Skip to main content

KAPITOLA DVANÁCTÁ

Nad askezí a poznáním

Tato kapitola popisuje, jak slavná je společnost svĕtců a jak jedinečná je čistá láska obyvatel Vṛndāvanu.

Společnost oddaných sādhuů ničí připoutanost duše k hmotnému životu a umožňuje podrobit si dokonce i Nejvyššího Pána, Kṛṣṇu. Tohoto výsledku není možné dosáhnout prostřednictvím yogy, filosofie sāṅkhyi, bĕžných náboženských povinností, studia písem, askeze, odříkání, činnostmi zvanými iṣṭā a pūrtam, rozdávání milodarů, dodržování postních slibů, uctívání Božstva, tajných manter, navštĕvování svatých míst nebo svĕdomitého následování základních či vedlejších usmĕrňujících zásad. V každém vĕku se vyskytují démoni, netvoři, ptáci a zvířata podléhající kvalitám vášnĕ a nevĕdomosti a také lidské bytosti v kategoriích obchodníků, žen, dĕlníků, bezkastovních a tak dále, jež nemohou studovat védská písma. Ti všichni se však díky očistnému účinku společnosti oddaných mohou dostat do svrchovaného sídla Osobnosti Božství, zatímco bez této svaté společnosti mohou i lidé, kteří vyvíjejí velmi vážné úsilí v yoze, sāṅkhyové analýze, rozdávání milodarů, dodržování slibů a života ve stavu odříkání, zůstat nezpůsobilými dosažení Nejvyšší Osobnosti Božství.

Mladé dívky z Vraji neznaly pravou totožnost Pána Kṛṣṇacandry a považovaly Ho za svého milence, který jim poskytne požitek. Přesto vlivem svého neustálého sdružování se se Śrī Kṛṣṇou dospĕly k nejvyšší Absolutní Pravdĕ, které nemohou dosáhnout ani velcí polobozi jako Brahmā. Tyto mladé ženy z Vṛndāvanu projevovaly k Pánu Kṛṣṇovi tak hlubokou připoutanost, že jejich mysli, překypující extází z toho, že jsou s Ním, vnímaly celou noc strávenou v Jeho společnosti jako pouhý zlomek sekundy. Když však Akrūra odvezl Śrī Kṛṣṇu s Baladevou do Mathury, gopīm pak každá noc bez Nĕho připadala stejnĕ dlouhá jako celý vĕk polobohů. Odloučení od Pána Kṛṣṇy je tak soužilo, že si kromĕ Jeho návratu nedovedly představit nic jiného, z čeho by mohly být šťastné. To je jedinečná vznešenost jejich čisté lásky k Bohu.

Poté, co Nejvyšší Pán, Śrī Kṛṣṇa, takto poučil Uddhavu, doporučil mu, aby za účelem dosažení Absolutní Pravdy přestal brát ohled na to, co je zbožné a co bezbožné podle śruti a smṛti, a místo toho aby se uchýlil k příkladu žen z Vṛndāvanu.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
na rodhayati māṁ yogo
na sāṅkhyaṁ dharma eva ca
na svādhyāyas tapas tyāgo
neṣṭā-pūrtaṁ na dakṣiṇā
vratāni yajñaś chandāṁsi
tīrthāni niyamā yamāḥ
yathāvarundhe sat-saṅgaḥ
sarva-saṅgāpaho hi mām

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; na rodhayati — neovládá; mām — Mĕ; yogaḥ — systém aṣṭāṅga-yogy; na — ani; sāṅkhyam — analytické studium hmotných prvků; dharmaḥ — bĕžná zbožnost, jako například nenásilí; eva — jistĕ; ca — také; na — ani; svādhyāyaḥ — pronášení Véd; tapaḥ — askeze; tyāgaḥ — stav odříkání; na — ani; iṣṭā-pūrtam — provádĕní obĕtí a veřejnĕ prospĕšné činnosti, jako je kopání studní či sázení stromů; na — ani; dakṣiṇā — rozdávání milodarů; vratāni — skládání slibů, jako například úplný půst na Ekādaśī; yajñaḥ — uctívání polobohů; chandāṁsi — pronášení důvĕrných manter; tīrthāni — putování na svatá poutní místa; niyamāḥ — dodržování hlavních pokynů ohlednĕ duchovní disciplíny; yamāḥ — a také ménĕ podstatných usmĕrnĕní; yathā — jako; avarundhe — podmaňuje si; sat-saṅgaḥ — společnost Mých oddaných; sarva — veškeré; saṅga — hmotné vazby; apahaḥ — odstraňující; hi — jistĕ; mām — Mĕ.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Uddhavo, sdružováním se s Mými čistými oddanými může osoba zničit svou připoutanost ke všem objektům hmotného smyslového požitku. Tato očišťující společnost Mĕ přivádí pod kontrolu Mého oddaného. Nĕkdo může následovat systém aṣṭāṅga-yogy, filosoficky analyzovat prvky hmotné přírody, praktikovat nenásilí a další zásady bĕžné zbožnosti, pronášet Védy, podstupovat askezi, přijmout stav odříkání, provádĕt obĕtní obřady a kopat studny, sázet stromy a konat další veřejnĕ prospĕšné činnosti, rozdávat milodary, dodržovat přísné sliby, uctívat polobohy, pronášet důvĕrné mantry, navštĕvovat svatá místa či řídit se hlavními i vedlejšími pokyny ohlednĕ duchovní disciplíny, ale ani tĕmito činnostmi si Mĕ nepodmaní.

Význam

Komentář Śrīly Jīvy Gosvāmīho k tĕmto dvĕma veršům lze shrnout takto. Pánovým oddaným je možné sloužit buď tím, že jim pomáháme, anebo sdružováním se s nimi. Společnost čistých oddaných stačí k dosažení seberealizace, protože od nich je možné se naučit všemu ohlednĕ duchovního pokroku. S dokonalým poznáním může osoba dosáhnout všeho, co si přeje, protože proces oddané služby okamžitĕ přináší požehnání Nejvyšší Osobnosti Božství. Čistá oddaná služba je transcendentální vůči kvalitám přírody, a proto se duším, které jsou tĕmito kvalitami podmínĕné, jeví jako tajuplná.

V minulé kapitole Pán Kṛṣṇa prohlásil: haviṣāgnau yajeta mām – „V ohni Mĕ může uctívat obĕtinami v podobĕ ghí.“ (Bhāg. 11.11.43) Ve verši 38 minulé kapitoly bylo také uvedeno, že je vhodné budovat parky, rekreační zařízení, sady, zeleninové zahrady a podobnĕ. To vše má přivádĕt lidi do chrámů Kṛṣṇy, kde se mohou přímo zapojit do zpívání svatých jmen Pána. Tyto stavební projekty lze chápat jako pūrtam, veřejnĕ prospĕšné činnosti. I když Pán Kṛṣṇa v tĕchto dvou verších uvádí, že společnost Jeho čistých oddaných je mnohem mocnĕjší než procesy, jako je yoga, filosofická spekulace, obĕti a veřejnĕ prospĕšné činnosti, tyto druhotné činnosti Pána Kṛṣṇu také tĕší, ovšem v menší míře. Konkrétnĕ Pána tĕší tehdy, když je provádĕjí oddaní, a ne obyčejní materialisté. Proto je použito srovnávací slovo yathā („úmĕrnĕ“). Jinými slovy, praktiky jako obĕti, askeze a filosofické studium mohou osobĕ pomoci k tomu, aby byla schopná oddanĕ sloužit, a když tyto činnosti konají oddaní, kteří se ucházejí o duchovní pokrok, pak do jisté míry přinášejí Pánu potĕšení.

Můžeme se zabývat příkladem vratāni neboli slibů. Dodržování půstu na Ekādaśī je trvalý slib všech vaiṣṇavů a nemĕli bychom z tĕchto veršů vyvodit, že se na slib Ekādaśī nemusí brát zřetel. To, že sat-saṅga, společnost čistých oddaných, je významnĕjší, neboť udílí plod lásky k Bohu, neznamená, že bychom mĕli všech ostatních standardních procesů zanechat nebo že tyto druhotné procesy nejsou trvalou součástí bhakti-yogy. Mnoho védských pokynů nabádá ke konání obĕti agnihotra a moderní následovníci Caitanyi Mahāprabhua také občas ohňové obĕti pořádají. Pán sám tuto obĕť v minulé kapitole doporučil, a proto by jí Jeho oddaní nemĕli zanechávat. Praktikování védských obřadních a očistných procesů osobu postupnĕ povznáší na úroveň oddané služby, kde může přímo uctívat Absolutní Pravdu. Jeden védský pokyn uvádí: „Stejný výsledek, jaký přináší mĕsíční nepřerušovaný půst při šesti různých příležitostech, lze snadno získat snĕdením hrsti rýže obĕtované Pánu Viṣṇuovi. Tuto výsadu zvláštĕ nabízí Kali-yuga.“ Zároveň však usmĕrnĕný půst na Ekādaśī není překážkou v duchovním pokroku. Naopak, je trvalou součástí oddané služby a lze jej považovat za pomocný princip podporující hlavní zásadu – uctívat Pána Kṛṣṇu a Jeho oddané. Tyto druhotné zásady pomáhají nabýt způsobilosti ke konání prvořadých procesů oddané služby, a proto jsou také velmi prospĕšné. Proto je o tĕchto druhotných zásadách ve védské literatuře mnoho zmínek. Závĕr je, že mají pro rozvoj vĕdomí Kṛṣṇy podstatný význam a princip vrata, dodržování předepsaných slibů, se v žádném případĕ nemá opouštĕt.

V minulé kapitole Śrīla Śrīdhara Svāmī uvedl, že slova ājñāyaivaṁ guṇān doṣān (Bhāg. 11.11.32) vyjadřují, že oddaný si má zvolit ty védské zásady, které nejsou v rozporu s jeho službou Pánu. Mnoho náročných védských obřadů a složitých procedur ohlednĕ půstů, uctívání polobohů a praktikování yogy má velmi rušivý vliv na svrchovanou metodu śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, naslouchání o Pánu a Jeho opĕvování, a proto je vaiṣṇavové odmítají. Procesy, které oddané službĕ napomáhají, je však třeba přijmout. Můžeme uvést příklad Mahārāje Yudhiṣṭhira, jehož poučoval umírající Bhīṣmadeva. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.9.27) dává Bhīṣma králi Yudhiṣṭhirovi pokyny ohlednĕ dāna-dharmy neboli rozdávání milodarů, rāja-dharmy, povinností krále, mokṣa-dharmy, povinností vedoucích k osvobození, strī-dharmy, povinností žen, a nakonec ohlednĕ bhāgavata-dharmy neboli čisté oddané služby Pánu. Bhīṣma se ve svém hovoru neomezil na bhāgavata-dharmu, protože Pán Kṛṣṇa dal Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi oddanou službu v podobĕ vládnutí jako král, a k této službĕ Yudhiṣṭhira Mahārāja potřeboval rozsáhlé znalosti týkající se dĕní ve společnosti. Ten, kdo nemá předepsanou tuto oddanou službu ve společnosti, by se však nemĕl zbytečnĕ zapojovat do hmotného svĕta, a to ani provádĕním védských obřadů. Nic by ho nemĕlo odvádĕt od konečného cíle, kterým je usilovat o uspokojení Pána Kṛṣṇy.

Princip zachování předepsaných slibů lze dále ilustrovat příkladem Mahārāje Ambarīṣe. V devátém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu vidíme, že i když Mahārāja Ambarīṣa konal náročné védské obĕti, jeho cílem vždy bylo uspokojení Pána. Obyvatelé jeho království netoužili dostat se do nebe, protože stále naslouchali o slávĕ Vaikuṇṭhy. Ambarīṣa Mahārāja i se svou královnou dodržoval slib týkající se Ekādaśī a Dvādaśī po celý jeden rok. Jelikož je Ambarīṣa Mahārāja považován ze velký drahokam mezi vaiṣṇavy a jelikož jeho chování bylo vždy příkladné, jsou sliby jako půst na Ekādaśī pro vaiṣṇavy jednoznačnĕ závazné. Ve védské literatuře je také řečeno: „Pokud nĕjaký vaiṣṇava zanedbává půst na Ekādaśī, jeho uctívání Pána Viṣṇua je bezcenné a půjde do pekla.“ Členové Mezinárodní společnosti pro vĕdomí Kṛṣṇy se na Ekādaśī postí od obilnin a luštĕnin a tento slib by mĕli vždy následovat.

Pokud se nĕkdo mylnĕ domnívá, že společnost Pána Kṛṣṇy může získat pouhou velkou askezí, výtečnou znalostí sanskrtské literatury, velkolepým rozdáváním milodarů a podobnĕ, jeho vĕdomí Kṛṣṇy bude pokřivené a oslabené. Mĕli bychom mít na pamĕti příklad Pána Caitanyi, který rozvíjel vĕdomí Kṛṣṇy tak, že neustále o Pánu Kṛṣṇovi naslouchal a opĕvoval Ho. Pokud nĕkomu půsty, studium, askeze či obĕti pomáhají zapojit se lépe do saṅkīrtanového hnutí Pána Caitanyi, pak tyto činnosti také tĕší Pána Kṛṣṇu. Zde ale Pán jasnĕ vysvĕtluje, že nikdy nemohou hrát v praktikování bhakti-yogy stĕžejní úlohu. Musí zůstat pomocnými doplňky svrchovaného procesu sat-saṅga, sdružování se s čistými oddanými, kteří naslouchají o slávĕ Pána a opĕvují ji. Śrīla Madhvācārya dokládá citátem z védské literatury, že pokud se nĕkdo dopouští přestupků proti Pánovým oddaným a nenaučí se s nimi sdružovat, Pán Viṣṇu mu osobnĕ klade do cesty překážky, aby se nedostal do Jeho společnosti.

Verš

sat-saṅgena hi daiteyā
yātudhānā mṛgāḥ khagāḥ
gandharvāpsaraso nāgāḥ
siddhāś cāraṇa-guhyakāḥ
vidyādharā manuṣyeṣu
vaiśyāḥ śūdrāḥ striyo ’ntya-jāḥ
rajas-tamaḥ-prakṛtayas
tasmiṁs tasmin yuge yuge
bahavo mat-padaṁ prāptās
tvāṣṭra-kāyādhavādayaḥ
vṛṣaparvā balir bāṇo
mayaś cātha vibhīṣaṇaḥ
sugrīvo hanumān ṛkṣo
gajo gṛdhro vaṇikpathaḥ
vyādhaḥ kubjā vraje gopyo
yajña-patnyas tathāpare

Synonyma

sat-saṅgena — díky sdružování se s Mými oddanými; hi — jistĕ; daiteyāḥ — synové Diti; yātudhānāḥ — démoni; mṛgāḥ — zvířata; khagāḥ — ptáci; gandharva — Gandharvové; apsarasaḥ — nebeské kurtizány; nāgāḥ — hadi; siddhāḥ — obyvatelé Siddhaloky; cāraṇa — Cāraṇové; guhyakāḥ — Guhyakové; vidyādharāḥ — obyvatelé Vidyādharaloky; manuṣyeṣu — mezi lidskými bytostmi; vaiśyāḥ — obchodníci; śūdrāḥ — dĕlníci; striyaḥ — ženy; antya-jāḥ — necivilizovaní lidé; rajaḥ-tamaḥ-prakṛtayaḥ — jež jsou spoutaní kvalitami vášnĕ a nevĕdomosti; tasmin tasmin — v každém; yuge yuge — vĕku; bahavaḥ — mnohé živé bytosti; mat — Mého; padam — sídla; prāptāḥ — dosáhly; tvāṣṭra — Vṛtrāsura; kāyādhava — Prahlāda Mahārāja; ādayaḥ — a další jim podobní; vṛṣaparvā — jménem Vṛṣaparvā; baliḥ — Bali Mahārāja; bāṇaḥ — Bāṇāsura; mayaḥ — démon Maya; ca — také; atha — takto; vibhīṣaṇaḥ — Vibhīṣaṇa, bratr Rāvaṇy; sugrīvaḥ — opičí král Sugrīva; hanumān — velký oddaný Hanumān; ṛkṣaḥ — Jāmbavān; gajaḥ — oddaný slon Gajendra; gṛdhraḥ — sup Jaṭāyu; vaṇikpathaḥ — obchodník Tulādhāra; vyādhaḥ — Dharma-vyādha; kubjā — bývalá prostitutka Kubjā, kterou zachránil Pán Kṛṣṇa; vraje — ve Vṛndāvanu; gopyaḥgopī; yajña-patnyaḥ — manželky brāhmaṇů provádĕjících obĕť; tathā — podobnĕ; apare — ostatní.

Překlad

V každém vĕku získaly mnohé živé bytosti zapletené v kvalitách vášnĕ a nevĕdomosti společnost Mých oddaných. Tak mohly takové živé bytosti jako Daityové, Rākṣasové, ptáci, zvířata, Gandharvové, Apsary, Nāgové, Siddhové, Cāraṇové, Guhyakové a Vidyādharové, jakož i lidské bytosti nižších tříd, jako jsou vaiśyové, śūdrové, ženy a další, dospĕt do Mého svrchovaného sídla. Vṛtrāsura, Prahlāda Mahārāja a další jim podobní také dospĕli do Mého sídla díky společnosti Mých oddaných, stejnĕ jako osobnosti jako Vṛṣaparvā, Bali Mahārāja, Bāṇāsura, Maya, Vibhīṣaṇa, Sugrīva, Hanumān, Jāmbavān, Gajendra, Jaṭāyu, Tulādhāra, Dharma-vyādha, Kubjā, gopī ve Vṛndāvanu a manželky brāhmaṇů, kteří provádĕli obĕť.

Význam

Pán uvádí oddané, jako jsou gopī ve Vṛndāvanu, a také démony, jako je Bāṇāsura, aby ilustroval, jak se dostává pod vládu tĕch, kdo se Mu odevzdají. Rozumí se, že oddaní jako gopī a další zde uvedení získali čistou lásku ke Kṛṣṇovi, zatímco démoni vĕtšinou získali pouze osvobození. Mnozí démoni se díky společnosti oddaných očistili a uznali oddanou službu Pánu za nejdůležitĕjší ze všech činností, kterým se v životĕ vĕnovali, ale vznešení oddaní jako Prahlāda a Bali Mahārāja neznají nic než oddanou službu, která je samotným jejich životem. Přesto jsou uvedeni i napravení démoni, aby čtenáři Śrīmad-Bhāgavatamu pochopili, jak nezmĕrný prospĕch je možné získat sdružováním se s oddanými Pána.

Démon Vṛtrāsura byl ve svém minulém životĕ zbožný král Citraketu, který získal společnost Śrī Nārady Muniho, Śrī Aṅgiry Muniho a Pána Saṅkarṣaṇa. Prahlāda Mahārāja je jako syn Hiraṇyakaśipua považován za Daityu neboli démona. Přesto však ještĕ v lůnĕ své matky Kayādhū byl prostřednictvím zvukové vibrace ve styku s Nāradou Munim. Démona Vṛṣaparvy se matka zřekla hned, jak se narodil, ale vychoval ho jeden muni, a tak se Vṛṣaparvā stal oddaným Pána Viṣṇua. Bali Mahārāja se stýkal se svým dĕdem Prahlādem a také s Pánem Vāmanadevou. Syna Baliho Mahārāje, Bāṇāsuru, zachránila společnost jeho otce a Pána Śivy. Setkal se také osobnĕ s Pánem Kṛṣṇou, který mu usekl až na dvĕ všech jeho tisíc paží, jež dostal od Pána Śivy jako požehnání. Když Bāṇāsura pochopil slávu Pána Kṛṣṇy, stal se také velkým oddaným. Démon Maya Dānava postavil snĕmovnu pro Pāṇḍuovce a rovnĕž se setkal s Pánem Kṛṣṇou. Nakonec u Nĕho získal útočištĕ. Vibhīṣaṇa byl démon se zbožnou povahou, bratr Rāvaṇy, a sdružoval se s Hanumānem a Rāmacandrou.

Sugrīva, Hanumān, Jāmbavān a Gajendra jsou příklady zvířat, která dostala Pánovu milost. Jāmbavān neboli Ṛkṣarāja patřil k jistému druhu medvĕdů. Osobnĕ se setkal s Pánem Kṛṣṇou, když s Ním bojoval kvůli drahokamu Syamantaka. Slon Gajendra se v nĕkterém ze svých minulých životů sdružoval s oddanými a na konci života v tĕle Gajendry ho Pán osobnĕ zachránil. Jaṭāyu byl pták, který pomáhal Pánu Rāmacandrovi za cenu vlastního života. Sdružoval se se Śrī Garuḍou, Mahārājem Daśarathou a dalšími oddanými v Rāma-līle. Osobnĕ také potkal Sītu a Pána Rāmu. Styky Gandharvů, Apsar, Nāgů, Siddhů, Cāraṇů, Guhyaků a Vidyādharů s oddanými nebyly podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho příliš význačné a není třeba se o nich zmiňovat. Vaṇikpatha je vaiśya, jehož příbĕh vypráví Mahābhārata v souvislosti s pýchou Jājaliho Muniho.

Jak důležitá je společnost oddaných ukazuje příbĕh nenásilného lovce Dharma-vyādhy popsaný ve Varāha Purāṇĕ. V minulém životĕ se nĕjakým způsobem stal brahma-rākṣasou neboli brāhmaṇským duchem, ale nakonec získal osvobození. V předchozí Kali-yuze se mu dostalo společnosti vaiṣṇavského krále, který se jmenoval Vāsu. Dívka jménem Kubjā se setkala přímo s Pánem Kṛṣṇou a ve svém minulém životĕ se sdružovala se Śrī Nāradou Munim. Gopī z Vṛndāvanu sloužily v předchozích životech svĕtcům. Díky hojné společnosti oddaných se v dalším životĕ narodily jako gopī ve Vṛndāvanu a sdružovaly se s vĕčnĕ osvobozenými gopīmi, které tam sestoupily z duchovního svĕta. Mimo jiné se tĕšily ze společnosti Tulasī-devī neboli Vṛndā-devī. Manželky brāhmaṇů provádĕjících obĕť se stýkaly s ženami, které Pán Kṛṣṇa posílal prodávat kvĕtinové girlandy a betelové oříšky, a naslouchaly od nich o Pánu.

Verš

te nādhīta-śruti-gaṇā
nopāsita-mahattamāḥ
avratātapta-tapasaḥ
mat-saṅgān mām upāgatāḥ

Synonyma

te — oni; na — ne; adhīta — prostudovali; śruti-gaṇāḥ — védskou literaturu; na — ne; upāsita — uctívali; mahat-tamaḥ — velké svĕtce; avrata — bez slibů; atapta — nepodstupovali; tapasaḥ — askezi; mat-saṅgāt — pouze díky společnosti se Mnou a s Mými oddanými; mām — ke Mnĕ; upāgatāḥ — dospĕli.

Překlad

Osoby, které jsem jmenoval, se nezabývaly vážným studiem védské literatury, ani neuctívaly velké svĕtce, ani se nepodrobovaly přísným slibům či askezi. Dospĕly ke Mnĕ jednoduše díky společnosti se Mnou a s Mými oddanými.

Význam

Studium védské literatury, uctívání tĕch, kdo vyučují śruti-mantry, přijetí slibů a askeze a tak dále, jak bylo zmínĕno dříve, jsou pomocné procesy, které tĕší Nejvyšší Osobnost Božství. V tomto verši ale Pán znovu vysvĕtluje, že všechny tyto procesy jsou druhotné ve srovnání se zásadním procesem – sdružovat se s Nejvyšším Pánem a Jeho čistými oddanými. Jiné procesy mohou osobu dovést do společnosti Pána a Jeho oddaných a ta jí dá tu pravou dokonalost života. Slovo mat-saṅgāt lze také číst jako sat-saṅgāt se stejným významem. Ve verzi mat-saṅgāt („díky Mojí společnosti“) lze mat rovnĕž chápat jako „tĕch, kdo jsou Moji,“ neboli oddaných. Śrīla Śrīdhara Svāmī poznamenává, že čistý oddaný může rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy prostřednictvím své vlastní společnosti, neboť již tím, že je ve spojení se svými činnostmi a svým vĕdomím, se stýká s Pánem.

Verš

kevalena hi bhāvena
gopyo gāvo nagā mṛgāḥ
ye ’nye mūḍha-dhiyo nāgāḥ
siddhā mām īyur añjasā

Synonyma

kevalena — ryzí; hi — jistĕ; bhāvena — láskou; gopyaḥgopī; gāvaḥ — vṛndāvanské krávy; nagāḥ — nehybní tvorové ve Vṛndāvanu jako dva arjunové stromy; mṛgāḥ — jiná zvířata; ye — ti; anye — jiní; mūḍha-dhiyaḥ — s nevyvinutou inteligencí; nāgāḥ — vṛndāvanští hadi jako Kāliya; siddhāḥ — dosáhli dokonalosti života; mām — ke Mnĕ; īyuḥ — dospĕli; añjasā — celkem snadno.

Překlad

Všichni obyvatelé Vṛndāvanu, včetnĕ gopī, krav, nehybných tvorů jako dva arjunové stromy, zvířata, živé bytosti s nevyvinutým vĕdomím jako například keře a houští, i hadi jako Kāliya, dosáhli ryzí láskou ke Mnĕ dokonalosti života, a tak ke Mnĕ velmi snadno dospĕli.

Význam

I když díky stykům s Pánem a Jeho oddanými získalo osvobození nespočet živých bytostí, mnoho tĕchto osobností se vĕnovalo také jiným procesům, jako je askeze, rozdávání milodarů, filosofická spekulace a podobnĕ. Jak jsme již vysvĕtlili, tyto metody jsou druhotné. Avšak obyvatelé Vṛndāvanu jako gopī neznali nic než Pána Kṛṣṇu a milovat Ho bylo jejich jediným smyslem života. To zde vyjadřují slova kevalena hi bhāvena. Dokonce i stromy, keře a kopce jako Govardhan Pána Kṛṣṇu milovaly. Pán vysvĕtluje svému bratrovi Śrī Baladevovi v desátém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu (10.15.5):

aho amī deva-varāmarārcitaṁ
pādāmbujaṁ te sumanaḥ-phalārhaṇam
namanty upādāya śikhābhir ātmanas
tamo-'pahatyai taru-janma yat-kṛtam

„Můj milý bratře Baladevo, jen pohleď, jak se tyto stromy klaní svými vĕtvemi Tvým lotosovým nohám, které jsou hodné být uctívány i polobohy. Však jsi také Nejvyšší Bůh, Můj milý bratře, a proto ty stromy vydaly ovoce a kvĕty jako obĕť Tobĕ. Živá bytost se sice rodí jako strom vlivem kvality nevĕdomosti, ale když se tyto stromy narodily ve Vṛndāvanu, službou Tvým lotosovým nohám odstraňují veškerou temnotu ze svých životů.“

I když mnoho živých bytostí získalo milost Pána Kṛṣṇy tím, že se různými způsoby stýkaly s Pánem a Jeho oddanými, nejvyšší proces duchovní realizace praktikují ti, pro které je Pán Kṛṣṇa vším. Proto se Pán v tomto verši nezdržuje uvádĕním tĕch, kdo dosáhli dokonalosti smíšenými procesy, ale oslavuje ryzí oddané z Vṛndāvanu v čele s gopīmi, které znaly pouze Pána Kṛṣṇu. Obyvatelé Vṛndāvanu byli ve svých vztazích s Pánem Kṛṣṇou tak spokojení, že svou láskyplnou službu neznečišťovali mentální spekulací nebo ploduchtivými touhami. Gopī Pánu Kṛṣṇovi sloužily v milostné rase neboli vztahu, kdežto krávy podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura Pána Kṛṣṇu milovaly ve vātsalya-rase, láskou rodičů k dítĕti, protože neustále dávaly malému Kṛṣṇovi mléko. Nehybné objekty jako kopec Govardhan a další kopce a hory Pána Kṛṣṇu milovaly jako přítele a obyčejná zvířata, stromy a keře z Vṛndāvanu Ho milovaly v dāsya-rase, láskou služebníka ke svému pánovi. I hadi jako Kāliya vyvinuli tuto služebnickou lásku a poté, co si vychutnali láskyplnou službu Pánu Kṛṣṇovi, se všichni vrátili domů, zpátky k Bohu. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura zmiňuje, že všechny tyto obyvatele Vṛndāvanu je třeba chápat jako vĕčnĕ osvobozené duše, jak vyjadřuje slovo siddhāḥ, které znamená „když dosáhli dokonalosti života“.

Verš

yaṁ na yogena sāṅkhyena
dāna-vrata-tapo-’dhvaraiḥ
vyākhyā-svādhyāya-sannyāsaiḥ
prāpnuyād yatnavān api

Synonyma

yam — jehož; na — ne; yogena — pomocí mystických yogových systémů; sāṅkhyena — filosofickou spekulací; dāna — rozdáváním milodarů; vrata — sliby; tapaḥ — askezí; adhvaraiḥ — nebo védskými obřadními obĕťmi; vyākhyā — vysvĕtlováním védského poznání druhým; svādhyāya — vlastním studiem Véd; sannyāsaiḥ — nebo přijetím stavu odříkání; prāpnuyāt — lze dosáhnout; yatna-vān — s velkým úsilím; api — ani.

Překlad

Ani když se nĕkdo s velkým úsilím vĕnuje praktikování mystické yogy, filosofické spekulaci, rozdávání milodarů, dodržování slibů, askezi, konání obřadních obĕtí, vyučování druhých védským mantrám, osobnímu studiu Véd nebo životu ve stavu odříkání, přesto ke Mnĕ nemůže dospĕt.

Význam

Pán Kṛṣṇa zde vysvĕtluje, že získat Jeho osobní společnost je velmi tĕžké i pro toho, kdo vyvíjí vážné úsilí dosáhnout Absolutní Pravdy. Obyvatelé Vṛndāvanu, jako například gopī a krávy, žili neustále s Pánem Kṛṣṇou, a proto se jejich společnost nazývá sat-saṅga. Každý, kdo žije v pozitivním vztahu s Nejvyšší Osobností Božství, se stává sat neboli vĕčným, a společnost této osoby může druhé okamžitĕ obdařit čistou oddanou službou Pánu. Jeden druh askeze se nazývá cāndrāyaṇa, kdy se s ubývajícím mĕsícem omezuje jídlo o jedno sousto dennĕ a stejným způsobem se přidává, když mĕsíc dorůstá. Existují také náročné obřadní obĕti a namáhavé studium sanskrtských védských manter, kterým lze také učit ostatní osoby. Všechny tyto únavné činnosti však nemohou zajistit nejvyšší dokonalost života, dokud osoba nezíská bezpříčinnou milost čistých oddaných Pána. První zpĕv Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.8) v této souvislosti uvádí:

dharmaḥ sv-anuṣṭhitaḥ puṁsāṁ
viṣvaksena-kathāsu yaḥ
notpādayed yadi ratiṁ
śrama eva hi kevalam

„Činnosti, které človĕk vykonává v souladu se svým postavením, jsou jen zbytečnou prací, pokud v nĕm nevzbudí náklonnost k poselství Osobnosti Božství.“

Verš

rāmeṇa sārdhaṁ mathurāṁ praṇīte
śvāphalkinā mayy anurakta-cittāḥ
vigāḍha-bhāvena na me viyoga-
tīvrādhayo ’nyaṁ dadṛśuḥ sukhāya

Synonyma

rāmeṇa — s Balarāmou; sārdham — s; mathurām — do mĕsta Mathury; praṇīte — když jsem byl přivezen; śvāphalkinā — Akrūrou; mayi — Já; anurakta — neustále připoutané; cittāḥ — ti, jejichž vĕdomí bylo; vigāḍha — nesmírnĕ hlubokou; bhāvena — láskou; na — ne; me — než Mĕ; viyoga — odloučení; tīvra — intenzívní; ādhayaḥ — kdo zažívali mentální tíseň, úzkost; anyam — nĕco jiného; dadṛśuḥ — vidĕli; sukhāya — co by je mohlo učinit šťastnými.

Překlad

Obyvatelé Vṛndāvanu v čele s gopīmi ke Mnĕ byli vždy naprosto připoutaní tou nejhlubší láskou. Když tedy Můj strýc Akrūra převezl Mého bratra Balarāmu a Mĕ do mĕsta Mathury, vṛndāvanští obyvatelé trpĕli nesmírnou mentální tísní z odloučení ode Mne a nenacházeli žádný jiný zdroj štĕstí.

Význam

Tento verš popisuje zvláštĕ pocity vṛndāvanských gopī, pasaček krav. Zde Pán Kṛṣṇa vyjevuje jejich lásku k Nĕmu, která nemá obdoby. Desátý zpĕv líčí, jak Kṛṣṇův strýc Akrūra, jehož poslal Kaṁsa, přijel do Vṛndāvanu a odvezl Kṛṣṇu a Balarāmu s sebou do Mathury na zápasnické klání. Gopī Pána Kṛṣṇu tolik milovaly, že v Jeho nepřítomnosti bylo jejich vĕdomí zcela pohroužené v duchovní lásce. Proto je jejich vĕdomí Kṛṣṇy pokládáno za nejvyšší dokonalost života. Neustále očekávaly, že Pán Kṛṣṇa dokončí svou práci v podobĕ zabíjení démonů a vrátí se k nim, a jejich úzkost byla tedy nesmírnĕ dojemným, srdcervoucím projevem lásky. Pokud nĕkdo touží po pravém štĕstí, musí se vĕnovat oddané službĕ Pánu v náladĕ gopī a vzdát všeho pro potĕšení Nejvyššího Pána.

Verš

tās tāḥ kṣapāḥ preṣṭhatamena nītā
mayaiva vṛndāvana-gocareṇa
kṣaṇārdha-vat tāḥ punar aṅga tāsāṁ
hīnā mayā kalpa-samā babhūvuḥ

Synonyma

tāḥ tāḥ — všechny ty; kṣapāḥ — noci; preṣṭha-tamena — s nejmilovanĕjším; nītāḥ — strávené; mayā — se Mnou; eva — jistĕ; vṛndāvana — ve Vṛndāvanu; go-careṇa — který mohu být poznán; kṣaṇa — okamžiku; ardha-vat — jako polovina; tāḥ — ty samé noci; punaḥ — zase; aṅga — milý Uddhavo; tāsām — pro gopī; hīnāḥ — beze; mayā — Mĕ; kalpa — den Brahmy (4    320    000    000 let); samāḥ — stejnĕ dlouhé jako; babhūvuḥ — staly se.

Překlad

Milý Uddhavo, všechny ty noci, které gopī strávily se Mnou, svým nejmilejším, ve vṛndāvanské zemi, jim připadaly kratší než okamžik. Když ale pozbyly Mou společnost, zdálo se jim, že ty samé noci trvají celou vĕčnost, jako kdyby se každá délkou vyrovnala Brahmovu dni.

Význam

Śrīla Śrīdhara Svāmī komentuje: „Gopī zažívaly krajní úzkost, když s nimi Pán Kṛṣṇa nebyl, a přestože navenek vypadaly zmatené, ve skutečnosti dospĕly do nejvyššího stádia dokonalého samādhi. Jejich vĕdomí bylo intenzívnĕ a důvĕrnĕ připoutané k Pánu Kṛṣṇovi a díky tomuto vĕdomí Kṛṣṇy jim vlastní tĕla připadala, že jsou od nich velmi vzdálená, ačkoliv normálnĕ lidé pokládají vlastní tĕlo za své nejbližší vlastnictví. Gopī ve skutečnosti neuvažovaly o své vlastní existenci. Za normálních okolností jsou pro mladou ženu manžel a dĕti tím nejdražším, co má, ale gopī nebraly ohledy ani na existenci svých takzvaných rodin. Nedokázaly myslet na tento svĕt ani na život po smrti. Vlastnĕ si toho všeho ani nebyly vĕdomé. Jako velcí mudrci, kteří se odpoutávají od jmen a podob hmotného svĕta, gopī nedokázaly myslet na nic, protože byly pohroužené v milostných vzpomínkách na Pána Kṛṣṇu. Tak jako se řeky vlévají do oceánu, gopī svou hlubokou láskou zcela splynuly s vĕdomím Pána Kṛṣṇy.“

Den Brahmy proto připadal gopīm jako okamžik, když byl Pán Kṛṣṇa s nimi, a jediný okamžik jim připadal jako den Brahmy, když byl Pán Kṛṣṇa pryč. Vĕdomí Kṛṣṇy, jaké mĕly gopī, je dokonalostí duchovního života, a zde jsou popsány příznaky této dokonalosti.

Verš

tā nāvidan mayy anuṣaṅga-baddha-
dhiyaḥ svam ātmānam adas tathedam
yathā samādhau munayo ’bdhi-toye
nadyaḥ praviṣṭā iva nāma-rūpe

Synonyma

tāḥ — ony (gopī); na — ne; avidan — byly si vĕdomé; mayi — ve Mnĕ; anuṣaṅga — důvĕrným stykem; baddha — spoutané; dhiyaḥ — jejich vĕdomí; svam — svého; ātmānam — tĕla či vlastního já; adaḥ — nĕco vzdáleného; tathā — takto považující; idam — to, co je velmi blízké; yathā — tak jako; samādhau — do yoga-samādhi; munayaḥ — velcí mudrci; abdhi — oceánu; toye — do vody; nadyaḥ — řeky; praviṣṭāḥ — když vstoupily; iva — jako; nāma — jména; rūpe — a podoby.

Překlad

Můj milý Uddhavo, tak jako se velcí mudrci v yogovém transu noří do seberealizace, jako když se řeky vlévají do oceánu, a proto nevnímají hmotná jména a podoby, gopī ve Vṛndāvanu byly v myslích bezezbytku připoutané ke Mnĕ, takže ani nedokázaly myslet na svá vlastní tĕla, na tento svĕt nebo na své budoucí životy. Celé jejich vĕdomí bylo jednoduše spoutané ve Mnĕ.

Význam

Slova svam ātmānam adas tathedam vyjadřují, že obyčejným lidem je sice vlastní tĕlo tím nejbližším a nejdražším, co mají, ale gopīm jejich tĕla připadala jako nĕco vzdáleného, tak jako yogī v samādhi neboli transu pokládá za velmi vzdálené obyčejné vĕci kolem svého fyzického tĕla nebo i toto tĕlo samotné. Když Kṛṣṇa hrál pozdĕ v noci na flétnu, gopī ihned úplnĕ zapomnĕly na své takzvané manžely a dĕti a vydaly se do lesa s Pánem Kṛṣṇou tancovat. Tyto ožehavé body jasnĕ vysvĕtluje Śrī Śrīmad A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupāda v knize Kṛṣṇa. Základní vysvĕtlení zní, že Pán Kṛṣṇa je zdrojem všeho a gopī jsou Jeho osobní energií. Pokud má tedy všemocný Pán, Osobnost Božství, milostný pomĕr se svou vlastní projevenou energií, gopīmi, které jsou shodou okolností ty nejkrásnĕjší dívky v Božím stvoření, není to nic rozporuplného ani nemravného.

Gopī nejsou obĕti klamu, neboť jsou tak zaujaté Pánem Kṛṣṇou, že nemají zájem myslet na cokoliv jiného. Jelikož v tĕle Pána Kṛṣṇy se nachází vše, co existuje, gopī o nic nepřicházejí, když se soustředí na Pána. Je povahou velmi hluboké lásky nevšímat si ničeho než svého milovaného protĕjšku. V hmotném svĕtĕ, kde se snažíme milovat omezené, dočasné objekty, jako je náš národ, rodina či vlastní tĕlo, je však přehlížení jiných objektů nevĕdomostí. Pokud se však naše láska intenzívnĕ soustředí na Nejvyšší Osobnost Božství, původ všeho, nelze to považovat za nevĕdomost či omezenost.

Příklad mudrců v samādhi je zde uveden jen pro ilustraci výlučného soustředĕní se na jediný cíl. Jinak se vůbec nedá srovnávat extatická láska gopī se suchopárnou meditací yogīch, kteří se jen snaží pochopit, že se liší od svých hmotných tĕl. Jelikož gopī nemají hmotná tĕla, od kterých by se odpoutaly, a osobnĕ tančily a objímaly se s Absolutní Pravdou, jejich vznešené postavení je s postavením obyčejných yogīch naprosto nesrovnatelné. Je řečeno, že blaženost z realizace neosobního Brahmanu nelze přirovnat ani k nepatrné kapce z blaženého oceánu lásky ke Kṛṣṇovi. Důvĕrná připoutanost je jako silný provaz, který svazuje mysl a srdce. V hmotném životĕ jsme připoutaní k tomu, co je dočasné a klamné, a proto nám tato pouta v srdci působí velkou bolest. Pokud ale své mysli a srdce připoutáme k vĕčnému Pánu Kṛṣṇovi, zdroji veškeré radosti a krásy, naše srdce se pak bezmeznĕ zvĕtší v oceánu transcendentální blaženosti.

Rozumí se, že gopī nijak netíhly k neosobní meditaci, při které se popírá realita rozmanitého stvoření. Gopī nic nepopíraly – jen milovaly Kṛṣṇu a na nic jiného nemĕly pomyšlení. Zavrhovaly jen to, co jim bránilo soustředit se na Pána Kṛṣṇu, takže proklínaly i svá oční víčka, která jim mrkáním na zlomek sekundy přerušovala pohled na Kṛṣṇu. Śrīla Rūpa Gosvāmī prohlásil, že všichni upřímní oddaní Pána by mĕli mít odvahu odstranit ze svého života vše, co brání jejich pokroku na cestĕ zpátky domů, zpátky k Bohu.

Verš

mat-kāmā ramaṇaṁ jāram
asvarūpa-vido ’balāḥ
brahma māṁ paramaṁ prāpuḥ
saṅgāc chata-sahasraśaḥ

Synonyma

mat — po Mnĕ; kāmāḥ — ty, které toužily; ramaṇam — okouzlující milenec; jāram — milenec manželky jiného muže; asvarūpa-vidaḥ — neznající Mé skutečné postavení; abalāḥ — ženy; brahma — Absolutního; mām — Mĕ; paramam — nejvyššího; prāpuḥ — dosáhly; saṅgāt — díky společnosti; śata-sahasraśaḥ — po stovkách tisíců.

Překlad

Všechny tyto statisíce gopī Mĕ znaly jako svého nanejvýš okouzlujícího milence a takto po Mnĕ vášnivĕ toužily, aniž si byly vĕdomé Mého skutečného postavení. Díky důvĕrným stykům se Mnou však přesto dosáhly Mĕ, Nejvyšší Absolutní Pravdy.

Význam

Slova asvarūpa-vidaḥ („nechápající Mé skutečné postavení či podobu“) vyjadřují, že půvabné gopī byly tak plnĕ pohroužené v milostné lásce k Pánu Kṛṣṇovi, že nemĕly ponĕtí o nekonečných energiích Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje tento a další významy slova asvarūpa-vidaḥ. Slovo vid v sanskrtu znamená také „získat“. Asvarūpa-vidaḥ tedy rovnĕž vyjadřuje, že gopī, jako jiní čistí oddaní Pána, nemĕly zájem o dosažení sārūpya-mukti, osvobození v podobĕ získání podobného tĕla, jako má Pán. Kdyby mĕly gopī získat tĕlesnou podobu jako má Pán, jak by se s nimi mohl Pán vĕnovat svým milostným zábavám – jak by s nimi mohl tančit a jak by je mohl objímat? Jelikož gopī zrealizovaly své vĕčné duchovní podoby Pánových služebníků, slovo svarūpa může také poukazovat na jejich duchovní tĕla, a v tom případĕ asvarūpa-vidaḥ znamená, že gopī nikdy nemyslely na svou tĕlesnou krásu jako materialisté. I když jsou gopī nejkrásnĕjšími dívkami v Pánovĕ stvoření, nikdy nemyslely na svá tĕla, ale zato neustále meditovaly o transcendentálním tĕle Pána Kṛṣṇy. Nemůžeme sice napodobovat vznešené milostné city gopī, ale můžeme následovat jejich jedinečného příkladu praktického vĕdomí Kṛṣṇy. Přirozenĕ vyhledaly útočištĕ u Pána Kṛṣṇy a dosáhly nejvyšší dokonalosti života.

Verš

tasmāt tvam uddhavotsṛjya
codanāṁ praticodanām
pravṛttiṁ ca nivṛttiṁ ca
śrotavyaṁ śrutam eva ca
mām ekam eva śaraṇam
ātmānaṁ sarva-dehinām
yāhi sarvātma-bhāvena
mayā syā hy akuto-bhayaḥ

Synonyma

tasmāt — proto; tvam — ty; uddhava — ó Uddhavo; utsṛjya — poté, co přestaneš následovat; codanām — usmĕrnĕní uvedená ve Védách; praticodanām — pokyny doplňkových védských textů; pravṛttim — příkazy; ca — a; nivṛttim — zákazy; ca — také; śrotavyam — to, co má být vyslechnuto; śrutam — to, co bylo vyslechnuto; eva — jistĕ; ca — také; mām — ke Mnĕ; ekam — jen; eva — skutečnĕ; śaraṇam — útočištĕ; ātmānam — Nadduše v srdci; sarva-dehinām — všech podmínĕných duší; yāhi — musíš jít; sarva-ātma-bhāvena — s výlučnou oddaností; mayā — Mou milostí; syāḥ — mĕl bys být; hi — jistĕ; akutaḥ-bhayaḥ — prostý strachu za všech okolností.

Překlad

Proto, Můj milý Uddhavo, zapomeň na védské mantry i na postupy předepsané v doplňkových védských textech se všemi jejich příkazy a zákazy. Nehleď na to, co bylo vyslechnuto a co má být vyslechnuto. Jednoduše přijmi útočištĕ u Mĕ, protože Já jsem Nejvyšší Osobnost Božství v srdcích všech podmínĕných duší. Odevzdej se Mi celým srdcem a Mou milostí buď prostý strachu za všech okolností.

Význam

Śrī Uddhava se Pána Kṛṣṇy ptal na příznaky svĕtců a osvobozených duší a Pán odpovĕdĕl s ohledem na různé úrovnĕ duchovní pokročilosti, přičemž rozlišil mezi tĕmi, kdo jsou schopní pochopit, že Pán Kṛṣṇa je hlavním životním cílem, a milujícími oddanými, pro nĕž je Pán Kṛṣṇa a oddaná služba Jemu jediným cílem života. Pán Kṛṣṇa také zmínil, že Jeho milující oddaní a dokonce i ti, kdo upřímnĕ vyhledávají jejich společnost, si Ho mohou podmanit. Mezi všemi oddanými vyzdvihl gopī z Vṛndāvanu a řekl o nich, že dosáhly tak výjimečného stádia čisté oddané služby, že se jim cítí být trvale zadlužený. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura Pán Kṛṣṇa předtím ponechával lásku, kterou k Nĕmu gopī cítí, skrytou ve svém srdci, neboť je důvĕrná a Pán sám je velmi vážný. Nakonec ale ani Pán Kṛṣṇa nemohl o silné lásce gopī dále mlčet, a tak v tĕchto verších vyjevuje Uddhavovi, jak Ho gopī ve Vṛndāvanu milovaly a jak si Ho zcela podmanily. Pán si ve skrytu užíval s milujícími gopīmi a spontánní milostnou náklonností se mezi nimi projevovala ta nejvĕtší láska.

Jak Pán vysvĕtluje v Bhagavad-gītĕ, dokonalosti života nelze dosáhnout samotným zřeknutím se hmotného svĕta ani jednáním podle obyčejných, sektářských náboženských zásad. Je třeba skutečnĕ poznat, kdo je Nejvyšší Osobnost Božství, a ve společnosti čistých oddaných Pána se Ho naučit milovat v Jeho původní, osobní podobĕ. Tato láska může být projevená v milostné, rodičovské, přátelské či služebnické rase neboli vztahu. Pán zevrubnĕ vyložil Uddhavovi systém filosofické analýzy hmotného svĕta a nyní sdĕluje jasný závĕr, že je zbytečné, aby Uddhava marnil čas plodonosnými činnostmi či mentální spekulací. Pán Kṛṣṇa ve skutečnosti naznačuje, že Uddhava by si mĕl osvojit příklad gopī a usilovat o další rozvoj vĕdomí Kṛṣṇy následováním pasaček krav z Vraji. Každá podmínĕná duše, která je nespokojená s krutými zákony přírody, jež způsobují nemoci, stáří a smrt, by mĕla chápat, že Pán Kṛṣṇa dokáže osvobodit všechny živé bytosti od problémů hmotné existence. Není třeba se zaplétat do neautorizovaných, sektářských obřadů, příkazů a zákazů. Je nutné se jen odevzdat Pánu Kṛṣṇovi po vzoru Śrī Caitanyi Mahāprabhua, jenž je samotný Pán Kṛṣṇa. Následováním autorizovaného usmĕrnĕného procesu bhakti-yogy, rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy, je snadné dosáhnout duchovní dokonalosti.

Verš

śrī-uddhava uvāca
saṁśayaḥ śṛṇvato vācaṁ
tava yogeśvareśvara
na nivartata ātma-stho
yena bhrāmyati me manaḥ

Synonyma

śrī-uddhavaḥ uvāca — Śrī Uddhava řekl; saṁśayaḥ — pochybnost; śṛṇvataḥ — toho, kdo poslouchá; vācam — slova; tava — Tvoje; yoga-īśvara — vládců mystických sil; īśvara — Ty, který jsi Pánem; na nivartate — neodchází; ātma — v srdci; sthaḥ — nacházející se; yena — kterou; bhrāmyati — je zmatená; me — moje; manaḥ — mysl.

Překlad

Śrī Uddhava řekl: Ó Pane všech vládců mystických sil, vyslechl jsem Tvá slova, ale pochybnost v mém srdci neodchází. Má mysl je proto zmatená.

Význam

V prvním verši desáté kapitoly tohoto zpĕvu Pán prohlásil, že má u Nĕj osoba vyhledat útočištĕ a bez hmotných tužeb plnit své povinnosti v rámci varṇāśramského systému. Uddhava si tento výrok vyložil jako doporučení pro karma-miśrā bhakti, oddanou službu smíšenou se sklonem k plodonosnému jednání. Je pravda, že dokud osoba nechápe, že Pán Kṛṣṇa je vším, není možné, aby zanechala bĕžných svĕtských povinností. Naopak se jí doporučuje, aby plody tĕchto činností nabízela Pánu. Ve čtvrtém verši desáté kapitoly Pán vybízí k zanechání svĕtských povinností a k systematickému rozvoji poznání, kdy Jej osoba přijme jako Nejvyššího. Tento pokyn Uddhava pochopil jako poukázání na jñāna-miśrā bhakti, oddanou službu Pánu smíšenou s druhotnou touhou získávat poznání. Počínaje veršem 35 v desáté kapitole se Uddhava tázal na průbĕh hmotného podmínĕní a vysvobození z hmotného života. Pán ve své obšírné odpovĕdi uvedl, že metoda filosofické spekulace nemůže být bez oddané služby nikdy dovedena k dokonalosti. V jedenácté kapitole, verši 18, Pán zdůraznil důležitost víry v Nejvyšší Osobnost Božství a ve verši 23 Kṛṣṇa obsáhle rozvedl svůj popis oddané služby a zdůraznil potřebu s vírou naslouchat o slávĕ Pána a opĕvovat ji. Na závĕr řekl, že rozvoj i dokonalost oddané služby závisejí na společnosti oddaných. Ve verši 26 jedenácté kapitoly se Uddhava ptal na správné způsoby oddané služby a na příznaky dokonalé oddanosti. A ve verši 48 Pán Kṛṣṇa uvedl, že dokud se osoba nezačne vĕnovat oddané službĕ, budou její pokusy dosáhnout osvobození marné. Musí se stýkat s Pánovými oddanými a následovat jejich příkladu. Nakonec ve čtrnáctém verši této kapitoly Pán kategoricky zavrhl cesty plodonosného jednání a mentální spekulace a ve verši 15 doporučil odevzdat se výhradnĕ Jemu z celého srdce.

Když Uddhava obdržel tyto obšírné a technické pokyny ohlednĕ dokonalosti života, je zmatený a jeho mysl trápí pochybnost, co má vlastnĕ dĕlat. Pán Kṛṣṇa popsal mnoho postupů a jejich výsledky, přičemž všechny nakonec vedou k jedinému cíli, Jemu samotnému. Uddhava si tedy přeje, aby Pán Kṛṣṇa jednoduše vysvĕtlil, co je třeba dĕlat. Arjuna vznesl k Pánu podobnou žádost na začátku třetí kapitoly Bhagavad-gīty. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura zde Uddhava říká: „Můj drahý příteli Kṛṣṇo, nejprve jsi doporučil, abych se vĕnoval svĕtským činnostem v rámci varṇāśramského systému a potom jsi mi poradil, abych tĕchto činností zanechal a začal se vĕnovat filosofickému bádání. Nyní zavrhuješ cestu jñāny a doporučuješ, abych se Ti jednoduše odevzdal prostřednictvím bhakti-yogy. Pokud přijmu Tvůj závĕr, může se stát, že v budoucnu se zase vrátíš ke svému původnímu stanovisku a budeš doporučovat svĕtské jednání.“ Tímto smĕlým vyjevením mysli Uddhava ukazuje, jak důvĕrné přátelství Ho s Pánem Kṛṣṇou pojí.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
sa eṣa jīvo vivara-prasūtiḥ
prāṇena ghoṣeṇa guhāṁ praviṣṭaḥ
mano-mayaṁ sūkṣmam upetya rūpaṁ
mātrā svaro varṇa iti sthaviṣṭhaḥ

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; saḥ eṣaḥ — On sám; jīvaḥ — Nejvyšší Pán, který dává život všem; vivara — v srdci; prasūtiḥ — projevený; prāṇena — se životním vzduchem; ghoṣeṇa — se subtilním projevem zvuku; guhām — do srdce; praviṣṭaḥ — jenž vstoupil; manaḥ-mayam — vnímaný myslí nebo ovládající mysli i velkých polobohů, jako je Pán Śiva; sūkṣmam — subtilní; upetya — nacházející se v; rūpam — podobĕ; mātrā — různé délky samohlásek; svaraḥ — různé intonace; varṇaḥ — různé hlásky abecedy; iti — takto; sthaviṣṭhaḥ — hrubá podoba.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Uddhavo, Nejvyšší Pán dává život každé živé bytosti a sídlí v srdci společnĕ se životním vzduchem a prvotní zvukovou vibrací. Myslí je možné Ho vnímat v Jeho subtilní podobĕ v srdci, protože ovládá mysli všech, dokonce i velkých polobohů, jako je Pán Śiva. Nejvyšší Pán také přijímá hrubou podobu různých zvuků Véd složených z krátkých a dlouhých samohlásek a souhlásek o různých intonacích.

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura komentuje dialog mezi Pánem Kṛṣṇou a Uddhavou takto. Uddhava byl zmatený a plný pochyb, protože Pán Kṛṣṇa vyložil mnoho různých procesů: oddanou službu, spekulativní poznání, odříkání, mystickou yogu, askezi, zbožné povinnosti a tak dále. Všechny tyto procesy ale mají pomáhat živým bytostem, aby získaly útočištĕ u Pána Kṛṣṇy, a žádný védský proces by se v konečném smyslu nemĕl chápat jinak. Proto Pán Kṛṣṇa popsal celý védský systém, přičemž všemu přisoudil náležité místo. Pána Kṛṣṇu ve skutečnosti překvapilo, že se Uddhava pošetile domníval, že by mĕl praktikovat každý z popsaných procesů, jako kdyby všechny tyto metody byly určené jen pro nĕj. Proto Pán Kṛṣṇa svému oddanému vysvĕtluje: „Můj milý Uddhavo, když jsem ti říkal, že je třeba rozvíjet analytické poznání, že se musí konat zbožné činnosti, že oddaná služba je povinností, že je nutné praktikovat yogové metody, podstupovat askezi a tak dále, dával jsem tak pokyny všem živým bytostem a tebe jsem využil jako svého přímého posluchače. To, co jsem řekl, co říkám teď a co budu říkat v budoucnosti, je třeba chápat jako poučení pro všechny živé bytosti v různých situacích. Jak tĕ vůbec mohlo napadnout, že by ses mĕl vĕnovat všem tĕmto rozličným védským procesům? Tebe přijímám takového, jaký jsi – Můj čistý oddaný. Tebe se praktikování toho všeho netýká.“ Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura tedy Pán vyjevuje Uddhavovi bezstarostnými a povzbudivými slovy hluboký zámĕr za rozmanitostí védských metod.

Pán Kṛṣṇa se projevil z úst Pána Brahmy v podobĕ Véd. Slovo vivara-prasūti v tomto verši také vyjadřuje, že se Pán projevuje v ādhārādi-cakrách, které se nacházejí v tĕle Pána Brahmy. Slovo ghoṣeṇa znamená „subtilní zvuk“ a guhāṁ praviṣṭaḥ rovnĕž naznačuje, že Pán Kṛṣṇa vstupuje do ādhāra-cakry. Pána lze dále vnímat v dalších cakrách, jako je maṇipūraka-cakra v oblasti kolem pupku a viśuddhi-cakra. Sanskrtská abeceda se skládá z krátkých a dlouhých samohlásek a ze souhlásek vyslovovaných s vysokými a hlubokými tóny a různá odvĕtví védské literatury jsou za použití tĕchto vibrací projevená jako hrubá podoba Nejvyšší Osobnosti Božství. Podle Bhagavad-gīty se tato literatura vĕtšinou zaobírá třemi kvalitami hmotné přírody: traiguṇya-viṣayā vedā nistrai-guṇyo bhavārjuna. Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje, že působením klamné energie, māyi, se Osobnost Božství jeví podmínĕným duším jako součást hmotného vesmíru. Smyšlené přisuzování hrubohmotných a jemnohmotných vlastností Osobnosti Božství se nazývá avidyā neboli nevĕdomost a na základĕ této nevĕdomosti se živá bytost považuje za konatele svých činností a zaplétá se do sítĕ karmy. Védy proto zapletené duši předepisují různé příkazy a zákazy, aby se jejich dodržováním očistila. Tyto postupy se nazývají pravṛtti-mārga, cesta usmĕrnĕných plodonosných činností. Když se osoba očistí, toto hrubé stádium plodonosného jednání opustí, neboť je překážkou v praktikování čisté oddané služby. Tehdy je možné s pevnou vírou uctívat Osobnost Božství. Ten, kdo vyvinul dokonalé vĕdomí Kṛṣṇy, již nemusí plnit žádné obřadní povinnosti. To uvádí Bhagavad-gītā: tasya kāryaṁ na vidyate.

Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho je možné tento verš chápat jinak. Slovo jīva poukazuje na Pána Kṛṣṇu, jenž dává život obyvatelům Vṛndāvanu, a vivara-prasūti vyjadřuje, že i když Pán Kṛṣṇa vĕčnĕ provádí své zábavy v duchovním svĕtĕ, pro podmínĕné duše neviditelném, přichází také do hmotného vesmíru, aby projevil tytéž zábavy. Slova guhāṁ praviṣṭaḥ znamenají, že poté, co Pán tyto zábavy předvede, je opĕt skryje a vstoupí do svých neprojevených zábav, tedy zábav, které nejsou projevené podmínĕným duším. V tomto případĕ mātrā označuje transcendentální smysly Pána, svara Pánovu transcendentální zvukovou vibraci a zpívání a slovo varṇa transcendentální podobu Pána. Slovo sthaviṣṭha, „hrubý projev“, znamená, že Pán se projevuje v hmotném svĕtĕ i před zraky tĕch oddaných, kteří ještĕ nejsou plnĕ pokročilí v rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy a jejichž zraky nejsou zcela očištĕné. Mano-maya vyjadřuje, že Pána Kṛṣṇu je třeba nĕjakým způsobem udržovat v mysli, a pro neoddané je Pán Kṛṣṇa sūkṣma, velmi subtilní, protože Ho nemohou poznat. Takto různí ācāryové různými způsoby oslavují Pána Kṛṣṇu prostřednictvím transcendentální zvukové vibrace tohoto verše.

Verš

yathānalaḥ khe ’nila-bandhur uṣmā
balena dāruṇy adhimathyamānaḥ
aṇuḥ prajāto haviṣā samedhate
tathaiva me vyaktir iyaṁ hi vāṇī

Synonyma

yathā — jako; analaḥ — oheň; khe — v éteru ve dřevĕ; anila — vzduch; bandhuḥ — jehož pomoc; uṣmā — teplo; balena — silnĕ; dāruṇi — ve dřevĕ; adhimathyamānaḥ — zažehnutý třením; aṇuḥ — velmi malý; prajātaḥ — rodí se; haviṣā — s ghí (přečištĕným máslem); samedhate — zvĕtšuje se; tathā — podobnĕ; eva — vskutku; me — Můj; vyaktiḥ — projev; iyam — tento; hi — jistĕ; vāṇī — védské zvuky.

Překlad

Silným třením zažínacích dřívek vzniká ve styku se vzduchem teplo a objeví se jiskra ohnĕ. Jakmile je oheň zapálený, přilévá se do nĕj ghí a oheň se rozhoří. Podobnĕ se projevuji Já ve zvukové vibraci Véd.

Význam

Zde Pán Kṛṣṇa vysvĕtluje nejdůvĕrnĕjší význam védského poznání. Védy nejprve usmĕrňují bĕžné hmotné činnosti a jejich plody nasmĕrovávají do obřadních obĕtí, které zdánlivĕ odmĕňují konatele budoucím prospĕchem. Pravým zámĕrem tĕchto obĕtí však je, aby si materialistický pracovník zvykl nabízet plody své práce vyšší védské autoritĕ. Úspĕšný ploduchtivý konatel postupnĕ vyčerpá možnosti hmotného požitku a přirozenĕ začne tíhnout k vyššímu stádiu filosofické spekulace o své existenci. S tím, jak prohlubuje své poznání, si začne být vĕdom nekonečné slávy Nejvyššího a postupnĕ se zapojí do procesu láskyplné oddané služby transcendentální Absolutní Pravdĕ. Pán Kṛṣṇa je cílem védského poznání, jak sám říká v Bhagavad-gītĕ: vedaiś ca sarvair aham eva vedyaḥ. Pán se postupnĕ projevuje ve sledu védských obřadů, tak jako se oheň postupnĕ projevuje třením palivového dřeva. Slova haviṣā samedhate („oheň se zvĕtšuje přiléváním ghí“) vyjadřují, že s pokrokem v konání védských obĕtí začíná postupnĕ planout oheň duchovního poznání, všechno osvĕtluje a ničí kolobĕh plodonosných činností.

Pán Kṛṣṇa považoval Uddhavu za nejkvalifikovanĕjší osobu, která by mohla vyslechnout toto podrobné transcendentální poznání, a proto ho milostivĕ poučuje, aby Uddhava mohl osvítit mudrce v Badarikāśramu, a tak naplnit smysl jejich životů.

Verš

evaṁ gadiḥ karma gatir visargo
ghrāṇo raso dṛk sparśaḥ śrutiś ca
saṅkalpa-vijñānam athābhimānaḥ
sūtraṁ rajaḥ-sattva-tamo-vikāraḥ

Synonyma

evam — takto; gadiḥ — řeč; karma — činnosti rukou; gatiḥ — činnosti nohou; visargaḥ — činnosti genitálií a konečníku; ghrāṇaḥ — čich; rasaḥ — chuť; dṛk — zrak; sparśaḥ — hmat; śrutiḥ — sluch; ca — také; saṅkalpa — činnosti mysli; vijñānam — činnosti inteligence a vĕdomí; atha — navíc; abhimānaḥ — činnosti falešného ega; sūtram — činnost pradhāny, subtilní příčiny hmotné přírody; rajaḥ — kvality vášnĕ; sattva — dobra; tamaḥ — a nevĕdomosti; vikāraḥ — promĕna.

Překlad

Činnosti aktivních smyslových orgánů – hlasového ústrojí, rukou, nohou, genitálií a konečníku – a činnosti poznávacích smyslových orgánů – nosu, jazyka, očí, kůže a uší – společnĕ s činnostmi subtilních smyslů, totiž mysli, inteligence, vĕdomí a falešného ega, jakož i činnost subtilní pradhāny a vzájemné působení tří kvalit hmotné přírody – to vše je třeba chápat jako Mou hmotnĕ projevenou podobu.

Význam

Slovem gadi neboli „řeč“ Pán uzavírá své pojednání o svém projevení ve védských vibracích a popisuje činnosti ostatních aktivních smyslových orgánů a také poznávacích smyslových orgánů, subtilní činnosti vĕdomí, pradhāny a vzájemné působení tří kvalit hmotné přírody. Osoba vĕdomá si Kṛṣṇy vidí celý hmotný svĕt jako projev Pánových energií. Hmotné uspokojování smyslů tedy nemá zákonné oprávnĕní, neboť vše je expanzí Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a vše patří Jemu. Ten, kdo pochopí, jak se Pán expandoval do jemnohmotných a hrubohmotných projevů, se vzdá touhy žít v tomto svĕtĕ. V duchovním svĕtĕ je všechno vĕčné, plné blaženosti a poznání. Výlučným rysem hmotného svĕta je, že tady živá bytost sní o tom, že je sama pánem. Rozumný človĕk, který se vzdal této halucinace, v království māyi nenachází nic lákavého a tak se vrací domů, zpátky k Bohu.

Verš

ayaṁ hi jīvas tri-vṛd abja-yonir
avyakta eko vayasā sa ādyaḥ
viśliṣṭa-śaktir bahudheva bhāti
bījāni yoniṁ pratipadya yadvat

Synonyma

ayam — toto; hi — jistĕ; jīvaḥ — nejvyšší živá bytost dávající život ostatním; tri-vṛt — obsahující tři kvality hmotné přírody; abja — vesmírného lotosového kvĕtu; yoniḥ — zdroj; avyaktaḥ — neprojevený (hmotnĕ); ekaḥ — sám; vayasā — časem; saḥ — On; ādyaḥ — vĕčný; viśliṣṭa — rozdĕlený; śaktiḥ — energie; bahudhā — v mnoha částech; iva — jako; bhāti — jeví se; bījāni — semena; yonim — do pole; pratipadya — poté, co zapadají; yat-vat — jako.

Překlad

Když je do pole zaseto mnoho semen, pak z jediného zdroje – půdy – vyroste nespočet stromů, keřů, zeleniny a podobnĕ. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž dává život všem a je vĕčný, původnĕ existuje mimo vesmírný projev. Pán, v nĕmž spočívají tři kvality přírody a jenž je zdrojem vesmírného lotosového kvĕtu, ve kterém se celý vesmír projevuje, však časem rozdĕluje své hmotné energie, a tak se projeví v nesčetnĕ mnoha podobách, přestože je jeden.

Význam

Śrīla Vīrarāghavācārya komentuje, že nĕkdo se může ptát, komu skutečnĕ patří vesmírný projev s polobohy, lidmi, zvířaty, rostlinami, planetami, meziplanetárním prostorem a tak dále. Pán Kṛṣṇa nyní odstraňuje jakékoliv pochyby ohlednĕ zdroje vesmírného projevu. Slovo tri-vṛt vyjadřuje, že tři kvality přírody nejsou nezávislé, ale podléhají vyšší kontrole. Přípona vṛt se vztahuje na vartanam, „existenci“ tří kvalit hmotné přírody v Nejvyšší Osobnosti Božství. Když rozebereme výraz abja-yoni, ap znamená „voda“ a ja vyjadřuje „zrození“. Abja je tedy složitý hmotný vesmír, který vyrůstá z Garbhodakaśāyī Viṣṇua ležícího na oceánu Garbhodaka. Yoni neboli „zdroj“ poukazuje na Osobnost Božství a abja-yoni tedy znamená, že Pán je zdrojem všech vesmírných projevů; veškeré stvoření se odehrává v Pánovi. Jelikož tři kvality hmotné přírody podléhají svrchované kontrole Pána, hmotné objekty bezmocnĕ procházejí stvořením a zničením uvnitř vesmírného obalu podle Pánovy vůle. Slovo avyakta označuje Pánovu subtilní duchovní podobu, která jediná existovala před hmotným stvořením. Pánova původní, duchovní podoba se nerodí, nemĕní ani neumírá – je vĕčná. Pánovy hmotné energie se časem rozdĕlují a projevují jako tĕla, majetek tĕl, smyslové objekty, tĕlesné expanze, falešné ego a mylný pocit vlastnictví. Takto Pán expanduje svou vĕdomou živou energii zvanou jīva-śakti, která se projevuje v nesčetných hmotných podobách – v tĕlech lidí, polobohů, zvířat a tak dále. Z příkladu semen zasetých do pole můžeme pochopit, že nesčetné projevy mohou vzniknout z jediného zdroje. Také Pán je sice jeden, ale expandováním svých různých energií se projevuje v nesčetných podobách.

Verš

yasminn idaṁ protam aśeṣam otaṁ
paṭo yathā tantu-vitāna-saṁsthaḥ
ya eṣa saṁsāra-taruḥ purāṇaḥ
karmātmakaḥ puṣpa-phale prasūte

Synonyma

yasmin — v nĕmž; idam — tento vesmír; protam — napříč protkaný; aśeṣam — celek; otam — a podélnĕ; paṭaḥ — látka; yathā — jako; tantu — nití; vitāna — v množství; saṁsthaḥ — nacházející se; yaḥ — to, co; eṣaḥ — tento; saṁsāra — hmotné existence; taruḥ — strom; purāṇaḥ — existující odnepamĕti; karma — k plodonosným činnostem; ātmakaḥ — přirozenĕ tíhnoucí; puṣpa — první výsledek, kvetení; phale — a plod; prasūte — vytvořený.

Překlad

Tak jako tkaná látka spočívá v množství podélných a příčných nití, celý vesmír se podobnĕ rozprostírá na podélných a příčných energiích Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a nachází se v Nĕm. Podmínĕná duše odnepamĕti přijímá hmotná tĕla, která jsou jako velké stromy udržující její hmotnou existenci. Tak jako strom nejprve kvete a pak vytváří plody, strom hmotné existence, kterým je hmotné tĕlo živé bytosti, vytváří různé výsledky hmotného života.

Význam

Než strom vytvoří plody, objevují se kvĕty. Slova puṣpa-phale podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura označují štĕstí a neštĕstí hmotné existence. Nĕkdy se může zdát, že hmotný život vzkvétá, ale nakonec se objeví trpké plody v podobĕ stáří, smrti a jiných neštĕstí. Připoutanost k hmotnému tĕlu, které tíhne ke smyslovému požitku, je hlavní příčinou hmotné existence, a proto je nazvána saṁsāra-taru. Sklon využívat vnĕjší energii Nejvyššího Pána existuje odnepamĕti, jak vyjadřují slova purāṇaḥ karmātmakaḥ. Hmotný vesmír je expanzí klamné energie Nejvyššího Pána, vždy na Nĕm závisí a neliší se od Nĕho. Toto jednoduché pochopení může vysvobodit podmínĕné duše z jejich nekonečného putování nešťastným královstvím māyi.

Slova puṣpa-phale lze také chápat ve významu smyslový požitek a osvobození. Strom hmotné existence bude dále vysvĕtlen v následujících verších.

Verš

dve asya bīje śata-mūlas tri-nālaḥ
pañca-skandhaḥ pañca-rasa-prasūtiḥ
daśaika-śākho dvi-suparṇa-nīḍas
tri-valkalo dvi-phalo ’rkaṁ praviṣṭaḥ
adanti caikaṁ phalam asya gṛdhrā
grāme-carā ekam araṇya-vāsāḥ
haṁsā ya ekaṁ bahu-rūpam ijyair
māyā-mayaṁ veda sa veda vedam

Synonyma

dve — dvĕ; asya — tohoto stromu; bīje — semena; śata — stovky; mūlaḥ — kořenů; tri — tři; nālaḥ — dolní kmeny; pañca — pĕt; skandhaḥ — horních kmenů; pañca — pĕt; rasa — míz; prasūtiḥ — vytvářející; daśa — deset; eka — plus jednu; śākhaḥ — vĕtví; dvi — dvou; suparṇa — ptáků; nīḍaḥ — hnízdo; tri — tři; valkalaḥ — druhy kůry; dvi — dva; phalaḥ — plody; arkam — ke slunci; praviṣṭaḥ — vztahující se; adanti — jedí nebo si pochutnávají; ca — také; ekam — jeden; phalam — plod; asya — tohoto stromu; gṛdhrāḥ — lidé chtiví hmotného požitku; grāme — v rodinném životĕ; carāḥ — žijící; ekam — další; araṇya — v lese; vāsāḥ — kteří žijí; haṁsāḥ — lidé podobní labutím, svĕtci; yaḥ — ten, kdo; ekam — jen jeden, Nadduše; bahu-rūpam — zjevující se v mnoha podobách; ijyaiḥ — s pomocí osob hodných uctívání, duchovních učitelů; māyā-mayam — vytvořený energií Nejvyššího Pána; veda — ví; saḥ — taková osoba; veda — zná; vedam — skutečný smysl védské literatury.

Překlad

Tento strom hmotné existence má dvĕ semena, stovky kořenů, tři dolní a pĕt horních kmenů. Vytváří pĕt míz, má jedenáct vĕtví a je na nĕm hnízdo, které si postavili dva ptáci. Strom má tři druhy kůry, dává dva plody a vztahuje se ke slunci. Ti, kdo jsou chtiví hmotného požitku a oddaní rodinnému životu, si pochutnávají na jednom z plodů tohoto stromu a lidé ve stavu odříkání, podobní labutím, si pochutnávají na druhém. Ten, kdo s pomocí pravých duchovních učitelů dokáže poznat tento strom jako projev energie jedné Nejvyšší Pravdy, jež se zjevuje v mnoha podobách, zná skutečný smysl védské literatury.

Význam

Dvĕma semeny tohoto stromu jsou hříšné a zbožné činnosti a jeho stovkami kořenů jsou nesčetné hmotné touhy živých bytostí, které je poutají k hmotné existenci. Tři dolní kmeny představují tři kvality hmotné přírody a pĕt horních kmenů představuje pĕt hrubohmotných prvků. Strom vytváří pĕt míz – zvuk, podobu, hmat, chuť a vůni – a má jedenáct vĕtví: pĕt činných smyslů, pĕt poznávacích smyslů a mysl. Postavili si na nĕm hnízdo dva ptáci, individuální duše a Nadduše, a třemi druhy kůry jsou vzduch, žluč a hlen, složky, které tvoří tĕlo. Dvĕma plody tohoto stromu jsou štĕstí a neštĕstí.

Ti, kdo se neúnavnĕ snaží užívat si společnosti krásných žen, penĕz a dalších požitkářských aspektů iluze, si pochutnávají na plodu neštĕstí. Mĕli bychom mít na pamĕti, že i na nebeských planetách existuje úzkost a smrt. Ti, kdo se zřekli hmotných cílů a vydali se cestou duchovního osvícení, si poochutnávají na plodu štĕstí. Kdo přijme pomoc pravých duchovních učitelů, může pochopit, že tento spletitý strom je jen projevem vnĕjší energie Nejvyššího Pána, jemuž se nikdo nevyrovná. Dokáže-li nĕkdo vidĕt Nejvyšší Osobnost Božství jako konečnou příčinu všeho, jeho poznání je dokonalé. Pokud se však jen zaplétá do védských obřadů nebo védské spekulace bez poznání Nejvyššího Pána, nedosáhl dokonalosti života.

Verš

evaṁ gurūpāsanayaika-bhaktyā
vidyā-kuṭhāreṇa śitena dhīraḥ
vivṛścya jīvāśayam apramattaḥ
sampadya cātmānam atha tyajāstram

Synonyma

evam — takto (s poznáním, které jsem ti dal); guru — duchovního mistra; upāsanayā — vyvinutou uctíváním; eka — čistou; bhaktyā — láskyplnou oddanou službou; vidyā — poznání; kuṭhāreṇa — sekerou; śitena — ostrou; dhīraḥ — ten, kdo je neochvĕjný díky poznání; vivṛścya — po odseknutí; jīva — živé bytosti; āśayam — subtilního tĕla (které oplývá označeními vytvořenými třemi kvalitami hmotné přírody); apramattaḥ — velmi opatrný v duchovním životĕ; sampadya — po dosažení; ca — a; ātmānam — Nejvyšší Osobnosti Božství; atha — potom; tyaja — mĕl by ses vzdát; astram — prostředku, který tĕ dovedl k dokonalosti.

Překlad

S neochvĕjnou inteligencí bys mĕl pečlivým uctíváním duchovního mistra rozvinout čistou oddanou službu a naostřenou sekerou transcendentálního poznání bys mĕl odseknout jemnohmotný obal duše. Poté, co poznáš Nejvyšší Osobnost Božství, bys mĕl tuto sekeru analytického poznání odložit.

Význam

Jelikož Uddhava dosáhl dokonalosti v podobĕ osobní společnosti s Pánem Kṛṣṇou, nemĕl zapotřebí udržovat si mentalitu podmínĕné duše, a jak je zde popsáno slovy sampadya cātmānam, mohl osobnĕ sloužit Pánovým lotosovým nohám v duchovním svĕtĕ. Však také Uddhava o tuto možnost žádal hned na začátku tohoto vznešeného rozhovoru. Zde je řečeno, že čisté oddané služby lze dosáhnout uctíváním pravého duchovního mistra (gurūpāsanayaika-bhaktyā). Nedoporučuje se zde čisté oddané služby zanechat nebo opustit svého duchovního mistra. Slovy vidyā-kuṭhāreṇa je naopak jasnĕ řečeno, že je třeba rozvíjet poznání hmotného svĕta, které Pán Kṛṣṇa popisuje v této kapitole. Je třeba jasnĕ pochopit, že každý jednotlivý aspekt hmotného stvoření je expanzí klamné energie Pána. Toto poznání jako ostrá sekera přesekává kořeny hmotné existence. Tak je i tvrdošíjné jemnohmotné tĕlo vytvořené třemi kvalitami přírody rozsekáno na kousky a osoba se stává apramatta, rozumnou a opatrnou při rozvoji vĕdomí Kṛṣṇy.

Pán Kṛṣṇa v této kapitole jasnĕ vysvĕtlil, že pasačky krav z Vṛndāvanu nezajímal analytický přístup k životu. Jednoduše milovaly Pána Kṛṣṇu a nedokázaly myslet na nic jiného. Pán Caitanya Mahāprabhu učil, že všichni Jeho oddaní by mĕli následovat gopī z Vraji, aby vyvinuli nejvyšší intenzitu nesobecké lásky k Bohu. Pán Kṛṣṇa podrobnĕ analyzoval povahu hmotného svĕta, aby podmínĕné duše, které se snaží si ho užívat, mohly tímto poznáním skácet strom hmotné existence. Slova sampadya cātmānam vyjadřují, že pro osobu s tímto poznáním hmotná existence již skončila, protože dosáhla Osobnosti Božství. Nemĕla by se již zdržovat v království māyi a donekonečna prohlubovat své pochopení iluzorního stvoření. Ten, kdo přijal, že Pán Kṛṣṇa je vším, se může tĕšit z vĕčné blaženosti ve službĕ Pánu. I když setrvává v tomto svĕtĕ, nemá s ním co do činĕní a vzdává se analytických postupů vedoucích k jeho popření. Proto Pán Kṛṣṇa říká Uddhavovi: tyajāstram – „Odlož sekeru analytického poznání, kterou jsi odsekl svůj pocit vlastnictví a pobytu v hmotném svĕtĕ.“

Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy ke dvanácté kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Nad askezí a poznáním“.