Skip to main content

KAPITOLA OSMNÁCTÁ

Popis varṇāśrama-dharmy

Tato kapitola líčí, jak Pán Śrī Kṛṣṇa vysvĕtlil Uddhavovi povinnosti stavů vānaprastha a sannyās a náboženské praktiky odpovídající tĕmto úrovním pokročilosti.

Muž vstupující do stádia vānaprasthy má zanechat manželku doma v péči svých synů nebo ji vzít s sebou a s pokojnou myslí strávit třetí čtvrtinu svého života v lese. Jíst by mĕl lesní bobule, ovoce, kořínky a tak dále, nĕkdy může jíst zrní vařené na ohni a nĕkdy plody dozrálé vlivem času. Oblékat by se mĕl do kůry stromů, trávy, listů nebo jelení kůže. Jako askezi má předepsáno nestříhat si vlasy, vousy ani nehty. Nemĕl by také vyvíjet žádné zvláštní úsilí, aby ze svých končetin odstranil špínu. Mĕl by se koupat třikrát dennĕ ve studené vodĕ a spát na zemi. Bĕhem horkého období by mĕl setrvávat pod hrozivým žárem slunce s ohni planoucími na čtyřech stranách. Bĕhem období dešťů by mĕl stát přímo v lijáku a bĕhem chladné zimy se ponořit až po krk do vody. Má zcela zakázáno si čistit zuby, uchovávat jídlo na pozdĕji a uctívat Nejvyššího Pána masem ze zvířat. Dokáže-li vānaprastha tyto přísné zásady dodržovat po zbytek života, dospĕje na planetu Tapoloku.

Poslední čtvrtina života je určena pro sannyās. Je třeba se úplnĕ odpoutat od přání sídlit na různých planetách až po Brahmaloku. Tato přání získat lepší hmotné postavení se rodí z touhy po plodech hmotného jednání. Přijmout sannyās v náladĕ odříkání by človĕk mĕl tehdy, když pochopí, že snahy sídlit na vyšších planetách přinášejí v konečném smyslu jen utrpení. Proces přijetí sannyāsu zahrnuje uctívání Pána obĕtí, darování veškerého svého vlastnictví knĕžím a umístĕní různých obĕtních ohňů do srdce. Stýkat se se ženami nebo na nĕ dokonce jen hledĕt je pro sannyāsīho nebezpečnĕjší než pozřít jed. S výjimkou nouzových situací by na sobĕ sannyāsī nemĕl mít nic víc než bederní roušku nebo jednoduchou látku, která tuto bederní roušku zakrývá. Nemĕl by nosit nic jiného než svou tyč a nádobu na vodu. Nesmí se dopouštĕt žádného násilí vůči živým bytostem a mĕl by se ovládat v činnostech svého tĕla, mysli a řeči. Odpoutaný a soustředĕný na vlastní já by mĕl sám putovat na tak čistá místa jako jsou hory, řeky a lesy. Přitom by mĕl vzpomínat na Nejvyšší Osobnost Božství a přebývat vždy na místĕ, kde není čeho se bát a které není hustĕ obydlené. Mĕl by každý den přijmout almužny v sedmi domech náhodnĕ vybraných mezi obydlími členů čtyř společenských tříd a vyhýbat se jedinĕ domovům prokletých či pokleslých lidí. Veškeré jídlo, které dostane, by mĕl s čistým srdcem obĕtovat Nejvyšší Osobnosti Božství a pak přijmout zbytky, mahā-prasādam. Přitom by mĕl mít stále na pamĕti, že dychtĕní po smyslovém požitku znamená pouto a zamĕstnávání smyslových objektů ve službĕ Pánu Mādhavovi znamená osvobození. Pokud nĕkdo postrádá poznání a schopnost si odříkat nebo ho stále pronásleduje šest nepřemožených nepřátel v čele s chtíčem a všemocnými smysly, nebo pokud přijme stav odříkání s tri-daṇḍou jen jako prostředek, jak si zaopatřit živobytí, pak jediné, čeho dosáhne, je, že zabije svou vlastní duši.

Paramahaṁsa nepodléhá příkazům a zákazům. Je oddaný Nejvyššímu Pánu, odpoutaný od vnĕjšího smyslového požitku a vůbec netouží dosáhnout ani tak subtilnĕ uspokojivých cílů, jako je osvobození. Umí výbornĕ rozlišovat a stejnĕ jako malému dítĕti mu pýcha ani urážka nic neříkají. I když je ve skutečnosti kvalifikovaný, potuluje se jako prosťáček, a přestože je velmi učený, blábolí jako hloupý šílenec. I když je ve skutečnosti zbĕhlý ve Védách, chová se nespořádaným způsobem. Toleruje urážky od druhých a nikdy nikomu neprojevuje opovržení. Vyhýbá se nepřátelskému jednání a planému argumentování. Vidí Nejvyšší Osobnost Božství ve všech tvorech a všechny živé bytosti vidí v Nejvyšší Osobnosti Božství. Aby uchoval své tĕlo naživu a mohl se vĕnovat uctívání Pána, přijímá jakékoliv prvotřídní či podřadné jídlo, oblečení či lůžkoviny, které získá bez úsilí. Ačkoliv jistou snahu musí vyvinout, aby si pro obživu tĕla obstaral potravu, neraduje se, když nĕco sežene, a není sklíčený, když se mu nic sehnat nepodaří. Sám Nejvyšší Pán plní ze své svobodné vůle různé předepsané povinnosti, přestože védským příkazům a zákazům v žádném případĕ nepodléhá, a také paramahaṁsa koná různé povinnosti, přestože je na úrovni, kdy védským pravidlům a zákazům nepodléhá. Vzhledem k tomu, že jeho transcendentální poznání zamĕřené na Nejvyššího Pána zcela odstranilo vnímání dualit, získá po opuštĕní hmotného tĕla osvobození zvané sārṣṭi, kdy bude mít stejný majestát jako Pán.

Ten, komu jde o to nejlepší pro sebe, by mĕl vyhledat útočištĕ u pravého duchovního mistra. S myslí naplnĕnou vírou, bez závisti a s neochvĕjnou oddaností by mĕl žák sloužit duchovnímu mistrovi, jehož by mĕl vnímat tak, že se neliší od Nejvyššího Pána. Služba duchovnímu učiteli je prvořadá povinnost brahmacārīho. Hlavními povinnostmi hospodáře je chránit živé bytosti a provádĕt obĕti, u vānaprasthy je to askeze a u sannyāsīho sebeovládání a nenásilí. Celibát (pro hospodáře s jednou výjimkou mĕsíčnĕ bĕhem plodných dnů jeho ženy), askeze, čistotnost, vnitřní spokojenost, přátelský vztah ke všem živým bytostem a především uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství jsou povinnosti určené pro každou jīvu (duši). Neochvĕjné oddanosti Nejvyššímu Pánu osoba dosáhne, když neustále slouží Nejvyšší Osobnosti Božství plnĕním předepsaných povinností, když neuctívá žádné jiné osobnosti a když také všechny bytosti vidí jako příbytky Nejvyššího Pána v Jeho podobĕ Nadduše. Následovníci karma-kāṇḍské části Véd se mohou díky svým obřadním činnostem dostat na planety předků a tak podobnĕ, ale s oddaností Nejvyššímu Pánu mohou prostřednictvím stejných činností dosáhnout nejvyššího stádia osvobození.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
vanaṁ vivikṣuḥ putreṣu
bhāryāṁ nyasya sahaiva vā
vana eva vasec chāntas
tṛtīyaṁ bhāgam āyuṣaḥ

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; vanam — do lesa; vivikṣuḥ — toužící vstoupit; putreṣu — synům; bhāryām — manželku; nyasya — poté, co svĕří; saha — společnĕ s; eva — vskutku; — nebo; vane — v lese; eva — vskutku; vaset — mĕl by sídlit; śāntaḥ — s klidnou myslí; tṛtīyam — třetí; bhāgam — údobí; āyuṣaḥ — života.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Ten, kdo chce přijmout třetí životní stádium, vānaprasthu, by mĕl s klidnou myslí odejít do lesa. Manželku může zanechat s dospĕlými syny nebo ji vzít s sebou.

Význam

V Kali-yuze se lidé vĕtšinou nedožívají více než sta let, a i to se stává velmi neobvyklým. Pokud nĕkdo realisticky předpokládá, že bude žít sto let, může v padesáti vstoupit do stavu vānaprasthy a potom v pĕtasedmdesáti může přijmout sannyās a praktikovat úplné odříkání. Jelikož v Kali-yuze se stovky dožívá velmi málo lidí, je možné tento plán přimĕřenĕ upravit. Vānaprastha má být postupným přechodem od materialistického rodinného života k naprostému odříkání.

Verš

kanda-mūla-phalair vanyair
medhyair vṛttiṁ prakalpayet
vasīta valkalaṁ vāsas
tṛṇa-parṇājināni vā

Synonyma

kanda — bobulemi; mūla — kořínky; phalaiḥ — a ovocem; vanyaiḥ — rostoucími v lese; medhyaiḥ — čistými; vṛttim — obživu; prakalpayet — mĕl by si zajistit; vasīta — mĕl by si oblékat; valkalam — kůru stromů; vāsaḥ — jako šaty; tṛṇa — trávu; parṇa — listy; ajināni — zvířecí kůže; — nebo.

Překlad

Když človĕk vstoupí do stavu vānaprasthy, mĕl by se živit neznečištĕnými bobulemi, kořínky a ovocem, jež rostou v lese. Oblékat se může do kůry stromů, trávy, listů nebo zvířecích kůží.

Význam

Odříkavý mudrc v lese nezabíjí zvířata, ale používá kůže tĕch, jež zemřela přirozenou smrtí. Podle úryvku z Manu-saṁhity, který cituje Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura, slovo medhyaiḥ neboli „čistými“ vyjadřuje, že mudrc bĕhem svého pobytu v lese nesmí požívat omamné nápoje na bázi medu, zvířecí maso, houby, křen ani jakékoliv halucinogenní či omamné byliny včetnĕ tĕch, které se používají jako takzvaná léčiva.

Verš

keśa-roma-nakha-śmaśru-
malāni bibhṛyād dataḥ
na dhāved apsu majjeta
tri kālaṁ sthaṇḍile-śayaḥ

Synonyma

keśa — vlasy; roma — ochlupení; nakha — nehty na rukách a na nohách; śmaśru — vousy; malāni — tĕlesné výmĕšky; bibhṛyāt — mĕl by tolerovat; dataḥ — zuby; na dhāvet — nemĕl by si čistit; apsu — ve vodĕ; majjeta — mĕl by se koupat; tri-kālam — třikrát dennĕ; sthaṇḍile — na zemi; śayaḥ — ležení.

Překlad

Vānaprastha by si nemĕl upravovat vlasy, tĕlesné ochlupení ani vousy, pĕstit si nehty, kálet ani močit jindy než v pravidelnou dobu a nemĕl by vyvíjet zvláštní úsilí v péči o ústní dutinu. Mĕl by být spokojený s koupelí ve vodĕ třikrát dennĕ a spát na zemi.

Verš

grīṣme tapyeta pañcāgnīn
varṣāsv āsāra-ṣāḍ jale
ākaṇtha-magnaḥ śiśira
evaṁ vṛttas tapaś caret

Synonyma

grīṣme — v létĕ; tapyeta — mĕl by přijmout jako askezi; pañca-agnīn — pĕt ohňů (slunce nad hlavou a ohnĕ hořící na čtyřech stranách); varṣāsu — bĕhem období dešťů; āsāra — průtrže mračen; ṣāṭ — tolerující; jale — ve vodĕ; ā-kaṇṭha — po krk; magnaḥ — ponořený; śiśire — bĕhem nejchladnĕjší části zimy; evam — takto; vṛttaḥ — zamĕstnaný; tapaḥ — askezi; caret — mĕl by konat.

Překlad

Človĕk v postavení vānaprasthy by mĕl konat askezi bĕhem nejteplejších letních dnů tím, že se vystaví ohňům planoucím na čtyřech stranách a sálajícímu slunci nad hlavou, bĕhem období dešťů by mĕl zůstat venku a nechat se bičovat přívaly deštĕ a v mrazivé zimĕ by mĕl setrvávat ponořený po krk ve vodĕ.

Význam

Ten, kdo holduje smyslovému požitku, musí na konci života podstoupit přísnou askezi, aby odčinil své hříšné požitkářství. Oddaný Pána však přirozenĕ rozvíjí vĕdomí Kṛṣṇy a nemusí se tĕmto radikálním metodám podrobovat. Pañcarātra uvádí:

ārādhito yadi haris tapasā tataḥ kiṁ
nārādhito yadi haris tapasā tataḥ kim
antar bahir yadi haris tapasā tataḥ kiṁ
nāntar bahir yadi haris tapasā tataḥ kim

„Pokud nĕkdo náležitým způsobem uctívá Pána, k čemu je mu přísná askeze? A k čemu je mu přísná askeze, pokud Pána náležitĕ neuctívá? Jestliže nĕkdo vnímá Śrī Kṛṣṇu uvnitř a vnĕ všeho, co existuje, k čemu je mu přísná askeze? A k čemu je mu přísná askeze, pokud uvnitř a vnĕ všeho Śrī Kṛṣṇu nevidí?“

Verš

agni-pakvaṁ samaśnīyāt
kāla-pakvam athāpi vā
ulūkhalāśma-kuṭṭo vā
dantolūkhala eva vā

Synonyma

agni — na ohni; pakvam — připravené k jídlu; samaśnīyāt — mĕl by jíst; kāla — časem; pakvam — vhodné k jídlu; atha — jinak; api — zajisté; — nebo; ulūkhala — hmoždířem; aśma — a kamenem; kuṭṭaḥ — rozdrcené; — nebo; danta — pomocí zubů; ulūkhalaḥ — jako hmoždíře; eva — jistĕ; — nebo, jako další možnost.

Překlad

Může jíst jídla připravená na ohni, například obiloviny, nebo plody dozrálé časem. Svou potravu může rozmĕlňovat pomocí hmoždíře a kamene nebo vlastními zuby.

Význam

Ve védské civilizaci se doporučuje odejít na konci života na svaté místo nebo do lesa za duchovní dokonalostí. V posvátných lesích človĕk nenajde restaurace, supermarkety, řetĕzce rychlého stravování a podobnĕ, a proto musí jíst jednoduše a omezit své uspokojování smyslů.

V západních zemích lidé jedí jídlo již zpracované, ale ten, kdo vede jednoduchý život, si musí obiloviny a další potravu sám prosívat a drtit, a pak teprve může jíst. Na to se zde poukazuje.

Verš

svayaṁ sañcinuyāt sarvam
ātmano vṛtti-kāraṇam
deśa-kāla-balābhijño
nādadītānyadāhṛtam

Synonyma

svayam — sám; sañcinuyāt — mĕl by shromáždit; sarvam — všechno; ātmanaḥ — své; vṛtti — živobytí; kāraṇam — zaopatřující; deśa — konkrétní místo; kāla — čas; bala — a svou sílu; abhijñaḥ — pragmaticky chápající; na ādadīta — nemĕl by si dĕlat; anyadā — na jindy; āhṛtam — zásoby.

Překlad

Vānaprastha by si mĕl sám shromáždit všechno, co potřebuje pro své tĕlesné zaopatření s ohledem na čas, místo a svou kapacitu. Nikdy by si nemĕl dĕlat zásoby na pozdĕji.

Význam

Podle védských pravidel by mĕl ten, kdo praktikuje askezi, shromažďovat jen to, co bezprostřednĕ potřebuje, a jakmile dostane darem jídlo, ihned se zbavit toho, co nashromáždil předtím, aby mu nezbývaly přebytky. Toto pravidlo má upevňovat jeho víru, se kterou závisí na Nejvyšším Pánu. Nikdy by si nemĕl střádat jídlo a další tĕlesné nezbytnosti pro pozdĕjší použití. Výraz deśa-kāla-balābhijña vyjadřuje, že na zvláštĕ náročných místech, v dobách nouze nebo když je človĕk nemohoucí, není nutné toto přísné pravidlo dodržovat. To potvrzuje Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura poznamenává, že pokud človĕk není úplnĕ nemohoucí, nemĕl by ohlednĕ své obživy záviset na druhých, neboť to vytvoří dluh, který lze splatit jedinĕ dalším zrozením v hmotném svĕtĕ. To se vztahuje jen na ty, kdo usilují o své vlastní očištĕní, a ne na ty, kdo se plnĕ vĕnují oddané službĕ Pánu Kṛṣṇovi. Čistý oddaný jí, obléká se a mluví jen v zájmu služby Pánu, takže veškerá pomoc, kterou přijímá od ostatních, není pro nĕho samotného. Je plnĕ odevzdaný misi Nejvyšší Osobnosti Božství. Ten, kdo však není takto odevzdaný, se bude jistĕ muset narodit znovu v hmotném svĕtĕ, aby splatil všechny své dluhy vůči druhým.

Verš

vanyaiś caru-puroḍāśair
nirvapet kāla-coditān
na tu śrautena paśunā
māṁ yajeta vanāśramī

Synonyma

vanyaiḥ — získanými v lese; caru — s obĕtinami v podobĕ rýže, ječmene a dālu; puroḍāśaiḥ — a obĕtními koláčky vyrobenými z divoké rýže; nirvapet — mĕl by provádĕt; kāla-coditān — obřadní obĕti, jako je například āgrayaṇa, konané v závislosti na ročních obdobích (āgrayaṇa znamená obĕtování prvních plodů, které se urodí po období dešťů); na — nikdy; tu — vskutku; śrautena — uvedenými ve Védách; paśunā — zvířecími obĕťmi; mām — Mĕ; yajeta — může uctívat; vana-āśramī — ten, kdo odešel do lesa, když přijal stav vānaprasthy.

Překlad

Ten, kdo přijal stav vānaprasthy, by mĕl provádĕt obĕti odpovídající daným ročním obdobím s obĕtinami jako caru a obĕtní koláčky vyrobené z rýže a jiných obilovin, které najde v lese. Nikdy Mi ale nesmí nabízet zvířecí obĕti; ani ty, které jsou uvedené ve Védách.

Význam

Ten, kdo vstoupil do stavu vānaprasthy, by nikdy nemĕl provádĕt zvířecí obĕti ani jíst maso.

Verš

agnihotraṁ ca darśaś ca
paurṇamāsaś ca pūrva-vat
cāturmāsyāni ca muner
āmnātāni ca naigamaiḥ

Synonyma

agni-hotram — ohňová obĕť; ca — také; darśaḥ — obĕť konaná bĕhem novu; ca — také; paurṇa-māsaḥ — obĕť za úplňku; ca — také; pūrva-vat — jako předtím, v gṛhastha-āśramu; cātuḥ-māsyāni — sliby a obĕti v rámci cāturmāsyi; ca — také; muneḥvānaprasthy; āmnātāni — předepsané; ca — také; naigamaiḥ — zkušenými znalci Véd.

Překlad

Vānaprastha by mĕl konat obĕti agnihotra, darśa a paurṇamāsa jako v gṛhastha-āśramu. Také by mĕl následovat sliby a obĕti cāturmāsyi, neboť všechny tyto obřady pro vānaprastha-āśram předepisují zkušení znalci Véd.

Význam

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura podává podrobné vysvĕtlení čtyř obřadů, o kterých se zde mluví – agnihotra, darśa, paurṇamāsa a cāturmāsya. Závĕr je, že každý by mĕl jednoduše pronášet Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare a nezaplétat se do složitých védských obřadů. Pokud nĕkdo ani nepronáší Hare Kṛṣṇa, ani nekoná tyto obřady, bude z nĕho nutnĕ pāṣaṇḍī, ateistický pošetilec.

Verš

evaṁ cīrṇena tapasā
munir dhamani-santataḥ
māṁ tapo-mayam ārādhya
ṛṣi-lokād upaiti mām

Synonyma

evam — takto; cīrṇena — praktikováním; tapasā — askeze; muniḥ — zbožný vānaprastha; dhamani-santataḥ — tak vyzáblý, že jsou na jeho tĕle vidĕt vystouplé žíly; mām — Mĕ; tapaḥ-mayam — cíl veškeré askeze; ārādhya — uctívající; rṣi-lokāt — nad Maharlokou; upaiti — dosáhne; mām — Mĕ.

Překlad

Zbožný vānaprastha, jenž praktikuje přísnou askezi a přijímá jen holé životní nezbytnosti, vyhubne na kost a kůži. Když Mĕ bude takto uctívat přísnou askezí, odejde na planetu Maharloku a potom dosáhne přímo Mĕ.

Význam

Vānaprastha, který rozvine čistou oddanou službu, dosáhne Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy, zatímco je ve stavu vānaprasthy. Ten, jehož vĕdomí Kṛṣṇy však není dokonalé, jde nejprve na planetu Maharloku neboli Ṛṣiloku a odtamtud přímo k Pánu Kṛṣṇovi.

Maharloky či Ṛṣiloky se dosahuje přísným dodržováním pozitivních a negativních pravidel. Nikdo však nemůže získat dokonalé osvobození a vrátit se domů, zpátky k Bohu, aniž by vyvinul chuť pro naslouchání o slávĕ Pána a její opĕvování (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ). Proto na planetĕ Maharloce vĕnuje neúspĕšný mudrc více pozornosti opĕvování a naslouchání, a tak postupnĕ vyvine čistou lásku k Bohu.

Verš

yas tv etat kṛcchrataś cīrṇaṁ
tapo niḥśreyasaṁ mahat
kāmāyālpīyase yuñjyād
bāliśaḥ ko ’paras tataḥ

Synonyma

yaḥ — ten, kdo; tu — jistĕ; etat — tuto; kṛcchrataḥ — s velkým sebezapřením; cīrṇam — po dlouhou dobu; tapaḥ — askezi; niḥśreyasam — udílející konečné osvobození; mahat — slavnou; kāmāya — pro smyslový požitek; alpīyase — nepatrný; yuñjyāt — praktikuje; bāliśaḥ — takový pošetilec; kaḥ — kdo; aparaḥ — jiný; tataḥ — než on.

Překlad

Ten, kdo tuto bolestnou, ale vznešenou askezi, jež udílí konečné osvobození, praktikuje s dlouhodobým úsilím jen pro bezvýznamný smyslový požitek, musí být považován za nejvĕtšího pošetilce.

Význam

I když je askeze vānaprasthy, kterou zde Pán Kṛṣṇa popisuje, tak slavná, že i cenou útĕchy je povznesení na Maharloku, ten, kdo tuto metodu vĕdomĕ používá se zámĕrem dostat se do nebe, je rozhodnĕ nejvĕtší pošetilec. Pán nechce, aby tohoto procesu zneužívali materialističtí darebáci, protože jeho konečným cílem je láska k Bohu.

Verš

yadāsau niyame ’kalpo
jarayā jāta-vepathuḥ
ātmany agnīn samāropya
mac-citto ’gniṁ samāviśet

Synonyma

yadā — když; asau — zbožný vānaprastha; niyame — v plnĕní svých předepsaných povinností; akalpaḥ — není schopný pokračovat; jarayā — kvůli stáří; jāta — vzniklé; vepathuḥ — třes tĕla; ātmani — do srdce; agnīn — obĕtní ohnĕ; samāropya — poté, co vloží; mat-cittaḥ — s myslí upřenou na Mĕ; agnim — do ohnĕ; samāviśet — mĕl by vstoupit.

Překlad

Pokud vānaprasthu přemůže stáří a kvůli třesoucímu se tĕlu už nedokáže plnit své předepsané povinnosti, mĕl by si v meditaci do srdce vložit obĕtní oheň a pak s myslí upřenou na Mĕ vstoupit do ohnĕ a opustit tĕlo.

Význam

Proces vānaprasthy je doporučen lidem v konečné fázi života, a tak se může snadno stát, že nĕkdo předčasnĕ podlehne příznakům stáří a nebude schopný dospĕt do závĕrečného stavu, sannyāsu. Pokud již kvůli stáří nedokáže plnit své náboženské povinnosti, zde dostává radu, aby upřel mysl na Pána Kṛṣṇu a vstoupil do obĕtního ohnĕ. I když to v moderní dobĕ nemusí být možné, můžeme si na základĕ tohoto verše uvĕdomit, jak absolutnĕ vážný je návrat domů, zpátky k Bohu.

Verš

yadā karma-vipākeṣu
lokeṣu nirayātmasu
virāgo jāyate samyaṅ
nyastāgniḥ pravrajet tataḥ

Synonyma

yadā — když; karma — plodonosnými činnostmi; vipākeṣu — ode všeho dosažitelného; lokeṣu — včetnĕ povznesení na všechny planety ve vesmíru až po Brahmaloku; niraya-ātmasu — planety, které jsou ve skutečnosti pekelné, jelikož jsou hmotné; virāgaḥ — odpoutanost; jāyate — zrodí se; samyak — zcela; nyasta — když se vzdá; agniḥ — obĕtního ohnĕ vānaprasthy; pravrajet — mĕl by přijmout sannyās; tataḥ — tehdy.

Překlad

Pokud vānaprastha pochopí, že i povznesení na Brahmaloku je utrpením, a tak se zcela odpoutá ode všech možných výsledků plodonosných činností, tehdy může přijmout sannyās.

Verš

iṣṭvā yathopadeśaṁ māṁ
dattvā sarva-svam ṛtvije
agnīn sva-prāṇa āveśya
nirapekṣaḥ parivrajet

Synonyma

iṣṭvā — poté, co uctil; yathā — podle; upadeśam — pokynů písem; mām — Mĕ; dattvā — poté, co dal; sarva-svam — vše, co vlastnil; ṛtvije — knĕzi; agnīn — obĕtní oheň; sva-prāṇe — do svého nitra; āveśya — poté, co vložil; nirapekṣaḥ — bez připoutanosti; parivrajet — mĕl by přijmout sannyās a vydat se na cesty.

Překlad

Poté, co Mĕ uctil podle pokynů písem a dal všechno své vlastnictví obĕtnímu knĕzi, mĕl by vložit obĕtní oheň do svého nitra. Takto by mĕl se zcela odpoutanou myslí přijmout sannyās.

Význam

Stav sannyās nelze následovat, dokud se človĕk nevzdá veškeré materialistické společnosti a nevĕnuje se výlučnĕ oddané službĕ Nejvyššímu Pánu. Jakákoliv hmotná touha se při praktikování odříkavého života časem projeví jako kámen úrazu. Osvobozený sannyāsī proto musí velmi dbát na to, aby se zbavoval plevele v podobĕ hmotných tužeb, které se objevují hlavnĕ jako připoutanost k ženám, penĕzům a slávĕ. Osoba může mít krásnou zahradu plnou ovoce a kvĕtin, ale pokud ji nebude pečlivĕ udržovat, zaroste plevelem. Také ten, kdo dospĕl do krásného stavu vĕdomí Kṛṣṇy, přijímá sannyās, ale pokud ostražitĕ a usilovnĕ neudržuje své srdce čisté, hrozí mu stále nebezpečí, že upadne znovu do klamu.

Verš

viprasya vai sannyasato
devā dārādi-rūpiṇaḥ
vighnān kurvanty ayaṁ hy asmān
ākramya samiyāt param

Synonyma

viprasya — svĕtce; vai — jistĕ; sannyasataḥ — který přijal sannyās; devāḥ — polobozi; dāra-ādi-rūpiṇaḥ — objevující se v podobĕ jeho manželky nebo jiných žen a přitažlivých objektů; vighnān — překážky; kurvanti — vytvářejí; ayam — tento sannyāsī; hi — jistĕ; asmān — je, polobohy; ākramya — překonávající; samiyāt — mĕl by jít; param — zpátky domů, zpátky k Bohu.

Překlad

„Tento muž, který přijal sannyās, nás předčí a vrátí se domů, zpátky k Bohu.“ S tĕmito myšlenkami staví polobozi sannyāsīmu do cesty překážky tím, že se mu zjevují v podobĕ jeho bývalé manželky nebo jiných žen a přitažlivých objektů. Sannyāsī by však nemĕl polobohům ani jejich projevům vĕnovat žádnou pozornost.

Význam

Polobozi jsou zmocnĕní k vládnĕ nad vesmírem a prostřednictvím své moci se mohou zjevit jako bývalá manželka sannyāsīho nebo jako jiné ženy, aby kvůli nim sannyāsī porušil své přísné sliby a zapletl se do uspokojování smyslů. Zde Pán Kṛṣṇa všechny sannyāsī povzbuzuje, když jim říká: „Vůbec si tĕchto klamných projevů nevšímejte. Pokračujte v plnĕní svých povinností a vraťte se domů, zpátky k Bohu.“

Verš

bibhṛyāc cen munir vāsaḥ
kaupīnācchādanaṁ param
tyaktaṁ na daṇḍa-pātrābhyām
anyat kiñcid anāpadi

Synonyma

bibhṛyāt — nosil by; cet — jestliže; muniḥsannyāsī; vāsaḥ — šaty; kaupīna — široký pás a spodní prádlo, jež nosí svĕtci; ācchādanam — zahalující; param — další; tyaktam — odložené; na — nikdy; daṇḍa — kromĕ své tyče; pātrābhyām — a nádoby na vodu; anyat — jiného; kiñcit — cokoliv; anāpadi — není-li nouzová situace.

Překlad

Chce-li mít sannyāsī na sobĕ nĕco víc než jen kaupīn, může si přes nĕj kolem pasu a boků omotat ještĕ jednu látku. Jinak pokud nenastane nouzová situace, by nemĕl mít nic než svou daṇḍu a nádobu na vodu.

Význam

Sannyāsī, kterého přitahuje hmotné vlastnictví, znehodnotí své uctívání Pána Kṛṣṇy.

Verš

dṛṣṭi-pūtaṁ nyaset pādaṁ
vastra-pūtaṁ pibej jalam
satya-pūtāṁ vaded vācaṁ
manaḥ-pūtaṁ samācaret

Synonyma

dṛṣṭi — zrakem; pūtam — když se přesvĕdčí, že je čisto; nyaset — mĕl by položit; pādam — nohu; vastra — přes svoje šaty; pūtam — filtrovanou; pibet — mĕl by pít; jalam — vodu; satya — pravdivostí; pūtām — čistá; vadet — mĕl by říkat; vācam — slova; manaḥ — ovĕřené myslí; pūtam — jako čisté; samācaret — mĕl by konat.

Překlad

Sādhu by mĕl položit nohu na zem až poté, co se očima přesvĕdčí, že tam nejsou žádní živí tvorové, například hmyz, které by mohl zašlápnout. Vodu by mĕl pít až poté, co ji přefiltruje přes cíp svých šatů, a říkat by mĕl jen slova čistá svou pravdivostí. Konat by mĕl také jen ty činnosti, které myslí pečlivĕ ovĕřil jako čisté.

Význam

Když sādhu kráčí, dává pozor, aby nezabil žádné malé tvory lezoucí po zemi. Také si filtruje vodu, kterou pije, přes látku, aby nespolkl malé vodní tvor. Říkat nepravdy jen pro uspokojení smyslů oddané službĕ škodí a je třeba se tomu vyhnout. Přednášení neosobní filosofie a oslavování smyslového požitku v hmotném svĕtĕ – včetnĕ požitku na nebeských planetách – znečišťuje srdce, a ti, kdo touží po dokonalosti v láskyplné službĕ Pánu, se toho musí stranit. Když se osoba vážnĕ zamyslí, může pochopit, že jiná činnost než oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi nemá v konečném smyslu cenu, a proto by se mĕl výhradnĕ vĕnovat očištĕnému jednání s vĕdomím Kṛṣṇy.

Verš

maunānīhānilāyāmā
daṇḍā vāg-deha-cetasām
na hy ete yasya santy aṅga
veṇubhir na bhaved yatiḥ

Synonyma

mauna — nemluvit zbytečnĕ; anīha — zanechat plodonosných činností; anila-āyāmāḥ — ovládat proces dýchání; daṇḍāḥ — přísná sebekázeň; vāk — hlasu; deha — tĕla; cetasām — mysli; na — ne; hi — jistĕ; ete — tyto druhy sebekáznĕ; yasya — jehož; santi — existují; aṅga — Můj milý Uddhavo; veṇubhiḥ — podle bambusových tyčí; na — nikdy; bhavet — je; yatiḥ — pravý sannyāsī.

Překlad

Toho, kdo nepřijal tři druhy sebekáznĕ – vyhýbat se zbytečnému mluvení, zbytečným činnostem a ovládat svůj životní vzduch, nelze v žádném případĕ považovat za sannyāsīho jen proto, že nosí bambusové tyče.

Význam

Slovo daṇḍa označuje tyč, kterou nosí členové stavu odříkání, a daṇḍa také označuje přísnou sebekázeň. Vaiṣṇavští sannyāsī přijímají tři bambusové tyče symbolizující zasvĕcení tĕla, mysli a slov službĕ Nejvyššímu Pánu. Zde Pán Kṛṣṇa říká, že muž musí nejprve přijmout tyto tři daṇḍy neboli principy sebekáznĕ (ovládání hlasu, tĕla a mysli) do svého nitra. Praktikování anilāyāmy (či prāṇāyāmy, usmĕrňování životního vzduchu) má ovládnout mysl a ten, kdo neustále myslí na službu Pánu Kṛṣṇovi, jistĕ dosáhl dokonalosti prāṇāyāmy. Skutečným vaiṣṇavským sannyāsīm se nikdo nestane tím, že bude nosit tři vnĕjší daṇḍy, aniž by si osvojil vnitřní daṇḍy v podobĕ tĕlesné, mentální a slovní sebekáznĕ. To zde Pán Kṛṣṇa vysvĕtluje.

V části Mahābhāraty zvané Haṁsa-gītā a v Upadeśāmṛtĕ Śrīly Rūpy Gosvāmīho se nacházejí pokyny týkající se sannyāsu. Podmínĕná duše, která přijme jen vnĕjší znaky tridaṇḍī-sannyāsu, nebude ve skutečnosti schopná ovládat smysly. Pokud nĕkdo přijme sannyās kvůli falešné slávĕ a bude předvádĕt svou svatost bez skutečné pokročilosti v kṛṣṇa-kīrtanu, Pánova vnĕjší energie jej brzy zničí.

Verš

bhikṣāṁ caturṣu varṇeṣu
vigarhyān varjayaṁś caret
saptāgārān asaṅkḷptāṁs
tuṣyel labdhena tāvatā

Synonyma

bhikṣām — milodary získané žebráním; caturṣu — u čtyř; varṇeṣu — společenských tříd podle zamĕstnání; vigarhyān — odporné, nečisté; varjayan — odmítající; caret — mĕl by jít do; sapta — sedmi; āgārān — domů; asaṅkḷptān — bez vypočítavosti či přání; tuṣyet — mĕl by se spokojit; labdhena — s tím, co získá; tāvatā — s právĕ tímto množstvím.

Překlad

Sannyāsī by se mĕl vyhýbat domům, které jsou znečištĕné a nedotknutelné, a bez předbĕžných propočtů by mĕl jít do sedmi domů a spokojit se s tím, co tam vyžebrá. Podle nutnosti může navštĕvovat členy každé ze čtyř společenských tříd.

Význam

Sādhu ve stavu odříkání může o jídlo a další tĕlesné nezbytnosti žebrat u přísných následovníků védské kultury. Podle védských pravidel by mĕl odříkavý svĕtec žebrat od brāhmaṇů, ale pokud mu hrozí hladovĕní, může jít ke kṣatriyům, potom k vaiśyům a dokonce i k śūdrům, pokud nejsou hříšní, jak zde vyjadřuje slovo vigarhyān. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje, že asaṅkḷptān znamená, že by nemĕl chodit do domů vybraných na základĕ úvah: „Tady mohu dostat prvotřídní jídlo. Tento dům má mezi žebrajícími výbornou povĕst.“ Má jít do sedmi domů bez rozlišování a spokojit se s čímkoliv, co tam dostane. Žebrat pro obživu by mĕl jen v tĕch domech, kde bydlí upřímní následovníci varṇāśramské kultury, kteří si vydĕlávají na živobytí poctivým způsobem a nedopouštĕjí se hříšných činností. Tyto hospodáře může žádat o almužny. Nikdy by nemĕl žebrat o obživu u tĕch, kdo se stavĕjí proti oddané službĕ Nejvyššímu Pánu, protože tato služba je hlavním cílem celé varṇāśramské kultury.

Lidé odporující védské kultuře vydávají zákony, které žebrání svĕtců kriminalizují. Tak urážejí a šikanují zbožné žebráky, které považují za obyčejné pobudy. Lenoch žebrající, aby nemusel pracovat, je jistĕ odsouzeníhodný, ale sādhu, který se oddal službĕ Pánu a praktikuje žebrání, aby rozvinul úplnou závislost na milosti Pána, by mĕl dostávat v lidské společnosti veškerou podporu. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje, že existují tři způsoby přijímání almužen. Mādhukara je proces napodobování včely, která sbírá trošku nektaru z každého kvĕtu. Takto sādhu přijímá trošku od každého, čímž předchází společenským konfliktům. Zde je zmínĕn proces asaṅkḷpta, kdy sādhu jde namátkou do sedmi domů a spokojí se s čímkoliv, co dostane. Prāk-praṇīta je proces výbĕru pravidelných dárců a žebrání obživy od nich. V této souvislosti Śrīla Vīrarāghava Ācārya popsal počáteční stádium sannyāsu zvané kuṭīcaka takto: Muž, který vstupuje do úvodní fáze sannyāsu, si nechává od svých dĕtí nebo od jiných příbuzných a dobrodinců postavit kuṭī neboli chýši pro meditaci. Vzdává se svĕtského dĕní, sedí ve své chýši a snaží se zůstávat nedotčený chtíčem, hnĕvem, chamtivostí, klamem a tak dále. Podle předepsaných pravidel usmĕrnĕného života přijímá tri-daṇḍu, koupe se s použitím nádoby na vodu, holí si hlavu (až na śikhu, copánek vlasů), pronáší mantru Gāyatrī na posvátné šňůře a obléká se do šafránových šatů. Pravidelnĕ se koupe, myje, provádí ācaman, pronáší japu, studuje Védy, dodržuje celibát a medituje o Pánu, a dĕti, přátelé a příbuzní mu pravidelnĕ dodávají potravu. Nepřijímá víc než holé životní nezbytnosti, a tak zůstává ve své chýši, dokud nedosáhne osvobození.

Verš

bahir jalāśayaṁ gatvā
tatropaspṛśya vāg-yataḥ
vibhajya pāvitaṁ śeṣaṁ
bhuñjītāśeṣam āhṛtam

Synonyma

bahiḥ — mimo mĕstské oblasti, na osamĕlé místo; jala — vody; āśayam — k nádrži; gatvā — poté, co odejde; tatra — tam; upaspṛśya — očištĕný stykem s vodou; vāk-yataḥ — bez mluvení; vibhajya — když řádnĕ rozdá; pāvitam — očištĕné; śeṣam — zbytky; bhuñjīta — mĕl by sníst; aśeṣam — beze zbytku; āhṛtam — vyžebrané.

Překlad

Sannyāsī by mĕl vzít vyžebrané jídlo, opustit zalidnĕné oblasti a jít k nĕjaké vodní nádrži na osamĕlém místĕ. Tam by se mĕl vykoupat, důkladnĕ si umýt ruce a část jídla rozdat tĕm, kteří o nĕ požádají. To vše by mĕl udĕlat mlčky. Potom by mĕl zbytky dokonale očistit a sníst vše na talíři, aniž by si nĕco nechal na pozdĕji.

Význam

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura vysvĕtluje, že sādhu by se nemĕl dohadovat s materialisty, pokud po nĕm budou část jeho jídla požadovat. Slovo vibhajya vyjadřuje, že se má vyhnout tomu, aby vznikl nĕjaký rozruch, a nĕco jim má dát. Potom by mĕl zbytky obĕtovat Pánu Viṣṇuovi a sníst vše na talíři, aniž by si nĕjaké jídlo schoval na pozdĕji. Slovo bahiḥ znamená, že sādhu by nemĕl jíst na veřejnosti, a vāg-yata znamená, že by mĕl jíst mlčky a meditovat přitom o milosti Pána.

Verš

ekaś caren mahīm etāṁ
niḥsaṅgaḥ saṁyatendriyaḥ
ātma-krīḍa ātma-rata
ātma-vān sama-darśanaḥ

Synonyma

ekaḥ — sám; caret — mĕl by putovat po; mahīm — Zemi; etām — této; niḥsaṅgaḥ — bez jakékoliv připoutanosti ke hmotĕ; saṁyata-indriyaḥ — zcela ovládající své smysly; ātma-krīḍaḥ — nadšený z realizace Nadduše; ātma-rataḥ — zcela spokojený díky duchovnímu pochopení; ātma-vān — neochvĕjný na duchovní úrovni; sama-darśanaḥ — hledící na všechno nezaujatĕ.

Překlad

Sādhu by mĕl sám putovat po Zemi, bez pout ke hmotĕ, se zcela ovládnutými smysly, stále nadšený a spokojený díky realizaci Nejvyššího Pána a vlastního já. Na vše by mĕl pohlížet nezaujatým pohledem a neochvĕjnĕ setrvávat na duchovní úrovni.

Význam

Ten, kdo si uchovává připoutanost k hmotnému smyslovému požitku, nemůže být neochvĕjný v pronášení Hare Kṛṣṇa. Jelikož je spoutaný iluzorními touhami, nedokáže plnĕ ovládat své smysly. Ve skutečnosti by mĕl vyhledávat útočištĕ v oddané službĕ Pánu Kṛṣṇovi čtyřiadvacet hodin dennĕ, protože touto službou setrvá v rámci duchovní reality. Když oddaný pronáší a poslouchá svatá jména Pána a také popisy Jeho slávy a zábav, přirozenĕ se vzdaluje hmotnému uspokojování smyslů. Dobrá společnost Pána Kṛṣṇy a Jeho oddaných automaticky odstraňuje zbytečnou hmotnou společnost a umožňuje plnit védské pokyny určené k povznesení podmínĕné duše z hmotné na osvobozenou úroveň vĕdomí Kṛṣṇy. Śrīla Rūpa Gosvāmī v této souvislosti uvádí ve své Upadeśāmṛtĕ (4):

dadāti pratigṛhṇāti
guhyam ākhyāti pṛcchati
bhuṅkte bhojayate caiva
ṣaḍ-vidhaṁ prīti-lakṣaṇam

„Dávat dary, přijímat dary, důvĕrnĕ vyjevovat mysl, důvĕrnĕ se dotazovat, přijímat prasādam a nabízet prasādam – to je šest projevů vzájemné lásky mezi oddanými.“

Ten, kdo se naučí tímto způsobem sdružovat s Pánovými oddanými, zůstane ochránĕný před znečištĕním v poodbĕ hmotného života. Díky čisté společnosti postupnĕ pochopí jméno, podobu, vlastnosti, společníky, zábavy a oddanou službu Pánu Śrī Kṛṣṇovi, a tak se ještĕ v tomto životĕ může stát obyvatelem duchovního svĕta. Ve společnosti čistých oddaných neexistuje znečištĕní hmotou ani prázdné rozhovory, protože všichni čistí oddaní jsou dvacet čtyři hodin dennĕ plnĕ zamĕstnaní láskyplnou službou Pánu. Díky vlivu tĕchto oddaných osoba vyvine nezaujatý pohled (sama-darśana) a všude uvidí realizované poznání vĕdomí Kṛṣṇy. Tím, jak začne chápat svůj vĕčný vztah s Pánem Kṛṣṇou, se z ní stane ātma-vān, osoba spočívající ve svém přirozeném postavení. Pokročilý vaiṣṇava, jenž si neustále vychutnává nálady láskyplné oddané služby a plní Pánovu misi na Zemi, je ātma-krīḍa, ten, kdo se tĕší ze života ve vnitřní energii Nejvyššího Pána. Pokročilého oddaného stále přitahuje Nejvyšší Pán a Jeho oddaní, a proto je ātma-rata, naprosto spokojený s neustálou oddanou službou. Tyto vznešené vlastnosti nemůže nikdo rozvinout, aniž by se stal čistým oddaným Pána Kṛṣṇy. Toho, kdo chová zášť vůči Pánu a Jeho oddaným, začne přitahovat špatná společnost, postupnĕ ztratí kontrolu nad smysly a spadne do sítĕ bezbožného života. Nespočet různých druhů neoddaných přípomíná vĕtve vyrůstající z jediného kmene zášti vůči Nejvyššímu Pánu, Kṛṣṇovi, a jejich společnosti je třeba se úzkostlivĕ vyhýbat.

Bez ryzí oddané služby Pánu osoba ztratí styk s touhou a misí Osobnosti Božství a přitahuje ji uctívání obdivuhodných výtvorů Pánovy matoucí energie v mužských a ženských podobách – polobohů, polobohyň, celebrit, politiků, prostitutek a podobnĕ. Pošetile považuje nĕco jiného než Pána Kṛṣṇu za svrchovanĕ úžasné. Pro ty, kdo chtĕjí zažít neomezenou krásu a radost, je Pán Kṛṣṇa ve skutečnosti jediným skutečným předmĕtem uctívání. Ten, kdo začne vážnĕ rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy, může realizovat transcendentální postavení Pána Kṛṣṇy a postupnĕ rozvinout všechny vlastnosti, o kterých mluví tento verš.

Verš

vivikta-kṣema-śaraṇo
mad-bhāva-vimalāśayaḥ
ātmānaṁ cintayed ekam
abhedena mayā muniḥ

Synonyma

vivikta — osamĕlé; kṣema — bezpečné; śaraṇaḥ — jeho obydlí; mat — na Mĕ; bhāva — neustálými myšlenkami; vimala — očištĕné; āśayaḥ — jeho vĕdomí; ātmānam — na duši; cintayet — mĕl by se soustředit; ekam — samotnou; abhedena — neodlišnou; mayā — ode Mĕ; muniḥ — mudrc.

Překlad

Mudrc sídlící na bezpečném a osamĕlém místĕ, s myslí očištĕnou neustálými myšlenkami na Mĕ, by se mĕl soustředit jen na duši a uvĕdomit si, že se ode Mĕ neliší.

Význam

Ten, jehož výlučnou činností je oddaná služba Pánu v jednom z pĕti základních vztahů, je čistý vaiṣṇava. Jelikož dosáhl pokročilého stádia lásky k Bohu, je schopný neustále opĕvovat slávu Pána a žádné hmotné překážky mu v tom nemohou zabránit. Nezajímá ho nic jiného než Pán Kṛṣṇa a nikdy si o sobĕ nemyslí, že se od Pána kvalitativnĕ liší. Ten, koho ještĕ přitahuje hrubohmotné tĕlo a jemnohmotná mysl, jež zahalují vĕčnou duši, se stále pokládá za odlišného od Nejvyšší Osobnosti Božství. Tuto mylnou představu vyvolává klamné ztotožňování se s hmotou. Osoba musí se smysly zbavenými znečištĕní hmotou sloužit Pánu, který je vládcem všech smyslů, a potom je její oddaná služba prostá všech nedokonalostí.

Ten, kdo ignoruje pokyny védské literatury, zbytečnĕ mrhá energií svých smyslů v iluzorních hmotných činnostech. Mylnĕ se domnívá, že se od Pána Kṛṣṇy liší, a proto si představuje, že v jeho zájmu je nĕco nezávislého na zájmu Pána. Tato osoba nemůže dosáhnout v životĕ klidu, protože hmotné pole činností se neustále mĕní rušivým vlivem času. Pokud oddaný začne rozvíjet nĕjaký jiný zájem než láskyplnou službu Pánu, naruší a převrátí to jeho meditaci o jeho jednotĕ s Pánem. Když se mysl odchýlí od lotosových nohou Pána, začnou se v ní zase výraznĕ projevovat duality hmotné přírody a oddaný se vrátí k činnostem založeným na třech hmotných kvalitách. Ten, kdo neochvĕjnĕ nespočívá ve svém vztahu s Nejvyšším Pánem, nemůže být prost strachu či neklidu a chybí mu útočištĕ u Pána Śrī Kṛṣṇy. Proto by mĕl vážnĕ rozjímat – jak popisuje tento verš – o své totožnosti malé částečky vĕdomí neodlišné od svrchovaného vĕdomí, Pána Kṛṣṇy. Takovým způsobem by mĕl získat neochvĕjné vĕdomí Kṛṣṇy.

Verš

anvīkṣetātmano bandhaṁ
mokṣaṁ ca jñāna-niṣṭhayā
bandha indriya-vikṣepo
mokṣa eṣāṁ ca saṁyamaḥ

Synonyma

anvīkṣeta — mĕl by vidĕt na základĕ pečlivého studia; ātmanaḥ — duše; bandham — pouto; mokṣam — osvobození; ca — také; jñāna — s poznáním; niṣṭhayā — díky neochvĕjnosti; bandhaḥ — pouto; indriya — smyslů; vikṣepaḥ — odchýlení se ke smyslovému požitku; mokṣaḥ — osvobození; eṣām — tĕchto smyslů; ca — a; saṁyamaḥ — úplné ovládání.

Překlad

Neochvĕjným poznáním by mĕl mudrc jasnĕ chápat povahu spoutaného a osvobozeného stavu duše. Pouto nastává, když se smysly odchýlí ke smyslovému požitku, a úplné ovládání smyslů představuje osvobození.

Význam

Toho, kdo pečlivĕ porozumí své vĕčné přirozenosti, již nebudou poutat okovy hmotné energie, a když se bude neustále vĕnovat službĕ Absolutní Pravdĕ, bude osvobozený. Tehdy ho již neklidné hmotné smysly nebudou moci stahovat do falešného vĕdomí, že je poživatelem na hmotné úrovni. Tato neochvĕjnost v ovládání smyslů osvobozuje od útrap hmotného smyslového požitku.

Verš

tasmān niyamya ṣaḍ-vargaṁ
mad-bhāvena caren muniḥ
viraktaḥ kṣudra-kāmebhyo
labdhvātmani sukhaṁ mahat

Synonyma

tasmāt — proto; niyamya — zcela ovládající; ṣaṭ-vargam — šest smyslů (zrak, sluch, čich, hmat, chuť a mysl); mat-bhāvena — díky vĕdomí Mĕ; caret — mĕl by žít; muniḥ — mudrc; viraktaḥ — odpoutaný; kṣudra — nepatrného; kāmebhyaḥ — od smyslového požitku; labdhvā — poté, co okusil; ātmani — ve vlastním já; sukham — štĕstí; mahat — velké.

Překlad

Proto by mĕl mudrc zcela ovládat pĕt smyslů a mysl svým vĕdomím Kṛṣṇy a poté, co okusil duchovní blaženost ve vlastním nitru, by mĕl žít odpoutaný od nepatrného hmotného uspokojování smyslů.

Verš

pura-grāma-vrajān sārthān
bhikṣārthaṁ praviśaṁś caret
puṇya-deśa-saric-chaila-
vanāśrama-vatīṁ mahīm

Synonyma

pura — velkomĕsta; grāma — mĕsta; vrajān — a pastviny; sa-arthān — ty, kdo pracují pro obživu tĕla; bhikṣā-artham — za účelem žebrání o almužny; praviśan — vstupující; caret — mĕl by putovat; puṇya — čistá; deśa — místa; sarit — s řekami; śaila — horami; vana — a lesy; āśrama-vatīm — vlastnící tato sídla; mahīm — Zemi.

Překlad

Mudrc by mĕl putovat na posvĕcená místa, podél tekoucích řek a samotou hor a lesů. Vstupovat do velkomĕst, mĕst a na pastviny a oslovovat obyčejné pracující lidi by mĕl jen proto, aby si vyžebral holé životní nezbytnosti.

Význam

Podle Śrīly Śrīdhara Svāmīho slovo pura označuje velkomĕsta a mĕsta s tržnicemi a dalšími obchodními podniky, zatímco grāma označuje vesnice, kde tato zařízení nejsou. Vānaprastha či sannyāsī, který se snaží zbavit připoutanosti ke hmotĕ, by se mĕl vyhýbat tĕm, kdo ve dne v noci pracují pro smyslový požitek, a oslovovat je jen proto, aby jim dal příležitost k nezbytnému dobročinnému jednání. Rozumí se, že oddaní kázající vĕdomí Kṛṣṇy po celém svĕtĕ jsou osvobozené duše, a proto neustále oslovují materialistické živé bytosti, aby je zamĕstnali oddanou službou Pánu Kṛṣṇovi. I tito kazatelé by se však mĕli přísnĕ vyhýbat stykům s materialistickým svĕtem, když to není skutečnĕ nezbytné pro šíření mise vĕdomí Kṛṣṇy. Pokyn zní, že materialistickým svĕtem by se nemĕl oddaný zabývat víc, než je nutné.

Verš

vānaprasthāśrama-padeṣv
abhīkṣṇaṁ bhaikṣyam ācaret
saṁsidhyaty āśv asammohaḥ
śuddha-sattvaḥ śilāndhasā

Synonyma

vānaprastha-āśrama — stavu vānaprastha; padeṣu — v postavení; abhīkṣṇam — vždy; bhaikṣyam — žebrání; ācaret — mĕl by provádĕt; saṁsidhyati — stane se duchovnĕ dokonalým; āśu — brzy; asammohaḥ — prostý klamu; śuddha — očištĕná; sattvaḥ — existence; śīla — získaným žebráním nebo pabĕrkováním; andhasā — jídlem.

Překlad

Človĕk ve stavu vānaprasthy by mĕl vždy přijímat milodary od druhých, protože tím se oprošťuje od klamu a brzy dosáhne dokonalosti v duchovním životĕ. Ten, kdo se živí takto pokornĕ nabytou potravou, ve skutečnosti očišťuje svou existenci.

Význam

V západních zemích jsou lidé vĕtšinou tak otupĕlí, že nedovedou rozlišit mezi žebrajícím sādhuem a obyčejným pobudou nebo hippiem. Žebrající sādhu se stále vĕnuje autorizované oddané službĕ Nejvyššímu Pánu a přijímá jen základní potřeby pro svou obživu. Autor této knihy si vzpomíná, jak se připojil ke společnosti pro vĕdomí Kṛṣṇy jako pyšný universitní student a jak se rychle naučil pokoře pomocí žebrání na ulici pro Kṛṣṇu. Tento proces není teoretický, ale skutečnĕ očišťuje naši existenci tím, že nás nutí vzdávat úctu všem ostatním. Oddaný nic nevyžebrá, není-li uctivý ke druhým. Také při žebrání nebude často jíst bohatá jídla. To je dobře, protože když je ovládnut jazyk, brzy se uklidní ostatní smysly. Vānaprastha by nikdy nemĕl zanechat očistného procesu žebrání o jídlo a obyčejní lidé by nemĕli pošetile stavĕt líného pobudu, který žije na úkor druhých, na stejnou úroveň se žebrajícím sādhuem plnícím vznešenĕjší povinnosti pro Nejvyššího Pána.

Verš

naitad vastutayā paśyed
dṛśyamānaṁ vinaśyati
asakta-citto viramed
ihāmutra-cikīrṣitāt

Synonyma

na — nikdy; etat — toto; vastutayā — jako konečnou realitu; paśyet — mĕl by vidĕt; dṛśyamānam — pozorované na vlastní oči; vinaśyati — je zničeno; asakta — bez připoutanosti; cittaḥ — jehož vĕdomí; viramet — mĕl by být odpoutaný; iha — v tomto svĕtĕ; amutra — a ve svém dalším životĕ; cikīrṣitāt — od činností konaných pro hmotný pokrok.

Překlad

Človĕk by nikdy nemĕl vidĕt jako konečnou realitu ty hmotné vĕci, které zjevnĕ zaniknou. S vĕdomím prostým připoutanosti ke hmotĕ by mĕl zanechat všech činností zamĕřených na hmotný pokrok v tomto i příštím životĕ.

Význam

Nĕkdo může pochybovat, jak může slušný človĕk zanechat rodinného života a žít jako žebrák živící se skrovnou potravou. Zde Pán odpovídá konstatováním, že na bohatá či chutná jídla – tak jako na všechny ostatní hmotné objekty včetnĕ samotného tĕla – by se nikdy nemĕlo hledĕt jako na konečnou realitu, jelikož tyto vĕci zjevnĕ zaniknou. Je třeba upustit od hmotných plánů na to, jak v tomto i příštím životĕ zlepšit kvalitu svého klamu.

Verš

yad etad ātmani jagan
mano-vāk-prāṇa-saṁhatam
sarvaṁ māyeti tarkeṇa
sva-sthas tyaktvā na tat smaret

Synonyma

yat — který; etat — tento; ātmani — v Nejvyšším Pánu; jagat — vesmír; manaḥ — myslí; vāk — řečí; prāṇa — a životním vzduchem; saṁhatam — tvořené; sarvam — všechno; māyā — hmotný klam; iti — takto; tarkeṇa — pomocí logiky; sva-sthaḥ — neochvĕjný ve vlastním já; tyaktvā — poté, co se vzdal; na — nikdy; tat — na to; smaret — mĕl by vzpomínat.

Překlad

Človĕk by mĕl logicky zvážit, že vesmír nacházející se v Pánu a jeho vlastní hmotné tĕlo složené z mysli, řeči a životního vzduchu jsou z konečného hlediska výtvory Pánovy matoucí energie. Takto spočívající ve vlastním já by se mĕl vzdát víry v tyto vĕci a již nikdy je neučinit předmĕtem své meditace.

Význam

Každá podmínĕná duše pokládá hmotný svĕt za předmĕt svého smyslového požitku, a proto považuje hmotné tĕlo za svou skutečnou totožnost. Slovo tyaktvā vyjadřuje, že se musí přestat mylnĕ ztotožňovat s hmotným svĕtem a hmotným tĕlem, protože obojí jsou jen výtvory Pánovy matoucí energie. Již nikdy by nemĕla meditovat o hmotném svĕtĕ a tĕle jako o předmĕtech smyslového požitku, ale mĕla by si udržovat vĕdomí Kṛṣṇy. Z hlediska vĕčnosti je tento svĕt iluzorní. Pánova hmotná energie postrádá vĕdomí, a proto nemůže být základem pravého štĕstí. Sám Nejvyšší Pán je jedinou bytostí s absolutním vĕdomím. Je absolutnĕ sobĕstačný a jako Viṣṇu, Osobnost Božství, zaujímá jedinečné postavení. Jedinĕ Viṣṇu nám může dát skutečnou dokonalost života, ne bezvýznamný bĕh hmotné přírody.

Verš

jñāna-niṣṭho virakto vā
mad-bhakto vānapekṣakaḥ
sa-liṅgān āśramāṁs tyaktvā
cared avidhi-gocaraḥ

Synonyma

jñāna — ve filosofickém poznání; niṣṭhaḥ — pohroužený; viraktaḥ — odpoutaný od vnĕjších projevů; — nebo; mat-bhaktaḥ — Můj oddaný; — nebo; anapekṣakaḥ — netoužící ani po osvobození; sa-liṅgān — s příslušnými obřady a vnĕjšími pravidly; āśramān — povinností týkajících se daných stavů; tyaktvā — vzdávající se; caret — mĕl by se chovat; avidhi-gocaraḥ — mimo rámec usmĕrňujících pravidel.

Překlad

Učený transcendentalista pohroužený v rozvoji poznání a tímto odpoutaný od vnĕjších objektů i Můj oddaný, který netouží ani po osvobození, zanedbávají povinnosti týkající se vnĕjších obřadů či vybavení. Jejich chování tedy přesahuje rámec usmĕrňujících pravidel.

Význam

Tento verš popisuje stádium paramahaṁsy, ve kterém již nejsou třeba žádné obřady, vnĕjší vybavení ani usmĕrňující pravidla. Dokonale realizovaný jñāna-yogī, jenž usiluje o osvobození, nebo – na vyšší úrovni – dokonalý oddaný Pána, jenž netouží ani po osvobození, již netouží jednat hmotným způsobem. Když osoba úplnĕ očistí svou mysl, nemůže se dopouštĕt hříšných činností. Usmĕrňující pravidla mají poskytovat vedení tĕm, kdo mají sklon jednat pod vlivem nevĕdomosti nebo pro své vlastní uspokojení, ale toho, kdo má dokonalé duchovní vĕdomí, již nic neomezuje. O tom zde Pán mluví. Ten, kdo má sklony řídit lehkovážnĕ nebo kdo nezná stav místních cest, potřebuje usmĕrnit důkladným silničním značením a policií vynucovaným dodržováním pravidel silničního provozu. Opatrný řidič, který místní cesty dobře zná, nepotřebuje policisty nebo rychlostní omezení a varovné dopravní značky určené pro ty, kdo cestu neznají. Čistý oddaný Pána si nepřeje nic než službu Pánu, a tak automaticky plní účel všech zákazů a příkazů, kterým je neustále vzpomínat na Kṛṣṇu a nikdy na Nĕj nezapomenout. Vznešené postavení oddaného paramahaṁsy by však nikdo nemĕl umĕle napodobovat, neboť to přivodí rychlý konec jeho duchovní kariéry.

V předchozích verších Pán obšírnĕ popsal různé obřady, vybavení a pravidla disciplíny pro jednotlivé duchovní stavy. Například sannyāsī nosí tri-daṇḍu a nádobu na vodu a jí a žije určitým způsobem. Oddaného paramahaṁsu, který se zcela vzdal veškeré připoutanosti a zájmů v hmotném svĕtĕ, již tyto vnĕjší znaky odříkání nepřitahují.

Verš

budho bālaka-vat krīḍet
kuśalo jaḍa-vac caret
vaded unmatta-vad vidvān
go-caryāṁ naigamaś caret

Synonyma

budhaḥ — byť inteligentní; bālaka-vat — jako dítĕ (nedbající na poctu a zostuzení); krīḍet — mĕl by se radovat ze života; kuśalaḥ — byť zkušený; jaḍa-vat — jako mentálnĕ zaostalý; caret — mĕl by jednat; vadet — mĕl by mluvit; unmatta-vat — jako šílenec; vidvān — byť velmi učený; go-caryām — neusmĕrnĕné chování; naigamaḥ — byť znalec védských pravidel; caret — mĕl by konat.

Překlad

Paramahaṁsa, ač velmi moudrý, by se mĕl radovat ze života jako dítĕ nedbající na poctu a zostuzení; ač velmi zkušený, mĕl by se chovat jako mentálnĕ zaostalá, nezpůsobilá osoba; ač velmi učený, mĕl by mluvit jako šílenec, a ač znalec védských pravidel, mĕl by jednat neusmĕrnĕným způsobem.

Význam

Paramahaṁsa-sannyāsī se obává, že by jeho mysl mohlo rozptýlit velkolepé oslavování, kterým lidé nĕkdy zahrnují dokonale seberealizovanou osobu, a proto skrývá své postavení způsobem popsaným v tomto verši. Seberealizovaná osoba se nesnaží uspokojovat lidové masy ani netouží po společenské prestiži, protože posláním jejího života je zůstat odpoutaná od hmotného svĕta a vždy tĕšit Nejvyššího Pána, Osobnost Božství. I když paramahaṁsa zanedbává obyčejná usmĕrňující pravidla, nikdy nejedná hříšnĕ či nemravnĕ. Zanedbává obřadní aspekty náboženských zvyklostí, jako je určitý způsob oblékání, konání jistých obřadů nebo podstupování určitých druhů askeze.

Čistí oddaní Pána, kteří zasvĕtili své životy šíření Pánova svatého jména, musí velmi dovednĕ představovat nauku o vĕdomí Kṛṣṇy způsobem, který bude lidem natolik příjemný, že ho přijmou. Kazatelé by se mĕli snažit popularizovat Pána Śrī Kṛṣṇu, aniž by si přitom ve jménu rozvoje misionářských činností budovali svou vlastní slávu. Paramahaṁsu, který se nevĕnuje šíření nauky o vĕdomí Kṛṣṇy, by však veřejné mínĕní nemĕlo vůbec zajímat.

Verš

veda-vāda-rato na syān
na pāṣaṇḍī na haitukaḥ
śuṣka-vāda-vivāde na
kañcit pakṣaṁ samāśrayet

Synonyma

veda-vāda — do karma-kāṇḍské části Véd; rataḥ — zapojený; na — nikdy; syāt — mĕl by být; na — ani; pāṣaṇḍī — ateista jednající v rozporu s védskými pokyny; na — ani; haitukaḥ — pouhý logik či skeptik; śuṣka-vāda — na nesmyslná témata; vivāde — v debatách; na — nikdy; kañcit — jakoukoliv; pakṣam — stranu; samāśrayet — mĕl by se stavĕt na.

Překlad

Oddaný by se nikdy nemĕl vĕnovat plodonosným obřadům uvedeným v karma-kāṇḍské části Véd a zároveň by se nemĕl stát ateistou, který jedná či hovoří v rozporu s védskými pokyny. Nemĕl by ani mluvit jako pouhý logik či skeptik a nestavĕt se na žádnou stranu v jalových debatách.

Význam

I když oddaný paramahaṁsa skrývá své vznešené postavení, i jemu jsou určité činnosti zakázané. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje, že kvůli utajování by se človĕk nemĕl stát duchem. Slovo pāsaṇḍa se vztahuje na ateistické filosofie oponující Védám, jako je například buddhismus, a haituka označuje osoby, které uznávají jedinĕ to, co lze prokázat svĕtskou logikou či experimenty. Jelikož celým účelem Véd je poznat to, co přesahuje hmotnou zkušenost, nemá skeptikova takzvaná logika pro duchovní pokrok žádný význam. Śrīla Jīva Gosvāmī nás v této souvislosti varuje, že oddaný by nemĕl číst ateistickou literaturu a to ani proto, aby si vybrousil argumenty proti ateismu. Této literatuře je třeba se zcela vyhýbat. Zde vyjmenované zakázané činnosti jsou pro rozvoj vĕdomí Kṛṣṇy natolik škodlivé, že by je oddaný nemĕl dĕlat ani naoko.

Verš

nodvijeta janād dhīro
janaṁ codvejayen na tu
ati-vādāṁs titikṣeta
nāvamanyeta kañcana
deham uddiśya paśu-vad
vairaṁ kuryān na kenacit

Synonyma

na — nikdy; udvijeta — mĕl by být rozrušený či vystrašený; janāt — kvůli jiným lidem; dhīraḥ — svĕtec; janam — jiné lidi; ca — také; udvejayet — mĕl by lekat či rozrušovat; na — nikdy; tu — jistĕ; ati-vādān — urážlivá či hrubá slova; titikṣeta — mĕl by tolerovat; na — nikdy; avamanyeta — mĕl by ponižovat; kañcana — kohokoliv; deham — tĕlu; uddiśya — kvůli; paśu-vat — jako zvíře; vairam — nepřátelství; kuryāt — mĕl by vytvářet; na — nikdy; kenacit — s kýmkoliv.

Překlad

Svĕtec by se nikdy nemĕl nechat vylekat či rozrušit jinými lidmi a sám by také nemĕl nikoho strašit ani rozrušovat. Mĕl by tolerovat urážky od druhých a sám nikdy nikoho neponižovat. S nikým by nemĕl vytvářet nepřátelství kvůli hmotnému tĕlu, protože by nebyl o nic lepší než zvíře.

Význam

Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil:

tṛṇād api su-nīcena
taror iva sahiṣṇunā
amāninā māna-dena
kīrtanīyaḥ sadā hariḥ

„Človĕk by mĕl pronášet svaté jméno Pána s pokornou myslí a považovat se za nižšího než tráva na ulici. Mĕl by být snášenlivĕjší než strom, bez jediné stopy falešné ctižádosti a připravený vzdávat veškerou úctu druhým. V tomto stavu mysli může pronášet svaté jméno Pána neustále.“

Vaiṣṇava by nikdy nemĕl rozrušovat jinou živou bytost svým tĕlem, myslí ani slovy. Mĕl by být vždy tolerantní a nikdy jiné neponižovat. I když vaiṣṇava může v zájmu Pána Kṛṣṇy používat sílu proti démonům, jak to dĕlal Arjuna, Hanumān a mnoho dalších velkých oddaných, co se týče vlastní slávy je velmi pokorný.

Verš

eka eva paro hy ātmā
bhūteṣv ātmany avasthitaḥ
yathendur uda-pātreṣu
bhūtāny ekātmakāni ca

Synonyma

ekaḥ — jeden; eva — vskutku; paraḥ — Nejvyšší; hi — jistĕ; ātmā — Osobnost Božství; bhūteṣu — ve všech tĕlech; ātmani — v živé bytosti; avasthitaḥ — sídlící; yathā — jako; induḥ — mĕsíc; uda — vody; pātreṣu — v různých nádržích; bhūtāni — všechna hmotná tĕla; eka — jednoho Nejvyššího Pána; ātmakāni — tvořená energií; ca — také.

Překlad

Jeden Nejvyšší Pán sídlí ve všech hmotných tĕlech a v duši každé bytosti. Tak jako se mĕsíc odráží v nesčetných vodních nádržích, je Nejvyšší Pán – byť jediný – přítomný v každém. Každé hmotné tĕlo je tedy v konečném smyslu tvořené energií jednoho Nejvyššího Pána.

Význam

Všechna hmotná tĕla tvoří tatáž hmotná příroda, která je v konečném smyslu energií jediného Nejvyššího Pána. Pocity nepřátelství vůči jakékoliv živé bytosti tedy nelze nijak ospravedlnit. Praví představitelé Boha při svém konání Pánovy mise na Zemi nechovají vůči nikomu zášť nebo nepřátelství, ani když je napadají lidé, kteří do očí bijícím způsobem porušují Boží zákony. Každá živá bytost je v konečném smyslu synem Boha a Bůh je přítomný v tĕle každé bytosti. Svĕtci by proto mĕli být velmi obezřetní, i když jednají s tou nejbezvýznamnĕjší osobou či bytostí.

Verš

alabdhvā na viṣīdeta
kāle kāle ’śanaṁ kvacit
labdhvā na hṛṣyed dhṛtimān
ubhayaṁ daiva-tantritam

Synonyma

alabdhvā — když nezíská; na — ne; viṣīdeta — mĕl by být sklíčený; kāle kāle — v různých dobách; aśanam — jídlo; kvacit — jakékoliv; labdhvā — když získá; na — ne; hṛṣyet — mĕl by se radovat; dhṛti-mān — pevný v odhodlání; ubhayam — obojí (jak získání, tak nezískání dobrého jídla); daiva — svrchované moci Boha; tantritam — pod kontrolou.

Překlad

Nikdo by nemĕl být sklíčený, když občas nezíská vhodné jídlo, a nemĕl by se radovat, když se mu dostane jídla v hojnosti. Mĕl by být pevný ve svém odhodlání a chápat, že obĕ situace jsou pod kontrolou Boha.

Význam

Chceme si užívat hmotného tĕla, a proto nám rozmanité hmotné zážitky přinášejí pomíjivé štĕstí a nevyhnutelné utrpení. Pošetile se domníváme, že jsme sami vládci a konatelé a kvůli tomuto falešnému egoismu jsme vydáni na pospas prchavým pocitům hmotného tĕla a mysli.

Verš

āhārārthaṁ samīheta
yuktaṁ tat-prāṇa-dhāraṇam
tattvaṁ vimṛśyate tena
tad vijñāya vimucyate

Synonyma

āhāra — jíst; artham — s cílem; samīheta — mĕl by se snažit; yuktam — vhodné; tat — osoby; prāṇa — životní síly; dhāraṇam — udržování; tattvam — duchovní pravdĕ; vimṛśyate — rozjímá o; tena — díky té síle mysli, smyslů a životního vzduchu; tat — tuto pravdu; vijñāya — když pochopí; vimucyate — je osvobozený.

Překlad

Je-li třeba, mĕl by človĕk vyvinout úsilí, aby si obstaral dostatek jídla, protože udržovat zdraví je nutné a vhodné za všech okolností. Když jsou smysly, mysl a životní vzduch v dobré kondici, je možné rozjímat o duchovní pravdĕ a jejím pochopením dosáhnout osvobození.

Význam

Pokud jídlo nepřijde k človĕku samo od sebe nebo žebráním po troškách, mĕl by vyvinout úsilí, aby se udržel naživu a aby jeho duchovní program nebyl narušen. Pokud mají osoby rozvíjející duchovní život mysl a tĕlo oslabené podvýživou, obvykle si nedovedou udržet stálé soustředĕní na pravdu. Na druhou stranu přejídání se je pro duchovní pokrok velkou překážkou a je třeba se ho vzdát. Slovo āhārārtham v tomto verši se vztahuje na jedení pouze za tím účelem, aby byl človĕk způsobilý pro duchovní pokrok, a neospravedlňuje nadbytečné shromažďování či skladování takzvaných almužen. Pokud nĕkdo střádá víc, než je nutné pro jeho duchovní program, stanou se nadbytky velkou přítĕží, která ho bude stahovat na hmotnou úroveň.

Verš

yadṛcchayopapannānnam
adyāc chreṣṭham utāparam
tathā vāsas tathā śayyāṁ
prāptaṁ prāptaṁ bhajen muniḥ

Synonyma

yadṛcchayā — samy od sebe; upapanna — získané; annam — jídlo; adyāt — mĕl by jíst; śreṣṭham — prvotřídní; uta — nebo; aparam — nekvalitní; tathā — podobnĕ; vāsaḥ — odĕvy; tathā — podobnĕ; śayyām — lůžkoviny; prāptam prāptam — cokoliv je automaticky nabyté; bhajet — mĕl by přijmout; muniḥ — mudrc.

Překlad

Jídlo, oblečení a lůžkoviny, které přijdou samy od sebe, by mĕl mudrc přijmout, ať jsou prvotřídní nebo nekvalitní.

Význam

Nĕkdy mudrc dostane bez jakéhokoliv úsilí mnoho vynikajícího jídla a jindy se před ním objeví jídlo bez chuti. Nemĕlo by ho rozradostnit, když je mu podáno přepychové pohoštĕní, a také by nemĕl rozhnĕvanĕ odmítat obyčejné jídlo, které přijde samo od sebe. Pokud nepřijde vůbec žádné jídlo, musí vynaložit nĕjaké úsilí, jak uvádí minulý verš, aby předešel hladovĕní. Z tĕchto veršů zjevnĕ vyplývá, že i duchovnĕ pokročilý mudrc musí mít notnou dávku zdravého rozumu.

Verš

śaucam ācamanaṁ snānaṁ
na tu codanayā caret
anyāṁś ca niyamāñ jñānī
yathāhaṁ līlayeśvaraḥ

Synonyma

śaucam — celková čistota; ācamanam — očišťování si rukou vodou; snānam — koupel; na — ne; tu — jistĕ; codanayā — násilím; caret — mĕl by konat; anyān — jiné; ca — také; niyamān — pravidelné povinnosti; jñānī — ten, kdo má realizované poznání Mĕ; yathā — jako; aham — Já; līlayā — na základĕ vlastní touhy; īśvaraḥ — Nejvyšší Pán.

Překlad

Tak jako Já, Nejvyšší Pán, ze své svobodné vůle konám pravidelné povinnosti, mĕl by ten, kdo má realizované poznání Mĕ, udržovat celkovou čistotu, očišťovat si ruce vodou, koupat se a plnit další usmĕrňující povinnosti ne pod vlivem násilí, ale z vlastní svobodné vůle.

Význam

Když Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, sestupuje do hmotného svĕta, obvykle dodržuje védská usmĕrňující pravidla, aby dával správný příklad lidstvu. Pán jedná ze své svobodné vůle, neboť Nejvyšší Osobnost Božství nemůže nikdo k ničemu nutit ani pobízet. Podobnĕ jñānī, seberealizovaná duše, neochvĕjnĕ setrvává na duchovní úrovni, která přesahuje hmotné tĕlo, a proto by mĕl konat usmĕrňující povinnosti spojené s hmotným tĕlem ze své svobodné vůle, a ne jako služebník usmĕrňujících pravidel. Seberealizovaná duše je služebníkem Pána Kṛṣṇy, ne usmĕrňujících pravidel. Přesto transcendentalista přísnĕ plní pravidelné povinnosti pro potĕšení Nejvyššího Pána. Jinými slovy ten, kdo je pokročilý v láskyplné oddané službĕ Pánu Kṛṣṇovi, jedná spontánnĕ podle vůle Nejvyššího. Ten, kdo si dokonale osvojil duchovní realizaci, se nemůže stát služebníkem hmotného tĕla nebo usmĕrňujících pravidel týkajících se hmotného tĕla. Tento verš a podobné výroky védských písem by se však nemĕly z nevĕdomosti mylnĕ vykládat tak, aby ospravedlňovaly nemorální, náladové chování. Pán Kṛṣṇa probírá stádium paramahaṁsy, s nímž nemají lidé připoutaní k hmotnému tĕlu nic společného a nemĕli by využívat jeho jedinečných privilegií a statutu.

Verš

na hi tasya vikalpākhyā
yā ca mad-vīkṣayā hatā
ā-dehāntāt kvacit khyātis
tataḥ sampadyate mayā

Synonyma

na — ne; hi — jistĕ; tasya — realizované osoby; vikalpa — nĕčeho oddĕleného od Kṛṣṇy; ākhyā — vnímání; — které vnímání; ca — také; mat — Mĕ; vīkṣayā — realizovaným poznáním; hatā — je zničené; ā — dokud; deha — tĕla; antāt — smrt; kvacit — nĕkdy; khyātiḥ — toto vnímání; tataḥ — tehdy; sampadyate — získává stejný majestát; mayā — se Mnou.

Překlad

Realizovaná duše již nevidí nic jako oddĕlené ode Mĕ, protože její realizované poznání Mĕ zničilo toto klamné vnímání. Jelikož hmotné tĕlo a mysl byly dříve na toto vnímání zvyklé, nĕkdy se může zdánlivĕ znovu objevit, ale v čase smrti získává seberealizovaná duše stejný majestát jako Já.

Význam

Ve 32. verši této kapitoly Pán Kṛṣṇa vysvĕtlil, že všechny hmotné a duchovní objekty jsou expanze Jeho energie. Díky realizovanému poznání Pána se človĕk zbavuje klamu, že cokoliv, kdekoliv, kdykoliv může být od Pána Kṛṣṇy oddĕlené. Pán Kṛṣṇa však také vysvĕtlil, že je třeba udržovat hmotné tĕlo a mysl způsobilé pro oddanou službu; proto lze vidĕt i seberealizovanou duši, jak nĕkdy přijímá či odmítá určité podmínky či objekty v tomto svĕtĕ. Toto krátkodobé, zdánlivé odchýlení pozornosti k nĕčemu jinému, než je Kṛṣṇa, nemĕní osvobozené postavení seberealizované duše, jež v čase smrti získává stejný majestát jako Pán Kṛṣṇa v duchovním svĕtĕ. Funkcí klamu je oddĕlovat živou bytost od Pána Kṛṣṇy, ale krátkodobý a příležitostný výskyt duality v chování či v uvažování čistého oddaného ho nikdy neoddĕluje od Pána. Není to skutečný klam, protože neplní základní funkci klamu – neoddĕluje duši od Pána Kṛṣṇy.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura popisuje seberealizované oddané takto. Pánův oddaný se nepovažuje za trvalého obyvatele hmotného svĕta, protože nevidí nic oddĕlené od Pána Kṛṣṇy. Každým okamžikem ho pohání touha sloužit Pánu Kṛṣṇovi. Tak jako lidé vyhledávající smyslový požitek tráví čas tím, že si zajišťují vlastní potĕšení, oddaní celý den neúnavnĕ zajišťují svou oddanou službu Pánu Kṛṣṇovi. Nemají proto čas jednat jako materialističtí požitkáři. Obyčejným lidem to může připadat, že čistý oddaný vidí nĕco oddĕlenĕ od Kṛṣṇy, ale on ve skutečnosti neochvĕjnĕ setrvává ve svém postavení osvobozené duše a má zaručené, že získá duchovní tĕlo v království Boha. Bĕžní materialisté často nechápou činnosti Pánova čistého oddaného, a tak si myslí, že je stejný jako oni a snaží se jeho postavení snižovat. Na konci života však Pánovi oddaní získávají podstatnĕ rozdílné výsledky než obyčejní materialisté.

Verš

duḥkhodarkeṣu kāmeṣu
jāta-nirveda ātmavān
ajijñāsita-mad-dharmo
muniṁ gurum upavrajet

Synonyma

duḥkha — utrpení; udarkeṣu — v tom, co přináší jako svůj budoucí výsledek; kāmeṣu — v uspokojování smyslů; jāta — zrozená; nirvedaḥ — odpoutanost; ātma-vān — toužící po duchovní dokonalosti v životĕ; ajijñāsita — ten, kdo vážnĕ nezkoumal; mat — Mĕ; dharmaḥ — proces dosažení; munim — moudrého; gurum — duchovního učitele; upavrajet — mĕl by vyhledat.

Překlad

Ten, kdo je odpoutaný od uspokojování smyslů, jelikož ví, že vede k utrpení, a kdo touží po duchovní dokonalosti, ale vážnĕ nezkoumal proces vedoucí k dosažení Mĕ, by mĕl vyhledat pravého a učeného duchovního mistra.

Význam

V předchozích verších Pán Kṛṣṇa popsal povinnosti toho, kdo vyvinul dokonalé poznání. Nyní probírá situaci toho, kdo se s touhou po seberealizaci odpoutal od hmotného života, ale dokonalé poznání nauky o vĕdomí Kṛṣṇy mu chybí. Tato odpoutaná osoba toužící po seberealizaci musí přistoupit k lotosovým nohám pravého duchovního učitele nauky o vĕdomí Kṛṣṇy a potom rychle dospĕje na úroveň dokonalého chápání. Ten, kdo má vážný zájem smĕřovat k duchovní dokonalosti, by mĕl bez váhání přijmout standardní disciplínu nutnou pro dosažení nejvyšší dokonalosti v životĕ.

Verš

tāvat paricared bhaktaḥ
śraddhāvān anasūyakaḥ
yāvad brahma vijānīyān
mām eva gurum ādṛtaḥ

Synonyma

tāvat — tak dlouho; paricaret — mĕl by sloužit; bhaktaḥ — oddaný; śraddhā-vān — s velkou vírou; anasūyakaḥ — bez závisti; yāvat — dokud; brahma — duchovní poznání; vijānīyāt — jasnĕ zrealizuje; mām — Mĕ; eva — zajisté; gurum — duchovního mistra; ādṛtaḥ — s velkou úctou.

Překlad

Dokud oddaný nemá jasnĕ zrealizované duchovní poznání, mĕl by stále s velkou vírou a úctou a bez závisti prokazovat osobní službu guruovi, který se ode Mĕ neliší.

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura ve svých modlitbách Gurv-aṣṭaka uvádí: yasya prasādād bhagavat-prasādaḥ – milost Nejvyššího Pána se získává milostí pravého duchovního mistra. Oddaný, jehož jeho guru požehnal duchovním poznáním, se kvalifikuje pro přímou účast v misi Nejvyšší Osobnosti Božství. Śrīla Prabhupāda vždy zdůrazňoval, že služba duchovnímu mistrovi v odloučení, šíření mise gurua, je nejvyšší formou oddané služby. Slovo paricaret v tomto verši označuje prokazování osobní služby duchovnímu mistrovi. To znamená, že ten, kdo jasnĕ nezrealizoval učení svého duchovního mistra, by se mĕl zdržovat v jeho tĕsné blízkosti, aby nepoklesl do klamu, ale ten, kdo milostí svého duchovního mistra získal realizované poznání, může expandovat jeho misi cestováním po svĕtĕ a kázáním nauky o vĕdomí Kṛṣṇy.

Verš

yas tv asaṁyata-ṣaḍ-vargaḥ
pracaṇḍendriya-sārathiḥ
jñāna-vairāgya-rahitas
tridaṇḍam upajīvati
surān ātmānam ātma-sthaṁ
nihnute māṁ ca dharma-hā
avipakva-kaṣāyo ’smād
amuṣmāc ca vihīyate

Synonyma

yaḥ — ten, kdo; tu — ale; asaṁyata — když neovládl; ṣaṭ — šest; vargaḥ — druhů znečištĕní; pracaṇḍa — dravých; indriya — smyslů; sārathiḥ — vozataj, inteligence; jñāna — poznání; vairāgya — a odpoutanosti; rahitaḥ — bez; tri-daṇḍam — stav sannyāsa; upajīvati — využívající pro obživu; surān — uctívané polobohy; ātmānam — své vlastní já; ātma-stham — sídlícího v jeho nitru; nihnute — popírá; mām — Mĕ; ca — také; dharma- — ničící náboženské zásady; avipakva — ještĕ nezničené; kaṣāyaḥ — znečištĕní; asmāt — z tohoto svĕta; amuṣmāt — z příštího života; ca — také; vihīyate — je ztracený, na scestí.

Překlad

Ten, kdo neovládl šest podob klamu (chtíč, hnĕv, chamtivost, vzrušení, pýchu a omámenost), jehož inteligence, vůdce smyslů, je nesmírnĕ připoutaná k hmotným vĕcem, jemuž chybí poznání a odpoutanost, jenž přijímá stav sannyās proto, aby si opatřil živobytí, jenž popírá uctívané polobohy, své vlastní já a Nejvyššího Pána ve svém nitru a tak ničí všechny náboženské zásady a jenž je stále nakažený znečištĕním hmotou, se nachází na scestí a je ztracený v tomto i v příštím životĕ.

Význam

Zde Pán Kṛṣṇa odsuzuje pseudo-sannyāsī, kteří přijali stav odříkání kvůli smyslovému požitku, zatímco stále projevují všechny příznaky hrubohmotného klamu. Falešné předvádĕní sannyāsu inteligentní následovníci védských zásad nikdy neuznávají. Takzvaní sannyāsī, kteří podrývají všechny védské náboženské zásady, se nĕkdy stávají slavnými mezi pošetilci, ale jen podvádĕjí sami sebe i své stoupence. Tito podvodní sannyāsī nejsou nikdy skutečnĕ zapojení do láskyplné oddané služby Pánu Kṛṣṇovi.

Verš

bhikṣor dharmaḥ śamo ’hiṁsā
tapa īkṣā vanaukasaḥ
gṛhiṇo bhūta-rakṣejyā
dvijasyācārya-sevanam

Synonyma

bhikṣoḥsannyāsīho; dharmaḥ — hlavní náboženská zásada; śamaḥ — vyrovnanost; ahiṁsā — nenásilí; tapaḥ — askeze; īkṣā — rozlišování (mezi tĕlem a duší); vana — v lese; okasaḥ — toho, kdo žije, vānaprasthy; gṛhiṇaḥ — hospodáře; bhūta-rakṣā — poskytování útočištĕ všem živým bytostem; ijyā — provádĕní obĕtí; dvi-jasyabrahmacārīho; ācārya — duchovnímu učiteli; sevanam — služba.

Překlad

Hlavními náboženskými povinnostmi sannyāsīho jsou vyrovnanost a nenásilí, zatímco pro vānaprasthu je nejdůležitĕjší askeze a filosofické chápání rozdílu mezi tĕlem a duší. Hlavními povinnostmi hospodáře jsou poskytovat útočištĕ všem živým bytostem a provádĕt obĕti a brahmacārī především slouží duchovnímu učiteli.

Význam

Brahmacārī žije v āśramu duchovního učitele a osobnĕ asistuje ācāryovi. Hospodářům se obvykle svĕřuje provádĕní obĕtí a uctívání Božstev a mĕli by zaopatřovat živobytí všem živým bytostem. Vānaprastha musí jasnĕ chápat rozdíl mezi tĕlem a duší, aby udržel svou úroveň odříkání, a mĕl by také podstupovat askezi. Sannyāsī by mĕl plnĕ soustředit své tĕlo, mysl i slova na seberealizaci. Jelikož díky tomu dosáhl vyrovnané mysli, je nejlepším dobrodincem všech živých bytostí.

Verš

brahmacaryaṁ tapaḥ śaucaṁ
santoṣo bhūta-sauhṛdam
gṛhasthasyāpy ṛtau gantuḥ
sarveṣāṁ mad-upāsanam

Synonyma

brahma-caryam — celibát; tapaḥ — askeze; śaucam — čistota mysli bez připoutanosti či odporu; santoṣaḥ — úplná spokojenost; bhūta — vůči všem živým bytostem; sauhṛdam — přátelství; gṛhasthasya — hospodáře; api — také; ṛtau — ve vhodnou dobu; gantuḥ — přistoupení k manželce; sarveṣām — všech lidských bytostí; mat — Mĕ; upāsanam — uctívání.

Překlad

Hospodář může mít sex se svou manželkou jen v dobĕ předepsané pro plození dĕtí. Jinak by mĕl praktikovat celibát, askezi, čistotu mysli a tĕla, spokojenost ve svém přirozeném postavení a přátelství vůči všem živým bytostem. Všichni lidé bez ohledu na společenské postavení či zamĕstnání mají uctívat Mĕ.

Význam

Sarveṣāṁ mad-upāsanam vyjadřuje, že všichni následovníci varṇāśramského systému musí uctívat Pána Kṛṣṇu nebo riskují, že ze svého postavení poklesnou. Śrīmad-Bhāgavatam (11.5.3) uvádí: na bhajanty avajānanti sthānād bhraṣṭāḥ patanty adhaḥ – i když může být osoba pokročilá v provádĕní védských obřadů a zvyklostí, neuctívá-li Nejvyššího Pána, nepochybnĕ poklesne.

Ti, kdo se nacházejí v gṛhastha-āśramu, nemají oprávnĕní bezmeznĕ využívat svou potenci a užívat si života jako prasata a psi. Zbožný hospodář by mĕl v předepsanou dobu a na předepsaném místĕ přistoupit ke své manželce a pro potĕšení Nejvyššího Pána zplodit svaté dítĕ. Jinak je zde výslovnĕ uvedeno, že hospodář musí dodržovat celibát tak jako všichni ostatní členové pokročilé lidské civilizace. Slovo śaucam se vztahuje na čistotu mysli a tĕla a kromĕ toho nepřítomnost připoutanosti a odporu. Ten, kdo s vírou uctívá Boha jako nejvyššího vládce, zažívá santoṣu, úplnou spokojenost v každé situaci, do které ho Pán umístí. Když vidí Pána Kṛṣṇu v nitru každé bytosti, stává se z nĕho bhūta-suhṛt, dobrodinec všech.

Verš

iti māṁ yaḥ sva-dharmeṇa
bhajen nityam ananya-bhāk
sarva-bhūteṣu mad-bhāvo
mad-bhaktiṁ vindate dṛḍhām

Synonyma

iti — takto; mām — Mĕ; yaḥ — ten, kdo; sva-dharmeṇa — svými předepsanými povinnostmi; bhajet — uctívá; nityam — vždy; ananya-bhāk — aniž by uctíval cokoliv nebo kohokoliv jiného; sarva-bhūteṣu — ve všech živých bytostech; mat — Mĕ; bhāvaḥ — vĕdom si; mat-bhaktim — oddané služby Mnĕ; vindate — dosahuje; dṛḍhām — neochvĕjné.

Překlad

Ten, kdo Mĕ uctívá konáním svých předepsaných povinností, nemá jiný předmĕt uctívání a je si stále vĕdom Mé přítomnosti ve všech živých bytostech, dosahuje neochvĕjné oddané služby Mnĕ.

Význam

V tomto verši je jasnĕ vysvĕtleno, že láskyplná oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi je konečným cílem celého varṇāśramského systému, který Pán dopodrobna vysvĕtluje. V každém společenském stavu či třídĕ je třeba být oddaným Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a uctívat jen Jeho. Pravý duchovní mistr je představitelem Pána Kṛṣṇy a uctívání ācāryi jde přímo k lotosovým nohám Pána. Obyčejným hospodářům sice nĕkdy védské pokyny nařizují uctívat určité polobohy či předky, ale přesto by mĕl mít každý na pamĕti, že Pán Kṛṣṇa sídlí ve všech živých bytostech. To je uvedeno zde: sarva-bhūteṣu mad-bhāvaḥ. Pánovi čistí oddaní uctívají jedinĕ Pána a ti, kdo nejsou schopni dospĕt na úroveň čisté oddané služby, by mĕli alespoň meditovat o Osobnosti Božství v nitru polobohů a všech ostatních živých bytostí s pochopením, že všechny náboženské procesy mají v konečném smyslu tĕšit Pána. V průbĕhu misionářské práce musí i čistí oddaní jednat s představiteli vlád a jinými významnými členy společnosti a nĕkdy tyto osoby chválí a podvolují se jejich pokynům. Jelikož ale neustále meditují o Pánu Kṛṣṇovi, jenž sídlí jako Nadduše v srdci každé bytosti, jednají pro Jeho potĕšení a ne pro potĕšení jakékoliv obyčejné lidské bytosti. Také ti, kdo mají co do činĕní s různými polobohy při plnĕní svých povinností v rámci varṇāśramy, by mĕli vidĕt Pána jako základ všeho a při všech činnostech by se mĕli soustředit na Jeho potĕšení. Toto životní stádium se nazývá láska k Bohu a přivádí živou bytost ke skutečnému osvobození.

Verš

bhaktyoddhavānapāyinyā
sarva-loka-maheśvaram
sarvotpatty-apyayaṁ brahma
kāraṇaṁ mopayāti saḥ

Synonyma

bhaktyā — láskyplnou službou; uddhava — Můj milý Uddhavo; anapāyinyā — nezlomnou; sarva — všech; loka — svĕtů; mahā-īśvaram — Nejvyšší Pán; sarva — všeho; utpatti — příčina stvoření; apyayam — a zničení; brahma — Absolutní Pravda; kāraṇam — příčina vesmíru; — ke Mnĕ; upayāti — dospĕje; saḥ — on.

Překlad

Můj milý Uddhavo, jsem Nejvyšší Pán všech svĕtů a tvořím i ničím tento vesmír, jelikož jsem jeho konečnou příčinou. Jsem tedy Absolutní Pravda a ten, kdo Mĕ uctívá neselhávající oddanou službou, dospĕje ke Mnĕ.

Význam

První zpĕv Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.11) popisuje, že Pán Kṛṣṇa je poznáván ve třech aspektech – jako neosobní Brahman, lokalizovaná Paramātmā a nakonec jako Nejvyšší Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇa, zdroj všeho. Pán Kṛṣṇa vtahuje impersonalistické filosofy do paprsků svého tĕla, před dokonalými yogīmi se zjevuje jako Pán srdce a své čisté oddané nakonec přivádí zpátky do svého sídla k vĕčnému životu v blaženosti a poznání.

Verš

iti sva-dharma-nirṇikta-
sattvo nirjñāta-mad-gatiḥ
jñāna-vijñāna-sampanno
na cirāt samupaiti mām

Synonyma

iti — takto; sva-dharma — konáním svých předepsaných povinností; nirṇikta — když očistil; sattvaḥ — svou existenci; nirjñāta — když zcela pochopil; mat-gatiḥ — Mé svrchované postavení; jñāna — poznáním písem; vijñāna — a realizovaným poznáním duše; sampannaḥ — obdařený; na cirāt — v blízké budoucnosti; samupaiti — zcela dosáhne; mām — Mĕ.

Překlad

Kdo takto očistil svou existenci konáním svých předepsaných povinností, kdo plnĕ chápe Mé svrchované postavení a kdo je obdařený poznáním písem a realizovaným poznáním, ke Mnĕ velmi brzy dospĕje.

Verš

varṇāśramavatāṁ dharma
eṣa ācāra-lakṣaṇaḥ
sa eva mad-bhakti-yuto
niḥśreyasa-karaḥ paraḥ

Synonyma

varṇāśrama-vatām — následovníků varṇāśramského systému; dharmaḥ — náboženský princip; eṣaḥ — tento; ācāra — náležitým chováním podle autorizované tradice; lakṣaṇaḥ — charakterizovaný; saḥ — toto; eva — jistĕ; mat-bhakti — s oddanou službou Mnĕ; yutaḥ — spojený; niḥśreyasa — nejvyšší dokonalost života; karaḥ — dávající; paraḥ — nejvyšší.

Překlad

Lidé následující tento varṇāśramský systém přijímají náboženské zásady v souladu s autorizovanými tradicemi správného chování. Jsou-li tyto varṇāśramské povinnosti zasvĕceny Mnĕ v rámci láskyplné služby, udílejí nejvyšší dokonalost života.

Význam

Podle varṇāśramského systému mají příslušníci různých tříd a stavů mnoho tradičních povinností, jako je uctívání předků kvůli jejich záchranĕ před případnými hříšnými reakcemi. Všechny tyto védské obřady, obĕti, askeze a tak dále je třeba obĕtovat lotosovým nohám Pána Śrī Kṛṣṇy. Tehdy se stanou transcendentálními prostředky návratu domů, zpátky k Bohu. Vĕdomí Kṛṣṇy neboli láskyplná služba Pánu Śrī Kṛṣṇovi je jinými slovy podstatou pokrokového lidského života.

Verš

etat te ’bhihitaṁ sādho
bhavān pṛcchati yac ca mām
yathā sva-dharma-saṁyukto
bhakto māṁ samiyāt param

Synonyma

etat — toto; te — tobĕ; abhihitam — popsané; sādho — ó svatý Uddhavo; bhavān — ty; pṛcchati — ptal ses; yat — co; ca — a; mām — Mne; yathā — pomocí čeho; sva-dharma — své předepsané povinnosti; saṁyuktaḥ — dokonale plnící; bhaktaḥ — oddaný; mām — ke Mnĕ; samiyāt — může dospĕt; param — k Nejvyššímu.

Překlad

Můj milý svatý Uddhavo, nyní jsem ti v odpovĕď na tvoji otázku popsal, jak se může Můj oddaný dokonale plnící své předepsané povinnosti vrátit ke Mnĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství.

Význam

Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k osmnácté kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Popis varṇāśrama-dharmy“.