Skip to main content

KAPITOLA SEDMDESÁTÁ PÁTÁ

Duryodhana ponížen

Tato kapitola popisuje slavné ukončení obĕti Rājasūya a jak byl král Duryodhana ponížen v paláci krále Yudhiṣṭhiry.

Bĕhem obĕti Rājasūya Mahārāje Yudhiṣṭhiry se ho mnoho jeho příbuzných a dobrodinců snažilo potĕšit provádĕním potřebných služeb. Když byla obĕť hotová, král ozdobil knĕží, vznešené členy shromáždĕní a své příbuzné vonnou santálovou pastou, kvĕtinovými girlandami a pĕknými odĕvy. Pak šli všichni na břeh Gangy vykonat obřad koupele, který značí konec patronova obĕtního zasvĕcení. Před závĕrečnou koupelí probíhala rozsáhlá zábava v řece mezi mužskými a ženskými účastníky. Draupadī a ostatní ženy, postříkané navonĕnou vodou a ostatními tekutinami, vypadaly překrásnĕ a jejich tváře zářily stydlivým smíchem.

Poté, co knĕží vykonali závĕrečné obřady, se král a jeho královna, Śrīmatī Draupadī, vykoupali v Ganze. Potom se vykoupali všichni přítomní, kteří byli členy varṇāśramy. Yudhiṣṭhira si oblékl nový odĕv a uctil učené brāhmaṇy, svou rodinu, přátele a dobrodince, každého pro nĕho vhodným způsobem, a všem vĕnoval různé dary. Pak hosté odjeli do svých domovů. Král Yudhiṣṭhira však zažíval takovou úzkost z blížícího se odloučení od svých drahých, že přimĕl nĕkolik příbuzných a nejbližších přátel, včetnĕ Pána Kṛṣṇy, aby v Indraprastĕ zůstali o nĕco déle.

Královský palác krále Yudhiṣṭhiry postavil Maya Dānava, který jej obdařil mnoha úžasnými rysy a majestátem. Král Duryodhana planul závistí, když toto bohatství vidĕl. Jednoho dne Yudhiṣṭhira sedĕl s Pánem Kṛṣṇou ve své královské snĕmovní síni. V doprovodu svých podřízených a členů rodiny vyzařoval vznešenost, kterou se vyrovnal Pánu Indrovi. Tehdy do sínĕ vstoupil v křečovité náladĕ Duryodhana. Zmátlo ho mystické umĕní Mayi Dānavy a spletl si části pevné podlahy s vodou, takže si nadzvedl odĕv, zatímco na jednom místĕ spadl do vody, neboť si ji spletl s pevnou podlahou. Když to uvidĕli Bhīmasena, dvorní dámy a králové, rozesmáli se. Ačkoliv se je Mahārāja Yudhiṣṭhira pokusil zadržet, Pán Kṛṣṇa jejich smích podpořil. Zcela ztrapnĕný Duryodhana vztekle opustil snĕmovní síň a ihned odjel do Hastināpuru.

Sloka 1-2:
Mahārāja Parīkṣit pravil: Ó brāhmaṇo, podle toho, co jsem od tebe slyšel, se všichni shromáždĕní králové, mudrci a polobozi radovali při pohledu na úžasné oslavy při obĕti Rājasūya krále Ajātaśatrua, s Duryodhanou jako jedinou výjimkou. Prosím povĕz mi, proč tomu tak bylo, můj pane.
Sloka 3:
Śrī Bādarāyaṇi pravil: Při obĕti Rājasūya tvého svatého dĕda se v jeho zájmu členové jeho rodiny, poutaní láskou k nĕmu, vĕnovali prostým službám.
Sloka 4-7:
Bhīma dohlížel na kuchyň, Duryodhana se staral o pokladnici, zatímco Sahadeva uctivĕ vítal přijíždĕjící hosty. Nakula obstarával potřebné vĕci, Arjuna sloužil úctyhodným starším a Kṛṣṇa umýval všem nohy, zatímco Draupadī rozdávala jídlo a štĕdrý Karṇa dary. Mnoho ostatních, jako Yuyudhāna, Vikarṇa, Hārdikya, Vidura, Bhūriśravā a ostatní synové Bāhlīky a Santardana podobnĕ bĕhem rozsáhlé obĕti dobrovolnĕ konali různé povinnosti. Činili tak z dychtivosti potĕšit Mahārāje Yudhiṣṭhiru, ó nejlepší z králů.
Sloka 8:
Když byli všichni knĕží, významní zástupci, velmi učení svĕtci a královi nejdůvĕrnĕjší dobrodinci řádnĕ uctĕni příjemnými slovy, příznivými obĕtinami a odmĕnĕni různými dary, a poté, co král Cedi vstoupil do lotosových nohou Pána Sātvatů, byla v božské řece Yamunĕ vykonána koupel avabhṛtha.
Sloka 9:
Bĕhem oslavy avabhṛtha znĕla hudba mnoha druhů nástrojů včetnĕ mṛdaṅg, lastur, panav, dhundhuri, kotlů a rohů gomukha.
Sloka 10:
Tanečnice s velkou radostí tančily a sbory zpívaly, zatímco hlasité tóny vīṇ, fléten a ručních činelů dosáhly nebeských oblastí.
Sloka 11:
Všichni králové, se zlatými náhrdelníky, se pak vydali k Yamunĕ. Mĕli vlajky a prapory různých barev a doprovázeli je pĕšáci a pĕknĕ ozdobení vojáci jedoucí na vznešených slonech, kočárech a koních.
Sloka 12:
Shromáždĕná vojska Yaduovců, Sṛñjayů, Kāmbojů, Kuruovců, Kekayů a Kośalů rozechvívala Zemi, když v průvodu následovala Yudhiṣṭhiru Mahārāje, konatele obĕti.
Sloka 13:
Hodnostáři ze shromáždĕní, knĕží a ostatní vynikající brāhmaṇové zvučnĕ pronášeli védské mantry, zatímco polobozi, božští mudrci, Pitové a Gandharvové pĕli chvály a shazovali spršky kvĕtin.
Sloka 14:
Muži a ženy, všichni ozdobeni santálovou pastou, kvĕtinovými girlandami, šperky a pĕknými odĕvy, se bavili vzájemným potíráním a postřikováním různými tekutinami.
Sloka 15:
Muži potírali kurtizány množstvím oleje, jogurtu, navonĕné vody, kurkumy a prášku kuṅkuma a kurtizány se bavily tím, že potíraly muže stejnými látkami.
Sloka 16:
Královny krále Yudhiṣṭhiry obklopeny strážemi vyjely ven na svých kočárech, aby vidĕly zábavu, tak jako se obloze objevily manželky polobohů v nebeských letadlech. Zatímco bratranci z matčiny strany a důvĕrní přátelé postřikovali královny tekutinami, tváře královen rozkvetly stydlivými úsmĕvy, které zvyšovaly jejich nádheru.
Sloka 17:
Když královny stříkaly vodu ze stříkaček na své švagry a ostatní mužské společníky, zmáčely se jim odĕvy a odhalily jejich paže, ňadra, stehna a pasy a v bujaré náladĕ jim z uvolnĕných copů padaly kvĕtiny. Tĕmito okouzlujícími zábavami vzrušily ty, kteří mĕli znečištĕné vĕdomí.
Sloka 18:
Císař sedící na svém kočáru taženém vynikajícími koňmi se zlatými chomouty zářil ve společnosti svých manželek jako zářící obĕť Rājasūya obklopená svými různými obřady.
Sloka 19:
Knĕží provedli krále závĕrečnými obřady patnī-saṁyāja a avabhṛthya. Potom ho a královnu Draupadī nechali vsrknout vodu pro očistu a vykoupat se v Ganze.
Sloka 20:
Kotle bohů a lidí se rozeznĕly společnĕ. Všichni polobozi, mudrci, předkové a lidé shazovali spršky kvĕtin.
Sloka 21:
Všichni obyvatelé náležející k různým varṇám a āśramům se pak vykoupali na tom místĕ, kde může být i ten nejhorší hříšník ihned osvobozen ode všech hříšných reakcí.
Sloka 22:
Dále si král oblékl nový hedvábný odĕv a ozdobil se krásnými drahokamy. Pak uctil knĕží, hodnostáře ze shromáždĕní, učené brāhmaṇy a ostatní hosty jejich obdarováním ozdobami a odĕvy.
Sloka 23:
Král Yudhiṣṭhira, který svůj život zcela odevzdal Pánu Nārāyaṇovi, různými způsoby neustále uctíval své příbuzné, bezprostřední rodinu, ostatní krále, přátele, dobrodince a také všechny ostatní přítomné.
Sloka 24:
Všichni lidé tam zářili jako polobozi. Byli ozdobeni náušnicemi z drahokamů, kvĕtinovými girlandami, turbany, vestami, hedvábnými dhotīmi a cennými perlovými náhrdelníky. Půvabné tváře ženy zkrášlovaly vhodnĕ vybrané náušnice a kadeře a všechny mĕly na sobĕ zlaté opasky.
Sloka 25-26:
Poté, co byli všichni vysoce kultivovaní knĕží, velké védské autority, které sloužily jako svĕdkové při obĕti, zvláštĕ pozvaní králové, brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové, śūdrové, polobozi, mudrci, předkové a mystičtí duchové a hlavní vládci planet a jejich následovníci uctĕni králem Yudhiṣṭhirou, přijali jeho svolení a odebrali se každý do svého sídla, ó králi.
Sloka 27:
Zatímco všichni opĕvovali úžasnou Rājasūya-yajñu vykonanou tím velkým svatým králem a služebníkem Pána Hariho, nebyli nasyceni, tak jako není obyčejný človĕk nikdy nasycen, když pije nektar.
Sloka 28:
Tehdy Rājā Yudhiṣṭhira zabránil mnoha svým přátelům, bezprostředním členům rodiny a ostatním příbuzným v odjezdu, včetnĕ Pána Kṛṣṇy. Yudhiṣṭhira je pod vlivem lásky nemohl nechat odjet, neboť cítil bolest z blížícího se odloučení.
Sloka 29:
Můj milý Parīkṣite, Nejvyšší Pán se tam nĕjaký čas zdržel, aby potĕšil krále. Nejprve však poslal Sāmbu a ostatní yaduovské hrdiny zpĕt do Dvāraky.
Sloka 30:
Tímto způsobem král Yudhiṣṭhira, Dharmův syn, byl rázem zbaven své horečnaté touhy, když milostí Pána Kṛṣṇy úspĕšnĕ překročil obrovský a hrozivý oceán svých tužeb.
Sloka 31:
Jednoho dne Duryodhana, zatímco pozoroval bohatství paláce krále Yudhiṣṭhiry, pocítil velký neklid vlivem vznešenosti jak obĕti Rājasūya tak jejího vykonavatele, krále, jehož životem byl Pán Acyuta.
Sloka 32:
V tom paláci byla zářivĕ projevena veškerá shromáždĕná bohatství králů lidí, démonů a bohů, která tam přinesl vesmírný vynálezce, Maya Dānava. S tĕmito druhy bohatství Draupadī sloužila svým manželům a kuruovský princ Duryodhana bĕdoval, protože k ní byl velmi připoután.
Sloka 33:
V paláci také přebývaly tisíce královen Pána Madhupatiho. Jejich nohy se pomalu pohybovaly, neboť je tížily jejich boky, a zvonky na jejich nohách okouzlujícím způsobem cinkaly. Pasy mĕly velmi štíhlé, kuṅkuma z ňader jim zbarvila perlové náhrdelníky do červena a pohupující se náušnice a vlnící se kadeře zvyšovaly nádheru jejich tváří.
Sloka 34-35:
Stalo se, že císař Yudhiṣṭhira, Dharmův syn, sedĕl přesnĕ jako Indra na zlatém trůnu ve snĕmovní síni postavené Mayou Dānavou. Přítomni byli jeho společníci a členové rodiny a také Pán Kṛṣṇa, jeho zvláštní oko. Král Yudhiṣṭhira projevoval majestát samotného Brahmy a byl opĕvován dvorními básníky.
Sloka 36:
Pyšný Duryodhana s mečem v ruce a s korunou a náhrdelníkem rozhnĕvanĕ vešel do paláce ve společnosti svých bratrů, ó králi, a při vstupu urazil vrátné.
Sloka 37:
Duryodhana zmatený klamy vytvořenými magií Mayi Dānavy si spletl pevnou podlahu s vodou a nadzvedl si okraj odĕvu. A na jiném místĕ spadl do vody, neboť si ji spletl s pevnou podlahou.
Sloka 38:
Můj milý Parīkṣite, Bhīma se při pohledu na to rozesmál a ženy, králové a ostatní také. Král Yudhiṣṭhira se je pokusil zadržet, ale Pán Kṛṣṇa dal najevo svůj souhlas.
Sloka 39:
Duryodhana, ponížený a planoucí hnĕvem, sklonil tvář, beze slova odešel a vrátil se do Hastināpuru. Přítomné svaté osoby hlasitĕ vykřikly: „Bĕda, bĕda!“ a král Yudhiṣṭhira ponĕkud posmutnĕl. Nejvyšší Pán, jehož pouhý pohled Duryodhanu zmátl, však mlčel, neboť Jeho zámĕr byl odstranit břemeno Zemĕ.
Sloka 40:
Nyní jsem odpovĕdĕl na tvoji otázku, ó králi, proč byl Duryodhana u příležitosti velké obĕti Rājasūya nespokojený.