Skip to main content

KAPITOLA JEDENÁCTÁ

Příznaky podmínĕných a osvobozených živých bytostí

V této kapitole Pán Śrī Kṛṣṇa popisuje Uddhavovi rozdíl mezi podmínĕnými a osvobozenými živými bytostmi, charakteristiky svaté osoby a různé aspekty oddané služby.

V minulé kapitole položil Uddhava otázky ohlednĕ podmínĕných a osvobozených duší. Všemocný Pán Śrī Kṛṣṇa ve svých odpovĕdích uvádí, že duchovní duše je sice nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Božství, ale je nepatrná a kvůli tomu upadá do styku s hmotnou energií, což má za následek, že přijímá obaly nesoucí označení daná kvalitami dobra, vášnĕ a nevĕdomosti. Tak je duše spoutaná už od nepamĕti. Jakmile však nalezne útočištĕ v čisté oddané službĕ, je označena za vĕčnĕ osvobozenou. Transcendentální poznání tedy vede k osvobození živé bytosti, zatímco nevĕdomost vede k její spoutanosti. Jak poznání, tak nevĕdomost jsou výtvory māyi Pána Śrī Kṛṣṇy a jsou to Jeho vnitřní energie. Živé bytosti, které se nechají upoutat kvalitami přírody, jsou zmatené falešným egem, jež způsobuje, že samy sebe vnímají jako ty, kdo zakoušejí utrpení, zmatení, štĕstí, neštĕstí, nebezpečí a podobnĕ. Tak meditují o tĕchto stavech bytí, i když ve skutečném, duchovním svĕtĕ tyto vĕci neexistují. Jak jīva (individuální duše), tak Nadduše sídlí ve stejném tĕle. Rozdíl mezi nimi je ten, že všemocná Nadduše, která si je vĕdomá všeho, se nevyžívá v zakoušení plodů hmotných činností, ale zůstává jen svĕdkem, zatímco nekonečnĕ malá podmínĕná jīva ve své nevĕdomosti trpí následky svého jednání. Osvobozenou jīvu nerozruší tĕlesné štĕstí a utrpení, přestože ještĕ kvůli zbývajícím reakcím za své dřívĕjší činnosti sídlí v hmotném tĕle. Vidí tyto tĕlesné zážitky stejnĕ jako ten, kdo se právĕ probudil, vidí své zážitky ze sna. Oproti tomu podmínĕná živá bytost, i když ve své podstatĕ štĕstí a utrpení tĕla nezakouší, si představuje, že zážitky tĕla jsou její vlastní, tak jako snící človĕk pokládá své snové zážitky za skutečnost. Tak jako slunce, které se odráží na vodĕ, není vodou skutečnĕ spoutané a jako vzduchu není vyhrazena jen nĕjaká určitá část nebe, odpoutaný človĕk využívá svého širokého pohledu na svĕt a mečem vhodné askeze (yukta-vairāgya) odsekává všechny své pochybnosti. Jelikož jeho životní vzduch, smysly, mysl a inteligence nemají sklony se upínat ke smyslovým objektům, zůstává v osvobozeném stavu i v hmotném tĕle. Ať je mu ubližováno nebo je uctíván, zůstává vyrovnaný. Proto se říká, že je osvobozený již bĕhem tohoto života. Osvobozená osoba není poznamenaná dobrem a zlem tohoto svĕta a na všechno hledí stejným pohledem. Mudrc, který je vnitřnĕ spokojený, nikoho neopĕvuje ani neodsuzuje. K nikomu nemluví zbytečnĕ a neupíná mysl k hmotným vĕcem; místo toho je stále pohroužený v meditaci o Nejvyšší Osobnosti Božství, takže se očím hlupáků jeví jako nĕmý blázen.

Pokud by nĕkdo prostudoval nebo dokonce vyučoval všechny védské texty, ale nevyvinul čisté zalíbení ve službĕ Osobnosti Božství, pak nezískal nic víc než svou námahu. Človĕk by mĕl studovat jen ta písma, která vĕdeckým způsobem probírají povahu Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, Jeho okouzlující zábavy a nektarová vyprávĕní o Jeho různých inkarnacích – tak získá to nejvyšší štĕstí. Studiem jiných písem si však přivodí jen neštĕstí.

S pevným odhodláním by mĕl človĕk náležitým způsobem pochopit totožnost duše a přestat se mylnĕ ztotožňovat s tímto hmotným tĕlem. Potom může své srdce odevzdat u lotosových nohou Nejvyššího Pána, Śrī Kṛṣṇy, který je zdrojem veškeré lásky, a dosáhnout pravého klidu. Jakmile se mysl nechá unést třemi kvalitami přírody, ztrácí schopnost patřičnĕ meditovat o transcendentální Nejvyšší Pravdĕ. Ti, kdo po mnoho životů s vírou konali védské obĕti za účelem zbožnosti, ekonomického rozvoje a smyslového požitku, se nakonec vĕnují naslouchání, zpívání a neustálému přemýšlení o dokonale příznivých zábavách Nejvyššího Pána, jež očišťují celý vesmír. Tyto osoby pak získají společnost pravého duchovního mistra a oddaných sādhuů. Poté začnou milostí duchovního mistra následovat cesty vytyčené uznávanými učiteli duchovního života, mahājany, a dokonale realizují svou pravou totožnost.

Když Uddhava vyslechl tyto pokyny Pána Kṛṣṇy, chtĕl dále pochopit charakteristiky skutečného sādhua a různé aspekty praktické oddané služby. Pán Kṛṣṇa odpovĕdĕl, že skutečný sādhu neboli vaiṣṇava se vyznačuje tĕmito vlastnostmi: je milostivý, nikomu neubližuje, vždy mluví pravdu, ovládá se, je bezchybný, velkodušný, vlídný, čistotný, nečiní si vlastnické nároky, pomáhá všem, je klidný, závisí jen na Kṛṣṇovi, nepodléhá chtíči, nevyvíjí hmotné úsilí, je pevný, podrobil si šest nepřátel mysli, jí střídmĕ, nikdy není zmatený, je vždy uctivý k druhým, nikdy neočekává úctu pro sebe, je rozvážný, soucitný, přátelský, poetický, zkušený a mlčenlivý. Základní charakteristikou sādhua je, že vyhledává útočištĕ jen u Kṛṣṇy. Ten, kdo výhradnĕ slouží Kṛṣṇovi s pochopením, že Kṛṣṇa je neomezený Pán, jenž sídlí v nitru a oplývá vĕčností, poznáním a blažeností, je nejvznešenĕjší oddaný. Praktická oddaná služba zahrnuje šedesát čtyři druhů činností. K nim patří (1-6) hledĕt na Božstva Pána a Jeho čisté oddané, dotýkat se jich, uctívat je, sloužit jim, oslavovat je a klanĕt se jim; (7) rozvíjet zálibu v naslouchání o Pánových vlastnostech, zábavách a tak dále; (8) stále meditovat o Pánu; (9) obĕtovat Pánu vše, co človĕk získá; (l0) pokládat se za Pánova služebníka; (11) odevzdat Pánu své srdce; (12) opĕvovat Pánovo zrození a činnosti; (13) slavit svátky týkající se Pána; (14) pořádat slavnosti v chrámu Pána ve společnosti dalších oddaných s hudbou, zpĕvem a tancem; (15) účastnit se různých výročních oslav; (16) obĕtovat Pánu jídlo; (17) přijmout zasvĕcení, jak předepisují Védy a tantry; (18) dodržovat sliby pojící se s Pánem; (19) dychtit instalovat Božstva Pána; (20) pro účely služby Pánu budovat, sám nebo společnĕ s dalšími, zeleninové a kvĕtinové zahrady, chrámy, mĕsta a podobnĕ; (21) pokornĕ čistit Pánův chrám a (22) poskytovat služby Pánovu domu – vymalováním, omýváním vodou a zdobením příznivými obrazci.

Poté jsou stručnĕ popsány zásady uctívání Božstva Nejvyššího Pána.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
baddho mukta iti vyākhyā
guṇato me na vastutaḥ
guṇasya māyā-mūlatvān
na me mokṣo na bandhanam

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; baddhaḥ — spoutaná; muktaḥ — osvobozená; iti — takto; vyākhyā — vysvĕtlení živé bytosti; guṇataḥ — v závislosti na kvalitách hmotné přírody; me — které jsou Mojí energií; na — ne; vastutaḥ — ve skutečnosti; guṇasya — kvalit hmotné přírody; māyā — Má klamná energie; mūlatvāt — jelikož je příčinou; na — ne; me — Mne; mokṣaḥ — osvobození; na — ani; bandhanam — spoutanost.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Uddhavo, vzhledem k působení hmotných kvalit přírody, které Mi podléhají, je živá bytost nĕkdy označena jako podmínĕná a nĕkdy jako osvobozená. Duše však ve skutečnosti není nikdy spoutaná ani osvobozená, a jelikož Já jsem svrchovaným Pánem māyi, z níž kvality přírody pocházejí, ani Mĕ nelze nikdy považovat za osvobozeného či spoutaného.

Význam

V této kapitole vysvĕtluje Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, různé charakteristiky podmínĕného a osvobozeného života, příznaky, podle kterých lze poznat svĕtce, a různé metody oddané služby Pánu. V minulé kapitole se Uddhava Pána ptal, jak může existovat podmínĕný a osvobozený život. Pán teď odpovídá, že Uddhavova otázka je ponĕkud povrchní, neboť čistá duchovní duše se do Pánovy hmotné energie nikdy nezaplétá. Živá bytost si představuje klamné spojení se třemi kvalitami přírody a pokládá hmotné tĕlo za sebe samotnou. Tímto způsobem zakouší následky své vlastní představivosti, tak jako když človĕk trpí kvůli iluzorním činnostem ve snu. To neznamená, že by hmotný svĕt byl iluzorní v tom smyslu, že by neexistoval. Hmotný svĕt je jako energie Osobnosti Božství skutečný a živá bytost, která je vyšší energií Pána, je také skutečná. Ale sen živé bytosti o tom, že je nedílnou částí hmotného svĕta, je klamem, který ji stahuje do rozporuplného stavu zvaného hmotný podmínĕný život. Živá bytost není nikdy skutečnĕ baddha neboli spoutaná, neboť své klamné spojení s hmotným svĕtem si jen představuje.

Jelikož mezi živou bytostí a hmotou neexistuje v konečném smyslu žádné trvalé spojení, neexistuje ani skutečné osvobození. Živá bytost je vůči Pánovĕ nižší, hmotné energii vĕčnĕ transcendentální, a proto je i vĕčnĕ osvobozená. Pán Kṛṣṇa vyjevuje, že v jednom smyslu živá bytost není skutečnĕ spoutaná, a proto nemůže být osvobozená. Ale v jiném smyslu se pojmy „spoutanost“ a „osvobození“ dá výstižnĕ popsat konkrétní situace individuální duše, která je okrajovou energií Pána. I když ve skutečnosti není individuální duše nikdy ke hmotĕ poutaná, kvůli mylnému ztotožňování zakouší reakce hmotné přírody. Pojmem baddha neboli „spoutaná“ se tedy dá označit to, co živá bytost zažívá pod vlivem Pánovy nižší energie. Jelikož baddha popisuje iluzorní situaci, stav, kdy tato situace skončí, lze také popsat slovem mokṣa, osvobození. Pojmy „spoutanost“ a „osvobození“ jsou tedy přijatelné s tím pochopením, že se vztahují pouze k dočasným situacím vytvořeným klamem a nepopisují konečnou podstatu živé bytosti. V tomto verši Pán Kṛṣṇa říká: guṇasya māyā-mūlatvān na me mokṣo na bandhanam – pojmy „osvobození“ a „spoutanost“ se nikdy nemohou vztahovat k Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť Pán je Absolutní Pravda a svrchovaný vládce všeho. Pán Kṛṣṇa je vĕčnĕ nejvyšší transcendentální bytostí a klam Ho nikdy nemůže spoutat. Klamná energie Osobnosti Božství má za povinnost přitahovat živé bytosti k nevĕdomosti tak, že vytváří mylný dojem blažené existence oddĕlenĕ od Pána Kṛṣṇy. Klamná představa existence bez Osobnosti Božství se nazývá māyā neboli hmotný klam. Jelikož Pán Kṛṣṇa je svrchovaný absolutní vládce māyi, není možné, aby māyā mĕla na Osobnost Božství nĕjaký vliv. Proto se pojem bandhanam, „spoutanost“, nedá ve vztahu k vĕčné, blažené a vševĕdoucí Osobnosti Božství použít. Pojem mokṣa, „osvobození“, který označuje oproštĕnost od bandhany, se Pána také netýká.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura komentoval tento verš takto: Nejvyšší Osobnost Božství oplývá mocnými duchovními energiemi. Podmínĕná duše si na základĕ svých svĕtských výmyslů představuje, že Absolutní Pravda nemá žádné rozmanité duchovní energie umožňující užívat si blaženého života. I když je živá bytost duchovní energií Pána, momentálnĕ se nachází v oblasti působení nižší, matoucí energie, a její mentální spekulace ji poutá v podmínĕném životĕ. Osvobození znamená, že by se živá bytost mĕla přemístit do oblasti působení Pánovy duchovní energie, kterou lze rozdĕlit do tří kategorií: hlādinī, energie blaženosti; sandhinī, energie vĕčné existence, a saṁvit, energie vševĕdoucnosti. Jelikož Pán, Osobnost Božství, setrvává na úrovni vĕčnĕ čisté existence plné blaženosti a poznání, není nikdy podmínĕný ani osvobozený. Živá bytost, která se zaplétá do Pánovy hmotné energie, však může být nĕkdy podmínĕná a nĕkdy osvobozená.

Původní neutrální stav tří kvalit přírody se nazývá māyā. Když spolu tři kvality přírody interagují, jedna z nich vždy zesílí a získá nad zbylými dvĕma převahu, dokud nepřevládne zase jiná. Tak lze rozpoznávat tři kvality v jejich různých projevech. Přestože trojitá hmotná energie expanduje z Osobnosti Božství, Pán sám ve své osobní podobĕ je sídlem tří duchovních energií, a to vĕčnosti, blaženosti a poznání. Pokud se nĕkdo chce vyprostit ze zapletení podmínĕného života v hmotném nebi zvaném království māyi, musí se dostat do duchovního nebe, kde jsou živé bytosti plné blaženosti, mají vĕčná duchovní tĕla a s láskou se vĕnují oddané službĕ Pánu. Ten, kdo vyvine svou vĕčnou, duchovní podobu v láskyplné službĕ Pánu, okamžitĕ překonává dualitu podmínĕného života a neosobního osvobození a může přímo vnímat Pánovy duchovní energie. Tehdy není možné se mylnĕ ztotožňovat s hmotným svĕtem.

Když si živá bytost uvĕdomí, že je vĕčnou duchovní duší, může pochopit, že nikdy není skutečnĕ spojená s hmotou, protože je částí vyšší energie Pána. V realitĕ duchovního nebe tedy hmotná spoutanost i osvobození z konečného hlediska nemají smysl. Živá bytost je Pánovou okrajovou energií a svou svobodnou vůli by mĕla využít k tomu, aby se zabývala čistou oddanou službou Pánu. Když oživí své vĕčné, duchovní tĕlo, pochopí, že je nepatrnou částečkou Pánovy duchovní energie. To znamená, že je nepatrnou částečkou vĕčnosti, blaženosti a vševĕdoucnosti, takže pokud si je plnĕ vĕdomá Kṛṣṇy, není možné, aby se nechala unést klamem vytvářeným třemi kvalitami přírody. Na závĕr můžeme uvést, že individuální živá bytost není nikdy skutečnĕ zapletená ve hmotĕ, a proto ani osvobozená, i když její klamný stav lze přiléhavĕ popsat jako zapletení a osvobození. Oproti tomu Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zůstává vĕčnĕ v oblasti působení svých duchovních energií a nikdy se o Nĕm nedá říct, že je spoutaný. Proto ani nemá smysl představa, že by se Pán z tohoto neexistujícího stavu osvobozoval.

Verš

śoka-mohau sukhaṁ duḥkhaṁ
dehāpattiś ca māyayā
svapno yathātmanaḥ khyātiḥ
saṁsṛtir na tu vāstavī

Synonyma

śoka — nářek; mohau — a klam; sukham — štĕstí; duḥkham — neštĕstí; deha-āpattiḥ — přijetí hmotného tĕla; ca — také; māyayā — pod vlivem māyi; svapnaḥ — sen; yathā — jako; ātmanaḥ — inteligence; khyātiḥ — jen představa; saṁsṛtiḥ — hmotná existence; na — není; tu — opravdu; vāstavī — skutečná.

Překlad

Tak jako sen je jen výtvorem inteligence a nemá žádnou podstatu, hmotný nářek, klam, štĕstí, neštĕstí a přijetí hmotného tĕla pod vlivem māyi jsou výtvory Mé klamné energie. Jinak řečeno, hmotná existence není sama o sobĕ realitou.

Význam

Slovo deha-āpattiḥ vyjadřuje, že živá bytost se mylnĕ ztotožňuje s vnĕjším hmotným tĕlem, a tak se stĕhuje z jednoho tĕla do druhého. Āpatti také označuje velké utrpení či neštĕstí. Kvůli tomuto mylnému ztotožňování pod vlivem klamu zažívá živá bytost zde popsané tĕžkosti. Māyā znamená mylnou představu, že nĕco může existovat bez Pána Kṛṣṇy nebo pro jiný účel, než je potĕšení Nejvyššího Pána. I když se podmínĕné živé bytosti snaží tĕšit z hmotného smyslového požitku, výsledky jsou vždy bolestivé, a tyto nepříjemné zážitky vedou podmínĕnou duši k tomu, aby se znovu obrátila k Nejvyšší Osobnosti Božství. Konečným zámĕrem hmotného stvoření je tedy přivést živou bytost zpátky k láskyplné oddané službĕ Pánu. Proto lze i utrpení v hmotném svĕtĕ vidĕt jako transcendentální milost Osobnosti Božství. Podmínĕná duše si ale představuje, že hmotné vĕci jsou určené pro její požitek, a pak trpce naříká, když tyto vĕci ztratí. V tomto verši je uveden příklad snu, ve kterém hmotná inteligence vytváří mnoho iluzorních objektů. Podobnĕ vytváří naše znečištĕné hmotné vĕdomí iluzorní dojmy hmotného smyslového požitku, ale existence tĕchto přeludů postrádajících vĕdomí Kṛṣṇy není skutečná. Když se živá bytost podvolí znečištĕnému hmotnému vĕdomí, je soužená nesčetnĕ mnoha problémy. Jejím jediným řešením je vidĕt Pána Kṛṣṇu ve všem a vše vidĕt v Nĕm. Tak pochopí, že Pán Kṛṣṇa je nejvyšším příjemcem požitku, vlastníkem všeho a dobrodincem všech živých bytostí.

Hmotný klam znemožňuje živé bytosti poznat své vĕčné, duchovní tĕlo a Absolutní Pravdu. Proto je hmotná existence, i ve své nejpokročilejší a nejzbožnĕjší podobĕ, vždy pošetilostí. Příklad snu však není správné si vykládat ve smyslu, že hmotný svĕt ve skutečnosti neexistuje. Hmotná příroda je projevem Pánovy vnĕjší energie, tak jako je duchovní nebe projevem Jeho vnitřní energie. Ačkoliv hmotné vĕci podléhají zmĕnĕ, a proto nemají trvalou existenci, hmotná energie je skutečná, neboť pochází ze svrchované skutečnosti, Pána Kṛṣṇy. Jediné, co postrádá skutečnou existenci, je naše mylná představa, že hmotné tĕlo je pravé vlastní já, a náš pošetilý sen, že hmotný svĕt je určený pro náš požitek. To jsou jen mentální výmysly. Je třeba se očistit od hmotných označení a procitnout do všeprostupující reality Osobnosti Božství, Pána Kṛṣṇy.

Verš

vidyāvidye mama tanū
viddhy uddhava śarīriṇām
mokṣa-bandha-karī ādye
māyayā me vinirmite

Synonyma

vidyā — poznání; avidye — a nevĕdomost; mama — Moje; tanū — projevené energie; viddhi — prosím pochop; uddhava — ó Uddhavo; śarīriṇām — vtĕlených živých bytostí; mokṣa — osvobození; bandha — spoutanost; karī — způsobující; ādye — původní, vĕčné; māyayā — energií; me — Mou; vinirmite — vytvořené.

Překlad

Ó Uddhavo, poznání i nevĕdomost jsou výtvory māyi a jako takové jsou expanzemi Mé energie. Jak poznání, tak nevĕdomost nemají počátek a trvale udílejí vtĕleným živým bytostem osvobození a spoutanost.

Význam

Expanze vidyi neboli poznání vysvobozuje podmínĕnou duši ze zajetí māyi, a podobnĕ expanze avidyi čili nevĕdomosti ji zavádí dále do iluze a spoutanosti. Jak poznání, tak nevĕdomost jsou výtvory mocné energie Osobnosti Božství. Živá bytost je spoutaná klamem, když se pokládá za vlastníka jemnohmotného a hrubohmotného tĕla. Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho lze živou bytost pojmenovat jīva-māyā, kdežto hmota se nazývá guṇa-māyā. Živá bytost vkládá svou životní energii (jīva-māyu) do spárů energie tvořené svĕtskými kvalitami (guṇa-māyi) a sní v sebeklamu, že je nedílnou částí hmotného svĕta. Tato nepřirozená kombinace se nazývá iluze či nevĕdomost. Když živá bytost vnímá všechny Pánovy energie v patřičném svĕtle, je vysvobozená z pout hmoty a vrací se do svého blaženého vĕčného sídla v duchovním nebi.

Nejvyšší Osobnost Božství se neliší od svých energií, ale zároveň stojí vždy nad nimi jako svrchovaný vládce. Pokud se o Nejvyšším Pánu říká, že je mukta neboli osvobozený, vyjadřuje to jen, že je vĕčnĕ oproštĕný od znečištĕní hmotou. V žádném případĕ to neznamená, že se Pán vysvobodil ze skutečného zapletení v hmotných podmínkách. Podle Śrīly Madhvācāryi poukazuje vidyā na bohyni štĕstí, Pánovu vnitřní energii, zatímco avidyā poukazuje na Durgu, vnĕjší energii Pána. V konečném smyslu ale dokáže Osobnost Božství své energie přemĕňovat, jak si přeje, což vysvĕtlil Śrīla Prabhupāda ve svém komentáři ke Śrīmad-Bhāgavatamu (1.3.34): „Pán je absolutní Transcendence, a z toho důvodu je totožný se všemi svými podobami, jmény, zábavami, vlastnostmi, společníky i energiemi. Jeho transcendentální energie působí v souladu s Jeho všemocností. Tatáž energie působí jako vnĕjší, vnitřní a okrajové energie a svým všemohoucím vlivem je Pán schopný prostřednictvím kterékoliv z nich učinit cokoliv. Je schopný svou vůlí zmĕnit vnĕjší energii na vnitřní.“

Śrīla Śrīdhara Svāmī v této souvislosti poznamenává, že Pán sice v prvním verši této kapitoly vysvĕtlil, že živá bytost není nikdy skutečnĕ spoutaná, a proto vlastnĕ ani není skutečnĕ osvobozená, ale pojmy „spoutanost“ a „osvobození“ mohou mít své uplatnĕní, když si uvĕdomíme, že živá bytost je vĕčnĕ transcendentální částečkou Osobnosti Božství. Dále bychom si slova māyayā me vinirmite nemĕli mylnĕ vykládat ve významu, že spoutanost a osvobození jsou dočasné stavy vytvořené Pánovou energií. Proto je v tomto verši použito slovo ādye neboli „původní a vĕčné“. O Pánových energiích vidyā a avidyā je řečeno, že jsou výtvory māyi, protože plní úlohy Pánových sil. Energie vidyā zapojuje živé bytosti do Pánových zábav, zatímco energie avidyā způsobuje, že na Pána zapomínají a upadají do temnoty. Ve skutečnosti jsou poznání i nevĕdomost vĕčnými alternativami Pánovy okrajové energie a v tomto smyslu není chybou říct, že živá bytost je buď vĕčnĕ podmínĕná, nebo vĕčnĕ osvobozená. Slovo vinirmite, „vytvořené“, v tomto případĕ vyjadřuje, že Pán expanduje svou energii jako poznání a nevĕdomost, jež projevují funkce Pánovy vnitřní a vnĕjší energie. V různých časech, na různých místech a za různých okolností se tyto energetické projevy mohou objevovat a mizet, ale hmotná spoutanost a duchovní svoboda zůstávají pro Pánovu okrajovou energii vĕčnými možnostmi volby.

Verš

ekasyaiva mamāṁśasya
jīvasyaiva mahā-mate
bandho ’syāvidyayānādir
vidyayā ca tathetaraḥ

Synonyma

ekasya — jedné; eva — jistĕ; mama — Mé; aṁśasya — nedílné části; jīvasya — živé bytosti; eva — jistĕ; mahā-mate — ó nanejvýš inteligentní; bandhaḥ — spoutanost; asya — její; avidyayā — nevĕdomostí; anādiḥ — bez počátku; vidyayā — poznáním; ca — a; tathā — podobnĕ; itaraḥ — opak spoutanosti, osvobození.

Překlad

Ó nanejvýš inteligentní Uddhavo, živá bytost zvaná jīva je Mou nedílnou částí, ale kvůli nevĕdomosti od nepamĕti trpí v poutech hmoty. Pomocí poznání však může být osvobozena.

Význam

Tak jako slunce vyjevuje samo sebe svým vlastním svĕtlem nebo se zahaluje tím, že vytváří mraky, Pán, Osobnost Božství, se vyjevuje a zahaluje poznáním a nevĕdomostí, což jsou expanze Jeho energie. V Bhagavad-gītĕ (7.5) je uvedeno:

apareyam itas tv anyāṁ
prakṛtiṁ viddhi me parām
jīva-bhūtāṁ mahā-bāho
yayedaṁ dhāryate jagat

„Ó Arjuno, válečníku mocných paží! Kromĕ nich je zde ještĕ Má jiná, vyšší energie, sestávající z živých bytostí, které využívají zdroje oné hmotné, nižší přírody.“ V souvislosti s tímto veršem Śrīla Prabhupāda píše: „Nejvyšší Pán Kṛṣṇa je jediný vládce a všechny živé bytosti jsou Jím ovládané. Samy patří k Jeho vyšší energii, protože kvalitou existence jsou s Ním totožné, ale nikdy se Mu nevyrovnají kvantitou moci.“

Vzhledem k tomu, že kvantita moci živých bytostí je nižší, může je zahalit māyā, a jsou osvobozeny odevzdáním se Pánu. Slovo aṁśa, „nedílná část“, se také vyskytuje v Bhagavad-gītĕ (15.7): mamaivāṁśo jīva-loke jīva-bhūtaḥ sanātanaḥ. Živá bytost je aṁśa, nepatrná částečka, a proto podléhá osvobození a spoutanosti. Viṣṇu Purāṇa uvádí:

viṣṇu-śaktiḥ parā proktā
kṣetrajñākhyā tathā parā
avidyā-karma-saṁjñānyā
tṛtīyā śaktir iṣyate

„Viṣṇu, Nejvyšší Osobnost Božství, vlastní svou vyšší vnitřní energii a také energii zvanou kṣetrajñā śakti. Tato kṣetrajñā śakti je rovnĕž duchovní energií, ale nĕkdy bývá zahalena třetí, hmotnou energií zvanou nevĕdomost. Toto zahalení má různé fáze, a tak se druhá, okrajová energie projevuje v různých vývojových stádiích.“

Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura napsal, že živá bytost se vĕnuje plodonosnému jednání už od nepamĕti. Proto se dá říct, že její podmínĕný život nemá počátek. Tento podmínĕný život ale není nekonečný, neboť láskyplnou oddanou službou Pánu může živá bytost získat osvobození. Z toho důvodu Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura říká, že její osvobozený život začíná v určitém bodĕ, ale je nekonečný, jelikož je vĕčný. Toho, kdo dosáhl útočištĕ u Nejvyšší Osobnosti Božství, Kṛṣṇy, je každopádnĕ možné pokládat za vĕčnĕ osvobozeného, protože vstoupil do vĕčné atmosféry duchovního nebe. Hmotný čas tam neexistuje, a proto ten, kdo získal své vĕčné duchovní tĕlo na planetĕ Pána Kṛṣṇy, nepodléhá vlivu času. Vĕčný blažený život s Kṛṣṇou se nedá popsat z hlediska hmotné minulosti, přítomnosti a budoucnosti, a proto se nazývá vĕčné osvobození. V duchovním nebi je hmotný čas nepřítomný a každá živá bytost je tam vĕčnĕ osvobozená, neboť dospĕla do nejvyššího postavení. Tohoto osvobození lze dosáhnout pomocí vidyi, dokonalého poznání, které je chápáno ve třech fázích zvaných Brahman, Paramātmā a Bhagavān, jak je popisuje Śrīmad-Bhāgavatam. Konečnou fází vidyi neboli poznání je poznat Nejvyšší Osobnost Božství. Bhagavad-gītā toto poznání nazývá rāja-vidyou neboli králem všeho poznání, jež udílí nejvyšší osvobození.

Verš

atha baddhasya muktasya
vailakṣaṇyaṁ vadāmi te
viruddha-dharmiṇos tāta
sthitayor eka-dharmiṇi

Synonyma

atha — takto; baddhasya — podmínĕné duše; muktasya — osvobozené Osobnosti Božství; vailakṣaṇyam — různé charakteristiky; vadāmi — teď vyložím; te — tobĕ; viruddha — protikladné; dharmiṇoḥ — jejichž dvĕ povahy; tāta — Můj milý Uddhavo; sthitayoḥ — tĕchto dvou, kteří přebývají; eka-dharmiṇi — v jednom tĕle, jež projevuje jejich různé charakteristiky.

Překlad

Ve stejném hmotném tĕle tedy nacházíme protikladné charakteristiky, Můj milý Uddhavo, jako například velké štĕstí a utrpení. Je tomu tak proto, že v tĕle dlí jak vĕčnĕ osvobozený Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, tak podmínĕná duše. Nyní ti vyložím jejich různé charakteristiky.

Význam

Ve 36. verši minulé kapitoly se Uddhava ptal na různé příznaky osvobozeného a podmínĕného života. Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje, že charakteristiky spoutanosti a osvobození lze chápat ve dvou rovinách – jako rozdíl mezi obyčejnou podmínĕnou duší a vĕčnĕ osvobozenou Osobností Božství, nebo jako rozdíl mezi podmínĕnými a osvobozenými živými bytostmi z kategorie jīv. Nejprve Pán vysvĕtlí rozdíl mezi obyčejnou živou bytostí a Nejvyšší Osobností Božství, který se dá chápat jako rozdíl mezi ovládanou a vládnoucí osobou.

Verš

suparṇāv etau sadṛśau sakhāyau
yadṛcchayaitau kṛta-nīḍau ca vṛkṣe
ekas tayoḥ khādati pippalānnam
anyo niranno ’pi balena bhūyān

Synonyma

suparṇau — dva ptáci; etau — tito; sadṛśau — podobní; sakhāyau — přátelé; yadṛcchayā — shodou okolností; etau — tito dva; kṛta — postavili; nīḍau — hnízdo; ca — a; vṛkṣe — na stromĕ; ekaḥ — jeden; tayoḥ — z tĕch dvou; khādati — pojídá; pippala — stromu; annam — plody; anyaḥ — ten druhý; nirannaḥ — nejí; api — ačkoliv; balena — silou; bhūyān — je nadřazený.

Překlad

Dva ptáci si shodou okolností postavili hnízdo na stejném stromĕ. Oba jsou přátelé a mají podobnou povahu. Jeden z nich ale pojídá ovoce toho stromu, zatímco druhý, který je nejí, je díky své síle v nadřazeném postavení.

Význam

Příklad dvou ptáků na stejném stromĕ znázorňuje přítomnost individuální duše a Nadduše, Osobnosti Božství, v srdci hmotného tĕla. Tak jako si pták staví hnízdo na stromĕ, živá bytost sídlí v srdci. Tento příklad je výstižný, protože pták se vždy liší od stromu. Podobnĕ jsou jak individuální duše, tak Nadduše odlišné bytosti, které jsou oddĕlené od dočasného hmotného tĕla. Slovo balena vyjadřuje, že Nejvyšší Osobnost Božství čerpá svou spokojenost ze své osobní vnitřní energie tvořené vĕčností, vševĕdoucností a blažeností. Slovem bhūyān, „existující na vyšší úrovni“, je řečeno, že Nejvyšší Pán vždy zaujímá nadřazené postavení, kdežto živá bytost nĕkdy podléhá iluzi a nĕkdy bývá osvícena. Slovo balena poukazuje na to, že Pán se nikdy neocitá v temnotĕ či nevĕdomosti, ale stále si v plné míře uchovává své dokonalé, blažené vĕdomí.

Pán je tedy niranna, bez zájmu o trpké plody hmotných činností, zatímco obyčejná podmínĕná duše tyto trpké plody horlivĕ pojídá, a myslí si, že jsou sladké. Konečným plodem všeho hmotného úsilí je smrt, ale živá bytost se pošetile domnívá, že jí hmotné vĕci přinesou potĕšení. Slovo sakhāyau, „dva přátelé“, je také významné. Naším pravým přítelem je Pán Kṛṣṇa, jenž sídlí v našem srdci. Jen On zná naše pravé potřeby a jen On nám může dát skutečné štĕstí.

Pán Kṛṣṇa je tak laskavý, že trpĕlivĕ sídlí v srdci a snaží se vést podmínĕnou duši zpátky domů, zpátky k Bohu. Žádný hmotný přítel by se svým pošetilým společníkem nezůstal milióny let, zvlášť pokud by ho tento společník ignoroval nebo dokonce proklínal. Pán Kṛṣṇa je ale tak vĕrný a milující přítel, že doprovází i tu nejdémonštĕjší živou bytost a sídlí i v srdci hmyzu, prasete a psa. Důvodem je, že Pán Kṛṣṇa si je svrchovaným způsobem vĕdomý Kṛṣṇy a každou živou bytost vidí jako svou nedílnou část. Každá živá bytost by se mĕla vzdát trpkých plodů stromu hmotné existence. Mĕla by se obrátit k Pánu v srdci a oživit vĕčný láskyplný vztah se svým pravým přítelem, Pánem Kṛṣṇou. Slovo sadṛśau, „podobné povahy“, poukazuje na to, že jak individuální duše, tak Osobnost Božství jsou vĕdomé bytosti. Jako Pánovy nedílné části s Ním sdílíme Jeho povahu, ale v nekonečnĕ malé míře. Proto jsou Pán i živá bytost sadṛśau. Podobné sdĕlení obsahuje Śvetāśvatara Upaniṣad (4.6):

dvā suparṇā sayujā sakhāyā
samānaṁ vṛkṣaṁ pariṣasvajāte
tayor anyaḥ pippalaṁ svādy atty
anaśnann anyo 'bhicākaśīti

„Na jednom stromĕ sedí dva ptáci. Jeden z nich pojídá ovoce toho stromu a druhý sleduje jeho počínání. Svĕdkem je Pán a tím, kdo pojídá plody, je živá bytost.“

Verš

ātmānam anyaṁ ca sa veda vidvān
apippalādo na tu pippalādaḥ
yo ’vidyayā yuk sa tu nitya-baddho
vidyā-mayo yaḥ sa tu nitya-muktaḥ

Synonyma

ātmānam — sebe; anyam — toho druhého; ca — také; saḥ — On; veda — zná; vidvān — jelikož je vševĕdoucí; apippala-adaḥ — který nejí plody stromu; na — ne; tu — ale; pippala-adaḥ — ten, který jí plody stromu; yaḥ — jenž; avidyayā — nevĕdomosti; yuk — plný; saḥ — on; tu — vskutku; nitya — vĕčnĕ; baddhaḥ — podmínĕný; vidyā mayaḥ — oplývající dokonalým poznáním; yaḥ — jenž; saḥ — On; tu — jistĕ; nitya — vĕčnĕ; muktaḥ — osvobozený.

Překlad

Tím ptákem, který nejí ovoce stromu, je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, jenž ve své vševĕdoucnosti dokonale zná postavení jak své, tak podmínĕné živé bytosti představované ptákem, který jí. Tato živá bytost naproti tomu nezná ani sebe, ani Pána. Je zahalená nevĕdomostí, a proto se jí říká vĕčnĕ podmínĕná, zatímco Pán, oplývající dokonalým poznáním, je vĕčnĕ osvobozený.

Význam

Slovo vidyā-maya v tomto verši poukazuje na Pánovu vnitřní energii, nikoliv na vnĕjší energii mahā-māyu. V hmotném svĕtĕ existuje vidyā, hmotná vĕda, a avidyā neboli hmotná nevĕdomost. Vidyā v tomto verši však označuje vnitřní duchovní poznání, díky nĕmuž je Osobnost Božství vševĕdoucí. Příklad dvou ptáků na stromĕ uvedený v mnoha védských textech ilustruje výrok nityo nityānām – jsou dvĕ kategorie vĕčných živých bytostí, a to Nejvyšší Pán a nepatrná duše, jīva. Podmínĕná jīva zapomíná na svou totožnost vĕčného služebníka Pána a chce si pochutnávat na plodech svých vlastních činností. Tak upadá pod vliv nevĕdomosti. Takto je spoutaná nevĕdomostí už od nepamĕti a jedinou možností nápravy je, že se začne vĕnovat láskyplné oddané službĕ Pánu, která je plná duchovního poznání. V podmínĕném životĕ nutí živou bytost přírodní zákony, aby se vĕnovala zbožným a bezbožným plodonosným činnostem, ale v osvobozeném stavu má každá živá bytost odevzdávat plody svých činností Pánu, který je nejvyšším příjemcem všech požitků. Mĕlo by být jasné, že ani v osvobozeném postavení nemá živá bytost kvantitativnĕ stejné poznání jako Osobnost Božství. Dokonce i Pán Brahmā, který je nejvyšší živou bytostí v tomto vesmíru, získává jen částečné poznání Pána, Osobnosti Božství, a Jeho energií. V Bhagavad-gītĕ (4.5) vysvĕtluje Pán své svrchované poznání Arjunovi:

bahūni me vyatītāni
janmāni tava cārjuna
tāny ahaṁ veda sarvāṇi
na tvaṁ vettha parantapa

„Pán, Osobnost Božství, pravil: Ty i Já jsme prošli mnoha zrozeními. Já si je mohu všechna vybavit, ale ty ne, ó přemožiteli nepřátel!“

Slovo baddha, „spoutaný“, je také chápáno jako vyjádření vĕčné závislosti živé bytosti na Pánu, ať v podmínĕném, nebo osvobozeném stavu. V království māyi je živá bytost spoutaná krutými zákony zrození a smrti, zatímco v duchovním nebi ji pouto lásky pojí s Pánem. Osvobození znamená zbavit se životního utrpení, ale nikdy ne vyvázat se z láskyplného vztahu s Pánem Kṛṣṇou, který je základem naší vĕčné existence. Podle Śrīly Madhvācāryi je Pán jedinou vĕčnĕ svobodnou živou bytostí a všechny ostatní živé bytosti jsou na Pánu vĕčnĕ závislé. Jsou k Nĕmu poutané buď blaženou láskyplnou službou nebo pouty māyi. Podmínĕná duše by mĕla přestat ochutnávat trpké plody stromu hmotné existence a mĕla by se obrátit ke svému nejdražšímu příteli, Pánu Kṛṣṇovi, jenž sídlí v jejím srdci. Žádné potĕšení se nevyrovná potĕšení čisté oddané služby Pánu Kṛṣṇovi a žádné ji nepředčí. Když si osvobozená živá bytost pochutnává na plodu lásky ke Kṛṣṇovi, vstupuje do oceánu blaženosti.

Verš

deha-stho ’pi na deha-stho
vidvān svapnād yathotthitaḥ
adeha-stho ’pi deha-sthaḥ
kumatiḥ svapna-dṛg yathā

Synonyma

deha — v hmotném tĕle; sthaḥ — nacházející se; api — ačkoliv; na — ne; deha — v tĕle; sthaḥ — nacházející se; vidvān — osvícený človĕk; svapnāt — ze sna; yathā — jako; utthitaḥ — když se probudil; adeha — ne v tĕle; sthaḥ — nacházející se; api — ačkoliv; deha — v tĕle; sthaḥ — nacházející se; ku-matiḥ — pošetilec; svapna — sen; dṛk — vidící; yathā — jako.

Překlad

Ten, kdo je osvícený v otázkách seberealizace, vidí, že je transcendentální vůči hmotnému tĕlu, přestože v nĕm žije, tak jako se človĕk probuzený ze sna přestává ztotožňovat se snovým tĕlem. Pošetilec si ale myslí, že se nachází v hmotném tĕle, i když s ním není totožný, ale je vůči nĕmu transcendentální. Je jako snící človĕk, který vidí sám sebe v tĕle vytvořeném představivostí.

Význam

V rámci svého popisu různých charakteristik osvobozených a podmínĕných duší Pán Kṛṣṇa nejprve vyjasnil rozdíl mezi vĕčnĕ osvobozenou Osobností Božství a okrajovou energií, nesčetnými jīvami, které jsou nĕkdy podmínĕné a nĕkdy osvobozené. V tomto a dalších devíti verších Pán popisuje různé příznaky osvobozených a podmínĕných jīv (duší). Ve snu se človĕk vidí v tĕle vytvořeném představivostí, ale když se probudí, přestane se s tímto tĕlem jakkoliv ztotožňovat. Podobnĕ se ten, kdo procitl k vĕdomí Kṛṣṇy, již neztotožňuje s hrubohmotným a jemnohmotným tĕlem a neovlivňují ho štĕstí a neštĕstí hmotného života. Oproti tomu pošetilec (kumati) se neprobouzí ze sna hmotné existence a ovlivňují ho nesčetné problémy způsobené tím, že se s hrubohmotným a jemnohmotným tĕlem mylnĕ ztotožňuje. Je třeba zrealizovat svou vĕčnou duchovní totožnost (nitya-svarūpu). Když živá bytost chápe, že je vĕčným služebníkem Kṛṣṇy, osvobozuje se od své klamné hmotné totožnosti, a díky tomu okamžitĕ končí strasti klamné existence, tak jako končí úzkost, kterou vzbuzuje nepříjemný sen, jen co se človĕk probudí do svého normálního, příjemného prostředí. Mĕlo by nám být však jasné, že přirovnání k probuzení ze sna se nikdy nedá vztáhnout na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, jenž klamu nikdy nepodléhá. Pán je vĕčnĕ probuzený a osvícený; řadí se do své zvláštní kategorie zvané viṣṇu-tattva. Tomuto poznání snadno porozumí ten, kdo je vidvān neboli osvícený vĕdomím Kṛṣṇy.

Verš

indriyair indriyārtheṣu
guṇair api guṇeṣu ca
gṛhyamāṇeṣv ahaṁ kuryān
na vidvān yas tv avikriyaḥ

Synonyma

indriyaiḥ — prostřednictvím smyslů; indriya — smyslových; artheṣu — v objektech; guṇaiḥ — které jsou vytvořené kvalitami přírody; api — dokonce; guṇeṣu — ve vytvořených stejnými kvalitami; ca — také; gṛhyamāṇeṣu — jak jsou přijímány; aham — falešné ego; kuryāt — mĕl by vytvářet; na — ne; vidvān — ten, kdo je osvícený; yaḥ — kdo; tu — vskutku; avikriyaḥ — není ovlivnĕný hmotnými touhami.

Překlad

Osvícený človĕk, který je prostý znečištĕní hmotnými touhami, se nepovažuje za konatele tĕlesných činností, neboť ví, že při všech tĕchto činnostech pouze přicházejí smysly tvořené kvalitami přírody do styku se smyslovými objekty tvořenými stejnými kvalitami.

Význam

Pán Kṛṣṇa říká nĕco podobného v Bhagavad-gītĕ (3.28):

tattva-vit tu mahā-bāho
guṇa-karma-vibhāgayoḥ
guṇā guṇeṣu vartanta
iti matvā na sajjate

„Ó válečníku mocných paží! Ten, kdo zná Absolutní Pravdu, se neoddává smyslům a smyslovému požitku, jelikož dobře zná rozdíl mezi jednáním s oddaností a jednáním s touhou po plodech.“

Hmotné tĕlo stále interaguje se smyslovými objekty, protože musí jíst, pít, mluvit, spát a tak dále, aby přežilo, ale osvícený človĕk, který zná vĕdu o vĕdomí Kṛṣṇy, si nikdy nemyslí: „Tyto smyslové objekty jsou teď moje, jsou určené pro moje potĕšení.“ Podobnĕ není osoba vĕdomá si Kṛṣṇy pyšná, když tĕlo udĕlá nĕco úžasného, a nepropadá depresím, když tĕlo není schopné určitým způsobem fungovat. Jinak řečeno, vĕdomí Kṛṣṇy znamená přestat se ztotožňovat s hrubohmotným a jemnohmotným tĕlem. Človĕk by je mĕl vidĕt jako Pánovu vnĕjší energii, jako řízené Pánovým zplnomocnĕným představitelem, māyou. Ten, kdo je pohroužený v plodonosných činnostech, jedná pod vlivem mahā-māyi, vnĕjší matoucí energie, a zakouší strasti hmotné existence. Naproti tomu oddaný jedná pod vlivem vnitřní energie zvané yoga-māyā a je spokojený v láskyplné službĕ Pánu. V konečném smyslu je samotný Pán tím, kdo prostřednictvím svých různých energií dĕlá všechno.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvádí, že pokud nĕkdo prohlašuje, že už překonal tĕlesné pojetí života, ale přitom ho stále ovlivňují hmotné touhy a promĕny mysli, je třeba vĕdĕt, že se jedná o podvodníka a maximálnĕ podmínĕnou duši.

Verš

daivādhīne śarīre ’smin
guṇa-bhāvyena karmaṇā
vartamāno ’budhas tatra
kartāsmīti nibadhyate

Synonyma

daiva — dřívĕjších plodonosných činností; adhīne — které je pod vlivem; śarīre — v hmotném tĕle; asmin — v tomto; guṇa — kvalitami přírody; bhāvyena — které jsou vytvářené; karmaṇā — plodonosnými činnostmi; vartamānaḥ — nacházející se; abudhaḥ — ten, kdo je pošetilý; tatra — v tĕlesných činnostech; kartā — konatel; asmi — jsem; iti — takto; nibadhyate — je spoutaný.

Překlad

Nerozumná osoba sídlící v tĕle vytvořeném jejím dřívĕjším plodonosným jednáním si myslí: „Já jsem konatel.“ Proto je tento pošetilec, zmatený falešným egem, spoutaný plodonosnými činnostmi, které ve skutečnosti konají kvality přírody.

Význam

prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmaṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate

Živá bytost závisí na svrchované bytosti, Pánu Kṛṣṇovi, ale z pýchy Nejvyšší Osobnost Božství ignoruje a považuje sebe za konatele činů a poživatele všeho. Śrīla Madhvācārya uvádí, že tak jako král trestá vzpurného poddaného, Nejvyšší Pán trestá hříšnou živou bytost tím, že ji nutí stĕhovat se v síti klamné energie z jednoho tĕla do druhého.

Verš

evaṁ viraktaḥ śayana
āsanāṭana-majjane
darśana-sparśana-ghrāṇa-
bhojana-śravaṇādiṣu
na tathā badhyate vidvān
tatra tatrādayan guṇān

Synonyma

evam — takto; viraktaḥ — odpoutaný od hmotného požitku; śayane — když leží či spí; āsana — když sedí; aṭana — když chodí; majjane — nebo když se koupe; darśana — když se dívá; sparśana — když se dotýká; ghrāṇa — když čichá; bhojana — když jí; śravaṇa — když poslouchá; ādiṣu — a tak dále; na — ne; tathā — takto; badhyate — je spoutaná; vidvān — inteligentní osoba; tatra tatra — kamkoliv jde; ādayan — nechávající zažívat; guṇān — smysly zrozené z kvalit přírody.

Překlad

Osvícená odpoutaná osoba používá své tĕlo k ležení, sezení, chození, koupání se, dívání se, dotýkání se, čichání, jedení, poslouchání a tak dále, ale nikdy se tĕmito činnostmi nenechá spoutat. Zůstává svĕdkem všech tĕlesných úkonů a pouze nechává smysly svého tĕla interagovat se smyslovými objekty a nezaplétá se jako ten, kdo je nerozumný.

Význam

V minulé kapitole se Uddhava Pána Kṛṣṇy zeptal, proč se osvícená osoba vĕnuje vnĕjším tĕlesným činnostem tak jako podmínĕná duše. Zde mu Pán odpovídá. Nerozumná osoba je při tĕlesných činnostech připoutaná k prostředkům i cíli hmotného života, a proto zažívá intenzívní žal a radost na hmotné úrovni. Seberealizovaná duše ale sleduje nevyhnutelnou prohru a utrpení obyčejných lidí, a tak se nedopouští té chyby, že by se v tĕlesných činnostech snažila nacházet sebemenší potĕšení. Místo toho zůstává odpoutaným svĕdkem a jen nechává své smysly, aby se normálním způsobem staraly o zaopatření tĕla. Slovo ādayan zde poukazuje na to, že hmotné zážitky přenechává nĕčemu jinému, než je její vlastní já.

Verš

prakṛti-stho ’py asaṁsakto
yathā khaṁ savitānilaḥ
vaiśāradyekṣayāsaṅga-
śitayā chinna-saṁśayaḥ
pratibuddha iva svapnān
nānātvād vinivartate

Synonyma

prakṛti — v hmotném svĕtĕ; sthaḥ — sídlící; api — i když; asaṁsaktaḥ — zcela odpoutaný od smyslového požitku; yathā — jako; kham — nebe; savitā — slunce; anilaḥ — vítr; vaiśāradyā — velmi moudrým; īkṣayā — pohledem; asaṅga — odpoutaností; śitayā — zostřeným; chinna — rozsekává na kusy; saṁśayaḥ — pochyby; pratibuddhaḥ — probuzený; iva — jako; svapnāt — ze sna; nānātvāt — dualit rozmanitostí hmotného svĕta; vinivartate — odvrací se od, zříká se.

Překlad

V nebi či meziplanetárním prostoru spočívá všechno, ale přesto se nebe s ničím nemísí a nezaplétá se. Ani slunce není v žádném ohledu připoutané k vodĕ nesčetných nádrží, ve kterých se odráží. Mocný vítr vane všude a neovlivňují ho nesčetné vůnĕ a ovzduší, jimiž proudí. Tímto způsobem je seberealizovaná duše zcela odpoutaná od hmotného tĕla a hmotného svĕta kolem nĕj. Je jako človĕk, který se probudil ze sna. S moudrým pohledem zostřeným odpoutaností rozsekává na kusy všechny pochyby poznáním vlastního já a zcela odpoutá své vĕdomí od expanze hmotné rozmanitosti.

Význam

Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura rozbíjí seberealizovaná duše na kusy všechny pochyby přímým prožitkem své pravé duchovní totožnosti. Nejvyšší Osobnost Božství je Pán Kṛṣṇa a nic nemůže existovat od Nĕho oddĕlenĕ. Toto zralé poznání rozsekává všechny pochyby na kusy. Zde je uvedený příklad: prakṛti-stho 'py asaṁsaktaḥ – seberealizovaná osoba se tak jako nebe, slunce či vítr nezaplétá, přestože se nachází v Pánovĕ hmotném stvoření. Nānātva neboli „hmotná rozmanitost“ se vztahuje na naše hmotné tĕlo, na tĕla ostatních bytostí a na neomezené možnosti tĕlesného požitku, jak fyzického, tak mentálního. Jakmile osoba procitne k vĕdomí Kṛṣṇy, zcela se vzdá klamného smyslového požitku a pohrouží se do sílící realizace duše v tĕle. Příklad dvou ptáků na stromĕ vyjevuje, že individuální duše i Osobnost Božství jsou naprosto oddĕlení od hrubohmotných a jemnohmotných tĕl. Jestliže osoba obrátí svou tvář k Pánu a uzná svou vĕčnou závislost na Nĕm, přestane trpĕt a zažívat úzkost, i když je stále v hmotném svĕtĕ. Nekonečné zážitky s hmotnými objekty úzkost jen posilují, zatímco vnímání Absolutní Pravdy, Śrī Kṛṣṇy, okamžitĕ přivádí na úroveň klidu a míru. Ten, kdo je inteligentní, se proto odpoutá od svĕta hmoty a stane se plnĕ seberealizovanou, Kṛṣṇy si vĕdomou osobou.

Verš

yasya syur vīta-saṅkalpāḥ
prāṇendriya-mano-dhiyām
vṛttayaḥ sa vinirmukto
deha-stho ’pi hi tad-guṇaiḥ

Synonyma

yasya — jejíž; syuḥ — jsou; vīta — osvobozené od; saṅkalpāḥ — hmotných tužeb; prāṇa — životní energie; indriya — smyslů; manaḥ — mysli; dhiyām — a inteligence; vṛttayaḥ — činnosti; saḥ — tato osoba; vinirmuktaḥ — zcela osvobozená; deha — v tĕle; sthaḥ — sídlící; api — i když; hi — jistĕ; tat — tĕla; guṇaiḥ — ode všech vlastností.

Překlad

Osoba je považována za zcela osvobozenou od hrubohmotných a jemnohmotných tĕl, když všechny činnosti její životní energie, smyslů, mysli a inteligence probíhají bez hmotných tužeb. Tato osoba není zapletená, i když ještĕ žije v tĕle.

Význam

Hmotné tĕlo a mysl podléhají nářku, klamu, hladu, chtíči, chamtivosti, šílenství, zklamání a tak dále, ale o tom, kdo v tomto svĕtĕ jedná bez připoutanosti, se říká, že je vinirmukta, zcela osvobozený. Životní energie, smysly, mysl a inteligence se očistí tehdy, když se zapojí do oddané služby Pánu Kṛṣṇovi, jak potvrzuje celý Śrīmad-Bhāgavatam.

Verš

yasyātmā hiṁsyate hiṁsrair
yena kiñcid yadṛcchayā
arcyate vā kvacit tatra
na vyatikriyate budhaḥ

Synonyma

yasya — jehož; ātmā — tĕlo; hiṁsyate — je napadené; hiṁsraiḥ — hříšnými lidmi či dravými zvířaty; yena — nĕkým; kiñcit — nĕjak; yadṛcchayā — nĕjakým způsobem; arcyate — je uctívaný; — nebo; kvacit — nĕkde; tatra — tam; na — ne; vyatikriyate — je promĕnĕný či ovlivnĕný; budhaḥ — ten, kdo je inteligentní.

Překlad

Nĕkdy zdánlivĕ bezdůvodnĕ zaútočí na tĕlo krutí lidé či dravá zvířata. Jindy a jinde se osobĕ znenadání dostane velké úcty či uctívání. Ten, kdo se nehnĕvá, když je napaden, a neraduje se, když je uctíván, je skutečnĕ inteligentní.

Význam

Človĕk, který se nerozhnĕvá, když na nĕj nĕkdo zaútočí, aniž by k tomu mĕl jasný důvod, a který nejásá, když ho druzí oslavují nebo uctívají, prošel úspĕšnĕ testem seberealizace a je považován za osobu s pevnou duchovní inteligencí. Uddhava se zeptal Pána Kṛṣṇy: kair vā jñāyeta lakṣaṇaiḥ – podle jakých příznaků lze poznat seberealizovanou osobu? Nyní Pán Kṛṣṇa toto téma objasňuje Uddhavovi, tak jako předtím poučil Arjunu. V tomto verši popisuje příznaky, podle kterých je velmi snadné poznat svĕtce, protože obyčejný človĕk reaguje na kritiku či útok tím, že se rozzlobí, a když ho druzí oslavují, podléhá radosti. Yājñavalkya podobnĕ prohlásil, že ten, kdo je skutečnĕ inteligentní, se nerozhnĕvá, ani když ho bodají trny, a neraduje se v srdci jen kvůli tomu, že ho nĕkdo uctívá příznivými vĕcmi, jako je santálová pasta.

Verš

na stuvīta na nindeta
kurvataḥ sādhv asādhu vā
vadato guṇa-doṣābhyāṁ
varjitaḥ sama-dṛṅ muniḥ

Synonyma

na stuvīta — nechválí; na nindeta — nekritizuje; kurvataḥ — ty, kdo jednají; sādhu — velmi pĕknĕ; asādhu — velmi špatnĕ; — nebo; vadataḥ — ty, kdo mluví; guṇa-doṣābhyām — od dobrých a špatných vlastností; varjitaḥ — oproštĕný; sama-dṛk — hledící na vše stejným pohledem; muniḥ — svatý mudrc.

Překlad

Svatý mudrc na vše hledí stejným pohledem, a tak ho neovlivňuje to, co je z hmotného hlediska dobré nebo špatné. I když vidí, že druzí jednají dobře nebo špatnĕ a mluví vhodnĕ či nevhodnĕ, mudrc nikoho nechválí ani nekritizuje.

Verš

na kuryān na vadet kiñcin
na dhyāyet sādhv asādhu vā
ātmārāmo ’nayā vṛttyā
vicarej jaḍa-van muniḥ

Synonyma

na kuryāt — nemĕl by dĕlat; na vadet — nemĕl by říkat; kiñcit — cokoliv; na dhyāyet — nemĕl by rozjímat; sādhu asādhu — o dobrých nebo špatných vĕcech; ātma-ārāmaḥ — ten, kdo nachází potĕšení v seberealizaci; anayā — s tímto; vṛttyā — životním stylem; vicaret — mĕl by putovat; jaḍa-vat — jako mentálnĕ zaostalá osoba; muniḥ — svatý mudrc.

Překlad

Osvobozený mudrc by nemĕl jednat, mluvit ani rozjímat o tom, co je z hmotného hlediska dobré či špatné pro potřeby jeho tĕla. Mĕl by být za všech hmotných okolností odpoutaný a nacházet potĕšení v seberealizaci. V tomto osvobozeném životním stylu by mĕl putovat svĕtem a nezasvĕceným lidem se jevit jako mentálnĕ zaostalý.

Význam

Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho tento verš popisuje disciplínu doporučenou pro jñāna-yogī, kteří se pomocí inteligence snaží pochopit, že nejsou totožní se svými hmotnými tĕly. Ten, kdo se vĕnuje oddané službĕ Pánu, však přijímá a odmítá hmotné vĕci podle toho, nakolik se hodí pro láskyplnou službu Pánu Kṛṣṇovi. Ten, kdo se snaží kázat nauku o vĕdomí Kṛṣṇy, by se mĕl jevit jako velmi inteligentní, a ne jako jaḍa-vat neboli mentálnĕ zaostalý, jak je uvedeno zde. Pánův oddaný sice nejedná, nemluví ani nerozjímá o ničem pro svůj vlastní smyslový požitek, ale stále čile jedná, mluví a medituje v rámci oddané služby Pánu. Oddaný podrobnĕ plánuje, jak zapojit všechny pokleslé duše do služby Pánu Kṛṣṇovi, aby se mohly očistit a vrátit domů, zpátky k Bohu. Pouze odmítat hmotné vĕci není dokonalostí vĕdomí. Je třeba vše vidĕt jako Pánovo vlastnictví určené pro Jeho potĕšení. Ten, kdo je zaneprázdnĕný šířením hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy, nemá čas na rozlišování z hmotného hlediska, a tak se automaticky dostává na osvobozenou úroveň.

Verš

śabda-brahmaṇi niṣṇāto
na niṣṇāyāt pare yadi
śramas tasya śrama-phalo
hy adhenum iva rakṣataḥ

Synonyma

śabda-brahmaṇi — ve védské literatuře; niṣṇātaḥ — zbĕhlý díky důkladnému studiu; na niṣṇāyāt — neupírá svoji mysl; pare — na Nejvyššího; yadi — jestliže; śramaḥ — práce; tasya — jeho; śrama — velkého úsilí; phalaḥ — plod; hi — jistĕ; adhenum — krávu, která nedává mléko; iva — jako; rakṣataḥ — toho, kdo chová.

Překlad

Pokud se nĕkdo důkladným studiem stane odborníkem na védskou literaturu, ale nesnaží se upřít mysl na Nejvyšší Osobnost Božství, pak je jeho úsilí stejné jako práce človĕka, který s namáhou pečuje o krávu, jež nedává mléko. Jinak řečeno, jediným plodem jeho náročného studia védského poznání bude samo vynaložené úsilí; jiný hmatatelný výsledek to nepřinese.

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje, že slovo pare („Nejvyšší“) v tomto verši označuje Nejvyšší Osobnost Božství, nikoliv neosobní Brahman, protože Pán Kṛṣṇa, jenž tyto pokyny vyslovuje, uvádí v pozdĕjších verších, že Jeho osobnost je Nejvyšší. Neosobní výklad by v tomto případĕ znamenal eka-deśānvaya uttara-ślokārtha-tātparya-virodhaḥ, tedy interpretaci, která si protiřečí, jelikož je v nelogickém rozporu s dalšími ślokami, verši vyslovenými ve stejné souvislosti.

Chovat krávu vyžaduje velké úsilí. Človĕk pro ni buď musí pĕstovat krmné obiloviny nebo udržovat vhodné pastviny. Pokud se pastviny náležitĕ neudržují, poroste tam jedovatý plevel nebo se rozmnoží hadi, a to bude nebezpečné. Krávy postihuje mnoho chorob a cizopasníků a musí se pravidelnĕ čistit a dezinfikovat. Rovnĕž je nutné udržovat ohradníky kolem pastvin a musejí se dĕlat i další práce. Pokud ale kráva nedává mléko, pak se človĕk usilovnĕ namáhá bez hmatatelných výsledků. Osvojit si sanskrt natolik, abychom rozlišovali subtilní a esoterické významy védských manter, také vyžaduje náročnou snahu. Jestliže po všem tom velkém úsilí človĕk neporozumí duchovnímu tĕlu Nejvyšší Osobnosti Božství, které je zdrojem všeho štĕstí v životĕ, a neodevzdá se Pánu jako svrchovanému útočišti všeho, pak jediným výsledkem jeho namáhavého snažení je jen vynaložená námaha. Dokonce i osvobozená duše, která se zbavila tĕlesného pojetí života, poklesne, pokud nepřijme útočištĕ u Nejvyšší Osobnosti Božství. Slovo niṣṇāta, „znalec“, vyjadřuje, že človĕk musí nakonec dospĕt k cíli života; jinak to není znalec. Caitanya Mahāprabhu řekl: premā pum-artho mahān – skutečným cílem lidského života je láska k Bohu. Nikoho nelze považovat za znalce, aniž dosáhl tohoto cíle.

Verš

gāṁ dugdha-dohām asatīṁ ca bhāryāṁ
dehaṁ parādhīnam asat-prajāṁ ca
vittaṁ tv atīrthī-kṛtam aṅga vācaṁ
hīnāṁ mayā rakṣati duḥkha-duḥkhī

Synonyma

gām — krávu; dugdha — jejíž mléko; dohām — již odebrané; asatīm — nevĕrnou; ca — také; bhāryām — manželku; deham — tĕlo; para — na druhých; adhīnam — vždy závislé; asat — k ničemu; prajām — dĕti; ca — také; vittam — bohatství; tu — ale; atīrthī-kṛtam — nevĕnované vhodnému příjemci; aṅga — ó Uddhavo; vācam — védské poznání; hīnām — bez; mayā — poznání Mĕ; rakṣati — stará se o; duḥkha-duḥkhī — ten, kdo zažívá jedno neštĕstí za druhým.

Překlad

Můj milý Uddhavo, človĕk, který se stará o krávu, jež nedojí, o nevĕrnou manželku, o tĕlo, jež naprosto závisí na druhých, o dĕti, které jsou k ničemu, nebo o bohatství, které se nepoužije pro správné účely, je jistĕ velmi nešťastný. Velký nešťastník je i ten, kdo studuje védské poznání nepostihující Moji slávu.

Význam

Skutečnĕ učený či zkušený je človĕk tehdy, když chápe, že všechny hmotné objekty vnímané různými smysly jsou expanzemi Nejvyšší Osobnosti Božství a že nic neexistuje bez podpory Nejvyššího Pána. V tomto verši různé příklady vedou k závĕru, že schopnost hovořit je k ničemu, pokud se nepoužívá ve prospĕch Nejvyššího Pána. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura tento verš naznačuje, že všechny činnosti jednotlivých smyslů jsou k ničemu, pokud neoslavují Boha. I avadhūta brāhmaṇa dříve řekl králi Yaduovi, že neovládne-li človĕk jazyk, bude celá jeho snaha ovládat smysly neúspĕšná. Jazyk se nedá ovládnout bez opĕvování slávy Pána.

Příklad krávy, která nedojí, je významný. Slušný človĕk nikdy krávu nezabije a když tedy kráva již nerodí a nedává mléko, musí se o ni pracnĕ starat, protože neužitečnou krávu si nikdo nekoupí. Její hamižný vlastník si ještĕ nĕjaký čas může myslet: „Už jsem do ní investoval tolik penĕz, jistĕ ještĕ brzy zabřezne a bude dávat mléko!“ Když se ale ukáže, že je to planá nadĕje, začne ji zanedbávat a nestará se o její zdraví a bezpečí. Kvůli této hříšné nedbalosti bude muset v příštím životĕ trpĕt, návdavkem k utrpení, které mu neplodná kráva způsobovala již v tomto životĕ.

Nĕjaký muž může podobnĕ zjistit, že manželka mu není vĕrná a nemiluje ho, ale může si tolik přát mít dĕti, že se o takovou nedobrou ženu nepřestává starat a myslí si: „Naučím svou ženu náboženským povinnostem počestné manželky. Když uslyší historické příklady velkých žen, jistĕ se její srdce zmĕní a bude mi výbornou manželkou.“ Nečestná žena se bohužel v mnoha případech nezmĕní a také porodí muži mnoho nepovedených dĕtí, které jsou stejnĕ pošetilé a bezbožné jako ona. Tyto dĕti nepřinášejí otci žádné štĕstí, ale on přesto do úmoru dře, aby se o nĕ postaral.

Rovnĕž tak musí ten, kdo milostí Pána získal bohatství, dbát na to, aby dával milodary správným osobám a pro správné účely. Pokud se taková správná osoba či účel vyskytnou, ale on se bude zdráhat a sobecky nic nedá, ztratí svou dobrou povĕst a v příštím životĕ ho stihne chudoba. Človĕk, který nedává milodary jak má, celý život úzkostlivĕ chrání své bohatství, které mu nakonec nepřinese slávu ani štĕstí.

Tyto příklady ilustrují zbytečnost pracného studia védského poznání, které neoslavuje Nejvyšší Osobnost Božství. Śrīla Jīva Gosvāmī uvádí ve svém komentáři, že duchovní vibrace Véd má človĕka dovést k lotosovým nohám Nejvyššího Pána, Kṛṣṇy. Upaniṣady a další védské texty doporučují mnoho procesů vedoucích k dosažení Nejvyšší Pravdy, ale jejich výklady, komentáře a pokyny jsou nesčetné a navzájem si zdánlivĕ odporují, takže pouhým čtením této literatury k Absolutní Pravdĕ, Osobnosti Božství, nikdo nedospĕje. Pokud však osoba chápe, že Śrī Kṛṣṇa je konečnou příčinou všech příčin, a čte Upaniṣady a další védskou literaturu jako oslavu Nejvyššího Pána, pak je schopná se upnout k lotosovým nohám Pána. Jeho Božská Milost Śrīla Prabhupāda například přeložil a komentoval Śrī Īśopaniṣadu takovým způsobem, že to čtenáře přibližuje k Nejvyšší Osobnosti Božství. Lotosové nohy Pána Kṛṣṇy jsou bezpochyby jedinou spolehlivou lodí, na níž lze překonat bouřlivý oceán hmotné existence. I Pán Brahmā prohlásil v desátém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu, že pokud nĕkdo opustí příznivou cestu bhakti a oddá se neplodnému úsilí v podobĕ spekulace o Védách, připomíná hlupáka, jenž mlátí prázdné slupky s nadĕjí, že získá rýži. Śrīla Jīva Gosvāmī doporučuje naprosto ignorovat suchou védskou spekulaci, protože nikoho nepřivede k oddané službĕ Absolutní Pravdĕ, Pánu Śrī Kṛṣṇovi.

Verš

yasyāṁ na me pāvanam aṅga karma
sthity-udbhava-prāṇa-nirodham asya
līlāvatārepsita-janma vā syād
vandhyāṁ giraṁ tāṁ bibhṛyān na dhīraḥ

Synonyma

yasyām — ve které (literatuře); na — ne; me — Moje; pāvanam — očišťující; aṅga — ó Uddhavo; karma — činnosti; sthiti — udržování; udbhava — stvoření; prāṇa-nirodham — a zničení; asya — hmotného svĕta; līlā-avatāra — mezi inkarnacemi vĕnujícími se různým zábavám; īpsita — kýžené; janma — zjevení; — nebo; syāt — je; vandhyām — nicneříkající; giram — vibrace; tām — tyto; bibhṛyāt — má podporovat; na — ne; dhīraḥ — inteligentní osoba.

Překlad

Můj milý Uddhavo, inteligentní človĕk by se nikdy nemĕl zaobírat literaturou, jež neobsahuje popisy Mých činností, které očišťují celý vesmír. Já tvořím, udržuji a ničím celý hmotný svĕt. Nejmilovanĕjšími z Mých inkarnací, které se vĕnují různým zábavám, jsou Kṛṣṇa a Balarāma. Jakékoliv takzvané poznání, jež neuznává tyto Mé činnosti, nic nepřináší a pro skutečnĕ inteligentní osoby je nepřijatelné.

Význam

Zde jsou velmi významná slova līlāvatārepsita-janma. Pánova inkarnace, jež se vĕnuje podivuhodným zábavám, se nazývá līlāvatāra a tyto úžasné a oslavované podoby Viṣṇua nesou jména Rāmacandra, Nṛsiṁhadeva, Kūrma, Varāha a tak dále. Ze všech līlāvatārů je však dodnes nejmilovanĕjší Pán Kṛṣṇa, původní zdroj viṣṇu-tattvy. Pán se zjevuje v Kaṁsovĕ vĕzení a vzápĕtí je přenesen do venkovského prostředí Vṛndāvanu, kde předvádí jedinečné dĕtské zábavy se svými přáteli pasáčky krav, svými přítelkynĕmi, rodiči a dobrodinci. Po nĕjaké dobĕ se Jeho zábavy přesouvají do Mathury a Dvāraky a vṛndāvanští obyvatelé projevují neobyčejnou lásku svými úzkostlivými pocity odloučení od Pána Kṛṣṇy. Tyto Pánovy zábavy jsou īpsita, pokladnice všech láskyplných vztahů s Absolutní Pravdou. Pánovi čistí oddaní jsou velmi inteligentní a znalí a neužitečným, nepřínosným textům, které opomíjejí nejvyšší pravdu, Pána Kṛṣṇu, nevĕnují pozornost. I když mezi materialistickými lidmi na celém svĕtĕ je tato literatura velmi populární, společenství čistých vaiṣṇavů si jí vůbec nevšímá. V tomto verši Pán vysvĕtluje, že oddaným se doporučují texty, které oslavují Pánovy zábavy v podobĕ puruṣa-avatārů a līlāvatārů, jež vrcholí osobním zjevením samotného Pána Kṛṣṇy. To potvrzuje Brahma-saṁhitā (5.39):

rāmādi-mūrtiṣu kalā-niyamena tiṣṭhan
nānāvatāram akarod bhuvaneṣu kintu
kṛṣṇaḥ svayaṁ samabhavat paramaḥ pumān yo
govindam ādi-puruṣaṁ tam ahaṁ bhajāmi

„Uctívám Govindu, prvotního Pána, jenž osobnĕ sestoupil do tohoto svĕta jako Kṛṣṇa a také v podobĕ různých avatārů, jako jsou Rāma, Nṛsiṁha, Vāmana a další Jeho úplné části."

Je třeba ignorovat dokonce i védské texty, pokud opomíjejí Nejvyšší Osobnost Božství. To také vysvĕtlil Nārada Muni Śrīlovi Vyāsadevovi, velkému autorovi Véd, když ten cítil nespokojenost se svým dílem.

Verš

evaṁ jijñāsayāpohya
nānātva-bhramam ātmani
upārameta virajaṁ
mano mayy arpya sarva-ge

Synonyma

evam — takto (v souladu s Mým závĕrem); jijñāsayā — na základĕ analytického studia; apohya — poté, co se vzdá; nānātva — hmotné rozmanitosti; bhramam — mylného putování; ātmani — ve vlastním já; upārameta — mĕl by zanechat hmotného života; virajam — čistou; manaḥ — mysl; mayi — na Mĕ; arpya — upínající; sarva-ge — který jsem všeprostupující.

Překlad

Když človĕk dospĕje k tomuto závĕru všeho poznání, mĕl by se vzdát klamné představy hmotné rozmanitosti, kterou vnucuje duši, a ukončit tak svou hmotnou existenci. Mysl je třeba upřít na Mĕ, protože Já jsem všudypřítomný.

Význam

I když v předchozích verších Pán Kṛṣṇa popisoval životní styl a přístup neosobních filosofů, kteří meditují o rozdílu mezi hmotou a duší, zde zavrhuje cestu jñāny neboli spekulace a dochází ke konečnému závĕru, k bhakti-yoze. Cesta jñāny je zajímavá jen pro toho, kdo neví, že Pán Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, jak uvádí Bhagavad-gītā (7.19):

bahūnāṁ janmanām ante
jñānavān mām prapadyate
vāsudevaḥ sarvam iti
sa mahātmā su-durlabhaḥ

Slova vāsudevaḥ sarvam iti, „Vāsudeva je vším“, připomínají slova sarva-ge v tomto verši. Mĕli bychom vĕdĕt, proč je Pán, Osobnost Božství, všudypřítomný. První verš Śrīmad-Bhāgavatamu říká: janmādy asya yataḥ – Nejvyšší Pán je zdrojem všeho. A jak je řečeno v minulém verši této kapitoly, On všechno tvoří, udržuje a ničí. Pán tedy není všudypřítomný stejným způsobem jako vzduch nebo sluneční svĕtlo, ale jako absolutní vládce, který má ve svých rukách osudy všech živých bytostí.

Vše je v konečném smyslu expanzí Kṛṣṇy, a proto ve skutečnosti neexistuje jiný předmĕt meditace než Kṛṣṇa. Meditace o čemkoliv jiném je také meditací o Kṛṣṇovi, ale nedokonale provádĕnou, což v Bhagavad-gītĕ potvrzují slova avidhi-pūrvakam. Pán v Gītĕ také říká, že všechny živé bytosti jsou na cestĕ zpátky domů, zpátky k Bohu. Ve své nevĕdomosti jdou však nĕkteré z nich opačným smĕrem nebo se cestou zastaví a pošetile si myslí, že už jsou u konce, i když jen přerušily své putování v jedné z ménĕ významných energií Nejvyššího Pána. Chce-li osoba důvĕrnĕ pochopit povahu Absolutní Pravdy, musí se vydat cestou lásky k Bohu. O tom hovoří Bhagavad-gītā (18.55):

bhaktyā mām abhijānāti
yāvān yaś cāsmi tattvataḥ
tato māṁ tattvato jñātvā
viśate tad-anantaram

„Poznat Mĕ, Nejvyšší Osobnost Božství, tak, jak jsem, lze jedinĕ oddanou službou. A ten, kdo si Mĕ je díky takové oddanosti plnĕ vĕdom, může vstoupit do království Boha.“

Slova nānātva-bhramam v tomto verši poukazují na mylnou představu totožnosti s hrubohmotným a jemnohmotným tĕlem. Slovo bhramam označuje chybu a může také znamenat „putování“ či „kolování“. Podmínĕná živá bytost kvůli své chybĕ, že podlehla klamu, putuje řadou hmotných tĕl a nĕkdy vypadá jako polobůh a jindy jako červ ve výkalech. Slovo upārameta znamená, že by toto marné putování mĕla ukončit a upřít svou mysl na Absolutní Pravdu, Nejvyššího Pána, který je pravým cílem lásky každé bytosti. Tento závĕr není sentimentální, nýbrž je výsledkem zkoumání pronikavé inteligence (jijñāsayā). Pán tedy poté, co Uddhavovi důkladnĕ vysvĕtlil mnohé aspekty analytického poznání, nyní dochází ke konečnému závĕru – k vĕdomí Kṛṣṇy, čisté lásce k Bohu. Bez této lásky není možné vĕčnĕ upírat mysl na Pána.

Śrīla Madhvācārya uvádí citátem z Viveky, že nānātva-bhramam poukazuje na tyto druhy klamy: považovat živou bytost za Nejvyšší; myslet si, že všechny živé bytosti jsou v konečném smyslu jednou entitou a nemají samostatnou totožnost; myslet si, že existuje mnoho Bohů; myslet si, že Kṛṣṇa není Bůh, a považovat hmotný vesmír za svrchovanou realitu. Všem tĕmto klamům se říká bhrama neboli chyby, ale tuto nevĕdomost je možné okamžitĕ odstranit pronášením svatých jmen Kṛṣṇy: Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare.

Verš

yady anīśo dhārayituṁ
mano brahmaṇi niścalam
mayi sarvāṇi karmāṇi
nirapekṣaḥ samācara

Synonyma

yadi — jestliže; anīśaḥ — neschopný; dhārayitum — upřít; manaḥ — mysl; brahmaṇi — na duchovní úroveň; niścalam — oproštĕnou od smyslového požitku; mayi — na Mĕ; sarvāṇi — všechny; karmāṇi — činnosti; nirapekṣaḥ — beze snahy užívat si plodů; samācara — konej.

Překlad

Můj milý Uddhavo, pokud nejsi schopný oprostit svou mysl od všech rušivých hmotných vlivů a zamĕřit ji tak zcela na duchovní úroveň, pak konej všechny své činnosti jako obĕť Mnĕ, aniž by ses snažil užívat si jejich plodů.

Význam

Pokud nĕkdo vĕnuje své činnosti Pánu Kṛṣṇovi, aniž by se pokoušel užívat si jejich výsledky, jeho mysl se očistí. Když je mysl očištĕná, automaticky se projeví transcendentální poznání, protože je vedlejším produktem čistého vĕdomí. Když je mysl pohroužená v dokonalém poznání, může se povznést na duchovní úroveň. To popisuje Bhagavad-gītā (18.54):

brahma-bhūtaḥ prasannātmā
na śocati na kānkṣati
samaḥ sarveṣu bhūteṣu
mad-bhaktiṁ labhate parām

„Ten, kdo je v tomto transcendentálním postavení, se okamžitĕ dostává na úroveň Nejvyššího Brahmanu a je plný radosti. Nikdy nenaříká ani po ničem netouží a je naklonĕný všem živým bytostem stejnĕ. V tomto stavu dosahuje čisté oddané služby Mnĕ.“ Když nĕkdo soustředí mysl na transcendentální podobu Pána Kṛṣṇy, může překonat stádium bĕžného transcendentálního poznání, kdy človĕk jen vidí rozdíl mezi vlastním já a hrubohmotným a jemnohmotným tĕlem. Mysl, která je duchovnĕ obohacená láskyplnou oddanou službou Pánu, je zcela očištĕná od všech zbytků klamu. Tím, jak se oddaný intenzívnĕ soustředí na svůj vztah s Osobností Božství, dospívá na nejvyšší úroveň poznání a stává se důvĕrným společníkem Osobnosti Božství.

Obĕtováním svých činností Osobnosti Božství človĕk očišťuje do určité míry svou mysl, a tak dospívá do předbĕžného stádia duchovního vĕdomí. Tehdy se mu však možná ještĕ stále nedaří upřít svou mysl plnĕ na duchovní úroveň. V tomto bodĕ by mĕl realisticky zhodnotit své postavení a všimnout si zbývajícího znečištĕní hmotou v mysli. Potom by mĕl zintenzívnit své praktické oddané jednání ve službĕ Pánu, o kterém mluví tento verš. Pokud se nĕkdo umĕle domnívá, že už je svrchovanĕ osvobozený nebo si přestane na cestĕ duchovního pokroku dávat pozor, hrozí mu vážné nebezpečí, že poklesne.

Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho Pán předtím Uddhavovi popisoval jñāna-miśrā bhakti, oddanou službu smíšenou s nečistou touhou tĕšit se z transcendentálního poznání. V tomto verši Pán jasnĕ vyjevuje, že transcendentální poznání je automatickým vedlejším produktem láskyplné služby Pánu, a v následujícím verši začne svůj výklad čisté oddané služby, která je úplnĕ dostatečným prostředkem seberealizace. Touha tĕšit se z duchovního poznání je hmotná, jelikož jejím cílem je vlastní uspokojení, a ne potĕšení Nejvyššího Pána. Proto zde Pán Kṛṣṇa varuje Uddhavu, že pokud nĕkdo nedokáže upřít mysl v transu na duchovní úroveň, nemĕl by pokračovat jen s teoretickými diskusemi o tom, co Brahman je a co není. Místo toho by se mĕl vĕnovat praktické oddané službĕ Nejvyššímu Pánu a pak se v jeho srdci automaticky probudí duchovní poznání. V Bhagavad-gītĕ (10.10) je uvedeno:

teṣāṁ satata-yuktānāṁ
bhajatāṁ prīti-pūrvakam
dadāmi buddhi-yogaṁ taṁ
yena mām upayānti te

„Tĕm, kteří Mi neustále s láskou slouží, dávám poznání, s jehož pomocí ke Mnĕ mohou dospĕt.“

Podobnĕ v desátém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu varuje Pán Brahmā, aby nikdo nezanedbával příznivou cestu bhakti a nevĕnoval se místo toho neužitečné a namáhavé mentální spekulaci. Pouhým filosofickým spekulováním nelze upřít mysl na duchovní úroveň. Mnoho velkých filosofů v dĕjinách mĕlo nechutné osobní zlozvyky, což dokazuje, že samotným spekulováním o filosofických kategoriích nedokázali setrvat na duchovní úrovni. Pokud nĕkdo není tak požehnaný, že už praktikoval oddanou službu Pánu ve svém minulém životĕ, a je proto připoutaný k pouhému spekulování o rozdílech mezi hmotou a duší, pak nebude schopný svou mysl upřít na duchovní úroveň. Tato osoba by mĕla zanechat marné spekulace a vĕnovat se praktickým činnostem rozvíjejícím vĕdomí Kṛṣṇy, kdy bude dvacet čtyři hodin dennĕ pohroužená v misi Nejvyšší Osobnosti Božství. Při této misionářské práci pro Pána by se nikdy nemĕla pokoušet užívat si plodů svého jednání. I když mysl není úplnĕ čistá, pokud se plody činností obĕtují Pánu, mysl brzy dospĕje na úroveň čistého stavu bez tužeb, kdy jedinou touhou je uspokojit Pána.

Śrīla Jīva Gosvāmī prohlašuje, že pokud nĕkdo nemá víru v osobní podobu a činnosti Osobnosti Božství, pak nebude mít duchovní sílu setrvat na transcendentální úrovni. V tomto verši Pán jednoznačnĕ přivádí Uddhavu, a s ním všechny živé bytosti, k závĕru veškeré filosofie – čisté oddané službĕ Nejvyššímu Pánu, Kṛṣṇovi.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura v této souvislosti podotýká, že ten, kdo je zmatený falešným egem, často nechce své činnosti vĕnovat Nejvyšší Osobnosti Božství, i když to je způsob, jak se povznést nad vliv kvalit hmotné přírody. Vlivem nevĕdomosti tento človĕk neví, že je vĕčným služebníkem Kṛṣṇy, a lákají ho duality hmotného klamu. Tohoto klamu se nelze zbavit teoretickým spekulováním, ale pokud osoba vĕnuje své činnosti Osobnosti Božství, pak jasnĕ pochopí své vĕčné, transcendentální postavení Pánova služebníka.

Verš

śraddhālur mat-kathāḥ śṛṇvan
su-bhadrā loka-pāvanīḥ
gāyann anusmaran karma
janma cābhinayan muhuḥ
mad-arthe dharma-kāmārthān
ācaran mad-apāśrayaḥ
labhate niścalāṁ bhaktiṁ
mayy uddhava sanātane

Synonyma

śraddhāluḥ — ten, kdo má víru; mat-kathāḥ — vyprávĕní o Mnĕ; śṛṇvan — poslouchající; su-bhadrāḥ — dokonale příznivá; loka — celý svĕt; pāvanīḥ — očišťující; gāyan — opĕvující; anusmaran — stále vzpomínající; karma — Mé činnosti; janma — Mé zrození; ca — také; abhinayan — oživující skrze divadelní představení a podobnĕ; muhuḥ — znovu a znovu; mat-arthe — pro Mé potĕšení; dharma — náboženské činnosti; kāma — činnosti smyslů; arthān — a obchodní činnosti; ācaran — provádĕjící; mat — ve Mnĕ; apāśrayaḥ — který má útočištĕ; labhate — získává; niścalām — bez odchýlení; bhaktim — oddanou službu; mayi — Mnĕ; uddhava — ó Uddhavo; sanātane — vĕnovanou Mé vĕčné podobĕ.

Překlad

Můj milý Uddhavo, vyprávĕní o Mých zábavách a vlastnostech jsou všestrannĕ příznivá a očišťují celý vesmír. Ten, kdo neustále s vírou o tĕchto transcendentálních činnostech naslouchá, oslavuje je a vzpomíná na nĕ, kdo oživuje Mé zábavy – počínaje Mým příchodem na tento svĕt – v divadelních představeních a kdo jen u Mĕ vyhledává útočištĕ a koná své náboženské a smyslové činnosti i své zamĕstnání pro Mé uspokojení, jistĕ získává neochvĕjnou oddanou službu Mnĕ, vĕčné Osobnosti Božství.

Význam

Transcendentální realizace tĕch, kdo mají víru jen v Pánův neosobní zářící aspekt nebo jen v lokalizovanou Nadduši jako dokonalý objekt mystické meditace sídlící v srdci každé živé bytosti, je omezená a nedokonalá. Jak metoda mystické meditace, tak neosobní filosofická spekulace postrádají skutečnou lásku k Bohu, a proto je nelze považovat za dokonalost lidského života. Jen ten, kdo se s úplnou vírou obrací k Nejvyšší Osobnosti Božství, je oprávnĕný vrátit se domů, zpátky k Bohu.

Zábavy Pána Kṛṣṇy, kdy krade máslo starším gopīm, tĕší se ze života se svými přáteli pasáčky a s mladými gopīmi, hraje na flétnu, tančí tanec rāsa a podobnĕ, jsou dokonale příznivé duchovní činnosti, které dopodrobna popisuje desátý zpĕv tohoto díla. Existuje mnoho autorizovaných písní a modliteb, jež oslavují Pánovy zábavy, a jejich ustavičným zpíváním a pronášením se človĕk automaticky pohrouží do smaraṇam neboli vzpomínání na Nejvyšší Osobnost Božství. Pán projevil svůj majestát bĕhem svého narození v Kaṁsovĕ vĕzení a potom při obřadu, který u příležitosti Jeho narození uspořádal Nanda Mahārāja v Gokule. Dále Pán prožíval mnoho dobrodružství, jako když potrestal hada Kāliyu a zabil mnohé další démony. Oddaný by se mĕl pravidelnĕ zúčastňovat obřadů oslavujících Kṛṣṇovy zábavy, jako je svátek Janmāṣṭamī na oslavu Pánova zrození. V tyto dny by mĕl uctívat Božstvo Pána Kṛṣṇy a duchovního mistra a tímto způsobem vzpomínat na Pánovy zábavy.

Slovo dharma v tomto verši vyjadřuje, že naše náboženské činnosti by se mĕly vždy pojit s Kṛṣṇou. Proto by lidé mĕli dávat milodary v podobĕ obilí, odĕvů a tak dále vaiṣṇavům a brāhmaṇům a v rámci svých možností zajišťovat ochranu kravám, které má Pán velmi rád. Slovo kāma vyjadřuje, že človĕk má uspokojovat své touhy pomocí transcendentálních vĕcí souvisejících s Pánem. Má jíst mahā-prasādam, jídlo obĕtované Božstvu Pána Kṛṣṇy, zdobit se Pánovými kvĕtinovými girlandami a santálovou pastou a také nosit na svém tĕle zbytky odĕvů Božstev. Ten, kdo žije v luxusní vile či bytĕ, by své obydlí mĕl promĕnit v chrám Pána Kṛṣṇy a zvát ostatní, aby přicházeli zpívat před Božstvy, naslouchat Bhagavad-gītĕ a Śrīmad-Bhāgavatamu a jíst zbytky Pánova jídla. Může také žít v krásné chrámové budovĕ ve společnosti vaiṣṇavů a stejným činnostem se vĕnovat tam. Slovo artha v tomto verši vyjadřuje, že ten, kdo má sklony k podnikání, by mĕl vydĕlávat peníze na podporu misionářských činností Pánových oddaných, a ne na svůj smyslový požitek. Pak bude i jeho podnikání považováno za oddanou službu Pánu Kṛṣṇovi. Slovo niścalām vyjadřuje, že vzhledem k tomu, že se Pán Kṛṣṇa vĕčnĕ nachází v dokonalém poznání a blaženosti, nehrozí tomu, kdo Ho uctívá, žádné nemilé překvapení. Pokud uctíváme cokoliv jiného než Pána, naše uctívané božstvo se může ocitnout v nepříjemném postavení, které může naše uctívání narušit. Jelikož je však Pán svrchovaný, Jeho uctívání nikdy nic narušit nemůže.

Ten, kdo naslouchá o Pánových zábavách, oslavuje je, vzpomíná na nĕ a dramaticky je ztvárňuje, se brzy oprostí od všech hmotných tužeb. Śrīla Jīva Gosvāmī v této souvislosti zmiňuje, že osobu s pokročilým vĕdomím Kṛṣṇy mohou obzvlášť přitahovat zábavy nĕjakého konkrétního oddaného v duchovním svĕtĕ, který slouží Pánu určitým způsobem. Pokročilý oddaný v tomto svĕtĕ může chtít sloužit Pánu stejnĕ, a tak může divadelními hrami nadšenĕ oživovat službu svého uctívaného vzorového oddaného v duchovním svĕtĕ. Může se také tĕšit z účasti na duchovních slavnostech, představení o různých zábavách Pána Kṛṣṇy nebo činností jiných oddaných Pána, a tak neustále posilovat svou víru v Osobnost Božství. Ti, kdo nechtĕjí naslouchat o Pánových transcendentálních činnostech, oslavovat je ani na nĕ vzpomínat, jsou znečištĕní hmotou a nikdy nedosáhnou nejvyšší dokonalosti. Tito lidé promarňují příležitost danou lidským životem, neboť se zajímají o prchavá svĕtská témata, jež nepřinášejí žádný trvalý prospĕch. Pravým smyslem náboženství je neustále sloužit Nejvyššímu Pánu, Osobnosti Božství, jehož podoba je vĕčná, oplývá blažeností a poznáním. Ten, kdo se bezvýhradnĕ uchýlil do Jeho útočištĕ, se úplnĕ přestává zajímat o neosobní spekulace o povaze Boha a svůj čas využívá k tomu, aby se víc a víc hroužil do nekonečné blaženosti čisté oddané služby.

Verš

sat-saṅga-labdhayā bhaktyā
mayi māṁ sa upāsitā
sa vai me darśitaṁ sadbhir
añjasā vindate padam

Synonyma

sat — Pánových oddaných; saṅga — díky společnosti; labdhayā — nabytou; bhaktyā — oddaností; mayi — Mnĕ; mām — Můj; saḥ — on; upāsitā — uctívač; saḥ — tato osoba; vai — nepochybnĕ; me — Mými; darśitam — vyjevených; sadbhiḥ — Mými čistými oddanými; añjasā — velmi snadno; vindate — dosahuje; padam — Mých lotosových nohou či Mého vĕčného sídla.

Překlad

Ten, kdo díky společnosti Mých oddaných získal čistou oddanou službu, Mĕ neustále uctívá. Velmi snadno se tak dostane do Mého sídla, které Moji čistí oddaní vyjevují.

Význam

V předchozích verších Pán Kṛṣṇa vyzdvihoval hodnotu odevzdání se Mu prostřednictvím láskyplné služby. Nĕkdo se může ptát, jak této odevzdanosti či oddanosti dosáhnout. Tímto veršem Pán odpovídá. Osoba musí žít ve společnosti oddaných, a tak se bude automaticky čtyřiadvacet hodin dennĕ vĕnovat různým druhům oddané služby počínaje śravaṇam, kīrtanam a smaraṇam (nasloucháním o Pánu, Jeho oslavováním a vzpomínáním na Nĕj). Pánovi čistí oddaní dokážou svojí transcendentální zvukovou vibrací vyjevit duchovní svĕt, a tak i začínajícímu oddanému umožňují poznat Pánovo sídlo. Takto inspirovaný začátečník pak pokračuje dále, až se postupnĕ kvalifikuje pro přímou službu Osobnosti Božství v duchovním svĕtĕ. Když se osoba stále sdružuje s oddanými a učí se od nich vĕdĕ o oddanosti, brzy si osvojí hlubokou připoutanost k Pánu a ke službĕ Pánu a ta postupnĕ dozraje v čistou lásku k Bohu.

Pošetilci říkají, že různé mantry složené ze jmen Boha i všechny ostatní mantry jsou jen hmotné výtvory, které nemají žádnou zvláštní hodnotu, a proto jakákoliv takzvaná mantra či mystický proces nakonec přinese stejný výsledek. Aby Pán vyvrátil toto povrchní uvažování, popisuje zde vĕdecký postup, jak se vrátit domů, zpátky k Bohu. Je třeba se vyhýbat špatné společnosti impersonalistů, kteří tvrdí, že svaté jméno, podoba, vlastnosti a zábavy Pána jsou māyā neboli klam. Māyā je ve skutečnosti nicotnou energií všemohoucí Osobnosti Božství a pokud se nĕkdo z nevĕdomosti snaží povýšit klam nad Absolutní Pravdu, nikdy nezakusí lásku k Bohu a bude uvržen do hlubokého zapomnĕní na Pána. Nemĕli bychom se sdružovat s lidmi, kteří se stavĕjí nepřátelsky k požehnaným oddaným vracejícím se zpátky k Bohu. Tito závistivci se vysmívají Pánovu sídlu, jež čistí oddaní vyjevují tĕm, kdo mají víru v Pánovo poselství. Závistivci působí rozruch mezi obyčejnými lidmi, kteří by mĕli vyhledat útočištĕ u vĕrných oddaných Pána. Dokud lidé nebudou naslouchat čistým oddaným, nemohou pochopit, že Nejvyšší Osobnost Božství vĕčnĕ setrvává ve svém sídle, které vydává vlastní záři a oplývá blažeností a poznáním. Tento verš jasnĕ vysvĕtluje důležitost saṅgy neboli společnosti.

Verš

śrī-uddhava uvāca
sādhus tavottama-śloka
mataḥ kīdṛg-vidhaḥ prabho
bhaktis tvayy upayujyeta
kīdṛśī sadbhir ādṛtā
etan me puruṣādhyakṣa
lokādhyakṣa jagat-prabho
praṇatāyānuraktāya
prapannāya ca kathyatām

Synonyma

śrī-uddhavaḥ uvāca — Śrī Uddhava řekl; sādhuḥ — svĕtec; tava — Tvého; uttama-śloka — můj milý Pane; mataḥ — podle názoru; kīdṛk-vidhaḥ — jaký má být; prabho — můj drahý Pane, Osobnosti Božství; bhaktiḥ — oddaná služba; tvayi — Tobĕ; upayujyeta — má být konána; kīdṛśī — jakého je druhu; sadbhiḥ — Tvými čistými oddanými, jako je Nārada; ādṛtā — chovaná v úctĕ; etat — toto; me — mnĕ; puruṣa-adhyakṣa — ó vládce tĕch, kdo spravují vesmír; loka-adhyakṣa — ó Nejvyšší Pane Vaikuṇṭhy; jagat-prabho — ó Bože vesmíru; praṇatāya — svému odevzdanému oddanému; anuraktāya — který Tĕ miluje; prapannāya — který nemá jiné útočištĕ než Tebe; ca — také; kathyatām — nechť je řečeno.

Překlad

Śrī Uddhava řekl: Můj milý Pane, ó Nejvyšší Osobnosti Božství, jakou osobu považuješ za pravého oddaného? A jaký druh oddané služby pokládají velcí oddaní za hodný toho, aby Ti byl nabízený? Můj drahý panovníku správců vesmíru, ó Pane Vaikuṇṭhy a všemohoucí Bože vesmíru, jsem Tvůj oddaný, který Tĕ miluje a nemátedy jiné útočištĕ než Tebe. Prosím, vysvĕtli mi to.

Význam

V minulém verši bylo řečeno, že Pánova svrchovaného sídla lze dosáhnout díky společnosti oddaných. Uddhava se proto přirozenĕ ptá na příznaky vyspĕlého oddaného, jehož společnost může človĕka povýšit do království Boha. Śrīla Jīva Gosvāmī poznamenává, že Osobnost Božství ví, kdo je skutečnĕ upřímný oddaný, protože Pán vždy lne ke svým milujícím služebníkům. Čistí oddaní jsou zase schopní zkušenĕ vysvĕtlit náležité metody oddané služby Pánu Kṛṣṇovi, protože jsou již pohroužení v lásce ke Kṛṣṇovi. Uddhava zde žádá Pána Kṛṣṇu, aby popsal vlastnosti oddaného, a prosí Ho, aby vyložil oddanou službu, jakou sami oddaní pokládají za hodnou toho, aby byla Pánovi nabízena.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura podotýká, že slovo puruṣādhyakṣa vyjadřuje, že Pán Kṛṣṇa je nejvyšším vládcem všech vládců vesmíru počínaje Mahā-Viṣṇuem a náleží Mu tedy nekonečná svrchovanost. Termín lokādhyakṣa vyjadřuje, že Pán Kṛṣṇa je nejvyšším dohlížitelem nad všemi Vaikuṇṭhami, a proto je nekonečnĕ slavný a dokonalý. Dalším oslovením, které Uddhava pro Pána Kṛṣṇu používá, je jagat-prabhu, protože i v hmotném svĕtĕ klamu Pán projevuje svou nekonečnou milost, když osobnĕ sestupuje, aby povznesl podmínĕné duše. Slovo praṇatāya („svému odevzdanému oddanému“) vyjadřuje, že Uddhava není pyšný jako obyčejní pošetilci, kteří se neradi klaní před Nejvyšší Osobností Božství. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura Uddhava uvádí, že je anuraktāya, zcela spoutaný láskou k Pánu Kṛṣṇovi, protože na rozdíl od jiných velkých oddaných – jako byl Arjuna, který nĕkdy uctíval polobohy, aby vyhovĕl společenským zvyklostem nebo aby projevil úctu jejich postavení v systému řízení planet, – Uddhava nikdy žádné polobohy neuctíval. Proto je Uddhava prapannāya, zcela odevzdaný Pánu Kṛṣṇovi a nemá jiné útočištĕ.

Verš

tvaṁ brahma paramaṁ vyoma
puruṣaḥ prakṛteḥ paraḥ
avatīrno ’si bhagavan
svecchopātta-pṛthag-vapuḥ

Synonyma

tvam — Ty; brahma paramam — Absolutní Pravda; vyoma — jako nebe (jsi od všeho odpoutaný); puruṣaḥ — Osobnost Božství; prakṛteḥ — vůči hmotné přírodĕ; paraḥ — transcendentální; avatīrṇaḥ — který přišel do hmotného svĕta; asi — jsi; bhagavan — Pán; sva — svých (oddaných); icchā — podle touhy; upātta — přijatá; pṛthak — různá; vapuḥ — tĕla.

Překlad

Můj milý Pane, jako Absolutní Pravda jsi transcendentální hmotné přírodĕ a jako nebe se nikdy nijak nezaplétáš. Přesto přijímáš mnoho různých podob, protože Tĕ ovládá láska svých oddaných, a tak na základĕ jejich tužeb přicházíš do tohoto svĕta.

Význam

I když jsou čistí oddaní Pána oddĕlení od Jeho osobní podoby, protože po celém svĕtĕ šíří oddanou službu, jsou považováni za projevy milosti a energie Boha. V Caitanya-caritāmṛtĕ (Antya 7.11) je uvedeno: kṛṣṇa-śakti vinā nahe tāra pravartana.

Pán je jako nebe (vyoma), neboť se do ničeho nezaplétá, i když je přítomný všude. Je prakṛteḥ paraḥ, naprosto transcendentální hmotné přírodĕ. Pán je úplnĕ spokojený sám o sobĕ, a proto je Mu dĕní v hmotném svĕtĕ lhostejné. Přesto chce ze své bezpříčinné milosti šířit čistou oddanou službu a z toho důvodu přichází do hmotného svĕta, aby povznesl pokleslé podmínĕné duše.

Pán sestupuje ve vybraných duchovních tĕlech, aby potĕšil své milující oddané. Nĕkdy se zjevuje ve své původní podobĕ jako Kṛṣṇa. A dokonce i Kṛṣṇa samotný projevuje před svými důvĕrnými oddanými různé podoby, aby mohli plnĕ rozvinout své láskyplné cítĕní vůči Nĕmu. Śrīla Jīva Gosvāmī uvádí nĕkolik příkladů Pánovy zvláštní milosti vůči svým oddaným. Pán Kṛṣṇa se osobnĕ vypravil do domova Jāmbavāna a tam projevil podobu vrhající ponĕkud hnĕvivé pohledy. V této podobĕ se tĕšil z boje se svým oddaným. Atri Muni mohl Pána vidĕt jako Dattātreyu a podobnĕ udĕlil Pán zvláštní milost Pánu Brahmovi, polobohům, Akrūrovi a nesčetnĕ mnoha dalším oddaným. Ve Vṛndāvanu Pán vyjevil jeho požehnaným obyvatelům svou překrásnou podobu Govindy.

Śrīla Madhvācārya cituje z Prakāśa-saṁhity toto: „Pán přijímá různá duchovní tĕla podle přání svých oddaných. Svolil například, že se stane synem Vasudevy a Devakī. I když tedy Pán Kṛṣṇa má vĕčnou, blaženou duchovní podobu, zdánlivĕ vstupuje do tĕla své oddané, která se poté stane Jeho matkou. Sice říkáme, že Pán ,přijímá tĕlò, ale On přitom nemĕní svou podobu tak jako podmínĕné duše, které musejí střídat hmotná tĕla. Pán Hari se zjevuje ve svých vĕčnĕ nemĕnných podobách. Vždy se zjevuje právĕ v tĕch podobách, po kterých touží Jeho milující oddaní, a v žádných jiných. Pokud si však nĕkdo myslí, že se Pán rodí jako obyčejná bytost a stává se tak fyzickým synem Vasudevy nebo jiných oddaných, pak je obĕtí klamu. Pán pouze expanduje svou duchovní energii, která vede Jeho čisté oddané k tomu, aby si mysleli: ,Teď je Kṛṣṇa můj syn.̀ Mĕli bychom pochopit, že Nejvyšší Osobnost Božství nikdy nepřijímá ani neodkládá hmotné tĕlo a zároveň nikdy neopouští své vĕčné duchovní podoby – skutečnost je taková, že vĕčnĕ projevuje svá blažená tĕla s ohledem na láskyplné city svých vĕčných čistých oddaných.“

Śrīla Jīva Gosvāmī uvádí, že slovo vyoma také poukazuje na Pánovo jméno Paravyoma, neboli Pán duchovního nebe. Byla by chyba chápat tento verš ve významu, že Pán Kṛṣṇa je neosobní jako hmotné nebe nebo že Kṛṣṇova podoba je jen další vybranou inkarnací na stejné úrovni se všemi ostatními. Tyto lehkovážné a svévolné spekulace nelze přijmout jako skutečné duchovní poznání. Śrī Kṛṣṇa je původní Osobnost Božství (kṛṣṇas tu bhagavān svayam) a v Bhagavad-gītĕ podrobnĕ vysvĕtlil, že je původním zdrojem všeho. Pánovi čistí oddaní se proto vĕčnĕ, s úplným poznáním a blažeností vĕnují láskyplné službĕ Jeho původní podobĕ Kṛṣṇy,. Celým účelem Śrīmad-Bhāgavatamu je probudit v nás naši lásku ke Kṛṣṇovi a nikdo by nemĕl být tak pošetilý, aby si tento vznešený zámĕr špatnĕ vykládal.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
kṛpālur akṛta-drohas
titikṣuḥ sarva-dehinām
satya-sāro ’navadyātmā
samaḥ sarvopakārakaḥ
kāmair ahata-dhīr dānto
mṛduḥ śucir akiñcanaḥ
anīho mita-bhuk śāntaḥ
sthiro mac-charaṇo muniḥ
apramatto gabhīrātmā
dhṛtimāñ jita-ṣaḍ-guṇaḥ
amānī māna-daḥ kalyo
maitraḥ kāruṇikaḥ kaviḥ
ājñāyaivaṁ guṇān doṣān
mayādiṣṭān api svakān
dharmān santyajya yaḥ sarvān
māṁ bhajeta sa tu sattamaḥ

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; kṛpāluḥ — neschopný tolerovat utrpení druhých; akṛta-drohaḥ — nikdy neubližující druhým; titikṣuḥ — odpouštĕjící; sarva-dehinām — všem živým bytostem; satya-sāraḥ — ten, kdo žije pravdou a jehož síla a neochvĕjnost pocházejí z vĕrnosti pravdĕ; anavadya-ātmā — duše prostá závisti, žárlivosti atd.; samaḥ — jehož vĕdomí zůstává stejné ve štĕstí i v neštĕstí; sarva-upakārakaḥ — stále usilující o co nejvíce dobra pro druhé; kāmaiḥ — hmotnými touhami; ahata — nerozrušená; dhīḥ — jehož inteligence; dāntaḥ — ovládající vnĕjší smysly; mṛduḥ — bez tvrdé mentality; śuciḥ — vždy dobrého chování; akiñcanaḥ — bez vlastnických pocitů; anīhaḥ — vyhýbající se svĕtským činnostem; mita-bhuk — který jí střídmĕ; śāntaḥ — ovládající mysl; sthiraḥ — neochvĕjný v plnĕní svých předepsaných povinností; mat-śaraṇaḥ — přijímající Mĕ za své jediné útočištĕ; muniḥ — přemýšlivý; apramattaḥ — opatrný a rozvážný; gabhīra-ātmā — nikoliv povrchní, a proto nepromĕnlivý; dhṛti-mān — kdo není slabý a ztrápený ani za nešťastných okolností; jita — kdo překonal; ṣaṭ-guṇaḥ — šest hmotných vln, totiž hlad, žízeň, nářek, klam, stáří a smrt; amānī — bez touhy po prestiži; māna-daḥ — vzdávající veškerou úctu druhým; kalyaḥ — zkušený v probouzení vĕdomí Kṛṣṇy ve druhých; maitraḥ — nikdy nikoho nepodvádĕjící, a proto pravý přítel; kāruṇikaḥ — jednající vždy ze soucitu, ne na základĕ osobních ambicí; kaviḥ — plnĕ vzdĕlaný; ājñāya — znající; evam — takto; guṇān — dobré vlastnosti; doṣān — špatné vlastnosti; mayā — Mnou; ādiṣṭān — stanovené; api — dokonce; svakān — vlastních; dharmān — náboženských zásad; santyajya — vzdávající se; yaḥ — ten, kdo; sarvān — všech; mām — Mĕ; bhajeta — uctívá; saḥ — on; tu — jistĕ; sat-tamaḥ — nejlepší ze svĕtců.

Překlad

Nejvyšší Pán pravil: Ó Uddhavo, sādhu je milostivý a nikdy druhým neubližuje. Je tolerantní, i když na nĕj druzí útočí, a všem živým bytostem je připravený odpouštĕt. Jeho síla a smysl jeho života mají zdroj v samotné pravdĕ, je prostý veškeré závisti a žárlivosti a jeho mysl je vyrovnaná jak v hmotném štĕstí, tak v neštĕstí. Svůj čas tedy vĕnuje práci pro dobro všech ostatních. Jeho inteligence není nikdy zmatená hmotnými touhami a má ovládnuté smysly. Jeho chování je vždy příjemné, nikdy není hrubé, je vždy příkladné. Nemá také žádné pocity vlastnictví. Nikdy nevynakládá úsilí na obyčejné svĕtské činnosti a striktnĕ se ovládá v jídle. Díky tomu je vždy klidný a stálý. Sādhu je přemýšlivý a má za své jediné útočištĕ Mĕ. Při plnĕní svých povinností je velmi opatrný a nikdy nepodléhá povrchním promĕnám, neboť je vznešený a vyrovnaný i v tísnivé situaci. Překonal šest hmotných vln – hlad, žízeň, nářek, klam, stáří a smrt. Vůbec netouží po prestiži a vzdává úctu druhým. Umí u druhých zkušenĕ oživovat vĕdomí Kṛṣṇy, a proto nikdy nikoho nepodvádí. Je naopak dobrodincem a přítelem všech, jelikož je nanejvýš soucitný. Tohoto svĕtce je třeba považovat za nejučenĕjšího z lidí. Dokonale chápe, že bĕžné náboženské povinnosti, které Já předepisuji v různých védských písmech, mají příznivé účinky, které jejich konatele očišťují, a že jejich zanedbávání má škodlivý dopad na život. Vzhledem k tomu, že se plnĕ uchýlil do útočištĕ u Mých lotosových nohou, se jich ale nakonec zříká a uctívá jen Mĕ. Proto je považován za nejlepší ze všech živých bytostí.

Význam

Verše 29-31 popisují dvacet osm vlastností svĕtce a verš 32 vysvĕtluje nejvyšší dokonalost života. Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura je sedmnáctá vlastnost (mat-śaraṇa, přijetí plného útočištĕ u Pána Kṛṣṇy) ze všech nejdůležitĕjší. Zbývajících dvacet sedm vlastností se u toho, kdo se stane čistým oddaným Pána, objeví automaticky. Totéž uvádí Śrīmad-Bhāgavatam (5.18.12): yasyāsti bhaktir bhagavaty akiñcanā sarvair guṇais tatra samāsate surāḥ. Dvacet osm vlastností sādhua lze popsat takto:

(1) Kṛpālu. Oddaný nesnese pohled na svĕt, který se utápí v nevĕdomosti a je bičován důtkami māyi. Proto se přičinlivĕ vĕnuje šíření nauky o vĕdomí Kṛṣṇy a říká se o nĕm, že je kṛpālu neboli milostivý.

(2) Akṛta-droha. I když na oddaného nĕkdo útočí, nepřechází do protiútoku. Nikdy totiž nejedná proti zájmu jakékoliv živé bytosti. Nĕkdo může namítat, že velcí vaiṣṇavští králové, jako byli Mahārāja Yudhiṣṭhira a Parīkṣit Mahārāja, mnoho zločinců potrestali smrtí. Pokud však stát vykonává správným způsobem spravedlnost, mají hříšní ničemové ze svého trestu prospĕch, protože jsou zbaveni tĕžkých karmických reakcí za své nezákonné činnosti. Vaiṣṇavský vládce netrestá ze zášti či zlomyslnosti, ale z vĕrné poslušnosti Božím zákonům. Māyāvādští filosofové, kteří chtĕjí Boha zabít svými představami, že neexistuje, jsou kṛta-droha, to znamená, že krutĕ ubližují sobĕ i ostatním. Impersonalista si představuje, že on sám je nejvyšší, a tak pro sebe a své následovníky vytváří velmi nebezpečnou situaci. Rovnĕž karmī, kteří se oddávají hmotnému uspokojování smyslů, zabíjejí své vlastní já, protože tím, jak se soustředí na hmotné vĕdomí, ztrácejí příležitost poznat Absolutní Pravdu a pravdu o své duši. Všechny živé bytosti, které se nechávají ovládat materialistickými pravidly a povinnostmi, tedy zbytečnĕ týrají samy sebe i druhé a čistý vaiṣṇava s nimi hluboce soucítí a dĕlá si o nĕ starosti. Oddaný nikdy nepoužívá svou mysl, tĕlo či slova k jakémukoliv jednání, které by komukoliv škodilo.

(3) Titikṣu. Oddaný odpouští a zapomíná na jakýkoliv útok na svou osobu. Je osobnĕ odpoutaný od svého hmotného tĕla složeného z hnisu, výkalů, krve a podobnĕ. Proto dokáže přehlížet urážlivé jednání, se kterým se nĕkdy setkává při své kazatelské činnosti, a vždy se k lidem chová jako dokonalý džentlmen. Vaiṣṇava hlasitĕ zpívá svaté jméno Pána a toleruje a odpouští, když se nĕkteré pokleslé podmínĕné duše nedovedou vztahovat k čistému oddanému patřičným způsobem.

(4) Satya-sāra. Oddaný má stále na pamĕti, že je vĕčným služebníkem Nejvyšší Osobnosti Božství, vševĕdoucího zdroje veškeré blaženosti a konečného příjemce požitku z veškerých činností. Oddaný se vyhýbá jakémukoliv jednání mimo rámec oddané služby, a tak zůstává neochvĕjnĕ zamĕřený na pravdu a nemarní zbytečnĕ čas. Díky tomu je odvážný, silný a stálý.

(5) Anavadyātmā. Oddaný ví, že hmotný svĕt je dočasný přelud, a proto nikomu žádnou hmotnou situaci nezávidí. Nikdy se nesnaží pobuřovat druhé, ani je zbytečnĕ nekritizuje.

(6) Sama. Oddaný je stálý a vyrovnaný, ať zažívá hmotné štĕstí či neštĕstí, slávu či hanu. Jeho pravým bohatstvím je jeho vĕdomí Kṛṣṇy a chápe, že se jeho skutečný vlastní zájem nachází za hranicemi hmotné přírody. Není vzrušený ani sklíčený vnĕjšími událostmi, ale zůstává pevný ve svém vĕdomí všemohoucnosti Pána Kṛṣṇy.

(7) Sarvopakāraka. Přehlížet své sobecké touhy a jednat pro uspokojení druhých se nazývá paropakāra, zatímco obtĕžovat druhé kvůli svému uspokojení se nazývá parāpakāra. Oddaný vždy jedná pro potĕšení Pána Kṛṣṇy, jenž je útočištĕm všech živých bytostí, a proto jsou činnosti oddaného v konečném smyslu příjemné všem. Oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi je nejdokonalejší úrovní dobročinnosti, jelikož Pán Kṛṣṇa je svrchovaným vládcem štĕstí i neštĕstí každé bytosti. Pošetilci pod vlivem falešného ega, kteří si myslí, že nejlépe pomáhají druhým, se vĕnují povrchním materialistickým činnostem, místo aby přispívali ostatním k vĕčnému štĕstí. Jelikož oddaný zůstává čistý a vĕnuje se misionářským činnostem, je nejlepším přítelem všech bytostí.

(8) Kāmair ahata-dhī. Obyčejní lidé vidí všechny hmotné vĕci jako objekty svého vlastního uspokojení, a proto se je snaží získat nebo ovládat. V nejzazším smyslu si muž chce přivlastnit ženu a užívat si s ní sexuálního požitku. Nejvyšší Pán dodává vytoužené palivo, aby oheň chtíče v srdci mohl bolestivĕ pálit, ale seberealizaci Pán tĕmto poblouznĕným osobám nedává. Pán Kṛṣṇa je transcendentální a neutrální, ale pokud nĕkdo chce vykořisťovat Jeho stvoření, dostává k tomu od Nĕho prostřednictvím māyi možnost, a tak je připraven o pravou blaženost, neboť se zaplete do falešné role velkého požitkáře, který ukájí svůj chtíč v tomto svĕtĕ. Oproti tomu ten, kdo bezvýhradnĕ přijal útočištĕ u Kṛṣṇy, je obdařen dokonalým poznáním a blažeností a není ošálen svůdnými projevy hmotného svĕta. Čistý oddaný nenásleduje příklad pošetilého jelena, který se nechá svést vábničkou lovce a zabít. Oddaný se nikdy nenechá upoutat smyslným žadonĕním krásné ženy a neposlouchá zmatené karmī, kteří vyzdvihují takzvanou slávu hmotného zisku. Neomámí ho ani žádná vůnĕ nebo chuť. Neláká ho bohaté jídlo a netráví celý den zaopatřováním si tĕlesného pohodlí. Jediným, kdo má z Pánova stvoření skutečný požitek, je Bůh sám, a živé bytosti mají druhotný požitek, když jsou bezmeznĕ šťastné z Pánova štĕstí. Tato dokonalá metoda, jak zažívat štĕstí, se nazývá bhakti-yoga neboli čistá oddaná služba. Oddaný nikdy neobĕtuje své příznivé postavení, které mu dává neochvĕjná inteligence, ani kdyby se mu nabízely různé takzvané hmotné možnosti.

(9) Dānta. Oddaný cítí přirozený odpor k hříšnému jednání a ovládá své smysly tak, že všechny své činnosti zasvĕcuje Kṛṣṇovi. To vyžaduje stálé soustředĕní a obezřetnost.

(l0) Mṛdu. Materialista bude vždy na lidi pohlížet jako na přátele a nepřátele, a proto bude nĕkdy ospravedlňovat kruté a úzkoprsé jednání v zájmu zdolání svých protivníků. Jelikož oddaný přijal útočištĕ u Pána Kṛṣṇy, nepovažuje nikoho za svého nepřítele a nikdy nebojuje s pokušením přát si nebo se tĕšit z utrpení druhých. Proto je mṛdu, vlídný a vznešený.

(11) Śuci. Oddaný se ani nedotkne nĕčeho, co je nečisté či nevhodné, a samotná vzpomínka na takového čistého oddaného zbavuje človĕka hříšných sklonů. Díky jeho dokonalému chování se o nĕm říká, že je śuci neboli čistý.

(12) Akiñcana. Oddaný nechce nic vlastnit a netouží si nĕčeho užívat nebo se nĕčeho zříkat, protože všechno považuje za majetek Pána Kṛṣṇy.

(13) Anīha. Oddaný nikdy nejedná ve svém zájmu, ale v zájmu služby Pánu Kṛṣṇovi. Proto je vůči obyčejnému svĕtskému dĕní lhostejný.

(14) Mita-bhuk. Oddaný přijímá hmotné smyslové objekty jen do té míry, nakolik je to nezbytnĕ nutné, aby si uchoval zdraví a schopnost sloužit Pánu Kṛṣṇovi. Proto se svými smyslovými činnostmi nezaplétá a nikdy si nenarušuje svou seberealizaci. Když je to třeba, dokáže se v zájmu služby Pánu Kṛṣṇovi čehokoliv vzdát, ale nic nepřijímá ani neodmítá pro posílení vlastní prestiže.

(15) Śānta. Ti, kdo se snaží vykořisťovat Pánovo stvoření, jsou vždy neklidní. Oddaný je však od tĕchto nesmyslných činností odpoutaný a chápe, že uspokojování smyslů je v přímém rozporu s jeho vlastním zájmem. Jelikož je neustále zamĕstnaný podle přání Pána, zůstává klidný.

(16) Sthira. Oddaný má na pamĕti, že Pán Kṛṣṇa je základem všeho, a proto se nebojí a neztrácí trpĕlivost.

(17) Mat-śaraṇa. Oddaný nenachází potĕšení v ničem kromĕ služby Pánu Kṛṣṇovi a stále pozornĕ koná své povinnosti. Ví, že jedinĕ Pán Kṛṣṇa ho dokáže ochránit a zamĕstnat užitečným způsobem.

(18) Muni. Oddaný je přemýšlivý a inteligentním uvažováním předchází tomu, aby ho nĕco svedlo z duchovní cesty. Pomocí inteligence se zbavil pochyb ohlednĕ Pána Kṛṣṇy a všechny životní problémy řeší s neochvĕjným vĕdomím Kṛṣṇy.

(19) Apramatta. Ten, kdo zapomíná na Nejvyššího Pána, je více či ménĕ šílený, ale oddaný zůstává duševnĕ zdravý díky tomu, že své činnosti vĕnuje Pánu Kṛṣṇovi.

(20) Gabhīrātmā. S tím, jak se oddaný noří do oceánu vĕdomí Kṛṣṇy, se jeho vĕdomí stává čím dál hlubším. Obyčejné, povrchní osoby setrvávající na hmotné úrovni si nedovedou rozsah jeho vĕdomí představit.

(21) Dhṛtimān. Díky ovládání nutkání jazyka a genitálií zůstává oddaný stálý a vytrvalý a nemĕní impulsivnĕ své postavení.

(22) Jita-ṣaḍ-guṇa. Pomocí duchovního poznání dokáže oddaný překonat nátlaky hladu, žíznĕ, nářku, klamu, stáří a smrti.

(23) Amānī. Oddaný není nafoukaný, a i když je slavný, nebere tuto slávu příliš vážnĕ.

(24) Māna-da. Oddaný vzdává veškerou úctu druhým, protože každý je nedílnou částí Pána Kṛṣṇy.

(25) Kalya. Oddaný je zkušený v obeznamování lidí s pravdou o vĕdomí Kṛṣṇy.

(26) Maitra. Oddaný nikoho nepodvádí tak, že by ho podporoval v tĕlesném pojetí života; místo toho svou účastí na misionářských činnostech jedná jako pravý přítel všech.

(27) Kāruṇika. Oddaný se snaží přivést lidi k rozumu, a proto je velmi milostivý. Je para-duḥkha-duḥkhī neboli nešťastný z pohledu na neštĕstí druhých.

(28) Kavi. Oddaný je odborník na studium transcendentálních vlastností Pána Kṛṣṇy a umí ukázat soulad a vzájemnou slučitelnost Pánových vlastností, které jsou ve zdánlivém protikladu. To je možné díky znalosti absolutní povahy Pána. Pán Caitanya je jemnĕjší než růže a tvrdší než blesk, ale tyto protikladné vlastnosti lze snadno pochopit, když se vezme v úvahu Jeho transcendentální povaha a zámĕr. Ten, kdo je vždy schopný chápat pravdu o vĕdomí Kṛṣṇy, aniž by jí oponoval nebo byl zmatený, se nazývá kavi neboli velký učenec.

Podle toho, nakolik jsou výše uvedené vlastnosti u nĕkoho vyvinuté, můžeme usoudit, jak daleko se na duchovní cestĕ dostal. Nejdůležitĕjší vlastností je přijmout útočištĕ u Pána Kṛṣṇy, protože On může svého upřímného oddaného obdařit všemi dobrými vlastnostmi. V nejnižším stádiu oddané služby oddaný jedná s touhou užívat si smyslového požitku, ale zároveň se snaží obĕtovat plody Pánu. Toto stádium se nazývá karma-miśrā bhakti. S tím, jak se začátečník v oddané službĕ postupnĕ očišťuje, se prostřednictvím poznání odpoutává a zbavuje se úzkosti. Tehdy vyvíjí pouto k transcendentálnímu poznání, a proto se tomuto stádiu říká jñāna-miśrā bhakti, oddaná služba Pánu Kṛṣṇovi doprovázená touhou užívat si plodů transcendentálního poznání. Čistá láska ke Kṛṣṇovi je ale ve skutečnosti nejvĕtším štĕstím a zároveň přirozeným postavením živé bytosti, a proto upřímný oddaný postupnĕ překonává svou touhu užívat si smyslového požitku či poznání a dostává se do stádia čisté oddané služby prosté osobních tužeb. Na karmāṇi tyajed yogī karmabhis tyajyate hi saḥ – „Yogī by nemĕl zanechávat svých činností, ale rozvíjet odpoutanost, díky které se hmotné činnosti automaticky vytratí.“ To znamená, že by mĕl pokračovat s plnĕním svých předepsaných povinností, byť nedokonale. Pokud chce upřímnĕ rozvíjet vĕdomí Kṛṣṇy, silou bhakti-yogy se jeho činnosti postupnĕ promĕní v čistou láskyplnou službu.

Je nespočet příkladů ploduchtivých pracovníků, mentálních spekulantů a materialistických oddaných, kteří silou oddané služby dosáhli dokonalosti. Když nĕkdo s láskou slouží Kṛṣṇovi, pak automaticky zažívá nejvĕtší radost v životĕ a je obdařen dokonalým poznáním. V procesu čisté oddané služby nic nechybí a žádné vedlejší úsilí pro získání smyslového požitku nebo filosofického uspokojení není třeba. Mĕli bychom být plnĕ přesvĕdčení, že samotným sloužením Kṛṣṇovi dosáhneme veškeré životní dokonalosti. I když nĕkomu nĕkteré z výše uvedených vlastností chybí, mĕl by se upřímnĕ zapojit do služby Pánu Kṛṣṇovi a jeho charakter se postupnĕ zdokonalí. Upřímný oddaný Pána Kṛṣṇy rozvine Pánovou milostí všechny božské vlastnosti, a toho, kdo již Pánu slouží s výše uvedenými vlastnostmi, je třeba znát jako nejlepšího oddaného. Verš 32 vyjadřuje, že Pánův čistý oddaný si je plnĕ vĕdom zbožných výhod plynoucích z plnĕní povinností v rámci varṇāśramského systému a také si je vĕdom toho, jakou chybou je tyto povinnosti zanedbávat a jaké neblahé účinky to přináší. Přesto zanechává všech obyčejných společenských a náboženských činností a plnĕ se vĕnuje oddané službĕ, jelikož má pevnou víru v Nejvyšší Osobnost Božství. Ví, že Pán Kṛṣṇa je konečným zdrojem všeho a že jen od Nĕho pochází veškerá dokonalost. Pro jeho neobyčejnou víru se o oddaném říká, že je sattama, nejlepší ze všech živých bytostí.

Śrīla Rūpa Gosvāmī vysvĕtluje v Upadeśāmṛtĕ, že oddaný, který ještĕ nevyvinul výše uvedené dobré vlastnosti, ale zároveň se upřímnĕ snaží nabýt vĕdomí Kṛṣṇy, by mĕl dostávat milost výše postavených vaiṣṇavů. Nemusíme s tímto uchazečem o čistou oddanou službu udržovat důvĕrné styky, ale mĕli bychom být přesvĕdčení o tom, že pronášením Kṛṣṇových svatých jmen nakonec dosáhne veškeré dokonalosti. Můžeme si představit nádheru společnosti plné sādhuů, jež popisují tyto verše. Výše uvedené krásné vlastnosti spojené s vĕdomím Kṛṣṇy jsou základem pokojné a prosperující společnosti a pokud se každý začne vĕnovat láskyplné službĕ Pánu Kṛṣṇovi, pak současnou atmosféru strachu, násilí, chtíče, chamtivosti a šílenství bude možné nahradit nebeskými pomĕry, kde budou všichni vůdčí představitelé i občané šťastní. Nejdůležitĕjšími body zde jsou mat-śaraṇa („človĕk má přijmout plné útočištĕ u Pána Kṛṣṇy“) a māṁ bhajeta („človĕk má uctívat Pána autorizovaným způsobem“). Tak se může celý svĕt dostat na úroveň sattama, úplné dokonalosti.

Verš

jñātvājñātvātha ye vai māṁ
yāvān yaś cāsmi yādṛśaḥ
bhajanty ananya-bhāvena
te me bhaktatamā matāḥ

Synonyma

jñātvā — znající; ajñātvā — neznající; atha — takto; ye — ti, kdo; vai — jistĕ; mām — Mĕ; yāvān — jako; yaḥ — kdo; ca — také; asmi — jsem; yādṛśaḥ — jak existuji; bhajanti — uctívají; ananya-bhāvena — s výlučnou oddaností; te — oni; me — Mnou; bhakta-tamāḥ — nejlepší oddané; matāḥ — jsou považováni za.

Překlad

Moji oddaní mohou nebo také nemusí přesnĕ vĕdĕt co jsem, kdo jsem a jak existuji, ale pokud Mĕ uctívají s ryzí láskou, považuji je za nejlepší oddané.

Význam

Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura slovo yāvān sice vyjadřuje, že Pána Kṛṣṇu nelze omezit časem ani prostorem, ale přesto Ho může omezit láska Jeho čistých oddaných. Pán Kṛṣṇa například nikdy ani na krok neopouští Vṛndāvan kvůli silné lásce, kterou k Nĕmu cítí tamní obyvatelé. Tak Pán podléhá lásce svých oddaných. Slovo yaḥ vyjadřuje, že Kṛṣṇa je Absolutní Pravda přicházející na svĕt jako syn Vasudevy či jako Śyāmasundara. Yādṛśa vyjadřuje, že Pán je ātmārāma, naprosto spokojený sám o sobĕ, a také āpta-kāma, „ten, kdo si automaticky plní všechny své touhy“. Pod vlivem lásky svých oddaných se Pán přesto nĕkdy jeví jako anātmārāma, závislý na lásce svých oddaných, a anāptakāma, neschopný splnit svou touhu bez jejich spolupráce. Nejvyšší Pán, Kṛṣṇa, je ve skutečnosti vždy nezávislý, ale opĕtuje intenzívní lásku svých oddaných, a proto se jeví, jako kdyby na nich závisel; jako když bĕhem svých dĕtských zábav ve Vṛndāvanu zdánlivĕ závisel na Nandovi Mahārājovi a Yaśodĕ. Slovo ajñātvā („nezkušený, postrádající poznání“) vyjadřuje, že oddaný nĕkdy nemusí mít správné filosofické pochopení Osobnosti Božství nebo může z lásky dočasnĕ zapomenout na Pánovo postavení. V Bhagavad-gītĕ (11.41) Arjuna říká:

sakheti matvā prasabhaṁ yad uktaṁ
he kṛṣṇa he yādava he sakheti
ajānatā mahimānaṁ tavedaṁ
mayā pramādāt praṇayena vāpi

„Považoval jsem Tĕ za svého přítele a neznal Tvou slávu, a tak jsem Tĕ ukvapenĕ oslovoval ,Ó Kṛṣṇò, ,Ó Yādavò, ,Ó můj přítelì. Prosím Tĕ, promiň mi vše, čeho jsem se z pošetilosti nebo lásky mohl dopustit.“ Arjunova slova ajānatā mahimānam mají stejný význam jako Kṛṣṇova slova ajñātvā mām v tomto verši Bhāgavatamu. Obojí vyjadřuje neúplné pochopení Kṛṣṇovy slávy. V Bhagavad-gītĕ Arjuna říká: praṇayena – to, že zapomnĕl na Kṛṣṇovo svrchované postavení, způsobila jeho láska k Nĕmu. V tomto verši Kṛṣṇa omlouvá tyto výpadky pamĕti u oddaných slovy ajñātvā mām, která vyjadřují, že i když oddaní nedocení plnĕ Jeho vznešené postavení, Kṛṣṇa přijímá jejich láskyplnou službu. Tento verš tedy jasnĕ vyjevuje svrchovanost bhakti. Pán Kṛṣṇa také v Bhagavad-gītĕ (11.54) uvádí:

bhaktyā tv ananyayā śakya
aham evaṁ-vidho 'rjuna
jñātum draṣṭuṁ ca tattvena
praveṣṭuṁ ca parantapa

„Můj milý Arjuno, pouze výlučnou oddanou službou Mne lze poznat takového, jaký jsem, jak tady před tebou stojím, a tak Mne přímo vidĕt. Jedinĕ tímto způsobem je možné proniknout do tajemství toho, jak Mi porozumĕt.“

I když může človĕk nabýt nespočet vlastností svĕtce, úplného úspĕchu nedosáhne, dokud nevyvine lásku ke Kṛṣṇovi. Musí znát Pána, Osobnost Božství, takového, jaký je, a milovat Ho. I v případĕ, že nedokáže analyticky porozumĕt postavení Boha, pokud Kṛṣṇu jednoduše miluje, je zajisté dokonalý. Mnoho obyvatel Vṛndāvanu nemĕlo potuchy o tom, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství, a neznali Kṛṣṇovy energie ani inkarnace. Jen Kṛṣṇu z celého srdce milovali, a proto jsou pokládáni za svrchovanĕ dokonalé.

Verš

mal-liṅga-mad-bhakta-jana-
darśana-sparśanārcanam
paricaryā stutiḥ prahva-
guṇa-karmānukīrtanam
mat-kathā-śravaṇe śraddhā
mad-anudhyānam uddhava
sarva-lābhopaharaṇaṁ
dāsyenātma-nivedanam
maj-janma-karma-kathanaṁ
mama parvānumodanam
gīta-tāṇḍava-vāditra-
goṣṭhībhir mad-gṛhotsavaḥ
yātrā bali-vidhānaṁ ca
sarva-vārṣika-parvasu
vaidikī tāntrikī dīkṣā
madīya-vrata-dhāraṇam
mamārcā-sthāpane śraddhā
svataḥ saṁhatya codyamaḥ
udyānopavanākrīḍa-
pura-mandira-karmaṇi
sammārjanopalepābhyāṁ
seka-maṇḍala-vartanaiḥ
gṛha-śuśrūṣaṇaṁ mahyaṁ
dāsa-vad yad amāyayā
amānitvam adambhitvaṁ
kṛtasyāparikīrtanam
api dīpāvalokaṁ me
nopayuñjyān niveditam
yad yad iṣṭatamaṁ loke
yac cāti-priyam ātmanaḥ
tat tan nivedayen mahyaṁ
tad ānantyāya kalpate

Synonyma

mat-liṅga — Mých projevů v tomto svĕtĕ jako Božstvo a podobnĕ; mat-bhakta jana — Mých oddaných; darśana — hledĕní; sparśana — dotýkání se; arcanam — a uctívání; paricaryā — poskytování osobní služby; stutiḥ — přednášení oslavných modliteb; prahva — poklony; guṇa — Mých vlastností; karma — a činností; anukīrtanam — neustálé opĕvování; mat-kathā — vyprávĕní o Mnĕ; śravaṇe — v naslouchání; śraddhā — víra na základĕ lásky; mat-anudhyānam — neustálá meditace o Mnĕ; uddhava — ó Uddhavo; sarva-lābha — všeho, co človĕk získá; upaharaṇam — obĕtování; dāsyena — tak, že se človĕk pokládá za Mého služebníka; ātma-nivedanam — odevzdání se; mat-janma-karma-kathanam — opĕvování Mého zrození a Mých činností; mama — Mých; parva — na festivalech, jako je Janmāṣṭamī; anumodanam — účast s velkým potĕšením; gīta — písnĕmi; tāṇḍava — tancem; vāditra — s hudebními nástroji; goṣṭhībhiḥ — a rozhovory mezi oddanými; mat-gṛha — v Mém chrámu; utsavaḥ — svátky; yātrā — oslavy; bali-vidhānam — přinášení obĕtí; ca — také; sarva — při všech; vārṣika — každoročních; parvasu — při oslavách; vaidikī — uvedené ve Védách; tāntrikī — uvedené v textech jako je Pañcarātra; dīkṣā — zasvĕcení; madīya — ve vztahu ke Mnĕ; vrata — slibů; dhāraṇam — dodržování; mama — Mé; arcā — podoby Božstva; sthāpane — k instalování; śraddhā — připoutanost s vírou; svataḥ — sám; saṁhatya — s druhými; ca — také; udyamaḥ — úsilí; udyāna — kvĕtinových zahrad; upavana — sadů; ākrīḍa — míst zasvĕcených zábavám; pura — mĕst oddaných; mandira — a chrámů; karmaṇi — vynaložené na budování; sammārjana — důkladným zametáním a stíráním prachu; upalepābhyām — poté vytíráním vodou a kravským trusem; seka — pokropením navonĕnou vodou; maṇḍala-vartanaiḥ — vytvářením maṇḍal; gṛha — chrámu, který je Mým domovem; śuśrūṣaṇam — služba; mahyam — pro Mĕ; dāsa-vat — jako služebník; yat — který; amāyayā — bez neupřímnosti; amānitvam — bez pýchy; adambhitvam — skromný; kṛtasya — svým oddaným jednáním; aparikīrtanam — nevychloubání se; api — navíc; dīpa — lamp; avalokam — svĕtlo; me — které patří Mnĕ; na — ne; upayuñjyāt — má používat; niveditam — vĕci již nabídnuté druhým; yat yat — cokoliv; iṣṭa-tamam — velmi žádané; loke — v hmotném svĕtĕ; yat ca — a cokoliv; ati-priyam — velmi drahé; ātmanaḥ — sobĕ; tat tat — právĕ to; nivedayet — mĕl by nabídnout; mahyam — Mnĕ; tat — tento dar; ānantyāya — k nesmrtelnosti; kalpate — činí kvalifikovaným.

Překlad

Můj milý Uddhavo, človĕk se může zbavit pýchy a prestiže, když se bude vĕnovat následujícím oddaným činnostem. Může se očistit, když bude hledĕt na Mou podobu Božstva a na Mé čisté oddané, když se jich bude dotýkat, bude je uctívat, sloužit jim, oslavovat je modlitbami a klanĕt se jim. Mĕl by také opĕvovat Mé transcendentální vlastnosti a činnosti, s láskou a vírou naslouchat vyprávĕním o Mé slávĕ a neustále o Mnĕ meditovat. Mĕl by Mi obĕtovat vše, co získá, a zcela se Mi odevzdat tak, že se bude pokládat za Mého vĕčného služebníka. Mĕl by stále rozebírat Mé zrození a činnosti a tĕšit se z účasti na festivalech, jako je Janmāṣṭamī, jež oslavují Mé zábavy. Mĕl by se také podílet na svátcích a oslavách v Mém chrámu zpĕvem, tancem, hrou na hudební nástroje a rozmlouváním o Mnĕ s dalšími vaiṣṇavy. Mĕl by slavit všechny výroční festivaly účastí na obřadech, poutními cestami a přinášením obĕtí. Dále by mĕl dodržovat náboženské sliby, jako například Ekādaśī, a přijmout zasvĕcení podle postupů uvedených ve Védách, Pañcarātře a dalších podobných textech. Mĕl by s vírou a láskou podporovat instalaci Mého Božstva a individuálnĕ nebo ve spolupráci s druhými by mĕl pracovat na budování chrámů a mĕst zasvĕcených vĕdomí Kṛṣṇy, a také kvĕtinových zahrad, ovocných sadů a zvláštních míst určených k oslavování Mých zábav. Mĕl by se upřímnĕ považovat za Mého pokorného služebníka, a tak pomáhat s čištĕním chrámu, který je Mým domovem. Nejprve by mĕl důkladnĕ zamést a setřít prach a pak ještĕ vytírat vodou a kravským trusem. Poté, co chrám vysuší, by ho mĕl pokropit navonĕnou vodou a ozdobit mandalami. Takto by mĕl jednat jako Můj služebník. Oddaný by se nikdy nemĕl vychloubat svým oddaným jednáním, a tak v nĕm jeho služba nebude probouzet pýchu. Lampy, které Mi jsou obĕtovány, by se nikdy nemĕly používat pro jiné účely jen kvůli nedostatku osvĕtlení, a podobnĕ by se Mi nikdy nemĕlo nabízet nĕco, co už bylo nabídnuto druhým nebo co už nĕkdo použil. Cokoliv si človĕk v tomto svĕtĕ velmi žádá a cokoliv je mu velmi drahé – právĕ to by Mi mĕl nabídnout. Tímto nabízením získá způsobilost pro vĕčný život.

Význam

Tĕmito osmi verši Kṛṣṇa ukončuje své pojednání o obecných vlastnostech sādhua a líčí charakteristiky oddaných Pána. Zde i v Bhagavad-gītĕ Pán Kṛṣṇa jasnĕ říká, že konečným cílem života je plnĕ se Mu odevzdat a stát se Jeho čistým oddaným. Nyní podrobnĕ popisuje způsoby oddané služby. Vše, co človĕk získá, by mĕl obĕtovat Pánovi a myslet si: „Pán Kṛṣṇa mi posílá tyto vĕci, abych Mu mohl dobře sloužit.“ V konečném smyslu by mĕl chápat, že nepatrná duchovní duše je nedílnou částí Pána Kṛṣṇy, a proto by mĕl své pravé já odevzdat Pánovi. Tak jako obyčejný služebník je před svým pánem pokorný a připravený plnit jeho pokyny, oddaný by mĕl být vždy podřízený svému duchovnímu učiteli, který je zástupcem Pána Kṛṣṇy. Mĕl by si uvĕdomovat, jak se jeho tĕlo a mysl očišťují samotným pohledem na duchovního učitele nebo přijetím vody, která byla duchovnímu mistrovi nabídnuta, na svou hlavu. Tyto verše vyzdvihují důležitost účasti na vaiṣṇavských festivalech. Velké festivaly by se mĕly pořádat na celém svĕtĕ co nejvíc je to možné, aby se lidé postupnĕ učili, jak dovést lidský život k dokonalosti. Významná jsou slova mamārcā-sthāpane śraddhā. Zde Pán Kṛṣṇa nabádá, abychom mĕli víru v uctívání Jeho Božstev, protože je v Božstvu osobnĕ přítomný. Slova udyānopavanākrīḍa-pura-mandira-karmaṇi vybízejí k vážnému úsilí budovat krásné chrámy a vaiṣṇavská mĕsta s mnoha parky, sady a kvĕtinovými zahradami. Vynikající příklad tohoto úsilí můžeme v současné dobĕ vidĕt v Indii na projektu māyāpurského Candrodaya Mandiru.

Slova dīpāvalokaṁ me nopayuñjyān niveditam zakazují používat výbavu Božstev pro smyslový požitek. Přerušení dodávky elektrického proudu či nedostatečné vybavení svĕtly neopravňují k používání lamp, jež patří Božstvům. Také by se Pánu Kṛṣṇovi nikdy nemĕly nabízet vĕci, které již byly nabídnuty jiným nebo které již nĕkdo jiný používal. Důležitost uctívání Božstev a vaiṣṇavských festivalů tyto verše zdůrazňují mnoha způsoby. Pán Kṛṣṇa slibuje, že každý, kdo s upřímností koná tyto činnosti, se zajisté vrátí domů, zpátky k Bohu (tad ānantyāya kalpate). Oddaný by mĕl Pánu Kṛṣṇovi nabízet své nejmilejší vĕci, ne to, co je přebytečné a co sám nechce. Pokud je hodnĕ připoutaný ke své rodinĕ, mĕl by zajistit, aby její členové byli zapojení do služby Pánu Kṛṣṇovi. Pokud je hodnĕ připoutaný k penĕzům, mĕl by je vĕnovat na šíření nauky o vĕdomí Kṛṣṇy. A pokud si velmi cení své inteligence, mĕl by kázat nauku o vĕdomí Kṛṣṇy s využitím veškeré logiky a rozumu. Budeme-li Pánu Kṛṣṇovi nabízet to nejcennĕjší, co máme, automaticky si získáme Jeho přízeň a půjdeme zpátky k Bohu.

Verš

sūryo ’gnir brāhmaṇā gāvo
vaiṣṇavaḥ khaṁ maruj jalam
bhūr ātmā sarva-bhūtāni
bhadra pūjā-padāni me

Synonyma

sūryaḥ — slunce; agniḥ — oheň; brāhmaṇāḥbrāhmaṇové; gāvaḥ — krávy; vaiṣṇavaḥ — Pánův oddaný; kham — nebe; marut — vítr; jalam — voda; bhūḥ — zemĕ; ātmā — individuální duše; sarva-bhūtāni — všechny živé bytosti; bhadra — ó svatý Uddhavo; pūjā — uctívání; padāni — místa; me — Mého.

Překlad

Ó svatý Uddhavo, prosím vĕz, že Mĕ můžeš uctívat ve slunci, ohni, brāhmaṇech, kravách, vaiṣṇavech, nebi, vĕtru, vodĕ, zemi, individuální duši a ve všech živých bytostech.

Význam

Dokud človĕk nechápe, že Pán Kṛṣṇa je všudypřítomný a že vše spočívá v Pánu, jeho vĕdomí Kṛṣṇy je třetí třídy a materialistické úrovnĕ. Ve všech védských textech je jasnĕ řečeno, že Nejvyšší Absolutní Pravda je zdrojem všeho. Vše je v Nĕm a On je ve všem. Mĕli bychom se vyvarovat materialistických představ o Pánu Kṛṣṇovi a nemyslet si, že existuje pouze v určité dobĕ a na určitém místĕ. Mĕli bychom naopak vĕdĕt, že existuje vždy a všude a že Ho můžeme hledat a najít ve všem. Slova pūjā-padāni vyjadřují, že Pán Kṛṣṇa je všudypřítomný, ale to neznamená, že všechno je Pán Kṛṣṇa. Tento verš Pán Kṛṣṇa vyslovuje proto, aby objasnil své svrchované postavení všudypřítomné Osobnosti Božství a aby ukázal cestu k úplné seberealizaci.

Verš

sūrye tu vidyayā trayyā
haviṣāgnau yajeta mām
ātithyena tu viprāgrye
goṣv aṅga yavasādinā
vaiṣṇave bandhu-sat-kṛtyā
hṛdi khe dhyāna-niṣṭhayā
vāyau mukhya-dhiyā toye
dravyais toya-puraḥsaraiḥ
sthaṇḍile mantra-hṛdayair
bhogair ātmānam ātmani
kṣetra-jñaṁ sarva-bhūteṣu
samatvena yajeta mām

Synonyma

sūrye — ve slunci; tu — vskutku; vidyayā trayyā — vybranými védskými chvalozpĕvy, uctíváním a poklonami; haviṣā — obĕtinami v podobĕ přečištĕného másla; agnau — v ohni; yajeta — má uctívat; mām — Mĕ; ātithyena — uctivým pohoštĕním, i když přijdou bez pozvání; tu — jistĕ; vipra — z brāhmaṇů; agrye — v nejlepších; goṣu — v kravách; aṅga — ó Uddhavo; yavasa-ādinā — dodáváním trávy a všeho dalšího pro jejich zaopatření; vaiṣṇave — ve vaiṣṇavovi; bandhu — s láskyplným přátelstvím; sat-kṛtyā — projevováním úcty; hṛdi — v srdci; khe — ve vnitřním prostoru; dhyāna — v meditaci; niṣṭhayā — pevným setrváváním; vāyau — ve vzduchu; mukhya — nejdůležitĕjší; dhiyā — uvažováním pomocí inteligence; toye — ve vodĕ; dravyaiḥ — hmotnými obĕtinami; toya-puraḥ-saraiḥ — vodou atd.; sthaṇḍile — v zemi; mantra-hṛdayaiḥ — použitím důvĕrných manter; bhogaiḥ — nabízením vĕcí skýtajících hmotný požitek; ātmānam — duši neboli jīvu; ātmani — v tĕle; kṣetra-jñam — Nadduši; sarva-bhūteṣu — ve všech živých bytostech; samatvena — vidící všude stejnĕ; yajeta — má uctívat; mām — Mĕ.

Překlad

Můj milý Uddhavo, ve slunci Mĕ má človĕk uctívat recitováním vybraných védských manter, obřadným uctíváním a poklonami. V ohni Mĕ může uctívat obĕtinami v podobĕ ghí a mezi brāhmaṇy Mĕ může uctívat tak, že je bude vždy s úctou přijímat jako své hosty, i když přijdou bez pozvání. Je možné Mĕ uctívat v kravách tak, že se jim poskytuje tráva, vhodné obiloviny a další vĕci, které je tĕší a uchovávají jim zdraví, a ve vaiṣṇavech tak, že se jim nabízí láskyplné přátelství a úcta ve všech ohledech. Neochvĕjnou meditací jsem uctíván v nitru srdce a ve vzduchu mohu být uctíván poznáním, že prāṇa neboli životní vzduch je hlavní ze všech prvků. Ve vodĕ jsem uctíván obĕtováním samotné vody, společnĕ s dalšími obĕtinami, jako jsou kvĕty a lístky tulasī, a v zemi Mĕ človĕk může uctívat patřičným používáním důvĕrných bīja-manter. V individuální živé bytosti Mĕ lze uctívat nabízením jídla a dalších příjemných vĕcí a ve všech živých bytostech tím, že Mĕ človĕk vidí jako Nadduši jich všech, a tak si udržuje vyrovnaný pohled.

Význam

Významné je, že Pán v tĕchto třech verších vybízí k uctívání Nejvyšší Osobnosti Božství expandované do všech živých bytostí. Není doporučeno pokládat za nejvyšší jakýkoliv jiný hmotný ši duchovní objekt, než je Pán. Když si človĕk bude udržovat stálé vĕdomí Pána v Jeho všudypřítomném aspektu, může setrvávat v náladĕ uctívání dvacet čtyři hodin dennĕ. Bude se tak přirozenĕ snažit používat všechno hmotné i duchovní v láskyplné službĕ Pánu Kṛṣṇovi. Pokud nĕkdo z nevĕdomosti na Nejvyšší Osobnost Božství zapomíná, pak ho může přitahovat uctívání mocných hmotných úkazů na Nejvyšším Pánu nezávislých nebo může pošetile za nejvyššího pokládat sám sebe. Lépe je zůstat rozumný a uznávat vznešenou přítomnost Nejvyššího Pána ve všem.

Verš

dhiṣṇyeṣv ity eṣu mad-rūpaṁ
śaṅkha-cakra-gadāmbujaiḥ
yuktaṁ catur-bhujaṁ śāntaṁ
dhyāyann arcet samāhitaḥ

Synonyma

dhiṣṇyeṣu — na výše uvedených místech uctívání; iti — takto (výše uvedenými způsoby); eṣu — v nich; mat-rūpam — Mou transcendentální podobu; śaṅkha — s lasturou; cakra — diskem Sudarśana; gadā — kyjem; ambujaiḥ — a lotosovým kvĕtem; yuktam — vybavenou; catuḥ-bhujam — se čtyřmi pažemi; śāntam — pokojnou; dhyāyan — meditující; arcet — má uctívat; samāhitaḥ — s naprostou pozorností.

Překlad

Takto, na výše uvedených místech uctívání a způsoby, které jsem popsal, má človĕk meditovat o Mé pokojné transcendentální podobĕ se čtyřma rukama, ve kterých držím lasturu, disk Sudarśana, kyj a lotosový kvĕt. Tak Mĕ má uctívat s neochvĕjnou pozorností.

Význam

Pán již dříve vysvĕtlil, že se svým čistým oddaným zjevuje v různých transcendentálních podobách, aby mohla bez omezení sílit jejich láska k Bohu. Zde je uveden obecný popis čtyřruké podoby Nārāyaṇa, který prostupuje hmotným svĕtem jako Nadduše neboli Paramātmā. Čistí oddaní však nemeditují o Pánu v srdci; radĕji aktivnĕ slouží určité Pánovĕ podobĕ, jako je Rāma či Kṛṣṇa, a tak dosahují dokonalé realizace Bhagavāna, Nejvyššího Pána, který se v duchovním svĕtĕ vĕnuje se svými oddanými transcendentálním zábavám. Přesto i v hmotném svĕtĕ může človĕk zduchovnit svou existenci tím, že uvidí Nejvyššího Pána ve všem a bude Ho uctívat neustálou meditací. Jak bylo uvedeno v dřívĕjších verších, je třeba také navštĕvovat chrám, přímo uctívat Božstva a účastnit se duchovních festivalů. Človĕk by nemĕl povýšenĕ prohlašovat, že medituje o Pánu v přírodĕ, a proto nemusí chodit do chrámu. Pán sám opakovanĕ klade důraz na chrámové uctívání. Slovo samāhita v tomto verši poukazuje na samādhi. Pokud oddaný pozornĕ uctívá Božstvo nebo naslouchá a rozmlouvá o zábavách Pána Kṛṣṇy, je jistĕ v samādhi. Ten, kdo uctívá a oslavuje Pána čtyřiadvacet hodin dennĕ, se stává osvobozenou duší a postupnĕ se povznáší úplnĕ mimo vliv hmotného stvoření. Živá bytost se nazývá ātmā, vĕčná duše, pro svůj vztah s Paramātmou, Nejvyšší Osobností Božství. Uctíváním Pána oživujeme svou vĕčnou přirozenost a s tím, jak sílí naše nadšení a stálost v oddané službĕ, hmotná existence se vytrácí.

Verš

iṣṭā-pūrtena mām evaṁ
yo yajeta samāhitaḥ
labhate mayi sad-bhaktiṁ
mat-smṛtiḥ sādhu-sevayā

Synonyma

iṣṭā — provádĕním obĕtí pro vlastní prospĕch; pūrtena — a zbožnými činnostmi pro dobro druhých, jako je kopání studní; mām — Mĕ; evam — takto; yaḥ — ten, kdo; yajeta — uctívá; samāhitaḥ — s myslí upřenou na Mĕ; labhate — taková osoba získává; mayi — Mnĕ; sat-bhaktim — neochvĕjnou oddanou službu; mat-smṛtiḥ — realizované poznání o Mnĕ; sādhu — se všemi lepšími vlastnostmi; sevayā — službou.

Překlad

Ten, kdo provádí obĕtní obřady a zbožné činnosti pro Mé uspokojení, a kdo Mĕ tak soustředĕnĕ uctívá, získá neochvĕjnou oddanou službu Mnĕ. Díky jedinečné kvalitĕ své služby získá realizované poznání o Mnĕ.

Význam

Slovo iṣṭā-pūrtena, což znamená „obĕtní obřady a zbožné činnosti“, nenaznačuje odchýlení od čisté oddané služby Pánu. Pán Kṛṣṇa či Viṣṇu se nazývá Yajña, Pán obĕti, a v Bhagavad-gītĕ (5.29) Pán Kṛṣṇa říká: bhoktāraṁ yajña-tapasām – „Já jsem skutečným příjemcem všech obĕtí.“ Nejvyšší obĕtí je pronášet svatá jména Pána a když u nich človĕk vyhledá útočištĕ, získá neochvĕjnou oddanost a realizované poznání Absolutní Pravdy. Realizovaný oddaný je ve své oddané službĕ velmi pozorný; tato služba je pro nĕj vším. Udržuje si způsobilost pro její konání tak, že neustále uctívá a oslavuje lotosové nohy duchovního učitele a Nejvyšší Osobnosti Božství. Tento hari-nāma-kīrtan a guru-pūjā jsou jediné praktické metody, kterými lze dosáhnout čisté oddané služby. Když se hari-kīrtan rozšíří, nazývá se kṛṣṇa-saṅkīrtan. Človĕk by nemĕl vysychat provádĕním neautorizovaných askezí či obĕtí, ale mĕl by se radĕji s plným nadšením vĕnovat velké obĕti, kterou je śrī-kṛṣṇa-saṅkīrtan umožňující snadno dosáhnout nejvyšší dokonalosti lidského života.

Verš

prāyeṇa bhakti-yogena
sat-saṅgena vinoddhava
nopāyo vidyate samyak
prāyaṇaṁ hi satām aham

Synonyma

prāyeṇa — prakticky; bhakti-yogena — oddané služby Mnĕ; sat-saṅgena — kterou umožňuje společnost Mých oddaných; vinā — bez; uddhava — ó Uddhavo; na — ne; upāyaḥ — jakýkoliv prostředek; vidyate — existuje; samyak — skutečnĕ fungující; prāyaṇam — pravá životní cesta neboli skutečné útočištĕ; hi — protože; satām — osvobozených duší; aham — Já.

Překlad

Můj milý Uddhavo, Já jsem konečným útočištĕm a životní cestou svatých osvobozených duší, a pokud se tedy nĕkdo vyhýbá láskyplné oddané službĕ Mnĕ, kterou umožňuje společnost Mých oddaných, pak mu prakticky nezbývá žádný účinný prostředek, jak uniknout z hmotné existence.

Význam

Pán Kṛṣṇa popsal Uddhavovi charakteristiky jñāna-yogy a bhakti-yogy, což jsou dva uznávané duchovní procesy. Nyní ale Pán Kṛṣṇa jasnĕ říká, že bhakti-yoga je jediným prostředkem, který skutečnĕ může duši zcela vysvobodit z hmotné existence, a že bhakti-yoga se nedá praktikovat bez sat-saṅgy neboli společnosti dalších vaiṣṇavů. Na cestĕ bhakti-miśra jñāny, spekulace o Absolutní Pravdĕ smíšené s oddaností, na človĕka stále ještĕ působí tři kvality hmotné přírody. Čistá duše, osvobozená od všech hmotných kvalit, nemá zájem se vĕnovat filosofické spekulaci, přísné askezi či neosobní meditaci. Jednoduše miluje Kṛṣṇu a chce Mu neustále sloužit. Jīvera`svarūpa' haya  —  kṛṣṇera`nitya-dāsa'. Čistá oddaná služba Pánu se nazývá kevala-bhakti, zatímco oddaná služba smíšená se sklony ke spekulaci se nazývá guṇa-bhūta-bhakti neboli „oddaná služba poznamenaná hmotnými kvalitami přírody“. Ten, kdo je skutečnĕ inteligentní, nepředvádí filosofické čáry, ale je mu jasné, že čistá láska k Bohu stojí nade vším, a drží se cesty kevala-bhakti. Ten, kdo vyzdvihuje takzvané intelektuální úspĕchy, je ve skutečnosti ménĕ inteligentní, protože ho inteligence přitahuje víc než čistá duše, která jí je přitom nadřazená. Zároveň by mĕlo být jasné, že čistá oddaná služba není nefilosofická či antiintelektuální. Absolutní Pravda je mnohem rozsáhlejší než dílčí pravda. Proto je ten, kdo má úplné poznání Pána Kṛṣṇy, nejlépe vybavený na filosofické analýzy, protože čistý oddaný pracuje s úplným spektrem pojmových kategorií. Ty, jimž je Pán Kṛṣṇa neznámý, přitahuje neosobní Brahman či lokalizovná Paramātmā, ale nevĕdí nic o nejvyšší kategorii poznání zvané Bhagavān neboli Nejvyšší Osobnost Božství. Jelikož tito nedokonalí filosofové postrádají poznání o Bhagavānovi, nemohou rozumĕt expandování, interakcím a stahování Pánových nesčetných energií, a proto je nemohou plnĕ analyzovat. Když človĕk s vírou přijme vše, co Pán Kṛṣṇa říká, jako absolutní pravdu, dospĕje na zralou úroveň filosofie a získá dokonalé poznání.

Návdavkem k filosofickému či intelektuálnímu pochopení udílí čistá oddaná služba i veškerý další prospĕch v životĕ, jak hmotný, tak duchovní; proto ten, kdo z jakéhokoliv důvodu přijímá nĕjaký jiný proces, bohužel nepochopil povahu čisté oddané služby Pánu Kṛṣṇovi. Zde je zdůraznĕno, že oddanou službu je třeba kultivovat ve společnosti dalších oddaných. Oproti tomu metodu jñāna-yogy človĕk praktikuje sám, protože pro byť jen dva mentální spekulanty je tĕžké být na stejném místĕ, aniž by se neustále nehádali. Jiné metody seberealizace jsou přirovnány k bradavkám na krku kozy. Vypadají sice jako cecíky, ale nevydají ani kapku mléka. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura v této souvislosti citoval následující verše, z nichž první vyslovil Śrī Uddhava, druhý Śukadeva Gosvāmī a třetí Nārada Muni.

tāpa-trayeṇābhihitasya ghore
santapyamānasya bhavādhvanīha
paśyāmi nānyac charaṇaṁ tavāṅghri-
dvandvātapatrād amṛtābhivarṣāt

„Můj milý Pane, pro toho, koho krutĕ spaluje planoucí oheň hmotného utrpení, jelikož padl do sítĕ hmotné existence, nevidím jiné útočištĕ než Tvé dvĕ lotosové nohy, které dští nektar hasící plameny utrpení.“ (Bhāg. 11.19.9)

saṁsāra-sindhum ati-dustaram uttitīrṣor
nānyaḥ plavo bhagavataḥ puruṣottamasya
līlā-kathā-rasa-niṣevaṇam antareṇa
puṁso bhaved vividha-duḥkha-davārditasya

„Hmotná existence je jako oceán, který je nesmírnĕ tĕžké překonat. Podmínĕné duše upadly do tohoto oceánu, který nechladí, ale naopak je pálí ohnĕm utrpení. Pro toho, kdo spadl do tohoto moře a chce se dostat ven, neexistuje jiný záchranný člun, než si neustále ve svém nitru vychutnávat vyprávĕní o zábavách Nejvyšší Osobnosti Božství.“ (Bhāg. 12.4.40)

kiṁ vā yogena sāṅkhyena
nyāsa-svadhyāyayor api
kiṁ vā śreyobhir anyaiś ca
na yatrātma-prado hariḥ

„K čemu je systém yogy, filosofická spekulace, pouhé zříkání se svĕta či studium Véd? K čemu jsou jakékoliv takzvanĕ příznivé metody bez Pána Kṛṣṇy, který je zdrojem samotné naší existence?“ (Bhāg. 4.31.12)

Je-li prakticky (prāyeṇa) nemožné, jak je řečeno v tomto verši, vymanit se z pouta hmoty bez oddané služby ve společnosti oddaných, můžeme si jen představovat, jaké by byly možnosti osvobození v Kali-yuze nebýt hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy. Nulové. Človĕk může dospĕt ke smyšlenému osvobození na mentální úrovni nebo může žít v takzvanĕ duchovní společnosti, kde si všichni navzájem lichotí, ale chce-li se skutečnĕ vrátit domů, zpátky k Bohu, a duchovníma očima vidĕt krásné království Boha zvané Kṛṣṇaloka, musí se připojit k hnutí Pána Caitanyi a uctívat Pána Kṛṣṇu ve společnosti Pánových oddaných (bhakta-gaṇa).

Verš

athaitat paramaṁ guhyaṁ
śṛṇvato yadu-nandana
su-gopyam api vakṣyāmi
tvaṁ me bhṛtyaḥ suhṛt sakhā

Synonyma

atha — takto; etat — toto; paramam — nejvyšší; guhyam — tajemství; śṛṇvataḥ — tobĕ, který posloucháš; yadu-nandana — ó milované dítĕ yaduovské dynastie; su-gopyam — velmi důvĕrné; api — dokonce; vakṣyāmi — sdĕlím; tvam — ty; me — Můj; bhṛtyaḥ — jsi služebník; su-hṛt — dobrodinec; sakhā — a přítel.

Překlad

Můj milý Uddhavo, ó milované dítĕ yaduovské dynastie, jsi Můj služebník, dobrodinec a přítel, a proto ti nyní sdĕlím nejdůvĕrnĕjší poznání. Prosím poslouchej, jak ti vysvĕtlím tato velká tajemství.

Význam

V první kapitole Śrīmad-Bhāgavatamu (1.1.8) je řečeno: brūyuḥ snigdhasya śiṣyasya guravo guhyam apy uta – upřímnému žákovi pravý duchovní mistr přirozenĕ vyjeví všechna transcendentální tajemství. Śrī Uddhava byl Pánu Kṛṣṇovi naprosto odevzdaný, a jedinĕ proto mu Pán mohl vysvĕtlit tato tajemství, neboť bez úplné víry není přenos duchovního poznání možný. Jiné metody seberealizace, jako je filozofická spekulace, jsou nedokonalé a nestálé, neboť jejich následovník má své vlastní touhy a nezahrnují žádný jasný postup, jak získat plnou milost Nejvyššího Pána. Oproti tomu je sdružování se s Pánovými čistými oddanými sobĕstačnou metodou, která zaručenĕ přinese kýžený výsledek. Oddaný se jen musí naučit, jak se sdružovat s čistými oddanými, a jeho život bude dokonalý. To je podstata této kapitoly.

Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k jedenácté kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Příznaky podmínĕných a osvobozených živých bytostí“.