Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 11.11.1

Verš

śrī-bhagavān uvāca
baddho mukta iti vyākhyā
guṇato me na vastutaḥ
guṇasya māyā-mūlatvān
na me mokṣo na bandhanam

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; baddhaḥ — spoutaná; muktaḥ — osvobozená; iti — takto; vyākhyā — vysvĕtlení živé bytosti; guṇataḥ — v závislosti na kvalitách hmotné přírody; me — které jsou Mojí energií; na — ne; vastutaḥ — ve skutečnosti; guṇasya — kvalit hmotné přírody; māyā — Má klamná energie; mūlatvāt — jelikož je příčinou; na — ne; me — Mne; mokṣaḥ — osvobození; na — ani; bandhanam — spoutanost.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Můj milý Uddhavo, vzhledem k působení hmotných kvalit přírody, které Mi podléhají, je živá bytost nĕkdy označena jako podmínĕná a nĕkdy jako osvobozená. Duše však ve skutečnosti není nikdy spoutaná ani osvobozená, a jelikož Já jsem svrchovaným Pánem māyi, z níž kvality přírody pocházejí, ani Mĕ nelze nikdy považovat za osvobozeného či spoutaného.

Význam

V této kapitole vysvĕtluje Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, různé charakteristiky podmínĕného a osvobozeného života, příznaky, podle kterých lze poznat svĕtce, a různé metody oddané služby Pánu. V minulé kapitole se Uddhava Pána ptal, jak může existovat podmínĕný a osvobozený život. Pán teď odpovídá, že Uddhavova otázka je ponĕkud povrchní, neboť čistá duchovní duše se do Pánovy hmotné energie nikdy nezaplétá. Živá bytost si představuje klamné spojení se třemi kvalitami přírody a pokládá hmotné tĕlo za sebe samotnou. Tímto způsobem zakouší následky své vlastní představivosti, tak jako když človĕk trpí kvůli iluzorním činnostem ve snu. To neznamená, že by hmotný svĕt byl iluzorní v tom smyslu, že by neexistoval. Hmotný svĕt je jako energie Osobnosti Božství skutečný a živá bytost, která je vyšší energií Pána, je také skutečná. Ale sen živé bytosti o tom, že je nedílnou částí hmotného svĕta, je klamem, který ji stahuje do rozporuplného stavu zvaného hmotný podmínĕný život. Živá bytost není nikdy skutečnĕ baddha neboli spoutaná, neboť své klamné spojení s hmotným svĕtem si jen představuje.

Jelikož mezi živou bytostí a hmotou neexistuje v konečném smyslu žádné trvalé spojení, neexistuje ani skutečné osvobození. Živá bytost je vůči Pánovĕ nižší, hmotné energii vĕčnĕ transcendentální, a proto je i vĕčnĕ osvobozená. Pán Kṛṣṇa vyjevuje, že v jednom smyslu živá bytost není skutečnĕ spoutaná, a proto nemůže být osvobozená. Ale v jiném smyslu se pojmy „spoutanost“ a „osvobození“ dá výstižnĕ popsat konkrétní situace individuální duše, která je okrajovou energií Pána. I když ve skutečnosti není individuální duše nikdy ke hmotĕ poutaná, kvůli mylnému ztotožňování zakouší reakce hmotné přírody. Pojmem baddha neboli „spoutaná“ se tedy dá označit to, co živá bytost zažívá pod vlivem Pánovy nižší energie. Jelikož baddha popisuje iluzorní situaci, stav, kdy tato situace skončí, lze také popsat slovem mokṣa, osvobození. Pojmy „spoutanost“ a „osvobození“ jsou tedy přijatelné s tím pochopením, že se vztahují pouze k dočasným situacím vytvořeným klamem a nepopisují konečnou podstatu živé bytosti. V tomto verši Pán Kṛṣṇa říká: guṇasya māyā-mūlatvān na me mokṣo na bandhanam – pojmy „osvobození“ a „spoutanost“ se nikdy nemohou vztahovat k Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť Pán je Absolutní Pravda a svrchovaný vládce všeho. Pán Kṛṣṇa je vĕčnĕ nejvyšší transcendentální bytostí a klam Ho nikdy nemůže spoutat. Klamná energie Osobnosti Božství má za povinnost přitahovat živé bytosti k nevĕdomosti tak, že vytváří mylný dojem blažené existence oddĕlenĕ od Pána Kṛṣṇy. Klamná představa existence bez Osobnosti Božství se nazývá māyā neboli hmotný klam. Jelikož Pán Kṛṣṇa je svrchovaný absolutní vládce māyi, není možné, aby māyā mĕla na Osobnost Božství nĕjaký vliv. Proto se pojem bandhanam, „spoutanost“, nedá ve vztahu k vĕčné, blažené a vševĕdoucí Osobnosti Božství použít. Pojem mokṣa, „osvobození“, který označuje oproštĕnost od bandhany, se Pána také netýká.

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura komentoval tento verš takto: Nejvyšší Osobnost Božství oplývá mocnými duchovními energiemi. Podmínĕná duše si na základĕ svých svĕtských výmyslů představuje, že Absolutní Pravda nemá žádné rozmanité duchovní energie umožňující užívat si blaženého života. I když je živá bytost duchovní energií Pána, momentálnĕ se nachází v oblasti působení nižší, matoucí energie, a její mentální spekulace ji poutá v podmínĕném životĕ. Osvobození znamená, že by se živá bytost mĕla přemístit do oblasti působení Pánovy duchovní energie, kterou lze rozdĕlit do tří kategorií: hlādinī, energie blaženosti; sandhinī, energie vĕčné existence, a saṁvit, energie vševĕdoucnosti. Jelikož Pán, Osobnost Božství, setrvává na úrovni vĕčnĕ čisté existence plné blaženosti a poznání, není nikdy podmínĕný ani osvobozený. Živá bytost, která se zaplétá do Pánovy hmotné energie, však může být nĕkdy podmínĕná a nĕkdy osvobozená.

Původní neutrální stav tří kvalit přírody se nazývá māyā. Když spolu tři kvality přírody interagují, jedna z nich vždy zesílí a získá nad zbylými dvĕma převahu, dokud nepřevládne zase jiná. Tak lze rozpoznávat tři kvality v jejich různých projevech. Přestože trojitá hmotná energie expanduje z Osobnosti Božství, Pán sám ve své osobní podobĕ je sídlem tří duchovních energií, a to vĕčnosti, blaženosti a poznání. Pokud se nĕkdo chce vyprostit ze zapletení podmínĕného života v hmotném nebi zvaném království māyi, musí se dostat do duchovního nebe, kde jsou živé bytosti plné blaženosti, mají vĕčná duchovní tĕla a s láskou se vĕnují oddané službĕ Pánu. Ten, kdo vyvine svou vĕčnou, duchovní podobu v láskyplné službĕ Pánu, okamžitĕ překonává dualitu podmínĕného života a neosobního osvobození a může přímo vnímat Pánovy duchovní energie. Tehdy není možné se mylnĕ ztotožňovat s hmotným svĕtem.

Když si živá bytost uvĕdomí, že je vĕčnou duchovní duší, může pochopit, že nikdy není skutečnĕ spojená s hmotou, protože je částí vyšší energie Pána. V realitĕ duchovního nebe tedy hmotná spoutanost i osvobození z konečného hlediska nemají smysl. Živá bytost je Pánovou okrajovou energií a svou svobodnou vůli by mĕla využít k tomu, aby se zabývala čistou oddanou službou Pánu. Když oživí své vĕčné, duchovní tĕlo, pochopí, že je nepatrnou částečkou Pánovy duchovní energie. To znamená, že je nepatrnou částečkou vĕčnosti, blaženosti a vševĕdoucnosti, takže pokud si je plnĕ vĕdomá Kṛṣṇy, není možné, aby se nechala unést klamem vytvářeným třemi kvalitami přírody. Na závĕr můžeme uvést, že individuální živá bytost není nikdy skutečnĕ zapletená ve hmotĕ, a proto ani osvobozená, i když její klamný stav lze přiléhavĕ popsat jako zapletení a osvobození. Oproti tomu Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, zůstává vĕčnĕ v oblasti působení svých duchovních energií a nikdy se o Nĕm nedá říct, že je spoutaný. Proto ani nemá smysl představa, že by se Pán z tohoto neexistujícího stavu osvobozoval.