Skip to main content

KAPITOLA OSMDESÁTÁ OSMÁ

Pán Śiva zachránĕn před Vṛkāsurou

Tato kapitola popisuje, jak Viṣṇuovi oddaní získávají osvobození, zatímco oddaní ostatních božstev získávají hmotný majestát.

Pán Viṣṇu vlastní veškerý majestát, zatímco Pán Śiva žije v chudobĕ. Přesto jsou Viṣṇuovi oddaní obvykle chudí, zatímco Śivovi získávají hojné bohatství. Když se Mahārāja Parīkṣit zeptal Śukadevy Gosvāmīho na vysvĕtlení této matoucí skutečnosti, mudrc odpovĕdĕl takto: „Pán Śiva se projevuje jako falešné ego ve třech podobách, podle třech kvalit přírody. Z tohoto falešného ega vzniká pĕt fyzických živlů a ostatní přemĕny hmotné přírody, kterých je celkem šestnáct. Když oddaný Pána Śivy uctívá jeho projev v kterémkoliv z tĕchto živlů, oddaný získá odpovídající příjemné bohatství všeho druhu. Protože Pán Śrī Hari je však transcendentální kvalitám hmotné přírody, Jeho oddaní se také stávají transcendentálními.“

Na konci své obĕti aśvamedha král Yudhiṣṭhira položil tu samou otázku Pánu Kṛṣṇovi, který odpovĕdĕl: „Když k nĕkomu cítím zvláštní soucit, postupnĕ ho připravím o bohatství. Pak toho chudobou stiženého človĕka opustí všechny dĕti, manželka a ostatní příbuzní. Když se znovu snaží nabýt bohatství, aby si získal zpĕt přízeň své rodiny, milostivĕ mu přivodím zklamání, takže se mu plodonosná práce znechutí a spřátelí se s Mými oddanými. A tehdy mu udĕlím svou mimořádnou milost; pak se může zbavit pout hmotného života a dosáhnout království Boha, Vaikuṇṭhy.“

Pán Brahmā, Pán Viṣṇu a Pán Śiva mohou udĕlit nebo zadržet požehnání, ale zatímco Pán Brahmā a Pán Śiva jsou velmi rychle uspokojeni nebo rozhnĕváni, Pán Viṣṇu není. O tom védská literatura vypráví tento příbĕh: Kdysi se démon Vṛka zeptal Nārady, který bůh je nejrychleji uspokojen, a Nārada odpovĕdĕl, že Pán Śiva. Vṛkāsura tedy odešel na svaté místo zvané Kedāranātha a začal uctívat Pána Śivu kusy vlastního masa v podobĕ obĕtin vkládaných do ohnĕ. Śiva se však nezjevil. Vṛka se tedy rozhodl spáchat sebevraždu useknutím si své hlavy. V posledním okamžiku se Pán Śiva zjevil z obĕtního ohnĕ a zadržel ho, přičemž démonovi nabídl jakékoliv požehnání si vybere. Vṛka řekl: „Nechť zemře každý, koho hlavy se dotknu rukou.“ Pán Śiva byl zavázán tuto žádost splnit a zlotřilý Vṛka se ihned pokusil požehnání vyzkoušet položením ruky na pánovu hlavu. Vylekaný Śiva uprchl, aby si zachránil život. Utekl až na nebesa a k vnĕjším hranicím svĕta smrtelníků. Nakonec dospĕl na planetu Śvetadvīp, kde sídlí Pán Viṣṇu. Pán zdálky spatřil zoufalého Śivu, promĕnil se v mladého studenta a přišel k Vṛkāsurovi. Sladkým hlasem démona oslovil: „Můj milý Vṛko, prosím odpočiň si chvíli a řekni Nám, co zamýšlíš udĕlat.“ Vṛku Pánova slova okouzlila a vyjevil vše, co se stalo. Pán řekl: „Od té doby, co Pána Śivu proklel Prajāpati Dakṣa, podobá se masožravému skřetovi. Nemĕl bys mu tedy vĕřit. Radĕji jeho požehnání vyzkoušej položením své ruky na svou hlavu.“ Pošetilý démon zmatený tĕmito slovy se dotkl vlastní hlavy, která se ihned roztříštila a spadla na zem. Z nebe zaznĕly výkřiky „Vítĕzství!“ „Poklony!“ a „Výbornĕ!“ a všichni polobozi, mudrci, nebeští předkové a Gandharvové blahopřáli Nejvyššímu Pánu tím, že Ho zasypávali kvĕtinami.

Sloka 1:
Král Parīkṣit pravil: Ti polobozi, démoni a lidé, kteří uctívají přísnĕ odříkavého Pána Śivu, si obvykle užívají bohatství a smyslového požitku, zatímco uctívači Nejvyššího Pána Hariho, manžela bohynĕ štĕstí, nikoliv.
Sloka 2:
Přejeme si tuto vĕc správnĕ pochopit, neboť nás velmi mate. Výsledky dosažené uctívači tĕchto dvou pánů s protikladnými povahami jsou opravdu v rozporu s očekáváním.
Sloka 3:
Śrī Śukadeva pravil: Pán Śiva je vždy spojen se svou osobní energií, hmotnou přírodou. Projevuje se ve třech rysech na žádost jejích třech kvalit, a tak ztĕlesňuje trojí princip hmotného ega v dobru, vášni a nevĕdomosti.
Sloka 4:
Jako přemĕny tohoto falešného ega se vyvinulo šestnáct prvků. Když oddaný Pána Śivy uctívá jeho projev v kterémkoliv z tĕchto prvků, získá odpovídající příjemné bohatství všeho druhu.
Sloka 5:
Pán Hari však nemá s hmotnými kvalitami žádné spojení. Je to Nejvyšší Osobnost Božství, vševidoucí vĕčný svĕdek transcendentální hmotné přírodĕ. Ten, kdo Ho uctívá, se také oprostí od hmotných kvalit.
Sloka 6:
Tvůj dĕd, král Yudhiṣṭhira, po dokončení obĕtí aśvamedha, položil Pánu Acyutovi tu samou otázku, když poslouchal Pánovo vysvĕtlení náboženských zásad.
Sloka 7:
Tato otázka Śrī Kṛṣṇu, králova Pána a vládce, který sestoupil v rodinĕ Yadua, aby udĕlil svrhované dobro všem lidem, potĕšila. Pán odpovĕdĕl takto, zatímco král dychtivĕ naslouchal.
Sloka 8:
Pán, Osobnost Božství, pravil: Pokud chci nĕkomu prokázat zvláštní přízeň, postupnĕ ho připravím o jeho bohatství. Potom příbuzní a přátelé tohoto zchudlého človĕka opustí a on tak trpí jednou úzkostí za druhou.
Sloka 9:
Když se zklame ve svém úsilí vydĕlat peníze a místo toho se spřátelí s Mými oddanými, udĕlím Mu svou zvláštní milost.
Sloka 10:
Osoba, která se takto stane rozvážnou, plnĕ zrealizuje Absolutního jako nejvyšší pravdu, nejjemnĕjší a dokonalý projev ducha, nekonečnou transcendentální existenci. Tak si uvĕdomí, že Nejvyšší Pravda je základem jeho vlastní existence, a je osvobozen z kolobĕhu hmotného života.
Sloka 11:
Jelikož je Mĕ obtížné uctívat, obyčejní lidé se Mi vyhýbají a místo toho uctívají ostatní božstva, která jsou rychle uspokojena. Když od nich lidé obdrží královské bohatství, stanou se domýšlivými, opojenými pýchou a nedbalými svých povinností. Odvažují se urážet i polobohy, kteří jim udĕlili požehnání.
Sloka 12:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Pán Brahmā, Pán Viṣṇu, Pán Śiva a ostatní dokáží proklít nebo požehnat. Pán Śiva a Pán Brahmā proklínají či žehnají velmi rychle, můj milý králi, ale neklesající Nejvyšší Pán nikoliv.
Sloka 13:
V této souvislosti se vypráví starobylý historický příbĕh o tom, jak se Pán hory Kailāsu ocitl v nebezpečí tím, že nabídl démonu Vṛkovi, aby si zvolil požehnání.
Sloka 14:
Démon jménem Vṛka, Śakuniho syn, jednou na cestĕ potkal Nāradu. Ten darebák se ho zeptal, kterého ze tří hlavních bohů lze velmi rychle potĕšit.
Sloka 15:
Nārada mu řekl: Uctívej Pána Śivu a brzy dosáhneš úspĕchu. Je rychle potĕšen, když vidí sebemenší dobré vlastnosti svého uctívače, a rychle rozzloben při spatření jeho sebemenší chyby.
Sloka 16:
Potĕšil ho desetihlavý Rāvaṇa a také Bāṇa, když oba opĕvovali jeho slávu jako bardi na královském dvoře. Pán Śiva potom obĕma udĕlil nebývalou moc, ale v obou případech se následnĕ dostal do velké nesnáze.
Sloka 17:
(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Po této radĕ se démon pustil do uctívání Pána Śivy v Kedāranāthu tak, že si z tĕla uřezával kusy masa a obĕtoval je do posvátného ohnĕ, který je ústy Pána Śivy.
Sloka 18-19:
Když se Vṛkāsurovi nepodařilo spatřit pána, byl zklamaný. Nakonec, sedmého dne, poté, co si namočil vlasy v posvátných vodách v Kedāranāthu a ponechal je mokré, vzal sekyru a připravil se useknout si hlavu. V tom okamžiku se však svrchovanĕ milostivý Pán Śiva zjevil z obĕtního ohnĕ. Vypadal jako sám bůh ohnĕ a zadržel obĕ paže démona, aby mu zabránil se zabít, tak jako bychom učinili my. Dotekem Pána Śivy se Vṛkāsura opĕt uzdravil.
Sloka 20:
Pán Śiva mu řekl: Můj příteli, prosím přestaň, přestaň! Požádej mĕ o cokoliv chceš a já ti to požehnání dám. Bĕda, vystavils své tĕlo bezdůvodnĕ velké trýzni, neboť mĕ potĕší jednoduchá obĕtina v podobĕ vody od tĕch, kdo u mnĕ přijmou útočištĕ.
Sloka 21:
(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Požehnání, které si hříšný Vṛka od pána vybral, dĕsilo všechny živé bytosti. Vṛka řekl: „Nechť potká smrt každého, jehož hlavy se dotknu rukou.“
Sloka 22:
Když to Pán Rudra uslyšel, vypadal ponĕkud znepokojenĕ. Přesto, ó potomku Bharaty, pronesl oṁ na znamení souhlasu a dal Vṛkovi toto požehnání s ironickým úsmĕvem, jako kdyby dával jedovatému hadovi mléko.
Sloka 23:
Aby démon vyzkoušel požehnání Pána Śambhua, pokusil se položit ruku na pánovu hlavu. Tak se Śiva polekal kvůli tomu, co sám učinil.
Sloka 24:
Démonem pronásledovaný Pán Śiva prchal rychle ze svého sídla na severu a třásl se přitom strachem. Uhánĕl až k hranicím Zemĕ, nebes a koutům vesmíru.
Sloka 25-26:
Velkým polobohům nezbývalo než mlčet, neboť nevĕdĕli, jak to požehnání zrušit. Potom Pán Śiva dospĕl do zářící říše Vaikuṇṭhy, nade vší temnotou, kde je projeven Nejvyšší Pán Nārāyaṇa. Ta říše je cílem sannyāsīch, kteří dosáhli klidu a vzdali se veškerého násilí vůči ostatním tvorům. Kdo tam odejde, se nikdy nevrátí.
Sloka 27-28:
Nejvyšší Pán, který zbavuje své oddané úzkosti, zdálky uvidĕl, že Pánu Śivovi hrozí nebezpečí. Svou mystickou energií Yogamāyou přijal podobu brahmacārīho, studenta, s opaskem, jelení kůží, holí a růžencem, a přišel k Vṛkāsurovi. Pán zářil jasnĕ jako oheň. V ruce držel trávu kuśa a pokornĕ démona pozdravil.
Sloka 29:
Nejvyšší Pán pravil: Můj milý synu Śakuniho, vypadáš unavenĕ. Proč jsi přišel z takové dálky? Na chvíli si odpočiň, prosím. Koneckonců, to naše tĕlo plní všechny naše touhy.
Sloka 30:
Ó mocný, prosím povĕz Nám, co zamýšlíš učinit, jsme-li hodni to slyšet. Obvykle osoba splní své zámĕry tak, že přijme pomoc od ostatních.
Sloka 31:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Když byl Vṛka takto dotázán Osobností Božství slovy, která se na nĕho řinula jako sladký nektar, cítil, že jeho únava je pryč. Popsal Pánu všechno, co učinil.
Sloka 32:
Nejvyšší Pán pravil: Je-li tomu tak, nemůžeme vĕřit tomu, co Śiva říká. Śiva je ten samý vládce Pretů a Piśāců, kterého Dakṣa proklel, aby se podobal masožravému skřetovi.
Sloka 33:
Ó nejlepší z démonů, jestli mu vĕříš, protože je duchovní mistr vesmíru, pak si bez meškání polož ruku na hlavu a hleď, co se stane.
Sloka 34:
Pokud se slova Pána Śambhua ukáží být jakkoliv nepravdivými, ó nejlepší z démonů, potom toho lháře zabij, aby již nikdy nemohl lhát.
Sloka 35:
(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Pošetilý Vṛka, takto zmatený okouzlujícími, prohnanými slovy Osobnosti Božství, si položil ruku na hlavu, aniž by si uvĕdomil, co dĕlá.
Sloka 36:
Hlava se mu v okamžiku roztříštila, jako kdyby ji zasáhl blesk, a démon padl k zemi mrtvý. Z nebes bylo slyšet volání „Vítĕzství!“ „Poklony!“ a „Výbornĕ!“
Sloka 37:
Nebeští mudrci, Pitové a Gandharvové shazovali kvĕty, aby oslavili zabití hříšného Vṛkāsury. Nyní byl Pán Śiva mimo nebezpečí.
Sloka 38-39:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pak oslovil Pána Giriśu, který byl nyní mimo nebezpečí: „Jen pohleď, ó Mahādevo, Můj pane, jak byl tento zlosyn zabit vlastními hříšnými reakcemi. Která živá bytost může doufat ve štĕstí, pokud urazí vznešené svĕtce, o urážce pána a duchovního mistra vesmíru nemluvĕ?“
Sloka 40:
Pán Hari je přímo projevená Absolutní Pravda, Nejvyšší Duše a neomezený oceán nepředstavitelných energií. Každý, kdo pronese nebo vyslechne tuto zábavu o Jeho záchranĕ Pána Śivy, bude osvobozen ode všech nepřátel a opakovaného rození a umírání.