Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 11.13.32

Verš

yo jāgare bahir anukṣaṇa-dharmiṇo ’rthān
bhuṅkte samasta-karaṇair hṛdi tat-sadṛkṣān
svapne suṣupta upasaṁharate sa ekaḥ
smṛty-anvayāt tri-guṇa-vṛtti-dṛg indriyeśaḥ

Synonyma

yaḥ — živá bytost, která; jāgare — v bdĕlém stavu; bahiḥ — vnĕjší; anukṣaṇa — krátkodobé; dharmiṇaḥ — vlastnosti; arthān — tĕlo a mysl a jejich zážitky; bhuṅkte — vychutnává si; samasta — všemi; karaṇaiḥ — smysly; hṛdi — v mysli; tat-sadṛkṣān — zážitky podobné tĕm bĕhem bdĕní; svapne — ve snech; suṣupte — ve stavu hlubokého spánku beze snů; upasaṁharate — noří se do nevĕdomosti; saḥ — ona; ekaḥ — jedna; smṛti — pamĕti; anvayāt — sledem; tri-guṇa — tří stavů: bdĕlosti, snĕní a spánku beze snů; vṛtti — činnosti; dṛk — vidící; indriya — smyslů; īśaḥ — stává se pánem.

Překlad

Když živá bytost bdí, vychutnává si všemi smysly prchavé charakteristiky hmotného tĕla a mysli; když sní, zažívá nĕco podobného v mysli, a bĕhem hlubokého spánku beze snů se všechny tyto zážitky pohrouží do nevĕdomosti. Vzpomínáním na sled bdĕní, snĕní a hlubokého spánku a rozjímáním o nich může živá bytost pochopit, že je bĕhem všech tĕchto tří stavů vĕdomí stále jedna a je transcendentální. Tak se stane pánem smyslů.

Význam

Ve 30. verši této kapitoly Pán Kṛṣṇa zmínil, že se osoba musí odpoutat od hmotné duality náležitými prostředky, které nyní Pán vysvĕtluje. Nejprve může vzít v úvahu výše uvedené tři fáze vĕdomí a pak pochopit své transcendentální postavení duchovní duše. Osoba prožívá dĕtství, jinošství, dospívání, dospĕlost, střední vĕk a stáří a bĕhem všech tĕchto období má zážitky v bdĕlém stavu a ve snech. Pomocí rozvážné inteligence může pochopit, jak za hlubokého spánku postrádá vĕdomí, a tak mít zážitek nepřítomnosti vĕdomí zprostředkovaný inteligencí.

Nĕkdo může namítat, že v bdĕlém stavu vnímají smysly ave snech vnímá mysl. Zde však Pán říká: indriyeśaḥ – živá bytost je ve skutečnosti pánem smyslů a mysli, i když se dočasnĕ stala obĕtí jejich vlivu. Prostřednictvím vĕdomí Kṛṣṇy může obnovit své právoplatné postavení pána mentálních a smyslových schopností. Živá bytost je v konečném smyslu tím, kdo má zážitky neboli pozorovatelem tří stavů vĕdomí, protože si své zážitky v všech tĕchto stavech dokáže zapamatovat. Vzpomíná si: „Ve snu jsem vidĕl mnoho vĕcí a potom můj sen skončil a nevidĕl jsem nic. Teď se probouzím.“ Tomuto bĕžnému zážitku rozumí každý, a tak může každý pochopit, že jeho pravá totožnost se liší od hmotného tĕla a mysli.