Skip to main content

KAPITOLA DVANÁCTÁ

Nad askezí a poznáním

Tato kapitola popisuje, jak slavná je společnost svĕtců a jak jedinečná je čistá láska obyvatel Vṛndāvanu.

Společnost oddaných sādhuů ničí připoutanost duše k hmotnému životu a umožňuje podrobit si dokonce i Nejvyššího Pána, Kṛṣṇu. Tohoto výsledku není možné dosáhnout prostřednictvím yogy, filosofie sāṅkhyi, bĕžných náboženských povinností, studia písem, askeze, odříkání, činnostmi zvanými iṣṭā a pūrtam, rozdávání milodarů, dodržování postních slibů, uctívání Božstva, tajných manter, navštĕvování svatých míst nebo svĕdomitého následování základních či vedlejších usmĕrňujících zásad. V každém vĕku se vyskytují démoni, netvoři, ptáci a zvířata podléhající kvalitám vášnĕ a nevĕdomosti a také lidské bytosti v kategoriích obchodníků, žen, dĕlníků, bezkastovních a tak dále, jež nemohou studovat védská písma. Ti všichni se však díky očistnému účinku společnosti oddaných mohou dostat do svrchovaného sídla Osobnosti Božství, zatímco bez této svaté společnosti mohou i lidé, kteří vyvíjejí velmi vážné úsilí v yoze, sāṅkhyové analýze, rozdávání milodarů, dodržování slibů a života ve stavu odříkání, zůstat nezpůsobilými dosažení Nejvyšší Osobnosti Božství.

Mladé dívky z Vraji neznaly pravou totožnost Pána Kṛṣṇacandry a považovaly Ho za svého milence, který jim poskytne požitek. Přesto vlivem svého neustálého sdružování se se Śrī Kṛṣṇou dospĕly k nejvyšší Absolutní Pravdĕ, které nemohou dosáhnout ani velcí polobozi jako Brahmā. Tyto mladé ženy z Vṛndāvanu projevovaly k Pánu Kṛṣṇovi tak hlubokou připoutanost, že jejich mysli, překypující extází z toho, že jsou s Ním, vnímaly celou noc strávenou v Jeho společnosti jako pouhý zlomek sekundy. Když však Akrūra odvezl Śrī Kṛṣṇu s Baladevou do Mathury, gopīm pak každá noc bez Nĕho připadala stejnĕ dlouhá jako celý vĕk polobohů. Odloučení od Pána Kṛṣṇy je tak soužilo, že si kromĕ Jeho návratu nedovedly představit nic jiného, z čeho by mohly být šťastné. To je jedinečná vznešenost jejich čisté lásky k Bohu.

Poté, co Nejvyšší Pán, Śrī Kṛṣṇa, takto poučil Uddhavu, doporučil mu, aby za účelem dosažení Absolutní Pravdy přestal brát ohled na to, co je zbožné a co bezbožné podle śruti a smṛti, a místo toho aby se uchýlil k příkladu žen z Vṛndāvanu.

Sloka 1-2:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Uddhavo, sdružováním se s Mými čistými oddanými může osoba zničit svou připoutanost ke všem objektům hmotného smyslového požitku. Tato očišťující společnost Mĕ přivádí pod kontrolu Mého oddaného. Nĕkdo může následovat systém aṣṭāṅga-yogy, filosoficky analyzovat prvky hmotné přírody, praktikovat nenásilí a další zásady bĕžné zbožnosti, pronášet Védy, podstupovat askezi, přijmout stav odříkání, provádĕt obĕtní obřady a kopat studny, sázet stromy a konat další veřejnĕ prospĕšné činnosti, rozdávat milodary, dodržovat přísné sliby, uctívat polobohy, pronášet důvĕrné mantry, navštĕvovat svatá místa či řídit se hlavními i vedlejšími pokyny ohlednĕ duchovní disciplíny, ale ani tĕmito činnostmi si Mĕ nepodmaní.
Sloka 3-6:
V každém vĕku získaly mnohé živé bytosti zapletené v kvalitách vášnĕ a nevĕdomosti společnost Mých oddaných. Tak mohly takové živé bytosti jako Daityové, Rākṣasové, ptáci, zvířata, Gandharvové, Apsary, Nāgové, Siddhové, Cāraṇové, Guhyakové a Vidyādharové, jakož i lidské bytosti nižších tříd, jako jsou vaiśyové, śūdrové, ženy a další, dospĕt do Mého svrchovaného sídla. Vṛtrāsura, Prahlāda Mahārāja a další jim podobní také dospĕli do Mého sídla díky společnosti Mých oddaných, stejnĕ jako osobnosti jako Vṛṣaparvā, Bali Mahārāja, Bāṇāsura, Maya, Vibhīṣaṇa, Sugrīva, Hanumān, Jāmbavān, Gajendra, Jaṭāyu, Tulādhāra, Dharma-vyādha, Kubjā, gopī ve Vṛndāvanu a manželky brāhmaṇů, kteří provádĕli obĕť.
Sloka 7:
Osoby, které jsem jmenoval, se nezabývaly vážným studiem védské literatury, ani neuctívaly velké svĕtce, ani se nepodrobovaly přísným slibům či askezi. Dospĕly ke Mnĕ jednoduše díky společnosti se Mnou a s Mými oddanými.
Sloka 8:
Všichni obyvatelé Vṛndāvanu, včetnĕ gopī, krav, nehybných tvorů jako dva arjunové stromy, zvířata, živé bytosti s nevyvinutým vĕdomím jako například keře a houští, i hadi jako Kāliya, dosáhli ryzí láskou ke Mnĕ dokonalosti života, a tak ke Mnĕ velmi snadno dospĕli.
Sloka 9:
Ani když se nĕkdo s velkým úsilím vĕnuje praktikování mystické yogy, filosofické spekulaci, rozdávání milodarů, dodržování slibů, askezi, konání obřadních obĕtí, vyučování druhých védským mantrám, osobnímu studiu Véd nebo životu ve stavu odříkání, přesto ke Mnĕ nemůže dospĕt.
Sloka 10:
Obyvatelé Vṛndāvanu v čele s gopīmi ke Mnĕ byli vždy naprosto připoutaní tou nejhlubší láskou. Když tedy Můj strýc Akrūra převezl Mého bratra Balarāmu a Mĕ do mĕsta Mathury, vṛndāvanští obyvatelé trpĕli nesmírnou mentální tísní z odloučení ode Mne a nenacházeli žádný jiný zdroj štĕstí.
Sloka 11:
Milý Uddhavo, všechny ty noci, které gopī strávily se Mnou, svým nejmilejším, ve vṛndāvanské zemi, jim připadaly kratší než okamžik. Když ale pozbyly Mou společnost, zdálo se jim, že ty samé noci trvají celou vĕčnost, jako kdyby se každá délkou vyrovnala Brahmovu dni.
Sloka 12:
Můj milý Uddhavo, tak jako se velcí mudrci v yogovém transu noří do seberealizace, jako když se řeky vlévají do oceánu, a proto nevnímají hmotná jména a podoby, gopī ve Vṛndāvanu byly v myslích bezezbytku připoutané ke Mnĕ, takže ani nedokázaly myslet na svá vlastní tĕla, na tento svĕt nebo na své budoucí životy. Celé jejich vĕdomí bylo jednoduše spoutané ve Mnĕ.
Sloka 13:
Všechny tyto statisíce gopī Mĕ znaly jako svého nanejvýš okouzlujícího milence a takto po Mnĕ vášnivĕ toužily, aniž si byly vĕdomé Mého skutečného postavení. Díky důvĕrným stykům se Mnou však přesto dosáhly Mĕ, Nejvyšší Absolutní Pravdy.
Sloka 14-15:
Proto, Můj milý Uddhavo, zapomeň na védské mantry i na postupy předepsané v doplňkových védských textech se všemi jejich příkazy a zákazy. Nehleď na to, co bylo vyslechnuto a co má být vyslechnuto. Jednoduše přijmi útočištĕ u Mĕ, protože Já jsem Nejvyšší Osobnost Božství v srdcích všech podmínĕných duší. Odevzdej se Mi celým srdcem a Mou milostí buď prostý strachu za všech okolností.
Sloka 16:
Śrī Uddhava řekl: Ó Pane všech vládců mystických sil, vyslechl jsem Tvá slova, ale pochybnost v mém srdci neodchází. Má mysl je proto zmatená.
Sloka 17:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Uddhavo, Nejvyšší Pán dává život každé živé bytosti a sídlí v srdci společnĕ se životním vzduchem a prvotní zvukovou vibrací. Myslí je možné Ho vnímat v Jeho subtilní podobĕ v srdci, protože ovládá mysli všech, dokonce i velkých polobohů, jako je Pán Śiva. Nejvyšší Pán také přijímá hrubou podobu různých zvuků Véd složených z krátkých a dlouhých samohlásek a souhlásek o různých intonacích.
Sloka 18:
Silným třením zažínacích dřívek vzniká ve styku se vzduchem teplo a objeví se jiskra ohnĕ. Jakmile je oheň zapálený, přilévá se do nĕj ghí a oheň se rozhoří. Podobnĕ se projevuji Já ve zvukové vibraci Véd.
Sloka 19:
Činnosti aktivních smyslových orgánů – hlasového ústrojí, rukou, nohou, genitálií a konečníku – a činnosti poznávacích smyslových orgánů – nosu, jazyka, očí, kůže a uší – společnĕ s činnostmi subtilních smyslů, totiž mysli, inteligence, vĕdomí a falešného ega, jakož i činnost subtilní pradhāny a vzájemné působení tří kvalit hmotné přírody – to vše je třeba chápat jako Mou hmotnĕ projevenou podobu.
Sloka 20:
Když je do pole zaseto mnoho semen, pak z jediného zdroje – půdy – vyroste nespočet stromů, keřů, zeleniny a podobnĕ. Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž dává život všem a je vĕčný, původnĕ existuje mimo vesmírný projev. Pán, v nĕmž spočívají tři kvality přírody a jenž je zdrojem vesmírného lotosového kvĕtu, ve kterém se celý vesmír projevuje, však časem rozdĕluje své hmotné energie, a tak se projeví v nesčetnĕ mnoha podobách, přestože je jeden.
Sloka 21:
Tak jako tkaná látka spočívá v množství podélných a příčných nití, celý vesmír se podobnĕ rozprostírá na podélných a příčných energiích Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, a nachází se v Nĕm. Podmínĕná duše odnepamĕti přijímá hmotná tĕla, která jsou jako velké stromy udržující její hmotnou existenci. Tak jako strom nejprve kvete a pak vytváří plody, strom hmotné existence, kterým je hmotné tĕlo živé bytosti, vytváří různé výsledky hmotného života.
Sloka 22-23:
Tento strom hmotné existence má dvĕ semena, stovky kořenů, tři dolní a pĕt horních kmenů. Vytváří pĕt míz, má jedenáct vĕtví a je na nĕm hnízdo, které si postavili dva ptáci. Strom má tři druhy kůry, dává dva plody a vztahuje se ke slunci. Ti, kdo jsou chtiví hmotného požitku a oddaní rodinnému životu, si pochutnávají na jednom z plodů tohoto stromu a lidé ve stavu odříkání, podobní labutím, si pochutnávají na druhém. Ten, kdo s pomocí pravých duchovních učitelů dokáže poznat tento strom jako projev energie jedné Nejvyšší Pravdy, jež se zjevuje v mnoha podobách, zná skutečný smysl védské literatury.
Sloka 24:
S neochvĕjnou inteligencí bys mĕl pečlivým uctíváním duchovního mistra rozvinout čistou oddanou službu a naostřenou sekerou transcendentálního poznání bys mĕl odseknout jemnohmotný obal duše. Poté, co poznáš Nejvyšší Osobnost Božství, bys mĕl tuto sekeru analytického poznání odložit.