovými svĕtci, byť i na zlomek sekundy, udílí živé bytosti veškerý prospĕch. Proto král Nimi nabídl devíti Yogendrům vhodná místa k sezení, uctil je, pokornĕ se jim poklonil a radostnĕ se jich vyptával na bhāgavata-dharmu. Bhāgavata-dharma neboli čistá oddaná služba Pánu je jediným prostředkem, jenž může přinést duši konečné štĕstí. Nejvyšší Pán, jehož tato služba tĕší, dává oddanému sám sebe.

The nine Yogendras, free to move without impediment, traveled everywhere as they wished. They were direct associates of the Supreme Personality of Godhead, Madhusūdana, and wandered freely to give protection to the various planets in the universe. The human body can be lost at any moment, but it is still a very rare attainment. Still rarer is to get the association of the confidential devotees of the Lord of Vaikuṇṭha while in this very human body. The association of such saintly persons, even for a fraction of a second, bestows all benefits on a living being. Therefore King Nimi offered the nine Yogendras suitable seats, worshiped them, humbled himself with obeisances and joyfully inquired from them about bhāgavata-dharma. Bhāgavata-dharma, or pure devotional service to the Lord, is the only means of ultimate good fortune for the soul. The Supreme Lord, being pleased by such service, offers His own self to the devotee.

Na královu otázku odpovĕdĕl jeden z devíti Yogendrů, Kavi: „Cesta, kterou popisuje samotný Pán, Osobnost Božství, a která umožňuje i hlupákům snadno dosáhnout dokonalé seberealizace, se nazývá bhāgavata-dharma. Tato bhāgavata-dharma, projevená jako služba lotosovým nohám neklesajícího Nejvyššího Pána, zbavuje živou bytost všeho strachu. Pokud se nĕkdo řídí zásadami bhāgavata-dharmy, nikdy neklopýtne a neupadne, ani kdyby utíkal se zavřenýma očima. Vše, co dĕlá svým tĕlem, myslí, slovy, inteligencí, vĕdomím, smysly a k čemu přirozenĕ tíhne, by mĕlo být obĕtováno Pánu Nārāyaṇovi. Živé bytosti, které mají odpor vůči Pánovým lotosovým nohám, podléhají vládĕ Pánovy klamné energie, māyi. Zapomínají na Pánovu totožnost a jsou polapeny iluzí ztotožňování se s dočasným tĕlem. Jelikož jsou v moci přitažlivosti hmoty, propadají velkým obavám. Nejlepší, co mohou udĕlat, je tedy odevzdat svou životní energii kvalifikovanému guruovi a vĕnovat se uctívání Nejvyššího Pána, absolutního vládce māyi, s čistou oddaností. Tak jako jídlem človĕk postupnĕ utiší svůj hlad a s každým soustem cítí čím dál vĕtší spokojenost a sílu, odevzdaný oddaný získává odpoutanost od všeho jiného, než je Kṛṣṇa, přímou osobní zkušenost s Pánem a zároveň si vychutnává čistou lásku k Pánu.“

In answer to the King’s question, one of the nine Yogendras, Kavi, spoke as follows: “Those means of advancement which are described by the Personality of Godhead Himself and which enable even foolish persons easily to achieve perfect self-realization are called bhāgavata-dharma. This bhāgavata-dharma, manifested as service to the lotus feet of the infallible Supreme Lord, eradicates all fear for the living being. By abiding in bhāgavata-dharma one will never stumble or fall, even while running with both eyes closed. Whatever one does with his body, mind, words, intelligence, consciousness, senses and natural proclivities should all be offered to Lord Nārāyaṇa. Living entities averse to the Lord’s lotus feet come under the control of the Lord’s illusory energy, māyā. They forget the Lord’s identity and are trapped by the illusion of identifying with the temporary body. Under the sway of material attraction, they become greatly fearful. Thus the best thing for them is to surrender their very life energy to a qualified guru and execute worship of the Supreme Lord, the absolute controller of māyā, with pure devotion. Just as by eating one gradually appeases his hunger and with every bite feels more and more satisfied and nourished, a surrendered devotee achieves detachment from all objects other than Kṛṣṇa, gains direct personal experience of the Lord and relishes pure love for the Lord, all simultaneously.”

Poté promluvil Havir a popsal charakteristiky oddaných první, druhé a třetí třídy: „Ten, kdo s vírou provádí předepsané uctívání Božstva Pána Viṣṇua, ale postrádá oddanost vaiṣṇavům a vĕcem týkajícím se Viṣṇua, je materialistický oddaný. Ten, kdo projevuje lásku vůči Pánu, přátelství vůči Pánovým oddaným, milost vůči nevĕdomým a lhostejnost vůči nepřátelům Viṣṇua a vaiṣṇavů, je oddaný na středním stupni. A ten, kdo vidí přítomnost Nejvyššího Pána ve všem a vše vidí v Pánu, je nejpřednĕjší oddaný.“ Prvotřídní oddaní jsou popsáni v osmi slokách, které končí konstatováním, že prvotřídní oddaný má Nejvyššího Pána neustále připoutaného ke svému srdci provazy lásky. Pán Hari nikdy srdce takového oddaného neopouští.

Next Havir spoke, describing the different characteristics of first-class, second-class and third-class devotees: “One who offers prescribed worship with faith to the Deity of Lord Viṣṇu but has no devotion for Vaiṣṇavas and things related to Viṣṇu is a materialistic devotee. One who shows love for the Lord, friendship for the Lord’s devotees, mercy for the ignorant and indifference for the enemies of Viṣṇu and the Vaiṣṇavas is an intermediate devotee. And one who sees the presence of the Supreme Lord in everything and sees everything within the Lord is the topmost devotee.” The first-class devotees are described in eight verses, which conclude by stating that the first-class devotee keeps the Supreme Lord perpetually fastened to his own heart with ropes of affection. Lord Hari never leaves the heart of such a devotee.

Sloka 1:
Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Ó nejlepší z Kuruovců, Nārada Muni, jenž si velmi přál uctívat Pána Kṛṣṇu, pobýval nĕjaký čas ve Dvārace, kterou vždy chránily paže Govindy.
Text 1:
Śrī Śukadeva Gosvāmī said: Eager to engage in the worship of Lord Kṛṣṇa, O best of the Kurus, Nārada Muni stayed for some time in Dvārakā, which was always protected by the arms of Govinda.
Sloka 2:
Můj milý králi, v hmotném svĕtĕ na podmínĕné duše číhá smrt na každém kroku jejich života. Kdo z nich by tedy nesloužil lotosovým nohám Pána Mukundy, jehož uctívají i ty nejlepší z osvobozených duší?
Text 2:
My dear King, in the material world the conditioned souls are confronted by death at every step of life. Therefore, who among the conditioned souls would not render service to the lotus feet of Lord Mukunda, who is worshipable even for the greatest of liberated souls?
Sloka 3:
Jednoho dne přišel Nārada, mudrc mezi polobohy, do domu Vasudevy. Vasudeva ho uctil vhodnými předmĕty, pohodlnĕ ho usadil, uctivĕ se mu poklonil a potom promluvil.
Text 3:
One day the sage among the demigods, Nārada, came to the house of Vasudeva. After worshiping Nārada with suitable paraphernalia, seating him comfortably and respectfully bowing down to him, Vasudeva spoke as follows.
Sloka 4:
Śrī Vasudeva řekl: Můj pane, tvoje návštĕva je určená pro dobro všech živých bytostí, jako když otec navštíví své dĕti. Zvláštĕ pomáháš tĕm nejubožejším z nich, ale i tĕm, které již udĕlaly pokrok na cestĕ k Nejvyššímu Pánu, Uttamaślokovi.
Text 4:
Śrī Vasudeva said: My lord, your visit, like that of a father to his children, is for the benefit of all living beings. You especially help the most wretched among them, as well as those who are advanced on the path toward the Supreme Lord, Uttamaśloka.
Sloka 5:
Činnosti polobohů způsobují živým bytostem jak utrpení, tak štĕstí, ale činnosti svĕtců, jako jsi ty, kteří přijali neklesajícího Pána za svoji vlastní duši, vedou jen ke štĕstí všech bytostí.
Text 5:
The activities of demigods lead to both misery and happiness for living beings, but the activities of great saints like you, who have accepted the infallible Lord as their very soul, result only in the happiness of all beings.
Sloka 6:
Tĕm, kdo uctívají polobohy, se polobozi odvdĕčují odpovídajícím způsobem. Polobozi doprovázejí karmu, tak jako človĕka doprovází jeho stín, ale sādhuové jsou skutečnĕ milostiví k pokleslým.
Text 6:
Those who worship the demigods receive reciprocation from the demigods in a way just corresponding to the offering. The demigods are attendants of karma, like a person’s shadow, but sādhus are actually merciful to the fallen.
Sloka 7:
Ó brāhmaṇo, i když jsem spokojený již když tĕ vidím, přesto si přeji zeptat se tĕ na povinnosti, které tĕší Nejvyšší Osobnost Božství. Každý smrtelník, který o nich s vírou naslouchá, je zbaven veškerého strachu.
Text 7:
O brāhmaṇa, although I am satisfied simply by seeing you, I still wish to inquire about those duties which give pleasure to the Supreme Personality of Godhead. Any mortal who faithfully hears about them is freed from all kinds of fear.
Sloka 8:
V minulém životĕ na této Zemi jsem uctíval Nejvyššího Pána, Anantu, který jediný může udĕlit osvobození, ale přál jsem si mít dítĕ, a proto jsem Ho neuctíval za účelem osvobození. Tak jsem byl zmatený Pánovou klamnou energií.
Text 8:
In a previous birth on this earth, I worshiped the Supreme Lord, Ananta, who alone can award liberation, but because I desired to have a child, I did not worship Him for liberation. Thus I was bewildered by the Lord’s illusory energy.
Sloka 9:
Můj milý pane, ty jsi vždy vĕrný svému slibu. Prosím, jasnĕ mĕ pouč, abych se tvou milostí mohl snadno vysvobodit z hmotné existence, kde číhají mnohá nebezpečí a která nás neustále poutá strachem.
Text 9:
My dear lord, you are always true to your vow. Please instruct me clearly, so that by your mercy I may easily free myself from material existence, which is full of many dangers and keeps us constantly bound in fear.
Sloka 10:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, Devarṣiho Nāradu potĕšily otázky inteligentního Vasudevy. Jelikož se vztahovaly na transcendentální vlastnosti Nejvyšší Osobnosti Božství, upamatovaly Nāradu na Pána Kṛṣṇu. Odpovĕdĕl tedy Vasudevovi takto.
Text 10:
Śukadeva Gosvāmī said: O King, Devarṣi Nārada was pleased by the questions of the highly intelligent Vasudeva. Because they suggested the transcendental qualities of the Supreme Personality of Godhead, they reminded Nārada of Lord Kṛṣṇa. Thus Nārada replied to Vasudeva as follows.
Sloka 11:
Śrī Nārada řekl: Ó nejlepší ze Sātvatovců, zcela správnĕ ses zeptal na vĕčnou povinnost živé bytosti vůči Nejvyššímu Pánu. Oddaná služba Pánu je tak mocná, že její konání může očistit celý vesmír.
Text 11:
Śrī Nārada said: O best of the Sātvatas, you have quite correctly asked about the eternal duty of the living entity toward the Supreme Lord. Such devotional service to the Lord is so potent that its performance can purify the entire universe.
Sloka 12:
Čistá oddaná služba Nejvyššímu Pánu je duchovnĕ tak mocná, že pouhým nasloucháním o této transcendentální službĕ, následným opĕvováním její slávy, meditováním o ní, jejím přijímáním s úctou a vírou nebo velebením oddané služby druhých se i ti, kdo nenávidí polobohy a všechny ostatní živé bytosti, mohou okamžitĕ očistit.
Text 12:
Pure devotional service rendered to the Supreme Lord is spiritually so potent that simply by hearing about such transcendental service, by chanting its glories in response, by meditating on it, by respectfully and faithfully accepting it, or by praising the devotional service of others, even persons who hate the demigods and all other living beings can be immediately purified.
Sloka 13:
Dnes jsi mĕ přimĕl vzpomínat na mého Pána, svrchovanĕ blaženého Nārāyaṇa, Osobnost Božství. Nejvyšší Pán je tak příznivý, že každý, kdo o Nĕm naslouchá a opĕvuje Ho, se stává zcela zbožným.
Text 13:
Today you have made me remember my Lord, the supremely blissful Personality of Godhead, Nārāyaṇa. The Supreme Lord is so auspicious that whoever hears and chants about Him becomes completely pious.
Sloka 14:
Na vysvĕtlení oddané služby Pánu mudrci uvádĕjí starodávný příbĕh o rozhovoru mezi králem Videhy, který byl velkou duší, a syny Ṛṣabhy.
Text 14:
To explain the devotional service of the Lord, sages have related the ancient history of the conversation between the great soul King Videha and the sons of Ṛṣabha.
Sloka 15:
Svāyambhuva Manu mĕl syna, který se jmenoval Mahārāja Priyavrata, a jedním z Priyavratových synů byl Āgnīdhra. Āgnīdhrovi se narodil Nābhi, jehož syn byl známý jako Ṛṣabhadeva.
Text 15:
Svāyambhuva Manu had a son named Mahārāja Priyavrata, and among Priyavrata’s sons was Āgnīdhra. From Āgnīdhra was born Nābhi, whose son was known as Ṛṣabhadeva.
Sloka 16:
Śrī Ṛṣabhadeva je uznávaný jako expanze Nejvyššího Pána, Vāsudevy. Inkarnoval v tomto svĕtĕ, aby hlásal náboženské zásady, jež vedou živé bytosti ke konečnému osvobození. Mĕl sto synů, a ti všichni dokonale ovládali védské poznání.
Text 16:
Śrī Ṛṣabhadeva is accepted as an expansion of the Supreme Lord, Vāsudeva. He incarnated in this world to propagate those religious principles that lead living entities to ultimate liberation. He had one hundred sons, all perfect in Vedic knowledge.
Sloka 17:
Ze sta synů Pána Ṛṣabhadevy byl nejstarší, Bharata, zcela oddaný Pánu Nārāyaṇovi. Díky Bharatovĕ slávĕ je tato planeta nyní známá jako povĕstná Bhārata-varṣa.
Text 17:
Of the one hundred sons of Lord Ṛṣabhadeva, the eldest, Bharata, was completely devoted to Lord Nārāyaṇa. It is because of Bharata’s fame that this planet is now celebrated as the great Bhārata-varṣa.
Sloka 18:
Král Bharata se vzdal tohoto hmotného svĕta, neboť všechny hmotné radosti považoval za dočasné a marné. Opustil svou krásnou mladou ženu a rodinu, uctíval Pána Hariho přísnou askezí a po třech životech dosáhl Pánova sídla.
Text 18:
King Bharata rejected this material world, considering all types of material pleasure temporary and useless. Leaving his beautiful young wife and family, he worshiped Lord Hari by severe austerities and attained the abode of the Lord after three lifetimes.
Sloka 19:
Devĕt ze zbývajících synů Ṛṣabhadevy se stalo vládci devíti ostrovů, jež tvoří Bhārata-varṣu, a mĕli nad touto planetou úplnou svrchovanost. Osmdesát jedna synů se stalo dvojzrozenými brāhmaṇy a pomáhali zavést védskou cestu plodonosných obĕtí (zvanou karma-kāṇḍa).
Text 19:
Nine of the remaining sons of Ṛṣabhadeva became the rulers of the nine islands of Bhārata-varṣa, and they exercised complete sovereignty over this planet. Eighty-one sons became twice-born brāhmaṇas and helped initiate the Vedic path of fruitive sacrifices [karma-kāṇḍa].
Sloka 20–21:
Devĕt posledních synů Ṛṣabhy byli velmi požehnaní mudrci, kteří s velkým nasazením šířili poznání Absolutní Pravdy. Putovali svĕtem nazí a byli velmi zbĕhlí v duchovní vĕdĕ. Jmenovali se Kavi, Havir, Antarīkṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa a Karabhājana.
Texts 20-21:
The nine remaining sons of Ṛṣabha were greatly fortunate sages who worked vigorously to spread knowledge of the Absolute Truth. They wandered about naked and were very well versed in spiritual science. Their names were Kavi, Havir, Antarīkṣa, Prabuddha, Pippalāyana, Āvirhotra, Drumila, Camasa and Karabhājana.
Sloka 22:
Tito mudrci putovali po Zemi a pohlíželi na celý vesmír se všemi jeho hrubohmotnými a jemnohmotnými objekty jako projev Nejvyššího Pána a jako neodlišný od vlastního já.
Text 22:
These sages wandered the earth seeing the entire universe, with all its gross and subtle objects, as a manifestation of the Supreme Lord and as nondifferent from the self.
Sloka 23:
Devĕt Yogendrů jsou osvobozené duše a svobodnĕ putují na planety polobohů, dokonalých mystiků, Sādhyů, nebeských hudebníků, Yakṣů, lidských bytostí a nižších polobohů, jako jsou Kinnarové a hadi. Žádná svĕtská síla jim nemůže zabránit ve svobodnému pohybu a podle svého přání mohou putovat také do svĕtů mudrců, andĕlů, duchů, kteří jsou následovníky Pána Śivy, Vidyādharů, brāhmaṇů a krav.
Text 23:
The nine Yogendras are liberated souls who travel freely to the planets of the demigods, the perfected mystics, the Sādhyas, the heavenly musicians, the Yakṣas, the human beings, and the minor demigods such as the Kinnaras and the serpents. No mundane force can check their free movement, and exactly as they wish they can travel as well to the worlds of the sages, the angels, the ghostly followers of Lord Śiva, the Vidyādharas, the brāhmaṇas and the cows.
Sloka 24:
Jednou v Ajanābĕ (dřívĕjší jméno Zemĕ) přišli k probíhající obĕti velké duše Mahārāje Nimiho, která se provádĕla pod vedením vznešených mudrců.
Text 24:
Once in Ajanābha [the former name of the earth], they came upon the sacrificial performance of the great soul Mahārāja Nimi, which was being carried out under the direction of elevated sages.
Sloka 25:
Můj milý králi, při pohledu na tyto čisté oddané Pána, kteří se svou září vyrovnali slunci, všichni přítomní – vykonavatel obĕti, brāhmaṇové a dokonce i obĕtní ohnĕ – povstali na projev úcty.
Text 25:
My dear King, seeing those pure devotees of the Lord, who rival the sun in brilliance, everyone present — the performer of the sacrifice, the brāhmaṇas and even the sacrificial fires — stood in respect.
Sloka 26:
Král Videha (Nimi) poznal, že tĕchto devĕt mudrců je vznešenými oddanými Nejvyšší Osobnosti Božství. Mĕl tedy velkou radost z jejich příznivé návštĕvy, nabídl jim patřičná místa k sezení a náležitĕ je uctil, jako kdyby uctíval Nejvyšší Osobnost Božství.
Text 26:
King Videha [Nimi] understood that the nine sages were exalted devotees of the Supreme Personality of Godhead. Therefore, overjoyed at their auspicious arrival, he offered them suitable sitting places and worshiped them in a proper way, just as one would worship the Supreme Personality of Godhead.
Sloka 27:
Král, kypící transcendentálním štĕstím, pokornĕ sklonil hlavu a pak začal devíti mudrcům klást otázky. Tĕchto devĕt velkých duší zářilo svou vlastní září, a tak vypadali stejnĕ jako čtyři Kumārové, synové Pána Brahmy.
Text 27:
Overwhelmed by transcendental joy, the King humbly bowed his head and then proceeded to question the nine sages. These nine great souls glowed with their own effulgence and thus appeared equal to the four Kumāras, the sons of Lord Brahmā.
Sloka 28:
Král Videha řekl: Myslím si, že musíte být přímí společníci Nejvyššího Pána, který je slavný jako nepřítel démona Madhua. Čistí oddaní Pána Viṣṇua putují po celém vesmíru ne pro svůj vlastní sobecký zájem, ale aby očistili všechny podmínĕné duše.
Text 28:
King Videha said: I think that you must be direct associates of the Supreme Personality of Godhead, who is famous as the enemy of the demon Madhu. Indeed, the pure devotees of Lord Viṣṇu wander throughout the universe not for their personal, selfish interest, but to purify all the conditioned souls.
Sloka 29:
Pro podmínĕné duše je velmi tĕžké získat lidské tĕlo a každým okamžikem o nĕ mohou přijít. Myslím si však, že i ti, kdo získali lidský život, jen vzácnĕ získají společnost čistých oddaných, kteří jsou drazí Pánu Vaikuṇṭhy.
Text 29:
For the conditioned souls, the human body is most difficult to achieve, and it can be lost at any moment. But I think that even those who have achieved human life rarely gain the association of pure devotees, who are dear to the Lord of Vaikuṇṭha.
Sloka 30:
Proto se vás ptám, ó vy, kteří jste zcela prosti hříchu, řeknĕte mi laskavĕ, co je nejvyšší dobro. I polovina okamžiku ve společnosti čistých oddaných je nakonec v tomto svĕtĕ rození a umírání pro každého človĕka nedocenitelným pokladem.
Text 30:
Therefore, O completely sinless ones, I ask you to kindly tell me what the supreme good is. After all, even half a moment’s association with pure devotees within this world of birth and death is a priceless treasure for any man.
Sloka 31:
Prosím promluvte o tom, jak se koná oddaná služba Nejvyššímu Pánu, pokud mĕ považujete za schopného správnĕ tĕmto vĕcem naslouchat. Jakmile Pánu živá bytost nabízí láskyplnou službu, ihned Ho to uspokojí a na oplátku dá odevzdané duši dokonce i sám sebe.
Text 31:
Please speak about how one engages in the devotional service of the Supreme Lord, if you consider me capable of properly hearing these topics. When a living entity offers loving service to the Supreme Lord, the Lord is immediately satisfied, and in return He will give even His own self to the surrendered soul.
Sloka 32:
Śrī Nārada řekl: Ó Vasudevo, když se Mahārāja Nimi takto zeptal devíti Yogendrů na oddanou službu Pánu, tito nejlepší ze svĕtců králi upřímnĕ podĕkovali za jeho otázky a v přítomnosti členů obĕtního shromáždĕní a brāhmaṇských knĕží k nĕmu s náklonností promluvili.
Text 32:
Śrī Nārada said: O Vasudeva, when Mahārāja Nimi had thus inquired from the nine Yogendras about devotional service to the Lord, those best of saintly persons sincerely thanked the King for his questions and spoke to him with affection in the presence of the members of the sacrificial assembly and the brāhmaṇa priests.
Sloka 33:
Śrī Kavi said: Myslím si, že ten, jehož inteligence je neustále rozrušená, protože se mylnĕ ztotožňuje s dočasným hmotným svĕtem, se může skutečnĕ osvobodit od strachu jedinĕ uctíváním lotosových nohou Nejvyššího Pána, jenž nikdy neklesá. Tato oddaná služba ukončuje veškerý strach.
Text 33:
Śrī Kavi said: I consider that one whose intelligence is constantly disturbed by his falsely identifying himself with the temporary material world can achieve real freedom from fear only by worshiping the lotus feet of the infallible Supreme Lord. In such devotional service, all fear ceases entirely.
Sloka 34:
Dokonce i nevĕdomé živé bytosti mohou velmi snadno poznat Nejvyššího Pána, pokud přijmou ty prostředky, které Pán sám předepsal. Metoda, kterou Pán doporučuje, je známá jako bhāgavata-dharma neboli oddaná služba Nejvyšší Osobnosti Božství.
Text 34:
Even ignorant living entities can very easily come to know the Supreme Lord if they adopt those means prescribed by the Supreme Lord Himself. The process recommended by the Lord is to be known as bhāgavata-dharma, or devotional service to the Supreme Personality of Godhead.
Sloka 35:
Ó králi, človĕk, který přijme tento proces oddané služby Nejvyšší Osobnosti Božství, nebude na své cestĕ tímto svĕtem nikdy tápat. Ani když pobĕží se zavřenýma očima, nikdy neklopýtne a neupadne.
Text 35:
O King, one who accepts this process of devotional service to the Supreme Personality of Godhead will never blunder on his path in this world. Even while running with eyes closed, he will never trip or fall.
Sloka 36:
Vše, co človĕk dĕlá svým tĕlem, slovy, myslí, smysly, inteligencí nebo očištĕným vĕdomím, v souladu s povahou, kterou nabyl v podmínĕném životĕ, má obĕtovat Nejvyššímu s myšlenkou: „Toto je určeno pro potĕšení Pána Nārāyaṇa.“
Text 36:
In accordance with the particular nature one has acquired in conditioned life, whatever one does with body, words, mind, senses, intelligence or purified consciousness one should offer to the Supreme, thinking, “This is for the pleasure of Lord Nārāyaṇa.”
Sloka 37:
Strach vzniká, když se živá bytost, pohroužená ve vnĕjší, klamné energii Pána, mylnĕ ztotožňuje s hmotným tĕlem. Když se takto odvrací od Nejvyššího Pána, zapomíná i na své přirozené postavení Pánova služebníka. Tento matoucí stav vzbuzující obavy je způsoben energií klamu zvanou māyā. Inteligentní človĕk by se proto mĕl neochvĕjnĕ zamĕstnat čistou oddanou službou Pánu pod vedením pravého duchovního mistra, jehož by mĕl pokládat za své uctívané božstvo a za vše, co v životĕ má.
Text 37:
Fear arises when a living entity misidentifies himself as the material body because of absorption in the external, illusory energy of the Lord. When the living entity thus turns away from the Supreme Lord, he also forgets his own constitutional position as a servant of the Lord. This bewildering, fearful condition is effected by the potency for illusion, called māyā. Therefore, an intelligent person should engage unflinchingly in the unalloyed devotional service of the Lord, under the guidance of a bona fide spiritual master, whom he should accept as his worshipable deity and as his very life and soul.
Sloka 38:
Přestože dualita hmotného svĕta v konečném smyslu neexistuje, podmínĕná duše ji pod vlivem své podmínĕné inteligence zakouší jako skutečnost. Tato iluzorní zkušenost se svĕtem oddĕleným od Kṛṣṇy se dá přirovnat ke snĕní a k tužbám. Když živá bytost v noci sní o nĕčem vytouženém či hrůzostrašném, nebo si ve dne představuje, co by chtĕla mít a čemu se chce vyhnout, vytváří realitu, která nepřesahuje hranice její vlastní představivosti. Mysl má sklon přijímat a odmítat různé činnosti založené na uspokojování smyslů. Inteligentní človĕk by proto mĕl svou mysl ovládat a nedovolit jí vidĕt vĕci oddĕlenĕ od Kṛṣṇy. S takto ovládnutou myslí bude zažívat opravdovou nebojácnost.“
Text 38:
Although the duality of the material world does not ultimately exist, the conditioned soul experiences it as real under the influence of his own conditioned intelligence. This imaginary experience of a world separate from Kṛṣṇa can be compared to the acts of dreaming and desiring. When the conditioned soul dreams at night of something desirable or horrible, or when he daydreams of what he would like to have or avoid, he creates a reality that has no existence beyond his own imagination. The tendency of the mind is to accept and reject various activities based on sense gratification. Therefore an intelligent person should control the mind, restricting it from the illusion of seeing things separate from Kṛṣṇa, and when the mind is thus controlled he will experience actual fearlessness.
Sloka 39:
Inteligentní človĕk, který ovládl svou mysl a pokořil strach, by se mĕl vzdát veškeré připoutanosti k hmotným objektům jako je žena, rodina a národ. Bez ostychu by mĕl volnĕ putovat a poslouchat a opĕvovat svatá jména Pána, který drží kolo od vozu. Kṛṣṇova svatá jména jsou nejpříznivĕjší, protože popisují Jeho transcendentální zrození a činnosti, jež v tomto svĕtĕ předvádí za účelem vysvobození podmínĕných duší, a jsou proto opĕvována po celém svĕtĕ.
Text 39:
An intelligent person who has controlled his mind and conquered fear should give up all attachment to material objects such as wife, family and nation and should wander freely without embarrassment, hearing and chanting the holy names of the Lord, the bearer of the chariot wheel. The holy names of Kṛṣṇa are all-auspicious because they describe His transcendental birth and activities, which He performs within this world for the salvation of the conditioned souls. Thus the holy names of the Lord are sung throughout the world.
Sloka 40:
Zpívání svatého jména Nejvyššího Pána človĕka přivede na úroveň lásky k Bohu. Tehdy je oddaný upevnĕn ve svém slibu vĕčného služebníka Pána a postupnĕ rozvíjí silnou připoutanost k určitému jménu a podobĕ Nejvyšší Osobnosti Božství. Jak jeho srdce mĕkne extází lásky k Bohu, on se velmi hlasitĕ smĕje, pláče nebo vykřikuje. Nĕkdy jako šílený zpívá a tančí, protože se nestará o své okolí.
Text 40:
By chanting the holy name of the Supreme Lord, one comes to the stage of love of Godhead. Then the devotee is fixed in his vow as an eternal servant of the Lord, and he gradually becomes very much attached to a particular name and form of the Supreme Personality of Godhead. As his heart melts with ecstatic love, he laughs very loudly or cries or shouts. Sometimes he sings and dances like a madman, for he is indifferent to public opinion.
Sloka 41:
Oddaný by nemĕl vidĕt nic jako oddĕlené od Nejvyšší Osobnosti Božství Kṛṣṇy. Éter, oheň, vzduch, voda, zemĕ, slunce a ostatní tĕlesa, všechny živé bytosti, svĕtové strany, stromy a další rostliny, řeky a oceány – vše, co oddaný vnímá, by mĕl považovat za expanzi Kṛṣṇy. Když takto vidí vše, co ve stvoření existuje, jako tĕlo Nejvyššího Pána Hariho, mĕl by se celé expanzi Pánova tĕla upřímnĕ a s úctou klanĕt.
Text 41:
A devotee should not see anything as being separate from the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa. Ether, fire, air, water, earth, the sun and other luminaries, all living beings, the directions, trees and other plants, the rivers and oceans — whatever a devotee experiences he should consider to be an expansion of Kṛṣṇa. Thus seeing everything that exists within creation as the body of the Supreme Lord, Hari, the devotee should offer his sincere respects to the entire expansion of the Lord’s body.
Sloka 42:
Tak jako u toho, kdo jí, s každým soustem vzrůstá uspokojení, výživa a ubývá hlad, objevují se u toho, kdo přijímá útočištĕ u Nejvyšší Osobnosti Božství, zároveň oddanost, přímé vnímání Nejvyššího Pána a odpoutanost ode všeho ostatního.
Text 42:
Devotion, direct experience of the Supreme Lord, and detachment from other things — these three occur simultaneously for one who has taken shelter of the Supreme Personality of Godhead, in the same way that pleasure, nourishment and relief from hunger come simultaneously and increasingly, with each bite, for a person engaged in eating.
Sloka 43:
Můj milý králi, oddaný, který s neutuchající snahou uctívá lotosové nohy neomylné Osobnosti Božství, získá neochvĕjnou oddanost, odpoutanost a realizované poznání Osobnosti Božství. Tak tento úspĕšný oddaný Pána dosáhne nejvyššího duchovního klidu.
Text 43:
My dear King, the devotee who worships the lotus feet of the infallible Personality of Godhead with constant endeavor thus achieves unflinching devotion, detachment and experienced knowledge of the Personality of Godhead. In this way the successful devotee of the Lord achieves supreme spiritual peace.
Sloka 44:
Mahārāja Nimi řekl: Povĕz mi prosím nyní podrobnĕji o oddaných Nejvyššího Pána. Podle jakých přirozených znaků mohu rozpoznat ty nejpokročilejší oddané, ty, kdo jsou na střední úrovni a začátečníky? Jaké jsou příznačné náboženské činnosti vaiṣṇavy a jak mluví? Zvláštĕ prosím popiš ty příznaky a vlastnosti, které vaiṣṇavy činí tak drahými Nejvyšší Osobnosti Božství.
Text 44:
Mahārāja Nimi said: Now please tell me in greater detail about the devotees of the Supreme Lord. What are the natural symptoms by which I can distinguish between the most advanced devotees, those on the middle level and those who are neophytes? What are the typical religious activities of a Vaiṣṇava, and how does he speak? Specifically, please describe those symptoms and characteristics by which Vaiṣṇavas become dear to the Supreme Personality of Godhead.
Sloka 45:
Śrī Havir řekl: Ten nejpokročilejší oddaný ve všem vidí duši všech duší, Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇu. Vše proto vidí ve vztahu k Nejvyššímu Pánu a ví, že vše co existuje, se vĕčnĕ nachází v Pánu.
Text 45:
Śrī Havir said: The most advanced devotee sees within everything the soul of all souls, the Supreme Personality of Godhead, Śrī Kṛṣṇa. Consequently he sees everything in relation to the Supreme Lord and understands that everything that exists is eternally situated within the Lord.
Sloka 46:
Oddaný na střední neboli druhé úrovni oddané služby se nazývá madhyama-adhikārī. Svou lásku nabízí Nejvyšší Osobnosti Božství, je upřímným přítelem všech oddaných Pána, prokazuje milost nevĕdomým nevinným lidem a přehlíží ty, kteří Nejvyšší Osobnosti Božství závidí.
Text 46:
An intermediate or second-class devotee, called madhyama-adhikārī, offers his love to the Supreme Personality of Godhead, is a sincere friend to all the devotees of the Lord, shows mercy to ignorant people who are innocent and disregards those who are envious of the Supreme Personality of Godhead.
Sloka 47:
Oddaný, který s vírou uctívá Božstvo v chrámu, ale nechová se správnĕ k ostatním oddaným nebo obyčejným lidem, se nazývá prākṛta-bhakta, materialistický oddaný, a je na nejnižší úrovni.
Text 47:
A devotee who faithfully engages in the worship of the Deity in the temple but does not behave properly toward other devotees or people in general is called a prākṛta-bhakta, a materialistic devotee, and is considered to be in the lowest position.
Sloka 48:
Ten, kdo i přesto, že jeho smysly přicházejí do styku se smyslovými objekty, vidí celý vesmír jako energii Pána Viṣṇua a není ani znechucen, ani se neraduje. Je to ten nejvĕtší mezi oddanými.
Text 48:
Even while engaging his senses in contact with their objects, one who sees this whole world as the energy of Lord Viṣṇu is neither repelled nor elated. He is indeed the greatest among devotees.
Sloka 49:
Hmotné tĕlo je v hmotném svĕtĕ vždy podřízeno rození a rozkladu. Životní vzduch (prāṇa) je sužován hladem a žízní, mysl je vždy plná obav, inteligence touží po nedosažitelném a všechny smysly jsou nakonec neustálým zápasem v hmotné přírodĕ vyčerpány. Ten, kdo nevyhnutelnými strastmi hmotné existence není zmaten a je jim pouhým vzpomínáním na lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství vzdálen, má být považován za bhāgavata-pradhānu, nejpřednĕjšího oddaného Pána.
Text 49:
Within the material world, one’s material body is always subject to birth and decay. Similarly, the life air [prāṇa] is harassed by hunger and thirst, the mind is always anxious, the intelligence hankers for that which cannot be obtained, and all of the senses are ultimately exhausted by constant struggle in the material nature. A person who is not bewildered by the inevitable miseries of material existence, and who remains aloof from them simply by remembering the lotus feet of the Supreme Personality of Godhead, is to be considered bhāgavata-pradhāna, the foremost devotee of the Lord.
Sloka 50:
Ten, kdo přijal útočištĕ výhradnĕ u Nejvyššího Pána, Vāsudevy, je zbaven ploduchtivých činností, které jsou založeny na hmotném chtíči. Ten, kdo přijal útočištĕ u lotosových nohou Pána, je ve skutečnosti zbaven dokonce i touhy užívat si hmotného smyslového požitku. V jeho mysli se nemohou rozvíjet plány na užívání si pohlavního života, společenského vĕhlasu a penĕz. Je proto považován za bhāgavatottamu, čistého oddaného Pána na nejvyšší úrovni.
Text 50:
One who has taken exclusive shelter of the Supreme Lord, Vāsudeva, becomes free from fruitive activities, which are based on material lust. In fact, one who has taken shelter of the lotus feet of the Lord is freed from even the desire to enjoy material sense gratification. Plans for enjoying sex life, social prestige and money cannot develop within his mind. Thus he is considered bhāgavatottama, a pure devotee of the Lord on the highest platform.
Sloka 51:
Zrození v aristokratické rodinĕ a provádĕní odříkavých a zbožných činností zajisté způsobí, že je na sebe človĕk pyšný. Ještĕ více je zaslepen, pokud si užívá významného společenského postavení díky tomu, že jsou jeho rodiče vysoce ctĕnými členy společenského systému varṇāśrama. Pokud však přes tyto výjimečné hmotné kvalifikace necítí ani trochu pýchy, musí být považován za nejdražšího služebníka Nejvyšší Osobnost Božství.
Text 51:
Birth in an aristocratic family and the execution of austere and pious activities certainly cause one to take pride in himself. Similarly, if one enjoys a prestigious position within society because his parents are highly respected members of the varṇāśrama social system, one becomes even more infatuated with himself. But if despite these excellent material qualifications one does not feel even a tinge of pride within himself, he is to be considered the dearmost servitor of the Supreme Personality of Godhead.
Sloka 52:
Když se oddaný zbaví sobeckého pojetí, kdy si myslí „Toto je můj majetek a to je jeho“, a nezajímá se již o radosti svého hmotného tĕla a není lhostejný k nepohodlí druhých, bude naprosto klidný a spokojený. Bude se jednoduše považovat za jednu ze všech živých bytostí, které jsou rovnocennými nedílnými částmi Nejvyšší Osobnosti Božství. O tomto spokojeném vaiṣṇavovi se říká, že se nachází na nejvyšší úrovni oddané služby.
Text 52:
When a devotee gives up the selfish conception by which one thinks “This is my property, and that is his,” and when he is no longer concerned with the pleasures of his own material body or indifferent to the discomforts of others, he becomes fully peaceful and satisfied. He considers himself simply one among all the living beings who are equally part and parcel of the Supreme Personality of Godhead. Such a satisfied Vaiṣṇava is considered to be at the highest standard of devotional service.
Sloka 53:
Lotosové nohy Nejvyšší Osobnosti Božství vyhledávají i ti nejvĕtší z polobohů jako jsou Brahmā a Śiva, pro které je Nejvyšší Osobnost Božství vším. Čistý oddaný Pána na tyto lotosové nohy nedokáže za žádných okolností zapomenout. Svého útočištĕ u Pánových lotosových nohou se nevzdá ani na okamžik – ba ani na půl okamžiku – i kdyby místo toho dostal možnost vládnout celému vesmíru a užívat si jeho bohatství. Takový oddaný Pána je považován za nejlepšího z vaiṣṇavů.
Text 53:
The lotus feet of the Supreme Personality of Godhead are sought even by the greatest of demigods, such as Brahmā and Śiva, who have all accepted the Supreme Personality of Godhead as their life and soul. A pure devotee of the Lord can never forget those lotus feet in any circumstance. He will not give up his shelter at the lotus feet of the Lord for a single moment — indeed, not for half a moment — even in exchange for the benediction of ruling and enjoying the opulence of the entire universe. Such a devotee of the Lord is to be considered the best of the Vaiṣṇavas.
Sloka 54:
Jak by mohl oheň hmotného utrpení spalovat srdce tĕch, kdo uctívají Nejvyššího Pána? Pánovy lotosové nohy vykonaly nespočet hrdinských činů a překrásné nehty na Jeho prstech připomínají vzácné drahokamy. Záře vycházející z tĕchto nehtů připomíná chladivý mĕsíční svit, protože srdce čistých oddaných okamžitĕ zbavuje utrpení, tak jako chladivé mĕsíční svĕtlo přináší okamžitou úlevu od spalujícího žáru slunce.
Text 54:
How can the fire of material suffering continue to burn the hearts of those who worship the Supreme Lord? The Lord’s lotus feet have performed innumerable heroic deeds, and the beautiful nails on His toes resemble valuable jewels. The effulgence emanating from those nails resembles cooling moonshine, for it instantly relieves the suffering within the heart of the pure devotee, just as the appearance of the moon’s cooling light relieves the burning heat of the sun.
Sloka 55:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je k podmínĕným duším tak laskavý, že je ochoten zničit nespočet hříšných reakcí v jejich srdcích, pokud Ho zavolají Jeho svatým jménem, i kdyby to bylo nevĕdomky nebo nedobrovolnĕ. Když proto svaté jméno Kṛṣṇy s ryzí láskou zpívá oddaný, který přijal útočištĕ u Pánových lotosových nohou, Nejvyšší Osobnost Božství srdce tohoto odaného nikdy nedokáže opustit. Ten, kdo takto Nejvyššího Pána polapil do svého srdce, má být nazýván bhāgavata-pradhāna neboli nejvznešenĕjší oddaný Pána.
Text 55:
The Supreme Personality of Godhead is so kind to the conditioned souls that if they call upon Him by speaking His holy name, even unintentionally or unwillingly, the Lord is inclined to destroy innumerable sinful reactions in their hearts. Therefore, when a devotee who has taken shelter of the Lord’s lotus feet chants the holy name of Kṛṣṇa with genuine love, the Supreme Personality of Godhead can never give up the heart of such a devotee. One who has thus captured the Supreme Lord within his heart is to be known as bhāgavata-pradhāna, the most exalted devotee of the Lord.