Tento popis denních činností Pána Kṛṣṇy začíná kokrháním kohouta. Manželky Pána Kṛṣṇy vĕdĕly, že Pán svĕdomitĕ vstane a bude konat své předepsané ranní obřady, a tak byly rozrušené z jejich blížícího se odloučení od Nĕho a proklínaly kohouty.

Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje, že reakce královny Vaidarbhī, Rukmiṇī-devī, ukazuje postoj všech královen.

Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura poukazuje na to, že slovo bhāva v tomto verši označuje stvořené bytosti. Složenina lakṣita-bhāva-nirvṛtim tedy znamená, že Pán Kṛṣṇa poskytuje požitek stvořeným bytostem svými různými energiemi. Samozřejmĕ, duše není nikdy stvořena, ale naše hmotná, podmínĕná existence je stvořena vzájemným působením Pánových energií.

Ten, kdo získal přízeň Pánovy vnitřní energie, může poznat povahu Absolutní Pravdy; toto poznání se nazývá vĕdomí Kṛṣṇy. V Bhagavad-gītĕ Pán Kṛṣṇa vysvĕtluje, že Jeho energie se dĕlí na nižší a vyšší, neboli hmotné a duchovní energie. Brahma-saṁhitā dále vysvĕtluje, že hmotná energie jedná jako stín následující pohyby duchovní reality, kterou je Pán samotný a Jeho duchovní energie. Když se nĕkdo tĕší přízni Pána Kṛṣṇy, On se odevzdané duši vyjeví, a takto totéž stvoření, které dříve pokrývalo duši, se stává podnĕtem k duchovnímu osvícení.

Śrīdhara Svāmī poukazuje na to, že jelikož Pán Kṛṣṇa byl v žákovské posloupnosti od Kaṇvy Muniho, obĕtoval do ohnĕ před východem slunce. Potom pronášel mantru Gāyatrī.

Śrīdhara Svāmī cituje nĕkolik védských písem, aby ukázal, že co se týče védského obřadu badva zde označuje 13 084 krav. Slova badvaṁ badvaṁ dine dine znamenají, že Pán Kṛṣṇa dennĕ rozdával učeným brāhmaṇům mnoho tĕchto skupin krav. Śrīdhara Svāmī dále uvádí důkaz, že obvyklou praxí velkých svatých králů v předchozích vĕcích bylo rozdávat 107 tĕchto badva, neboli skupin 13 084 krav. Celkový počet krav rozdaných při této obĕti známé jako Mañcāra tedy je 14 lakhů, neboli 1 400 000.

Slova alaṅkṛtebhyo viprebhyaḥ vyjadřují, že v království Pána Kṛṣṇy brāhmaṇové dostávali pĕkné odĕvy a ozdoby a byli tedy dobře oblečeni.

V knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství Śrīla Prabhupāda píše s udivujícím a hlubokým vhledem do tĕchto zábav Pána Kṛṣṇy. Čtenáři je důraznĕ doporučeno studovat tuto knihu, která obsahuje neocenitelné bohatství informací a komentář k zábavám popsaným v desátém zpĕvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Náš pokorný pokus zde se nikdy nemůže vyrovnat dokonalé čistotĕ a umĕní našeho vznešeného mistra. Přesto, jako službu vĕnovanou u jeho lotosových nohou, pouze předkládáme původní sanskrtský text desátého zpĕvu, významy slovo od slova, jasný překlad a nezbytný komentář, z velké části založený na výrocích vznešených duchovních mistrů naší posloupnosti.

Śrīdhara Svāmī poukazuje na to, že Pánovy „vlastní odĕvy a ozdoby“ zahrnují Pánovy dobře známý žlutý odĕv, drahokam Kaustubha a tak dále.

Ācāryové poukazují na to, že Pánův vozataj stál se sepjatýma rukama a že Pán, držící se svou pravou rukou jeho sepjatých rukou, usedl do kočáru.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī popisuje tuto scénu takto: „Stydlivé, láskyplné pohledy žen z paláce svĕdčící o jejich vzrušení vyjadřovaly: ,Jak můžeme snést tato muka odloučení od Tebe?̀ Jde tady o to, že Pán byl uchvácen jejich náklonností, a proto usmál se, čímž naznačil: ,Mé milé neklidné ženy, jste tak zkroušené tímto nepatrným odloučením. Vrátím se ještĕ dnes, abych si s vámi užíval.̀ A potom, s úsmĕvem uchvacujícím jejich mysli, odjel pouze potížemi, když se vyprostil z pout jejich láskyplných pohledů.“

Śrīla Prabhupāda píše: „Čtenář možná ještĕ pamatuje, že snĕmovní palác Sudharmā byl odnesen z nebeských planet a umístĕn ve mĕstĕ Dvārace. Zvláštností této budovy bylo, že každý, kdo do ní vstoupil, byl zbavený šesti druhů hmotných bolestí, jimiž jsou hlad, žízeň, nářek, iluze, stáří a smrt. To jsou důtky hmotného bytí, ale dokud se človĕk zdržoval ve snĕmovnĕ Sudharmā, nemĕly na nĕho vliv.“

V tomto ohledu Śrīdhara Svāmī a Viśvanātha Cakravartī vysvĕtlují, že když Pán Kṛṣṇa odcházel z každého ze svých mnoha paláců zvlášť, každou individuální podobu vidĕly osoby přítomné v onom konkrétním paláci a sousedé, ale ne ostatní. Potom, na cestĕ k bránĕ snĕmovní sínĕ Sudharmy, se všechny Pánovy podoby spojily do jediné, a tak vstoupil do sínĕ.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī poukazuje na to, že slovo naṭācāryāḥ označuje, kromĕ jiných vĕcí, zkušené kouzelníky. Všichni tito baviči, jeden po druhém, bavili Pána ve shromáždĕní velkých králů.

Śrīla Viśvanātha Cakravartī poukazuje na to, že tito králové odmítli placení danĕ a ostatní podoby podřízenosti Jarāsandhovi. Mahābhārata a ostatní knihy také uvádĕjí dobře známou událost, že Jarāsandha chtĕl uctívat Mahā-bhairavu obĕtováním mu životů jednoho sta tisíc králů.

Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje, že králové předkládají svou naléhavou prosbu v tomto a v následujících pĕti verších. V tomto verši přijímají útočištĕ u Pána, v dalších třech verších popisují svůj strach a v posledních dvou verších prosí skrze modlitbu.

Pán Kṛṣṇa uvádí v Bhagavad-gītĕ (9.27):

„Ó synu Kuntī! Vše, co dĕláš, jíš, obĕtuješ či rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ – dĕlej jako obĕť Mĕ.“

Toto je příkaz Nejvyššího Pána, ale obyčejní lidé jsou zmateni a na tuto příznivou činnost nedbají. Místo toho dávají přednost hříšným činnostem, které je vedou k hrozivému utrpení. Hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy pracuje pro osvícení svĕta ohlednĕ této nejdůležitĕjší činnosti, láskyplné služby Pánu.

Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje, že králové byli zmateni utrpením, které na nĕ dolehlo. Uvádĕjí zde, že vzhledem k tomu, že Pán sestoupil do tohoto svĕta, aby chránil zbožné a trestal zlotřilé, jak je možné, že Jarāsandha, který bezostyšnĕ porušuje Pánův příkaz, pokračuje ve svých zločinech, zatímco králové se ocitli v neštĕstí? Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura podobnĕ uvádí, že králové nemohli pochopit, jak Jarāsandha, který sužoval svaté oddané a staral se o závistivé, mohl dále prospívat, zatímco králové byli sužováni zlotřilým Jarāsandhou. Také Śrīla Prabhupāda cituje krále v knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství takto: „Drahý Pane, jsi vlastník všech svĕtů a sestoupil jsi společnĕ se svou úplnou expanzí, Pánem Balarāmou. Je řečeno, že se zjevuješ v této inkarnaci proto, abys ochránil oddané a zničil darebáky. Jak je potom možné, že takoví ničemové jako Jarāsandha nás mohou navzdory Tvé autoritĕ uvrhnout do tak bídných podmínek? Jsme z toho zmatení a nechápeme, jak je to možné. Snad byl Jarāsandha povĕřen tím, aby nám působil tyto tĕžkosti za špatné činy, které jsme napáchali v minulosti, ale slyšeli jsme ze zjevených písem, že každý, kdo se odevzdá Tvým lotosovým nohám, je před následky svého hříšného života okamžitĕ v bezpečí. Proto u Tebe z celého srdce hledáme útočištĕ a doufáme, že nám teď poskytneš úplnou ochranu.“

Po vyjádření svých pochyb v předchozím verši králové zde přiznávají, že ve skutečnosti trpí kvůli své vlastní pošetilosti, neboť se vzdali vĕčného štĕstí duše výmĕnou za dočasné, podmínĕné štĕstí takzvaného královského postavení. Vĕtšina lidí se dopouští podobné chyby, kdy touží po bohatství, moci, slávĕ, ušlechtilém původu a tak dále výmĕnou za vlastní duši. Králové uznávají, že podlehli kouzlu Pánovy energie klamu a mylnĕ považovali nesmírnou úzkost politického vůdcovství za štĕstí.

Zde se králové modlí k Pánu, aby je osvobodil z pout karmy vytvořených Pánovou hmotnou energií. Králové objasňují, že Jarāsandha je tak mocný, že nemají nadĕji uniknout vlastní silou.

Slovo nṛ-loka-niratam vyjadřuje, že Pán byl pohroužen ve hře ve svĕtĕ lidských bytostí. Zatímco tedy jednal jako lidský král, dovolil Jarāsandhovi zvítĕzit v jediné bitvĕ poté, co ho sedmnáctkrát rozdrtil. Králové zde naznačují, že je Jarāsandha zvláštĕ sužuje proto, že jsou duše odevzdané Pánu Kṛṣṇovi. Prosí tedy Pána: „Ó Ty, který vysoko držíš cakru, prosíme zařiď vše, jak má být.“

Śrīla Prabhupāda vyjadřuje pocity králů takto: „Drahý Pane, již jsi s Jarāsandhou osmnáctkrát bojoval a z toho jsi ho sedmnáctkrát porazil, neboť převyšuješ jeho neobyčejnĕ mocné postavení. Když jsi s ním však bojoval poosmnácté, projevil jsi své lidské chování, a tak to vypadalo, jako že jsi byl poražen. Drahý Pane, my dobře víme, že Tĕ Jarāsandha nemůže nikdy porazit, protože Tvoje moc, síla, prostředky i svrchovanost jsou neomezené. Nikdo se Ti nevyrovná a nikdo Tĕ nemůže překonat. Tvá zdánlivá porážka od Jarāsandhy v osmnácté bitvĕ nebyla nic jiného než ukázka Tvého lidského chování. Pošetilý Jarāsandha bohužel nepochopil Tvoji lest a od té doby mu hmotná moc a sláva stouply do hlavy. Schválnĕ zajal a uvĕznil právĕ nás, dobře si vĕdom toho, že jako Tvoji oddaní jsme podřízeni Tvojí svrchovanosti.“

Tento překlad je založen na knize Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství od Śrīly Prabhupādy. Slovo mudā vyjadřuje, že Pána Kṛṣṇu Nāradův příchod potĕšil.

Když se Pán Kṛṣṇa zeptal Nārady Muniho na zámĕry Pāṇḍuovců, mudrc odpovĕdĕl, že Pán sám je všemocný a vševĕdoucí, a to do té míry, že dokáže zmást stvořitele vesmíru Brahmu. Nārada pochopil, že Pán Kṛṣṇa si přál zabít Jarāsandhu a začal tedy připravovat tuto zábavu dotazováním se Nārady na zámĕry Pāṇḍuovců. Nārada pochopil Pánův zámĕr a nebyl udiven, když ho Pán Kṛṣṇa pokornĕ požádal o informaci.

Śrīla Prabhupāda vysvĕtluje Nāradovu realizaci takto: „Můj milý Pane, svými nepochopitelnými silami tvoříš tento vesmírný projev, udržuješ ho a opĕt ho ničíš. Jedinĕ Tvoje nepochopitelná moc také způsobuje, že se tento hmotný svĕt jeví jako skutečný, ačkoliv je jen stínovým zastoupením duchovního svĕta. Nikdo neví, co plánuješ učinit do budoucna. Tvoje transcendentální postavení zůstává každému záhadou. Co se mĕ týče, já Ti mohu jen znovu a znovu skládat uctivé poklony.“

Slovo sva-vilakṣaṇātmane také vyjadřuje, že Pán Kṛṣṇa má jedinečnou povahu a vlastnosti. Bohu se nikdo nevyrovná ani není nikdo vĕtší než On.

Śrīla Prabhupāda píše: „(Nārada řekl:) Pod vlivem tĕlesného pojetí života každého unášejí hmotné touhy, a tak všichni vyvíjejí jedno hmotné tĕlo za druhým v kolobĕhu zrození a smrti. Lidé pohroužení v takovém pojetí existence nevĕdí, jak se z tohoto vĕzení hmotného tĕla vymanit. Ze své bezpříčinné milosti sestupuješ, můj Pane, abys projevil různé transcendentální zábavy, které přinášejí lidem svĕtlo, a jsou tak slavné. Nemohu proto jinak než se Ti s úctou klanĕt. Můj milý Pane, jsi Nejvyšší, Parabrahman, a Tvé zábavy v podobĕ obyčejného človĕka jsou Tvůj další taktický klam, stejnĕ jako když herec na jevišti hraje různé úlohy, které se liší od jeho vlastní totožnosti.“

Král Yudhiṣṭhira je zde popsán jako pārameṣṭhya-kāma, neboli „toužící po pārameṣṭhyi.“ Slovo pārameṣṭhya znamná „bezkonkurenční svrchovanost“ a také označuje „Nejvyššího Pána, Osobnost Božství, který stojí na samém vrcholu veškeré existence“. Proto Śrīla Prabhupāda překládá Nāradovu zprávu takto: „Jelikož jsou Pāṇḍuovci Tvoji bratranci, ptáš se na nĕ jako jejich příznivec, a já Tĕ tedy zpravím o jejich zámĕrech. Prosím poslouchej. Ze všeho nejdříve Ti mohu říci, že král Yudhiṣṭhira má veškeré hmotné bohatství, které se dá získat v nejvyšší planetární soustavĕ Brahmaloce. Neexistuje hmotné bohatství, o které by mohl usilovat, ale on chce přesto vykonat obĕť zvanou Rājasūya jen proto, aby získal Tvou společnost a aby Tĕ potĕšil. ...chce uctívat Tebe, aby získal Tvou bezpříčinnou milost, a já Tĕ snažnĕ žádám, abys mu splnil jeho touhu.“

Jelikož slovo pārameṣṭhya může také vyjadřovat postavení Pána Brahmy, výraz pārameṣṭhya-kāma zde podle Śrīly Prabhupādy nevyjadřujuje pouze to, že král Yudhiṣṭhira toužil po společnosti a milosti Pána Kṛṣṇy, ale také že sám král Yudhiṣṭhira vlastnil pārameṣṭhyu, veškerý majestát Pána Brahmy.

Ācāryové vysvĕtlují, že Nārada zde chce říci, že vzhledem k tomu, že všechny vznešené osobnosti se přijdou podívat zvláštĕ na Pána Kṛṣṇu, by mĕl On k této obĕti také přijít.

Śrīla Śrīdhara Svāmī vysvĕtluje slovo brahma-mayasya ve smyslu brahma-ghana-mūrteḥ, „koncentrované podoby Absolutní Pravdy“.

Tento překlad je založen na knize Kṛṣṇa od Śrīly Prabhupādy. Śrīdhara Svāmī zmiňuje, že slovo dig-vitānam vyjadřuje, že se transcendentální sláva Pána Kṛṣṇy šíří celým vesmírem jako chladivý baldachýn nad svĕtovými stranami. Jinak řečeno, celý svĕt může nalézt útočištĕ v chladivém stínu Pánových lotosových nohou. Pán je tedy bhuvana-maṅgala, symbol všeho příznivého pro tento svĕt.

Śrīla Prabhupāda vysvĕtluje: „Tĕsnĕ před tím, než se velký mudrc Nārada objevil ve dvārackém snĕmovním paláci Sudharmĕ, zvažoval Pán Kṛṣṇa a Jeho ministři a tajemníci, jak zaútočit na Jarāsandhovo království. Jelikož se vážnĕ zaobírali tímto tématem, Nāradův návrh, aby se Pán Kṛṣṇa vypravil do Hastināpuru na velkou obĕť Rājasūyu Mahārāje Yudhiṣṭhiry, se u nich nesetkal s příliš velkým ohlasem. Pán Kṛṣṇa znal úmysly svých společníků, protože je vládcem dokonce i Pána Brahmy. Aby je tedy upokojil, obrátil se s úsmĕvem na Uddhavu.“

Śrīla Viśvanātha Cakravartī poukazuje na to, že se Pán usmál, protože se chystal předvést Uddhavovu vynikající schopnost radit v obtížných situacích.