Skip to main content

KAPITOLA DESÁTÁ

Povaha plodonosného jednání

V této kapitole Pán Śrī Kṛṣṇa vyvrací filozofii následovníků Jaiminiho a popisuje Uddhavovi, jak může duše spoutaná v hmotném tĕle rozvinout čisté transcendentální poznání.

Vaiṣṇava neboli ten, kdo přijal útočištĕ u Nejvyšší Osobnosti Božství, Viṣṇua, by mĕl následovat usmĕrňující zásady Pañcarātry a dalších zjevených písem. Mĕl by bez vlastních motivací dodržovat zásady varṇāśramy odpovídající jeho přirozeným vlastnostem a činnostem. Takzvané poznání nabyté prostřednictvím hmotných smyslů, mysli a inteligence je stejnĕ nepodstatné jako sny, které se človĕku připoutanému ke smyslovému požitku zdají ve spánku. Človĕk by tedy mĕl zanechat uspokojování smyslů a jednat z povinnosti. Když potom do jisté míry pochopí pravdu o vlastním já, mĕl by zanechat i hmotných činností konaných z povinnosti a výhradnĕ se vĕnovat službĕ pravému duchovnímu mistrovi, který je projeveným představitelem Osobnosti Božství. Služebník duchovního mistra má ke svému guruovi chovat neochvĕjnou náklonnost, má být dychtivý získávat od nĕj poznání o Absolutní Pravdĕ a má být prostý závisti a sklonů mluvit nesmysly. Duše se liší od hrubohmotných a jemnohmotných tĕl. Duchovní duše, která vstoupila do hmotného tĕla, přijímá tĕlesné funkce v závislosti na reakcích za své dřívĕjší činnosti. Proto jedinĕ pravý, transcendentální duchovní mistr je schopný vyložit čisté poznání vlastního já.

Následovníci Jaiminiho a další ateističtí filozofové uznávají usmĕrnĕné hmotné jednání za smysl života. Kṛṣṇa to však vyvrací vysvĕtlením, že vtĕlená duše, která přišla do styku s hmotným časem složeným z period, zabředá do kolobĕhu neustálých zrození a smrtí, a tak je nucena zakoušet následné štĕstí a neštĕstí. Osoba připoutaná k plodům svých hmotných činností proto nemůže v životĕ dosáhnout žádného podstatného cíle. Radovánky na nebeských planetách a dalších místech, kterých lze dosáhnout provádĕním obĕtních obřadů, mají jen krátké trvání. Jakmile doba požitku skončí, duše se musí vrátit do tohoto svĕta smrtelníků, kde naříká a trpí. Cesta materialismu tedy neumožňuje nepřetržité či přirozené štĕstí.

Verš

śrī-bhagavān uvāca
mayoditeṣv avahitaḥ
sva-dharmeṣu mad-āśrayaḥ
varṇāśrama-kulācāram
akāmātmā samācaret

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil; mayā — Mnou; uditeṣu — popsaných; avahitaḥ — velmi pozornĕ; sva-dharmeṣu — v rámci povinností v oddané službĕ Pánu; mat-āśrayaḥ — ten, kdo u Mĕ vyhledal útočištĕ; varṇa-āśrama — védský systém rozdĕlení do stavů a tříd; kula — společnosti; ācāram — jednání; akāma — bez hmotných tužeb; ātmā — taková osoba; samācaret — mĕla by praktikovat.

Překlad

Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Človĕk by mĕl u Mĕ vyhledat útočištĕ a s myslí pozornĕ upřenou na oddanou službu Pánu, jak jsem ji sám popsal, by mĕl žít bez osobních tužeb a následovat společenský systém stavů a tříd zvaný varṇāśrama.

Význam

V předchozích kapitolách Pán Kṛṣṇa popsal prostřednictvím příbĕhu avadhūty brāhmaṇy vlastnosti a charakter svĕtce. Nyní popíše praktický způsob, jak se takovou svatou osobou stát. V Pañcarātře a dalších písmech uvádí Osobnost Božství pokyny k oddané službĕ. Také v Bhagavad-gītĕ (4.13) Pán říká: cātur-varṇyaṁ mayā sṛṣṭaṁ guṇa-karma-vibhāgaśaḥ – „Já sám jsem stvořil varṇāśramský systém.“ Varṇāśramský systém obsahuje nesčetnĕ mnoho usmĕrňujících pravidel a oddaný by mĕl dodržovat ta, která nejsou v rozporu s metodou oddané služby. Pojem varṇa označuje různé třídy lidských bytostí, nĕkteré ovlivnĕné kvalitou nevĕdomosti, jiné kvalitou vášnĕ a další kvalitou dobra. Oddaná služba Pánu probíhá na osvobozené úrovni, takže nĕkteré pokyny pro osoby ovládané vášní a nevĕdomostí mohou odporovat usmĕrňujícím zásadám osvobozených osob. Človĕk by mĕl tedy přijmout vedení pravého duchovního mistra, který se neliší od Pána, a následovat základní zásady varṇāśramy způsobem příznivým pro pokrok v rozvíjení vĕdomí Kṛṣṇy.

Verš

anvīkṣeta viśuddhātmā
dehināṁ viṣayātmanām
guṇeṣu tattva-dhyānena
sarvārambha-viparyayam

Synonyma

anvīkṣeta — mĕl by vidĕt; viśuddha — očištĕná; ātmā — duše; dehinām — vtĕlených bytostí; viṣaya-ātmanām — tĕch, kdo holdují uspokojování smyslů; guṇeṣu — v hmotných objektech požitku; tattva — pravdu; dhyānena — jelikož vnímají; sarva — všech; ārambha — snah; viparyayam — nevyhnutelný zmar.

Překlad

Očištĕná duše by mĕla vidĕt, že všechny snahy podmínĕných duší holdujících uspokojování smyslů jsou odsouzeny ke zmaru, protože považují objekty smyslového požitku za skutečnost.

Význam

V tomto verši Pán popisuje metodu, jak se zbavit tužeb. Všechny hmotné smyslové objekty – vnímané podobou, chutí, vůní, dotekem či zvukem – jsou dočasné. Nyní vidíme svou rodinu a národ, ale ty nakonec zmizí. Zmizí dokonce i naše tĕlo, pomocí kterého je vnímáme. Nevyhnutelným výsledkem hmotného požitku je tedy viparyaya, velké utrpení. Slovo viśuddhātmā označuje ty, kdo se očistili následováním usmĕrňujících povinností oddané služby. Ti jasnĕ vidí beznadĕjnou frustraci hmotného života, a tak se stávají velkými dušemi, jež jsou prosté hmotných tužeb (akāmātmā).

Verš

suptasya viṣayāloko
dhyāyato vā manorathaḥ
nānātmakatvād viphalas
tathā bhedātma-dhīr guṇaiḥ

Synonyma

suptasya — toho, kdo spí; viṣaya — smyslového požitku; ālokaḥ — vidĕní; dhyāyataḥ — toho, kdo medituje; — nebo; manaḥ-rathaḥ — pouhý výtvor mysli; nānā — velké rozmanitosti; ātmakatvāt — jelikož má povahu; viphalaḥ — nevedoucí k pravé dokonalosti; tathā — takto; bheda-ātma — v tom, co je oddĕlené podstaty; dhīḥ — inteligence; guṇaiḥ — prostřednictvím hmotných smyslů.

Překlad

Spící človĕk může ve snu vidĕt mnoho objektů smyslového požitku, ale tyto příjemné vĕci jsou jen výtvory mysli, a proto jsou z konečného hlediska k ničemu. Také živá bytost, která spí co se týče své duchovní totožnosti, vidí mnoho smyslových objektů, ale tyto nesčetné objekty dočasného uspokojení jsou výtvory Pánovy matoucí energie a nejsou trvalé. Ten, kdo o nich na popud smyslů medituje, používá svou inteligenci zbytečnĕ.

Význam

Jelikož jsou plody hmotných činností dočasné, v konečném smyslu nezáleží na tom, zda je človĕk získá nebo ne; výsledek bude nakonec stejný. Materialistické činnosti nemohou nikdy zajistit nejvyšší dokonalost života, vĕdomí Kṛṣṇy. Hmotná inteligence pobízená smysly silnĕ touží po smyslovém požitku. Zde je řečeno (bhedātma-dhīḥ), že tato inteligence človĕka ve skutečnosti oddĕluje od jeho pravého vlastního zájmu. Je pohroužená v posuzování toho, co je hmotnĕ příznivé a co nepříznivé, a tak se rozvĕtvuje v honbĕ za hmotným pokrokem nesčetnĕ mnoha druhů. Tato rozvĕtvená inteligence je chabá a nedokáže poznat Absolutní Pravdu, Osobnost Božství, Śrī Kṛṣṇu. Pánovi oddaní zato mají inteligenci upnutou na jediný bod, kterým je Pán Kṛṣṇa. Meditují o Pánovĕ podobĕ, vlastnostech, zábavách a oddaných, a tak jejich inteligence není nikdy od Absolutní Pravdy oddĕlená. Bhagavad-gītā (2.41) uvádí:

vyavasāyātmikā buddhir
ekeha kuru-nandana
bahu-śākhā hy anantaś ca
buddhayo 'vyavasāyinām

„Ti, kdo kráčejí touto cestou, jsou rozhodní a mají jediný cíl. Ó milované dítĕ Kuruů, inteligence nerozhodných je rozvĕtvená.“

Pokud si človĕk není vĕdom Kṛṣṇy, nadarmo sní, aniž by chápal své vĕčné postavení. Hmotná inteligence bude vždy vymýšlet nové způsoby, jak dosáhnout štĕstí, a tak človĕk skáče od jednoho neplodného plánu na uspokojení smyslů ke druhému, a přitom ignoruje jednoduchou skutečnost, že všechny hmotné vĕci jsou dočasné a zmizí. Tak se jeho inteligence nakazí hmotným chtíčem a chamtivostí a takto nakažená inteligence ho nemůže dovést k pravému cíli života. Mĕl by naslouchat pravému duchovnímu mistrovi, jehož inteligence je čistá, a pak dospĕje k vĕdomí Kṛṣṇy, nejvyšší dokonalosti života.

Verš

nivṛttaṁ karma seveta
pravṛttaṁ mat-paras tyajet
jijñāsāyāṁ sampravṛtto
nādriyet karma-codanām

Synonyma

nivṛttam — usmĕrňující povinnosti; karma — tyto činnosti; seveta — mĕl by dĕlat; pravṛttam — činností pro uspokojování smyslů; mat-paraḥ — ten, kdo je Mi odevzdaný; tyajet — mĕl by zanechat; jijñāsāyām — hledáním duchovní pravdy; sampravṛttaḥ — dokonale zamĕstnaný; na — ne; ādriyet — mĕl by přijímat; karma — jakékoliv hmotné jednání; codanām — pokyny řídící.

Překlad

Ten, kdo si Mĕ v mysli stanovil za cíl svého života, by mĕl zanechat činností určených k uspokojování smyslů a místo toho jednat podle usmĕrňujících zásad vedoucích k pokroku. Když se ale plnĕ vĕnuje hledání konečné pravdy o duši, nemĕl by přijímat pokyny písem řídící plodonosné jednání.

Význam

Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje, že slova jijñāsāyāṁ sampravṛttaḥ se vztahují na toho, kdo je yoga-ārūḍha, pokročilý v praktikování yogy. V Bhagavad-gītĕ (6.3-4) je uvedeno:

ārurukṣor muner yogaṁ
karma kāraṇam ucyate
yogārūḍhasya tasyaiva
śamaḥ kāraṇam ucyate
yadā hi nendriyārtheṣu
na karmasv anuṣajjate
sarva-saṅkalpa-sannyāsī
yogārūḍhas tadocyate

„Je řečeno, že pro začátečníka v osmistupňovém systému yogy je prostředkem činnost a pro toho, kdo je v yoze již pokročilý, je prostředkem ukončení všech hmotných činností. O tom, kdo se zřekl všech hmotných tužeb a neusiluje o smyslový požitek ani se nevĕnuje plodonosným činnostem, se říká, že je pokročilý v yoze.“ Jako příklad lze uvést, že bĕžný muž se snaží užívat si společnosti žen kvůli hmotného smyslovému požitku. To se nazývá pravṛtta-karma, cesta uspokojování smyslů. Zbožnĕ jednající muž se také tĕší ze společnosti ženy, ale podle usmĕrňujících zásad varṇāśramského systému. Kdo je však plnĕ pohroužený v duchovním pokroku, se nakonec zřekne všeho smyslového požitku pocházejícího ze styků s opačným pohlavím, nedovoleného i usmĕrnĕného. Podobnĕ človĕk ve stádiu pravṛtta-karmy, bĕžného uspokojování smyslů, jí cokoliv, co je příjemné jeho jazyku. Materialistický oddaný oproti tomu nĕkdy vaří bohatá jídla a obĕtuje je Božstvu, ne pro Pánovo uspokojení, ale hlavnĕ aby uspokojil vlastní jazyk a břicho. Ten, kdo je sampravṛtta, plnĕ zamĕstnaný rozvojem duchovního vĕdomí, však nikdy nechce jen uspokojovat svůj jazyk. Vyhýbá se obyčejným jídlům, které připravují materialističtí lidé, a jen proto, aby udržoval své tĕlo schopné služby Kṛṣṇovi, jí skrovné množství jídla, které se nejprve obĕtovalo Božstvu pro Pánovo potĕšení.

Proces duchovní realizace postupnĕ přivádí podmínĕnou duši z nejnižší úrovnĕ materialistického vĕdomí do stavu úplného pohroužení v láskyplné službĕ Osobnosti Božství. Začínající oddaný se učí zapojovat své sklony k vyhledávání požitku tak, že plody svých činností nejprve obĕtuje Pánu. V pokročilém stádiu ho však už nic nepobízí k plodonosnému jednání (karma-codanām) a jen slouží Pánu s láskou, bez jakýchkoliv sobeckých cílů. Po odříkavém sannyāsīm nebo dokonce ani po odříkavém hospodáři, kteří káží nauku o vĕdomí Kṛṣṇy, se například nevyžaduje, aby plnili všechny pokyny řídící uspokojování smyslů v rodinném životĕ. Každá lidská bytost by nakonec mĕla přijmout transcendentální povinnosti v rámci rozvoje vĕdomí Kṛṣṇy. Místo plnĕní svých vlastních tužeb a následného obĕtování výsledků Kṛṣṇovi by mĕl oddaný plnĕ a přímo tĕšit Pána podle Jeho důvĕrných přání.

Podle Śrīly Bhaktisiddhānty Sarasvatīho Ṭhākura je z konečného hlediska každý pokus užívat si hmotného svĕta, ať zbožnĕ či bezbožnĕ, plný protikladů. Je třeba dospĕt na úroveň prostou tužeb, k čisté lásce k Bohu, a tak vyřešit všechny životní problémy.

Verš

yamān abhīkṣṇaṁ seveta
niyamān mat-paraḥ kvacit
mad-abhijñaṁ guruṁ śāntam
upāsīta mad-ātmakam

Synonyma

yamān — hlavní usmĕrňující zásady, jako například nezabíjet; abhīkṣṇam — vždy; seveta — mĕl by dodržovat; niyamān — ménĕ významná usmĕrnĕní, například týkající se očisty tĕla; mat-paraḥ — ten, kdo je Mi oddaný; kvacit — v rámci možností; mat-abhijñam — tomu, který Mĕ zná takového, jaký jsem, v Mé osobní podobĕ; gurum — duchovnímu mistrovi; śāntam — klidnému; upāsīta — mĕl by sloužit; mat-ātmakam — který se ode Mĕ neliší.

Překlad

Ten, pro koho jsem se stal svrchovaným cílem života, by mĕl přísnĕ dodržovat pokyny písem zakazující hříšné činnosti a v rámci svých možností plnit pokyny předepisující ménĕ důležité usmĕrňující povinnosti, jako je například čistotnost. Nakonec by však mĕl vyhledat pravého duchovního mistra, který Mĕ dokonale zná takového, jaký jsem, který je klidný a díky své duchovní pokročilosti se ode Mĕ neliší.

Význam

Slovo yamān se vztahuje na zásadní usmĕrňující pokyny nezbytné pro uchování vnitřní čistoty. V hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy musí všichni praví členové přestat jíst maso, ryby a vejce a také se musí vyhýbat omamným látkám, hazardování a nedovolenému sexu. Slovo abhīkṣṇam vyjadřuje, že k tĕmto zakázaným činnostem se oddaný nesmí uchylovat ani za obtížných okolností. Slovo niyamān označuje ménĕ závazné pokyny, jako například koupat se třikrát dennĕ. V určitých obtížných situacích se oddaný nemusí tak často koupat, a přesto si může udržet své duchovní postavení. Pokud se ale oddává hříšným, zakázaným činnostem, i kdyby to bylo v obtížných podmínkách, čeká ho bezpochyby duchovní pád. Samotné dodržování usmĕrňujících pravidel však nezajistí duchovní dokonalost, jak vysvĕtluje Upadeśāmṛta. Človĕk musí vyhledat pravého duchovního mistra, který je mad-abhijñam, má dokonalé poznání o osobní podobĕ Boha. Slovo mat („Mĕ“) vylučuje možnost, že by pravý duchovní mistr mohl mít neosobní pojetí Absolutní Pravdy. Kromĕ toho musí guru plnĕ ovládat svoje smysly; proto se nazývá śānta neboli klidný. Jelikož je plnĕ odevzdaný misi Pána, je mad-ātmakam, neodlišný od Osobnosti Božství.

Verš

amāny amatsaro dakṣo
nirmamo dṛḍha-sauhṛdaḥ
asatvaro ’rtha-jijñāsur
anasūyur amogha-vāk

Synonyma

amānī — bez falešného ega; amatsaraḥ — nepovažující se za konatele; dakṣaḥ — nepodléhající lenosti; nirmamaḥ — bez vlastnických nároků na svou ženu, dĕti, domov, společnost a tak dále; dṛḍha-sauhṛdaḥ — pohroužený v náladĕ láskyplného přátelství s duchovním učitelem, který je pro oddaného uctívaným božstvem; asatvaraḥ — nenechávající se zmást hmotnou vášní; artha-jijñāsuḥ — toužící po poznání Absolutní Pravdy; anasūyuḥ — prostý závisti; amogha-vāk — nezapojující se do planých hovorů.

Překlad

Služebník či žák duchovního mistra má být prostý pýchy a nikdy se nemá považovat za konatele. Má být aktivní a nikdy nebýt líný a má se vzdát všech vlastnických nároků na smyslové objekty, včetnĕ manželky, dĕtí, domova a společnosti. S duchovním mistrem má mít láskyplný přátelský vztah a nikdy se nenechat odchýlit nebo zmást. Má stále toužit po tom, aby dĕlal pokrok v duchovním chápání, nemĕl by nikomu závidĕt a mĕl by se vždy vyhýbat planým hovorům.

Význam

Nikdo se nemůže prohlašovat za trvalého vlastníka své takzvané manželky, rodiny, domova, společnosti a tak dále. Tyto hmotné vztahy se objevují a mizí jako bubliny na hladinĕ oceánu. Nikdo se nemůže prohlašovat za stvořitele hmotných prvků, jež vytvořily jeho domov, společnost a rodinu. Kdyby rodiče byli konečnými stvořiteli tĕl svých dĕtí, nestávalo by se, že dĕti nĕkdy umírají dříve než oni – rodiče by jednoduše stvořili dĕtem nová tĕla. Ani rodiče by neumírali, protože by sami sobĕ stvořili nová tĕla, kterými by nahradili stará. Bůh ve skutečnosti tvoří tĕla všech, jakož i hmotné prvky, ze kterých budujeme své hmotné společnosti. Proto bychom nemĕli čekat, až nás smrt tĕchto vĕcí zbaví, ale mĕli bychom je dobrovolnĕ zapojit do láskyplné služby duchovnímu mistrovi, který je pravým představitelem Pána Kṛṣṇy. Potom nám tyto hmotné objekty nebudou působit nářek, ale budou příčinou našeho štĕstí.

Verš

jāyāpatya-gṛha-kṣetra-
svajana-draviṇādiṣu
udāsīnaḥ samaṁ paśyan
sarveṣv artham ivātmanaḥ

Synonyma

jāyā — vůči manželce; apatya — dĕtem; gṛha — domovu; kṣetra — půdĕ; svajana — přátelům a příbuzným; draviṇa — bohatství; ādiṣu — a tak dále; udāsīnaḥ — zůstávající lhostejný; samam — rovnocennĕ; paśyan — vidící; sarveṣu — v nich všech; artham — smysl; iva — jako; ātmanaḥ — sebe.

Překlad

Človĕk by mĕl mít za všech okolností na zřeteli svůj pravý životní zájem, a proto zůstávat odpoutaný od manželky, dĕtí, domova, půdy, příbuzných, přátel, bohatství a tak dále.

Význam

Pánův oddaný uznává, že jeho manželka, dĕti, domov, půda, přátelé a peníze mají být zapojeni do láskyplné služby Nejvyššímu Pánu, a proto se nesnaží svou rodinu a přátele horečnĕ zaopatřovat smyslovým požitkem. Nechce se tĕšit z umĕlé prestiže, že je pánem své manželky a svých dĕtí, ani se nepachtí za ocenĕním od svých přátel a společnosti. Proto nikomu nezávidí a není líný ohlednĕ seberealizace. Nedĕlá si falešné vlastnické nároky a je neustále dychtivý rozvíjet své porozumĕní Nejvyšší Osobnosti Božství. Je prostý falešného ega a přirozenĕ se odvrací od planých materialistických hovorů. Díky tomu je neochvĕjný, nepodléhá rozmarům a setrvává u lotosových nohou duchovního učitele, s nímž ho pojí pevné, láskyplné přátelství.

Může vyvstat otázka, jak se človĕk dokáže oprostit od nepravých vlastnických nároků? Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura uvedl následující příklad: Obyčejný človĕk je velmi dychtivý hromadit víc a víc penĕz a své bohatství si uchovává v podobĕ bankovních účtů, nemovitostí, zlata a podobnĕ. Dokud toto jmĕní přispívá k jeho finančnímu blahobytu, vidí je jako stejnĕ hodnotné a pokládá je za své vlastnictví. Pokud mu ale nĕco z toho odebere vláda na daních nebo o nĕco přijde nezdařilým podnikáním, pak je nucen se svého vlastnického nároku vzdát. Stejnĕ tak by mĕl být každý natolik inteligentní, aby vypozoroval, že jeho vlastnické nároky na bezpočet hmotných objektů nejsou trvalé, a proto by se mĕl od tĕchto vĕcí odpoutat. Pokud nĕkdo nerozvíjí láskyplné přátelství vůči Nejvyšší Osobnosti Božství a Pánovu čistému oddanému, duchovnímu učiteli, je nepochybné, že se zaplete v síti hmotné společnosti, přátelství a lásky. Potom zůstane spoutaný na hmotné úrovni, bez vyhlídek na trvalé štĕstí.

Verš

vilakṣaṇaḥ sthūla-sūkṣmād
dehād ātmekṣitā sva-dṛk
yathāgnir dāruṇo dāhyād
dāhako ’nyaḥ prakāśakaḥ

Synonyma

vilakṣaṇaḥ — s různými charakteristikami; sthūla — od hrubohmotného; sūkṣmāt — a jemnohmotného; dehāt — od tĕla; ātmā — duchovní duše; īkṣitā — pozorovatel; sva-dṛk — sama sebou osvícená; yathā — jako; agniḥ — oheň; dāruṇaḥ — od dřeva; dāhyāt — od toho, co má být spáleno; dāhakaḥ — to, co spaluje; anyaḥ — jiné; prakāśakaḥ — to, co osvĕtluje.

Překlad

Tak jako se oheň, který spaluje a osvĕtluje, liší od dřeva, které má být spáleno, aby dalo svĕtlo, pozorovatel v tĕle, duchovní duše osvícená sama sebou, se liší od hmotného tĕla, které má být osvĕtlené vĕdomím. Duše a tĕlo tedy mají různé charakteristiky a jsou to oddĕlená jsoucna.

Význam

V tomto verši je analyticky ukázáno, že bychom nikdy nemĕli mylnĕ ztotožňovat vlastní já s hmotným tĕlem. Toto chybné chápání vlastní totožnosti se nazývá falešné ego neboli hmotná iluze. Nĕkdo může položit následující otázku: Bĕžnĕ je známé, že osvícení poskytuje podmínĕné duši Nejvyšší Osobnost Božství. Proč se tedy v tomto verši objevuje pojem sva-dṛk, „osvícená sama sebou“? Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura vysvĕtluje, že Nejvyšší Osobnost Božství sice dodává živé bytosti vĕdomí, ale živá bytost obdařená Pánovou energií má sama schopnost oživit a rozšířit své čisté vĕdomí. Proto je možné ji v druhotném smyslu považovat za osvícenou sebou samotnou. Jako příklad mohou posloužit zlaté či stříbrné bánĕ, které zářivĕ odrážejí sluneční paprsky. Svĕtlo pochází od slunce, ale za příčinu zářivého odrazu je možné pokládat i přirozené vlastnosti zlata a stříbra, neboť jiné látky nejsou způsobilé k tomu, aby sluneční svĕtlo odrážely. Podobnĕ je možné duchovní duši považovat za sva-dṛk, osvícenou sebou samotnou, neboť její vlastnosti jí umožňují zářivĕ odrážet energii Osobnosti Božství, a tak osvĕtlovat svoje postavení, stejnĕ jako zlaté či stříbrné bánĕ září díky svým zrcadlícím schopnostem.

Různé charakteristiky tĕla a duše tento verš ilustruje pĕkným příkladem. Oheň, který spaluje a osvĕtluje, se vždy liší od toho, co je spalováno, aby se získalo svĕtlo. Dá se však říct, že oheň je ve dřevĕ přítomný v neprojevené podobĕ. Také duše je bĕhem podmínĕného života v nevĕdomosti v tĕle přítomná, byť neprojevená. Osvícený stav živé bytosti lze přirovnat k zapalování ohnĕ ve dřevĕ. Tak jako oheň rychle spálí dřevo na popel, osvícená duše spálí na popel temnotu nevĕdomosti. Jsme si vĕdomi svého tĕla – dá se tedy říct, že tĕlo je osvĕtlené vĕdomím, které je energií či příznakem duše. Pokládat tĕlo a duši za totéž je stejnĕ pošetilé jako považovat za totéž oheň a dřevo. To, že za určitých okolností vzniká mezi ohnĕm a dřevem i mezi duší a tĕlem blízké spojení, nic nemĕní na skutečnosti, že oheň se od dřeva liší a také duše se vždy liší od tĕla.

Verš

nirodhotpatty-aṇu-bṛhan-
nānātvaṁ tat-kṛtān guṇān
antaḥ praviṣṭa ādhatta
evaṁ deha-guṇān paraḥ

Synonyma

nirodha — neprojevený stav; utpatti — projevení; aṇu — nepatrný; bṛhat — velký; nānātvam — rozmanitost charakteristik; tat-kṛtān — vytvořené tím; guṇān — vlastnosti; antaḥ — dovnitř; praviṣṭaḥ — když vstoupila; ādhatte — přijímá; evam — takto; deha — hmotného tĕla; guṇān — vlastnosti; paraḥ — transcendentální bytost.

Překlad

Tak jako oheň může podle stavu paliva vypadat různĕ – jako zahalený či projevený, slabý, zářivý a podobnĕ – i duchovní duše vstupuje do hmotného tĕla a přijímá určité tĕlesné vlastnosti.

Význam

I když se oheň může v určitém objektu objevit a zase zmizet, oheň jako prvek existuje stále. Podobnĕ se vĕčná duše objevuje ve vhodném tĕle a pak z nĕho zase mizí, ale duše vždy existuje. Tak jako se oheň liší od svého paliva, liší se duše od tĕla. Škrtnutím zápalky vznikne malý ohýnek, zatímco při výbuchu velké benzínové nádrže vyšlehnou plameny vysoko do nebe. Oheň je ale pořád jediný. Podobnĕ se jedna duše může objevit v tĕle Brahmy a jiná v tĕle mravence, ale kvalitativnĕ je duše v každém tĕle stejná. Z nevĕdomosti jí přisuzujeme tĕlesné charakteristiky a říkáme, že určitá osoba je Američan, Rus, Číňan, Afričan či Mexičan nebo že je stará či mladá. Tato označení se určitĕ hodí na tĕlo, ale na duši se nevztahují. Duše je zde popsána jako paraḥ, transcendentální bytost. Dokud se zmatená duše staví nepřátelsky k Nejvyšší Osobnosti Božství, budou ji zahalovat hrubohmotná a jemnohmotná tĕla a udržovat ji v temnotĕ. Jestliže se nĕkdo intelektuálnĕ ztotožňuje s různými materialistickými koncepty života, je zahalený subtilní myslí. Vše, co existuje, je v konečném smyslu nedílnou částí Absolutní Pravdy, Pána Kṛṣṇy. Jakmile si to živá bytost uvĕdomí, stává se nirupādhi neboli oproštĕnou od hmotných označení. To je její vĕčné přirozené postavení.

Verš

yo ’sau guṇair viracito
deho ’yaṁ puruṣasya hi
saṁsāras tan-nibandho ’yaṁ
puṁso vidyā cchid ātmanaḥ

Synonyma

yaḥ — které; asau — ono (jemnohmotné tĕlo); guṇaiḥ — hmotnými kvalitami; viracitaḥ — vytvořené; dehaḥ — tĕlo; ayam — toto (hrubohmotné tĕlo); puruṣasya — Nejvyšší Osobnosti Božství; hi — jistĕ; saṁsāraḥ — hmotná existence; tat-nibandhaḥ — připoutané k ní; ayam — toto; puṁsaḥ — živé bytosti; vidyā — poznání; chit — to, co odsekává; ātmanaḥ — duše.

Překlad

Jemnohmotná a hrubohmotná tĕla jsou výtvory hmotných kvalit přírody, které pocházejí z energie Nejvyšší Osobnosti Božství. Hmotná existence nastává tehdy, když živá bytost mylnĕ pokládá vlastnosti hrubohmotných a jemnohmotných tĕl za svou skutečnou povahu. Tento iluzorní stav lze ovšem zničit pravým poznáním.

Význam

Ohlednĕ přirovnání ohnĕ a jeho paliva k duši a tĕlu může nĕkdo namítat, že oheň do jisté míry na svém palivu závisí a nemůže bez nĕj existovat. S ohnĕm existujícím nezávisle na palivu nemáme zkušenost, a tak se můžeme ptát, jak je možné, aby živá bytost existovala oddĕlenĕ od tĕla, byla jím zahalena a nakonec se od nĕho osvobodila. Povahu živé bytosti lze jasnĕ pochopit jedinĕ prostřednictvím energie poznání (vidyā) patřící Nejvyšší Osobnosti Božství. Pomocí vidyi neboli pravého poznání lze rozsekat hmotnou existenci na kusy a ještĕ v tomto životĕ zakusit duchovní realitu. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura je naše hmotná existence umĕle vyvolanou situací. Pánova nepochopitelná energie nevĕdomosti psychologicky vnucuje živé bytosti vlastnosti hrubohmotných a jemnohmotných tĕl a kvůli mylnému ztotožňování se s tĕlem zahajuje živá bytost sled iluzorních činností. V minulé kapitole bylo vysvĕtleno, že současné hmotné tĕlo je jako strom, který vytváří karmické semeno dalšího tĕla. Tento kolobĕh nevĕdomosti je však možné rozsekat na kusy transcendentálním poznáním, jež Pán vykládá.

Podmínĕné duše, které se vůči Nejvyšší Osobnosti Božství stavĕjí nepřátelsky, bohužel nepřijímají dokonalé poznání, o kterém Pán mluví. Místo toho zůstávají pohroužené v hrubohmotné a jemnohmotné iluzi. Pokud ale živá bytost přijme Pánovo poznání, může celou svou situaci napravit a vrátit se ke svému původnímu vĕčnému a blaženému životu s dokonalým poznáním v přímé společnosti Pána.

Verš

tasmāj jijñāsayātmānam
ātma-sthaṁ kevalaṁ param
saṅgamya nirased etad
vastu-buddhiṁ yathā-kramam

Synonyma

tasmāt — proto; jijñāsayā — díky rozvoji poznání; ātmānam — na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství; ātma — ve svém nitru; stham — sídlícího; kevalam — čistého; param — transcendentálního a svrchovaného; saṅgamya — když se obrátí na základĕ realizovaného poznání; niraset — mĕl by se vzdát; etat — této; vastu — v hmotných objektech; buddhim — představy reality; yathā-kramam — postupnĕ, krok za krokem.

Překlad

Rozvíjením poznání by tedy mĕl človĕk vyhledat Nejvyšší Osobnost Božství ve svém nitru. Až pochopí Pánovu čistou, transcendentální existenci, mĕl by se postupnĕ vzdát mylného vidĕní hmotného svĕta jako nezávislé reality.

Význam

Slova yathā-kramam („krok za krokem“) znamenají, že když si človĕk uvĕdomí, že se liší od hrubohmotného tĕla, mĕl by se pak víc a víc odpoutávat od hmotných mentálních pochodů. Etad vastu-buddhim v tomto verši znamená vidĕt hmotný svĕt, jako kdyby existoval nezávisle. Správný pohled je, že všechny vĕci pocházejí z Absolutní Pravdy.

Pravý plod poznání človĕk získá tehdy, když se správnĕ ztotožní s vĕčnou duchovní podobou. Pán je vĕčnĕ projevený ve své vĕčné podobĕ a živá bytost je podobnĕ projevená ve své vĕčné podobĕ Pánova milujícího služebníka. Pokud se mylnĕ domníváme, že dočasné, iluzorní hmotné objekty jsou skutečné, je poznání naší vĕčné duchovní podoby zahalené nevĕdomostí. Pokud ale človĕk medituje o Pánovĕ svrchované přítomnosti ve všem, může se vrátit do normálního, blaženého stavu duchovního života. Každá lidská bytost by mĕla s vážností usilovat o poznání Absolutní Pravdy, jak v tomto verši vyjadřuje slovo jijñāsayā.

Verš

ācāryo ’raṇir ādyaḥ syād
ante-vāsy uttarāraṇiḥ
tat-sandhānaṁ pravacanaṁ
vidyā-sandhiḥ sukhāvahaḥ

Synonyma

ācāryaḥ — duchovní učitel; araṇiḥ — posvátné dřevo používané na rozdĕlávání obĕtního ohnĕ; ādyaḥ — držené zespod; syāt — má být považován; ante-vāsī — žák; uttara — nahoře; araṇiḥ — zapalovací dřevo; tat-sandhānam — kus uprostřed, který spojuje horní a spodní dřevo; pravacanam — pokyny; vidyā — transcendentální poznání; sandhiḥ — jako oheň, který vzniká třením a šíří se ve dřevĕ; sukha — štĕstí; āvahaḥ — přinášející.

Překlad

Duchovního učitele je možné přirovnat ke spodnímu zapalovacímu kusu dřeva, žáka k hornímu a pokyny, které guru udílí, ke třetímu kusu mezi nimi. Transcendentální poznání předávané od gurua k žákovi se přirovnává k ohni, jenž vzniká z jejich kontaktu, spaluje na popel temnotu nevĕdomosti a přináší guruovi i žákovi velké štĕstí.

Význam

Když je temnota nevĕdomosti spálená na popel, končí i nebezpečný život v nevĕdomosti a živá bytost může s úplným poznáním usilovat o svůj pravý vlastní zájem. Slovo ādyaḥ v tomto verši znamená „původní“ a označuje duchovního učitele, který je přirovnán k posvátnému zapalovacímu dřevu drženému zespod. Od duchovního učitele se k žákovi jako oheň šíří transcendentální poznání. Tak jako tření mezi dvĕma kusy palivového dřeva vytváří oheň, správný styk mezi duchovním učitelem, který je představitelem Kṛṣṇy, a upřímným žákem vytváří oheň poznání. Když žák přijme útočištĕ u lotosových nohou duchovního mistra, automaticky získá dokonalé poznání o své původní, duchovní podobĕ.

Verš

vaiśāradī sāti-viśuddha-buddhir
dhunoti māyāṁ guṇa-samprasūtām
gunāṁś ca sandahya yad-ātmam etat
svayaṁ ca śāṁyaty asamid yathāgniḥ

Synonyma

vaiśāradī — dostupné od mistra; — toto; ati-viśuddha — velmi čisté; buddhiḥ — inteligence či poznání; dhunoti — zahání; māyām — iluzi; guṇa — kvalitami hmotné přírody; samprasūtām — vytvořenou; guṇān — samotné kvality; ca — také; sandahya — zcela spalující; yat — z kterýchžto kvalit; ātmam — vytvořená; etat — tato (hmotná existence); svayam — sama; ca — také; śāṁyati — je umírnĕna; asamit — bez paliva; yathā — jako; agniḥ — oheň.

Překlad

Pokorným nasloucháním zkušenému duchovnímu mistrovi vyvine schopný žák čisté poznání, které odráží nápor hmotné iluze pocházející ze tří kvalit hmotné přírody. Nakonec se vytrácí i samotné toto čisté poznání, tak jako uhasne oheň, když je všechno palivo spálené.

Význam

Sanskrtské slovo vaiśāradī znamená „to, co poskytuje zkušená osoba [viśārada].“ Dokonalé transcendentální poznání přichází od zkušeného duchovního mistra a když je schopný žák vyslechne, toto poznání potlačí vlny hmotné iluze. Pánova matoucí energie působí navenek v hmotném svĕtĕ a zničit iluzi proto není možné. Lze však zlikvidovat přítomnost iluze ve svém srdci. Aby toho žák dosáhl, musí se dobře naučit tĕšit zkušeného duchovního mistra. S tím, jak oddaný spĕje k dokonalému stádiu vĕdomí Kṛṣṇy, kdy vnímá Pánovu přítomnost všude, se jeho pozornost přesouvá na transcendentální úroveň. Tehdy slábne i samotné čisté poznání, neustálé praktické povĕdomí o existenci iluze, tak jako slábne a uhasne oheň, který spálil všechno palivo.

Śrīla Madhvācārya cituje z nĕkolika védských písem, aby ukázal, že māyā, hmotná iluze, je jako čarodĕjnice, jež neustále obtĕžuje podmínĕné duše. Māyā nabízí podmínĕným duším vše, po čem v rámci tří kvalit přírody touží, ale tyto nabídky jsou jako oheň, který spaluje srdce na popel. Je tedy třeba pochopit, že hmotný svĕt je pekelné místo, které nikomu neposkytuje trvalé zázemí. Navenek zažíváme mnoho vĕcí a v nitru o svých zážitcích rozjímáme a připravujeme si plány na další jednání. Tak padáme niternĕ i navenek za obĕť nevĕdomosti. Skutečné poznání pochází z Véd, od Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, v Jeho podobĕ dokonalé moudrosti. Když přijmeme plné útočištĕ u Pána a budeme si plnĕ vĕdomi Kṛṣṇy, nebudeme nikdy pociťovat nedostatek radosti, protože Pán je zdrojem veškeré radosti a Jeho oddaní se v tomto zdroji volnĕ pohybují.

Verš

athaiṣām karma-kartṝṇāṁ
bhoktṝṇāṁ sukha-duḥkhayoḥ
nānātvam atha nityatvaṁ
loka-kālāgamātmanām
manyase sarva-bhāvānāṁ
saṁsthā hy autpattikī yathā
tat-tad-ākṛti-bhedena
jāyate bhidyate ca dhīḥ
evam apy aṅga sarveṣāṁ
dehināṁ deha-yogataḥ
kālāvayavataḥ santi
bhāvā janmādayo ’sakṛt

Synonyma

atha — takto; eṣām — tĕch; karma — plodonosných činností; kartṝṇām — konatelů; bhoktṝṇām — poživatelů; sukha-duḥkhayoḥ — štĕstí a neštĕstí; nānātvam — rozmanitost; atha — navíc; nityatvam — trvalá existence; loka — materialistického svĕta; kāla — hmotný čas; āgama — védské texty doporučující plodonosné jednání; ātmanām — a vlastní já; manyase — pokud si myslíš; sarva — všech; bhāvānām — hmotných objektů; saṁsthā — skutečná situace; hi — jistĕ; autpattikī — původní; yathā — jako; tat-tat — všech objektů; ākṛti — jejich podob; bhedena — na základĕ rozdílu; jāyate — rodí se; bhidyate — a mĕní se; ca — také; dhīḥ — inteligence či poznání; evam — takto; api — i když; aṅga — ó Uddhavo; sarveṣām — všech; dehinām — vtĕlených bytostí; deha-yogataḥ — kvůli styku s hmotným tĕlem; kāla — času; avayavataḥ — kvůli částem či dílům; santi — jsou; bhāvāḥ — stavy existence; janma — zrození; ādayaḥ — a tak dále; asakṛt — neustále.

Překlad

Takto jsem ti vysvĕtlil dokonalé poznání, Můj milý Uddhavo. Určití filozofové ale zpochybňují Mé závĕry. Říkají, že pro živou bytost je plodonosné jednání přirozené a že zakouší štĕstí i neštĕstí plynoucí z jejích činností. Podle této materialistické filozofie jsou svĕt, čas, zjevená písma i vlastní já rozmanité a vĕčné skutečnosti existující v nepřetržitém toku promĕn. Poznání navíc nemůže být jediné nebo vĕčné, protože vzniká z různých a mĕnících se podob objektů, a tím pádem podléhá neustálým zmĕnám. I když přijmeš tuto filozofii, Můj milý Uddhavo, neustálý kolobĕh zrození, smrti, stáří a nemoci bude pokračovat, neboť všechny živé bytosti musí přijmout hmotné tĕlo, které podléhá vlivu času.

Význam

V tomto verši podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura říká Pán Kṛṣṇa Uddhavovi toto: „Můj milý Uddhavo, v pokynech které jsem ti právĕ udĕlil, jsem jasnĕ stanovil skutečný cíl života. Nĕkteří lidé však Mým závĕrům odporují, zvláštĕ následovníci Kaviho Jaiminiho. Pokud se ti zamlouvá jejich pochopení a Mé pokyny nepřijímáš, poslechni si prosím následující vysvĕtlení.

Podle Jaiminiho stoupenců je živá bytost původnĕ a přirozenĕ konatelem plodonosných činností a její štĕstí či neštĕstí je výsledkem jejích vlastních činů. Svĕt, ve kterém živé bytosti nacházejí svůj požitek, čas, bĕhem kterého si užívají, zjevená písma, která vysvĕtlují, jak požitek získat, i subtilní tĕla, skrze nĕž požitek prociťují, existují nejen v mnoha různých podobách, ale také vĕčnĕ.

Živá bytost se nemusí odpoutávat od hmotného smyslového požitku ani tím, že vidí dočasnost individuálních hmotných objektů a situací, ani tím, že vidí hmotný svĕt jako iluzorní stvoření (māyu). Podle této materialistické filozofie jsou hmotné objekty jako girlandy, santálová pasta či krásné ženy dočasné ve svých konkrétních projevech, ale existují trvale v přirozeném toku vzniků a zániků. Jinak řečeno, i když je podoba určité ženy dočasná, krásné ženy budou v hmotném svĕtĕ vĕčnĕ. Díky pečlivému konání plodonosných obřadů podle náboženských textů si může kdokoliv udržovat příjemný styk se ženami a bohatstvím život za životem. Tak bude jeho smyslový požitek vĕčný.

Filozofové Jaiminiho školy dále říkají, že nikdy nebyla doba, kdy svĕt neexistoval tak, jak existuje dnes, což naznačuje, že neexistuje nejvyšší vládce, který by ho stvořil. Prohlašují, že řád tohoto svĕta je skutečný a správný, a proto není iluzorní. Dále říkají, že neexistuje vĕčné poznání o původní, trvalé podobĕ duše. V podstatĕ tvrdí, že poznání nevzniká z nĕjaké absolutní pravdy, ale z rozdílů mezi hmotnými objekty. Proto poznání není vĕčné a podléhá zmĕnám. Za tímto výrokem se skrývá domnĕnka, že neexistuje duchovní duše, která má vĕčné a trvalé poznání o jediné nemĕnné realitĕ. Naopak je přirozeností vĕdomí či poznání, že se neustále mĕní. Zároveň však říkají, že trvale promĕnlivá povaha vĕdomí nevyvrací vĕčnost. Vĕdomí podle nich existuje stále, jen ne ve stejné podobĕ.

Následovníci Jaiminiho tedy docházejí k závĕru, že promĕnlivost poznání neznamená, že nemůže být vĕčné; prohlašují, že poznání vĕčnĕ existuje ve stavu neustálých zmĕn. Proto se přirozenĕ dostávají na cestu usmĕrnĕného smyslového požitku, a ne na cestu odříkání, protože ve stavu mukti neboli osvobození by živá bytost nemĕla žádné hmotné smysly, a tak by nebylo možné, aby se mĕnilo její hmotné chápání. Tito materialističtí filozofové si myslí, že dosažení nemĕnného stavu mukti by zastavilo či ochromilo přirozené činnosti živé bytosti, a proto by nebylo v jejím zájmu. Cesta nivṛtti (smĕřující k odříkání a transcendování hmotného svĕta) se jim přirozenĕ nezamlouvá. I když bychom pro účely diskuse uznali právoplatnost této materialistické filozofie, můžeme snadno ukázat, že cesta usmĕrnĕného smyslového požitku přináší živé bytosti mnoho nežádoucích a strastiplných výsledků. Takže i z materialistického pohledu je odpoutanost žádoucí. Hmotný čas se dĕlí do různých úseků, jako jsou dny, mĕsíce a roky a opakovanĕ nutí živou bytost podstupovat bolesti zrození, smrti, stáří a nemoci. To, že se tato skutečná utrpení vyskytují všude ve vesmíru, je dobře známo.“ Takto Pán Kṛṣṇa Uddhavovi ukázal nedostatky materialistické filozofie, uvádí Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura.

Můžeme ještĕ ujasnit, že ten, kdo nerozumnĕ přijímá ateistickou filozofii Jaiminiho a jeho nesčetných moderních následovníků, zůstane trvale zapletený v mukách zrození, smrti, stáří a nemoci. Tato falešná ateistická filozofie podporuje hmotné uspokojení jako jediný logický cíl života, ale živá bytost se při usmĕrnĕném uspokojování smyslů nevyhnutelnĕ dopustí chyb a nakonec půjde do pekla. Nejvyšší Osobnost Božství Pán Kṛṣṇa osobnĕ říká Uddhavovi, že tato materialistická filozofie je chybná a skutečného vlastního zájmu živé bytosti se netýká.

Verš

tatrāpi karmaṇāṁ kartur
asvātantryaṁ ca lakṣyate
bhoktuś ca duḥkha-sukhayoḥ
ko nv artho vivaśaṁ bhajet

Synonyma

tatra — co se týče schopnosti dosáhnout štĕstí; api — navíc; karmaṇām — plodonosných činností; kartuḥ — konatele; asvātantryam — nedostatek nezávislosti; ca — také; lakṣyate — je jasnĕ vidĕt; bhoktuḥ — toho, kdo se snaží si užívat; ca — také; duḥkha-sukhayoḥ — štĕstí a neštĕstí; kaḥ — jaká; nu — vskutku; arthaḥ — hodnota; vivaśam — pro toho, kdo nemá kontrolu; bhajet — může být získána.

Překlad

Konatel plodonosných činností sice touží po trvalém štĕstí, ale je jasnĕ vidĕt, že materialisté jsou často nešťastní a jen tu a tam spokojení. To dokazuje, že nejsou nezávislí a neřídí svůj osud. Jak může ten, kdo je neustále pod vyšší kontrolou nĕkoho jiného, očekávat od svých plodonosných činností nĕjaké cenné výsledky?

Význam

I když materialisté odmítají vĕdomí Kṛṣṇy a místo toho usilují o dočasné uspokojování smyslů, dokonce i tento smyslový požitek je často mimo jejich dosah. Kdyby človĕk mohl skutečnĕ ovládat svůj osud, proč by si vytvářel problémy? Nikdo rozumný by sobĕ či svým blízkým nezpůsobil smrt, stáří a nemoc. Mĕli bychom uznat, že tyto nežádoucí strasti nám jsou vnuceny vyšší silou. Všichni zjevnĕ podléháme vyšší vládĕ, a proto je ateistická filozofie doporučující zamĕřit se pouze na plodonosné činnosti a zajišťování šťastného života velmi nedokonalá.

Štĕstí i neštĕstí vznikají vlivem času. Když žena otĕhotní, její manžel, příbuzní a přátelé dychtivĕ očekávají narození dítĕte. Časem přijde dítĕ na svĕt a všichni se velmi radují. S tím, jak dítĕ stárne a nakonec umírá, se však tentýž bĕh času stává příčinou utrpení. Nevĕdomí lidé bláhovĕ očekávají pomoc od vĕdců, kteří ve svých laboratořích horečnĕ a bezvýslednĕ pracují na zastavení smrti. V moderní dobĕ vzniklo mnoho vynálezů, které mají odstranit životní tĕžkosti, ale ukazuje se, že výroba a údržba tĕchto zařízení způsobuje nesnesitelné tĕžkosti stovkám miliónů lidí na celém svĕtĕ. Jen ten nejvĕtší hlupák prohlásí, že svrchovaný vládce neexistuje a že příznivých výsledků lze dosáhnout dovedným provádĕním hmotných činností. V konečném smyslu jsou všechny hmotné činnosti k ničemu, protože končí zánikem. Pokud nĕkdo řídí auto, ale nemá ho plnĕ pod kontrolou, vystavuje se velmi nebezpečné situaci, která nevyhnutelnĕ vyústí v katastrofu. My se také snažíme vést hmotné tĕlo smĕrem ke štĕstí, ale tĕlesné žádosti přitom nemáme plnĕ pod kontrolou, a tak nás čeká katastrofa. Bhagavad-gītā (9.3) uvádí:

aśraddadhānāḥ puruṣā
dharmasyāsya parantapa
aprāpya māṁ nivartante
mṛtyu-saṁsāra-vartmani

„Ti, kdo nemají víru v oddanou službu, Mĕ nemohou dosáhnout, ó hubiteli nepřátel. Proto se vracejí na cestu zrození a smrti v hmotné existenci.“ Pokud nĕkdo není oddaným Pána Kṛṣṇy, konečným výsledkem jeho činností je jen mṛtyu-saṁsāra – kolobĕh rození a umírání.

Verš

na dehināṁ sukhaṁ kiñcid
vidyate viduṣām api
tathā ca duḥkhaṁ mūḍhānāṁ
vṛthāhaṅkaraṇaṁ param

Synonyma

na — ne; dehinām — vtĕlených bytostí; sukham — štĕstí; kiñcit — nĕjaké; vidyate — je; viduṣām — inteligentních; api — dokonce; tathā — podobnĕ; ca — také; duḥkham — neštĕstí; mūḍhānām — velkých hlupáků; vṛthā — zbytečné; ahaṅkaraṇam — falešné ego; param — jen, zcela.

Překlad

V hmotném svĕtĕ je vidĕt, že nĕkdy ani inteligentní človĕk není šťastný a dokonce i velký hlupák nĕkdy šťastný je. Představa, že dovedné provádĕní hmotných činností zaručí štĕstí, je jen planým projevem falešného ega.

Význam

Může se vyskytnout námitka, že inteligentní človĕk dokáže provádĕt zbožné činnosti v hmotném svĕtĕ tak dobře, že nikdy nemusí trpĕt, protože neštĕstí je výsledkem hříšného, bezbožného jednání. Často však vidíme, jak i zbožní a inteligentní lidé velmi trpí, jelikož se jim nĕkdy nepodaří splnit své povinnosti a jindy vĕdomky či nevĕdomky spáchají nĕco zakázaného. Tímto argumentem Pán vyvrací teorii, že díky hmotné zbožnosti samotné může človĕk zůstat trvale šťastný bez vĕdomí Kṛṣṇy.

Na druhou stranu vidíme, že i ti nejhloupĕjší a nejhříšnĕjší lidé nĕkdy zažívají štĕstí, protože i osoby plnĕ oddané hříšnému životu nĕkdy shodnou okolností vykonají zbožné činnosti, když neúmyslnĕ cestují přes svaté místo nebo pomáhají nĕjakému svĕtci. Hmotné stvoření Boha je tak složité a matoucí, že i lidé zasvĕcení zbožnosti nĕkdy hřeší a lidé propadlí hříšnému životu nĕkdy jednají zbožnĕ. Proto v hmotném svĕtĕ nenacházíme absolutní štĕstí ani neštĕstí. Každá podmínĕná duše se spíše vznáší ve zmatku, bez dokonalého poznání. Zbožnost a hříšnost jsou relativní hmotné koncepty, které poskytují relativní štĕstí a neštĕstí. Absolutní štĕstí lze zažívat na duchovní úrovni plného vĕdomí Kṛṣṇy neboli lásky k Bohu. Hmotný život je tedy vždy nejasný a relativní, kdežto vĕdomí Kṛṣṇy představuje skutečnou úroveň dokonalého štĕstí.

Verš

yadi prāptiṁ vighātaṁ ca
jānanti sukha-duḥkhayoḥ
te ’py addhā na vidur yogaṁ
mṛtyur na prabhaved yathā

Synonyma

yadi — jestliže; prāptim — dosažení; vighātam — odstranĕní; ca — také; jānanti — znají; sukha — štĕstí; duḥkhayoḥ — a neštĕstí; te — oni; api — přesto; addhā — přímo; na — ne; viduḥ — znají; yogam — proces; mṛtyuḥ — smrt; na — ne; prabhavet — uplatnila by svou moc; yathā — díky kterému.

Překlad

Dokonce i když lidé vĕdí, jak dosáhnout štĕstí a vyhnout se neštĕstí, přesto neznají proces, jak zabránit smrti, aby na nĕ uplatnila svou moc.

Význam

Jestliže takzvanĕ inteligentní materialisté znají způsob dosahování štĕstí a odstraňování neštĕstí, mĕli by osvobodit lidi od nevyhnutelné smrti. Vĕdci na řešení tohoto problému usilovnĕ pracují, ale dosud naprosto neúspĕšnĕ. Z toho je zřejmé, že nejsou skutečnĕ inteligentní a že prostředek dosahování štĕstí a odstraňování utrpení neznají. Jak může být nĕkdo šťastný, když je nad jeho hlavou sekera? Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītĕ: mṛtyuḥ sarva-haraś cāham – „Jsem všepohlcující smrt.“ Nemĕli bychom slepĕ ignorovat katastrofu v podobĕ hmotného života, ale místo toho bychom mĕli přijmout Pánovu bezpříčinnou milost, kterou tak štĕdře rozdává ve své inkarnaci Caitanyi Mahāprabhua. Mĕli bychom se odevzdat lotosovým nohám Pána Caitanyi, jenž nabízí skutečný prostředek dosažení neomezeného štĕstí – zpívání svatých jmen Pána. To je Pánovo přání a je v našem vlastním zájmu tento proces přijmout.

Verš

ko ’nv arthaḥ sukhayaty enaṁ
kāmo vā mṛtyur antike
āghātaṁ nīyamānasya
vadhyasyeva na tuṣṭi-daḥ

Synonyma

kaḥ — jaký; nu — jistĕ; arthaḥ — hmotný objekt; sukhayati — poskytuje štĕstí; enam — osobĕ; kāmaḥ — smyslový požitek získaný z hmotných vĕcí; — nebo; mṛtyuḥ — smrt; antike — stojící poblíž; āghātam — na popravištĕ; nīyamānasya — toho, kdo je veden; vadhyasya — toho, kdo má být popraven; iva — jako; na — vůbec ne; tuṣṭi-daḥ — dává uspokojení.

Překlad

Smrt není vůbec příjemná a každý je v úplnĕ stejné situaci jako odsouzenec, kterého vedou na popravištĕ. Jaké štĕstí tedy mohou lidé získat z hmotných objektů nebo z požitku, který skýtají?

Význam

Na celém svĕtĕ je zvykem předložit odsouzenci na smrt bohaté poslední jídlo. Pro odsouzence je ale tato hostina mrazivou připomínkou blížící se smrti, takže si na ní nemůže pochutnat. Podobnĕ nemůže být žádný rozumný človĕk spokojený v hmotném životĕ, protože smrt stojí poblíž a každým okamžikem může udeřit. Tĕžko může nĕkdo sedĕt v klidu doma v obýváku a dívat se na televizi nebo si číst knihu, má-li vedle sebe smrtelnĕ jedovatého hada, jehož jedové zuby se mu mohou každým okamžikem zakousnout do masa. Podobnĕ nemůže být človĕk nadšený a dokonce ani klidný v hmotném životĕ, není-li více či ménĕ blázen. Poznání, že smrt je nevyhnutelná, by v každém mĕlo posilovat odhodlání k duchovnímu životu.

Verš

śrutaṁ ca dṛṣṭa-vad duṣṭaṁ
spardhāsūyātyaya-vyayaiḥ
bahv-antarāya-kāmatvāt
kṛṣi-vac cāpi niṣphalam

Synonyma

śrutam — hmotné štĕstí známé z doslechu; ca — také; dṛṣṭa-vat — jako to, co jsme již vidĕli; duṣṭam — je znečištĕné; spardhā — žárlivostí; asūyā — závistí; atyaya — smrtí; vyayaiḥ — a úpadkem; bahu — mnoho; antarāya — překážek; kāmatvāt — kvůli přijímání štĕstí s tĕmito charakteristikami; kṛṣi-vat — jako zemĕdĕlství; ca — také; api — dokonce; niṣphalam — bez plodů.

Překlad

Hmotné štĕstí, o kterém slyšíme, jako například dosažení vyšších planet kvůli nebeskému požitku, je stejné jako hmotné štĕstí, které jsme již zažili. Obojí je znečištĕné žárlivostí, závistí, úpadkem a smrtí. Tak jako snahu pĕstovat obilí mohou zmařit obilné choroby, nálety hmyzu, sucho a mnoho jiných problémů, je bezvýsledná snaha dosáhnout hmotného štĕstí, ať na Zemi nebo na nebeských planetách, kvůli nesčetným překážkám.

Význam

Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura komentuje tento verš takto: „Za normálních okolností, když se nevyskytnou žádné překážky, přinese zemĕdĕlství své výsledky. Pokud jsou ale vadná semena, půda je příliš slaná či neúrodná, nebo nastane sucho, objeví se choroby, přehnanĕ prší nebo pálí slunce mimo sezónu, nebo způsobí spoušť zvířata, ptáci či brouci, pak zemĕdĕlské činnosti nepovedou k žádané úrodĕ. Podobnĕ vidí odborníci analyzující hmotný svĕt, že pobyt na nebesích, který nabízejí Védy, se v zásadĕ neliší od života na Zemi. Ve vzájemném jednání podmínĕných duší se nevyhnutelnĕ objevuje žárlivost, když nĕkdo získá vyšší postavení a nĕkdo jiný nižší. Tato postavení se vlivem času střídají, a tak i život na nebeských planetách ruší násilí a intriky. Již samotná snaha dosáhnout nebeských planet je plná problémů a komplikací. Človĕk by tedy mĕl vĕdĕt, že království Boha, Vaikuṇṭha, je transcendentální vůči všem omezením a rušivým okolnostem, jež v tomto svĕtĕ způsobují zákony hmotné přírody. Pokud nĕkdo dospĕje k mylnému závĕru, že tyto nedokonalosti jsou přítomné i v království Boha, bude obĕtí znečištĕní hmotou.“

Verš

antarāyair avihito
yadi dharmaḥ sv-anuṣṭhitaḥ
tenāpi nirjitaṁ sthānaṁ
yathā gacchati tac chṛṇu

Synonyma

antarāyaiḥ — překážkami a nedostatky; avihitaḥ — neovlivnĕné; yadi — jestliže; dharmaḥ — nĕčí konání usmĕrňujících povinností podle pokynů Véd; sv-anuṣṭhitaḥ — prvotřídnĕ vykonané; tena — díky tomu; api — dokonce; nirjitam — dosažené; sthānam — postavení; yathā — způsob, jakým; gacchati — zaniká; tat — to; śṛṇu — prosím slyš.

Překlad

Pokud nĕkdo koná védské obĕti a plodonosné obřady bez jakýchkoliv chyb a znečištĕní, dosáhne v příštím životĕ nebeského postavení. Ale i tento výsledek, který človĕk získá jedinĕ dokonalým provádĕním plodonosných obřadů, zničí čas. Naslouchej nyní o tom.

Význam

Slovo gacchati znamená „odchází“. V Bhagavad-gītĕ Pán Kṛṣṇa říká: āgamāpāyino 'nityāḥ – všechny hmotné zážitky, dobré i špatné, přicházejí a odcházejí. Takže slovo gacchati poukazuje na pomíjivost výsledků i tĕch nejpečlivĕji provedených plodonosných obĕtí. Každá hmotná situace, od nejhorší po nejlepší, je nedokonalá. Človĕk by tedy mĕl usilovat jen o čisté vĕdomí Kṛṣṇy.

Verš

iṣṭveha devatā yajñaiḥ
svar-lokaṁ yāti yājñikaḥ
bhuñjīta deva-vat tatra
bhogān divyān nijārjitān

Synonyma

iṣṭvā — poté, co uctíval; iha — v tomto svĕtĕ; devatāḥ — polobohy; yajñaiḥ — obĕťmi; svaḥ-lokam — na nebeské planety; yāti — jde; yājñikaḥ — konatel obĕtí; bhuñjīta — může si užívat; deva-vat — jako bůh; tatra — tam; bhogān — radovánek; divyān — nebeských; nija — vlastní snahou; arjitān — dosažených.

Překlad

Pokud nĕkdo na Zemi pořádá obĕti pro uspokojení polobohů, půjde na nebeské planety, kde si bude jako polobůh užívat všech nebeských radovánek, které si získal svými obřady.

Verš

sva-puṇyopacite śubhre
vimāna upagīyate
gandharvair viharan madhye
devīnāṁ hṛdya-veṣa-dhṛk

Synonyma

sva — vlastními; puṇya — zbožnými činnostmi; upacite — nahromadĕnými; śubhre — zářícím; vimāne — v letadle; upagīyate — je oslavován písnĕmi; gandharvaiḥ — nebeskými Gandharvy; viharan — tĕšící se ze života; madhye — uprostřed; devīnām — nebeských bohyň; hṛdya — okouzlující; veṣa — šaty; dhṛk — má na sobĕ.

Překlad

Poté, co konatel obřadních obĕtí dosáhl nebeských planet, cestuje v zářícím letadle, které získává jako výsledek své zbožnosti na Zemi. Tĕší se ze života obklopený nebeskými bohynĕmi, oslavovaný písnĕmi Gandharvů a oblečený v úžasnĕ okouzlujících šatech.

Verš

strībhiḥ kāmaga-yānena
kiṅkinī-jāla-mālinā
krīḍan na vedātma-pātaṁ
surākrīḍeṣu nirvṛtaḥ

Synonyma

strībhiḥ — s nebeskými ženami; kāma-ga — cestující kamkoliv si přeje; yānena — takovým letadlem; kiṅkiṇī-jāla-mālinā — ozdobeným kruhy zvonků; krīḍan — dobře se bavící; na — ne; veda — uvažuje; ātma — o svém; pātam — pádu; sura — polobohů; ākrīḍeṣu — v zahradách rozkoše; nirvṛtaḥ — cítící se pohodlnĕ, uvolnĕnĕ a šťastnĕ.

Překlad

Ten, kdo si takto vychutnává plody obĕti, si v doprovodu nebeských žen létá na výlety v úžasném letadle ozdobeném kruhy cinkajících zvonků kamkoliv se mu zachce. V nebeských zahradách rozkoše se cítí uvolnĕnĕ, pohodlnĕ a šťastnĕ a neuvažuje o tom, že vyčerpává plody své zbožnosti a brzy poklesne do svĕta smrtelníků.

Verš

tāvat sa modate svarge
yāvat puṇyaṁ samāpyate
kṣīṇa-puṇyaḥ pataty arvāg
anicchan kāla-cālitaḥ

Synonyma

tāvat — do té doby; saḥ — on; modate — užívá si života; svarge — na nebeských planetách; yāvat — dokud; puṇyam — jeho zbožné zásluhy; samāpyate — nejsou vyčerpané; kṣīṇa — vyčerpaná; puṇyaḥ — jeho zbožnost; patati — padá; arvāk — dolů z nebes; anicchan — aniž by chtĕl; kāla — časem; cālitaḥ — přinucený spadnout.

Překlad

Obĕtník si užívá života na nebeských planetách tak dlouho, dokud nejsou vyčerpané jeho zbožné zásluhy. Jakmile je však vyčerpá, padá z nebeských zahrad rozkoše, vypuzen silou vĕčného času proti své vůli.

Verš

yady adharma-rataḥ saṅgād
asatāṁ vājitendriyaḥ
kāmātmā kṛpaṇo lubdhaḥ
straiṇo bhūta-vihiṁsakaḥ
paśūn avidhinālabhya
preta-bhūta-gaṇān yajan
narakān avaśo jantur
gatvā yāty ulbaṇaṁ tamaḥ
karmāṇi duḥkhodarkāṇi
kurvan dehena taiḥ punaḥ
deham ābhajate tatra
kiṁ sukhaṁ martya-dharmiṇaḥ

Synonyma

yadi — jestliže; adharma — bezbožnému jednání; rataḥ — vĕnuje se; saṅgāt — kvůli společnosti; asatām — materialistických lidí; — nebo; ajita — kvůli tomu, že si nepodrobil; indriyaḥ — smysly; kāma — hmotné chtivé touhy; ātmā — žijící pro; kṛpaṇaḥ — lakomý; lubdhaḥ — hamižný; straiṇaḥ — sukničkář; bhūta — na jiných živých bytostech; vihiṁsakaḥ — páchající násilí; paśūn — zvířata; avidhinā — aniž by následoval pokyny Véd; ālabhya — zabíjející; preta-bhūta — duchy a skřety; gaṇān — jejich hordy; yajan — uctívající; narakān — do pekel; avaśaḥ — bezmocnĕ, pod vládou plodonosných činností; jantuḥ — živá bytost; gatvā — poté, co odešla; yāti — přichází; ulbaṇam — do úplné; tamaḥ — temnoty; karmāṇi — činnosti; duḥkha — velké neštĕstí; udarkāṇi — přinášející v budoucnosti; kurvan — konající; dehena — s tímto tĕlem; taiḥ — tĕmito činy; punaḥ — znovu; deham — hmotné tĕlo; ābhajate — přijímá; tatra — v tom; kim — jaké; sukham — štĕstí; martya — vždy vedoucím ke smrti; dharmiṇaḥ — toho, kdo lpí na jednání.

Překlad

Pokud se nĕjaký človĕk vĕnuje hříšným, bezbožným činnostem, buď kvůli špatné společnosti nebo proto, že neovládá své smysly, je jisté, že bude plný hmotných tužeb. Bude lakomý, hamižný a stále bude chtít využívat tĕla žen. Když má nĕkdo takto znečištĕnou mysl, stane se násilným a agresivním a pro smyslový požitek pobíjí nevinná zvířata, aniž by následoval pokyny Véd. Uctívá duchy a skřety, a tak zcela propadá nedovoleným činnostem a spĕje do pekla, kde dostane hmotné tĕlo nakažené tĕmi nejtemnĕjšími kvalitami přírody. V tomto degradovaném tĕle nadále páchá nepříznivé činnosti, které zvĕtšují jeho neštĕstí v budoucnosti, a proto znovu přijme podobné hmotné tĕlo. Jaké štĕstí by mohlo čekat toho, kdo provádí činnosti, jež nevyhnutelnĕ končí smrtí?

Význam

Z védského hlediska existují dvĕ cesty civilizovaného života. Ten, kdo se vydá cestou nivṛtti-mārga, se okamžitĕ zříká hmotného smyslového požitku a očišťuje svou existenci podstupováním askeze a jednáním s oddaností. Na cestĕ pravṛtti-mārga človĕk zopatřuje smyslům stálý přísun smyslových objektů, ale používá tyto smyslové objekty za přísného dodržování usmĕrňujících pravidel a skrze příslušné obřady. Tak postupnĕ očišťuje své srdce a uspokojuje hmotné smysly. Cesta pravṛtti-mārga je však bohužel velmi nejistá, jak tyto a předchozí verše vysvĕtlují, protože místo aby se živá bytost odpoutávala, často nad sebou ztrácí kontrolu a zcela propadne dalšímu uspokojování smyslů. Předchozí verše popisovaly cestu usmĕrnĕného, autorizovaného smyslového požitku a tyto verše popisují cestu neautorizovaného a démonského smyslového požitku.

V tĕchto verších jsou velmi významná slova saṅgād asatāṁ vājitendriyaḥ. Človĕk může poklesnout do hříšného života vlivem špatné společnosti nebo může selhat v ovládání smyslů i v dobré společnosti. Každá živá bytost si nakonec za svou situaci zodpovídá sama. Slova adharma-rataḥ v tomto verši označují ty, kdo nadmĕrnĕ holdují sexu, jedení masa, pití a dalším nepříznivým činnostem, kterými porušují pravidla civilizovaného lidského života. Tito lidé pod vlivem kvality nevĕdomosti vyvíjejí tak krutou mentalitu, že žádná slavnost pro nĕ není úplná bez pojídání spousty masa poražených bezmocných zvířat. Nakonec je posednou duchové, kteří je připraví o veškeré schopnosti rozlišovat dobré od špatného. Tak tyto osoby ztrácejí jakýkoliv stud a čeká je život v nejtemnĕjších kvalitách hmotné existence. Tito masožraví opilci plní chtíče se nĕkdy považují za zbožné a zbytečnĕ se modlí k Bohu. Pohánĕni nesčetnými hmotnými touhami se stĕhují z jednoho hmotného tĕla do druhého, aniž by zažívali pravé štĕstí. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ilustruje neuspokojivou situaci v hmotném svĕtĕ poznámkou, že i kdyby nĕkdo mohl žít po dobu celého Brahmova dne, tj. asi 8 640 000 000 let, i jeho nakonec postihne strach ze smrti. I samotný Brahmā se bojí smrti, o nepatrných lidských bytostech dožívajících se nanejvýš chabých sedmdesáti či osmdesáti let nemluvĕ. Proto je zde řečeno: kiṁ sukhaṁ martya-dharmiṇaḥ – jaké štĕstí lze najít v bolestivém sevření hmotné iluze?

Verš

lokānāṁ loka-pālānāṁ
mad bhayaṁ kalpa-jīvinām
brahmaṇo ’pi bhayaṁ matto
dvi-parārdha-parāyuṣaḥ

Synonyma

lokānām — na všech planetárních soustavách; loka-pālānām — a pro všechny vládce planet, jako jsou polobozi; mat — ze Mĕ; bhayam — je strach; kalpa-jīvinām — pro ty, kdo žijí po dobu jedné kalpy, Brahmova dne; brahmaṇaḥ — Pána Brahmy; api — dokonce; bhayam — je strach; mattaḥ — ze Mĕ; dvi-parārdha — dvĕ parārdhy, celkem 311 040 000 000 000 let; para — nejvĕtší; āyuṣaḥ — jehož délka života.

Překlad

Na všech planetárních soustavách, od nebeských po pekelné, a všem velkým polobohům, kteří žijí po dobu tisíce cyklů čtyř yug, vládne strach ze Mĕ v Mé podobĕ času. Dokonce i Brahmā, který žije dále než kdokoliv jiný, 311 040 000 000 000 let, se Mĕ také bojí.

Význam

Ve védské literatuře je mnoho výroků o tom, že i velcí polobozi se bojí času, který je energií Nejvyšší Osobnosti Božství. Od strastí hmotného života neexistuje úleva ani na nebeských planetách. Žádná podmínĕná duše nemůže žít vĕčnĕ, jak se jasnĕ ukázalo smrtí Hiraṇyakaśipua a dalších démonů. Když se i polobozi bojí Pánovy energie času, lze z toho snadno vyvodit, že Kṛṣṇa je Absolutní Pravda a vĕčný svrchovaný vládce všeho a všech. Pán Kṛṣṇa je jediné pravé útočištĕ.

Verš

guṇāḥ sṛjanti karmāṇi
guṇo ’nusṛjate guṇān
jīvas tu guṇa-saṁyukto
bhuṅkte karma-phalāny asau

Synonyma

guṇāḥ — hmotné smysly; sṛjanti — vytvářejí; karmāṇi — zbožné a bezbožné hmotné činnosti; guṇaḥ — tři kvality přírody; anusṛjate — uvádĕjí do pohybu; guṇān — hmotné smysly; jīvaḥ — nepatrná živá bytost; tu — jistĕ; guṇa — ve hmotných smyslech či hmotných kvalitách přírody; saṁyuktaḥ — zcela pohroužená; bhuṅkte — zažívá; karma — činností; phalāni — různé výsledky; asau — duchovní duše.

Překlad

Hmotné smysly vytvářejí hmotné činnosti, zbožné či bezbožné, a kvality přírody uvádĕjí hmotné smysly do pohybu. Živá bytost, která je zcela pohroužená ve hmotných smyslech a kvalitách přírody, zažívá různé výsledky plodonosného jednání.

Význam

V předchozích verších bylo vysvĕtleno, jak je živá bytost pod kontrolou plodonosného jednání dohnána do pekelných pomínek. Tento verš popisuje, jak přesnĕ vypadá závislost živé bytosti na plodonosném jednání. Každý může vidĕt, že jeho činnosti konají hmotné smysly a že samotná živá bytost si je tĕchto činností pouze vĕdomá. Může uctívat polobohy, užívat si sexu nebo pracovat jako zemĕdĕlec či intelektuál, ale ve všech případech provádĕjí tyto činnosti hmotné smysly.

Nĕkdo může namítat, že podnĕt smyslům k činnosti dává duše a že je tedy konečným konatelem, ale to je koncept falešného ega, který je v tomto verši vyvrácen slovy guṇāḥ sṛjanti karmāṇi guṇo 'nusṛjate guṇān. Tři kvality přírody – dobro, vášeň a nevĕdomost – podnĕcují činnosti hmotných smyslů a živá bytost, která se dostala pod kontrolu určité kvality, jen zažívá dobré a špatné výsledky svého jednání. To nepopírá existenci svobodné vůle, neboť styk s různými kvalitami přírody se zakládá na rozhodnutí živé bytosti. Stýká se s rozmanitými kvalitami přírody tím, jak jí, mluví, jak vypadá její pohlavní život, jaké má zamĕstnání a tak dále, a podle toho nabývá určité mentality. Ve všech případech ale jednají samotné kvality přírody, nikoliv živá bytost. Slovo asau v tomto verši naznačuje, že se živá bytost mylnĕ pokládá za konatele činností, které koná příroda. O tom hovoří Bhagavad-gītā (3.27):

prakṛteḥ kriyamāṇāni
guṇaiḥ karmāṇi sarvaśaḥ
ahaṅkāra-vimūḍhātmā
kartāham iti manyate

„Duše zmatená vlivem falešného ega se považuje za konatele činností, které ve skutečnosti provádĕjí tři kvality hmotné přírody.“ Podmínĕná duše může získat osvobození, když se jednoduše vzdá tĕchto představ pocházejících z falešného ega a začne rozvíjet oddanou službu Pánu. Tímto způsobem živá bytost, okrajová energie Nejvyšší Osobnosti Božství, unikne rušivému vlivu vnĕjší energie zvané māyā. V oddané službĕ Pánu realizuje osvobozená bytost svou pravou podobu, která je vĕčná, plná poznání a blažená.

Jednat s touhou po dobrém výsledku je přirozené. Nejlepších výsledků ale může dosáhnout ten, kdo se vĕnuje oddané službĕ Pánu s touhou zaujmout své původní přirozené postavení Pánova milujícího služebníka. Tak je možné očistit sklon využívat svých činností k dosažení určitého výsledku a kvality přírody a hmotné smysly už nebudou utápĕt živou bytost v iluzi. Je přirozenĕ blažená a jakmile na ni přestane působit iluze, veškeré její utrpení skončí. Tehdy je osvobozená duše způsobilá žít na Vaikuṇṭĕ, v království Boha.

Verš

yāvat syād guṇa-vaiṣamyaṁ
tāvan nānātvam ātmanaḥ
nānātvam ātmano yāvat
pāratantryaṁ tadaiva hi

Synonyma

yāvat — dokud; syāt — je; guṇa — kvalit hmotné přírody; vaiṣamyam — oddĕlená existence; tāvat — do té doby budou; nānātvam — různé stavy existence; ātmanaḥ — duše; nānātvam — různé stavy existence; ātmanaḥ — duše; yāvat — dokud jsou; pāratantryam — závislost; tadā — tehdy bude; eva — jistĕ; hi — vskutku.

Překlad

Dokud si živá bytost myslí, že kvality hmotné přírody mají oddĕlenou existenci, bude nucena se rodit v mnoha různých podobách a zažívat rozmanité formy hmotné existence. Tak zůstává zcela závislá na plodonosných činnostech konaných pod vlivem kvalit přírody.

Význam

Slova guṇa-vaiṣamyam naznačují zapomnĕní na Pána Kṛṣṇu, které je příčinou toho, že živá bytost vidí různé hmotné projevy jako oddĕlené stavy existence. Živá bytost, která je různými projevy hmoty přitahovaná a má v nĕ víru, je nucena zažívat tuto rozmanitost v různých hmotných tĕlech, jako jsou tĕla polobohů, prasat, obchodníků, hmyzu a tak dále. Podle stoupenců filozofie karma-mīmāṁsā žádná transcendentální živá bytost, která by představovala základ veškerého bytí, neexistuje. Pro nĕ je hmotná rozmanitost konečnou realitou. Skutečným základem všeho je však Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Kṛṣṇa. Vše je v Nĕm a On je ve všem. Čistý oddaný Pána vidí Kṛṣṇu všude a všechny kombinace kvalit přírody vidí jako Kṛṣṇovu energii. Ten, kdo nevidí Pána Kṛṣṇu, jistĕ uvidí jako nejvyšší realitu hmotnou rozmanitost. Tento pohled se nazývá māyā neboli silná iluze, a podobá se pohledu zvířete. Pāratantryam znamená, že dokud se živá bytost nezbaví tohoto povrchního, rozpolceného pohledu, zůstane chycená v síti plodonosných činností.

Verš

yāvad asyāsvatantratvaṁ
tāvad īśvarato bhayam
ya etat samupāsīraṁs
te muhyanti śucārpitāḥ

Synonyma

yāvat — dokud; asya — živé bytosti; asvatantratvam — není osvobození od závislosti na kvalitách přírody; tāvat — tak dlouho bude; īśvarataḥ — z nejvyššího vládce; bhayam — strach; ye — ti, kdo; etat — tomuto hmotnému pojetí života; samupāsīran — oddávají se; te — ti; muhyanti — jsou zmatení; śucā — v nářku; arpitāḥ — neustále pohroužení.

Překlad

Podmínĕná duše závislá na plodonosných činnostech pod vlivem hmotných kvalit přírody se Mĕ, Nejvyšší Osobnosti Božství, bude stále obávat, protože Já jí dávám výsledky jejího jednání. Ti, kdo vyznávají hmotné pojetí života a pokládají rozmanitost vytvářenou kvalitami přírody za skutečnou, se oddávají hmotnému požitku, a proto jsou stále pohroužení v nářku a smutku.

Význam

Živá bytost je spoutaná v síti iluze, ale i když chápe, že závisí na vyšších silách, Nejvyššímu Pánu sloužit nechce. To ji naplňuje strachem ze samotného života. Ve své touze po hmotném smyslovém požitku se – stejnĕ jako démon Kaṁsa – neustále obává překažení svých hmotných plánů. Kvůli své závislosti na rozmanitých projevech hmotné přírody se postupnĕ propadá do nerozumných forem života.

Māyā má dvĕ síly – první živou bytost zahaluje a druhá ji uvrhá do pekelných životních podmínek. Ten, kdo je māyou zahalený, ztrácí veškerou schopnost rozlišovat a māyā pak takového hlupáka uvrhá do temnoty nevĕdomosti. Když se nĕkdo mylnĕ domnívá, že nezávisí na Nejvyšší Osobnosti Božství, Pánu Kṛṣṇovi, pak s nadĕjí na hmotný smyslový požitek uctívá dočasné hmotné objekty. S tím, jak stárne, se však jeho život naplňuje strachem a úzkostí. Podmínĕná duše si myslí, že řídí svůj život, ale ve skutečnosti nemá žádnou takovou moc, a tak se nachází v rozporuplné situaci, která není vůbec příjemná. Čas ji připraví o všechno hmotné vlastnictví a ona čím dál víc podléhá nářku. Hmotný život je po všech stránkách odporný a jen kvůli silné iluzi ho pokládáme za uspokojivý.

Verš

kāla ātmāgamo lokaḥ
svabhāvo dharma eva ca
iti māṁ bahudhā prāhur
guṇa-vyatikare sati

Synonyma

kālaḥ — čas; ātmā — vlastní já; āgamaḥ — védské poznání; lokaḥ — vesmír; svabhāvaḥ — různé povahy různých živých bytostí; dharmaḥ — náboženské zásady; eva — jistĕ; ca — také; iti — takto; mām — Mĕ; bahudhā — mnoha způsoby; prāhuḥ — nazývají; guṇa — kvalit přírody; vyatikare — rozrušení; sati — když nastane.

Překlad

Když jsou hmotné kvality přírody rozrušené a vzájemnĕ na sebe působí, živé bytosti Mĕ popisují různými způsoby – jako všemocný čas, Nejvyšší Já, védské poznání, vesmír, svou vlastní přirozenost, náboženské obřady a tak dále.

Význam

Moc Osobnosti Božství lze vnímat sledováním jak různé životní druhy – polobozi, lidské bytosti, zvířata, ryby, ptáci, hmyz, rostliny a tak dále – postupnĕ vyvíjejí své povahy a činnosti. Každý životní druh má svůj způsob uspokojování smyslů a tomu se říká jeho dharma. V uvedených projevech mohou obyčejní lidé, kteří nemají poznání o Osobnosti Božství, postřehnout náznak Pánových energií. Śrīla Madhvācārya cituje následující informaci z Tantra-bhāgavaty. Pán se nazývá kāla neboli čas, protože uvádí do pohybu a ovládá všechny hmotné kvality. Jelikož je úplný a dokonalý, nazývá se ātmā neboli Nejvyšší Já a je zosobnĕním všeho poznání. Slovo svabhāva vyjadřuje, že Pán má úplnou kontrolu nad svým vlastním osudem a jako zaopatřovatel všech se nazývá dharma. Ten, kdo je na osvobozené úrovni, může uctíváním Osobnosti Božství získat nekonečnou blaženost, zatímco ti, kdo o Pánu nic nevĕdí, se snaží najít štĕstí vymýšlením jiných předmĕtů uctívání. Pokud si nĕkdo tvrdošíjnĕ představuje, že nĕco je na Pánu nezávislé, pak bude vĕzet v iluzorní síti Pánovy energie. Když živá bytost vidí, jak všechny hmotné vĕci nevyhnutelnĕ zanikají, žije v neustálém strachu a jen bĕduje v temnotĕ nevĕdomosti. V této temnotĕ není možné zažívat štĕstí. Proto bychom si nikdy nemĕli myslet, že je nĕco na Osobnosti Božství nezávislé. Jakmile si to nĕkdo myslí, je ihned chycen v Pánovĕ iluzorní síti zvané māyā. Mĕl by zůstat pořád, i na osvobozené úrovni, pokorný a poslušný vůči Osobnosti Božství, a tak získá nejvyšší duchovní štĕstí.

Verš

śrī-uddhava uvāca
guṇeṣu vartamāno ’pi
deha-jeṣv anapāvṛtaḥ
guṇair na badhyate dehī
badhyate vā kathaṁ vibho

Synonyma

śrī-uddhavaḥ uvāca — Śrī Uddhava řekl; guṇeṣu — v kvalitách hmotné přírody; vartamānaḥ — setrvávající; api — i když; deha — z hmotného tĕla; jeṣu — pocházejících; anapāvṛtaḥ — nezahalená; guṇaiḥ — kvalitami přírody; na — ne; badhyate — je spoutaná; dehī — živá bytost v hmotném tĕle; badhyate — je spoutaná; — nebo; katham — jak se to dĕje; vibho — ó můj Pane.

Překlad

Śrī Uddhava řekl: Ó můj Pane, živá bytost sídlící v hmotném tĕle je obklopená kvalitami přírody a štĕstím a neštĕstím, jež pocházejí z činností tĕmito kvalitami vyvolaných. Jak je možné, že tímto hmotným obklíčením není spoutaná? Také se dá říct, že živá bytost je v konečném smyslu transcendentální a nemá s hmotným svĕtem nic společného. Jak ji tedy může kdy hmotná příroda spoutat?

Význam

Kvůli vlivu kvalit přírody vytváří hmotné tĕlo plodonosné činnosti, které pak vytvářejí hmotné štĕstí a neštĕstí. Na tuto hmotnou řetĕzovou reakci poukazuje slovo deha-jeṣu. Pán, Osobnost Božství, ukázal Uddhavovi, že skutečným cílem života není smyslový požitek, ale osvobození. Pán sice uvedl, že živá bytost získá osvobození oddanou službou provádĕnou s poznáním a odříkáním, ale zdá se, že Uddhava nechápe konkrétní způsob, jak dokonalosti dosáhnout. Podle Śrīly Viśvanātha Cakravartīho Ṭhākura Uddhavova otázka naznačuje, že i v jednání osvobozených duší vidíme vnĕjší činnosti, jako je jedení, spaní, chození, poslouchání, mluvení a tak dále, což jsou funkce hrubohmotných a jemnohmotných tĕl. Nacházejí-li se tedy i osvobozené duše v hrubohmotných a jemnohmotných tĕlech, jak je možné, že nejsou spoutané hmotnými kvalitami přírody? Pokud odpovĕď zní, že živá bytost je jako nebe, které se nikdy nemísí s jinými objekty, a proto není spoutané, je možné se ptát, jak tedy tuto transcendentální živou bytost může kdy hmotná příroda spoutat. Jinak řečeno – co umožňuje hmotnou existenci? S cílem úplnĕ vyjasnit cestu vĕdomí Kṛṣṇy klade Uddhava tuto otázku Pánu Kṛṣṇovi, nejvyšší duchovní autoritĕ.

V království māyi existuje nespočet spekulací o Nejvyšším Pánu – že neexistuje, že má hmotné vlastnosti, že nemá žádné vlastnosti nebo že je bezpohlavní jako eunuch. Svĕtskou spekulací ale nelze dospĕt k porozumĕní povahy Nejvyšší Osobnosti Božství. Proto chce Uddhava vyjasnit cestu duchovního osvobození, aby lidé skutečnĕ pochopili, že Kṛṣṇa je Nejvyšší Osobnost Božství. Dokud na nĕkoho působí kvality přírody, jeho pochopení nemůže být dokonalé. Pán Kṛṣṇa teď popíše Uddhavovi další podrobnosti ohlednĕ duchovního osvobození na cestĕ zpátky domů, zpátky ke Kṛṣṇovi.

Verš

kathaṁ varteta viharet
kair vā jñāyeta lakṣaṇaiḥ
kiṁ bhuñjītota visṛjec
chayītāsīta yāti vā
etad acyuta me brūhi
praśnaṁ praśna-vidāṁ vara
nitya-baddho nitya-mukta
eka eveti me bhramaḥ

Synonyma

katham — jak; varteta — existuje; viharet — užívá si; kaiḥ — čím; — nebo; jñāyeta — lze ho poznat; lakṣaṇaiḥ — podle příznaků; kim — jakých; bhuñjīta — bude jíst; uta — a; visṛjet — bude vymĕšovat; śayīta — bude ležet; āsīta — bude sedĕt; yāti — jde; — nebo; etat — tuto; acyuta — ó Acyuto; me — mnĕ; brūhi — vysvĕtli; praśnam — otázku; praśna-vidām — ze všech tĕch, kdo umĕjí odpovídat na otázky; vara — ó nejlepší; nitya-baddhaḥ — vĕčnĕ podmínĕný; nitya-muktaḥ — vĕčnĕ osvobozený; ekaḥ — jeden; eva — jistĕ; iti — takto; me — moje; bhramaḥ — zmatenost.

Překlad

Ó můj Pane Acyuto, o stejné živé bytosti se nĕkdy říká, že je vĕčnĕ podmínĕná, a jindy je označena za vĕčnĕ osvobozenou. Nechápu tedy její skutečné postavení. Ty jsi, můj Pane, nejlepší z tĕch, kdo umĕjí zkušenĕ zodpovídat filozofické otázky. Popiš mi prosím příznaky, podle kterých se dá rozlišit mezi vĕčnĕ osvobozenou živou bytostí a tou, která je vĕčnĕ podmínĕná. Jaké mohou být rozdíly v jejich postavení, ve způsobu, jak se tĕší ze života, jak jedí, vymĕšují, leží, sedí nebo chodí?

Význam

V předchozích verších vysvĕtlil Pán Kṛṣṇa Uddhavovi, že vĕčnĕ osvobozená duše se nachází mimo vliv tří kvalit hmotné přírody. Podle čeho je možné ji poznat, pokud je i nad nejvyšší kvalitou dobra? Ten, kdo se mylnĕ ztotožňuje s kvalitami přírody, které vytvářejí jeho vlastní hmotné tĕlo, je spoutaný iluzí. Oproti tomu ten, kdo se dostane nad kvality přírody, je osvobozený. Při bĕžných činnostech jako je jedení, vymĕšování, zábava, sezení či spaní se však osvobozená i podmínĕná duše jeví stejnĕ. Proto se Uddhava ptá: „Podle jakých příznaků poznám, že jedna živá bytost provádí tyto vnĕjší činnosti bez vlivu falešného ega a jak poznám toho, kdo jedná pod vlivem iluzorního pouta hmotné totožnosti? To je obtížné, protože bĕžné tĕlesné činnosti osvobozených i podmínĕných osob vypadají podobnĕ.“ Uddhava se obrací na Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, přijímá Ho za svého duchovního mistra a chce být osvícen ohlednĕ toho, jak má chápat rozdíly mezi hmotným a duchovním životem.

Když se živá bytost nĕkdy nazývá vĕčnĕ podmínĕná, jak je možné ji kdy pokládat za vĕčnĕ osvobozenou a naopak? Toto je zjevný protiklad, který Nejvyšší Osobnost Božství vyjasní.

Takto končí výklady pokorných služebníků Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanty Swamiho Prabhupādy k desáté kapitole jedenáctého zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu nazvané „Povaha plodonosného jednání“.