Skip to main content

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

Dokonalost duchovního poznání

Tato kapitola popisuje, jak osoby rozvíjející spekulativní poznání nakonec opouštĕjí svoji metodu, zatímco čistí oddaní se vĕnují oddané službĕ vĕčnĕ. Rovnĕž jsou popsány různé postupy yogīch počínaje stádiem yama.

Nejvyšší Pán, Śrī Kṛṣṇa, řekl Uddhavovi: „Ten, kdo je skutečnĕ moudrý, kdo zná pravdu o vlastním já a získal transcendentální vhled, zavrhuje tento svĕt dualit i takzvané poznání, jež napomáhá si tohoto svĕta užívat. Místo toho se vĕnuje snaze uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, Pána všeho. To je čistá bhakti-yoga. Transcendentální poznání je lepší než obyčejné zbožné činnosti jako recitace manter, ale čistá oddaná služba je dokonce ještĕ lepší než poznání.“

Poté Pán Kṛṣṇa, jehož Śrī Uddhava požádal, ať dopodrobna popíše čisté transcendentální poznání a oddanou službu, vyložil tytéž pokyny, které na tato témata udĕlil nejvĕtší z vaiṣṇavů, Bhīṣmadeva, Śrī Yudhiṣṭhirovi po bitvĕ na Kurukṣetře. Další otázka se týkala jógových praktik, jako je yama a další, a Pán vyjmenoval dvanáct druhů yamy počínaje nenásilím a dvanáct druhů niyamy počínaje tĕlesnou čistotou.

Sloka 1:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Seberealizovaná osoba, jež rozvíjela poznání písem až do bodu, kdy dosáhla osvícení, a jež není poznamenaná neosobní spekulací, chápe, že hmotný vesmír je jen klam. Tehdy by Mi mĕla odevzdat jak své poznání, tak způsob, jímž ho získala.
Sloka 2:
Pro učené, seberealizované filosofy jsem jediným předmĕtem uctívání, vytouženým cílem života, prostředkem dosažení tohoto cíle a prokázaným závĕrem všeho poznání. Jsem příčinou jejich štĕstí a tím, co je zbavuje neštĕstí, a tak tyto učené duše nemají v životĕ žádný jiný cíl nebo drahý objekt než Mĕ.
Sloka 3:
Ti, kdo dosáhli veškeré dokonalosti skrze filosofické a realizované poznání, znají Mé lotosové nohy jako nejvyšší transcendentální objekt. Proto Mi je učený transcendentalista velmi drahý a svým dokonalým poznáním Mĕ naplňuje štĕstím.
Sloka 4:
Tu dokonalost, kterou vytváří malý zlomek duchovního poznání, nemůže nahradit podstupování askeze, navštĕvování svatých míst, pronášení tichých modliteb, rozdávání milodarů ani konání jiných zbožných činností.
Sloka 5:
Proto bys mĕl, Můj milý Uddhavo, prostřednictvím poznání chápat své skutečné vlastní já. Potom bys mĕl dĕlat pokroky díky jasné realizaci védského poznání a uctívat Mĕ v náladĕ láskyplné oddanosti.
Sloka 6:
Dříve Mĕ velcí mudrci uctívali ve svém nitru obĕtí obĕtí védského poznání a duchovního osvícení, neboť vĕdĕli, že jsem Nejvyšším Pánem všech obĕtí a Nadduší v srdci každé bytosti. Takto ke Mnĕ dospĕli a dosáhli nejvyšší dokonalosti.
Sloka 7:
Můj milý Uddhavo, hmotné tĕlo a mysl složené ze tří kvalit hmotné přírody se tĕ drží, ale ve skutečnosti jsou klamem, protože se projevují jen v přítomnosti, a původní ani konečnou existenci postrádají. Jak tedy různá stádia tĕla – zrození, růst, rozmnožování, udržování, chřadnutí a smrt – mohla mít nĕjaký vztah ke tvému vĕčnému vlastnímu já? Tyto fáze se týkají jen hmotného tĕla, které dříve neexistovalo a nakonec zase nebude existovat. Tĕlo existuje pouze v tuto chvíli.
Sloka 8:
Śrī Uddhava řekl: Ó Pane vesmíru! Ó podobo vesmíru! Prosím, vysvĕtli mi ten postup nabytí poznání, který automaticky přináší odpoutanost a přímé vnímání pravdy, který je transcendentální a který tradičnĕ přijímají velcí duchovní filosofové. Toto poznání, jež hledají vznešené osobnosti, popisuje láskyplnou oddanou službu Tobĕ.
Sloka 9:
Můj milý Pane, pro toho, kdo zakouší muka na hrozivé cestĕ zrození a smrti a je neustále stíhaný trojím utrpením, nevidím jiné útočištĕ než Tvé dvĕ lotosové nohy, které jsou jako osvĕžující slunečník, který skrápí sprškami lahodného nektaru.
Sloka 10:
Ó všemocný Pane, prosím buď milostivý a pozvedni tuto beznadĕjnou živou bytost, která spadla do temné jámy hmotné existence, kde ji uštkl had času. I když je tato ubohá živá bytost v tak hrozivých podmínkách, má obrovskou touhu zakoušet to nejbezvýznamnĕjší hmotné štĕstí. Prosím zachraň mĕ, můj Pane, tím, že mĕ poleješ nektarem svých pokynů, které probouzejí k duchovnímu osvobození.
Sloka 11:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Uddhavo, stejnĕ jako se teď ptáš ty Mĕ, se v minulosti král Yudhiṣṭhira, jenž nikoho nepovažoval za svého nepřítele, tázal nejvĕtšího zastánce náboženských zásad, Bhīṣmy, zatímco my všichni jsme pozornĕ poslouchali.
Sloka 12:
Když skončila velká bitva na Kurukṣetře, král Yudhiṣṭhira byl dojatý smrtí mnoha milovaných dobrodinců, a tak poté, co vyslechl pokyny o mnoha náboženských zásadách, se nakonec zeptal na cestu osvobození.
Sloka 13:
Nyní ti vyložím ty náboženské zásady týkající se védského poznání, odpoutanosti, seberealizace, víry a oddané služby, které jsme vyslechli přímo od Bhīṣmadevy.
Sloka 14:
Osobnĕ schvaluji to poznání, pomocí kterého osoba vidí kombinaci devíti, jedenácti, pĕti a tří prvků ve všech živých bytostech a nakonec jeden prvek v tĕchto dvaceti osmi.
Sloka 15:
Když osoba již nevidí dvacet osm oddĕlených hmotných prvků pocházejících z jediné příčiny, ale vidí samotnou příčinu, Osobnost Božství, jejímu přímému zážitku se říká vijñāna neboli seberealizace.
Sloka 16:
Počátek, ukončení a udržování jsou fáze hmotných příčinných souvislostí. To, co všechny tyto hmotné fáze neustále doprovází od jednoho stvoření ke druhému a co jediné zůstává, když jsou všechny hmotné fáze zničené, je jeden vĕčný.
Sloka 17:
Čtyři druhy důkazů – védské poznání, přímé vnímání, tradiční moudrost a logická indukce – umožňují pochopit dočasnost a nepodstatnost hmotného svĕta. Díky tomu se osoba odpoutá od dualit tohoto svĕta.
Sloka 18:
Inteligentní osoba by mĕla vidĕt, že každá hmotná činnost podléhá neustálým promĕnám a že i na planetĕ Pána Brahmy tedy existuje jen neštĕstí. Moudrý človĕk tedy chápe, že tak jako je dočasné všechno, co již vidĕl, má vše ve vesmíru počátek a konec.
Sloka 19:
Ó nehřešící Uddhavo, jelikož Mĕ miluješ, vysvĕtlil jsem ti dříve proces oddané služby. Nyní vyložím ještĕ jednou svrchovaný postup, jak dosáhnout láskyplné služby Mnĕ.
Sloka 20-24:
Pevná víra v blažené vyprávĕní o Mých zábavách, neustálé opĕvování Mé slávy, neochvĕjná připoutanost k obřadnému uctívání Mĕ, velebení Mĕ nádhernými hymny, velká úcta k Mé oddané službĕ, skládání poklon celým tĕlem, prvotřídní uctívání Mých oddaných, vĕdomí Mĕ ve všech živých bytostech, bĕžné tĕlesné činnosti v oddané službĕ Mnĕ, používání slov k popisování Mých vlastností, vĕnování Mi své mysli, odmítání všech hmotných tužeb, vzdávání se majetku ve prospĕch Mé oddané služby, zříkání se hmotného smyslového požitku i štĕstí a provádĕní všech žádoucích činností, jako jsou rozdávání milodarů, obĕti, pronášení manter, dodržování slibů a askeze s cílem dosáhnout Mĕ – to vše jsou pravé náboženské zásady, jejichž pomocí ty lidské bytosti, které se Mi skutečnĕ odevzdaly, automaticky vyvinou lásku ke Mnĕ. Čeho jiného by ještĕ Můj oddaný mohl chtít dosáhnout?
Sloka 25:
Ten, kdo upíná své klidné vĕdomí posílené kvalitou dobra k Osobnosti Božství, nabývá zbožnosti, poznání, odpoutanosti i majestátu.
Sloka 26:
Když nĕkdo soustředí vĕdomí na hmotné tĕlo, domov a další, podobné předmĕty smyslového požitku, tráví život honbou za hmotnými objekty pomocí smyslů. Vĕdomí tak silnĕ ovlivnĕné kvalitou vášnĕ se vĕnuje dočasným vĕcem a to přináší bezbožnost, nevĕdomost, připoutanost a chudobu.
Sloka 27:
Je řečeno, že pravé náboženské zásady jsou ty, které vedou osobu k oddané službĕ Mnĕ. Skutečné poznání znamená být si vĕdom Mé všudypřítomnosti. Odpoutanost je naprostý nezájem o předmĕty skýtající hmotný smyslový požitek a majestát představuje osm mystických dokonalostí počínaje aṇimā-siddhi.
Sloka 28-32:
Śrī Uddhava řekl: Můj milý Pane Kṛṣṇo, ó přemožiteli nepřátel, řekni mi prosím, kolik existuje druhů pravidel sebekáznĕ a pravidelných každodenních povinností. Také mi povĕz, můj Pane, co je vyrovnanost mysli, co je sebeovládání a co skutečnĕ znamená tolerance a neochvĕjnost. Co je dobročinnost, askeze a hrdinství a jak popsat realitu a pravdu? Co je odříkání a co je bohatství? Co je žádoucí, co je obĕť a co je náboženská odmĕna? Můj drahý Keśavo, ze všech nejšťastnĕjší, jak mám chápat sílu, bohatství a zisk určité osoby? Jaké je nejlepší vzdĕlání, co je skutečná pokora a co je pravá krása? Co je štĕstí a co neštĕstí? Kdo je učenec a kdo je hlupák? Jaké jsou pravé a nepravé cesty života, co je nebe a co peklo? Kdo je skutečný přítel a co je skutečný domov? Kdo je bohatý a kdo chudý? Kdo je lakomec a kdo je skutečný vládce? Ó Pane oddaných, vysvĕtli mi prosím tyto vĕci i s jejich protiklady.
Sloka 33-35:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Nenásilí, pravdomluvnost, nechtít ani nekrást majetek druhých, odpoutanost, pokora, nebýt hamižný, důvĕra v náboženské principy, celibát, mlčení, neochvĕjnost, schopnost odpouštĕt a nebojácnost je dvanáct základních pravidel sebekáznĕ. Vnitřní čistota, vnĕjší čistota, pronášení svatých jmen Pána, askeze, obĕť, víra, pohostinnost, uctívání Mĕ, navštĕvování svatých míst, jednat a toužit jen v souladu s nejvyšším zájmem, spokojenost a služba duchovnímu učiteli je dvanáct prvků pravidelných předepsaných povinností. Tĕchto dvacet čtyři prvků udílí tĕm, kdo je oddanĕ rozvíjejí, veškerá vytoužená požehnání.
Sloka 36-39:
Pohroužení inteligence ve Mnĕ představuje vyrovnanost mysli a úplná ukáznĕnost smyslů je sebeovládání. Tolerance znamená trpĕlivĕ snášet neštĕstí a neochvĕjnost nastává, když osoba přemůže jazyk a genitálie. Nejlepší dobročinností je zanechat veškeré agrese proti ostatním a vzdání se chtíče je chápáno jako skutečná askeze. Pravým hrdinstvím je překonat přirozený sklon užívat si hmotného života a realitou je vidĕt Nejvyšší Osobnost Božství všude. Pravdomluvnost znamená říkat pravdu příjemným způsobem, jak prohlašují velcí mudrci. Čistota je odpoutanost od plodonosných činností, zatímco odříkání je stav sannyās. Skutečnĕ žádoucím bohatstvím pro lidské bytosti je zbožnost a Já, Nejvyšší Osobnost Božství, jsem obĕť. Náboženskou odmĕnou je oddanost ācāryovi s cílem získat duchovní pokyny a nejvĕtší silou je prāṇāyāma, systém ovládání dechu.
Sloka 40-45:
Skutečným majestátem je Moje přirozenost Osobnosti Božství, skrze niž projevuji šest neomezených vznešených atributů. Nejvyšším ziskem v životĕ je oddaná služba Mnĕ a pravým vzdĕláním je odstranĕní mylného vnímání duality v duši. Skutečnou cudností je být znechucený nevhodným jednáním a krásou je mít dobré vlastnosti, jako je odpoutanost. Pravým štĕstím je transcendovat hmotné štĕstí a neštĕstí a skutečným utrpením je být zapletený ve vyhledávání sexuálního požitku. Mudrc je ten, kdo zná způsob, jak se vysvobodit z pout, a hlupák je ten, kdo se ztotožňuje se svým hmotným tĕlem a myslí. Pravou životní cestou je ta, která vede ke Mnĕ, a špatnou cestou je uspokojování smyslů, které mate vĕdomí. Skutečným nebem je převaha kvality dobra, zatímco peklem je převaha nevĕdomosti. Já jsem pravým přítelem každé bytosti, neboť jednám jako duchovní učitel celého vesmíru, a domovem človĕka je jeho lidské tĕlo. Můj milý příteli Uddhavo, skutečnĕ bohatým se nazývá ten, kdo je bohatý na dobré vlastnosti, a skutečnĕ chudý je ten, kdo je v životĕ nespokojený. Nebožák je ten, kdo nedokáže ovládat své smysly, zatímco ten, kdo není připoutaný ke smyslovému požitku, je skutečný vládce. Ten, kdo lpí na smyslovém požitku, je jeho opak, otrok. Takto jsem ti, Uddhavo, objasnil všechny vĕci, na které ses zeptal. Tyto dobré a špatné vlastnosti není třeba důkladnĕji popisovat, protože neustále vidĕt dobré a špatné je samo o sobĕ špatnou vlastností. Nejlepší vlastností je hmotné dobro a zlo transcendovat.