Skip to main content

KAPITOLA OSMDESÁTÁ PÁTÁ

Pán Kṛṣṇa poučuje Vasudevu a oživuje syny Devakī

Tato kapitola popisuje, jak Pán Kṛṣṇa udĕlil svému otci božské poznání a společnĕ s Pánem Balarāmou přivedl zpátky k životu mrtvé syny své matky.

Když Vasudeva slyšel hostující mudrce oslavovat Kṛṣṇu, přestal Ho i Balarāmu považovat za své syny a začal velebit Jejich všemohoucnost, všudypřítomnost a vševĕdoucnost Nejvyšší Osobnosti Božství. Poté, co pochválil své syny, padl Vasudeva k lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy a prosil Ho, aby zahnal jeho představu, že Pán je jeho syn. Pán Kṛṣṇa však místo toho tu představu obnovil tak, že Vasudevovi sdĕlil nauku o Bohu, a jakmile ji Vasudeva vyslechl, uklidnil se a zbavil se pochyb.

Pak matka Devakī chválila Kṛṣṇu a Balarāmu a připomnĕla Jim, jak svému duchovnímu učiteli vrátili jeho mrtvého syna. Řekla Jim: „Prosím splňte stejným způsobem moji touhu. Přiveďte prosím zpátky mé syny, které zabil Kaṁsa, abych je mohla ještĕ jednou vidĕt.“ Když Je Jejich matka takto snažnĕ prosila, vydali se oba Pánové na podzemní planetu Sutala, kde vyhledali Baliho Mahārāje. Král Bali Je uctivĕ přivítal tak, že Jim nabídl sedadla pro čestné hosty, uctívání a modlitby. Kṛṣṇa a Balarāma pak požádali Baliho, aby vrátil Devakiny mrtvé syny. Pánové přijali chlapce od Baliho a vrátili je Devakī, která vůči nim pocítila takový příval lásky, že jí z ňader začalo samo od sebe vytékat mléko. Rozradostnĕná Devakī dĕti nakojila a jakmile se napily stejného mléka, které kdysi pil samotný Pán Kṛṣṇa, nabyly své původní podoby polobohů a vrátily se zpĕt na nebesa.

Sloka 1:
Śrī Bādarāyaṇi pravil: Jednoho dne přišli dva synové Vasudevy – Saṅkarṣaṇa and Acyuta – aby mu vzdali úctu a poklonili se u jeho nohou. Vasudeva Je uvítal s velkou láskou a promluvil k Nim.
Sloka 2:
Když Vasudeva slyšel slova velkých mudrců týkající se moci jeho dvou synů a když vidĕl Jejich udatné činy, přesvĕdčilo ho to o Jejich božské totožnosti. Oslovil Je tedy jmény a řekl Jim:
Sloka 3:
(Vasudeva pravil:) Ó Kṛṣṇo, Kṛṣṇo, nejlepší z yogīch, ó vĕčný Saṅkarṣaṇe! Vím, že Vy dva jste osobnĕ zdrojem vesmíru i jeho složkami.
Sloka 4:
Vy jste Nejvyšší Osobnost Božství projevující se jako Pán přírody i jejího stvořitele (Mahā-Viṣṇua). Vše, co vzniká, jakkoliv a kdykoliv, je stvořeno ve Vás, Vámi, z Vás, pro Vás a ve vztahu k Vám.
Sloka 5:
Ó transcendentální Pane, sám ze sebe jsi stvořil celý tento různorodý vesmír a pak jsi do nĕj vstoupil ve své osobní podobĕ Nadduše. Takto, ó nezrozená Nejvyšší Duše, jako životní síla a vĕdomí každé bytosti, udržuješ stvoření.
Sloka 6:
Veškeré energie, které projevuje životní vzduch a ostatní prvky vesmírného stvoření, jsou ve skutečnosti osobní energie Nejvyššího Pána, neboť jak život, tak hmota Mu podléhají a závisí na Nĕm, a zároveň se od sebe navzájem liší. Všechno činné v hmotném svĕtĕ tedy uvádí do pohybu Nejvyšší Pán.
Sloka 7:
Záře mĕsíce, jas ohnĕ, svit slunce, třpyt hvĕzd, záblesk blesku, trvalost hor a vůnĕ zemĕ a její schopnost nést – to vše jsi ve skutečnosti Ty.
Sloka 8:
Můj Pane, jsi voda a také její chuť a její schopnosti hasit žízeň a udržovat život. Projevuješ své energie skrze projevy vzduchu, jako je tĕlesné teplo, vitalita, mentální a fyzická síla, úsilí a pohyb.
Sloka 9:
Jsi svĕtové strany a jejich schopnost poskytovat prostor, jsi všeprostupující éter a zvuk jako jemný prvek, který je v nĕm obsažený. Jsi prvotní, neprojevená podoba zvuku, první slabika oṁ a slyšitelná řeč, skrze niž zvuk v podobĕ slov nabývá konkrétních významů.
Sloka 10:
Jsi schopnost smyslů vyjevovat jejich objekty, jsi polobozi vládnoucí smyslům a svolení, jež tito polobozi dávají ke smyslovým činnostem. Jsi schopnost inteligence rozhodovat se a schopnost živé bytosti přesnĕ si vzpomínat.
Sloka 11:
Jsi falešné ego ovlivnĕné kvalitou nevĕdomosti, které je zdrojem hmotných prvků; falešné ego ovlivnĕné kvalitou vášnĕ, které je zdrojem tĕlesných smyslů; falešné ego ovlivnĕné kvalitou dobra, které je zdrojem polobohů, a neprojevená, celková hmotná energie, která je základem všeho.
Sloka 12:
Jsi jediné nezničitelné jsoucno mezi všemi zničitelnými vĕcmi tohoto svĕta, jako základní látka, která zjevnĕ zůstává nezmĕnĕná, zatímco vĕci z ní vytvořené podléhají promĕnám.
Sloka 13:
Kvality hmotné přírody – dobro, vášeň a nevĕdomost – jsou společnĕ se všemi jejich funkcemi přímo projevené v Tobĕ, Nejvyšší Absolutní Pravdĕ, řízením Tvojí Yogamāyi.
Sloka 14:
Tato stvořená jsoucna, přemĕny hmotné přírody, tedy neexistují kromĕ situace, kdy je hmotná příroda v Tobĕ projeví, přičemž Ty se zároveň projevíš v nich. Kromĕ tĕchto období stvoření však zůstáváš jen Ty sám jako transcendentální realita.
Sloka 15:
Vskutku nevĕdomí jsou ti, kdo bĕhem svého uvĕznĕní v neustálém toku hmotných kvalit tohoto svĕta nepochopí, že Ty, Nejvyšší Duše všeho, co existuje, jsi jejich nejvyšší, konečný cíl. Zapletení v hmotných činnostech nutí tyto duše kvůli jejich nevĕdomosti putovat v kolobĕhu rození a umírání.
Sloka 16:
Díky štĕstí může duše získat zdravý lidský život, což je příležitost, které je vzácné dosáhnout. Pokud je však přesto zmatená ohlednĕ toho, co je pro ni nejlepší, ó Pane, Tvá matoucí Māyā ji přimĕje celý svůj život promrhat.
Sloka 17:
Celý tento svĕt držíš v poutech lásky, a když tedy lidé uvažují o svých hmotných tĕlech, myslí si: „To jsem já,“ a když uvažují o svém potomstvu a dalších příbuzných, myslí si: „Ti jsou mí.“
Sloka 18:
Vy nejste naši synové, ale samotní Pánové jak hmotné přírody, tak jejího stvořitele (Mahā-Viṣṇua). Jak jste nám sami řekli, sestoupili jste proto, abyste zbavili Zemi vládců, kteří jsou pro ni tĕžké břímĕ.
Sloka 19:
Proto teď přicházím přijmout útočištĕ ke Tvým lotosovým nohám, ó příteli nešťastných – k tĕm samým lotosovým nohám, jež rozptylují všechen strach z hmotné existence tĕch, kdo se jim odevzdali. Už dost! Dost bylo dychtĕní po smyslovém požitku, kvůli kterému se ztotožňuji s tímto smrtelným tĕlem a myslím na Tebe, Nejvyššího, jako na své dítĕ.
Sloka 20:
Ještĕ v porodní místnosti jsi nám řekl, že Ty, nezrozený Pán, ses již nĕkolikrát narodil jako náš syn v minulých vĕcích. Objevoval ses a mizel jsi jako mrak, když jsi pro ochranu svých náboženských zásad projevoval tato transcendentální tĕla a potom je zase činil neprojevenými. Ó svrchovanĕ oslavovaný, všeprostupující Pane, kdo může porozumĕt mystické matoucí energii Tvých majestátních expanzí?
Sloka 21:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Když Nejvyšší Pán, vůdce Sātvatů, vyslechl slova svého otce, pokornĕ sklonil hlavu, usmál se a jemným hlasem odpovĕdĕl.
Sloka 22:
Nejvyšší Pán řekl: Můj milý otče, tvá slova považuji za vhodná, neboť jsi s odkazem na Nás, své syny, vyložil různé kategorie existence.
Sloka 23:
Nejen Já, ale také ty, i Můj ctĕný bratr a tito obyvatelé Dvāraky – všichni byste mĕli být vidĕni v tomto filosofickém svĕtle, ó nejlepší z Yaduovců. Mĕli bychom přece obsáhnout vše, co existuje, pohyblivé i nehybné.
Sloka 24:
Nejvyšší Duše, Paramātmā, je vskutku jediná. Vydává vlastní záři a je vĕčná, transcendentální a prostá hmotných kvalit. Působením tĕch samých kvalit, které sama vytvořila, se však tato jediná Nejvyšší Pravda projevuje v mnoha podobách mezi expanzemi tĕchto kvalit.
Sloka 25:
Prvky éter, vzduch, oheň, voda a zemĕ nabývají viditelných, neviditelných, nepatrných či obrovských podob, jak se projevují v různých objektech. Podobnĕ se Paramātmā, ač jediná, zdánlivĕ stává mnoha.
Sloka 26:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Ó králi, když Vasudeva vyslechl tyto pokyny, které k nĕmu pronesl Nejvyšší Pán, zbavil se všech představ duality. V srdci byl spokojený a již nepromluvil.
Sloka 27-28:
Tehdy, ó nejlepší z Kuruovců, Devakī, uctívaná po celém vesmíru, využila příležitosti, aby oslovila své dva syny, Kṛṣṇu a Balarāmu. Dříve s úžasem slyšela, že přivedli zpátky k životu mrtvého syna svého duchovního mistra. Pociťovala hluboký žal, když teď myslela na své syny, které zavraždil Kaṁsa, a tak se s očima zalitýma slzami obrátila na Kṛṣṇu a Balarāmu s žádostí.
Sloka 29:
Śrī Devakī řekla: Ó Rāmo, Rāmo, nezmĕrná Nejvyšší Duše! Ó Kṛṣṇo, Pane všech mistrů yogy! Vím, že jste svrchovaní vládci všech stvořitelů vesmíru, prvotní Osobnosti Božství.
Sloka 30:
Sestoupili jste nyní do tohoto svĕta skrze mé lůno proto, abyste zabili ty krále, kteří působením současného vĕku pozbyli dobrých vlastností, a proto popírají autoritu zjevených písem a jsou pro Zemi přítĕží.
Sloka 31:
Ó Duše všeho, co existuje, stvoření, udržování i zničení vesmíru uskutečňuje zlomek expanze expanze Tvojí expanze. Dnes k Tobĕ přicházím vyhledat útočištĕ, Nejvyšší Pane.
Sloka 32-33:
Říká se, že když Vám Váš duchovní učitel nařídil, abyste pro nĕho získali zpĕt dávno zemřelého syna, přivedli jste ho zpátky ze sídla předků, čímž jste oplatili milost svého gurua. Prosím splňte tak i moji touhu, ó nejvyšší vládcové všech mistrů yogy. Prosím, přiveďte zpátky mé syny, které zabil král Bhojů, abych je znovu vidĕla.
Sloka 34:
Mudrc Śukadeva pravil: Na tuto žádost své matky použili Balarāma a Kṛṣṇa svou mystickou sílu Yogamāyu a vstoupili do oblasti Sutaly, ó Bhārato.
Sloka 35:
Když král Daityů, Bali Mahārāja, zpozoroval příchod obou Pánů, srdce mu zaplavila radost, protože vĕdĕl, že jsou Nejvyšší Duší a uctívaným Božstvem celého vesmíru, a především jeho samotného. Okamžitĕ povstal a pak Jim i s celým svým doprovodem vzdal úctu poklonou.
Sloka 36:
Bali Jim s radostí nabídl vysoká sedadla. Jakmile usedli, omyl nohy tĕchto dvou Nejvyšších Osobností. Potom vzal tu vodu, která očišťuje celý svĕt až po Pána Brahmu, a sebe i své následovníky s ní pokropil.
Sloka 37:
Uctíval Je veškerým bohatstvím, které mĕl k dispozici – drahocennými odĕvy, ozdobami, vonnou santálovou pastou, smĕsí arekových oříšků a betelových listů, lampičkami, bohatým jídlem a tak dále. Tak Jim nabídl všechno bohatství své rodiny a také sama sebe.
Sloka 38:
Bali, přemožitel Indrova vojska, znovu a znovu uchopoval lotosové nohy obou Pánů a pak promluvil ze srdce, které mu tálo jeho vroucí láskou. Ó králi, zatímco mu slzy extáze zalévaly oči a chlupy na tĕle se mu ježily, začal zajíkavĕ hovořit.
Sloka 39:
Král Bali pravil: Klaním se nekonečnému Pánu Anantovi, nejvĕtší ze všech bytostí. A klaním se Pánu Kṛṣṇovi, stvořiteli vesmíru, jenž se zjevuje jako neosobní Absolutno a jako Nadduše, aby šířil zásady sāṅkhyi a yogy.
Sloka 40:
Vidĕt Vás dva Pány je příležitost, kterou vĕtšina živých bytostí získá jen vzácnĕ. Ale i osoby jako jsme my, ovlivnĕné kvalitami vášnĕ a nevĕdomosti, Vás mohou snadno spatřit, pokud se ze své vůle sami zjevíte.
Sloka 41-43:
Mnohé, kteří byli neustále pohroužení v nepřátelství vůči Tobĕ, jsi nakonec začal přitahovat, Ty, jenž jsi přímým ztĕlesnĕním transcendentálního dobra a jehož božská podoba v sobĕ zahrnuje zjevená písma. Mezi tyto napravené nepřátele patří Daityové, Dānavové, Gandharvové, Siddhové, Vidyādharové, Cāraṇové, Yakṣové, Rākṣasové, Piśācové, Bhūtové, Pramathové a Nāyakové a také my sami a mnozí další nám podobní. Nĕkteré z nás jsi začal přitahovat na základĕ mimořádné nenávisti, zatímco jiné kvůli jejich náladĕ oddanosti založené na chtíči. Ale polobozi a ostatní, kteří jsou omámení hmotným dobrem, necítí, že bys je takto přitahoval.
Sloka 44:
Ó Pane všech dokonalých yogīch, ani nejvĕtší mystici neznají Tvou duchovní sílu klamu ani jak jedná, o nás nemluvĕ.
Sloka 45:
Prosím buď ke mnĕ milostivý, abych se mohl dostat ze slepé studny rodinného života – mého iluzorního domova – a najít pravé útočištĕ u Tvých lotosových nohou, které vždy vyhledávají mudrci nemající sobecké touhy. Potom se budu moci svobodnĕ toulat, buď sám, anebo ve společnosti velkých svĕtců, kteří jsou přáteli všech bytostí, a nacházet životní nezbytnosti u kořenů stromů, jež obdarovávají celý svĕt.
Sloka 46:
Ó Pane všech podřízených bytostí, prosím řekni nám, co máme dĕlat, a tak nás oprosti od všeho hříchu. Ten, kdo s vírou koná Tvé nařízení, ó Pane, se již nemusí řídit bĕžnými védskými obřady.
Sloka 47:
Nejvyšší Pán pravil: Bĕhem vĕku prvního Manua mĕl mudrc Marīci šest synů se svou ženou Ūrṇou. Všichni byli vznešenými polobohy, ale jednou se smáli Pánu Brahmovi, když ho vidĕli, jak se chystá k sexu se svojí dcerou.
Sloka 48-49:
Kvůli tomu nevhodnému činu dostali okamžitĕ démonská tĕla, a tak se narodili jako synové Hiraṇyakaśipua. Bohynĕ Yogamāyā je pak Hiraṇyakaśipuovi odebrala a narodili se znovu z lůna Devakī. Poté je zavraždil Kaṁsa, ó králi. Devakī pro nĕ stále naříká, neboť je považuje za své syny. Titíž synové Marīciho teď žijí tady s tebou.
Sloka 50:
Chceme je odsud odvést, abychom rozptýlili žal jejich matky. Oni pak budou zbaveni prokletí, osvobozeni od všeho utrpení a vrátí se do svého domova na nebesích.
Sloka 51:
Mou milostí se tĕchto šest – Smara, Udgītha, Pariṣvaṅga, Pataṅga, Kṣudrabhṛt a Ghṛṇī – vrátí do sídla čistých svĕtců.
Sloka 52:
(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Po tĕchto slovech byli Pán Kṛṣṇa a Pán Balarāma náležitĕ uctĕni Mahārājem Balim, vzali šest synů a vrátili se do Dvāraky, kde je předali své matce.
Sloka 53:
Když bohynĕ Devakī spatřila své ztracené dĕti, pocítila k nim takovou lásku, že jí z ňader vytékalo mléko. Objala je, a poté, co si je posadila na klín, znovu a znovu čichala k jejich hlavám.
Sloka 54:
Láskyplnĕ dovolila svým synům napít se z jejích ňader, jež zvlhla mlékem po pouhém doteku. Upadla do transu působením stejné klamné energie Pána Viṣṇua, která uvádí do chodu stvoření vesmíru.
Sloka 55-56:
Tím, že se napili jejího nektarového mléka, které předtím pil samotný Kṛṣṇa, se šest synů dotklo transcendentálního tĕla Pána, Nārāyaṇa, a tento dotek v nich probudil jejich původní totožnosti. Poklonili se Govindovi, Devakī, svému otci a Balarāmovi a pak se před očima všech odebrali do sídla polobohů.
Sloka 57:
Božská Devakī žasla, ó králi, když vidĕla své syny vrátit se ze sídla smrti a potom zase odejít. Usoudila, že to všechno byl jen přelud vytvořený Kṛṣṇou.
Sloka 58:
Śrī Kṛṣṇa, Nejvyšší Duše, Pán neomezené udatnosti, vykonal bezpočet zábav stejnĕ podivuhodných, jako je tato, ó potomku Bharaty.
Sloka 59:
Śrī Sūta Gosvāmī pravil: Tato zábava, kterou sehrál Pán Murāri, jehož sláva je vĕčná, ničí všechny hříchy vesmíru a slouží jako transcendentální ozdoba pro uši Jeho oddaných. Každý, kdo pozornĕ vyslechne či vypráví tuto zábavu, jak ji líčí ctihodný syn Vyāsy, bude schopný upřít mysl v meditaci na Nejvyššího Pána a dosáhnout dokonale příznivého království Boha.