Skip to main content

Sloka 29

Text 29

Verš

Text

durlabho mānuṣo deho
dehināṁ kṣaṇa-bhaṅguraḥ
tatrāpi durlabhaṁ manye
vaikuṇṭha-priya-darśanam
durlabho mānuṣo deho
dehināṁ kṣaṇa-bhaṅguraḥ
tatrāpi durlabhaṁ manye
vaikuṇṭha-priya-darśanam

Synonyma

Synonyms

durlabhaḥ — tĕžké získat; mānuṣaḥ — lidské; dehaḥ — tĕlo; dehinām — pro vtĕlené bytosti; kṣaṇa-bhaṅguraḥ — které může být každým okamžikem zničeno; tatra — v tomto lidském tĕle; api — dokonce; durlabham — ještĕ tĕžší získat; manye — myslím si; vaikuṇṭhapriya — ty, kdo jsou drazí Nejvyššímu Pánu, Vaikuṇṭhovi; darśanam — pohled na.

durlabhaḥ — difficult to achieve; mānuṣaḥ — human; dehaḥ — body; dehinām — for embodied beings; kṣaṇa-bhaṅguraḥ — prone to be destroyed at any moment; tatra — in that human body; api — even; durlabham — more difficult to achieve; manye — I consider; vaikuṇṭhapriya — of those who are dear to the Supreme Lord, Vaikuṇṭha; darśanam — the vision.

Překlad

Translation

Pro podmínĕné duše je velmi tĕžké získat lidské tĕlo a každým okamžikem o nĕ mohou přijít. Myslím si však, že i ti, kdo získali lidský život, jen vzácnĕ získají společnost čistých oddaných, kteří jsou drazí Pánu Vaikuṇṭhy.

For the conditioned souls, the human body is most difficult to achieve, and it can be lost at any moment. But I think that even those who have achieved human life rarely gain the association of pure devotees, who are dear to the Lord of Vaikuṇṭha.

Význam

Purport

Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho slovo dehinām znamená bahavo dehā bhavantī yeṣāṁ te, „podmínĕné duše, které přijímají bezpočet hmotných tĕl“. Nĕkterým lidem se líbí představa, že živá bytost v lidském tĕle nikdy nedegraduje do nižšího tĕla, zvířete či rostliny. Skutečnost je však přes tyto plané nadĕje taková, že podle našich současných činností nás čeká povýšení či degradace v závislosti na Boží zákonech. V současné dobĕ v lidské společnosti neexistuje jasné a přesné pochopení povahy života. Pošetilí vĕdci vynalézají velmi složité terminologie a teorie, jimiž klamou nevinné lidi, aby vĕřili, že život pochází z chemických reakcí. Jeho Božská Milost A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda tento klam odhalil ve své knize Život pochází ze života, kde poukazuje na to, že ačkoliv vĕdci tvrdí, že život pochází z chemikálií, nejsou schopni ani z neomezeného množství chemikálií vytvořit ani malý hmyz. Život a vĕdomí jsou ve skutečnosti příznaky duchovní duše.

According to Śrīla Śrīdhara Svāmī, the word dehinām means bahavo dehā bhavanti yeṣāṁ te, “the conditioned souls, who accept innumerable material bodies.” According to some wishful thinkers a living entity in the human form of life will never be degraded to a lower form such as that of an animal or plant. But despite this wishful thinking, it is a fact that according to our activities at the present, we will be elevated or degraded by the laws of God. At the present time in human society there is no clear or precise understanding of the nature of life. Foolish scientists have invented highly sophisticated terminologies and theories to bluff innocent people into believing that life comes from chemical reactions. His Divine Grace A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda has exposed this bluff in his book Life Comes from Life, which points out that although scientists claim that life comes from chemicals, they cannot produce so much as an insect, even from unlimited quantities of chemicals. Actually, life and consciousness are symptoms of the spirit soul.

V knize Život pochází ze života (str. 45) Śrīla Prabhupāda říká: „Živé bytosti putují z jedné tĕlesné podoby do druhé. Všechny životní druhy již existují. Živá bytost se pouze přemisťuje, stejnĕ jako se človĕk stĕhuje z jednoho bytu do druhého. Jeden byt je vynikající, jiný je horší a další je třetí kategorie. Představte si, že se človĕk přestĕhuje z bytu třetí kategorie do bytu první kategorie. Človĕk zůstává stále stejný, ale podle své schopnosti platit nájemné neboli podle své karmy může nyní bydlet v prvotřídním bytĕ. Skutečnou evolucí není fyzický rozvoj, nýbrž rozvoj vĕdomí.“ Vĕdomí je přítomné v každém životním druhu, a toto vĕdomí je příznakem živé bytosti, která představuje vyšší energii Nejvyšší Osobnosti Božství. Kdo nechápe tuto základní pravdu o převtĕlování vĕdomé živé bytosti skrze 8 400 000 forem života, nemůže pochopit ani slova durlabho mānuṣo dehaḥ, „lidské tĕlo je velmi tĕžké získat“.

In Life Comes from Life (page 43), Śrīla Prabhupāda has stated, “Living beings move from one bodily form to another. The forms already exist. The living entity simply transfers himself, just as a man transfers himself from one apartment to another. One apartment is first class, another is second class, and another is third class. Suppose a person comes from a lower-class apartment to a first-class apartment. The person is the same. But now, according to his capacity for payment, or karma, he is able to occupy a higher-class apartment. Real evolution does not mean physical development, but development of consciousness.” Within every species of life there is consciousness, and that consciousness is the symptom of the living entity, who is the superior energy of the Supreme Personality of Godhead. Without understanding this essential point of the transmigration of the conscious living entity throughout 8,400,000 species of life, one cannot possibly understand the words durlabho mānuṣo dehaḥ, “the human body is very rarely achieved.”

Lidé jsou nyní šizeni o toto základní pochopení. Vůbec si nejsou vĕdomi nebezpečí, že mohou sklouznout zpátky do osmi miliónů druhů tĕl, která jsou na nižší úrovni, než je lidské tĕlo. Pro lidskou bytost je přirozené uvažovat o pokroku. Chceme cítit, že dĕláme v životĕ pokrok a zkvalitňujeme jej. Proto je naléhavĕ nutné, aby lidé byli informováni o velkém nebezpečí zneužití cenného lidského života a aby vĕdĕli o jedinečné příležitosti, kterou lidský život nabízí – o možnosti rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy. Tak jako se na Zemi různé obytné čtvrti dĕlí na vyšší, střední a nižší kategorie, ve vesmíru existují planety vyšší, střední a nižší kategorie. Praktikováním yogového systému nebo pečlivým konáním náboženských obřadů může človĕk dosáhnout vyšších planet v tomto vesmíru. Pokud naopak náboženské zásady zanedbává, čeká ho degradace na nižší planety. V Bhagavad-gītĕ (8.16) však Nejvyšší Pán Kṛṣṇa prohlašuje: ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino 'rjuna. Závĕr je, že žádná planeta v hmotném vesmíru není vhodným místem k životu, protože na všech existují základní nedostatky: stáří a smrt. Pán nás však ujišťuje, že v Jeho transcendentálním sídle, které leží daleko za hmotným vesmírem, je život vĕčný, blažený a absolutnĕ vĕdomý. Hmotný svĕt je dočasný, strastiplný a prodchnutý nevĕdomostí, ale duchovní svĕt, zvaný Vaikuṇṭha, je vĕčný, blažený a oplývá dokonalým poznáním.

People are now being cheated of this essential understanding. They are completely unaware of the danger of slipping back into the eight million species that lie below the human species. It is natural that a human being think in terms of progress. We want to feel that our life is progressing and that we are advancing and improving the quality of our life. Therefore, it is urgent that people be informed of the great danger of misusing the valuable human life and that they know of the great opportunity the human life affords, the opportunity to take to Kṛṣṇa consciousness. Just as on earth different residential areas are divided into high class, middle class and low class, within the universe there are upper-class, middle-class and lower-class planets. By practice of the yoga system, or by meticulous execution of religious rituals, one can transfer himself to the higher planets within this universe. On the other hand, by neglecting religious principles one will degrade himself to a lower planet. But the Supreme Lord, Kṛṣṇa, declares in Bhagavad-gītā (8.16), ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino ’rjuna. Thus the final conclusion is that every planet within the material universe is an unsuitable and inappropriate residence, because on each planet there are the primal defects old age and death. The Lord assures us, however, that in His transcendental abode, which lies far beyond the material cosmos, life is everlasting, blissful and absolutely cognizant. The material world is temporary, troublesome and rife with ignorance, but the spiritual world, called Vaikuṇṭha, is eternal, blissful and full of perfect knowledge.

Vysoce vyvinutý lidský mozek je dar od Boha, abychom pomocí své inteligence mohli rozlišovat mezi vĕčným a dočasným. Bhagavad-gītā (2.16) uvádí:

The highly evolved human brain is a gift given by God so that we may use our intelligence to distinguish between that which is eternal and that which is temporary. As stated in Bhagavad-gītā (2.16):

nāsato vidyate bhāvo
nābhāvo vidyate sataḥ
ubhayor api dṛṣṭo 'ntas
tv anayos tattva-darśibhiḥ
nāsato vidyate bhāvo
nābhāvo vidyate sataḥ
ubhayor api dṛṣṭo ’ntas
tv anayos tattva-darśibhiḥ

„Ti, kdo vidí pravdu, došli k závĕru, že to, co je nepravé (hmotné tĕlo), nemá trvání a to, co je vĕčné (duše), se nemĕní. K tomuto závĕru dospĕli studiem povahy obojího.“

“Those who are seers of the truth have concluded that matter has no permanent existence whereas the spirit soul never ceases to exist. Learned seers have concluded this by studying the nature of both.”

Ti, kdo přijali Nejvyššího Pána a Jeho sídlo za konečný cíl života, se nazývají vaikuṇṭha-priya. Zde král Nimi říká, že mít osobní společnost tĕchto učených transcendentalistů je dokonalost lidského života. V této souvislosti Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura doporučuje zvážit následující sloku:

Those who have accepted the Supreme Lord and His abode as the ultimate goal of life are called vaikuṇṭha-priya. Here King Nimi states that to have the personal association of such learned transcendentalists is certainly the perfection of human life. In this connection Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura suggests that we consider the following verse:

nṛ-deham ādyaṁ su-labhaṁ su-durlabhaṁ
plavaṁ su-kalpaṁ guru-karṇadhāram
mayānukūlena nabhasvateritaṁ
pumān bhavābdhiṁ na taret sa ātma-hā
nṛ-deham ādyaṁ su-labhaṁ su-durlabhaṁ
plavaṁ su-kalpaṁ guru-karṇadhāram
mayānukūlena nabhasvateritaṁ
pumān bhavābdhiṁ na taret sa ātma-hā

„(Nejvyšší Pán pravil:) Nejlepší z tĕl, lidské tĕlo, je velkým bohatstvím. Je vzácné ho získat a dá se přirovnat k lodi. Guru je zkušeným kapitánem této lodi a Já posílám příznivé vĕtry (Védy). Takto poskytuji veškeré prostředky pro překonání oceánu hmotné existence. Každého človĕka, který získal tyto jedinečné možnosti bĕhem lidského života, ale který nepřekoná hmotný oceán, je třeba považovat za vraha svého vlastního já.“ (Bhāg. 11.20.17)

“[The Supreme Lord said:] The best of bodies, a human body, is a great attainment, rarely achieved, and may be compared to a boat. The guru is an expert captain for this boat, and I have sent favorable winds (the Vedas). Thus I have given all facilities for crossing over the ocean of material existence. Any human being who has achieved these excellent facilities of human life but does not cross over the material ocean is to be considered the killer of his own self.” (Bhāg. 11.20.17)

Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho sestupují vĕční služebníci Nejvyššího Pána jako vaiṣṇavové do hmotného svĕta pod vlivem silného soucitu, aby vysvobozovali podmínĕné duše poutané výsledky svých svĕtských činností. Tito vaiṣṇavové rozdávají milost také tĕm, kdo pracnĕ hledají neosobní Absolutno. Śrī Nārada Muni prohlásil, že bez extatické lásky k Bohu je tato pracná neosobní kontemplace o Absolutnu zdrojem potíží (naiṣkarmyam apy acyuta-bhāva-varjitam), o nesčetných problémech bĕžného materialistického života ani nemluvĕ. Máme praktickou zkušenost, že v západních zemích vĕtšina lidí tĕžce pracuje, aby vydĕlali peníze; lopotí se pro sny o nebeském smyslovém požitku. Jiní, kteří jsou z bĕžného materialistického života zfrustrovaní, se snaží ukončit svou osobní existenci a splynout s Bohem prostřednictvím takzvané yogy a meditace. Oba druhy nešťastných lidí přijímají milost hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy a odkládají své sny o smyslovém požitku i své namáhavé neosobní spekulace. Učí se zpívat svatá jména Boha, tancovat v extázi a pochutnávat si na posvátném jídle obĕtovaném Pánu. Získávají inspiraci z transcendentálního poznání, které vyslovil samotný Pán v Bhagavad-gītĕ. Pán v Bhagavad-gītĕ (9.2) říká: susukhaṁ kartum avyayam. Pravý proces vedoucí k duchovní svobodĕ je radostný a nemá nic společného s plodonosnými činnostmi zamĕřenými na smyslový požitek nebo se suchopárnou neosobní spekulací. Čím dál více lidí se začíná vĕnovat rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy, zakoušejí radost a dychtivĕ rozdávají Kṛṣṇovu milost druhým. Celý svĕt tak získá inspiraci od hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, které je praktickou ukázkou milosti vaiṣṇavů.

According to Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī, the eternal servants of the Supreme Lord, being controlled by powerful feelings of mercy, descend into the material world as Vaiṣṇavas to deliver the conditioned souls who are bound by the results of their own mundane work. Such Vaiṣṇavas also distribute their mercy to those who are laboriously searching after the impersonal Absolute. Śrī Nārada Muni has stated that without ecstatic love of Godhead such laborious, impersonal contemplation of the Absolute is certainly troublesome (naiṣkarmyam apy acyuta-bhāva-varjitam), and what to speak of the innumerable problems of ordinary gross materialistic life. We have practical experience that in the Western countries most people are working hard to get money, laboring under heavenly dreams of sense gratification. Others, having become frustrated with ordinary materialistic life, are trying to negate their personal existence and merge into the existence of God through so-called yoga and meditation. Both classes of unhappy people are receiving the mercy of the Kṛṣṇa consciousness movement, putting aside their dreams of sense gratification as well as their troublesome impersonal speculation. They are learning to chant the holy names of God, dance in ecstasy, and feast on the holy food offered to the Lord. They become enlivened by the transcendental knowledge spoken by the Lord Himself in the Bhagavad-gītā. As the Lord states in Bhagavad-gītā (9.2), susukhaṁ kartum avyayam. The actual process of spiritual freedom is joyful to perform and has nothing to do with fruitive activities aimed at sense gratification or with dry impersonal speculation. More and more people are taking to the process of Kṛṣṇa consciousness, becoming joyful, and eagerly distributing Kṛṣṇa’s mercy to others. Thus the whole world will be enlivened and inspired by the Kṛṣṇa consciousness movement, which is the practical demonstration of the mercy of the Vaiṣṇavas.