Skip to main content

KAPITOLA SEDMNÁCTÁ

Kṛṣṇův popis varṇāśramského zřízení

Dříve přijal Nejvyšší Pán Śrī Kṛṣṇa podobu Haṁsy a oslavoval povinnosti brahmacārīch a gṛhasthů. V této kapitole Pán Kṛṣṇa pro Uddhavu tato témata rozvíjí.

Když se Uddhava ptá Śrī Kṛṣṇy na povinnosti společenských tříd a duchovních stavů ve varṇāśramské společnosti, Pán odpovídá, že v prvním vĕku, Satya-yuze, byla jen jedna společenská třída, zvaná haṁsa. V onom vĕku se lidé automaticky od samého narození vĕnovali čisté oddané službĕ a jelikož byl každý ve všech ohledech dokonalý, vĕku se také říkalo Kṛta-yuga. Védy byly tehdy projevené v podobĕ posvátné slabiky oṁ a Nejvyšší Pán byl vnímán v mysli v podobĕ čtyřnohého býka zosobňujícího náboženství. Neexistovaly žádné formální postupy obĕti a nehřešící lidé, přirozenĕ tíhnoucí k askezi, jednoduše meditovali o osobní podobĕ Pána. V následujícím vĕku, Tretā-yuze, se ze srdce Nejvyšší Osobnosti Božství projevily tři Védy a z nich trojí ohňová obĕť. Tehdy vzešel z Pánových tĕlesných údů systém čtyř vareṇ a čtyř āśramů předepisující hmotné a duchovní povinnosti pro různé členy společnosti. V závislosti na svém původu z vyšších a nižších částí Pánova tĕla byly jednotlivé společenské skupiny obdařeny vyššími a nižšími vlastnostmi. Po dokončení tohoto popisu vykládá Pán Kṛṣṇa povahy členů každé ze čtyř vareṇ a také tĕch, kdo se nacházejí mimo nĕ. Rovnĕž popisuje vlastnosti lidí všeobecnĕ.

Členové vyšších tříd jsou způsobilí pro druhé zrození. Poté, co obdrží při zasvĕcení posvátnou šňůru, by mĕli odejít žít do guru-kuly, domova duchovního učitele. Student (brahmacārī) by se mĕl s uklidnĕnou myslí pohroužit do studia Véd. Mĕl by mít spletené vlasy a má zakázáno si bĕlit zuby, připravit si pohodlné sedadlo, mluvit když se myje nebo vymĕšuje, stříhat si vlasy a nehty a kdykoliv vypouštĕt semeno. Musí pravidelnĕ bĕhem tří přechodných dob každého dne provádĕt uctívání a bez závisti oddanĕ sloužit svému duchovnímu učiteli. Brahmacārī musí nabídnout guruovi veškeré jídlo i jiné vĕci, které vyžebrá. Pro vlastní obživu přijímá jakékoliv zbytky od Pána, které dostane. Mĕl by jako nízko postavený služebník masírovat duchovnímu učiteli nohy, uctívat ho, vyhýbat se veškerému smyslovému požitku a striktnĕ dodržovat slib celibátu. Myslí, tĕlem a slovy by mĕl uctívat Nejvyššího Pána v podobĕ Nadduše způsobem, který mu je předepsaný. Brahmacārīm se absolutnĕ nedovoluje hledĕt na ženy, dotýkat se jich a vĕnovat se rozhovorům či zábavám ve společnosti žen. Udržovat čistotu a obřadnĕ se omývat vodou by mĕli členové všech duchovních stavů společnosti. Každému se také doporučuje neustále si připomínat, že Nejvyšší Osobnost Božství je Nejvyšší Duší v srdcích všech bytostí.

Po prostudování všech aspektů Véd může brāhmaṇa, který má hmotné touhy, požádat svého duchovního učitele o svolení a vstoupit do rodinného života. Pokud žádné hmotné touhy nemá, může se stát vānaprasthou nebo sannyāsīm. Z jednoho duchovního stavu do dalšího se má přecházet v náležitém pořadí. Ten, kdo se chce stát hospodářem, by si mĕl vzít ženu, která pochází ze stejné společenské třídy, nemá tĕlesné vady a je ponĕkud mladší než on.

Závaznými povinnostmi členů tří tříd dvojzrozených – brāhmaṇů, kṣatriyů a vaiśyů – je uctívat Pána, studovat Védy a rozdávat milodary. Přijímání milodarů, vyučování druhých a konání obĕtí pro druhé jsou výsady brāhmaṇů. Pokud si nĕjaký brāhmaṇa myslí, že tato zamĕstnání znečišťují jeho vĕdomí, může se živit sbĕrem zrní na polích. Pokud brāhmaṇu znepokojuje chudoba, může z nutnosti přijmout zamĕstnání kṣatriyi nebo vaiśyi, ale nikdy by nemĕl přijmout zamĕstnání śūdry. V podobné situaci může kṣatriya přijmout zamĕstnání vaiśyi a vaiśya zamĕstnání śūdry. Jakmile však stav nouze pomine, nehodí se dále si vydĕlávat na živobytí nižším zamĕstnáním. Brāhmaṇa, který si náležitĕ osvojil své povinnosti, odmítá všechny bezvýznamné hmotné touhy, vždy slouží vaiṣṇavům a nachází se pod ochranou Nejvyšší Osobnosti Božství. Hospodář by mĕl každý den studovat Védy a zaopatřovat své svĕřence penĕzi, které si vydĕlal poctivým zamĕstnáním. Mĕl by v co nejvyšší míře uctívat Pána konáním obřadních obĕtí. Nakonec může hospodář, odpoutaný od hmotného života a neochvĕjný v oddanosti Nejvyššímu Pánu, přijmout stav vānaprasthy, aby se mohl plnĕ vĕnovat uctívání Pána. Má-li odrostlého syna, může přijmout rovnou sannyās, stav odříkání. Ti, kdo nadmíru touží po ženách, neumĕjí správnĕ rozlišovat a nesmírnĕ lnou k majetku, si však budou neustále dĕlat starosti o blaho svých příbuzných a jsou odsouzeni k tomu, aby se v příštím životĕ narodili v nižším druhu života.

Sloka 1-2:
Śrī Uddhava řekl: Můj milý Pane, dříve jsi popsal zásady oddané služby, kterou by mĕli praktikovat následovníci varṇāśramského zřízení a dokonce i obyčejní, nedisciplinovaní lidé. Můj milý Pane s lotosovýma očima, mi prosím vysvĕtli, jak mohou všechny lidské bytosti konáním svých předepsaných povinností dosáhnout láskyplné služby Tobĕ.
Sloka 3-4:
Můj milý Pane s mocnými pažemi, dříve jsi ve své podobĕ Pána Haṁsy vyložil Pánu Brahmovi náboženské zásady, které svým následovníkům přinášejí nejvyšší štĕstí. Můj drahý Mādhavo, od té doby již uplynulo mnoho času a to, co jsi učil, brzy prakticky zanikne, ó přemožiteli nepřátel.
Sloka 5-6:
Můj drahý Pane Acyuto, na Zemi a dokonce ani ve shromáždĕní Pána Brahmy, kde přebývají zosobnĕné Védy, neexistuje jiný vykladač, stvořitel a ochránce svrchovaných náboženských zásad než Ty. Kdo tedy toto ztracené poznání znovu vysloví, až Ty, můj drahý Pane Madhusūdano, který jsi samotným stvořitelem, ochráncem a vykladačem duchovního poznání, opustíš Zemi?
Sloka 7:
Proto Tĕ prosím, můj Pane, jelikož jsi znalcem všech náboženských zásad, popiš mi lidské bytosti, jež mohou následovat cestu láskyplné služby Tobĕ, a jak se má tato služba konat.
Sloka 8:
Śrī Śukadeva Gosvāmī řekl: Takto se Śrī Uddhava, nejlepší z oddaných, vyptával Pána. Když Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, vyslechl jeho otázku, s potĕšením mu pro dobro všech podmínĕných duší vyložil ty náboženské zásady, které jsou vĕčné.
Sloka 9:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Uddhavo, tvá otázka je vĕrná náboženským zásadám a tedy povznáší k nejvyšší dokonalosti života, čisté oddané služby, jak obyčejné lidské bytosti, tak následovníky varṇāśramského systému. Nyní ode Mne prosím slyš o tĕchto svrchovaných náboženských zásadách.
Sloka 10:
Na počátku, v Satya-yuze, existovala jen jedna společenská třída zvaná haṁsa, k níž patřily všechny lidské bytosti. V onom vĕku jsou všichni lidé čistými oddanými Pána od narození, a proto učenci nazývají tento první vĕk Kṛta-yugou neboli vĕkem, kdy jsou všechny náboženské povinnosti splnĕné dokonalým způsobem.
Sloka 11:
V Satya-yuze je nerozdĕlená Véda vyjádřená slabikou oṁ a Já jsem jediný předmĕt všech mentálních činností. Projevuji se jako čtyřnohý býk zosobňující náboženství, a tak Mĕ lidé Satya-yugy, neochvĕjní ve své askezi a prostí všech hříchů, uctívají jako Pána Haṁsu.
Sloka 12:
Ó nanejvýš požehnaný, na počátku Tretā-yugy se z Mého srdce, které je sídlem životního vzduchu, projevilo védské poznání ve třech dílech – jako Ṛg, Sāma a Yajur. Z tohoto poznání jsem se potom zjevil Já jako tři druhy obĕtí.
Sloka 13:
V Tretā-yuze se z vesmírné podoby Osobnosti Božství projevily čtyři společenské třídy. Brāhmaṇové vzešli z Pánova obličeje, kṣatriyové z Pánových paží, vaiśyové z Pánových stehen a śūdrové z nohou této velkolepé podoby. Každá společenská třída se poznala podle svých povinností a chování.
Sloka 14:
Stav manželského života pochází z beder Mé vesmírné podoby a studenti v celibátu z Mého srdce. Stav života v ústraní v lese pochází z Mé hrudi a stav odříkání se nachází v hlavĕ Mé vesmírné podoby.
Sloka 15:
Různé třídy podle zamĕstnání a společenské stavy se objevily v lidské společnosti na základĕ nižších a vyšších povah projevených při zrození každého jedince.
Sloka 16:
Klid, sebeovládání, askeze, čistota, spokojenost, tolerance, upřímná přímočarost, oddanost Mnĕ, milostivost a pravdomluvnost jsou přirozené vlastnosti brāhmaṇů.
Sloka 17:
Dynamická moc, tĕlesná síla, odhodlanost, hrdinství, tolerance, štĕdrost, velké úsilí, stálost, oddanost brāhmaṇům a vůdcovství jsou přirozené vlastnosti kṣatriyů.
Sloka 18:
Víra ve védskou civilizaci, oddanost rozdávání milodarů, jednání bez pokrytectví, služba brāhmaṇům a neutuchající touha hromadit víc a víc penĕz jsou přirozené vlastnosti vaiśyů.
Sloka 19:
Upřímná služba brāhmaṇům, kravám, polobohům a dalším osobnostem hodným uctívání a úplná spokojenost s čímkoliv, co si takto vyslouží, jsou přirozené vlastnosti śūdrů.
Sloka 20:
Špinavost, nepoctivost, zlodĕjství, bezvĕrectví, zbytečné hádky, chtíč, hnĕv a dychtĕní tvoří povahu tĕch, kdo jsou v nejnižším postavení mimo varṇāśramský systém.
Sloka 21:
Nenásilí, pravdomluvnost, poctivost, touha po štĕstí a blahobytu pro všechny ostatní a oproštĕnost od chtíče, hnĕvu a chamtivosti patří k povinnostem všech členů společnosti.
Sloka 22:
Dvojzrozený člen společnosti získává druhé zrození sledem očistných obřadů, jež vrcholí zasvĕcením do Gāyatrī. Na pokyn duchovního učitele má sídlit v jeho āśramu a s ovládnutou myslí pečlivĕ studovat védskou literaturu.
Sloka 23:
Brahmacārī by se mĕl pravidelnĕ odívat pásem z trávy a šaty z jelení kůže. Má nosit rozcuchané vlasy, tyč a nádobu na vodu a mají ho zdobit korálky akṣa a posvátná šňůra. V ruce by mĕl nosit čistou trávu kuśa a nikdy nepřijímat pohodlná či smyslům příjemná sedadla. Nemĕl by si zbytečnĕ leštit zuby ani bĕlit a žehlit odĕvy.
Sloka 24:
Brahmacārī by mĕl zachovávat mlčení když se koupe, jí, účastní se obĕtních obřadů, provádí japu nebo vymĕšuje. Nemĕl by si stříhat nehty a holit vlasy a chlupy, včetnĕ podpaží a ohanbí.
Sloka 25:
Ten, kdo žije jako brahmacārī a dodržuje slib celibátu, by nikdy nemĕl vypouštĕt semeno. Pokud shodou okolností semeno vyteče samovolnĕ, mĕl by se okamžitĕ vykoupat ve vodĕ, ovládnout dech pomocí prāṇāyāmy a pronášet mantru Gāyatrī.
Sloka 26:
Očištĕný brahmacārī má s neochvĕjným vĕdomím uctívat boha ohnĕ, slunce, ācāryu, krávy, brāhmaṇy, gurua, starší ctihodné osoby a polobohy. Toto uctívání má vykonávat při východu a západu slunce, bez mluvení, tichým či polohlasným pronášením vhodných manter.
Sloka 27:
Je třeba vĕdĕt, že ācārya jsem vlastnĕ Já, a nikdy se mu nesmí projevovat jakákoliv neúcta. Nikdo by ho nemĕl považovat za obyčejného človĕka a závidĕt mu, protože je zástupcem všech polobohů.
Sloka 28:
Ráno a večer by mĕl žák žebrat jídlo i jiné vĕci a přinést je duchovnímu učiteli. Mĕl by se umĕt ovládat a pak přijímat to, co mu ācārya přidĕlí.
Sloka 29:
Když žák slouží duchovnímu učiteli, mĕl by setrvávat v postavení pokorného služebníka. Když tedy guru nĕkam jde, služebník by mĕl jít pokornĕ za ním. Když guru ulehne ke spánku, má i služebník ulehnout nedaleko, a když se guru probudí, má služebník sedĕt poblíž nĕho, masírovat mu lotosové nohy a prokazovat další podobné služby. Když guru sedí na svém āsanu, služebník by mĕl stát poblíž se sepjatýma rukama a očekávat jeho pokyn. Takto by mĕl žák vždy uctívat duchovního mistra.
Sloka 30:
Dokud student nedokončí své védské vzdĕlávání, mĕl by být zamĕstnaný v āśramu duchovního učitele, mĕl by se zříkat jakéhokoliv hmotného smyslového požitku a neporušovat slib celibátu (brahmacaryu).
Sloka 31:
Pokud si student-brahmacārī přeje vystoupit na planetu Maharloku či Brahmaloku, mĕl by odevzdat všechny své činnosti duchovnímu učiteli a za dodržování mocného slibu trvalého celibátu se vĕnovat vyššímu védskému studiu.
Sloka 32:
Když je takto žák díky službĕ duchovnímu učiteli osvícený védským poznáním a oproštĕný ode všech hříchů a duality, mĕl by Mĕ uctívat jako Nadduši, jak se objevuji v ohni, duchovním mistrovi, jeho vlastním nitru a ve všech živých bytostech.
Sloka 33:
Svobodní muži – sannyāsī, vānaprasthové a brahmacārī – by se nikdy nemĕli stýkat se ženami skrze pohledy, doteky, rozmlouvání, žertování či zábavu. Také by se nikdy nemĕli sdružovat s jakoukoliv živou bytostí, která se vĕnuje pohlavnímu styku.
Sloka 34-35:
Můj milý Uddhavo, celková čistota, mytí si rukou, koupele, duchovní služby ráno, v poledne a večer, uctívání Mĕ, navštĕvování svatých míst, pronášení japy, vyhýbání se tomu, co je nedotknutelné, nepoživatelné a nehodné diskuse a vĕdomí Mé přítomnosti jako Nadduše ve všech živých bytostech jsou principy, jimiž by se mĕli řídit všichni členové společnosti pomocí usmĕrňování mysli, slov a tĕla.
Sloka 36:
Brāhmaṇa dodržující velký slib celibátu září jako oheň a vážnou askezí spaluje na popel sklon k hmotnému jednání. Je zbaven znečištení hmotnými touhami a stává se Mým oddaným.
Sloka 37:
Brahmacārī, který dokončil své védské vzdĕlání a chce vstoupit do rodinného života, by mĕl duchovního mistra náležitĕ odmĕnit, vykoupat se, ostříhat si vlasy, vhodnĕ se obléci a tak dále. Pak se může s guruovým svolením vrátit domů.
Sloka 38:
Brahmacārī, který si chce splnit své hmotné touhy, by mĕl žít doma s rodinou a hospodář, který chce očistit své vĕdomí, by mĕl odejít do lesa. Očištĕný brāhmaṇa by však mĕl přijmout stav odříkání. Ten, kdo Mi není odevzdaný, by mĕl postupnĕ přecházet z jednoho āśramu do druhého a nikdy nejednat jinak.
Sloka 39:
Ten, kdo chce založit rodinu, by si mĕl vzít ženu ze své kasty, která je bezúhonná a mladší než on. Chce-li mít více manželek, musí si je vzít po první svatbĕ a každá z nich by mĕla být vždy následné nižší kasty.
Sloka 40:
Všichni dvojzrození – tedy brāhmaṇové, kṣatriyové i vaiśyové – musí provádĕt obĕti, studovat védskou literaturu a rozdávat milodary. Jen brāhmaṇové však přijímají milodary, učí védskému poznání a provádĕjí obĕti v zastoupení druhých.
Sloka 41:
Brāhmaṇa, který bere v úvahu to, že přijímání milodarů od ostatních zničí jeho askezi, duchovní vliv a slávu, se má živit zbylými dvĕma druhy brāhmaṇského zamĕstnání, totiž vyučováním védského poznání a konáním obĕtí. Pokud má brāhmaṇa za to, že i tato dvĕ zamĕstnání ohrožují jeho duchovní postavení, pak má sbírat zrní zanechané na polích a žít bez jakékoliv závislosti na ostatních.
Sloka 42:
Tĕlo brāhmaṇy není určené k tomu, aby se tĕšil z nepatrného hmotného požitku. Když místo toho se bude brāhmaṇa díky přijetí obtížné askeze v tomto životĕ po smrti tĕšit z nekonečného štĕstí.
Sloka 43:
Brāhmaṇa-hospodář by mĕl zůstávat spokojený v mysli tím, že sbírá zbytky zrní na polích a v tržnicích. Mĕl by žít podle velkodušných náboženských zásad, s vĕdomím pohrouženým ve Mnĕ, a nevytvářet si vlastní touhy. Takto může žít ve svém domovĕ, aniž by k nĕmu byl nadmíru připoutaný, a dosáhnout tak osvobození.
Sloka 44:
Tak jako loď zachrání ty, kdo spadli do oceánu, Já velmi brzy zachráním přede všemi pohromami ty, kdo pomáhají brāhmaṇům a oddaným trpícím chudobou.
Sloka 45:
Tak jako vůdčí sloní samec chrání všechny ostatní slony ve svém stádĕ a zároveň i sám sebe, musí nebojácný král jako otec chránit všechny obyvatele včetnĕ sebe před nesnázemi.
Sloka 46:
Pozemský král, jenž sebe i všechny obyvatele chrání tak, že ze svého království odstraňuje všechny hříchy, si bude jistĕ užívat s Pánem Indrou v letadlech zářících jako slunce.
Sloka 47:
Pokud se brāhmaṇa nemůže uživit plnĕním svých bĕžných povinností, a proto trpí, může přijmout zamĕstnání obchodníka a zbavit se bídy kupováním a prodáváním hmotných vĕcí. Pokud má stále velkou nouzi i jako obchodník, může vzít do ruky meč a přijmout zamĕstnání kṣatriyi. Za žádných okolností ale nemůže zaujmout postavení psa přijetím obyčejného pána.
Sloka 48:
Král nebo jiný člen vládnoucího řádu, jemuž k zaopatření nestačí jeho obvyklé zamĕstnání, může jednat jako vaiśya, může se živit lovem nebo může jednat jako brāhmaṇa a učit druhé védskému poznání. Za žádných okolností ale nesmí přijmout povolání śūdry.
Sloka 49:
Vaiśya neboli obchodník, který se nemůže uživit, má možnost přijmout zamĕstnání śūdry, a śūdra, který si nemůže najít pána, může dĕlat jednoduché práce jako například vyrábĕt koše a rohože ze slámy. Každý člen společnosti, který v nouzi přijal nižší zamĕstnání, však musí tĕchto náhradních činností zanechat, když nesnáze pominou.
Sloka 50:
Gṛhastha by mĕl dennĕ uctívat mudrce studiem Véd, předky pronášením mantry svadhā, polobohy pronášením svāhā, všechny živé bytosti nabízením části svého jídla a lidské bytosti nabízením obilí a vody. Mĕl by polobohy, mudrce, předky, živé bytosti a lidské bytosti chápat jako projevy Mé energie a dennĕ provádĕt tĕchto pĕt obĕtí.
Sloka 51:
Hospodář by mĕl pohodlnĕ zaopatřovat ty, kdo na nĕm závisejí, pomocí penĕz, které přijdou samy od sebe nebo které získává poctivým plnĕním svých povinností. Podle svých možností by mĕl provádĕt obĕti a další náboženské obřady.
Sloka 52:
Hospodář starající se o mnoho na nĕm závisejících příbuzných by k nim nemĕl hmotnĕ přilnout a nemĕl by se také dostat do mentálnĕ narušeného stavu a považovat sám sebe za pána. Inteligentní hospodář by mĕl vidĕt, že veškeré možné budoucí štĕstí je stejnĕ dočasné jako to, co již zažil.
Sloka 53:
Společnost dĕtí, manželky, příbuzných a přátel je jako krátké setkání cestovatelů. S každou zmĕnou tĕla je každý ode všech tĕchto společníků odloučen, tak jako s koncem snu ztrácí vše, co v nĕm vlastnil.
Sloka 54:
Osvobozená duše by mĕla po hlubokém zvážení situace žít ve svém domovĕ jako host, bez jakýchkoli vlastnických nároků či falešného ega. Pak nebude spoutaná a zapletená do domácích záležitostí.
Sloka 55:
Oddaný hospodář, který Mĕ uctívá plnĕním svých rodinných povinností, může zůstat doma, odejít na nĕjaké svaté místo nebo, má-li zodpovĕdného syna, přijmout sannyās.
Sloka 56:
Hospodář, jehož mysl je však připoutaná k domovu a jehož proto ruší nutkavé touhy užívat si svých penĕz a dĕtí, jenž prahne po ženách, má lakotnou mentalitu a pošetile si myslí: „Všechno je moje a já jsem vším,“ je jistĕ spoutaný klamem.
Sloka 57:
„Ó moji nebozí staří rodiče, má manželka s pouhým nemluvnĕtem v náručí a mé ostatní malé dĕti? Beze mĕ nemají vůbec nikoho, kdo by je ochránil, a budou nesnesitelnĕ trpĕt. Jak mohou mí nebozí příbuzní beze mĕ žít?“
Sloka 58:
Kvůli své pošetilosti tedy hospodář se srdcem přemoženým připoutaností k rodinĕ není nikdy spokojený. Za neustálé meditace o svých příbuzných umírá a vstupuje do temnoty nevĕdomosti.