Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 11.2.29

Verš

durlabho mānuṣo deho
dehināṁ kṣaṇa-bhaṅguraḥ
tatrāpi durlabhaṁ manye
vaikuṇṭha-priya-darśanam

Synonyma

durlabhaḥ — tĕžké získat; mānuṣaḥ — lidské; dehaḥ — tĕlo; dehinām — pro vtĕlené bytosti; kṣaṇa-bhaṅguraḥ — které může být každým okamžikem zničeno; tatra — v tomto lidském tĕle; api — dokonce; durlabham — ještĕ tĕžší získat; manye — myslím si; vaikuṇṭhapriya — ty, kdo jsou drazí Nejvyššímu Pánu, Vaikuṇṭhovi; darśanam — pohled na.

Překlad

Pro podmínĕné duše je velmi tĕžké získat lidské tĕlo a každým okamžikem o nĕ mohou přijít. Myslím si však, že i ti, kdo získali lidský život, jen vzácnĕ získají společnost čistých oddaných, kteří jsou drazí Pánu Vaikuṇṭhy.

Význam

Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho slovo dehinām znamená bahavo dehā bhavantī yeṣāṁ te, „podmínĕné duše, které přijímají bezpočet hmotných tĕl“. Nĕkterým lidem se líbí představa, že živá bytost v lidském tĕle nikdy nedegraduje do nižšího tĕla, zvířete či rostliny. Skutečnost je však přes tyto plané nadĕje taková, že podle našich současných činností nás čeká povýšení či degradace v závislosti na Boží zákonech. V současné dobĕ v lidské společnosti neexistuje jasné a přesné pochopení povahy života. Pošetilí vĕdci vynalézají velmi složité terminologie a teorie, jimiž klamou nevinné lidi, aby vĕřili, že život pochází z chemických reakcí. Jeho Božská Milost A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda tento klam odhalil ve své knize Život pochází ze života, kde poukazuje na to, že ačkoliv vĕdci tvrdí, že život pochází z chemikálií, nejsou schopni ani z neomezeného množství chemikálií vytvořit ani malý hmyz. Život a vĕdomí jsou ve skutečnosti příznaky duchovní duše.

V knize Život pochází ze života (str. 45) Śrīla Prabhupāda říká: „Živé bytosti putují z jedné tĕlesné podoby do druhé. Všechny životní druhy již existují. Živá bytost se pouze přemisťuje, stejnĕ jako se človĕk stĕhuje z jednoho bytu do druhého. Jeden byt je vynikající, jiný je horší a další je třetí kategorie. Představte si, že se človĕk přestĕhuje z bytu třetí kategorie do bytu první kategorie. Človĕk zůstává stále stejný, ale podle své schopnosti platit nájemné neboli podle své karmy může nyní bydlet v prvotřídním bytĕ. Skutečnou evolucí není fyzický rozvoj, nýbrž rozvoj vĕdomí.“ Vĕdomí je přítomné v každém životním druhu, a toto vĕdomí je příznakem živé bytosti, která představuje vyšší energii Nejvyšší Osobnosti Božství. Kdo nechápe tuto základní pravdu o převtĕlování vĕdomé živé bytosti skrze 8 400 000 forem života, nemůže pochopit ani slova durlabho mānuṣo dehaḥ, „lidské tĕlo je velmi tĕžké získat“.

Lidé jsou nyní šizeni o toto základní pochopení. Vůbec si nejsou vĕdomi nebezpečí, že mohou sklouznout zpátky do osmi miliónů druhů tĕl, která jsou na nižší úrovni, než je lidské tĕlo. Pro lidskou bytost je přirozené uvažovat o pokroku. Chceme cítit, že dĕláme v životĕ pokrok a zkvalitňujeme jej. Proto je naléhavĕ nutné, aby lidé byli informováni o velkém nebezpečí zneužití cenného lidského života a aby vĕdĕli o jedinečné příležitosti, kterou lidský život nabízí – o možnosti rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy. Tak jako se na Zemi různé obytné čtvrti dĕlí na vyšší, střední a nižší kategorie, ve vesmíru existují planety vyšší, střední a nižší kategorie. Praktikováním yogového systému nebo pečlivým konáním náboženských obřadů může človĕk dosáhnout vyšších planet v tomto vesmíru. Pokud naopak náboženské zásady zanedbává, čeká ho degradace na nižší planety. V Bhagavad-gītĕ (8.16) však Nejvyšší Pán Kṛṣṇa prohlašuje: ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino 'rjuna. Závĕr je, že žádná planeta v hmotném vesmíru není vhodným místem k životu, protože na všech existují základní nedostatky: stáří a smrt. Pán nás však ujišťuje, že v Jeho transcendentálním sídle, které leží daleko za hmotným vesmírem, je život vĕčný, blažený a absolutnĕ vĕdomý. Hmotný svĕt je dočasný, strastiplný a prodchnutý nevĕdomostí, ale duchovní svĕt, zvaný Vaikuṇṭha, je vĕčný, blažený a oplývá dokonalým poznáním.

Vysoce vyvinutý lidský mozek je dar od Boha, abychom pomocí své inteligence mohli rozlišovat mezi vĕčným a dočasným. Bhagavad-gītā (2.16) uvádí:

nāsato vidyate bhāvo
nābhāvo vidyate sataḥ
ubhayor api dṛṣṭo 'ntas
tv anayos tattva-darśibhiḥ

„Ti, kdo vidí pravdu, došli k závĕru, že to, co je nepravé (hmotné tĕlo), nemá trvání a to, co je vĕčné (duše), se nemĕní. K tomuto závĕru dospĕli studiem povahy obojího.“

Ti, kdo přijali Nejvyššího Pána a Jeho sídlo za konečný cíl života, se nazývají vaikuṇṭha-priya. Zde král Nimi říká, že mít osobní společnost tĕchto učených transcendentalistů je dokonalost lidského života. V této souvislosti Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura doporučuje zvážit následující sloku:

nṛ-deham ādyaṁ su-labhaṁ su-durlabhaṁ
plavaṁ su-kalpaṁ guru-karṇadhāram
mayānukūlena nabhasvateritaṁ
pumān bhavābdhiṁ na taret sa ātma-hā

„(Nejvyšší Pán pravil:) Nejlepší z tĕl, lidské tĕlo, je velkým bohatstvím. Je vzácné ho získat a dá se přirovnat k lodi. Guru je zkušeným kapitánem této lodi a Já posílám příznivé vĕtry (Védy). Takto poskytuji veškeré prostředky pro překonání oceánu hmotné existence. Každého človĕka, který získal tyto jedinečné možnosti bĕhem lidského života, ale který nepřekoná hmotný oceán, je třeba považovat za vraha svého vlastního já.“ (Bhāg. 11.20.17)

Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho sestupují vĕční služebníci Nejvyššího Pána jako vaiṣṇavové do hmotného svĕta pod vlivem silného soucitu, aby vysvobozovali podmínĕné duše poutané výsledky svých svĕtských činností. Tito vaiṣṇavové rozdávají milost také tĕm, kdo pracnĕ hledají neosobní Absolutno. Śrī Nārada Muni prohlásil, že bez extatické lásky k Bohu je tato pracná neosobní kontemplace o Absolutnu zdrojem potíží (naiṣkarmyam apy acyuta-bhāva-varjitam), o nesčetných problémech bĕžného materialistického života ani nemluvĕ. Máme praktickou zkušenost, že v západních zemích vĕtšina lidí tĕžce pracuje, aby vydĕlali peníze; lopotí se pro sny o nebeském smyslovém požitku. Jiní, kteří jsou z bĕžného materialistického života zfrustrovaní, se snaží ukončit svou osobní existenci a splynout s Bohem prostřednictvím takzvané yogy a meditace. Oba druhy nešťastných lidí přijímají milost hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy a odkládají své sny o smyslovém požitku i své namáhavé neosobní spekulace. Učí se zpívat svatá jména Boha, tancovat v extázi a pochutnávat si na posvátném jídle obĕtovaném Pánu. Získávají inspiraci z transcendentálního poznání, které vyslovil samotný Pán v Bhagavad-gītĕ. Pán v Bhagavad-gītĕ (9.2) říká: susukhaṁ kartum avyayam. Pravý proces vedoucí k duchovní svobodĕ je radostný a nemá nic společného s plodonosnými činnostmi zamĕřenými na smyslový požitek nebo se suchopárnou neosobní spekulací. Čím dál více lidí se začíná vĕnovat rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy, zakoušejí radost a dychtivĕ rozdávají Kṛṣṇovu milost druhým. Celý svĕt tak získá inspiraci od hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, které je praktickou ukázkou milosti vaiṣṇavů.