Skip to main content

KAPITOLA DEVADESÁTÁ

Souhrnný popis slávy Pána Kṛṣṇy

Tato kapitola popisuje, jak si Pán Kṛṣṇa užíval se svými královnami v jezírcích ve Dvārace. Líčí také extatické modlitby královen v náladĕ silného odloučení od Nĕho a shrnuje Pánovy zábavy.

Pán Śrī Kṛṣṇa dále žil ve svém honosném hlavním mĕstĕ Dvārace spolu s Yaduovci a svými královnami. Užíval si zábav se svými manželkami v palácových jezírcích, stříkal po nich vodou ze stříkačky a ony zase po Nĕm. Svými půvabnými gesty, láskyplnými slovy a pohledy úkosem okouzloval jejich srdce. Tak byly královny zcela pohroužené v myšlenkách na Nĕho. Nĕkdy, po hře s Pánem ve vodĕ, oslovovaly různé tvory – ptáky kurarī a cakravāka, oceán, mĕsíc, mrak, kukačku, horu, řeku a tak dále – a vyjadřovaly tak svou velkou připoutanost ke Śrī Kṛṣṇovi pod záminkou soucitu s tĕmito tvory.

Pán Kṛṣṇa zplodil v lůnĕ každé ze svých královen deset synů. Z tĕchto synů byl nejpřednĕjší Pradyumna, neboť se všemi transcendentálními vlastnostmi vyrovnal otci. Pradyumna se oženil s Rukmīho dcerou a z jejího lůna se narodil Aniruddha. Ten si poté vzal Rukmīho vnučku a zplodil Vajru, jediného yaduovského prince, který přežil bitvu železnými kyji v Prabhāse. Od Vajry pochází zbytek yaduovské dynastie počínaje Pratibāhuem. Členové yaduovské dynastie jsou prakticky nesčetní; ve skutečnosti jen kvůli vzdĕlávání svých dĕtí Yaduovci zamĕstnávali 38 800 000 učitelů.

Před příchodem Pána Kṛṣṇy se zrodilo mnoho démonů v lidských rodinách, aby ve svĕtĕ sužovali lidi a ničili brāhmaṇskou kulturu. Aby je Pán přemohl, nařídil polobohům sestoupit do yaduovské dynastie, která se potom rozrostla na 101 klanů. Všichni Yaduovci uznávali Śrī Kṛṣṇu jako Nejvyšší Osobnost Božství a mĕli v Nĕho neochvĕjnou víru. Když odpočívali, jedli, chodili a tak dále, což často činili v Jeho společnosti, ve svém transcendentálním štĕstí zapomínali na vlastní tĕla .

Desátý zpĕv končí tímto slibem úspĕchu pro upřímného posluchače: „Díky pravidelnému naslouchání, opĕvování a meditaci o krásných námĕtech týkajících se Pána Mukundy s neustále rostoucí upřímností smrtelník dosáhne Pánova božského království, kde nepanuje nezrušitelná moc smrti.“

Sloka 1-7:
Śukadeva Gosvamī pravil: Vládce bohynĕ štĕstí šťastnĕ sídlil ve svém hlavním mĕstĕ Dvārace obdařené veškerým majestátem a obydlené nejpřednĕjšími Vṛṣṇiovci a jejich úžasnĕ oblečenými manželkami. Když si tyto krásné ženy v rozkvĕtu mládí hrály na mĕstských střechách s míči a ostatními hračkami, zářily jako blesk. Hlavní ulice mĕsta byly vždy zaplnĕné opojenými slony vypouštĕjícími madu a také jezdectvem, bohatĕ ozdobenými pĕšáky a vojáky jedoucími na kočárech zářivĕ ozdobených zlatem. Mĕsto zdobilo mnoho zahrad a parků s řadami kvetoucích stromů, kde se shromažďovali včely a ptáci a naplňovali všechny svĕtové strany svými písnĕmi.
Sloka 8-9:
Zatímco Gandharvové radostnĕ opĕvovali Jeho slávu za doprovodu bubnů mṛdaṅga, paṇava a ānaka a profesionální přednašeči známí jako Sūtové, Māgadhové a Vandī hráli na vīṇy a přednášeli oslavné básnĕ, Pán Kṛṣṇa se bavil s manželkami ve vodĕ. Smĕjící se královny na Nĕho stříkaly vodu stříkačkami a On stříkal zase na nĕ. Tak si Kṛṣṇa užíval se svými královnami stejnĕ jako vládce Yakṣů s vílami Yakṣī.
Sloka 10:
Pod promáčenými šaty královen byla patrná jejich stehna a ňadra. Kvĕtiny vetkané do jejich velkých copů se rozptýlily, zatímco stříkaly vodu na svého společníka a pod záminkou snahy Mu sebrat stříkačku Ho objímaly. Jeho dotekem vzrůstaly jejich chtivé touhy, až jim tváře zářily úsmĕvy. Takto královny Pána Kṛṣṇy zářily skvostnou krásou.
Sloka 11:
Kvĕtinová girlanda Pána Kṛṣṇy se potřísnila kuṅkumou z jejich ňader a bohaté kadeře se Mu rozcuchaly následkem pohroužení ve hře. Zatímco Pán opakovanĕ stříkal na své mladé společnice a ony zase na Nĕho, užíval si jako král slonů ve společnosti svého houfu slonic.
Sloka 12:
Potom Pán Kṛṣṇa a Jeho manželky rozdali ozdoby a šaty, které mĕli na sobĕ při svých vodních zábavách umĕlcům a umĕlkyním živícím se zpĕvem a hrou na hudební nástroje.
Sloka 13:
Tímto způsobem se Pán Kṛṣṇa bavil se svými královnami, přičemž si zcela podmanil jejich srdce svými gesty, řečí, pohledy a úsmĕvy, a také žerty, hravými výmĕnami a objetími.
Sloka 14:
Královny byly ohromené v extatickém tranzu a jejich mysli byly pohroužené výlučnĕ v Kṛṣṇovi. Potom, zatímco myslely na svého Pána s lotosovýma očima, mluvily jako šílené. Prosím slyš ode mĕ tato slova.
Sloka 15:
Královny pravily: Ó kurarī, ty naříkáš. Teď je noc a nĕkde v tomto svĕtĕ spí na skrytém místĕ Nejvyšší Pán. Ty jsi však plnĕ vzhůru, ó přítelkynĕ, a nemůžeš usnout. Probodly nitro tvého srdce, tak jako ta naše, velkorysé, hravé, smĕjící se pohledy Pána s lotosovýma očima?
Sloka 16:
Ubohá cakravākī, i když zavřeš oči, nadále žalostnĕ naříkáš celou noc pro svého nevidĕného druha. Nebo ses snad, tak jako my, stala služebnicí Acyuty a toužíš nosit ve svých copech girlandu, kterou požehnal dotekem svých nohou?
Sloka 17:
Drahý oceáne, neustále hučíš a v noci nespíš. Trpíš nespavostí? Nebo ti, tak jako nám, Mukunda odňal tvé znaky a ty nemáš nadĕji je získat zpĕt?
Sloka 18:
Můj drahý mĕsíci, trpíš tĕžkou tuberkulózou, a proto jsi tak vyhublý, že nedokážeš rozptýlit temnotu svými paprsky. Nebo vypadáš ohromenĕ, protože si, tak jako my, nemůžeš vzpomenout na povzbuzující sliby, které ti Mukunda kdysi dal?
Sloka 19:
Ó vánku z pohoří Malaya, čím jsme způsobily tvou nelibost, že vzbuzuješ chtíč v našich srdcích, která již zničily Govindovy pohledy úkosem?
Sloka 20:
Ó ctihodný mraku, jsi vskutku velmi drahý vládci Yaduovců, který nosí znak Śrīvatsa. Tak jako my jsi k Nĕmu připoután láskou a medituješ o Nĕm. Tvé srdce je rozrušené velkou dychtivostí, tak jako ta naše, a když na Nĕho znovu a znovu vzpomínáš, roníš proud slz. Společnost Kṛṣṇy přináší takové neštĕstí!
Sloka 21:
Ó kukačko se sladkým hrdlem, hlasem, který by dokázal křísit mrtvé, vydáváš stejné zvuky, které jsme kdysi slyšely od našeho milovaného, nejpříjemnĕjšího z řečníků. Prosím, řekni mi, jak tĕ mohu dnes potĕšit.
Sloka 22:
Ó velkodušná horo, nepohybuješ se ani nemluvíš. Musíš uvažovat o nĕčem velmi důležitém. Nebo, jako my, toužíš držet na svých ňadrech nohy Vasudevova milovaného syna?
Sloka 23:
Ó řeky, manželky oceánu, vaše tůnĕ nyní vyschly. Bĕda, scvrkly jste se do ztracena a vaše bohatství lotosů zmizelo. Jste na tom tedy jako my, které chřadneme, protože se nám nedostává láskyplného pohledu našeho drahého manžela, vládce Madhua, který podvedl naše srdce?
Sloka 24:
Vítej, labuti. Prosím posaď se tu a napij se mléka. Povĕz nám, drahá, nĕjaké zprávy o potomku Śūry. Víme, že jsi Jeho posel. Daří se nepřemožitelnému Pánu dobře a pamatuje si náš nespolehlivý přítel stále na slova, která nám kdysi dávno řekl? Proč bychom Ho mĕly uctívat? Ó služebníku nevýznamného pána, řekni Mu, jenž plní naše touhy, aby sem přišel bez bohynĕ štĕstí. Je to jediná Jemu výlučnĕ oddaná žena?
Sloka 25:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Touto řečí a jednáním s takovou extatickou láskou k Pánu Kṛṣṇovi, vládci všech vládců mystické yogy, Jeho milující manželky dosáhly svrchovaného cíle života.
Sloka 26:
Pán, jehož oslavují nesčetné písnĕ nesčetnými způsoby, násilím přitahuje mysli všech žen, které o Nĕm pouze slyší. Co potom říci o tĕch ženách, které Ho vidí na vlastní oči?
Sloka 27:
A jak by nĕkdo mohl popsat nesmírnou askezi žen, které Mu, duchovnímu mistrovi vesmíru, dokonale sloužily s čistou extatickou láskou? Myslely na Nĕho jako na svého manžela a poskytovaly Mu tak důvĕrné služby jako masáž Jeho nohou.
Sloka 28:
Takto Pán Kṛṣṇa, cíl svatých oddaných, následoval zásady povinnosti vyslovené Vedami a opakovanĕ ukazoval, jak lze doma dosáhnout cílů náboženství, ekonomického pokroku a usmĕrnĕného smyslového požitku.
Sloka 29:
Zatímco Pán Kṛṣṇa dodržoval nejvyšší standardy života zbožného hospodáře, staral se o více než 16 100 manželek.
Sloka 30:
Mezi tĕmito ženami podobnými drahokamům bylo osm hlavních královen v čele s Rukmiṇī. Již jsem je jednu po druhé popsal, ó králi, spolu s jejich syny.
Sloka 31:
Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, jehož úsilí nikdy nevychází naprázdno, zplodil deset synů s každou ze svých mnoha manželek.
Sloka 32:
Všichni tito synové oplývali neomezenou statečností. Osmnáct z nich bylo velmi slavných mahā-rathů. Nyní ode mĕ slyš jejich jména.
Sloka 33-34:
Byli to Pradyumna, Aniruddha, Dīptimān, Bhānu, Sāmba, Madhu, Bṛhadbhānu, Citrabhānu, Vṛka, Aruṇa, Puṣkara, Vedabāhu, Śrutadeva, Sunandana, Citrabāhu, Virūpa, Kavi a Nyagrodha.
Sloka 35:
Ó nejlepší z králů, z tĕchto synů zplozených Pánem Kṛṣṇou, nepřítelem Madhua, byl nejvýznamnĕjší Pradyumna, syn Rukmiṇī. Přesnĕ se podobal svému otci.
Sloka 36:
Velký bojovník Pradyumna si vzal Rukmīho dceru (Rukmavatī), která porodila Aniruddhu, silného jako deset tisíc slonů.
Sloka 37:
Syn Rukmīho dcery (Aniruddha) si vzal dceru Rukmīho syna (Rocanu). Té se narodil Vajra, který s nĕkolika ostatními přežil bitvu Yaduovců s kyji.
Sloka 38:
Z Vajry vzešel Pratibāhu, jehož synem byl Subāhu. Subāhuův syn byl Śāntasena, jemuž se narodil Śatasena.
Sloka 39:
Nikdo, kdo se narodil v této rodinĕ, nebyl chudý co do bohatství ani potomstva, nežil krátce, nebyl slabý či lhostejný k brāhmaṇské kultuře.
Sloka 40:
Yaduovská dynastie dala svĕtu nesčetnĕ významných mužů slavných činů. Ani za desítky tisíc let by je nikdo nedokázal všechny spočítat, ó králi.
Sloka 41:
Slyšel jsem z autoritativních zdrojů, že yaduovský rod jen kvůli vzdĕlávání svých dĕtí zamĕstnával 38 800 000 učitelů.
Sloka 42:
Kdo dokáže spočítat všechny vznešené Yaduovce, když mezi nimi samotného krále Ugrasenu doprovázelo třicet biliónů služebníků?
Sloka 43:
Divocí potomci Diti, kteří byli zabiti v minulých vĕcích v bitvách mezi polobohy a démony, se narodili mezi lidskými bytostmi a domýšlivĕ sužovali lidi.
Sloka 44:
Aby Pán Hari tyto démony přemohl, řekl polobohům, aby sestoupili do dynastie Yadua. Tvořili 101 klanů, ó králi.
Sloka 45:
Jelikož je Pán Kṛṣṇa Nejvyšší Osobnost Božství, Yaduovci Ho přijali za svou svrchovanou autoritu. A zvláštĕ se dařilo všem tĕm z nich, kteří byli Jeho důvĕrní společníci.
Sloka 46:
Vṛṣṇiovci byly tak pohrouženi ve vĕdomí Kṛṣṇy, že zapomnĕli na svá vlastní tĕla, zatímco spali, sedĕli, chodili, hovořili, hráli si, koupali se a tak dále.
Sloka 47:
Nebeská Gaṅgā je svaté poutní místo, protože její vody omývají nohy Pána Kṛṣṇy. Když ale Pán sestoupil mezi Yaduovci, Jeho sláva zastínila Gaṅgu jako svaté místo. Jak ti, co Kṛṣṇu nenávidĕli, tak ti, kteří Ho milovali, dosáhli vĕčných podob v duchovním svĕtĕ jako má On. Bohynĕ štĕstí, nedosažitelná a svrchovanĕ spokojená sama v sobĕ, o jejíž přízeň usilují všichni ostatní, patří pouze Jemu. Jeho jméno ničí vše nepříznivé, když je vyslechnuto nebo proneseno. Pouze On stanovil zásady různých učednických posloupností mudrců. Jaký div, že On, jehož osobní zbraní je kolo času, odstranil břemeno Zemĕ?
Sloka 48:
Pán Śrī Kṛṣṇa je známý jako jana-nivāsa neboli konečné útočištĕ všech živých bytostí a také jako Devakī-nandana nebo Yaśodā-nandana, syn Devakī a Yaśody. Je vůdcem yaduovské dynastie a svýma mocnýma rukama zabíjí vše neblahé a také všechny bezbožné lidi. Svou přítomností ničí vše, co je nepříznivé pro veškeré pohyblivé i nehybné živé bytosti. Jeho blažená, usmívající se tvář neustále zvĕtšuje chtivé touhy gopī z Vṛndāvanu. Nechť je vždy slavný a šťastný!
Sloka 49:
Aby Pán Kṛṣṇa, nejlepší z Yaduovců, ochránil zásady oddané služby sobĕ, přijímá podoby určené k zábavám, které byly oslavovány zde ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Ten, kdo touží vĕrnĕ sloužit Jeho lotosovým nohám, by mĕl naslouchat o činnostech, které koná v každé z tĕchto inkarnací – činnostech, které vhodnĕ napodobují činnosti podob, které přijímá. Naslouchání vyprávĕním o tĕchto zábavách ničí reakce plodonosné práce.
Sloka 50:
Pravidelným nasloucháním, opĕvováním a meditováním o krásných námĕtech o Pánu Mukundovi s neustále vzrůstající upřímností smrtelník dosáhne Pánova božského království, kde nevládne nezrušitelná moc smrti. Kvůli tomu mnoho osob, včetnĕ velkých králů, opustilo své svĕtské domovy a odešlo do lesa.