Skip to main content

KAPITOLA OSMDESÁTÁ ČTVRTÁ

Co učili mudrci na Kurukṣetře

Tato kapitola líčí, jak se velcí mudrci shromáždili na Kurukṣetře, aby uctili příznivou událost v podobĕ zatmĕní slunce, jak oslavovali Pána Kṛṣṇu a jak Vasudeva se zaujetím konal obĕti.

U příležitosti zatmĕní slunce na Kurukṣetře získaly vznešené ženy jako Kuntī, Draupadī a Subhadrā možnost se setkat s královnami Pána Kṛṣṇy. Žasly, když vidĕly, jak moc Pánovy manželky svého muže milují. Zatímco se ženy bavily mezi sebou a muži taktéž, dospĕli na místo velcí mudrci v čele s Nāradou a Vyāsadevou, kteří si přáli vidĕt Pána Kṛṣṇu. Různí králové a další vůdčí osobnosti, včetnĕ Pāṇḍuovců, Kṛṣṇy a Balarāmy, kteří sedĕli a odpočívali, při spatření mudrců ihned povstali. Všichni se tĕmto velkým duším poklonili, zeptali se, jak se jim daří, a uctili je nabídnutím sedadel, vody a tak dále. Pán Kṛṣṇa potom řekl: „Teď jsou naše životy úspĕšné, protože jsme dosáhli životního cíle – setkání s velkými mudrci a mistry yogy, což je vzácné i pro polobohy. Voda na svatém poutním místĕ a bohové v podobách božstev mohou očistit jen po dlouhé dobĕ, ale svatí mudrci očišťují jen tím, že je človĕk spatří. Ti, kdo se ztotožňují se svými tĕly a opomíjejí vzdávat úctu transcendentálním mudrcům, jako jste vy, nejsou o nic lepší než osli.“

Mudrci byli zmatení, když slyšeli Pána Kṛṣṇu takto hovořit v náladĕ pouhého smrtelníka, a chvíli mlčeli. Pak pravili: „Jak úžasný je náš Pán! Zahaluje svou pravou totožnost tím, že jedná jako človĕk a předstírá, že podléhá vyšší vládĕ. Jistĕ tak promluvil jen proto, aby osvítil obyčejné lidi. Toto Jeho jednání je doopravdy nepochopitelné.“ Mudrci pokračovali v oslavování Pána jako Nejvyšší Osobnosti Božství, Nadduše a přítele a ctitele brāhmaṇů.

Poté, co mudrci dokončili svou chválu, Pán Kṛṣṇa se jim poklonil a oni Ho požádali o svolení, aby se mohli vrátit do svých pousteven. V tu chvíli však předstoupil Vasudeva, složil mudrcům poklony a zeptal se: „Co může človĕk dĕlat, aby se vysvobodil z pout plodonosného jednání?“ Mudrci odpovĕdĕli: „Z pout plodonosných činů se vysvobodíš uctíváním Nejvyššího Pána Hariho konáním védských obĕtí.“ Vasudeva pak požádal mudrce, aby přijali úlohu jeho knĕží, a uspořádal védské obĕti s použitím prvotřídních předmĕtů. Poté Vasudeva vĕnoval knĕžím cenné dary v podobĕ krav a šperků a také brāhmaṇské dívky na vdávání. Potom vykonal obřadní koupel značící konec obĕti a všechny bohatĕ nakrmil, dokonce i vesnické psy. Pak rozdal hojné dary svým příbuzným, různým králům a dalším. Ti všichni se rozloučili se Śrī Kṛṣṇou a vrátili do svých domovů.

Nanda Mahārāja kvůli silné náklonnosti ke svým příbuzným nedokázal odjet a zůstal na Kurukṣetře tři mĕsíce, bĕhem kterých mu Yaduovci s úctou sloužili. Při jedné příležitosti začal Vasudeva popisovat hluboké přátelství, které mu Nanda projevil, a nepokrytĕ ronil slzy. Na konci tří mĕsíců Nanda s vřelými pozdravy na rozloučenou od všech Yaduovců odjel do Mathury. Když Yaduovci vidĕli, že brzy začne období dešťů, vrátili se do Dvāraky, kde obyvatelům svého hlavního mĕsta vyprávĕli vše, co se na Kurukṣetře odehrálo.

Sloka 1:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Pṛthā, Gāndhārī, Draupadī, Subhadrā, manželky dalších králů i Pánovy přítelkynĕ pasačky všechny žasly, když slyšely o hluboké lásce, kterou královny chovaly k Pánu Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství a Duši všech bytostí, a oči se jim zalily slzami.
Sloka 2-5:
Zatímco ženy takto rozmlouvaly mezi sebou a muži zase s dalšími muži, dorazilo tam mnoho velkých mudrců dychtících vidĕt Pána Kṛṣṇu a Pána Balarāmu. Mezi nimi byli Dvaipāyana, Nārada, Cyavana, Devala a Asita, Viśvāmitra, Śatānanda, Bharadvāja a Gautama, Pán Paraśurāma a jeho žáci, Vasiṣṭha, Gālava, Bhṛgu, Pulastya a Kaśyapa, Atri, Mārkaṇḍeya a Bṛhaspati, Dvita, Trita, Ekata a čtyři Kumārové a Aṅgirā, Agastya, Yājñavalkya a Vāmadeva.
Sloka 6:
Jakmile králové a další urození muži, kteří sedĕli, spatřili blížící se mudrce, okamžitĕ vstali včetnĕ bratrů Pāṇḍuovců a Kṛṣṇy s Balarāmou. Všichni se pak poklonili mudrcům, kteří jsou ctĕní po celém vesmíru.
Sloka 7:
Pán Kṛṣṇa, Pán Balarāma a ostatní králové a vůdcové náležitĕ uctili mudrce tím, že jim nabídli příjemná slova na uvítanou, sedadla, vodu na omytí nohou, vodu k pití, kvĕtinové girlandy, vonné tyčinky a santálovou pastu.
Sloka 8:
Poté, co byli mudrci pohodlnĕ usazeni, Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, jehož transcendentální tĕlo ochraňuje náboženské zásady, je uprostřed onoho velkého shromáždĕní oslovil. Všichni mlčky poslouchali s napjatou pozorností.
Sloka 9:
Nejvyšší Pán řekl: Teď jsou naše životy doopravdy úspĕšné, neboť jsme dosáhli konečného životního cíle: vidĕt velké mistry yogy, což se zřídkakdy podaří dokonce i polobohům.
Sloka 10:
Jak je to možné, že lidé, kteří nejsou příliš odříkaví a kteří rozpoznají Boha jen v Jeho podobĕ Božstva v chrámu, na vás teď mohou pohlédnout, dotýkat se vás, ptát se vás, klanĕt se vám, uctívat vaše nohy a sloužit vám dalšími způsoby?
Sloka 11:
Samotné vodní plochy nejsou skutečná svatá poutní místa a samotné podoby z hlíny a kamene nejsou pravá božstva hodná uctívání. Ty očišťují až po dlouhé dobĕ, ale svatí mudrci človĕka očistí okamžitĕ, jen co je zahlédne.
Sloka 12:
Ani polobozi vládnoucí ohni, Slunci, Mĕsíci a hvĕzdám, ani ti, kteří mají na starost zemi, vodu, éter, vzduch, řeč a mysl, neodstraňují skutečnĕ hříchy tĕch, kdo je uctívají, kteří nepřestávají vidĕt ve všem duality. Moudří mudrci však ničí hříchy kohokoliv, kdo jim s úctou slouží byť jen pár chvil.
Sloka 13:
Ten, kdo ztotožňuje své já s neživým tĕlem složeným z hlenu, žluče a vzduchu, kdo pokládá manželku a rodinu jednou provždy za své, kdo považuje hlinĕné božstvo nebo zemi, kde se narodil, za hodné uctívání nebo kdo vidí poutní místo jen jako vodu, která se tam nachází, ale nikdy se neztotožňuje s osobami moudrými co do duchovního poznání, necítí se jim být blízký, neuctívá je a dokonce je ani nenavštĕvuje – takový človĕk není o nic lepší než kráva nebo osel.
Sloka 14:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Když učení brāhmaṇové slyšeli od neomezenĕ moudrého Pána Kṛṣṇy tak nepochopitelná slova, mlčeli, neboť jejich mysli byly zmatené.
Sloka 15:
Mudrci nĕjaký čas uvažovali o chování Nejvyššího Pána, které připomínalo chování podřízené živé bytosti. Usoudili, že tak jednal proto, aby poučil obyčejné lidi. Usmáli se tedy a promluvili k Nĕmu, duchovnímu učiteli vesmíru.
Sloka 16:
Velcí mudrci řekli: Tvá síla klamu nás dokonale zmátla, přestože jsme nejvznešenĕjší znalci pravdy a vůdčí osobnosti mezi stvořiteli vesmíru. Ó, jak úžasné je chování Nejvyššího Pána! Skrývá se pomocí činností podobných lidským a předstírá, že podléhá vyšší vládĕ.
Sloka 17:
Tyto zábavy Všemocného, jež vypadají jako lidské, jsou pouhý klam! On sám ze sebe bez jakéhokoliv úsilí vytváří toto rozmanité stvoření, udržuje ho a potom ho opĕt pohltí, aniž by se přitom zaplétal, tak jako prvek zemĕ přijímá mnohá jména a podoby v průbĕhu svých rozmanitých promĕn.
Sloka 18:
Přesto však v příhodných dobách přijímáš čistou kvalitu dobra, abys chránil své oddané a trestal zlotřilé. Takto Ty, Duše varṇāśramského uspořádání společnosti, Nejvyšší Osobnost Božství, udržuješ vĕčnou cestu Véd tím, že si vychutnáváš své blažené zábavy.
Sloka 19:
Védy jsou Tvé neposkvrnĕné srdce a skrze nĕ lze pomocí askeze, studia a sebeovládání vnímat projevené i neprojevené a také čistou existenci, která je vůči obojímu transcendentální.
Sloka 20:
Proto, ó Nejvyšší Brahmane, projevuješ úctu členům brāhmaṇského společenství, neboť jsou dokonalými prostředníky, skrze nĕž Tĕ může človĕk poznat pomocí védských důkazů. Z tohoto důvodu jsi nejpřednĕjší uctívač brāhmaṇů.
Sloka 21:
Dnes se dovršil smysl našeho zrození, vzdĕlání, askeze i zraku, neboť jsme mohli přijít do styku s Tebou, cílem všech svĕtců. Vždyť Ty jsi nejvyšší, konečné požehnání.
Sloka 22:
Klaníme se tomuto Nejvyššímu Pánu Kṛṣṇovi, Osobnosti Božství a nekonečnĕ inteligentní Nadduši, jenž svou vznešenost zakryl prostřednictvím své vlastní mystické Yogamāyi.
Sloka 23:
Ani tito králové a dokonce ani Vṛṣṇiovci, kteří se tĕší ze Tvé důvĕrné společnosti, Tĕ neznají jako Duši veškeré existence, sílu času a svrchovaného vládce. Pro nĕ jsi zahalený závojem Māyi.
Sloka 24-25:
Spící osoba si představuje alternativní realitu a jelikož se vidí pod různými jmény a v různých podobách, zapomíná na svou totožnost v bdĕlém stavu, která se liší od snu. Podobnĕ smysly toho, kdo má vĕdomí zmatené klamem, vnímají jen jména a podoby hmotných objektů. Taková osoba tedy ztrácí svou pamĕť a nemůže Tĕ znát.
Sloka 26:
Dnes jsme přímo uzřeli Tvé nohy, zdroj svaté Gangy, jež smývá hromady hříchů. Yogī, kteří dovedli své úsilí k dokonalosti, o nich mohou nanejvýš meditovat ve svém srdci. Ale pouze ti, kdo Ti upřímnĕ oddanĕ slouží, a tím ničí obal duše, kterým je hmotná mysl, dosahují jako svého konečného cíle Tebe. Proto nám, svým oddaným, prosím prokaž milost.
Sloka 27:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Poté, co mudrci takto promluvili, ó moudrý králi, rozloučili se s Pánem Dāśārhou, Dhṛtarāṣṭrou a Yudhiṣṭhirem a připravili se k odchodu do svých āśramů.
Sloka 28:
Když slavný Vasudeva vidĕl, že se mudrci chystají odejít, přišel k nim. Poté, co se jim poklonil a dotkl se jejich nohou, promluvil k nim pečlivĕ zvolenými slovy.
Sloka 29:
Śrī Vasudeva řekl: Klaním se vám, sídlu všech polobohů. Vyslyšte mne prosím, ó mudrci. Řeknĕte nám laskavĕ, jak mohou být reakce činů neutralizovány dalším konáním.
Sloka 30:
Śrī Nārada Muni řekl: Ó brāhmaṇové, není divu, že se Vasudeva ve své dychtivosti po poznání obrátil s otázkou na svůj konečný prospĕch na nás, protože Kṛṣṇu považuje za pouhého chlapce.
Sloka 31:
Důvĕrnost plodí v tomto svĕtĕ pohrdání. Například se stává, že nĕkdo žije na břehu Gangy, a přesto putuje za očištĕním k nĕjaké jiné vodĕ.
Sloka 32-33:
Vĕdomí Nejvyššího Pána nikdy nenarušuje čas, stvoření a zničení vesmíru, zmĕny jeho vlastností ani cokoliv jiného, ať by se to dĕlo samo od sebe, či působením nĕčeho vnĕjšího. Ale přestože vĕdomí Nejvyššího Pána, Osobnosti Božství, jenž nemá sobĕ rovného, nikdy neovlivňují hmotné strasti, reakce za hmotné jednání ani neustálý proud kvalit přírody, obyčejní lidé si přesto myslí, že je Pán zahalený svými vlastními výtvory v podobĕ prāṇy a dalších hmotných prvků, tak jako si nĕkdo může myslet, že je slunce zahalené mraky, snĕhem či zatmĕním.
Sloka 34:
(Śukadeva Gosvāmī pokračoval:) Pak mudrci znovu promluvili, ó králi. Oslovili Vasudevu, zatímco všichni králové, včetnĕ Pána Acyuty a Pána Rāmy, poslouchali.
Sloka 35:
(Mudrci řekli:) Dospĕlo se k jednoznačnému závĕru, že následky činů lze neutralizovat dalšími činy tehdy, když osoba koná védské obĕti, aby s upřímnou vírou uctívala Viṣṇua, Pána všech obĕtí.
Sloka 36:
Učené autority, jež vidí očima písem, ukázaly, že toto je nejsnadnĕjší způsob, jak ovládnout rozrušenou mysl a dosáhnout osvobození, a že to je svatá povinnost, jež přináší srdci radost.
Sloka 37:
Tato je nejpříznivĕjší cesta pro zbožné dvojzrozené hospodáře – nesobecky uctívat Osobnost Božství čestnĕ nabytým bohatstvím.
Sloka 38:
Inteligentní človĕk by se mĕl naučit, jak se konáním obĕtí a rozdáváním milodarů zbavit touhy po bohatství. Mĕl by zakusit rodinný život, aby přestal toužit po manželce a dĕtech. A zkoumáním vlivu času, ó svatý Vasudevo, by se mĕl zbavit touhy po povýšení na nĕjakou vyšší planetu v příštím životĕ. Sebeovládnutí mudrci, kteří se takto zřekli připoutanosti k rodinnému životu, odcházejí do lesa konat askezi.
Sloka 39:
Drahý Prabhu, každý člen třídy dvojzrozených se rodí s dluhy trojího druhu – vůči polobohům, mudrcům a svým předkům. Pokud opustí tĕlo, aniž by tyto dluhy splatil konáním obĕtí, studiem písem a zplozením dĕtí, poklesne do pekelných podmínek.
Sloka 40:
Ó šlechetná duše, ty už ses dvou ze svých dluhů zbavil – vůči mudrcům a předkům. Nyní se konáním védských obĕtí oprosti od svého dluhu vůči polobohům, a tak se úplnĕ oddluž a vzdej se veškerých hmotných útočišť.
Sloka 41:
Ó Vasudevo, ty jsi bezpochyby dříve uctíval Pána Hariho, vládce všech svĕtů. Jak ty, tak tvá žena jste Ho museli dokonale uctívat s nejvyšší oddaností, jelikož přijal roli vašeho syna.
Sloka 42:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Velkodušný Vasudeva se po vyslechnutí toho, co mudrci říkali, poklonil hlavou k zemi a poté, co jim pronesl chválu, je požádal, aby se stali jeho knĕžími.
Sloka 43:
Na tuto jeho žádost zamĕstnali mudrci zbožného Vasudevu na tom svatém místĕ Kurukṣetře konáním ohňových obĕtí podle přísných náboženských zásad a uspořádaných prvotřídním způsobem, ó králi.
Sloka 44-45:
Když mĕl být Mahārāja Vasudeva zasvĕcený pro účel obĕti, ó králi, Vṛṣṇiovci se vykoupali, vzali si pĕkné šaty a girlandy z lotosů a pak přišli do pavilónu, kde mĕlo zasvĕcení probĕhnout. Přišli i další králové, důkladnĕ ozdobení, a s nimi i jejich veselé královny, jež mĕly na krku medailónky posázené drahokamy a na sobĕ také překrásné šaty. Královské ženy byly potřené santálovou pastou a nesly příznivé předmĕty pro uctívání.
Sloka 46:
Znĕly mṛdaṅgy, paṭahy, lastury, bherī, ānaky a další nástroje, tanečníci s tanečnicemi tančili a sūtové a māgadhové pĕli chválu. Gandharvī se sladkými hlasy zpívaly a jejich manželé je doprovázeli.
Sloka 47:
Poté, co byly Vasudevovy oči ozdobeny černým líčidlem a jeho tĕlo potřeno čerstvým máslem, knĕží ho zasvĕtili podle pokynů písem tak, že ho i s jeho osmnácti manželkami pokropili svatou vodou. Obklopen svými ženami připomínal královský mĕsíc obklopený hvĕzdami.
Sloka 48:
Vasudeva přijal zasvĕcení společnĕ se svými ženami, které mĕly na sobĕ hedvábná sārī a zdobily je náramky, náhrdelníky, nákotníčky a náušnice. V jelení kůži, která zahalovala jeho tĕlo, Vasudeva jasnĕ zářil.
Sloka 49:
Můj milý Mahārāji Parīkṣite, Vasudevovi knĕží a členové shromáždĕní zapojení do obřadu, oblečení v hedvábných dhotīch a se šperky z drahokamů, vypadali tak zářivĕ, jako by stáli v obĕtní arénĕ Indry, jenž zabil démona Vṛtru.
Sloka 50:
Balarāma a Kṛṣṇa, Pánové všech živých bytostí, tehdy v doprovodu svých synů, žen a dalších členů rodiny, kteří byli expanzemi Jejich majestátu, zářili velkou vznešeností.
Sloka 51:
Vasudeva uctíval Pána všeho obĕtního náčiní, všech manter a obřadů tak, že podle patřičných pravidel provádĕl různé druhy védských obĕtí. Vykonával jak základní, tak odvozené obĕti, při kterých vkládal obĕtiny do posvátného ohnĕ a dodržoval další aspekty obĕtního uctívání.
Sloka 52:
Potom, v příhodnou dobu a podle pokynů písem, Vasudeva odmĕnil knĕží tak, že je ozdobil drahými šperky, přestože byli již předtím bohatĕ ozdobení, a vĕnoval jim cenné dary v podobĕ krav, půdy a dívek na vdávání.
Sloka 53:
Po dohlédnutí na obřady patnī-saṁyāja a avabhṛthya se velcí brāhmaṇští mudrci vykoupali v jezeře Pána Paraśurāmy i se sponzorem obĕti, Vasudevou, který je vedl.
Sloka 54:
Jakmile Vasudeva dokončil posvátnou koupel, připojil se ke svým ženám darováním šperků a odĕvů, které mĕli na sobĕ, profesionálním přednašečům. Vasudeva si pak oblékl nové šaty a uctil všechny třídy lidí tak, že každého nakrmil, včetnĕ psů.
Sloka 55-56:
Bohatými dary uctil své příbuzné, včetnĕ všech jejich žen a dĕtí, šlechtu z království Vidarbha, Kośala, Kuru, Kāśī, Kekaya a Sṛñjaya, zúčastnĕné členy shromáždĕní a také knĕží, přihlížející polobohy, lidské bytosti, duchy, předky a Cāraṇy. Potom hosté se svolením Pána Kṛṣṇy, útočištĕ bohynĕ štĕstí, odjeli a cestou všichni velebili Vasudevovu obĕť.
Sloka 57-58:
Všechny Yaduovce objímali jejich přátelé, blízcí rodinní členové a další příbuzní, mezi nimi Dhṛtarāṣṭra a jeho mladší bratr Vidura, Pṛthā a její synové, Bhīṣma, Droṇa, dvojčata Nakula a Sahadeva, Nārada a Vedavyāsa, Osobnost Božství. Když se tito a ostatní hosté rozjíždĕli do svých království, srdce jim tála láskou a bolest z odloučení zpomalovala jejich pohyb.
Sloka 59:
Nanda Mahārāja projevil náklonnost svým příbuzným Yaduovcům tím, že s nimi i se svými pastevci zůstal o nĕco déle. Bĕhem jeho pobytu mu Kṛṣṇa, Balarāma, Ugrasena a ostatní projevovali úctu zvláštĕ honosným uctíváním.
Sloka 60:
Když Vasudeva tak snadno překonal rozlehlý oceán svých ambicí, pociťoval naprostou spokojenost. Ve společnosti svých mnoha příznivců uchopil Nandu za ruku a takto ho oslovil.
Sloka 61:
Śrī Vasudeva řekl: Můj milý bratře, Bůh sám utáhl uzel zvaný láska, který pevnĕ svazuje lidské bytosti dohromady. Zdá se mi, že i pro velké hrdiny a mystiky je tĕžké se z tĕchto pout vyprostit.
Sloka 62:
Pouta lásky musel stvořit Nejvyšší Pán, neboť takoví vznešení svĕtci, jako jsi ty, nám nevdĕčníkům nikdy nepřestali projevovat nesrovnatelné přátelství, přestože jsme je nikdy náležitĕ neopĕtovali.
Sloka 63:
Dříve jsme nic nedĕlali pro tvé dobro, drahý bratře, protože jsme toho nebyli schopni, ale přestože jsi nyní přítomen před námi, naše oči jsou tak zaslepené omamným hmotným štĕstím, že tĕ nepřestáváme přehlížet.
Sloka 64:
Ó ty, jenž chováš tolik úcty ke druhým, kéž ten, kdo si přeje získat v životĕ nejvyšší prospĕch, nikdy nenabyde královské bohatství, protože to ho učiní slepým vůči potřebám jeho rodiny a přátel.
Sloka 65:
Śrī Śukadeva Gosvāmī pravil: Se srdcem obmĕkčeným důvĕrnou spříznĕností se dal Vasudeva do pláče. Oči mu zalily slzy, když vzpomínal na přátelství, které mu Nanda projevil.
Sloka 66:
A Nanda také oplýval náklonností ke svému příteli Vasudevovi. Proto bĕhem následujících dní Nanda opakovanĕ oznamoval: „Pojedu pozdĕji bĕhem dneška“ a „Pojedu zítra“. Z lásky ke Kṛṣṇovi a Balarāmovi tam však zůstal tři mĕsíce, zahrnovaný úctou všemi Yaduovci.
Sloka 67-68:
Pak Vasudeva, Ugrasena, Kṛṣṇa, Uddhava, Balarāma a další splnili jeho přání a obdarovali ho cennými ozdobami, jemnými látkami a různým nedocenitelným vybavením domácnosti. Nanda Mahārāja přijal všechny tyto dary a rozloučil se s nimi. Když odjíždĕl se členy své rodiny a obyvateli Vraji, všichni Yaduovci ho vyprovázeli.
Sloka 69:
Nanda a pastevci se ženami se vrátili do Mathury, neschopní odtrhnout své mysli od lotosových nohou Pána Govindy, kde je odevzdali.
Sloka 70:
Když jejich příbuzní takto odjeli, Vṛṣṇiovci, jejichž jediný Pán byl Kṛṣṇa, vidĕli, že se blíží období dešťů, a tak se vrátili do Dvāraky.
Sloka 71:
Lidem ve mĕstĕ vyprávĕli o slavnostních obĕtech, které konal Vasudeva, pán Yaduovců, a o všem ostatním, co se stalo bĕhem jejich poutní cesty, zvláštĕ o setkání se všemi svými drahými.