Skip to main content

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

CHAPTER ELEVEN

Příznaky podmínĕných a osvobozených živých bytostí

The Symptoms of Conditioned and Liberated Living Entities

V této kapitole Pán Śrī Kṛṣṇa popisuje Uddhavovi rozdíl mezi podmínĕnými a osvobozenými živými bytostmi, charakteristiky svaté osoby a různé aspekty oddané služby.

In this chapter, Lord Śrī Kṛṣṇa describes to Uddhava the difference between conditioned and liberated living entities, the characteristics of a saintly person and the different aspects of the practice of devotional service.

V minulé kapitole položil Uddhava otázky ohlednĕ podmínĕných a osvobozených duší. Všemocný Pán Śrī Kṛṣṇa ve svých odpovĕdích uvádí, že duchovní duše je sice nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství, ale je nepatrná a kvůli tomu upadá do styku s hmotnou energií, což má za následek, že přijímá obaly nesoucí označení daná kvalitami dobra, vášnĕ a nevĕdomosti. Tak je duše spoutaná už od nepamĕti. Jakmile však nalezne útočištĕ v čisté oddané službĕ, je označena za vĕčnĕ osvobozenou. Transcendentální poznání tedy vede k osvobození živé bytosti, zatímco nevĕdomost vede k její spoutanosti. Jak poznání, tak nevĕdomost jsou výtvory māyi Pána Śrī Kṛṣṇy a jsou to Jeho vnitřní energie. Živé bytosti, které se nechají upoutat kvalitami přírody, jsou zmatené falešným egem, jež způsobuje, že samy sebe vnímají jako ty, kdo zakoušejí utrpení, zmatení, štĕstí, neštĕstí, nebezpečí a podobnĕ. Tak meditují o tĕchto stavech bytí, i když ve skutečném, duchovním svĕtĕ tyto vĕci neexistují. Jak jīva (individuální duše), tak Nadduše sídlí ve stejném tĕle. Rozdíl mezi nimi je ten, že všemocná Nadduše, která si je vĕdomá všeho, se nevyžívá v zakoušení plodů hmotných činností, ale zůstává jen svĕdkem, zatímco nekonečnĕ malá podmínĕná jīva ve své nevĕdomosti trpí následky svého jednání. Osvobozenou jīvu nerozruší tĕlesné štĕstí a utrpení, přestože ještĕ kvůli zbývajícím reakcím za své dřívĕjší činnosti sídlí v hmotném tĕle. Vidí tyto tĕlesné zážitky stejnĕ jako ten, kdo se právĕ probudil, vidí své zážitky ze sna. Oproti tomu podmínĕná živá bytost, i když ve své podstatĕ štĕstí a utrpení tĕla nezakouší, si představuje, že zážitky tĕla jsou její vlastní, tak jako snící človĕk pokládá své snové zážitky za skutečnost. Tak jako slunce, které se odráží na vodĕ, není vodou skutečnĕ spoutané a jako vzduchu není vyhrazena jen nĕjaká určitá část nebe, odpoutaný človĕk využívá svého širokého pohledu na svĕt a mečem vhodné askeze (yukta-vairāgya) odsekává všechny své pochybnosti. Jelikož jeho životní vzduch, smysly, mysl a inteligence nemají sklony se upínat ke smyslovým objektům, zůstává v osvobozeném stavu i v hmotném tĕle. Ať je mu ubližováno nebo je uctíván, zůstává vyrovnaný. Proto se říká, že je osvobozený již bĕhem tohoto života. Osvobozená osoba není poznamenaná dobrem a zlem tohoto svĕta a na všechno hledí stejným pohledem. Mudrc, který je vnitřnĕ spokojený, nikoho neopĕvuje ani neodsuzuje. K nikomu nemluví zbytečnĕ a neupíná mysl k hmotným vĕcem; místo toho je stále pohroužený v meditaci o Nejvyšší Osobnosti Božství, takže se očím hlupáků jeví jako nĕmý blázen.

In the previous chapter Uddhava had presented questions regarding conditioned and liberated souls. In His replies, the almighty Lord Śrī Kṛṣṇa states that although the spirit soul is part and parcel of the Supreme Personality of Godhead, on account of his infinitesimal nature, he falls into contact with the material energy, which causes him to accept the covering designations of the modes of goodness, passion and ignorance. Thus the soul has been bound up since time immemorial. But when he achieves the shelter of pure devotional service, he becomes designated as eternally liberated. Transcendental knowledge is therefore the cause of the living entity’s liberation, and ignorance is the cause of his bondage. Both knowledge and ignorance are produced by the māyā energy of Lord Śrī Kṛṣṇa and are His eternal potencies. The living entities who become attracted to the modes of nature are bewildered by false ego, which causes them to see themselves as the enjoyers of misery, confusion, happiness, distress, danger, and so on. In this way, they meditate upon such states of being, although in the real, or spiritual, world these things do not exist. Both the jīva (individual soul) and the Supersoul reside within the same body. The difference between them is that the almighty Supersoul, being fully cognizant, does not indulge in enjoying the fruits of material work but remains simply as a witness, whereas the infinitesimal conditioned jīva, being ignorant, suffers the consequences of his own work. The liberated jīva, in spite of being within a material body because of the remaining reactions of his past activities, does not become disturbed by the happiness and suffering of the body. He sees such bodily experiences in the same way that a person who has just awakened from a dream sees his dream experiences. On the other hand, although the conditioned living entity is by nature not the enjoyer of the happiness and misery of the body, he imagines himself to be the enjoyer of his bodily experiences, just as a person in a dream imagines his dream experiences to be real. Just as the sun reflected upon water is not actually bound up in the water, and just as the air is not confined to some particular segment of the sky, similarly a detached person takes advantage of his broad outlook on the world to cut off all his doubts with the sword of appropriate renunciation, yukta-vairāgya. Since his life force, senses, mind and intelligence have no tendency to fix themselves on sense objects, he remains liberated even while situated within the material body. Regardless of whether he is harassed or worshiped, he remains equipoised. He is therefore considered liberated even in this life. A liberated person has nothing to do with the piety and sin of this world, but rather sees everything equally. A self-satisfied sage does not praise or condemn anyone. He does not speak uselessly to anyone and does not fix his mind on material things. Rather, he is always merged in meditation upon the Supreme Personality of Godhead, so in the eyes of fools he seems to be a speechless, crazy person.

Pokud by nĕkdo prostudoval nebo dokonce vyučoval všechny védské texty, ale nevyvinul čisté zalíbení ve službĕ Osobnosti Božství, pak nezískal nic víc než svou námahu. Človĕk by mĕl studovat jen ta písma, která vĕdeckým způsobem probírají povahu Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, Jeho okouzlující zábavy a nektarová vyprávĕní o Jeho různých inkarnacích – tak získá to nejvyšší štĕstí. Studiem jiných písem si však přivodí jen neštĕstí.

Even if someone has studied or even taught all the different Vedic literatures, if he has not developed pure attraction to the service of the Personality of Godhead, he has accomplished nothing beyond his own labor. One should study only those scriptures in which the nature of the Supreme Personality of Godhead, His enchanting pastimes and the nectarean topics of His various incarnations are scientifically discussed; thus one gains the highest good fortune. However, by studying scriptures other than these one simply acquires misfortune.

S pevným odhodláním by mĕl človĕk náležitým způsobem pochopit totožnost duše a přestat se mylnĕ ztotožňovat s tímto hmotným tĕlem. Potom může své srdce odevzdat u lotosových nohou Nejvyššího Pána, Śrī Kṛṣṇy, který je zdrojem veškeré lásky, a dosáhnout pravého klidu. Jakmile se mysl nechá unést třemi kvalitami přírody, ztrácí schopnost patřičnĕ meditovat o transcendentální Nejvyšší Pravdĕ. Ti, kdo po mnoho životů s vírou konali védské obĕti za účelem zbožnosti, ekonomického rozvoje a smyslového požitku, se nakonec vĕnují naslouchání, zpívání a neustálému přemýšlení o dokonale příznivých zábavách Nejvyššího Pána, jež očišťují celý vesmír. Tyto osoby pak získají společnost pravého duchovního mistra a oddaných sādhuů. Poté začnou milostí duchovního mistra následovat cesty vytyčené uznávanými učiteli duchovního života, mahājany, a dokonale realizují svou pravou totožnost.

With full determination one should properly understand the identity of the soul and give up false identification with this material body. He may then offer his heart at the lotus feet of the Supreme Lord, Śrī Kṛṣṇa, the reservoir of all love, and attain real peace. When the mind is carried away by the three modes of nature, it can no longer meditate properly on the transcendental Supreme Truth. After many lifetimes, faithful persons who have performed Vedic sacrifices for acquiring religiosity, economic development and sense gratification finally engage in hearing, chanting and constantly thinking of the Supreme Lord’s all-auspicious pastimes, which purify the entire universe. Such persons then achieve the association of a bona fide spiritual master and the saintly devotees. After that, by the mercy of the spiritual master they begin to follow the paths set out by the standard authorities of spiritual life, the mahājanas, and become actually perfect in realization of their own true identity.

Když Uddhava vyslechl tyto pokyny Pána Kṛṣṇy, chtĕl dále pochopit charakteristiky skutečného sādhua a různé aspekty praktické oddané služby. Pán Kṛṣṇa odpovĕdĕl, že skutečný sādhu neboli vaiṣṇava se vyznačuje tĕmito vlastnostmi: je milostivý, nikomu neubližuje, vždy mluví pravdu, ovládá se, je bezchybný, velkodušný, vlídný, čistotný, nečiní si vlastnické nároky, pomáhá všem, je klidný, závisí jen na Kṛṣṇovi, nepodléhá chtíči, nevyvíjí hmotné úsilí, je pevný, podrobil si šest nepřátel mysli, jí střídmĕ, nikdy není zmatený, je vždy uctivý k druhým, nikdy neočekává úctu pro sebe, je rozvážný, soucitný, přátelský, poetický, zkušený a mlčenlivý. Základní charakteristikou sādhua je, že vyhledává útočištĕ jen u Kṛṣṇy. Ten, kdo výhradnĕ slouží Kṛṣṇovi s pochopením, že Kṛṣṇa je neomezený Pán, jenž sídlí v nitru a oplývá vĕčností, poznáním a blažeností, je nejvznešenĕjší oddaný. Praktická oddaná služba zahrnuje šedesát čtyři druhů činností. K nim patří (1-6) hledĕt na Božstva Pána a Jeho čisté oddané, dotýkat se jich, uctívat je, sloužit jim, oslavovat je a klanĕt se jim; (7) rozvíjet zálibu v naslouchání o Pánových vlastnostech, zábavách a tak dále; (8) stále meditovat o Pánu; (9) obĕtovat Pánu vše, co človĕk získá; (l0) pokládat se za Pánova služebníka; (11) odevzdat Pánu své srdce; (12) opĕvovat Pánovo zrození a činnosti; (13) slavit svátky týkající se Pána; (14) pořádat slavnosti v chrámu Pána ve společnosti dalších oddaných s hudbou, zpĕvem a tancem; (15) účastnit se různých výročních oslav; (16) obĕtovat Pánu jídlo; (17) přijmout zasvĕcení, jak předepisují Védy a tantry; (18) dodržovat sliby pojící se s Pánem; (19) dychtit instalovat Božstva Pána; (20) pro účely služby Pánu budovat, sám nebo společnĕ s dalšími, zeleninové a kvĕtinové zahrady, chrámy, mĕsta a podobnĕ; (21) pokornĕ čistit Pánův chrám a (22) poskytovat služby Pánovu domu – vymalováním, omýváním vodou a zdobením příznivými obrazci.

Having heard these instructions from Lord Kṛṣṇa, Uddhava further desired to understand the characteristics of a factually saintly person and the different aspects of devotional practice. Lord Kṛṣṇa replied that a real sādhu, or Vaiṣṇava, is qualified with the following characteristics. He is merciful, nonenvious, always truthful, self-controlled, faultless, magnanimous, gentle, clean, nonpossessive, helpful to all, peaceful, dependent on Kṛṣṇa alone, free from lust, devoid of material endeavor, steady, in control of the six enemies of the mind, moderate in eating, never bewildered, always respectful to others, never desirous of respect for himself, sober, compassionate, friendly, poetic, expert and silent. The principal characteristic of a sādhu is that he takes shelter of Kṛṣṇa alone. One who engages exclusively in Kṛṣṇa’s service and understands Him as the limitless, indwelling Lord who comprises eternity, knowledge and bliss, is the topmost devotee. The practice of devotional service includes sixty-four kinds of activities. Among these are: (1-6) seeing, touching, worshiping, serving, glorifying and offering obeisances to the Deity of the Lord and His pure devotees; (7) developing attachment for hearing the chanting of the Lord’s qualities, pastimes, and so on; (8) remaining always in meditation upon the Lord; (9) offering everything one acquires to the Lord; (10) accepting oneself to be the Lord’s servant; (11) offering the Lord one’s heart and soul; (12) engaging in glorification of the Lord’s birth and activities; (13) observing holidays related to the Lord; (14) performing festivals in the Lord’s temple in the company of other devotees, and with music, singing and dancing; (15) celebrating all varieties of yearly functions; (16) offering foodstuffs to the Lord; (17) taking initiation according to the Vedas and tantras; (18) taking vows related to the Lord; (19) being eager to establish Deities of the Lord; (20) endeavoring either alone or in association with others in constructing, for the service of the Lord, vegetable and flower gardens, temples, cities, and so on; (21) humbly cleansing the temple of the Lord; and (22) rendering service to the Lord’s house by painting it, washing it with water and decorating it with auspicious designs.

Poté jsou stručnĕ popsány zásady uctívání Božstva Nejvyššího Pána.

After this, the process of worshiping the Deity of the Supreme Lord is described in brief.

Sloka 1:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Uddhavo, vzhledem k působení hmotných kvalit přírody, které Mi podléhají, je živá bytost nĕkdy označena jako podmínĕná a nĕkdy jako osvobozená. Duše však ve skutečnosti není nikdy spoutaná ani osvobozená, a jelikož Já jsem svrchovaným Pánem māyi, z níž kvality přírody pocházejí, ani Mĕ nelze nikdy považovat za osvobozeného či spoutaného.
Text 1:
The Supreme Personality of Godhead said: My dear Uddhava, due to the influence of the material modes of nature, which are under My control, the living entity is sometimes designated as conditioned and sometimes as liberated. In fact, however, the soul is never really bound up or liberated, and since I am the Supreme Lord of māyā, which is the cause of the modes of nature, I also am never to be considered liberated or in bondage.
Sloka 2:
Tak jako sen je jen výtvorem inteligence a nemá žádnou podstatu, hmotný nářek, klam, štĕstí, neštĕstí a přijetí hmotného tĕla pod vlivem māyi jsou výtvory Mé klamné energie. Jinak řečeno, hmotná existence není sama o sobĕ realitou.
Text 2:
Just as a dream is merely a creation of one’s intelligence but has no actual substance, similarly, material lamentation, illusion, happiness, distress and the acceptance of the material body under the influence of māyā are all creations of My illusory energy. In other words, material existence has no essential reality.
Sloka 3:
Ó Uddhavo, poznání i nevĕdomost jsou výtvory māyi a jako takové jsou expanzemi Mé energie. Jak poznání, tak nevĕdomost nemají počátek a trvale udílejí vtĕleným živým bytostem osvobození a spoutanost.
Text 3:
O Uddhava, both knowledge and ignorance, being products of māyā, are expansions of My potency. Both knowledge and ignorance are beginningless and perpetually award liberation and bondage to embodied living beings.
Sloka 4:
Ó nanejvýš inteligentní Uddhavo, živá bytost zvaná jīva je Mou nedílnou částí, ale kvůli nevĕdomosti od nepamĕti trpí v poutech hmoty. Pomocí poznání však může být osvobozena.
Text 4:
O most intelligent Uddhava, the living entity, called jīva, is part and parcel of Me, but due to ignorance he has been suffering in material bondage since time immemorial. By knowledge, however, he can be liberated.
Sloka 5:
Ve stejném hmotném tĕle tedy nacházíme protikladné charakteristiky, Můj milý Uddhavo, jako například velké štĕstí a utrpení. Je tomu tak proto, že v tĕle dlí jak vĕčnĕ osvobozený Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, tak podmínĕná duše. Nyní ti vyložím jejich různé charakteristiky.
Text 5:
Thus, My dear Uddhava, in the same material body we find opposing characteristics, such as great happiness and misery. That is because both the Supreme Personality of Godhead, who is eternally liberated, as well as the conditioned soul are within the body. I shall now speak to you about their different characteristics.
Sloka 6:
Dva ptáci si shodou okolností postavili hnízdo na stejném stromĕ. Oba jsou přátelé a mají podobnou povahu. Jeden z nich ale pojídá ovoce toho stromu, zatímco druhý, který je nejí, je díky své síle v nadřazeném postavení.
Text 6:
By chance, two birds have made a nest together in the same tree. The two birds are friends and are of a similar nature. One of them, however, is eating the fruits of the tree, whereas the other, who does not eat the fruits, is in a superior position due to His potency.
Sloka 7:
Tím ptákem, který nejí ovoce stromu, je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž ve své vševĕdoucnosti dokonale zná postavení jak své, tak podmínĕné živé bytosti představované ptákem, který jí. Tato živá bytost naproti tomu nezná ani sebe, ani Pána. Je zahalená nevĕdomostí, a proto se jí říká vĕčnĕ podmínĕná, zatímco Pán, oplývající dokonalým poznáním, je vĕčnĕ osvobozený.
Text 7:
The bird who does not eat the fruits of the tree is the Supreme Personality of Godhead, who by His omniscience perfectly understands His own position and that of the conditioned living entity, represented by the eating bird. That living entity, on the other hand, does not understand himself or the Lord. He is covered by ignorance and is thus called eternally conditioned, whereas the Personality of Godhead, being full of perfect knowledge, is eternally liberated.
Sloka 8:
Ten, kdo je osvícený v otázkách seberealizace, vidí, že je transcendentální vůči hmotnému tĕlu, přestože v nĕm žije, tak jako se človĕk probuzený ze sna přestává ztotožňovat se snovým tĕlem. Pošetilec si ale myslí, že se nachází v hmotném tĕle, i když s ním není totožný, ale je vůči nĕmu transcendentální. Je jako snící človĕk, který vidí sám sebe v tĕle vytvořeném představivostí.
Text 8:
One who is enlightened in self-realization, although living within the material body, sees himself as transcendental to the body, just as one who has arisen from a dream gives up identification with the dream body. A foolish person, however, although not identical with his material body but transcendental to it, thinks himself to be situated in the body, just as one who is dreaming sees himself as situated in an imaginary body.
Sloka 9:
Osvícený človĕk, který je prostý znečištĕní hmotnými touhami, se nepovažuje za konatele tĕlesných činností, neboť ví, že při všech tĕchto činnostech pouze přicházejí smysly tvořené kvalitami přírody do styku se smyslovými objekty tvořenými stejnými kvalitami.
Text 9:
An enlightened person who is free from the contamination of material desire does not consider himself to be the performer of bodily activities; rather, he knows that in all such activities it is only the senses, born of the modes of nature, that are contacting sense objects born of the same modes of nature.
Sloka 10:
Nerozumná osoba sídlící v tĕle vytvořeném jejím dřívĕjším plodonosným jednáním si myslí: „Já jsem konatel.“ Proto je tento pošetilec, zmatený falešným egem, spoutaný plodonosnými činnostmi, které ve skutečnosti konají kvality přírody.
Text 10:
An unintelligent person situated within the body created by his previous fruitive activities thinks, “I am the performer of action.” Bewildered by false ego, such a foolish person is therefore bound up by fruitive activities, which are in fact carried out by the modes of nature.
Sloka 11:
Osvícená odpoutaná osoba používá své tĕlo k ležení, sezení, chození, koupání se, dívání se, dotýkání se, čichání, jedení, poslouchání a tak dále, ale nikdy se tĕmito činnostmi nenechá spoutat. Zůstává svĕdkem všech tĕlesných úkonů a pouze nechává smysly svého tĕla interagovat se smyslovými objekty a nezaplétá se jako ten, kdo je nerozumný.
Text 11:
An enlightened person fixed in detachment engages his body in lying down, sitting, walking, bathing, seeing, touching, smelling, eating, hearing and so on, but is never entangled by such activities. Indeed, remaining as a witness to all bodily functions, he merely engages his bodily senses with their objects and does not become entangled like an unintelligent person.
Sloka 12-13:
V nebi či meziplanetárním prostoru spočívá všechno, ale přesto se nebe s ničím nemísí a nezaplétá se. Ani slunce není v žádném ohledu připoutané k vodĕ nesčetných nádrží, ve kterých se odráží. Mocný vítr vane všude a neovlivňují ho nesčetné vůnĕ a ovzduší, jimiž proudí. Tímto způsobem je seberealizovaná duše zcela odpoutaná od hmotného tĕla a hmotného svĕta kolem nĕj. Je jako človĕk, který se probudil ze sna. S moudrým pohledem zostřeným odpoutaností rozsekává na kusy všechny pochyby poznáním vlastního já a zcela odpoutá své vĕdomí od expanze hmotné rozmanitosti.
Texts 12-13:
Although the sky, or space, is the resting place of everything, the sky does not mix with anything, nor is it entangled. Similarly, the sun is not at all attached to the water in which it is reflected within innumerable reservoirs, and the mighty wind blowing everywhere is not affected by the innumerable aromas and atmospheres through which it passes. In the same way, a self-realized soul is completely detached from the material body and the material world around it. He is like a person who has awakened and arisen from a dream. With expert vision sharpened by detachment, the self-realized soul cuts all doubts to pieces through knowledge of the self and completely withdraws his consciousness from the expansion of material variety.
Sloka 14:
Osoba je považována za zcela osvobozenou od hrubohmotných a jemnohmotných tĕl, když všechny činnosti její životní energie, smyslů, mysli a inteligence probíhají bez hmotných tužeb. Tato osoba není zapletená, i když ještĕ žije v tĕle.
Text 14:
A person is considered to be completely liberated from the gross and subtle material bodies when all the functions of his vital energy, senses, mind and intelligence are performed without material desire. Such a person, although situated within the body, is not entangled.
Sloka 15:
Nĕkdy zdánlivĕ bezdůvodnĕ zaútočí na tĕlo krutí lidé či dravá zvířata. Jindy a jinde se osobĕ znenadání dostane velké úcty či uctívání. Ten, kdo se nehnĕvá, když je napaden, a neraduje se, když je uctíván, je skutečnĕ inteligentní.
Text 15:
Sometimes for no apparent reason one’s body is attacked by cruel people or violent animals. At other times and in other places, one will suddenly be offered great respect or worship. One who becomes neither angry when attacked nor satisfied when worshiped is actually intelligent.
Sloka 16:
Svatý mudrc na vše hledí stejným pohledem, a tak ho neovlivňuje to, co je z hmotného hlediska dobré nebo špatné. I když vidí, že druzí jednají dobře nebo špatnĕ a mluví vhodnĕ či nevhodnĕ, mudrc nikoho nechválí ani nekritizuje.
Text 16:
A saintly sage sees with equal vision and therefore is not affected by that which is materially good or bad. Indeed, although he observes others performing good and bad work and speaking properly and improperly, the sage does not praise or criticize anyone.
Sloka 17:
Osvobozený mudrc by nemĕl jednat, mluvit ani rozjímat o tom, co je z hmotného hlediska dobré či špatné pro potřeby jeho tĕla. Mĕl by být za všech hmotných okolností odpoutaný a nacházet potĕšení v seberealizaci. V tomto osvobozeném životním stylu by mĕl putovat svĕtem a nezasvĕceným lidem se jevit jako mentálnĕ zaostalý.
Text 17:
For the purpose of maintaining his body, a liberated sage should not act, speak or contemplate in terms of material good or bad. Rather, he should be detached in all material circumstances, and taking pleasure in self-realization, he should wander about engaged in this liberated lifestyle, appearing like a retarded person to outsiders.
Sloka 18:
Pokud se nĕkdo důkladným studiem stane odborníkem na védskou literaturu, ale nesnaží se upřít mysl na Nejvyšší Osobnost Božství, pak je jeho úsilí stejné jako práce človĕka, který s namáhou pečuje o krávu, jež nedává mléko. Jinak řečeno, jediným plodem jeho náročného studia védského poznání bude samo vynaložené úsilí; jiný hmatatelný výsledek to nepřinese.
Text 18:
If through meticulous study one becomes expert in reading Vedic literature but makes no endeavor to fix one’s mind on the Supreme Personality of Godhead, then one’s endeavor is certainly like that of a man who works very hard to take care of a cow that gives no milk. In other words, the fruit of one’s laborious study of Vedic knowledge will simply be the labor itself. There will be no other tangible result.
Sloka 19:
Můj milý Uddhavo, človĕk, který se stará o krávu, jež nedojí, o nevĕrnou manželku, o tĕlo, jež naprosto závisí na druhých, o dĕti, které jsou k ničemu, nebo o bohatství, které se nepoužije pro správné účely, je jistĕ velmi nešťastný. Velký nešťastník je i ten, kdo studuje védské poznání nepostihující Moji slávu.
Text 19:
My dear Uddhava, that man is certainly most miserable who takes care of a cow that gives no milk, an unchaste wife, a body totally dependent on others, useless children or wealth not utilized for the right purpose. Similarly, one who studies Vedic knowledge devoid of My glories is also most miserable.
Sloka 20:
Můj milý Uddhavo, inteligentní človĕk by se nikdy nemĕl zaobírat literaturou, jež neobsahuje popisy Mých činností, které očišťují celý vesmír. Já tvořím, udržuji a ničím celý hmotný svĕt. Nejmilovanĕjšími z Mých inkarnací, které se vĕnují různým zábavám, jsou Kṛṣṇa a Balarāma. Jakékoliv takzvané poznání, jež neuznává tyto Mé činnosti, nic nepřináší a pro skutečnĕ inteligentní osoby je nepřijatelné.
Text 20:
My dear Uddhava, an intelligent person should never take to literatures that do not contain descriptions of My activities, which purify the whole universe. Indeed, I create, maintain and annihilate the entire material manifestation. Among all My pastime incarnations, the most beloved are Kṛṣṇa and Balarāma. Any so-called knowledge that does not recognize these activities of Mine is simply barren and is not acceptable to those who are actually intelligent.
Sloka 21:
Když človĕk dospĕje k tomuto závĕru všeho poznání, mĕl by se vzdát klamné představy hmotné rozmanitosti, kterou vnucuje duši, a ukončit tak svou hmotnou existenci. Mysl je třeba upřít na Mĕ, protože Já jsem všudypřítomný.
Text 21:
Coming to this conclusion of all knowledge, one should give up the false conception of material variety that one imposes upon the soul and thus cease one’s material existence. The mind should be fixed on Me, since I am all-pervading.
Sloka 22:
Můj milý Uddhavo, pokud nejsi schopný oprostit svou mysl od všech rušivých hmotných vlivů a zamĕřit ji tak zcela na duchovní úroveň, pak konej všechny své činnosti jako obĕť Mnĕ, aniž by ses snažil užívat si jejich plodů.
Text 22:
My dear Uddhava, if you are not able to free your mind from all material disturbance and thus absorb it completely on the spiritual platform, then perform all your activities as an offering to Me, without trying to enjoy the fruits.
Sloka 23-24:
Můj milý Uddhavo, vyprávĕní o Mých zábavách a vlastnostech jsou všestrannĕ příznivá a očišťují celý vesmír. Ten, kdo neustále s vírou o tĕchto transcendentálních činnostech naslouchá, oslavuje je a vzpomíná na nĕ, kdo oživuje Mé zábavy – počínaje Mým příchodem na tento svĕt – v divadelních představeních a kdo jen u Mĕ vyhledává útočištĕ a koná své náboženské a smyslové činnosti i své zamĕstnání pro Mé uspokojení, jistĕ získává neochvĕjnou oddanou službu Mnĕ, vĕčné Osobnosti Božství.
Texts 23-24:
My dear Uddhava, narrations of My pastimes and qualities are all-auspicious and purify the entire universe. A faithful person who constantly hears, glorifies and remembers such transcendental activities, who through dramatic performances relives My pastimes, beginning with My appearance, and who takes full shelter of Me, dedicating his religious, sensual and occupational activities for My satisfaction, certainly obtains unflinching devotional service to Me, the eternal Personality of Godhead.
Sloka 25:
Ten, kdo díky společnosti Mých oddaných získal čistou oddanou službu, Mĕ neustále uctívá. Velmi snadno se tak dostane do Mého sídla, které Moji čistí oddaní vyjevují.
Text 25:
One who has obtained pure devotional service by association with My devotees always engages in worshiping Me. Thus he very easily goes to My abode, which is revealed by My pure devotees.
Sloka 26-27:
Śrī Uddhava řekl: Můj milý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, jakou osobu považuješ za pravého oddaného? A jaký druh oddané služby pokládají velcí oddaní za hodný toho, aby Ti byl nabízený? Můj drahý panovníku správců vesmíru, ó Pane Vaikuṇṭhy a všemohoucí Bože vesmíru, jsem Tvůj oddaný, který Tĕ miluje a nemátedy jiné útočištĕ než Tebe. Prosím, vysvĕtli mi to.
Texts 26-27:
Śrī Uddhava said: My dear Lord, O Supreme Personality of Godhead, what type of person do You consider to be a true devotee, and what type of devotional service is approved by great devotees as worthy of being offered to Your Lordship? My dear ruler of the universal controllers, O Lord of Vaikuṇṭha and almighty God of the universe, I am Your devotee, and because I love You I have no other shelter than You. Therefore please explain this to me.
Sloka 28:
Můj milý Pane, jako Absolutní Pravda jsi transcendentální hmotné přírodĕ a jako nebe se nikdy nijak nezaplétáš. Přesto přijímáš mnoho různých podob, protože Tĕ ovládá láska svých oddaných, a tak na základĕ jejich tužeb přicházíš do tohoto svĕta.
Text 28:
My dear Lord, as the Absolute Truth You are transcendental to material nature, and like the sky You are never entangled in any way. Still, being controlled by Your devotees’ love, You accept many different forms, incarnating according to Your devotees’ desires.
Sloka 29-32:
Nejvyšší Pán pravil: Ó Uddhavo, sādhu je milostivý a nikdy druhým neubližuje. Je tolerantní, i když na nĕj druzí útočí, a všem živým bytostem je připravený odpouštĕt. Jeho síla a smysl jeho života mají zdroj v samotné pravdĕ, je prostý veškeré závisti a žárlivosti a jeho mysl je vyrovnaná jak v hmotném štĕstí, tak v neštĕstí. Svůj čas tedy vĕnuje práci pro dobro všech ostatních. Jeho inteligence není nikdy zmatená hmotnými touhami a má ovládnuté smysly. Jeho chování je vždy příjemné, nikdy není hrubé, je vždy příkladné. Nemá také žádné pocity vlastnictví. Nikdy nevynakládá úsilí na obyčejné svĕtské činnosti a striktnĕ se ovládá v jídle. Díky tomu je vždy klidný a stálý. Sādhu je přemýšlivý a má za své jediné útočištĕ Mĕ. Při plnĕní svých povinností je velmi opatrný a nikdy nepodléhá povrchním promĕnám, neboť je vznešený a vyrovnaný i v tísnivé situaci. Překonal šest hmotných vln – hlad, žízeň, nářek, klam, stáří a smrt. Vůbec netouží po prestiži a vzdává úctu druhým. Umí u druhých zkušenĕ oživovat vĕdomí Kṛṣṇy, a proto nikdy nikoho nepodvádí. Je naopak dobrodincem a přítelem všech, jelikož je nanejvýš soucitný. Tohoto svĕtce je třeba považovat za nejučenĕjšího z lidí. Dokonale chápe, že bĕžné náboženské povinnosti, které Já předepisuji v různých védských písmech, mají příznivé účinky, které jejich konatele očišťují, a že jejich zanedbávání má škodlivý dopad na život. Vzhledem k tomu, že se plnĕ uchýlil do útočištĕ u Mých lotosových nohou, se jich ale nakonec zříká a uctívá jen Mĕ. Proto je považován za nejlepší ze všech živých bytostí.
Texts 29-32:
The Supreme Personality of Godhead said: O Uddhava, a saintly person is merciful and never injures others. Even if others are aggressive he is tolerant and forgiving toward all living entities. His strength and meaning in life come from the truth itself, he is free from all envy and jealousy, and his mind is equal in material happiness and distress. Thus, he dedicates his time to work for the welfare of all others. His intelligence is never bewildered by material desires, and he has controlled his senses. His behavior is always pleasing, never harsh and always exemplary, and he is free from possessiveness. He never endeavors in ordinary, worldly activities, and he strictly controls his eating. He therefore always remains peaceful and steady. A saintly person is thoughtful and accepts Me as his only shelter. Such a person is very cautious in the execution of his duties and is never subject to superficial transformations, because he is steady and noble, even in a distressing situation. He has conquered over the six material qualities — namely hunger, thirst, lamentation, illusion, old age and death. He is free from all desire for prestige and offers honor to others. He is expert in reviving the Kṛṣṇa consciousness of others and therefore never cheats anyone. Rather, he is a well-wishing friend to all, being most merciful. Such a saintly person must be considered the most learned of men. He perfectly understands that the ordinary religious duties prescribed by Me in various Vedic scriptures possess favorable qualities that purify the performer, and he knows that neglect of such duties constitutes a discrepancy in one’s life. Having taken complete shelter at My lotus feet, however, a saintly person ultimately renounces such ordinary religious duties and worships Me alone. He is thus considered to be the best among all living entities.
Sloka 33:
Moji oddaní mohou nebo také nemusí přesnĕ vĕdĕt co jsem, kdo jsem a jak existuji, ale pokud Mĕ uctívají s ryzí láskou, považuji je za nejlepší oddané.
Text 33:
My devotees may or may not know exactly what I am, who I am and how I exist, but if they worship Me with unalloyed love, then I consider them to be the best of devotees.
Sloka 34-41:
Můj milý Uddhavo, človĕk se může zbavit pýchy a prestiže, když se bude vĕnovat následujícím oddaným činnostem. Může se očistit, když bude hledĕt na Mou podobu Božstva a na Mé čisté oddané, když se jich bude dotýkat, bude je uctívat, sloužit jim, oslavovat je modlitbami a klanĕt se jim. Mĕl by také opĕvovat Mé transcendentální vlastnosti a činnosti, s láskou a vírou naslouchat vyprávĕním o Mé slávĕ a neustále o Mnĕ meditovat. Mĕl by Mi obĕtovat vše, co získá, a zcela se Mi odevzdat tak, že se bude pokládat za Mého vĕčného služebníka. Mĕl by stále rozebírat Mé zrození a činnosti a tĕšit se z účasti na festivalech, jako je Janmāṣṭamī, jež oslavují Mé zábavy. Mĕl by se také podílet na svátcích a oslavách v Mém chrámu zpĕvem, tancem, hrou na hudební nástroje a rozmlouváním o Mnĕ s dalšími vaiṣṇavy. Mĕl by slavit všechny výroční festivaly účastí na obřadech, poutními cestami a přinášením obĕtí. Dále by mĕl dodržovat náboženské sliby, jako například Ekādaśī, a přijmout zasvĕcení podle postupů uvedených ve Védách, Pañcarātře a dalších podobných textech. Mĕl by s vírou a láskou podporovat instalaci Mého Božstva a individuálnĕ nebo ve spolupráci s druhými by mĕl pracovat na budování chrámů a mĕst zasvĕcených vĕdomí Kṛṣṇy, a také kvĕtinových zahrad, ovocných sadů a zvláštních míst určených k oslavování Mých zábav. Mĕl by se upřímnĕ považovat za Mého pokorného služebníka, a tak pomáhat s čištĕním chrámu, který je Mým domovem. Nejprve by mĕl důkladnĕ zamést a setřít prach a pak ještĕ vytírat vodou a kravským trusem. Poté, co chrám vysuší, by ho mĕl pokropit navonĕnou vodou a ozdobit mandalami. Takto by mĕl jednat jako Můj služebník. Oddaný by se nikdy nemĕl vychloubat svým oddaným jednáním, a tak v nĕm jeho služba nebude probouzet pýchu. Lampy, které Mi jsou obĕtovány, by se nikdy nemĕly používat pro jiné účely jen kvůli nedostatku osvĕtlení, a podobnĕ by se Mi nikdy nemĕlo nabízet nĕco, co už bylo nabídnuto druhým nebo co už nĕkdo použil. Cokoliv si človĕk v tomto svĕtĕ velmi žádá a cokoliv je mu velmi drahé – právĕ to by Mi mĕl nabídnout. Tímto nabízením získá způsobilost pro vĕčný život.
Texts 34-41:
My dear Uddhava, one can give up false pride and prestige by engaging in the following devotional activities. One may purify oneself by seeing, touching, worshiping, serving, and offering prayers of glorification and obeisances to My form as the Deity and to My pure devotees. One should also glorify My transcendental qualities and activities, hear with love and faith the narrations of My glories and constantly meditate on Me. One should offer to Me whatever one acquires, and accepting oneself as My eternal servant, one should give oneself completely to Me. One should always discuss My birth and activities and enjoy life by participating in festivals, such as Janmāṣṭamī, which glorify My pastimes. In My temple, one should also participate in festivals and ceremonies by singing, dancing, playing musical instruments and discussing Me with other Vaiṣṇavas. One should observe all the regularly celebrated annual festivals by attending ceremonies, pilgrimages and making offerings. One should also observe religious vows such as Ekādaśī and take initiation by the procedures mentioned in the Vedas, Pañcarātra and other, similar literatures. One should faithfully and lovingly support the installation of My Deity, and individually or in cooperation with others one should work for the construction of Kṛṣṇa conscious temples and cities as well as flower gardens, fruit gardens and special areas to celebrate My pastimes. One should consider oneself to be My humble servant, without duplicity, and thus should help to clean the temple, which is My home. First one should sweep and dust thoroughly, and then one should further cleanse with water and cow dung. Having dried the temple, one should sprinkle scented water and decorate the temple with maṇḍalas. One should thus act just like My servant. A devotee should never advertise his devotional activities; therefore his service will not be the cause of false pride. One should never use lamps that are offered to Me for other purposes simply because there is need of illumination, and similarly, one should never offer to Me anything that has been offered to or used by others. Whatever is most desired by one within this material world, and whatever is most dear to oneself — one should offer that very thing to Me. Such an offering qualifies one for eternal life.
Sloka 42:
Ó svatý Uddhavo, prosím vĕz, že Mĕ můžeš uctívat ve slunci, ohni, brāhmaṇech, kravách, vaiṣṇavech, nebi, vĕtru, vodĕ, zemi, individuální duši a ve všech živých bytostech.
Text 42:
O saintly Uddhava, please know that you may worship Me in the sun, fire, brāhmaṇas, cows, Vaiṣṇavas, sky, wind, water, earth, individual soul and all living entities.
Sloka 43-45:
Můj milý Uddhavo, ve slunci Mĕ má človĕk uctívat recitováním vybraných védských manter, obřadným uctíváním a poklonami. V ohni Mĕ může uctívat obĕtinami v podobĕ ghí a mezi brāhmaṇy Mĕ může uctívat tak, že je bude vždy s úctou přijímat jako své hosty, i když přijdou bez pozvání. Je možné Mĕ uctívat v kravách tak, že se jim poskytuje tráva, vhodné obiloviny a další vĕci, které je tĕší a uchovávají jim zdraví, a ve vaiṣṇavech tak, že se jim nabízí láskyplné přátelství a úcta ve všech ohledech. Neochvĕjnou meditací jsem uctíván v nitru srdce a ve vzduchu mohu být uctíván poznáním, že prāṇa neboli životní vzduch je hlavní ze všech prvků. Ve vodĕ jsem uctíván obĕtováním samotné vody, společnĕ s dalšími obĕtinami, jako jsou kvĕty a lístky tulasī, a v zemi Mĕ človĕk může uctívat patřičným používáním důvĕrných bīja-manter. V individuální živé bytosti Mĕ lze uctívat nabízením jídla a dalších příjemných vĕcí a ve všech živých bytostech tím, že Mĕ človĕk vidí jako Nadduši jich všech, a tak si udržuje vyrovnaný pohled.
Texts 43-45:
My dear Uddhava, one should worship Me within the sun by chanting selected Vedic mantras and by performing worship and offering obeisances. One may worship Me within fire by offering oblations of ghee, and one may worship Me among the brāhmaṇas by respectfully receiving them as guests, even when uninvited. I can be worshiped within the cows by offerings of grass and other suitable grains and paraphernalia for the pleasure and health of the cows, and one may worship Me within the Vaiṣṇavas by offering loving friendship to them and honoring them in all respects. Through steady meditation I am worshiped within the inner space of the heart, and within the air I can be worshiped by knowledge that prāṇa, the life air, is the chief among elements. I am worshiped within water by offerings of water itself, along with other elements such as flowers and tulasī leaves, and one may worship Me within the earth by proper application of confidential seed mantras. One may worship Me within the individual living entity by offering food and other enjoyable substances, and one may worship Me within all living entities by seeing the Supersoul within all of them, thus maintaining equal vision.
Sloka 46:
Takto, na výše uvedených místech uctívání a způsoby, které jsem popsal, má človĕk meditovat o Mé pokojné transcendentální podobĕ se čtyřma rukama, ve kterých držím lasturu, disk Sudarśana, kyj a lotosový kvĕt. Tak Mĕ má uctívat s neochvĕjnou pozorností.
Text 46:
Thus, in the previously mentioned places of worship and according to the processes I have described, one should meditate on My peaceful, transcendental form with four arms holding a conchshell, Sudarśana disc, club and lotus flower. In this way, one should worship Me with fixed attention.
Sloka 47:
Ten, kdo provádí obĕtní obřady a zbožné činnosti pro Mé uspokojení, a kdo Mĕ tak soustředĕnĕ uctívá, získá neochvĕjnou oddanou službu Mnĕ. Díky jedinečné kvalitĕ své služby získá realizované poznání o Mnĕ.
Text 47:
One who has executed sacrificial performances and pious works for My satisfaction, and who thus worships Me with fixed attention, obtains unflinching devotional service unto Me. By the excellent quality of his service such a worshiper obtains realized knowledge of Me.
Sloka 48:
Můj milý Uddhavo, Já jsem konečným útočištĕm a životní cestou svatých osvobozených duší, a pokud se tedy nĕkdo vyhýbá láskyplné oddané službĕ Mnĕ, kterou umožňuje společnost Mých oddaných, pak mu prakticky nezbývá žádný účinný prostředek, jak uniknout z hmotné existence.
Text 48:
My dear Uddhava, I am personally the ultimate shelter and way of life for saintly liberated persons, and thus if one does not engage in My loving devotional service, which is made possible by associating with My devotees, then for all practical purposes, one possesses no effective means for escaping from material existence.
Sloka 49:
Můj milý Uddhavo, ó milované dítĕ yaduovské dynastie, jsi Můj služebník, dobrodinec a přítel, a proto ti nyní sdĕlím nejdůvĕrnĕjší poznání. Prosím poslouchej, jak ti vysvĕtlím tato velká tajemství.
Text 49:
My dear Uddhava, O beloved of the Yadu dynasty, because you are My servant, well-wisher and friend, I shall now speak to you the most confidential knowledge. Please hear as I explain these great mysteries to you.