Skip to main content

KAPITOLA OSMDESÁTÁ DEVÁTÁ

Kṛṣṇa a Arjuna přivádĕjí zpĕt brāhmaṇovy syny

Tato kapitola popisuje, jak Bhṛgu Muni prokázal svrchovanost Pána Viṣṇua a jak Pán Kṛṣṇa s Arjunou přivedli zpĕt mrtvé syny zarmouceného brāhmaṇy z Dvāraky.

Kdysi dávno se na břehu řeky Sarasvatī rozpoutala diskuse mezi skupinou mudrců o tom, který ze tří hlavních vládců – Brahmā, Viṣṇu nebo Śiva – je nejvznešenĕjší. Povĕřili Bhṛgua Muniho, aby to prozkoumal.

Bhṛgu se rozhodl vyzkoušet snášenlivost pánů, neboť tato vlastnost je bezpečným znakem vznešenosti. Nejprve přišel ke dvoru Pána Brahmy, svého otce, aniž mu prokázal jakoukoliv úctu. To Brahmu rozzlobilo, ale potlačil svůj hnĕv, protože Bhṛgu byl jeho syn. Dále šel Bhṛgu k Pánu Śivovi, svému staršímu bratrovi, který vstal ze svého sedadla, aby ho objal. Bhṛgu však objetí odmítl a nazval Śivu kacířem. Právĕ když se Śiva chysta Bhṛgua zabít svým trojzubcem, zasáhla bohynĕ Pārvatī a manžela upokojila. Potom šel Bhṛgu na Vaikuṇṭhu vyzkoušet Pána Nārāyaṇa. Přistoupil k Pánu, který ležel s hlavou položenou na klínĕ bohynĕ štĕstí, a kopl Ho do hrudi. Místo toho, aby se však Pán a Jeho společnice rozzlobili, vstali a Bhṛguovi se poklonili. „Vítej“, řekl Pán. „Prosím posaď se a chvíli si odpočiň. Laskavĕ nám promiň, drahý pane, že jsme si nevšimli tvého příchodu.“ Když se Bhṛgu vrátil do shromáždĕní mudrců a povĕdĕl jim vše, co se stalo, dospĕli k závĕru, že svrchovaný je dozajista Pán Viṣṇu.

Jednou ve Dvārace brāhmaṇova manželka porodila syna, který ihned zemřel. Brāhmaṇa vzal mrtvého syna ke dvoru krále Ugraseny a zahrnul krále výčitkami: „Tento neupřímný, chamtivý nepřítel brāhmaṇů způsobil smrt mého syna nesprávným plnĕním svých povinností!“ Totéž neštĕstí se brāhmaṇy drželo dále a pokaždé přinesl tĕlo svého novorozenĕte ke královskému dvoru a zahrnul krále výčitkami. Když po narození zemřel devátý syn, Arjuna shodou okolností vyslechl brāhmaṇovu stížnost a řekl: „Můj pane, já tvé potomky ochráním. A jestli zklamu, vstoupím do ohnĕ, abych svůj hřích odčinil.“

Po nĕjaké dobĕ se brāhmaṇova manželka chystala porodit po desáté. Když se o tom Arjuna dozvĕdĕl, přišel k porodnímu domu a obklopil jej ochranou klecí ze šípů. Arjunovo úsilí však bylo marné, neboť jakmile se dítĕ narodilo a rozplakalo se, zmizelo v nebi. Zatímco brāhmaṇa zahrnul Arjunu mnoha posmĕšky, bojovník se vydal do sídla Yamarāje, krále smrti. Brāhmaṇova syna tam však nenašel a ani po prohledání čtrnácti svĕtů nedokázal nalézt po novorozenĕti ani stopu.

Arjuna byl poté, co zklamal při ochranĕ brāhmaṇova syna, rozhodnut spáchat sebevraždu vstoupením do posvátného ohnĕ. Tĕsnĕ předtím ho však Pán Kṛṣṇa zadržel a řekl: „Brāhmaṇovy syny ti ukážu, tak se prosím takto neponižuj.“ Pán Kṛṣṇa pak vzal Arjunu do svého transcendentálního kočáru a oba přeletĕli sedm vesmírných ostrovů s jejich sedmi oceány, pohoří Lokāloku a vstoupili do oblasti husté temnoty. Jelikož konĕ nemohli najít cestu, Kṛṣṇa poslal svůj zářící disk Sudarśanu napřed, aby tmu rozptyloval. Postupnĕ dospĕli k vodĕ Příčinného oceánu, v nĕmž nalezli mĕsto Pána Mahā-Viṣṇua. Tam spatřili tisícihlavého hada Anantu a na Nĕm ležel Mahā-Viṣṇu. Velký Pán Śrī Kṛṣṇu a Arjunu přivítal slovy: „Přivedl jsem brāhmaṇovy syny sem jen proto, že jsem chtĕl vidĕt vás dva. Prosím buďte i nadále prospĕšní obyčejným lidem tím, že budete příkladem zbožného chování ve svých podobách Nara-Nārāyaṇa Ṛṣiho.“

Pán Kṛṣṇa a Arjuna pak vzali brāhmaṇovy syny, odebrali se zpĕt do Dvāraky a vrátili novorozeňata otci. Poté, co byl Arjuna přímým svĕdkem vznešenosti Śrī Kṛṣṇy, nevycházel z úžasu. Dospĕl k závĕru, že pouze Pánovou milostí může živá bytost projevit jakoukoliv schopnost nebo majestát.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Kdysi, ó králi, když skupina mudrců konala védskou obĕť na březích řeky Sarasvatī, vznikl mezi nimi spor o to, které ze tří hlavních božstev je svrchované.
Sloka 2:
Mudrci dychtili tuto otázku vyřešit, ó králi, a tak poslali Bhṛgua, syna Pána Brahmy, aby zjistil odpovĕď. Nejprve přišel ke dvoru svého otce.
Sloka 3:
Aby Bhṛgu vyzkoušel, jak dobře je Pán Brahmā umístĕný v kvalitĕ dobra, nepoklonil se mu a ani ho neoslavil modlitbami. Pán se na nĕho rozzlobil, rozlícený svou vlastní vášní.
Sloka 4:
Ačkoliv hnĕv vůči synovi v Brahmovĕ srdci rostl, dokázal jej potlačit využitím inteligence, tak jako je uhašen oheň svým vlastním výtvorem, vodou.
Sloka 5:
Bhṛgu se potom odebral na horu Kailās. Tam Pán Śiva povstal a šťastnĕ mu vyšel v ústrety, aby svého bratra objal.
Sloka 6-7:
Bhṛgu však jeho objetí odmítl slovy: „Jsi kacíř.“ To Pána Śivu rozzlobilo a oči mu divoce plály. Pozvedl trojzubec a chystal se Bhṛgua zabít, když vtom bohynĕ Devī padla k jeho nohám a pronesla nĕjaká slova, aby ho upokojila. Bhṛgu pak odtamtud odešel a odebral se na Vaikuṇṭhu, kde sídlí Pán Janārdana.
Sloka 8-9:
Tam přišel k Nejvyššímu Pánovi, který ležel s hlavou na klínĕ své společnice Śrī, a kopl Ho do hrudi. Pán poté vstal spolu s bohyní Lakṣmī na znamení úcty. Ten svrchovaný cíl všech čistých oddaných sestoupil ze svého lůžka, před mudrcem se poklonil hlavou k zemi a řekl mu: „Vítej, brāhmaṇo. Prosím, posaď se na toto sedadlo a chvíli si odpočiň. Laskavĕ nám odpusť, drahý pane, že jsme si nevšimli tvého příchodu.“
Sloka 10-11:
„Prosím očisti Mĕ, Mé sídlo a sídla Mĕ oddaných vládců vesmíru tím, že nám poskytneš vodu, která omyla tvé nohy. Tato posvátná voda je vskutku to, co činí všechna poutní místa svatými. Dnes, můj pane, jsem se stal výlučným útočištĕm bohynĕ štĕstí Lakṣmī, která bude ráda sídlit na Mé hrudi, protože ji tvá noha zbavila hříchů.“
Sloka 12:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Když Bhṛgu vyslechl velebná slova Pána Vaikuṇṭhy, cítil spokojenost a potĕšení. Přemožen extází oddanosti zachoval mlčení a oči mu zaplavily slzy.
Sloka 13:
Ó králi, Bhṛgu se poté vrátil do obĕtní arény moudrých védských autorit a popsal jim celou svou zkušenost.
Sloka 14-17:
Mudrci užaslí nasloucháním Bhṛguova vyprávĕní byli zbaveni všech pochyb a nabyli přesvĕdčení, že Viṣṇu je nejvĕtší Pán. Z Nĕho pochází klid, nebojácnost, základní zásady náboženství, odpoutanost s poznáním, osmeré síly mystické yogy a Jeho oslavování, které očišťuje mysl ode všech nečistot. Je znám jako svrchovaný cíl tĕch, kdo jsou klidní a vyrovnaní – nesobeckých, moudrých svĕtců, kteří se vzdali veškerého násilí. Jeho nanejvýš drahou podobou je ta z čistého dobra a brāhmaṇové jsou Jeho božstva hodná uctívání. Osoby s pronikavou inteligencí, které dosáhly duchovního klidu, Ho uctívají bez sobeckých pohnutek.
Sloka 18:
Pán se expanduje do tří druhů projevených bytostí – Rākṣasů, démonů a polobohů. Ty všechny stvořila Pánova hmotná energie a jsou podmínĕni jejími kvalitami. Mezi tĕmito třemi kvalitami je však kvalita dobra prostředkem dosažení konečného úspĕchu v životĕ.
Sloka 19:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Učení brāhmaṇové žijící podél řeky Sarasvatī dospĕli k tomuto závĕru, aby rozptýlili pochybnosti všech lidí. Pak oddanĕ sloužili lotosovým nohám Nejvyššího Pána a dosáhli Jeho sídla.
Sloka 20:
Śrī Sūta Gosvāmī pravil: Tak tento voňavý nektar tekl z lotosových úst Śukadevy Gosvāmīho, syna mudrce Vyāsadevy. Tato úžasná oslava Nejvyšší Osoby ničí veškerý strach z hmotné existence. Cestovatel, který neustále pije tento nektar ušními otvory, zapomene na únavu z putování po cestách svĕtského života.
Sloka 21:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Kdysi ve Dvārace brāhmaṇova manželka porodila syna, ale novorozenĕ zemřelo, jakmile se dotklo zemĕ, ó Bhārato.
Sloka 22:
Brāhmaṇa vzal mrtvolku a položil ji ke dveřím dvora krále Ugraseny. Potom, rozrušený a nešťastnĕ naříkající, takto promluvil.
Sloka 23:
(Brāhmaṇa pravil:) Tento neupřímný, chamtivý nepřítel brāhmaṇů, tento nekvalifikovaný vládce propadlý smyslovému požitku, způsobil smrt mého syna nĕjakými nedostatky v plnĕní svých povinností.
Sloka 24:
Ovčané sloužící tak zlotřilému králi, kterého tĕší násilí a nedokáže ovládat své smysly, jsou odsouzeni k tomu, aby trpĕli chudobou a neustálým neštĕstím.
Sloka 25:
Moudrého brāhmaṇu stihlo stejné neštĕstí s jeho druhým a třetím dítĕtem. Pokaždé zanechal tĕlo svého mrtvého syna u králových dveří a zpíval stejnou naříkavou píseň.
Sloka 26-27:
Když zemřelo deváté dítĕ, Arjuna, který byl poblíž Pána Keśavy, shodou okolností vyslechl brāhmaṇův nářek. Arjuna tedy brāhmaṇu oslovil: „Co se dĕje, můj milý brāhmaṇo? Neexistuje snad nĕjaký pokleslý člen královského stavu schopný alespoň stát před tvým domem s lukem v ruce? Tito kṣatriyové se chovají jako kdyby to byli brāhmaṇové netečnĕ konající ohňové obĕti.
Sloka 28:
„Vládci království, v nĕmž brāhmaṇové naříkají nad ztraceným bohatstvím, manželkami a dĕtmi, jsou pouze podvodníci v rolích králů, jen aby si vydĕlali na živobytí.
Sloka 29:
„Můj pane, ochráním potomstvo tvé a tvojí manželky, kteří trpíte takovou úzkostí. A pokud tento slib nesplním, vstoupím do ohnĕ, abych odčinil svůj hřích.“
Sloka 30-31:
Brāhmaṇa pravil: Ani Saṅkarṣaṇa, Vāsudeva, Pradyumna, nejlepší z lučištníků, ani jedinečný bojovník Aniruddha nedokázali zachránit mé syny. Proč se tedy naivnĕ pokoušíš o čin, který všemocní Pánové vesmíru nemohli vykonat? Nemůžeme tĕ brát vážnĕ.
Sloka 32:
Śrī Arjuna pravil: Nejsem ani Pán Saṅkarṣaṇa, ó brāhmaṇo, ani Pán Kṛṣṇa, dokonce ani Kṛṣṇův syn. Jsem Arjuna, vládce luku Gāṇḍīvy.
Sloka 33:
Nesnižuj mou schopnost, která stačila na to, aby potĕšila Pána Śivu, ó brāhmaṇo. Přivedu zpĕt tvé syny, milý pane, i kdybych musel v boji porazit samotnou Smrt.
Sloka 34:
Brāhmaṇa, takto přesvĕdčený Arjunou, ó trýzniteli nepřátel, odešel domů, spokojen s tím, že slyšel Arjunovo prohlášení o jeho moci.
Sloka 35:
Když mĕla manželka vznešeného brāhmaṇy znovu porodit, šel s velkou úzkostí za Arjunou a žádal ho: „Prosím, prosím zachraň mé dítĕ před smrtí!“
Sloka 36:
Arjuna se dotkl čisté vody, poklonil se Pánu Maheśvarovi, vzpomnĕl si na mantry svých nebeských zbraní a nasadil tĕtivu svému luku Gāṇḍīva.
Sloka 37:
Arjuna ohradil porodní dům šípy patřícími k různým zbraním. Tak syn Pṛthy vytvořil ochrannou klec ze šípů obklopující dům smĕrem nahoru, dolů a ze stran.
Sloka 38:
Brāhmaṇova manželka porodila, ale poté, co novorozenĕ chvíli naříkalo, náhle zmizelo ve svém tĕle na obloze.
Sloka 39:
Brāhmaṇa pak Arjunu zesmĕšnil před Pánem Kṛṣṇou: „Jen pohleďte, jak pošetilý jsem byl, když jsem důvĕřoval eunuchovu vychloubání!“
Sloka 40:
„Když ani Pradyumna, Aniruddha, Rāma či Keśava nemohou nĕkoho zachránit, kdo jiný to dokáže?“
Sloka 41:
„K čertu s tím lhářem Arjunou! K čertu s lukem toho chvastouna! Je tak pošetilý, že propadl klamu, že dokáže přivést zpĕt osobu, kterou odnesl osud.“
Sloka 42:
Zatímco ho moudrý brāhmaṇa dále urážel, Arjuna použil mystické zaříkadlo, aby se v mžiku odebral do Saṁyamanī, nebeského mĕsta, kde sídlí Pán Yamarāja.
Sloka 43-44:
Když tam Arjuna brāhmaṇovo dítĕ nevidĕl, odebral se do mĕst Agniho, Nirṛtiho, Somy, Vāyua a Varuṇy. S připravenými zbranĕmi prohledal všechny říše vesmíru, od dolní části podzemní oblasti po vrchol nebes. Jelikož nikde brāhmaṇova syna nenašel, nakonec se rozhodl vstoupit do posvátného ohnĕ, neboť nesplnil svůj slib. Právĕ když se k tomu však chystal, Pán Kṛṣṇa ho zastavil a pronesl tato slova.
Sloka 45:
(Pán Kṛṣṇa pravil:) Ukážu ti brāhmaṇovy syny, tak se prosím takto neponižuj. Ti samí lidé, kteří nás nyní kritizují, brzy rozhlásí naši neposkvrnĕnou slávu.
Sloka 46:
Když to Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, Arjunovi oznámil, vybídl ho, aby si k Nĕmu přisedl do Jeho božského kočáru a spolu vyrazili k západu.
Sloka 47:
Pánův kočár přeletĕl sedm ostrovů středu vesmíru, každý se svým oceánem a sedmi hlavními horami. Pak přeletĕl hranici Lokāloky a vstoupil do nesmírné oblasti naprosté temnoty.
Sloka 48-49:
V té temnotĕ konĕ – Śaibya, Sugrīva, Meghapuṣpa a Balāhaka – ztratili cestu. Když je Pán Kṛṣṇa, svrchovaný mistr všech mistrů yogy, vidĕl v této situaci, ó nejlepší z Bhāratů, poslal svůj disk Sudarśanu před kočár. Disk zářil jako tisíce sluncí.
Sloka 50:
Pánův disk Sudarśana pronikl temnotu svou planoucí září. Hnal se kupředu rychlostí mysli skrz dĕsivou, hustou tmu vzniklou z prvotní hmoty tak jako šíp vystřelený z luku Pána Rāmy proniká nepřátelským vojskem.
Sloka 51:
Kočár sledující disk Sudarśanu přeletĕl temnotu a dosáhl nekonečného duchovního svĕtla všudypřítomného brahma-jyoti. Když Arjuna spatřil tuto záři, rozbolely ho oči, a tak je zavřel.
Sloka 52:
Z té oblasti vstoupili do masy zářivé vody s obrovskými vlnami zvedanými mocným vĕtrem. V tom oceánu Arjuna spatřil úžasný palác, zářivĕjší než vše, co kdy předtím vidĕl. Jeho krásu zvyšovaly tisíce zdobených sloupů posázených zářivými drahokamy.
Sloka 53:
V tom paláci byl obrovský, bázeň budící had Ananta Śeṣa. Z drahokamů na Jeho tisících kápí vycházela jasná záře a odrážela se v dvojnásobném počtu dĕsivých očí. Podobal se bílé hoře Kailāsu a Jeho krky a jazyky byly tmavĕ modré.
Sloka 54-56:
Arjuna pak spatřil všudypřítomného a všemocného Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, Mahā-Viṣṇua, sedícího pohodlnĕ na hadím lůžku. Jeho modrá pleť mĕla barvu hustého dešťového mraku, byl oblečen v krásném žlutém odĕvu, Jeho tvář byla okouzlující, široké oči nanejvýš přitažlivé a mĕl osm dlouhých, pĕkných paží. Jeho bohaté kadeře se ze všech stran koupaly v záři odrážející se ze shluků drahokamů zdobících Jeho korunu a náušnice. Mĕl na sobĕ drahokam Kaustubhu, znak Śrīvatsu a girlandu z lesních kvĕtin. Tomuto nejlepšímu ze všech Pánů sloužili Jeho osobní společníci v čele se Sunandou a Nandou, Jeho cakra a ostatní zbranĕ ve svých zosobnĕných podobách, Jeho energie Puṣṭi, Śrī, Kīrti a Ajā a všechny Jeho mystické síly.
Sloka 57:
Pán Kṛṣṇa se poklonil sobĕ samotnému v této neomezené podobĕ a Arjuna, užaslý při pohledu na Pána Mahā-Viṣṇua, se poklonil také. Potom, zatímco před Ním oba stáli se sepjatýma rukama, se všemocný Mahā-Viṣṇu, svrchovaný pán všech vládců vesmíru, usmál a promluvil k nim hlasem plným velebné autority.
Sloka 58:
(Pán Mahā-Viṣṇu pravil:) Přivedl jsem brāhmaṇovy syny sem, protože jsem chtĕl vidĕt vás dva, Mé expanze, kteří jste sestoupili na Zem, abyste zachránili zásady náboženství. Jakmile dokončíte zabíjení démonů, kteří zatĕžují Zemi, rychle se vraťte sem ke Mnĕ.
Sloka 59:
Ačkoliv jsou všechny vaše touhy zcela splnĕné, ó nejlepší ze vznešených osobností, ve prospĕch obyčejných lidí byste mĕli jít nadále příkladem zbožného chování jako mudrci Nara a Nārāyaṇa.
Sloka 60-61:
Kṛṣṇa a Arjuna, takto poučeni Nejvyšším Pánem svrchované planety, projevili souhlas pronesením oṁ a potom se všemocnému Pánu Mahā-Viṣṇuovi poklonili. S brāhmaṇovými syny a s velkou radostí se vrátili do Dvāraky stejnou cestou, kterou přišli. Tam předali brāhmaṇovi jeho syny, kteří byli ve stejných tĕlech novorozeňat, ve kterých se ztratili.
Sloka 62:
Po spatření sídla Pána Viṣṇua Arjuna naprosto žasl. Dospĕl k závĕru, že ať osoba projevuje jakoukoliv mimořádnou moc, může to být pouze projev milosti Śrī Kṛṣṇy.
Sloka 63:
Pán Kṛṣṇa projevil mnoho ostatních, podobných hrdinných zábav v tomto svĕtĕ. Zdánlivĕ si užíval rozkoší bĕžného lidského života a vykonal velmi mocné ohňové obĕti.
Sloka 64:
Pán, který projevil svou svrchovanost, v příhodných dobách zahrnoval brāhmaṇy a své ostatní poddané všemi vytouženými vĕcmi, tak jako Indra sesílá déšť.
Sloka 65:
Když Pán zabil mnoho zlotřilých králů a zamĕstnal oddané jako Arjunu zabíjením ostatních, mohl snadno zajistit plnĕní náboženských zásad prostřednictvím tak zbožných vládců jako byl Yudhiṣṭhira.