Skip to main content

KAPITOLA SEDMDESÁTÁ TŘETÍ

Pán Kṛṣṇa žehná propuštĕným králům

Tato kapitola vypráví, jak Pán Śrī Kṛṣṇa propustil krále uvĕznĕné Jarāsandhou a potom je milostivĕ přijal a udĕlil jim královské dary.

Když Pán Kṛṣṇa propustil 20 800 králů, které Jarāsandha uvĕznil, ti ihned padli na zem, aby se Mu poklonili. Poté se postavili se sepjatýma rukama a začali se k Nĕmu modlit. Králové vidĕli své uvĕznĕní jako akt Pánovy milosti, aby zničil jejich pýchu, a modlili se pouze o to, aby dostali vše, co by jim umožnilo trvale vzpomínat na Jeho lotosové nohy.

Pán ujistil krále, že jejich modlitba bude splnĕna. Poučil je: „Uctívejte Mĕ védskými obĕťmi a chraňte své poddané v souladu se zásadami náboženství. S myslí upřenou na Mĕ ploďte potomstvo a zůstávejte vždy vyrovnaní ve štĕstí i úzkosti. Tak ke Mĕ jistĕ na konci svých životů dospĕjete.“

Pán Kṛṣṇa poté zařídil, aby se králové řádnĕ vykoupali a oblékli a nechal Sahadevu, aby jim daroval kvĕtinové girlandy, santálovou pastu, pĕkné oblečení a ostatní vĕci hodné králů. Poté, co je nechal ozdobit drahokamy a zlatými ozdobami, posadil je do kočárů a poslal je do jejich konkrétních království. Oni v souladu s Pánovými pokyny opĕt začali plnit své různé povinnosti.

Pán Kṛṣṇa, Bhīma a Arjuna poté odjeli do Indraprasthy, kde se setkali s králem Yudhiṣṭhirou a povĕdĕli mu vše, co se stalo.

Sloka 1-6:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Jarāsandha porazil v boji 20 800 králů a uvrhl je do vĕzení. Když tito králové vyšli z pevnosti Giridroṇī, vypadali špinavĕ a sešle oblečení. Byli vyhublí hladem, mĕli vysušené tváře a byli velmi oslabení svým dlouhým vĕznĕním.
Sloka 7:
Extáze ze spatření Pána Kṛṣṇy rozptýlila jejich únavu z uvĕznĕní. Králové stáli se sepjatýma rukama a zahrnovali toho svrchovaného vládce smyslů slovy chvály.
Sloka 8:
Králové pravili: Klaníme se Ti, ó Pane vládnoucích polobohů, ó ničiteli úzkosti svých odevzdaných oddaných. Jelikož jsme se Ti odevzdali, ó nevyčerpatelný Kṛṣṇo, prosím zachraň nás z tohoto hrozivého hmotného života, který nás přivedl k takovému zoufalství.
Sloka 9:
Ó vládce, Madhusūdane, neviníme tohoto krále Magadhy, neboť ve skutečnosti Tvou milostí králové klesají ze svého královského postavení, ó všemocný Pane.
Sloka 10:
Král zaslepený svým majestátem a vládnoucí mocí ztrácí veškerou sebekontrolu a nemůže získat skutečné blaho. Takto zmatený Tvou energií klamu považuje své dočasné výdobytky za trvalé.
Sloka 11:
Tak jako lidé s dĕtinskou inteligencí považují fatu morgánu na poušti za vodní nádrž, nerozumní hledí na klamné promĕny Māyi jako na podstatu.
Sloka 12-13:
V minulosti jsme, zaslepeni opojením z bohatství, chtĕli dobýt tuto Zemi, a tak jsme spolu bojovali kvůli dosažení vítĕzství a krutĕ jsme sužovali své poddané. Pyšnĕ jsme přehlíželi Tebe, ó Pane, který před námi stojíš jako smrt. Nyní však, ó Kṛṣṇo, nás tato Tvá mocná podoba zvaná čas, pohybujícící se záhadnĕ a nezadržitelnĕ, o majestát připravila. Teď, když jsi milostivĕ zničil naši pýchu, žádáme jen o to, abychom mohli vzpomínat na Tvé lotosové nohy.
Sloka 14:
Již nikdy nebudeme toužit po království podobném fata morgánĕ – království, kterému se musí otrocky sloužit tímto smrtelným tĕlem, které je pouze zdrojem nemocí a utrpení a které každým okamžikem upadá. Také nebudeme toužit, ó všemocný Pane, po požitku z nebeských plodů zbožných činů v příštím životĕ, neboť slib tĕchto odmĕn je pouze prázdným lákadlem pro uši.
Sloka 15:
Prosím řekni nám, jak můžeme neustále vzpomínat na Tvé lotosové nohy, ačkoliv setrváváme v kolobĕhu rození a umírání v tomto svĕtĕ.
Sloka 16:
Znovu a znovu se klaníme Pánu Kṛṣṇovi, Harimu, synovi Vasudevy. Tato Nejvyšší Duše, Govinda, ničí utrpení všech, kteří se Mu odevzdají.
Sloka 17:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Takto králové, nyní propuštĕni ze zajetí, oslavovali Nejvyššího Pána. Potom k nim, můj milý Parīkṣite, ten milostivý dárce útočištĕ promluvil laskavým hlasem.
Sloka 18:
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, pravil: Dneškem počínaje, moji milí králové, budete mít pevnou oddanost ke Mnĕ, Nejvyššímu Já a Pánu všeho, co existuje. Zaručuji vám, že se tak stane, tak jak si přejete.
Sloka 19:
Naštĕstí jste dospĕli ke správnému závĕru, moji milí králové, a mluvili jste pravdivĕ. Vidím, že nevázanost lidských bytostí, která vzniká z jejich opojení bohatstvím a mocí, vede pouze k šílenství.
Sloka 20:
Haihaya, Nahuṣa, Veṇa, Rāvaṇa, Naraka a mnozí ostatní vládci polobohů, lidí a démonů poklesli ze svých vznešených postavení kvůli zaslepenosti hmotným bohatstvím.
Sloka 21:
S pochopením, že toto hmotné tĕlo a vše s ním spojené má počátek a konec, Mĕ uctívejte védskými obĕťmi a s jasnou inteligencí chraňte své poddané podle zásad náboženství.
Sloka 22:
Zatímco budete žít své životy, plodit generace potomstva a čelit štĕstí a úzkosti, zrození a smrti, upírejte mysli neustále na Mĕ.
Sloka 23:
Buďte odpoutaní od tĕla a všeho, co s ním souvisí. Zůstávejte niternĕ spokojeni, pevnĕ dodržujte své sliby a plnĕ soustřeďujte mysli na Mnĕ. Tak nakonec dospĕjete ke Mĕ, Nejvyšší Absolutní Pravdĕ.
Sloka 24:
Śukadeva Gosvāmī pravil: Když krále takto poučil, Pán Kṛṣṇa, svrchovaný vládce všech svĕtů, zamĕstnal služebníky a služebnice jejich koupáním a očistou.
Sloka 25:
Ó potomku Bharaty, Pán pak nechal krále Sahadevu, aby je poctil dary v podobĕ odĕvů, drahokamů, girland a santálové pasty, všemi hodnými králů.
Sloka 26:
Když byli řádnĕ vykoupáni a ozdobeni, Pán Kṛṣṇa dohlédl na to, aby pojedli vynikající jídlo. Také jim předal různé vĕci hodné potĕšení králů, jako je smĕs arekových oříšků a betelových listů.
Sloka 27:
Králové, poctĕni Pánem Mukundou a zbaveni strastí, skvostnĕ zářili a náušnice se jim třpytily jako když mĕsíc a ostatní nebeská tĕlesa jasnĕ září na obloze na konci období dešťů.
Sloka 28:
Poté Pán nechal krále usadit do kočárů tažených pĕknými koňmi a ozdobených drahokamy a zlatem. Potĕšil je laskavými slovy a poslal je do jejich království.
Sloka 29:
Králové, takto osvobozeni ze všech nesnází Kṛṣṇou, nejvĕtší z osobností, odjeli a cestou mysleli pouze na Nĕho, Pána vesmíru, a na Jeho úžasné činy.
Sloka 30:
Králové řekli svým ministrům a ostatním společníkům, co Pán, Osobnost Božství, učinil a potom svĕdomitĕ splnili pokyny, které jim dal.
Sloka 31:
Poté, co Pán Keśava zařídil, aby Bhīmasena zabil Jarāsandhu, přijal uctívání od krále Sahadevy a potom odjel se dvĕma syny Pṛthy.
Sloka 32:
Když vítĕzní hrdinové dorazili do Indraprasthy, zaduli do svých lastur, čímž potĕšili své přátele a zarmoutili své nepřátele.
Sloka 33:
Obyvatelé Indraprasthy velmi potĕšilo, že slyší ten zvuk, neboť pochopili, že nyní král Magadhy dosáhl klidu. Král Yudhiṣṭhira cítil, že jsou jeho touhy splnĕné.
Sloka 34:
Bhīma, Arjuna a Janārdana se poklonili králi a obšírnĕ mu vyprávĕli, co učinili.
Sloka 35:
Král Dharmarāja při naslouchání jejich vyprávĕní o velké milosti, kterou mu Pán Keśava laskavĕ prokázal, ronil slzy extáze. Cítil takovou lásku, že nebyl schopen slova.