Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 11.10.27-29

Verš

yady adharma-rataḥ saṅgād
asatāṁ vājitendriyaḥ
kāmātmā kṛpaṇo lubdhaḥ
straiṇo bhūta-vihiṁsakaḥ
paśūn avidhinālabhya
preta-bhūta-gaṇān yajan
narakān avaśo jantur
gatvā yāty ulbaṇaṁ tamaḥ
karmāṇi duḥkhodarkāṇi
kurvan dehena taiḥ punaḥ
deham ābhajate tatra
kiṁ sukhaṁ martya-dharmiṇaḥ

Synonyma

yadi — jestliže; adharma — bezbožnému jednání; rataḥ — vĕnuje se; saṅgāt — kvůli společnosti; asatām — materialistických lidí; — nebo; ajita — kvůli tomu, že si nepodrobil; indriyaḥ — smysly; kāma — hmotné chtivé touhy; ātmā — žijící pro; kṛpaṇaḥ — lakomý; lubdhaḥ — hamižný; straiṇaḥ — sukničkář; bhūta — na jiných živých bytostech; vihiṁsakaḥ — páchající násilí; paśūn — zvířata; avidhinā — aniž by následoval pokyny Véd; ālabhya — zabíjející; preta-bhūta — duchy a skřety; gaṇān — jejich hordy; yajan — uctívající; narakān — do pekel; avaśaḥ — bezmocnĕ, pod vládou plodonosných činností; jantuḥ — živá bytost; gatvā — poté, co odešla; yāti — přichází; ulbaṇam — do úplné; tamaḥ — temnoty; karmāṇi — činnosti; duḥkha — velké neštĕstí; udarkāṇi — přinášející v budoucnosti; kurvan — konající; dehena — s tímto tĕlem; taiḥ — tĕmito činy; punaḥ — znovu; deham — hmotné tĕlo; ābhajate — přijímá; tatra — v tom; kim — jaké; sukham — štĕstí; martya — vždy vedoucím ke smrti; dharmiṇaḥ — toho, kdo lpí na jednání.

Překlad

Pokud se nĕjaký človĕk vĕnuje hříšným, bezbožným činnostem, buď kvůli špatné společnosti nebo proto, že neovládá své smysly, je jisté, že bude plný hmotných tužeb. Bude lakomý, hamižný a stále bude chtít využívat tĕla žen. Když má nĕkdo takto znečištĕnou mysl, stane se násilným a agresivním a pro smyslový požitek pobíjí nevinná zvířata, aniž by následoval pokyny Véd. Uctívá duchy a skřety, a tak zcela propadá nedovoleným činnostem a spĕje do pekla, kde dostane hmotné tĕlo nakažené tĕmi nejtemnĕjšími kvalitami přírody. V tomto degradovaném tĕle nadále páchá nepříznivé činnosti, které zvĕtšují jeho neštĕstí v budoucnosti, a proto znovu přijme podobné hmotné tĕlo. Jaké štĕstí by mohlo čekat toho, kdo provádí činnosti, jež nevyhnutelnĕ končí smrtí?

Význam

Z védského hlediska existují dvĕ cesty civilizovaného života. Ten, kdo se vydá cestou nivṛtti-mārga, se okamžitĕ zříká hmotného smyslového požitku a očišťuje svou existenci podstupováním askeze a jednáním s oddaností. Na cestĕ pravṛtti-mārga človĕk zopatřuje smyslům stálý přísun smyslových objektů, ale používá tyto smyslové objekty za přísného dodržování usmĕrňujících pravidel a skrze příslušné obřady. Tak postupnĕ očišťuje své srdce a uspokojuje hmotné smysly. Cesta pravṛtti-mārga je však bohužel velmi nejistá, jak tyto a předchozí verše vysvĕtlují, protože místo aby se živá bytost odpoutávala, často nad sebou ztrácí kontrolu a zcela propadne dalšímu uspokojování smyslů. Předchozí verše popisovaly cestu usmĕrnĕného, autorizovaného smyslového požitku a tyto verše popisují cestu neautorizovaného a démonského smyslového požitku.

V tĕchto verších jsou velmi významná slova saṅgād asatāṁ vājitendriyaḥ. Človĕk může poklesnout do hříšného života vlivem špatné společnosti nebo může selhat v ovládání smyslů i v dobré společnosti. Každá živá bytost si nakonec za svou situaci zodpovídá sama. Slova adharma-rataḥ v tomto verši označují ty, kdo nadmĕrnĕ holdují sexu, jedení masa, pití a dalším nepříznivým činnostem, kterými porušují pravidla civilizovaného lidského života. Tito lidé pod vlivem kvality nevĕdomosti vyvíjejí tak krutou mentalitu, že žádná slavnost pro nĕ není úplná bez pojídání spousty masa poražených bezmocných zvířat. Nakonec je posednou duchové, kteří je připraví o veškeré schopnosti rozlišovat dobré od špatného. Tak tyto osoby ztrácejí jakýkoliv stud a čeká je život v nejtemnĕjších kvalitách hmotné existence. Tito masožraví opilci plní chtíče se nĕkdy považují za zbožné a zbytečnĕ se modlí k Bohu. Pohánĕni nesčetnými hmotnými touhami se stĕhují z jednoho hmotného tĕla do druhého, aniž by zažívali pravé štĕstí. Śrīla Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ṭhākura ilustruje neuspokojivou situaci v hmotném svĕtĕ poznámkou, že i kdyby nĕkdo mohl žít po dobu celého Brahmova dne, tj. asi 8 640 000 000 let, i jeho nakonec postihne strach ze smrti. I samotný Brahmā se bojí smrti, o nepatrných lidských bytostech dožívajících se nanejvýš chabých sedmdesáti či osmdesáti let nemluvĕ. Proto je zde řečeno: kiṁ sukhaṁ martya-dharmiṇaḥ – jaké štĕstí lze najít v bolestivém sevření hmotné iluze?