Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 11.12.1-2

Verš

śrī-bhagavān uvāca
na rodhayati māṁ yogo
na sāṅkhyaṁ dharma eva ca
na svādhyāyas tapas tyāgo
neṣṭā-pūrtaṁ na dakṣiṇā
vratāni yajñaś chandāṁsi
tīrthāni niyamā yamāḥ
yathāvarundhe sat-saṅgaḥ
sarva-saṅgāpaho hi mām

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; na rodhayati — neovládá; mām — Mĕ; yogaḥ — systém aṣṭāṅga-yogy; na — ani; sāṅkhyam — analytické studium hmotných prvků; dharmaḥ — bĕžná zbožnost, jako například nenásilí; eva — jistĕ; ca — také; na — ani; svādhyāyaḥ — pronášení Véd; tapaḥ — askeze; tyāgaḥ — stav odříkání; na — ani; iṣṭā-pūrtam — provádĕní obĕtí a veřejnĕ prospĕšné činnosti, jako je kopání studní či sázení stromů; na — ani; dakṣiṇā — rozdávání milodarů; vratāni — skládání slibů, jako například úplný půst na Ekādaśī; yajñaḥ — uctívání polobohů; chandāṁsi — pronášení důvĕrných manter; tīrthāni — putování na svatá poutní místa; niyamāḥ — dodržování hlavních pokynů ohlednĕ duchovní disciplíny; yamāḥ — a také ménĕ podstatných usmĕrnĕní; yathā — jako; avarundhe — podmaňuje si; sat-saṅgaḥ — společnost Mých oddaných; sarva — veškeré; saṅga — hmotné vazby; apahaḥ — odstraňující; hi — jistĕ; mām — Mĕ.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Uddhavo, sdružováním se s Mými čistými oddanými může osoba zničit svou připoutanost ke všem objektům hmotného smyslového požitku. Tato očišťující společnost Mĕ přivádí pod kontrolu Mého oddaného. Nĕkdo může následovat systém aṣṭāṅga-yogy, filosoficky analyzovat prvky hmotné přírody, praktikovat nenásilí a další zásady bĕžné zbožnosti, pronášet Védy, podstupovat askezi, přijmout stav odříkání, provádĕt obĕtní obřady a kopat studny, sázet stromy a konat další veřejnĕ prospĕšné činnosti, rozdávat milodary, dodržovat přísné sliby, uctívat polobohy, pronášet důvĕrné mantry, navštĕvovat svatá místa či řídit se hlavními i vedlejšími pokyny ohlednĕ duchovní disciplíny, ale ani tĕmito činnostmi si Mĕ nepodmaní.

Význam

Komentář Śrīly Jīvy Gosvāmīho k tĕmto dvĕma veršům lze shrnout takto. Pánovým oddaným je možné sloužit buď tím, že jim pomáháme, anebo sdružováním se s nimi. Společnost čistých oddaných stačí k dosažení seberealizace, protože od nich je možné se naučit všemu ohlednĕ duchovního pokroku. S dokonalým poznáním může osoba dosáhnout všeho, co si přeje, protože proces oddané služby okamžitĕ přináší požehnání Nejvyšší Osobnosti Božství. Čistá oddaná služba je transcendentální vůči kvalitám přírody, a proto se duším, které jsou tĕmito kvalitami podmínĕné, jeví jako tajuplná.

V minulé kapitole Pán Kṛṣṇa prohlásil: haviṣāgnau yajeta mām – „V ohni Mĕ může uctívat obĕtinami v podobĕ ghí.“ (Bhāg. 11.11.43) Ve verši 38 minulé kapitoly bylo také uvedeno, že je vhodné budovat parky, rekreační zařízení, sady, zeleninové zahrady a podobnĕ. To vše má přivádĕt lidi do chrámů Kṛṣṇy, kde se mohou přímo zapojit do zpívání svatých jmen Pána. Tyto stavební projekty lze chápat jako pūrtam, veřejnĕ prospĕšné činnosti. I když Pán Kṛṣṇa v tĕchto dvou verších uvádí, že společnost Jeho čistých oddaných je mnohem mocnĕjší než procesy, jako je yoga, filosofická spekulace, obĕti a veřejnĕ prospĕšné činnosti, tyto druhotné činnosti Pána Kṛṣṇu také tĕší, ovšem v menší míře. Konkrétnĕ Pána tĕší tehdy, když je provádĕjí oddaní, a ne obyčejní materialisté. Proto je použito srovnávací slovo yathā („úmĕrnĕ“). Jinými slovy, praktiky jako obĕti, askeze a filosofické studium mohou osobĕ pomoci k tomu, aby byla schopná oddanĕ sloužit, a když tyto činnosti konají oddaní, kteří se ucházejí o duchovní pokrok, pak do jisté míry přinášejí Pánu potĕšení.

Můžeme se zabývat příkladem vratāni neboli slibů. Dodržování půstu na Ekādaśī je trvalý slib všech vaiṣṇavů a nemĕli bychom z tĕchto veršů vyvodit, že se na slib Ekādaśī nemusí brát zřetel. To, že sat-saṅga, společnost čistých oddaných, je významnĕjší, neboť udílí plod lásky k Bohu, neznamená, že bychom mĕli všech ostatních standardních procesů zanechat nebo že tyto druhotné procesy nejsou trvalou součástí bhakti-yogy. Mnoho védských pokynů nabádá ke konání obĕti agnihotra a moderní následovníci Caitanyi Mahāprabhua také občas ohňové obĕti pořádají. Pán sám tuto obĕť v minulé kapitole doporučil, a proto by jí Jeho oddaní nemĕli zanechávat. Praktikování védských obřadních a očistných procesů osobu postupnĕ povznáší na úroveň oddané služby, kde může přímo uctívat Absolutní Pravdu. Jeden védský pokyn uvádí: „Stejný výsledek, jaký přináší mĕsíční nepřerušovaný půst při šesti různých příležitostech, lze snadno získat snĕdením hrsti rýže obĕtované Pánu Viṣṇuovi. Tuto výsadu zvláštĕ nabízí Kali-yuga.“ Zároveň však usmĕrnĕný půst na Ekādaśī není překážkou v duchovním pokroku. Naopak, je trvalou součástí oddané služby a lze jej považovat za pomocný princip podporující hlavní zásadu – uctívat Pána Kṛṣṇu a Jeho oddané. Tyto druhotné zásady pomáhají nabýt způsobilosti ke konání prvořadých procesů oddané služby, a proto jsou také velmi prospĕšné. Proto je o tĕchto druhotných zásadách ve védské literatuře mnoho zmínek. Závĕr je, že mají pro rozvoj vĕdomí Kṛṣṇy podstatný význam a princip vrata, dodržování předepsaných slibů, se v žádném případĕ nemá opouštĕt.

V minulé kapitole Śrīla Śrīdhara Svāmī uvedl, že slova ājñāyaivaṁ guṇān doṣān (Bhāg. 11.11.32) vyjadřují, že oddaný si má zvolit ty védské zásady, které nejsou v rozporu s jeho službou Pánu. Mnoho náročných védských obřadů a složitých procedur ohlednĕ půstů, uctívání polobohů a praktikování yogy má velmi rušivý vliv na svrchovanou metodu śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ, naslouchání o Pánu a Jeho opĕvování, a proto je vaiṣṇavové odmítají. Procesy, které oddané službĕ napomáhají, je však třeba přijmout. Můžeme uvést příklad Mahārāje Yudhiṣṭhira, jehož poučoval umírající Bhīṣmadeva. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.9.27) dává Bhīṣma králi Yudhiṣṭhirovi pokyny ohlednĕ dāna-dharmy neboli rozdávání milodarů, rāja-dharmy, povinností krále, mokṣa-dharmy, povinností vedoucích k osvobození, strī-dharmy, povinností žen, a nakonec ohlednĕ bhāgavata-dharmy neboli čisté oddané služby Pánu. Bhīṣma se ve svém hovoru neomezil na bhāgavata-dharmu, protože Pán Kṛṣṇa dal Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi oddanou službu v podobĕ vládnutí jako král, a k této službĕ Yudhiṣṭhira Mahārāja potřeboval rozsáhlé znalosti týkající se dĕní ve společnosti. Ten, kdo nemá předepsanou tuto oddanou službu ve společnosti, by se však nemĕl zbytečnĕ zapojovat do hmotného svĕta, a to ani provádĕním védských obřadů. Nic by ho nemĕlo odvádĕt od konečného cíle, kterým je usilovat o uspokojení Pána Kṛṣṇy.

Princip zachování předepsaných slibů lze dále ilustrovat příkladem Mahārāje Ambarīṣe. V devátém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu vidíme, že i když Mahārāja Ambarīṣa konal náročné védské obĕti, jeho cílem vždy bylo uspokojení Pána. Obyvatelé jeho království netoužili dostat se do nebe, protože stále naslouchali o slávĕ Vaikuṇṭhy. Ambarīṣa Mahārāja i se svou královnou dodržoval slib týkající se Ekādaśī a Dvādaśī po celý jeden rok. Jelikož je Ambarīṣa Mahārāja považován ze velký drahokam mezi vaiṣṇavy a jelikož jeho chování bylo vždy příkladné, jsou sliby jako půst na Ekādaśī pro vaiṣṇavy jednoznačnĕ závazné. Ve védské literatuře je také řečeno: „Pokud nĕjaký vaiṣṇava zanedbává půst na Ekādaśī, jeho uctívání Pána Viṣṇua je bezcenné a půjde do pekla.“ Členové Mezinárodní společnosti pro vĕdomí Kṛṣṇy se na Ekādaśī postí od obilnin a luštĕnin a tento slib by mĕli vždy následovat.

Pokud se nĕkdo mylnĕ domnívá, že společnost Pána Kṛṣṇy může získat pouhou velkou askezí, výtečnou znalostí sanskrtské literatury, velkolepým rozdáváním milodarů a podobnĕ, jeho vĕdomí Kṛṣṇy bude pokřivené a oslabené. Mĕli bychom mít na pamĕti příklad Pána Caitanyi, který rozvíjel vĕdomí Kṛṣṇy tak, že neustále o Pánu Kṛṣṇovi naslouchal a opĕvoval Ho. Pokud nĕkomu půsty, studium, askeze či obĕti pomáhají zapojit se lépe do saṅkīrtanového hnutí Pána Caitanyi, pak tyto činnosti také tĕší Pána Kṛṣṇu. Zde ale Pán jasnĕ vysvĕtluje, že nikdy nemohou hrát v praktikování bhakti-yogy stĕžejní úlohu. Musí zůstat pomocnými doplňky svrchovaného procesu sat-saṅga, sdružování se s čistými oddanými, kteří naslouchají o slávĕ Pána a opĕvují ji. Śrīla Madhvācārya dokládá citátem z védské literatury, že pokud se nĕkdo dopouští přestupků proti Pánovým oddaným a nenaučí se s nimi sdružovat, Pán Viṣṇu mu osobnĕ klade do cesty překážky, aby se nedostal do Jeho společnosti.