Skip to main content

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

Dokonalost duchovního poznání

Tato kapitola popisuje, jak osoby rozvíjející spekulativní poznání nakonec opouštĕjí svoji metodu, zatímco čistí oddaní se vĕnují oddané službĕ vĕčnĕ. Rovnĕž jsou popsány různé postupy yogīch počínaje stádiem yama.

Nejvyšší Pán, Śrī Kṛṣṇa, řekl Uddhavovi: „Ten, kdo je skutečnĕ moudrý, kdo zná pravdu o vlastním já a získal transcendentální vhled, zavrhuje tento svĕt dualit i takzvané poznání, jež napomáhá si tohoto svĕta užívat. Místo toho se vĕnuje snaze uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, Pána všeho. To je čistá bhakti-yoga. Transcendentální poznání je lepší než obyčejné zbožné činnosti jako recitace manter, ale čistá oddaná služba je dokonce ještĕ lepší než poznání.“

Poté Pán Kṛṣṇa, jehož Śrī Uddhava požádal, ať dopodrobna popíše čisté transcendentální poznání a oddanou službu, vyložil tytéž pokyny, které na tato témata udĕlil nejvĕtší z vaiṣṇavů, Bhīṣmadeva, Śrī Yudhiṣṭhirovi po bitvĕ na Kurukṣetře. Další otázka se týkala jógových praktik, jako je yama a další, a Pán vyjmenoval dvanáct druhů yamy počínaje nenásilím a dvanáct druhů niyamy počínaje tĕlesnou čistotou.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
yo vidyā-śruta-sampannaḥ
ātmavān nānumānikaḥ
māyā-mātram idaṁ jñātvā
jñānaṁ ca mayi sannyaset

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; yaḥ — ten, kdo; vidyā — realizovaným poznáním; śruta — a předbĕžným poznáním z písem; sampannaḥ — obdařený; ātma-vān — seberealizovaný; na — ne; ānumānikaḥ — rozvíjející neosobní spekulace; māyā — klam; mātram — jen; idam — tento vesmír; jñātvā — když ví; jñānam — toto poznání i způsob jeho dosažení; ca — také; mayi — Mnĕ; sannyaset — mĕl by se odevzdat.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Seberealizovaná osoba, jež rozvíjela poznání písem až do bodu, kdy dosáhla osvícení, a jež není poznamenaná neosobní spekulací, chápe, že hmotný vesmír je jen klam. Tehdy by Mi mĕla odevzdat jak své poznání, tak způsob, jímž ho získala.

Význam

Māyā-mātram idaṁ jñātvā se týká poznání, že vĕčná duchovní duše a vĕčná Osobnost Božství nemají nic společného s dočasnými vlastnostmi hmotného svĕta. Slovo vidyā-śruta-sampanna znamená, že osoba by mĕla rozvíjet védské poznání proto, aby dosáhla osvícení, a ne aby vystavovala na odiv mystiku, intelektuálství či neosobní spekulaci. Jakmile překoná iluzorní účinky māyi, mĕla by obrátit pozornost k Nejvyšší Osobnosti Božství a odevzdat proces filosofické negace samotnému Pánu. Śrīla Jīva Gosvāmī uvádí příklad, že v případĕ nebezpečí král může vydat zbranĕ bĕžným občanům, ale po dosažení vojenského vítĕzství občané vrátí zbranĕ králi.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje sdĕlení tohoto verše takto. Živá bytost se musí nĕjakým způsobem oprostit od hmotného klamu, který ji zahaluje již odnepamĕti. Když se praktikováním mystického systému yogy zbavuje tužeb a rozvíjí odříkání, rozvine poznání klamu a díky tomu se může povznést mimo dosah hmotné nevĕdomosti. Jakmile se však již nachází na transcendentální úrovni, nemá pro ni poznání klamu ani metoda nabytí tohoto poznání žádné další praktické použití. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvádí příklad človĕka posedlého duchem hada nebo tygra. Dokud je posedlý a myslí si: „Jsem had“ nebo „Jsem tygr,“ ostatní se budou pokoušet zmařit vliv duchů pomocí drahokamů, manter a bylin. Jakmile se však posedlosti duchy zbaví, opĕt uvažuje: „Jsem pan ten a ten, syn toho a toho“ a vrátí se ke své původní přirozenosti. Tehdy ony drahokamy, mantry a byliny nemají žádné další přímé využití. Slovo vidyā v tomto verši tedy označuje poznání nabyté filosofickou analýzou, mystickou yogou a askezí. Toto poznání dočasné a iluzorní povahy tohoto svĕta odstraňuje nevĕdomost a mnoho védských písem cvičí živou bytost v tomto poznání. Ta se postupnĕ přestává mylnĕ ztotožňovat s hmotným tĕlem a myslí a s tĕmi hmotnými objekty, s nimiž tĕlo a mysl přicházejí do styku. Jakmile zrealizuje toto poznání rozptylující nevĕdomost, musí se začít vĕnovat láskyplné službĕ Osobnosti Božství a stát se čistým oddaným. Když dosáhne úplné dokonalosti vĕdomí Kṛṣṇy, přirozenĕ se již nebude příliš zajímat o nesčetné podrobnosti ohlednĕ klamu a postupnĕ bude přemístĕna do duchovního svĕta.

Verš

jñāninas tv aham eveṣṭaḥ
svārtho hetuś ca sammataḥ
svargaś caivāpavargaś ca
nānyo ’rtho mad-ṛte priyaḥ

Synonyma

jñāninaḥ — učeného seberealizovaného filosofa; tu — vskutku; aham — Já; eva — jediný; iṣṭaḥ — předmĕt uctívání; sva-arthaḥ — vytoužený cíl života; hetuḥ — prostředek dosažení životního cíle; ca — také; sammataḥ — prokázaný závĕr; svargaḥ — příčina všeho štĕstí nabytého v nebi; ca — také; eva — vskutku; apavargaḥ — oproštĕnost ode všeho neštĕstí; ca — také; na — ne; anyaḥ — jakýkoliv jiný; arthaḥ — zámĕr; mat — Mĕ; ṛte — beze; priyaḥ — drahý objekt.

Překlad

Pro učené, seberealizované filosofy jsem jediným předmĕtem uctívání, vytouženým cílem života, prostředkem dosažení tohoto cíle a prokázaným závĕrem všeho poznání. Jsem příčinou jejich štĕstí a tím, co je zbavuje neštĕstí, a tak tyto učené duše nemají v životĕ žádný jiný cíl nebo drahý objekt než Mĕ.

Význam

V předchozím verši Pán Kṛṣṇa prohlásil, že poznání, pomocí nĕhož lze vidĕt hmotný svĕt jako klam, je Mu třeba nakonec odevzdat. Různé druhy připoutanosti ke hmotĕ představují pro živé bytosti problém, protože jsou to choroby duchovní duše. Ten, kdo dostal kožní nemoc, jež působí hrozné svĕdĕní, získá jen pomíjivou úlevu, když si bude nepříjemné vředy škrábat. Pokud si je nebude škrábat, bude velmi trpĕt, ale škrábání sice poskytne okamžité potĕšení, jenže pak se svĕdĕní zvĕtší a utrpení bude nesnesitelné. Skutečné štĕstí nezískáme, když budeme svou kožní infekci škrábat, ale když se nemoci zbavíme. Podmínĕné duše sužuje mnoho iluzorních tužeb, takže se ze zoufalství snaží uspokojovat své smysly beznadĕjným škrábáním formou nedovoleného sexu, jedení masa, hazardování a požívání omamných látek. Další úlevu hledají v hmotné společnosti, přátelství a lásce, ale výsledkem je nesnesitelné utrpení. Pravé štĕstí znamená úplnĕ se zbavit svĕdivé nemoci, hmotné touhy. Hmotná touha je nemoc duše, a proto je třeba získat poznání, jak tuto nemoc léčit a zbavit se jí. Toto terapeutické poznání je velmi důležité, dokud je človĕk nemocný, ale když se plnĕ uzdraví, již pro nĕj není zajímavé a může ho přenechat lékařům. Podobnĕ v pokročilém stádiu rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy již oddaný nemusí stále myslet na své osobní problémy, ale může místo toho s láskou a oddaností myslet na Pána Kṛṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství. V předchozím verši Pán Kṛṣṇa radí, aby se človĕk svých problémů zbavil pomocí technického poznání klamu. Poté, co zanechá neustálé meditace o tĕchto problémech, může vyvinout lásku k Bohu. Pán Kṛṣṇa vede každého upřímného oddaného – uvnitř ze srdce a navenek prostřednictvím pravého duchovního učitele. Takto Pán Kṛṣṇa postupnĕ učí své upřímné oddané, aby se vzdali nerozumné připoutanosti k neživé hmotĕ. Jakmile oddaný dosáhne osvobození, začne vážnĕ rozvíjet svůj vztah s Pánem Kṛṣṇou v duchovním nebi.

Nĕkdo by se mohl mylnĕ domnívat, že tak jako se v jistém stádiu pokroku osoba přestává soustředit na technické, analytické poznání klamu, může v jiném stádiu zanechat láskyplné oddané služby Pánu Kṛṣṇovi. Pro vyvrácení této spekulace zde Pán Śrī Kṛṣṇa různými způsoby uvádí, že On je nejvyšším vĕčným cílem všech skutečnĕ učených lidských bytostí. Však také nejvýznamnĕjšími učenci ve vesmíru jsou mudrci, jako například čtyři Kumārové, pro nĕž je Pán Kṛṣṇa jediným objektem hodným uctívání. Jelikož zjistili, že jsou vĕčnými dílčími částmi Nejvyšší Osobnosti Božství, Śrī Kṛṣṇy, nemají zájem o plodonosné činnosti a mentální spekulaci. Pán Kṛṣṇa udílí nebeskou blaženost a osvobození od úzkosti svým upřímným následovníkům, kteří nemají v životĕ jiný cíl ani milovaný objekt než samotného Pána.

Verš

jñāna-vijñāna-saṁsiddhāḥ
padaṁ śreṣṭhaṁ vidur mama
jñānī priyatamo ’to me
jñānenāsau bibharti mām

Synonyma

jñāna — v poznání písem; vijñāna — a realizovaném duchovním poznání; saṁsiddhāḥ — dokonalí; padam — lotosové nohy; śreṣṭham — nejvyšší objekt; viduḥ — vĕdí; mama — Mé; jñānī — učený transcendentalista; priya-tamaḥ — nanejvýš drahý; ataḥ — tedy; me — Mnĕ; jñānena — duchovním poznáním; asau — ten učenec; bibharti — udržuje (šťastného); mām — Mĕ.

Překlad

Ti, kdo dosáhli veškeré dokonalosti skrze filosofické a realizované poznání, znají Mé lotosové nohy jako nejvyšší transcendentální objekt. Proto Mi je učený transcendentalista velmi drahý a svým dokonalým poznáním Mĕ naplňuje štĕstím.

Význam

Slova padaṁ śreṣṭhaṁ vidur mama („jsou si vĕdomi svrchovanosti Mých lotosových nohou“) jasnĕ vyřazují impersonalistické filosofy z kategorie saṁsiddhāḥ, tedy filosofů, kteří dosáhli veškeré dokonalosti. Zde Pán Kṛṣṇa mluví o velkých transcendentálních učencích, jako jsou čtyři Kumārové, Śukadeva Gosvāmī, Śrī Vyāsadeva, Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura a Śrīla A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda. Nĕco podobného Pán říká v Bhagavad-gītĕ (7.17–18):

teṣām jñānī nitya-yukta
eka-bhaktir viśiṣyate
priyo hi jñānino 'ty-artham
ahaṁ sa ca mama priyaḥ

„Ten, kdo má úplné poznání a neustále se vĕnuje čisté oddané službĕ, je z nich nejlepší – jsem mu velmi drahý a on je také drahý Mnĕ.“

udārāḥ sarva evaite
jñānī tv ātmaiva me matam
āsthitaḥ sa hi yuktātmā
mām evānuttamāṁ gatim

„Všichni tito oddaní jsou nepochybnĕ velké duše, ale toho, který Mĕ zná, přijímám jako sebe sama. Prokazuje mi transcendentální službu, a tak zaručenĕ dosáhne nejvyššího a nejdokonalejšího cíle, Mĕ samotného.“

Jñāna označuje autorizované filosofické a analytické vnímání reality a když je toto poznání jasnĕ realizované posvĕceným vĕdomím, celkový výsledný zážitek se nazývá vijñāna. Spekulativní, neosobní poznání neočišťuje srdce živé bytosti; naopak ji utápí do stále hlubšího zapomnĕní na Nejvyšší Osobnost Božství. Tak jako je otec vždy pyšný na pokroky svého syna ve vzdĕlání, Pán Kṛṣṇa má velkou radost, když vidí, jak živé bytosti dostávají náležité duchovní vzdĕlání a díky tomu postupují na cestĕ zpátky domů, zpátky k Bohu.

Verš

tapas tīrthaṁ japo dānaṁ
pavitrāṇītarāṇi ca
nālaṁ kurvanti tāṁ siddhiṁ
yā jñāna-kalayā kṛtā

Synonyma

tapaḥ — askeze; tīrtham — navštĕvování svatých míst; japaḥ — pronášení tichých modliteb; dānam — rozdávání milodarů; pavitrāṇi — zbožné činnosti; itarāṇi — jiné; ca — také; na — ne; alam — do stejné míry; kurvanti — udílejí; tām — tuto; siddhim — dokonalost; — kterou; jñāna — duchovního poznání; kalayā — zlomkem; kṛtā — je daná.

Překlad

Tu dokonalost, kterou vytváří malý zlomek duchovního poznání, nemůže nahradit podstupování askeze, navštĕvování svatých míst, pronášení tichých modliteb, rozdávání milodarů ani konání jiných zbožných činností.

Význam

Jñāna se zde vztahuje na jasné pochopení Pánovy svrchované vlády nade vším, co existuje, a toto realizované poznání se neliší od Nejvyšší Osobnosti Božství. To, že Pán je nejvyšší, potvrzují v předchozím verši slova padam śreṣṭhaṁ vidur mama. Osoba může provádĕt askezi nebo navštĕvovat svatá místa s pyšnou mentalitou nebo hmotnou motivací a pronášet modlitby k Bohu, rozdávat milodary nebo konat další navenek zbožné činnosti lze s mnoha podivnými, pokryteckými nebo dokonce démonskými motivacemi. Realizované poznání svrchovanosti Pána Kṛṣṇy však představuje pevné spojení s duchovním svĕtem a pokud se osoba drží tohoto posvátného chápání, dospĕje postupnĕ na nejvyšší úroveň vĕdomé existence zvanou Vaikuṇṭha neboli království Boha.

Verš

tasmāj jñānena sahitaṁ
jñātvā svātmānam uddhava
jñāna-vijñāna-sampanno
bhaja māṁ bhakti-bhāvataḥ

Synonyma

tasmāt — proto; jñānena — poznáním; sahitam — s; jñātvā — znající; sva-ātmānam — své vlastní já; uddhava — Můj milý Uddhavo; jñāna — védským poznáním; vijñāna — a jasnou realizací; sampannaḥ — obdařený; bhaja — uctívej; mām — Mĕ; bhakti — láskyplné oddanosti; bhāvataḥ — v náladĕ.

Překlad

Proto bys mĕl, Můj milý Uddhavo, prostřednictvím poznání chápat své skutečné vlastní já. Potom bys mĕl dĕlat pokroky díky jasné realizaci védského poznání a uctívat Mĕ v náladĕ láskyplné oddanosti.

Význam

Slovo vijñāna označuje realizované poznání vlastní původní duchovní podoby. Každá živá bytost má vĕčnou duchovní podobu, která zůstává neprojevená, dokud její nositel neprobudí své původní vĕdomí Kṛṣṇy. Bez poznání své duchovní osobnosti není možné rozvíjet lásku k Nejvyšší Osobnosti, Pánu Kṛṣṇovi. Proto jsou zde významná slova jñātvā svātmānam, která vyjadřují, že každá živá bytost může realizovat svůj plný potenciál individuální osoby jedinĕ v království Boha.

Verš

jñāna-vijñāna-yajñena
mām iṣṭvātmānam ātmani
sarva-yajña-patiṁ māṁ vai
saṁsiddhiṁ munayo ’gaman

Synonyma

jñāna — védského poznání; vijñāna — a duchovního osvícení; yajñena — obĕtí v podobĕ; mām — Mĕ; iṣṭvā — když uctívali; ātmānam — Nejvyššího Pána v srdci každé bytosti; ātmani — v sobĕ samotných; sarva — všech; yajña — obĕtí; patim — Pána; mām — Mĕ; vai — jistĕ; saṁsiddhim — nejvyšší dokonalosti; munayaḥ — mudrci; agaman — dosáhli.

Překlad

Dříve Mĕ velcí mudrci uctívali ve svém nitru obĕtí obĕtí védského poznání a duchovního osvícení, neboť vĕdĕli, že jsem Nejvyšším Pánem všech obĕtí a Nadduší v srdci každé bytosti. Takto ke Mnĕ dospĕli a dosáhli nejvyšší dokonalosti.

Verš

tvayy uddhavāśrayati yas tri-vidho vikāro
māyāntarāpatati nādy-apavargayor yat
janmādayo ’sya yad amī tava tasya kiṁ syur
ādy-antayor yad asato ’sti tad eva madhye

Synonyma

tvayi — v tobĕ; uddhava — ó Uddhavo; āśrayati — vstupuje a zůstává; yaḥ — která; tri-vidhaḥ — tří druhů, podle kvalit přírody; vikāraḥ — neustálá promĕna (hmotné tĕlo a mysl, které jí podléhají); māyā — klam; antarā — v přítomnosti; āpatati — najednou se jeví; na — ne; ādi — na začátku; apavargayoḥ — ani na konci; yat — jelikož; janma — zrození; ādayaḥ — a tak dále (růst, rozmnožování, udržování, chřadnutí a smrt); asya — tĕla; yat — když; amī — tyto; tava — k tobĕ; tasya — ke tvé duchovní přirozenosti; kim — jaký vztah; syuḥ — mohly by mít; ādi — na začátku; antayoḥ — a na konci; yat — jelikož; asataḥ — toho, co neexistuje; asti — existuje; tat — to; eva — zajisté; madhye — jen uprostřed, v přítomnosti.

Překlad

Můj milý Uddhavo, hmotné tĕlo a mysl složené ze tří kvalit hmotné přírody se tĕ drží, ale ve skutečnosti jsou klamem, protože se projevují jen v přítomnosti, a původní ani konečnou existenci postrádají. Jak tedy různá stádia tĕla – zrození, růst, rozmnožování, udržování, chřadnutí a smrt – mohla mít nĕjaký vztah ke tvému vĕčnému vlastnímu já? Tyto fáze se týkají jen hmotného tĕla, které dříve neexistovalo a nakonec zase nebude existovat. Tĕlo existuje pouze v tuto chvíli.

Význam

Uvádí se příklad, že človĕk, který jde lesem, může spatřit provaz, ale myslet si, že je to had. Toto vnímání je māyā, klam, i když provaz existuje a had také, ale nĕkde jinde. Klam se tedy týká mylného ztotožňování jednoho objektu s jiným. Hmotné tĕlo existuje krátkou dobu a pak mizí. V minulosti neexistovalo a v budoucnosti nebude existovat; tĕší se jen pomíjivé, chvilkové existenci v takzvané přítomnosti. Pokud se mylnĕ ztotožňujeme s hmotným tĕlem nebo myslí, vytváříme klam. Ten, kdo se pokládá za Američana, Rusa, Číňana, Mexičana, černocha nebo bĕlocha, muže nebo ženu, komunistu nebo kapitalistu a tak dále a přijímá tato označení za svou trvalou totožnost, je pohroužený v hlubokém klamu. Dá se přirovnat ke spícímu človĕku, kterému se zdá, že vidí sám sebe jednat ve snu v jiném tĕle. V předchozím verši řekl Pán Kṛṣṇa Uddhavovi, že duchovní poznání je prostředkem dosažení nejvyšší dokonalosti a nyní toto poznání jasnĕ vysvĕtluje.

Verš

śrī-uddhava uvāca
jñānaṁ viśuddhaṁ vipulaṁ yathaitad
vairāgya-vijñāna-yutaṁ purāṇam
ākhyāhi viśveśvara viśva-mūrte
tvad-bhakti-yogaṁ ca mahad-vimṛgyam

Synonyma

śrī-uddhavaḥ uvāca — Śrī Uddhava řekl; jñānam — poznání; viśuddham — transcendentální; vipulam — rozsáhlé; yathā — jako; etat — toto; vairagya — odpoutanost; vijñāna — a přímé vnímání pravdy; yutam — zahrnující; purāṇam — tradiční mezi velkými filosofy; ākhyāhi — prosím vysvĕtli; viśva-īśvara — ó Pane vesmíru; viśva-mūrte — ó podobo vesmíru; tvat — Tobĕ; bhakti-yogam — láskyplnou oddanou službu; ca — také; mahat — velkými dušemi; vimṛgyam — vyhledávané.

Překlad

Śrī Uddhava řekl: Ó Pane vesmíru! Ó podobo vesmíru! Prosím, vysvĕtli mi ten postup nabytí poznání, který automaticky přináší odpoutanost a přímé vnímání pravdy, který je transcendentální a který tradičnĕ přijímají velcí duchovní filosofové. Toto poznání, jež hledají vznešené osobnosti, popisuje láskyplnou oddanou službu Tobĕ.

Význam

Tĕm, kdo dokáží překonat temnotu hmotné existence, se říká mahat, velké osobnosti. Druhořadé záležitosti jako kosmické vĕdomí nebo vláda nad vesmírem neodchylují pozornost tĕchto velkých duší od láskyplné služby Pánu. Śrī Uddhava chce vyslechnout poznání vĕčných náboženských zásad, které jsou tradičním cílem a předmĕtem zájmu všech úctyhodných osobností.

Verš

tāpa-trayeṇābhihatasya ghore
santapyamānasya bhavādhvanīśa
paśyāmi nānyac charaṇaṁ tavāṅghri-
dvandvātapatrād amṛtābhivarṣāt

Synonyma

tāpa — utrpením; trayeṇa — trojím; abhihatasya — toho, kdo je stíhaný; ghore — která je hrozivá; santapyamānasya — sužovaného; bhava — hmotné existence; adhvani — na cestĕ; īśa — ó Pane; paśyāmi — vidím; na — ne; anyat — jiné; śaraṇam — útočištĕ; tava — Tvých; aṅghri — lotosových nohou; dvandva — dvou; ātapatrāt — než slunečník; amṛta — nektaru; abhivarṣāt — spršku.

Překlad

Můj milý Pane, pro toho, kdo zakouší muka na hrozivé cestĕ zrození a smrti a je neustále stíhaný trojím utrpením, nevidím jiné útočištĕ než Tvé dvĕ lotosové nohy, které jsou jako osvĕžující slunečník, který skrápí sprškami lahodného nektaru.

Význam

Pán Kṛṣṇa bere ohled na Uddhavovu vysoce intelektuální povahu, a proto mu znovu a znovu doporučuje dosáhnout dokonalosti rozvojem transcendentálního poznání. Pán však také jasnĕ ukázal, že toto poznání musí osobu dovést k láskyplné oddané službĕ Jemu, jinak je zbytečné. V tomto verši Śrī Uddhava podporuje Kṛṣṇova prohlášení, že pravé štĕstí se získá odevzdáním se Jeho lotosovým nohám. Bĕhem korunovace Pṛthua Mahārāje, inkarnace Boha, mu polobůh Vāyu daroval slunečník, který neustále rozprašoval jemné kapky vody. Pánovy dvĕ lotosové nohy jsou zde podobnĕ přirovnány k úžasnému slunečníku, který neustále vytváří lahodný nektar – blaženost vĕdomí Kṛṣṇy. Spekulativní analytické poznání obvykle končí u neosobního pojetí Absolutní Pravdy, ale takzvanou blaženost splynutí s neosobní duchovní existencí nelze v žádném případĕ srovnávat s blažeností vĕdomí Kṛṣṇy, jak zde uvádí Śrī Uddhava. Vĕdomí Kṛṣṇy tedy automaticky zahrnuje dokonalé poznání, jelikož Pán Kṛṣṇa je konečným útočištĕm všech živých bytostí. Významná jsou v tomto verši slova abhihatasya a abhivarṣāt. Abhihatasya označuje toho, koho útok hmotné přírody poráží na všech frontách, zatímco abhivarṣāt popisuje spršku nektaru, která odstraňuje všechny problémy hmotné existence. Mĕli bychom pomocí inteligence hledĕt nad netečné hmotné tĕlo a nesmyslnou hmotnou mysl a pozorovat nekonečnou spršku blaženého nektaru proudící z lotosových nohou Pána Kṛṣṇy. To bude začátek našeho skutečného štĕstí.

Verš

daṣṭaṁ janaṁ sampatitaṁ bile ’smin
kālāhinā kṣudra-sukhoru-tarṣam
samuddharainaṁ kṛpayāpavargyair
vacobhir āsiñca mahānubhāva

Synonyma

daṣṭam — uštknutou; janam — osobu; sampatitam — beznadĕjnĕ spadlou; bile — do temmé jámy; asmin — tímto; kāla — času; ahinā — hadem; kṣudra — bezvýznamné; sukha — zakoušející štĕstí; uru — a obrovské; tarṣam — dychtĕní; samuddhara — prosím pozvedni; enam — tuto osobu; kṛpayā — ze své bezpříčinné milosti; āpavargyaiḥ — která probouzejí živou bytost k osvobození; vacobhiḥ — svými slovy; āsiñca — prosím polej; mahā-anubhāva — ó mocný Pane.

Překlad

Ó všemocný Pane, prosím buď milostivý a pozvedni tuto beznadĕjnou živou bytost, která spadla do temné jámy hmotné existence, kde ji uštkl had času. I když je tato ubohá živá bytost v tak hrozivých podmínkách, má obrovskou touhu zakoušet to nejbezvýznamnĕjší hmotné štĕstí. Prosím zachraň mĕ, můj Pane, tím, že mĕ poleješ nektarem svých pokynů, které probouzejí k duchovnímu osvobození.

Význam

Hmotný život, ve kterém si neoddaní tak libují, je zde přirovnán k temné jámĕ plné jedovatých hadů. Hmotný život znamená neznat jasnĕ svou konečnou totožnost, Boha ani vesmír. Vše je mlhavé a temné. V hmotném životĕ každého stále ohrožuje jedovatý had času, jehož smrtící zuby mohou každým okamžikem zabít naše nejbližší. Jedovaté účinky času nakonec uštknou a usmrtí i nás samotné. Slovo sampatitam vyjadřuje, že pád živé bytosti je úplný – to znamená, že už nedokáže vstát. Proto Śrī Uddhava naléhá na Pána, aby byl laskavý k tĕmto nebohým pokleslým duším, za jejichž představitele se pokornĕ vydává. Jestliže nĕkdo získá Pánovu milost, může se vrátit domů, zpátky k Bohu, dokonce i bez jakýchkoliv dalších předpokladů. Bez milosti Pána Kṛṣṇy budou ty nejučenĕjší, nejodříkavĕjší, nejmocnĕjší, nejbohatší či nejkrásnĕjší osoby žalostnĕ rozdrceny soukolím klamu hmotného svĕta. Nejvyšší Osobnost Božství zde popisuje slovo mahānubhāva jako nejvĕtší, nejmocnĕjší a nejmilostivĕjší osobnost, jejíž vliv sahá všude. Pánova milost se projevuje v podobĕ Jeho nektarových pokynů jako jsou Bhagavad-gītā a tato Uddhava-gītā. Slovo kṣudra-sukhoru-tarṣam vyjevuje ironii hmotné existence. I když je hmotné štĕstí kṣudra, smĕšné a bezvýznamné, naše touha ho zakoušet je uru, obrovská. Naše přehnaná dychtivost užívat si mrtvé hmoty je iluzorním stavem mysli a působí nám neustálé potíže, protože nás udržuje svázané v temné jámĕ hmotné existence. Každá živá bytost by mĕla odložit svou falešnou prestiž založenou na pomíjivých tĕlesných schopnostech a upřímnĕ žádat Nejvyššího Pána Kṛṣṇu o milost. Pán slyší každou upřímnou žádost i od té nejpokleslejší duše a Jeho milost má zázračné účinky. Ačkoliv jñānī, yogī a karmī usilují o dosažení svých cílů, jsou v nejistém a nebezpečném postavení. Jakmile však osoba jen získá milost Pána Kṛṣṇy, může snadno dosáhnout nejvyšší dokonalosti života. Pán Kṛṣṇa štĕdře zahrnuje svou milostí toho, kdo o ni upřímnĕ žádá, i když není velký nebo čistý oddaný.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
ittham etat purā rājā
bhīṣmaṁ dharma-bhṛtāṁ varam
ajāta-śatruḥ papraccha
sarveṣāṁ no ’nuśṛṇvatām

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; ittham — takto; etat — toto; purā — dříve; rājā — král; bhīṣmam — Bhīṣmy; dharma — náboženských zásad; bhṛtām — ze zastánců; varam — nejlepšího; ajāta-śatruḥ — král Yudhiṣṭhira, jenž nikoho nepovažoval za svého nepřítele; papraccha — ptal se; sarveṣām — zatímco všichni; naḥ — my; anuśṛṇvatām — jsme pozornĕ poslouchali.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Uddhavo, stejnĕ jako se teď ptáš ty Mĕ, se v minulosti král Yudhiṣṭhira, jenž nikoho nepovažoval za svého nepřítele, tázal nejvĕtšího zastánce náboženských zásad, Bhīṣmy, zatímco my všichni jsme pozornĕ poslouchali.

Verš

nivṛtte bhārate yuddhe
suhṛn-nidhana-vihvalaḥ
śrutvā dharmān bahūn paścān
mokṣa-dharmān apṛcchata

Synonyma

nivṛtte — když skončila; bhārate — potomků Bhāraty (Kuruovců a Pāṇḍuovců); yuddhe — válka; suhṛt — svých milovaných dobrodinců; nidhana — záhubou; vihvalaḥ — dojatý; śrutvā — poté, co vyslechl; dharmān — náboženské zásady; bahūn — mnohé; paścāt — nakonec; mokṣa — týkající se osvobození; dharmān — náboženské zásady; apṛcchata — zeptal se na.

Překlad

Když skončila velká bitva na Kurukṣetře, král Yudhiṣṭhira byl dojatý smrtí mnoha milovaných dobrodinců, a tak poté, co vyslechl pokyny o mnoha náboženských zásadách, se nakonec zeptal na cestu osvobození.

Verš

tān ahaṁ te ’bhidhāsyāmi
deva-vrata-mukhāc chrutān
jñāna-vairāgya-vijñāna-
śraddhā-bhakty-upabṛṁhitān

Synonyma

tān — ty; aham — Já; te — tobĕ; abhidhāsyāmi — vyložím; deva-vrata — Bhīṣmadevy; mukhāt — z úst; śrutān — vyslechnuté; jñāna — védské poznání; vairāgya — odpoutanost; vijñāna — seberealizaci; śraddhā — víru; bhakti — a oddanou službu; upa-bṛṁhitān — zahrnující.

Překlad

Nyní ti vyložím ty náboženské zásady týkající se védského poznání, odpoutanosti, seberealizace, víry a oddané služby, které jsme vyslechli přímo od Bhīṣmadevy.

Verš

navaikādaśa pañca trīn
bhāvān bhūteṣu yena vai
īkṣetāthaikam apy eṣu
taj jñānaṁ mama niścitam

Synonyma

nava — devĕt; ekādaśa — jedenáct; pañca — pĕt; trīn — a tři; bhāvān — prvky; bhūteṣu — ve všech živých bytostech (od Pána Brahmy po nehybné živé bytosti); yena — poznání, pomocí kterého; vai — jistĕ; īkṣeta — lze vidĕt; atha — takto; ekam — jeden prvek; api — vskutku; eṣu — v tĕchto dvaceti osmi prvcích; tat — to; jñānam — poznání; mama — Mnou; niścitam — je schválené.

Překlad

Osobnĕ schvaluji to poznání, pomocí kterého osoba vidí kombinaci devíti, jedenácti, pĕti a tří prvků ve všech živých bytostech a nakonec jeden prvek v tĕchto dvaceti osmi.

Význam

Devíti prvky jsou hmotná příroda, živá bytost, mahat-tattva, falešné ego a pĕt objektů smyslového vnímání, čili zvuk, hmat, podoba, chuť a vůnĕ. Jedenácti prvky je pĕt činných smyslů (hlas, ruce, nohy, konečník a genitálie) a pĕt poznávacích smyslů (uši, kůže, oči, jazyk a nosní dírky) společnĕ se smyslem, který je koordinuje – myslí. Pĕti prvky je pĕt hmotných prvků – zemĕ, voda, oheň, vzduch a nebe – a třemi prvky jsou tři kvality hmotné přírody – dobro, vášeň a nevĕdomost. Všechny živé bytosti, od mocného Pána Brahmy až po nepatrný plevel, projevují hmotná tĕla složená z tĕchto dvaceti osmi prvků. Jedním prvkem ve všech dvaceti osmi je Nejvyšší Osobnost Božství, Nadduše, jež prostupuje vším v hmotných i duchovních svĕtech.

Každý může snadno pochopit, že hmotný vesmír je složený z nesčetných příčin a následků. Jelikož Pán Kṛṣṇa je příčinou všech příčin, v konečném smyslu se všechny druhotné příčiny a jejich následky od Nejvyšší Osobnosti Božství neliší. Toto pochopení představuje skutečné poznání neboli jñānu nezbytnou pro dovedení života k dokonalosti.

Verš

etad eva hi vijñānaṁ
na tathaikena yena yat
sthity-utpatty-apyayān paśyed
bhāvānāṁ tri-guṇātmanām

Synonyma

etat — toto; eva — jistĕ; hi — skutečnĕ; vijñānam — realizované poznání; na — ne; tathā — takto; ekena — jedním (Osobností Božství); yena — kým; yat — který (vesmír); sthiti — udržování; utpatti — stvoření; apyayān — a zničení; paśyet — je třeba vidĕt; bhāvānām — všech hmotných prvků; tri-guṇa — ze tří kvalit přírody; ātmanām — složených.

Překlad

Když osoba již nevidí dvacet osm oddĕlených hmotných prvků pocházejících z jediné příčiny, ale vidí samotnou příčinu, Osobnost Božství, jejímu přímému zážitku se říká vijñāna neboli seberealizace.

Význam

Rozdíl mezi jñānou (obyčejným védským poznáním) a vijñānou (seberealizací) lze pochopit takto. Podmínĕná duše, která sice rozvíjí védské poznání, se stále ještĕ do určité míry ztotožňuje s hmotným tĕlem a myslí a tedy s hmotným vesmírem. Ve snaze pochopit svĕt, ve kterém žije, se skrze védské poznání dozvídá, že Nejvyšší Osobnost Božství je jedinou svrchovanou příčinou všech hmotných projevů. Tak podmínĕná duše začíná chápat svĕt kolem sebe, který víceménĕ považuje za svůj svĕt. S tím, jak rozvíjí duchovní realizaci, proráží bariéry tĕlesného pojetí své totožnosti a uvĕdomuje si existenci vĕčné duše, se postupnĕ začíná vidĕt jako nedílná část duchovního svĕta, Vaikuṇṭhy. Tehdy se o Osobnost Božství nezajímá již jen jako o nejvyšší vysvĕtlení hmotného svĕta, ale začíná přeorientovávat celé své vĕdomí tak, že se pro ni Osobnost Božství stává středem pozornosti. Takto se přeorientovat je třeba, protože Nejvyšší Pán je skutečným středem a příčinou všeho. Seberealizovaná duše ve stádiu vijñāny tedy vnímá Osobnost Božství nejen jako stvořitele hmotného svĕta, ale jako nejvyšší živou bytost existující blaženĕ ve svém vlastním vĕčném prostředí. S dalším pokrokem v realizaci Nejvyššího Pána v Jeho sídle v duchovním nebi se živá bytost postupnĕ přestává zajímat o hmotný vesmír a už nedefinuje Pána z hlediska Jeho dočasných projevů. Seberealizovanou duši ve stádiu vijñāny nijak nepřitahují objekty, které jsou stvořené, udržované a nakonec zničené. Stádium jñāny je předbĕžným stádiem poznání pro ty, kdo se stále ještĕ ztotožňují s hmotným vesmírem, zatímco vijñāna je zralým stádiem poznání tĕch, kdo se vidí jako nedílné části Nejvyššího Pána.

Verš

ādāv ante ca madhye ca
sṛjyāt sṛjyaṁ yad anviyāt
punas tat-pratisaṅkrāme
yac chiṣyeta tad eva sat

Synonyma

ādau — v příčinném stádiu; ante — na konci příčinných souvislostí; ca — také; madhye — ve fázi udržování; ca — také; sṛjyāt — od jednoho tvoření; sṛjyam — ke druhému tvoření; yat — co; anviyāt — doprovází; punaḥ — znovu; tat — všech hmotných fází; pratisaṅkrāme — při zničení; yat — co; śiṣyeta — zůstává; tat — to; eva — jistĕ; sat — jeden vĕčný.

Překlad

Počátek, ukončení a udržování jsou fáze hmotných příčinných souvislostí. To, co všechny tyto hmotné fáze neustále doprovází od jednoho stvoření ke druhému a co jediné zůstává, když jsou všechny hmotné fáze zničené, je jeden vĕčný.

Význam

Zde Pán pro zdůraznĕní opakuje, že jedna Nejvyšší Osobnost Božství je základem nekonečné hmotné rozmanitosti. Hmotná činnost je řetĕzcem vztahů příčin a následků, který vytváří nesčetné objekty. Určitý hmotný následek se přemĕňuje v následnou příčinu a jakmile příčinná fáze skončí, následek zmizí. Oheň zapříčiňuje, že dřevo shoří na popel, a jakmile tato příčinná úloha ohnĕ skončí, oheň sám – který je následkem jisté předchozí příčiny – skončí také. Jednoduchou skutečností je, že všechny hmotné objekty jsou vytvářeny, udržovány a nakonec zničeny svrchovanou energií Pána. A když je ukončena existence celého pole hmotných příčin a následků, takže všechny vztahy příčin a následků zaniknou, Osobnost Božství zůstává ve svém vlastním sídle. I když tedy mohou nesčetné objekty působit jako příčiny, nejsou konečnou či svrchovanou příčinou. Jedinĕ Osobnost Božství je absolutní příčinou. Hmotné vĕci sice mohou existovat, ale neexistují stále. Jedinĕ Osobnosti Božství náleží absolutní existence. Rozvojem jñāny neboli poznání by mĕla osoba pochopit svrchované postavení Pána.

Verš

śrutiḥ pratyakṣam aitihyam
anumānaṁ catuṣṭayam
pramāṇeṣv anavasthānād
vikalpāt sa virajyate

Synonyma

śrutiḥ — védské poznání; pratyakṣam — přímé vnímání; aitihyam — tradiční moudrost; anumānam — logická indukce; catuṣṭayam — čtvero; pramāneṣu — mezi všemi druhy důkazů; anavasthānāt — vzhledem k pomíjivé povaze; vikalpāt — od hmotné rozmanitosti; saḥ — osoba; virajyate — odpoutá se.

Překlad

Čtyři druhy důkazů – védské poznání, přímé vnímání, tradiční moudrost a logická indukce – umožňují pochopit dočasnost a nepodstatnost hmotného svĕta. Díky tomu se osoba odpoutá od dualit tohoto svĕta.

Význam

Ve śruti, védské literatuře, je jasnĕ řečeno, že všechno pochází z Absolutní Pravdy, je udržováno Absolutní Pravdou a nakonec je uloženo v Absolutní Pravdĕ. Dále máme přímou zkušenost s tím, že velké říše, mĕsta, stavby, tĕla a tak dále vznikají a zanikají. Navíc se všude na svĕtĕ setkáváme s tradiční moudrostí, která lidi varuje, že statky tohoto svĕta jsou pomíjivé. A nakonec logickou indukcí můžeme snadno vyvodit závĕr, že nic v tomto svĕtĕ není trvalé. Hmotný smyslový požitek – až po nejvyšší možnou životní úroveň na nebeských planetách nebo po nejhorší podmínky v tĕch nejohavnĕjších pekelných končinách – je vždy nestálý a každým okamžikem se může zhroutit. Proto je třeba vyvinout vairāgyu, odpoutanost, jak je zde uvedeno.

Další význam tohoto verše je, že zde uvedené čtyři druhy důkazů si v popisech nejvyšší pravdy často odporují. Osoba by se mĕla proto odpoutat od duality svĕtských důkazů včetnĕ tĕch částí Véd, jež pojednávají o hmotném svĕtĕ. Místo nich je třeba za skutečnou autoritu přijmout Nejvyšší Osobnost Božství. Jak v Bhagavad-gītĕ, tak zde ve Śrīmad-Bhāgavatamu hovoří přímo Pán Kṛṣṇa, a proto není třeba pronikat do matoucích spletenců navzájem soupeřících systémů svĕtské logiky. Lze si vyslechnout přímo Absolutní Pravdu a získat okamžitĕ dokonalé poznání. Díky tomu se osoba odpoutá od nižších systémů poznání, které ji udržují na hmotné mentální úrovni.

Verš

karmaṇāṁ pariṇāmitvād
ā-viriñcyād amaṅgalam
vipaścin naśvaraṁ paśyed
adṛṣṭam api dṛṣṭa-vat

Synonyma

karmaṇām — hmotných činností; pariṇāmitvāt — kvůli podléhání promĕnám; ā — až po; viriñcyāt — planetu Pána Brahmy; amaṅgalam — nepříznivé neštĕstí; vipaścit — inteligentní osoba; naśvaram — jako dočasné; paśyet — mĕla by vidĕt; adṛṣṭam — to, co ještĕ nezažila; api — zajisté; dṛṣṭa-vat — jako to, co již zažila.

Překlad

Inteligentní osoba by mĕla vidĕt, že každá hmotná činnost podléhá neustálým promĕnám a že i na planetĕ Pána Brahmy tedy existuje jen neštĕstí. Moudrý človĕk tedy chápe, že tak jako je dočasné všechno, co již vidĕl, má vše ve vesmíru počátek a konec.

Význam

Slovo adṛṣṭam označuje nebeskou životní úroveň, které je možné dosáhnout na vyšších planetách v tomto vesmíru. Tyto nebeské oblasti nelze přímo poznat na planetĕ Zemi, i když jejich popisy jsou ve védské literatuře. Nĕkdo může namítat, že karma-kāṇḍské pasáže Véd doporučují dostat se do hmotného nebe, a přestože tamní štĕstí není vĕčné, je možné si tam alespoň nĕjaký čas užívat života. Zde však Pán Kṛṣṇa říká, že ani na planetĕ Pána Brahmy, která předčí nebeské planety, není vůbec žádné štĕstí. Dokonce i na vyšších planetárních soustavách se vyskytuje soupeření, závist, podráždĕnost, nářek a nakonec samotná smrt.

Verš

bhakti-yogaḥ puraivoktaḥ
prīyamāṇāya te ’nagha
punaś ca kathayiṣyāmi
mad-bhakteḥ kāraṇaṁ paraṁ

Synonyma

bhakti-yogaḥ — oddaná služba Pánu; purā — dříve; eva — jistĕ; uktaḥ — vysvĕtlená; prīyamāṇāya — který jsi vyvinul lásku; te — tobĕ; anagha — ó nehřešící Uddhavo; punaḥ — znovu; ca — také; kathayiṣyāmi — vysvĕtlím; mat — Mnĕ; bhakteḥ — oddané služby; kāraṇam — pravý postup; param — nejvyšší.

Překlad

Ó nehřešící Uddhavo, jelikož Mĕ miluješ, vysvĕtlil jsem ti dříve proces oddané služby. Nyní vyložím ještĕ jednou svrchovaný postup, jak dosáhnout láskyplné služby Mnĕ.

Význam

Pán Kṛṣṇa sice dříve Śrī Uddhavovi popsal bhakti-yogu, ale Uddhava stále není spokojený, protože Pána Kṛṣṇu miluje. Každý, kdo miluje Pána, se nemůže nasytit rozmluvami o oddané službĕ smíšenými s popisy obyčejných védských povinností a analytické filosofie. Nejvyšším stavem vĕdomé existence je čistá láska ke Kṛṣṇovi a ten, kdo na Pánu Kṛṣṇovi lpí, si přeje neustále pít nektar tĕchto námĕtů. Pán Kṛṣṇa již podal obsáhlý přehled mnoha aspektů lidské civilizace včetnĕ systému varṇāśrama-dharmy a metod rozlišování mezi hmotou a duší, vzdání se smyslového požitku a tak dále. Nyní chce Uddhava naslouchat konkrétnĕ o čisté oddané službĕ Pánu Kṛṣṇovi, a proto Pán přechází k tomuto tématu.

Verš

śraddhāmṛta-kathāyāṁ me
śaśvan mad-anukīrtanam
pariniṣṭhā ca pūjāyāṁ
stutibhiḥ stavanaṁ mama
ādaraḥ paricaryāyāṁ
sarvāṅgair abhivandanam
mad-bhakta-pūjābhyadhikā
sarva-bhūteṣu man-matiḥ
mad-artheṣv aṅga-ceṣṭā ca
vacasā mad-guṇeraṇam
mayy arpaṇaṁ ca manasaḥ
sarva-kāma-vivarjanam
mad-arthe ’rtha-parityāgo
bhogasya ca sukhasya ca
iṣṭaṁ dattaṁ hutaṁ japtaṁ
mad-arthaṁ yad vrataṁ tapaḥ
evaṁ dharmair manuṣyāṇām
uddhavātma-nivedinām
mayi sañjāyate bhaktiḥ
ko ’nyo ’rtho ’syāvaśiṣyate

Synonyma

śraddhā — víra; amṛta — v nektar; kathāyām — vyprávĕní; me — o Mnĕ; śaśvat — vždy; mat — Mé; anukīrtanam — opĕvování slávy; pariniṣṭhā — neochvĕjná připoutanost; ca — také; pūjāyām — k uctívání Mĕ; stutibhiḥ — s nádhernými hymny; stavanam — formální modlitby; mama — ve vztahu ke Mnĕ; ādaraḥ — velká úcta; paricaryāyām — k Mé oddané službĕ; sarva-aṅgaiḥ — všemi končetinami; abhivandanam — skládání poklon; mat — Mých; bhakta — oddaných; pūjā — uctívání; abhyadhikā — prvotřídní; sarva-bhūteṣu — ve všech živých bytostech; mat — Mĕ; matiḥ — vĕdomí; mat-artheṣu — v zájmu služby Mnĕ; aṅga-ceṣṭā — bĕžné tĕlesné činnosti; ca — také; vacasā — slovy; mat-guṇa — Mých transcendentálních vlastností; īraṇam — vyhlašování; mayi — na Mĕ; arpaṇam — zamĕřování; ca — také; manasaḥ — mysli; sarva-kāma — všech hmotných tužeb; vivarjanam — odmítání; mat-arthe — v Mém zájmu; artha — bohatství; parityāgaḥ — zříkání se; bhogasya — smyslového požitku; ca — také; sukhasya — hmotného štĕstí; ca — také; iṣṭam — žádoucí činnosti; dattam — rozdávání milodarů; hutam — provádĕní obĕtí; japtam — pronášení svatých jmen Pána; mat-artham — za účelem dosažení Mĕ; yat — které; vratam — sliby jako půst na Ekādaśī; tapaḥ — askeze; evam — takto; dharmaiḥ — díky tĕmto náboženským zásadám; manuṣyānām — lidských bytostí; uddhava — Můj milý Uddhavo; ātma-nivedinām — které jsou odevzdanými dušemi; mayi — Mnĕ; sañjāyate — vzniká; bhaktiḥ — láskyplná oddanost; kaḥ — jaký; anyaḥ — jiný; arthaḥ — zámĕr; asya — Mého oddaného; avaśiṣyate — zůstává.

Překlad

Pevná víra v blažené vyprávĕní o Mých zábavách, neustálé opĕvování Mé slávy, neochvĕjná připoutanost k obřadnému uctívání Mĕ, velebení Mĕ nádhernými hymny, velká úcta k Mé oddané službĕ, skládání poklon celým tĕlem, prvotřídní uctívání Mých oddaných, vĕdomí Mĕ ve všech živých bytostech, bĕžné tĕlesné činnosti v oddané službĕ Mnĕ, používání slov k popisování Mých vlastností, vĕnování Mi své mysli, odmítání všech hmotných tužeb, vzdávání se majetku ve prospĕch Mé oddané služby, zříkání se hmotného smyslového požitku i štĕstí a provádĕní všech žádoucích činností, jako jsou rozdávání milodarů, obĕti, pronášení manter, dodržování slibů a askeze s cílem dosáhnout Mĕ – to vše jsou pravé náboženské zásady, jejichž pomocí ty lidské bytosti, které se Mi skutečnĕ odevzdaly, automaticky vyvinou lásku ke Mnĕ. Čeho jiného by ještĕ Můj oddaný mohl chtít dosáhnout?

Význam

V tomto verši jsou významná slova mad-bhakta-pūjābhyadhikā. Abhyadhikā vyjadřuje „vyšší kvalitu“. Pán je velmi spokojený s tĕmi, kdo uctívají Jeho čisté oddané, a příslušným způsobem je odmĕňuje. Vzhledem k tomu, jak vysoce si Pán cení svých čistých oddaných, je řečeno, že jejich uctívání je na vyšší úrovni než uctívání samotného Pána. Slova mad-artheṣv aṅga-ceṣṭā znamenají, že všechny bĕžné tĕlesné činnosti, jako například čištĕní zubů, koupání se, jedení a tak dále, je třeba obĕtovat Nejvyššímu Pánu jako oddanou službu. Slova vacasā mad-guṇeraṇam znamenají, že ať nĕkdo mluví obyčejným hrubým jazykem nebo má kultivovaný básnický projev, mĕl by popisovat slávu Osobnosti Božství. Slova mad-arthe 'rtha-parityāgaḥ naznačují, že své peníze by mĕl vĕnovat na festivaly oslavující Osobnost Božství, jako je Ratha-yātrā, Janmāṣṭamī a Gaura-pūrṇimā. Také tímto dostává pokyn finančnĕ pomáhat misi svého duchovního učitele a dalších vaiṣṇavů. Pokud se nĕjaký majetek nedá vhodnĕ použít ke službĕ Pánu a je tedy překážkou v čistém vĕdomí, je třeba se ho zcela vzdát. Slovo bhogasya se vztahuje na smyslový požitek, v první řadĕ sexuální, a sukhasya na sentimentální hmotné štĕstí, například nadmĕrnou připoutanost k rodinĕ. Slova dattaṁ hutam vyjadřují, že je třeba nabízet brāhmaṇům a vaiṣṇavům prvotřídní jídla připravená na ghí. Společnĕ se zrním a ghí je třeba obĕtovat vibraci svāhā Pánu Viṣṇuovi v autorizovaném obĕtním ohni. Slovo japtam vybízí k neustálému pronášení svatých jmen Pána.

Verš

yadātmany arpitaṁ cittaṁ
śāntaṁ sattvopabṛṁhitam
dharmaṁ jñānaṁ sa vairāgyam
aiśvaryaṁ cābhipadyate

Synonyma

yadā — když; ātmani — na Nejvyššího Pána; arpitam — upřené; cittam — vĕdomí; śāntam — klidné; sattva — kvalitou dobra; upa-bṛṁhitam — posílené; dharmam — zbožnost; jñānam — poznání; saḥ — on; vairāgyam — odpoutanost; aiśvaryam — majestát; ca — také; abhipadyate — získává.

Překlad

Ten, kdo upíná své klidné vĕdomí posílené kvalitou dobra k Osobnosti Božství, nabývá zbožnosti, poznání, odpoutanosti i majestátu.

Význam

Čistý oddaný je klidný, śānta, díky tomu, že si přeje vše pro službu Pánu a nic pro sebe samotného. Je posílený transcendentální neboli očištĕnou kvalitou dobra, a tak dosahuje nejvyššího náboženského principu – přímé služby Pánu. Získává také jñānu neboli poznání Pánovy podoby a svého vlastního duchovního tĕla, odpoutanost od hmotné zbožnosti a hříšnosti a majestát duchovního svĕta. Ten, kdo však není čistým oddaným Pána a jehož oddanost se mísí s fascinací mystickým poznáním, je posílený hmotnou kvalitou dobra a meditací o Pánu dosahuje nižších výsledků dharmy (zbožnosti v rámci kvality dobra), jñāny (poznání duše a hmoty) a vairāgyi (odpoutanosti od nižších kvalit přírody). Každý by se mĕl nakonec stát čistým oddaným Pána, protože i to nejlepší, co může hmotný svĕt nabídnout, je ve srovnání s královstvím Boha nanejvýš nepatrné.

Verš

yad arpitaṁ tad vikalpe
indriyaiḥ paridhāvati
rajas-valaṁ cāsan-niṣṭhaṁ
cittaṁ viddhi viparyayam

Synonyma

yat — když; arpitam — soustředĕné; tat — toto (vĕdomí); vikalpe — na hmotnou rozmanitost (tĕlo, domov, rodinu a tak dále); indriyaiḥ — pomocí smyslů; paridhāvati — honící se dokola; rajaḥ-valam — posílené kvalitou vášnĕ; ca — také; asat — tomu, co neexistuje trvale; niṣṭham — vĕnující se; cittam — vĕdomí; viddhi — vĕz; viparyayam — opak (toho, co jsem říkal předtím).

Překlad

Když nĕkdo soustředí vĕdomí na hmotné tĕlo, domov a další, podobné předmĕty smyslového požitku, tráví život honbou za hmotnými objekty pomocí smyslů. Vĕdomí tak silnĕ ovlivnĕné kvalitou vášnĕ se vĕnuje dočasným vĕcem a to přináší bezbožnost, nevĕdomost, připoutanost a chudobu.

Význam

V předchozím verši Pán Kṛṣṇa vyložil příznivé výsledky soustředĕní mysli na Nĕj a nyní popisuje opačnou situaci. Rajas-valam znamená, že vášeň natolik zesílí, že se osoba dopouští hříšných činností a sklízí všemožné rány osudu. I když materialisté nechtĕjí vidĕt, jak bídné podmínky je čekají, všemi druhy důkazů – to znamená védské pokyny, přímé vnímání, tradiční moudrost a induktivní logika – lze potvrdit, že porušování Božích zákonů má katastrofální následky.

Verš

dharmo mad-bhakti-kṛt prokto
jñānaṁ caikātmya-darśanam
guṇesv asaṅgo vairāgyam
aiśvaryaṁ cāṇimādayaḥ

Synonyma

dharmaḥ — náboženství; mat — Moji; bhakti — oddanou službu; kṛt — plodící; proktaḥ — je řečeno; jñānam — poznání; ca — také; aikātmya — přítomnost Nejvyšší Duše; darśanam — vidĕt; guṇeṣu — v objektech smyslového požitku; asaṅgaḥ — nemít žádný zájem; vairāgyam — odpoutanost; aiśvaryam — majestát; ca — také; aṇimā — mystická dokonalost zvaná aṇimā; ādayaḥ — a tak dále.

Překlad

Je řečeno, že pravé náboženské zásady jsou ty, které vedou osobu k oddané službĕ Mnĕ. Skutečné poznání znamená být si vĕdom Mé všudypřítomnosti. Odpoutanost je naprostý nezájem o předmĕty skýtající hmotný smyslový požitek a majestát představuje osm mystických dokonalostí počínaje aṇimā-siddhi.

Význam

Nejvyšší Pán je dokonalé poznání, takže ten, kdo byl zbaven nevĕdomosti, se automaticky vĕnuje oddané službĕ Pánu a je nazýván zbožným. Ten, kdo se zbavil připoutanosti ke třem kvalitám hmotné přírody a jimi tvořeným předmĕtům uspokojení, je považován za odpoutaného. Osm mystických dokonalostí yogy, jež Pán dříve popsal Uddhavovi, představuje hmotnou moc či majestát v nejvyšší míře.

Verš

śrī-uddhava uvāca
yamaḥ kati-vidhaḥ prokto
niyamo vāri-karṣaṇa
kaḥ śamaḥ ko damaḥ kṛṣṇa
kā titikṣā dhṛtiḥ prabho
kiṁ dānaṁ kiṁ tapaḥ śauryaṁ
kim satyam ṛtam ucyate
kas tyāgaḥ kiṁ dhanaṁ ceṣṭaṁ
ko yajñaḥ kā ca dakṣiṇā
puṁsaḥ kiṁ svid balaṁ śrīman
bhago lābhaś ca keśava
kā vidyā hrīḥ parā kā śrīḥ
kiṁ sukhaṁ duḥkham eva ca
kaḥ paṇḍitaḥ kaś ca mūrkhaḥ
kaḥ panthā utpathaś ca kaḥ
kaḥ svargo narakaḥ kaḥ svit
ko bandhur uta kiṁ gṛham
ka āḍhyaḥ ko daridro vā
kṛpaṇaḥ kaḥ ka īśvaraḥ
etān praśnān mama brūhi
viparītāṁś ca sat-pate

Synonyma

śrī-uddhavaḥ uvāca — Śrī Uddhava řekl; yamaḥ — pravidel sebekáznĕ; kati-vidhaḥ — kolik různých druhů; proktaḥ — je řečeno, že je; niyamaḥ — pravidelných každodenních povinností; — nebo; ari-karṣaṇa — ó Kṛṣṇo, přemožiteli nepřátel; kaḥ — co je; śamaḥ — vyrovnanost mysli; kaḥ — co je; damaḥ — sebeovládání; kṛṣṇa — můj milý Kṛṣṇo; — co je; titikṣā — tolerance; dhṛtiḥ — neochvĕjnost; prabho — můj Pane; kim — co je; dānam — dobročinnost; kim — co je; tapaḥ — askeze; śauryam — hrdinství; kim — co je; satyam — realita; ṛtam — pravda; ucyate — je řečeno; kaḥ — co je; tyāgaḥ — odříkání; kim — co je; dhanam — bohatství; ca — také; iṣṭam — žádoucí; kaḥ — co je; yajñaḥ — obĕť; — co je; ca — také; dakṣiṇā — náboženská odmĕna; puṁsaḥ — osoby; kim — co je; svit — jistĕ; balam — síla; śrī-man — ó nejšťastnĕjší Kṛṣṇo; bhagaḥ — bohatství; lābhaḥ — zisk; ca — také; keśava — můj drahý Keśavo; — co je; vidyā — vzdĕlání; hrīḥ — pokora; parā — nejvyšší; — co je; śrīḥ — krása; kim — co je; sukham — štĕstí; duḥkham — neštĕstí; eva — jistĕ; ca — také; kaḥ — kdo je; paṇḍitaḥ — učenec; kaḥ — kdo je; ca — také; mūrkhaḥ — hlupák; kaḥ — co je; panthāḥ — pravá cesta; utpathaḥ — nepravá cesta; ca — také; kaḥ — co je; kaḥ — co je; svargaḥ — nebe; narakaḥ — peklo; kaḥ — co je; svit — jistĕ; kaḥ — kdo je; bandhuḥ — přítel; uta — a; kim — co je; gṛham — domov; kaḥ — kdo je; āḍhyaḥ — bohatý; kaḥ — kdo je; daridraḥ — chudý; — nebo; kṛpaṇaḥ — lakomec; kaḥ — kdo je; kaḥ — kdo je; īśvaraḥ — vládce; etān — tyto; praśnān — otázky; mama — mnĕ; brūhi — prosím řekni; viparītān — opačné vlastnosti; ca — také; sat-pate — ó Pane oddaných.

Překlad

Śrī Uddhava řekl: Můj milý Pane Kṛṣṇo, ó přemožiteli nepřátel, řekni mi prosím, kolik existuje druhů pravidel sebekáznĕ a pravidelných každodenních povinností. Také mi povĕz, můj Pane, co je vyrovnanost mysli, co je sebeovládání a co skutečnĕ znamená tolerance a neochvĕjnost. Co je dobročinnost, askeze a hrdinství a jak popsat realitu a pravdu? Co je odříkání a co je bohatství? Co je žádoucí, co je obĕť a co je náboženská odmĕna? Můj drahý Keśavo, ze všech nejšťastnĕjší, jak mám chápat sílu, bohatství a zisk určité osoby? Jaké je nejlepší vzdĕlání, co je skutečná pokora a co je pravá krása? Co je štĕstí a co neštĕstí? Kdo je učenec a kdo je hlupák? Jaké jsou pravé a nepravé cesty života, co je nebe a co peklo? Kdo je skutečný přítel a co je skutečný domov? Kdo je bohatý a kdo chudý? Kdo je lakomec a kdo je skutečný vládce? Ó Pane oddaných, vysvĕtli mi prosím tyto vĕci i s jejich protiklady.

Význam

Všechny položky uvedené v tĕchto pĕti verších se definují různĕ v různých kulturách a společnostech svĕta. Proto se Śrī Uddhava obrací přímo na nejvyšší autoritu, Pána Kṛṣṇu, aby získal standardní definice tĕchto všeobecných aspektů civilizovaného života.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
ahiṁsā satyam asteyam
asaṅgo hrīr asañcayaḥ
āstikyaṁ brahmacaryaṁ ca
maunaṁ sthairyaṁ kṣamābhayam
śaucaṁ japas tapo homaḥ
śraddhātithyaṁ mad-arcanam
tīrthāṭanaṁ parārthehā
tuṣṭir ācārya-sevanam
ete yamāḥ sa-niyamā
ubhayor dvādaśa smṛtāḥ
puṁsām upāsitās tāta
yathā-kāmaṁ duhanti hi

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; ahiṁsā — nenásilí; satyam — pravdomluvnost; asteyam — nechtít ani nekrást cizí majetek; asaṅgaḥ — odpoutanost; hrīḥ — pokora; asañcayaḥ — nebýt hamižný; āstikyam — důvĕra v náboženské zásady; brahmacaryam — celibát; ca — také; maunam — mlčení; sthairyam — neochvĕjnost; kṣamā — schopnost odpouštĕt; abhayam — nebojácnost; śaucam — vnitřní a vnĕjší čistota; japaḥ — pronášení svatých jmen Pána; tapaḥ — askeze; homaḥ — obĕť; śraddhā — víra; ātithyam — pohostinnost; mat-arcanam — uctívání Mĕ; tīrtha-aṭanam — navštĕvování svatých míst; para-artha-īha — jednat a toužit v zájmu Nejvyššího; tuṣṭiḥ — spokojenost; ācārya-sevanam — služba duchovnímu učiteli; ete — tyto; yamāḥ — zásady disciplíny; sa-niyamāḥ — společnĕ s druhotnými pravidelnými povinnostmi; ubhayoḥ — obojího; dvādaśa — dvanáct; smṛtāḥ — je chápáno; puṁsām — lidskými bytostmi; upāsitāḥ — jsou-li rozvíjené s oddaností; tāta — Můj milý Uddhavo; yathā-kāmam — podle přání každého; duhanti — dávají; hi — jistĕ.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Nenásilí, pravdomluvnost, nechtít ani nekrást majetek druhých, odpoutanost, pokora, nebýt hamižný, důvĕra v náboženské principy, celibát, mlčení, neochvĕjnost, schopnost odpouštĕt a nebojácnost je dvanáct základních pravidel sebekáznĕ. Vnitřní čistota, vnĕjší čistota, pronášení svatých jmen Pána, askeze, obĕť, víra, pohostinnost, uctívání Mĕ, navštĕvování svatých míst, jednat a toužit jen v souladu s nejvyšším zájmem, spokojenost a služba duchovnímu učiteli je dvanáct prvků pravidelných předepsaných povinností. Tĕchto dvacet čtyři prvků udílí tĕm, kdo je oddanĕ rozvíjejí, veškerá vytoužená požehnání.

Verš

śamo man-niṣṭhatā buddher
dama indriya-saṁyamaḥ
titikṣā duḥkha-sammarṣo
jihvopastha-jayo dhṛtiḥ
daṇḍa-nyāsaḥ paraṁ dānaṁ
kāma-tyāgas tapaḥ smṛtam
svabhāva-vijayaḥ śauryaṁ
satyaṁ ca sama-darśanam
anyac ca sunṛtā vāṇī
kavibhiḥ parikīrtitā
karmasv asaṅgamaḥ śaucaṁ
tyāgaḥ sannyāsa ucyate
dharma iṣṭaṁ dhanaṁ nṝṇāṁ
yajño ’haṁ bhagavattamaḥ
dakṣiṇā jñāna-sandeśaḥ
prāṇāyāmaḥ paraṁ balam

Synonyma

śamaḥ — vyrovnanost mysli; mat — ve Mnĕ; niṣṭhatā — stálá pohrouženost; buddheḥ — inteligence; damaḥ — sebeovládání; indriya — smyslů; saṁyamaḥ — dokonalá kázeň; titikṣā — tolerance; duḥkha — neštĕstí; sammarṣaḥ — tolerování; jihvā — jazyka; upastha — a genitálií; jayaḥ — přemožení; dhṛtiḥ — neochvĕjnost; daṇḍa — agrese; nyāsaḥ — zanechání; param — nejvyšší; dānam — dobročinnost; kāma — chtíče; tyāgaḥ — odmítnutí; tapaḥ — askezi; smṛtam — je považováno za; svabhāva — přirozeného sklonu si užívat; vijayaḥ — přemožení; śauryam — hrdinství; satyam — realita; ca — také; sama-darśanam — schopnost vidĕt Nejvyššího Pána všude; anyat — další prvek (pravdomluvnost); ca — a; su-nṛtā — příjemná; vāṇī — řeč; kavibhiḥ — mudrci; parikīrtitā — je prohlášena za; karmasu — od plodonosných činností; asaṅgamaḥ — odpoutanost; śaucam — čistota; tyāgaḥ — odříkání; sannyāsaḥ — stav sannyās; ucyate — je řečeno, že je; dharmaḥ — zbožnost; iṣṭam — žádoucí; dhanam — bohatství; nṝṇām — lidských bytostí; yajñaḥ — obĕť; aham — Já jsem; bhagavat-tamaḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; dakṣiṇā — náboženská odmĕna; jñāna-sandeśaḥ — pokyny o dokonalém poznání; prāṇāyāmaḥ — jógový systém ovládání dechu; param — nejvyšší; balam — síla.

Překlad

Pohroužení inteligence ve Mnĕ představuje vyrovnanost mysli a úplná ukáznĕnost smyslů je sebeovládání. Tolerance znamená trpĕlivĕ snášet neštĕstí a neochvĕjnost nastává, když osoba přemůže jazyk a genitálie. Nejlepší dobročinností je zanechat veškeré agrese proti ostatním a vzdání se chtíče je chápáno jako skutečná askeze. Pravým hrdinstvím je překonat přirozený sklon užívat si hmotného života a realitou je vidĕt Nejvyšší Osobnost Božství všude. Pravdomluvnost znamená říkat pravdu příjemným způsobem, jak prohlašují velcí mudrci. Čistota je odpoutanost od plodonosných činností, zatímco odříkání je stav sannyās. Skutečnĕ žádoucím bohatstvím pro lidské bytosti je zbožnost a Já, Nejvyšší Osobnost Božství, jsem obĕť. Náboženskou odmĕnou je oddanost ācāryovi s cílem získat duchovní pokyny a nejvĕtší silou je prāṇāyāma, systém ovládání dechu.

Význam

Zde Pán Kṛṣṇa popisuje vlastnosti žádoucí pro ty, kdo dĕlají pokrok v lidském životĕ. Śama, „vyrovnanost mysli“, znamená upřít inteligenci na Pána Kṛṣṇu. Samotná zklidnĕnost bez vĕdomí Kṛṣṇy je otupĕlým stavem mysli, který nic nepřináší. Dama neboli „disciplína“ znamená především ovládnout své vlastní smysly. Pokud nĕkdo chce ukáznit své dĕti, žáky nebo následovníky, aniž by ovládal vlastní smysly, bude jen k smíchu. Tolerance znamená trpĕlivĕ snášet neštĕstí vyvolané například urážkami či nevšímavostí ostatních. Nĕkdy také musí osoba přijmout hmotné nepříjemnosti v rámci plnĕní pokynů písem a toto neštĕstí musí také trpĕlivĕ snášet. Pokud nĕkdo nesnese urážky a špatné chování od jiných osob a nepříjemnosti, které může přivodit následování autorizovaných náboženských písem, a přitom se snaží předvádĕt, jak snáší extrémní horko, zimu, bolest a tak dále, aby udĕlal dojem na ostatní, je to jen jeho pošetilost. Neochvĕjnost bez ovládání jazyka a genitálií nemá žádnou cenu. Pravou dobročinností je zanechat všech útoků vůči ostatním. Jestliže nĕkdo dává peníze na dobročinné účely, ale zároveň se vĕnuje vykořisťovatelskému podnikání nebo hanlivému politikaření, jeho dobročinnost je úplnĕ bezcenná. Askeze znamená vzdát se chtíče a uspokojování smyslů a dodržovat předepsané sliby, jako například Ekādaśī; neznamená to vymýšlet si náladové metody týrání hmotného tĕla. Pravým hrdinstvím je přemoci svou nižší povahu. Každý se rád chlubí svou slávou, ale také podléhá chtíči, hnĕvu, chamtivosti a tak dále. Pokud se tedy nĕkomu podaří přemoci tyto nižší vlastnosti vytvářené kvalitami vášnĕ a nevĕdomosti, je to vĕtší hrdina než ti, kdo jen pomocí intrik a násilí ničí své politické odpůrce.

Nezaujatý pohled může osoba vyvinout, když se zbaví žárlivosti a závisti a uzná existenci duše v každém hmotném tĕle. Tento postoj tĕší Nejvyššího Pána, jenž se pak zjeví a tento nezaujatý pohled natrvalo upevní. Jen popisovat existující vĕci nepředstavuje svrchované vnímání reality. Je třeba také vidĕt pravou duchovní rovnost všech živých bytostí a všech situací. Pravdomluvnost znamená mluvit příjemným způsobem, aby to přineslo prospĕch. Pokud nĕkdo lpí na poukazování na chyby ostatních ve jménu pravdy, svaté osoby tento přístup neocení. Pravý duchovní mistr říká pravdu takovým způsobem, aby lidem pomáhal pokročit na duchovní úroveň. Tomuto umĕní pravdomluvnosti je třeba se naučit. Je-li nĕkdo připoutaný k hmotným vĕcem, rozumí se, že jeho tĕlo a mysl jsou vždy nečisté. Čistota tedy znamená zbavit se připoutanosti ke hmotĕ, ne si jen pravidelnĕ omývat kůži vodou. Skutečným odříkáním je vzdát se falešného pocitu vlastnictví ve vztahu ke svým příbuzným a manželce, ne se jen zbavit hmotných vĕcí, přičemž skutečným bohatstvím je být zbožný. Obĕť je přímo Osobnost Božství, protože aby byl konatel obĕti úspĕšný, musí své vĕdomí zamĕřit na Osobnost Božství, a ne na dočasné, hmotné odmĕny, které lze obĕtí získat. Skutečná náboženská odmĕna znamená, že by osoba mĕla sloužit svĕtcům, kteří ji mohou osvítit duchovním poznáním. Poté se může svému duchovnímu učiteli, od nĕhož získala osvícení, odmĕnit tím, že bude stejné poznání předávat dalším, a tím ācāryu potĕší. Kázání je tedy nejvyšší formou odmĕny. Praktikováním prāṇāyāmy, systému ovládání dechu, je možné si snadno podrobit mysl a ten, kdo tímto způsobem dokonale ovládá neklidnou mysl, je nejmocnĕjší osobou.

Verš

bhago ma aiśvaro bhāvo
lābho mad-bhaktir uttamaḥ
vidyātmani bhidā-bādho
jugupsā hrīr akarmasu
śrīr guṇā nairapekṣyādyāḥ
sukhaṁ duḥkha-sukhātyayaḥ
duḥkhaṁ kāma-sukhāpekṣā
paṇḍito bandha-mokṣa-vit
mūrkho dehādy-ahaṁ-buddhiḥ
panthā man-nigamaḥ smṛtaḥ
utpathaś citta-vikṣepaḥ
svargaḥ sattva-guṇodayaḥ
narakas tama-unnāho
bandhur gurur ahaṁ sakhe
gṛhaṁ śarīraṁ mānuṣyaṁ
guṇāḍhyo hy āḍhya ucyate
daridro yas tv asantuṣṭaḥ
kṛpaṇo yo ’jitendriyaḥ
guṇeṣv asakta-dhīr īśo
guṇa-saṅgo viparyayaḥ
eta uddhava te praśnāḥ
sarve sādhu nirūpitāḥ
kiṁ varṇitena bahunā
lakṣaṇaṁ guṇa-doṣayoḥ
guṇa-doṣa-dṛśir doṣo
guṇas tūbhaya-varjitaḥ

Synonyma

bhagaḥ — majestát; me — Moje; aiśvaraḥ — božská; bhāvaḥ — povaha; lābhaḥ — zisk; mat-bhaktiḥ — oddaná služba Mnĕ; uttamaḥ — nejvyšší; vidyā — vzdĕlání; ātmani — v duši; bhidā — duality; bādhaḥ — odstranĕní; jugupsā — znechucení; hrīḥ — cudnost; akarmasu — hříšnými činnostmi; śrīḥ — krása; guṇāḥ — dobré vlastnosti; nairapekṣya — odpoutanost od hmotných vĕcí; ādyāḥ — a tak dále; sukham — štĕstí; duḥkha — hmotného neštĕstí; sukha — a hmotného štĕstí; atyayaḥ — transcendování; duḥkham — neštĕstí; kāma — chtíče; sukha — o štĕstí; apekṣā — meditování; paṇḍitaḥ — mudrc; bandha — z pout; mokṣa — osvobození; vit — ten, kdo zná; mūrkhaḥ — hlupák; deha — s tĕlem; ādi — a tak dále (myslí); aham-buddhiḥ — ten, kdo se ztotožňuje; panthāḥ — pravá cesta; mat — ke Mnĕ; nigamaḥ — vedoucí; smṛtaḥ — má být pochopena; utpathaḥ — špatná cesta; citta — vĕdomí; vikṣepaḥ — zmatenost; svargaḥ — nebe; sattva-guṇa — kvality dobra; udayaḥ — převaha; narakaḥ — peklo; tamaḥ — kvality nevĕdomosti; unnāhaḥ — převaha; bandhuḥ — skutečný přítel; guruḥ — duchovní učitel; aham — Já jsem; sakhe — Můj milý příteli, Uddhavo; gṛham — domov; śarīram — tĕlo; mānuṣyam — lidské; guṇa — dobré vlastnosti; āḍhyaḥ — bohatý na; hi — jistĕ; āḍhyaḥ — bohatý človĕk; ucyate — je řečeno, že je; daridraḥ — chudý človĕk; yaḥ — ten, kdo; tu — vskutku; asantuṣṭaḥ — nespokojený; kṛpaṇaḥ — nebožák; yaḥ — ten, kdo; ajita — nepodrobil si; indriyaḥ — smysly; guṇeṣu — k hmotnému smyslovému požitku; asakta — nepřipoutaná; dhīḥ — jehož inteligence; īśaḥ — vládce; guṇa — ke smyslovému požitku; saṅgaḥ — připoutaný; viparyayaḥ — opak, otrok; ete — tyto; uddhava — Můj milý Uddhavo; te — tvá; praśnāḥ — témata otázek; sarve — všechna; sādhu — náležitĕ; nirūpitāḥ — objasnĕná; kim — jaká je hodnota; varṇitena — popisování; bahunā — důkladným způsobem; lakṣaṇam — charakteristik; guṇa — dobrých vlastností; doṣayoḥ — a špatných vlastností; guṇa-doṣa — dobré a špatné vlastnosti; dṛśiḥ — vidĕt; doṣaḥ — chyba; guṇaḥ — skutečná dobrá vlastnost; tu — jistĕ; ubhaya — od obou; varjitaḥ — odlišná.

Překlad

Skutečným majestátem je Moje přirozenost Osobnosti Božství, skrze niž projevuji šest neomezených vznešených atributů. Nejvyšším ziskem v životĕ je oddaná služba Mnĕ a pravým vzdĕláním je odstranĕní mylného vnímání duality v duši. Skutečnou cudností je být znechucený nevhodným jednáním a krásou je mít dobré vlastnosti, jako je odpoutanost. Pravým štĕstím je transcendovat hmotné štĕstí a neštĕstí a skutečným utrpením je být zapletený ve vyhledávání sexuálního požitku. Mudrc je ten, kdo zná způsob, jak se vysvobodit z pout, a hlupák je ten, kdo se ztotožňuje se svým hmotným tĕlem a myslí. Pravou životní cestou je ta, která vede ke Mnĕ, a špatnou cestou je uspokojování smyslů, které mate vĕdomí. Skutečným nebem je převaha kvality dobra, zatímco peklem je převaha nevĕdomosti. Já jsem pravým přítelem každé bytosti, neboť jednám jako duchovní učitel celého vesmíru, a domovem človĕka je jeho lidské tĕlo. Můj milý příteli Uddhavo, skutečnĕ bohatým se nazývá ten, kdo je bohatý na dobré vlastnosti, a skutečnĕ chudý je ten, kdo je v životĕ nespokojený. Nebožák je ten, kdo nedokáže ovládat své smysly, zatímco ten, kdo není připoutaný ke smyslovému požitku, je skutečný vládce. Ten, kdo lpí na smyslovém požitku, je jeho opak, otrok. Takto jsem ti, Uddhavo, objasnil všechny vĕci, na které ses zeptal. Tyto dobré a špatné vlastnosti není třeba důkladnĕji popisovat, protože neustále vidĕt dobré a špatné je samo o sobĕ špatnou vlastností. Nejlepší vlastností je hmotné dobro a zlo transcendovat.

Význam

Nejvyšší Osobnost Božství přirozenĕ v plné míře oplývá šesti vznešenými atributy – nekonečnou krásou, bohatstvím, slávou, poznáním, silou a odříkáním. Nejvĕtším ziskem v životĕ je tedy dosáhnout osobní láskyplné služby Pánu, který je přirozenĕ zdrojem veškeré radosti. Skutečné vzdĕlání znamená vzdát se mylné představy, že existuje nĕco oddĕleného od Pána, zdroje všech energií. Podobnĕ by se nemĕl nikdo mylnĕ domnívat, že individuální duše se liší nebo je oddĕlená od Nejvyšší Duše. Pouhá stydlivost nepředstavuje cudnost. Skutečnĕ cudný či pokorný je ten, kdo se spontánnĕ se znechucením odvrací od hříšných činností. Za skutečnĕ šťastného je pokládán ten, kdo je spokojený ve stavu vĕdomí Kṛṣṇy, a nevyhledává proto hmotný požitek ani ho nesouží hmotné neštĕstí. Nejvĕtší ubožák je závislý na sexuálním požitku a mudrc zná postup, jak se z tohoto hmotného pouta osvobodit. Hlupák je ten, kdo se vzdává svého vĕčného přátelského vztahu s Pánem Kṛṣṇou a místo toho se ztotožňuje se svým dočasným hmotným tĕlem, myslí, společností, komunitou a rodinou. Pravou cestou životem není moderní dálnice nebo – v jednodušších kulturách – pĕšina bez trní a bez bláta. Je to ta cesta, která vede k Pánu Kṛṣṇovi. Špatnou životní cestou není silnice s mnoha zlodĕji nebo mýtnými stanicemi; je to ta cesta, která vede do stavu úplné pomatenosti hmotným smyslovým požitkem. Nebeská situace je ta, v níž převažuje kvalita dobra, nikoliv ta, která se nachází na planetĕ Indry, kde nebeskou atmosféru nĕkdy narušují vášeň s nevĕdomostí. Peklo je všude, kde převládá kvalita nevĕdomosti, a ne jen pekelné planety, kde podle Pána Śivy může čistý oddaný myslet na Kṛṣṇu a být šťastný. Naším skutečným přítelem v životĕ je pravý duchovní učitel, který nás zachraňuje před veškerým nebezpečím. Mezi všemi guruy je samotný Pán Kṛṣṇa jagat-guru neboli duchovní učitel celého vesmíru. Naším bezprostředním domovem v hmotném životĕ je naše hmotné tĕlo, ne nĕjaká stavba z cihel, cementu, kamene a dřeva. Bohatý človĕk je ten, který má nesčetné dobré vlastnosti, ne nĕjaký neurotický pošetilec s tučným bankovním kontem. Chudý človĕk je ten, který je nespokojený, což nepotřebuje vysvĕtlení. Ten, kdo nedokáže ovládat své smysly, je nepochybnĕ zbídačený a v životĕ trpí, zatímco ten, kdo se odpoutává od hmotného života, je skutečným pánem a vládcem. V moderních dobách žijí v Evropĕ a dalších zemích zbytky šlechty, ale toto takzvané panstvo často projevuje zvyky nižších životních druhů. Skutečný pán je ten, kdo překonal hmotnou existenci tím, že se povznesl na duchovní úroveň. Osoba připoutaná k hmotnému životu bude nepochybnĕ projevovat opaky všech dobrých vlastností, které jsou zde uvedené, a proto je symbolem zpátečnictví. Pán svou analýzu uzavírá konstatováním, že tyto dobré a špatné vlastnosti není třeba dále rozvádĕt. Smyslem života je transcendovat hmotnĕ dobré a špatné vlastnosti a dospĕt na osvobozenou úroveň čistého vĕdomí Kṛṣṇy. Tento bod bude dále rozveden v následující kapitole.

Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k devatenácté kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Dokonalost duchovního poznání“.