KAPITOLA ŠESTÁ

CHAPTER SIX

Usmrcení démonice Pūtany

The Killing of the Demon Pūtanā

Ve stručnosti je obsahem šesté kapitoly toto: když se Nanda Mahārāja podle Vasudevových pokynů vracel domů, uviděl na cestě ležet velkou démonici, a pak slyšel o její smrti.

A summary of the Sixth Chapter is as follows: when Nanda Mahārāja, following the instructions of Vasudeva, was returning home, he saw a great demoniac woman lying on the road, and then he heard about her death.

Když Nanda Mahārāja, král Vraji, přemýšlel o Vasudevových slovech upozorňujících na nepokoje v Gokule, měl trochu strach a vyhledal útočiště u lotosových nohou Śrī Hariho. Mezitím Kaṁsa poslal do vesnice Gokuly Rākṣasī, která se jmenovala Pūtanā a která cestovala z místa na místo, aby zabíjela malé děti. Nebezpečí od takových Rākṣasī hrozí tam, kde chybí vědomí Kṛṣṇy, ale v Gokule byl Nejvyšší Pán osobně přítomný, a proto se tam Pūtanā nemohla dočkat ničeho jiného než vlastní smrti.

While Nanda Mahārāja, the King of Vraja, was thinking about Vasudeva’s words concerning disturbances in Gokula, he was a little afraid and sought shelter at the lotus feet of Śrī Hari. Meanwhile, Kaṁsa sent to the village of Gokula a Rākṣasī named Pūtanā, who was wandering here and there killing small babies. Of course, wherever there is no Kṛṣṇa consciousness, there is the danger of such Rākṣasīs, but since the Supreme Personality of Godhead Himself was in Gokula, Pūtanā could expect nothing there but her own death.

Jednoho dne přiletěla Pūtanā do domu Nandy Mahārāje v Gokule a pomocí své mystické síly se proměnila v nádhernou ženu. Dodala si odvahy, a aniž by jí to kdokoliv dovolil, ihned vstoupila do Kṛṣṇovy ložnice. Milostí Kṛṣṇy jí ve vstupu do domu ani do pokoje nikdo nebránil, neboť si to Kṛṣṇa přál. Malý Kṛṣṇa, jenž připomínal oheň překrytý popelem, se na Pūtanu podíval a pak si pomyslel, že tuto démonici v podobě krásné ženy bude muset zabít. Okouzlena vlivem yogamāyi a Osobnosti Božství si posadila Kṛṣṇu na klín a Rohiṇī ani Yaśodā proti tomu nic nenamítaly. Démonice Pūtanā dala Kṛṣṇovi pít ze svého prsu, který však byl potřen jedem. Malý Kṛṣṇa stiskl její prs tak silně, že musela v nesnesitelné bolesti přijmout svou původní podobu a zhroutila se na zem. Kṛṣṇa si pak na její hrudi začal hrát jako obyčejné malé dítě. Když si Kṛṣṇa hrál, gopī se uklidnily a vzaly Ho do náručí. Po této události učinily gopī vzhledem k Rākṣasině útoku bezpečnostní opatření. Matka Yaśodā dala dítěti napít ze svého prsu a pak Ho uložila do postýlky.

One day, Pūtanā arrived from outer space in Gokula, the home of Nanda Mahārāja, and by displaying her mystic power, she assumed the disguise of a very beautiful woman. Taking courage, she immediately entered Kṛṣṇa’s bedroom without anyone’s permission; by the grace of Kṛṣṇa, no one forbade her to enter the house or the room, because that was Kṛṣṇa’s desire. The baby Kṛṣṇa, who resembled a fire covered by ashes, looked upon Pūtanā and thought that He would have to kill this demon, the beautiful woman. Enchanted by the influence of Yoga-māyā and the Personality of Godhead, Pūtanā took Kṛṣṇa upon her lap, and neither Rohiṇī nor Yaśodā objected. The demon Pūtanā offered her breast for Kṛṣṇa to suck, but her breast was smeared with poison. The child Kṛṣṇa, therefore, squeezed Pūtanā’s breast so severely that in unbearable pain she had to assume her original body and fell to the ground. Then Kṛṣṇa began playing on her breast just like a small child. When Kṛṣṇa was playing, the gopīs were pacified and took the child away to their own laps. After this incident, the gopīs took precautions because of the attack of the Rākṣasī. Mother Yaśodā gave the child her breast to suck and then laid Him in bed.

Mezitím se Nanda se svými společníky, pastevci, vrátil z Mathury, a když uviděli velké mrtvé tělo Pūtany, zkameněli údivem. Všichni žasli, že Vasudeva nešťastnou událost prorokoval, a vychvalovali jeho předvídavost. Obyvatelé Vraji rozřezali Pūtanino obrovské tělo na kusy, ale díky tomu, že Kṛṣṇa sál z jejího prsu, byla oproštěna od všech hříchů, a když tedy pálili kusy jejího těla v ohni, kouř dodal vzduchu velice příjemnou vůni. Ačkoliv si Pūtanā přála Kṛṣṇu zabít, nakonec dospěla do Pánova sídla. Z této události získáváme ponaučení, že pokud je někdo poután ke Kṛṣṇovi jakýmkoliv způsobem-byť i jako nepřítel-nakonec dosáhne úspěchu. Co potom říci o oddaných, kteří jsou ke Kṛṣṇovi přirozeně poutáni láskou? Když obyvatelé Vraji slyšeli, jak byla Pūtanā zabita a dítěti se nic nestalo, pocítili velké uspokojení. Nanda Mahārāja si posadil malého Kṛṣṇu na klín a zářil spokojeností.

Meanwhile, Nanda and his associates the cowherd men returned from Mathurā, and when they saw the great dead body of Pūtanā, they were struck with wonder. Everyone was astonished that Vasudeva had foretold this mishap, and they praised Vasudeva for his power of foresight. The inhabitants of Vraja cut the gigantic body of Pūtanā into pieces, but because Kṛṣṇa had sucked her breast, she had been freed from all sins, and therefore when the cowherd men burned the pieces of her body in a fire, the smoke filled the air with a very pleasing fragrance. Ultimately, although Pūtanā had desired to kill Kṛṣṇa, she attained the Lord’s abode. From this incident we gain the instruction that if one is attached to Kṛṣṇa somehow or other, even as an enemy, one ultimately attains success. What then is to be said of devotees who are naturally attached to Kṛṣṇa in love? When the inhabitants of Vraja heard about the killing of Pūtanā and the welfare of the child, they were very much satisfied. Nanda Mahārāja took the baby Kṛṣṇa on his lap and was filled with satisfaction.

Sloka 1:: Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Můj milý králi, cestou domů Nanda Mahārāja uvažoval, že to, co Vasudeva řekl, nemohla být lež ani výmysl. Gokule jistě hrozilo něco neblahého. Nanda Mahārāja myslel na nebezpečí hrozící jeho krásnému synu Kṛṣṇovi a měl strach; přijal tedy útočiště u lotosových nohou nejvyššího vládce.

Text 1:: Śukadeva Gosvāmī continued: My dear King, while Nanda Mahārāja was on the way home, he considered that what Vasudeva had said could not be false or useless. There must have been some danger of disturbances in Gokula. As Nanda Mahārāja thought about the danger for his beautiful son, Kṛṣṇa, he was afraid, and he took shelter at the lotus feet of the supreme controller.

Sloka 2:: Když se Nanda Mahārāja vracel do Gokuly, tatáž příšerná Pūtanā, kterou předtím Kaṁsa vyslal, aby zabíjela děti, putovala po městech, vesnicích a osadách a plnila svou ohavnou povinnost.

Text 2:: While Nanda Mahārāja was returning to Gokula, the same fierce Pūtanā whom Kaṁsa had previously engaged to kill babies was wandering about in the towns, cities and villages, doing her nefarious duty.

Sloka 3:: Můj milý králi, tam, kde lidé v jakémkoliv postavení plní své předepsané povinnosti oddané služby tím, že se věnují opěvování a poslouchání (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ), nemůže hrozit nebezpečí od nepřátelských živlů. Dokud tedy byl Nejvyšší Pán v Gokule osobně přítomný, bylo zbytečné dělat si o toto místo starosti.

Text 3:: My dear King, wherever people in any position perform their occupational duties of devotional service by chanting and hearing [śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ], there cannot be any danger from bad elements. Therefore there was no need for anxiety about Gokula while the Supreme Personality of Godhead was personally present.

Sloka 4:: Rākṣasī Pūtanā, která se dokázala přemisťovat podle své touhy, jednou cestovala po nebi. Pomocí mystické síly se proměnila v půvabnou ženu, a tak vstoupila do Gokuly, sídla Nandy Mahārāje.

Text 4:: Once upon a time, Pūtanā Rākṣasī, who could move according to her desire and was wandering in outer space, converted herself by mystic power into a very beautiful woman and thus entered Gokula, the abode of Nanda Mahārāja.

Sloka 5-6:: Měla zaoblené boky a velká, pevná prsa, jimiž jako by byl přetížen její útlý pas, a byla velice pěkně oblečena. Vlasy ozdobené věncem z květů mallikā lemovaly její nádherný obličej a v uších měla zářivé náušnice. Na každého pohlížela s přitažlivým úsměvem, a tak její krása zaujala všechny obyvatele Vraji, především muže. Když ji spatřily gopī, myslely si, že se na svého manžela Kṛṣṇu přišla podívat překrásná bohyně štěstí s lotosovým květem v ruce.

Texts 5-6:: Her hips were full, her breasts were large and firm, seeming to overburden her slim waist, and she was dressed very nicely. Her hair, adorned with a garland of mallikā flowers, was scattered about her beautiful face. Her earrings were brilliant, and as she smiled very attractively, glancing upon everyone, her beauty drew the attention of all the inhabitants of Vraja, especially the men. When the gopīs saw her, they thought that the beautiful goddess of fortune, holding a lotus flower in her hand, had come to see her husband, Kṛṣṇa.

Sloka 7:: Pūtanā, jejímž posláním bylo zabíjet malé děti, při hledání svých obětí vešla do domu Nandy Mahārāje. Nikdo jí v tom nebránil, neboť přicházela na popud vyšší energie Pána. Aniž by se kohokoliv ptala, vstoupila do Nandova pokoje, kde spatřila na posteli spát dítě, jehož neomezená síla byla skryta, jako když je mocný oheň zakryt popelem. Věděla, že toto dítě není obyčejné, ale že má zahubit všechny démony.

Text 7:: While searching for small children, Pūtanā, whose business was to kill them, entered the house of Nanda Mahārāja unobstructed, having been sent by the superior potency of the Lord. Without asking anyone’s permission, she entered Nanda Mahārāja’s room, where she saw the child sleeping in bed, His unlimited power covered like a powerful fire covered by ashes. She could understand that this child was not ordinary, but was meant to kill all demons.

Sloka 8:: Pán Śrī Kṛṣṇa, všeprostupující Nadduše, ležící na posteli, věděl, že Pūtanā, čarodějnice zkušená v usmrcování malých dětí, Ho přišla zabít. Zavřel proto oči, jako kdyby se jí bál. Pūtanā si tedy vzala na klín toho, kdo se měl stát její záhubou, jako když si nerozumný člověk položí na klín spícího hada, jehož považuje za provaz.

Text 8:: Lord Śrī Kṛṣṇa, the all-pervading Supersoul, lying on the bed, understood that Pūtanā, a witch who was expert in killing small children, had come to kill Him. Therefore, as if afraid of her, Kṛṣṇa closed His eyes. Thus Pūtanā took upon her lap Him who was to be her own annihilation, just as an unintelligent person places a sleeping snake on his lap, thinking the snake to be a rope.

Sloka 9:: Srdce Rākṣasī Pūtany bylo nelítostné a kruté, ale přitom vypadala jako milující matka. Podobala se tak ostrému meči v měkké pochvě. I když ji Yaśodā a Rohiṇī viděly v pokoji, byly přemoženy její krásou, a proto ji nezastavily, a naopak mlčely, jelikož se k dítěti chovala jako matka.

Text 9:: Pūtanā Rākṣasī’s heart was fierce and cruel, but she looked like a very affectionate mother. Thus she resembled a sharp sword in a soft sheath. Although seeing her within the room, Yaśodā and Rohiṇī, overwhelmed by her beauty, did not stop her, but remained silent because she treated the child like a mother.

Sloka 10:: Strašlivá Rākṣasī si na místě vzala Kṛṣṇu na klín a vsunula Mu do úst svůj prs. Bradavka jejího prsu byla potřena nebezpečným, ihned působícím jedem, ale Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇa, který se na ni velice rozhněval, prs uchopil, oběma rukama ho silně stisknul a vysál jed i s jejím životem.

Text 10:: On that very spot, the fiercely dangerous Rākṣasī took Kṛṣṇa on her lap and pushed her breast into His mouth. The nipple of her breast was smeared with a dangerous, immediately effective poison, but the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, becoming very angry at her, took hold of her breast, squeezed it very hard with both hands, and sucked out both the poison and her life.

Sloka 11:: Démonice Pūtanā, jež cítila nesnesitelný tlak v každém životně důležitém bodě, začala volat: “Prosím, pusť mě, pusť mě! Přestaň sát z mého prsu!” Potila se, oči měla doširoka otevřené, ztratila vládu nad svýma rukama i nohama a znovu a znovu hlasitě křičela.

Text 11:: Unbearably pressed in every vital point, the demon Pūtanā began to cry, “Please leave me, leave me! Suck my breast no longer!” Perspiring, her eyes wide open and her arms and legs flailing, she cried very loudly again and again.

Sloka 12:: Pūtanin hlasitý a mocný křik rozechvíval zemi s jejími horami i vesmírný prostor s jeho planetami. Nižší planety a všechny světové strany se třásly a lidé padali k zemi ve strachu, že do nich udeří blesk.

Text 12:: As Pūtanā screamed loudly and forcefully, the earth with its mountains, and outer space with its planets, trembled. The lower planets and all directions vibrated, and people fell down, fearing that thunderbolts were falling upon them.

Sloka 13:: Takto démonice Pūtanā, nesmírně trpící tím, jak Kṛṣṇa svíral její ňadro, přišla o život. Ó králi Parīkṣite, ústa otevřela dokořán, její paže, nohy a vlasy se prodloužily a na pastvině padla ve své původní podobě Rākṣasī k zemi, stejně jako padl Vṛtrāsura, když ho Indra zabil svým bleskem.

Text 13:: In this way the demon Pūtanā, very much aggrieved because her breast was being attacked by Kṛṣṇa, lost her life. O King Parīkṣit, opening her mouth wide and spreading her arms, legs and hair, she fell down in the pasturing ground in her original form as a Rākṣasī, as Vṛtrāsura had fallen when killed by the thunderbolt of Indra.

Sloka 14:: Když se Pūtanino obrovské tělo zhroutilo k zemi, rozdrtilo všechny stromy v dosahu dvaceti kilometrů, králi Parīkṣite. Ve svém obrovském těle byla úžasná.

Text 14:: O King Parīkṣit, when the gigantic body of Pūtanā fell to the ground, it smashed all the trees within a limit of twelve miles. Appearing in a gigantic body, she was certainly extraordinary.

Sloka 15-17:: Ústa této Rākṣasī byla plná zubů, z nichž každý připomínal čepel pluhu, její nosní dírky byly hluboké jako horské jeskyně a prsa se podobala obrovským balvanům spadlým z hor. Její rozcuchané vlasy měly barvu mědi, oční jamky vypadaly jako hluboké, vyschlé zapomenuté studny, hrůzostrašná stehna připomínala říční břehy, ruce a nohy vypadaly jako velké mosty a břicho jako vyschlé jezero. Srdce, uši a hlavy pastevců a jejich žen již vyděsil řev Rākṣasī, a když viděli její podivuhodné strašlivé tělo, vyděsili se ještě víc.

Texts 15-17:: The Rākṣasī’s mouth was full of teeth, each resembling the front of a plow, her nostrils were deep like mountain caves, and her breasts resembled big slabs of stone fallen from a hill. Her scattered hair was the color of copper. The sockets of her eyes appeared like deep blind wells, her fearful thighs resembled the banks of a river, her arms, legs and feet seemed like big bridges, and her abdomen appeared like a dried-up lake. The hearts, ears and heads of the cowherd men and women were already shocked by the Rākṣasī’s screaming, and when they saw the fierce wonder of her body, they were even more frightened.

Sloka 18:: Malý Kṛṣṇa si nebojácně hrál na vrcholku Pūtanina prsu, a když gopī viděly Jeho úžasné počínání, okamžitě k Němu s velkou radostí šly a vzaly Ho k sobě.

Text 18:: Without fear, the child Kṛṣṇa was playing on the upper portion of Pūtanā Rākṣasī’s breast, and when the gopīs saw the child’s wonderful activities, they immediately came forward with great jubilation and picked Him up.

Sloka 19:: Poté matka Yaśodā a Rohiṇī společně s ostatními staršími gopīmi okolo dítěte, Śrī Kṛṣṇy, mávaly kravskou oháňkou, aby Mu zajistily úplnou ochranu.

Text 19:: Thereafter, mother Yaśodā and Rohiṇī, along with the other elderly gopīs, waved about the switch of a cow to give full protection to the child Śrī Kṛṣṇa.

Sloka 20:: Dítě bylo důkladně omyto kravskou močí a pak potřeno prachem zvířeným krávami. Potom bylo kravským trusem označeno dvanáct míst Jeho těla, počínaje čelem, různými jmény Pána, jako když se dělá tilak. Tak bylo dítě ochráněno.

Text 20:: The child was thoroughly washed with cow urine and then smeared with the dust raised by the movements of the cows. Then different names of the Lord were applied with cow dung on twelve different parts of His body, beginning with the forehead, as done in applying tilaka. In this way, the child was given protection.

Sloka 21:: Gopī nejprve provedly ācaman, při němž vysrkly vodu z pravé ruky. Očistily svá těla a ruce nyāsa-mantrou a pak tutéž mantru umístily na tělo dítěte.

Text 21:: The gopīs first executed the process of ācamana, drinking a sip of water from the right hand. They purified their bodies and hands with the nyāsa-mantra and then applied the same mantra upon the body of the child.

Sloka 22-23:: (Śukadeva Gosvāmī sdělil Mahārājovi Parīkṣitovi, že gopī řádným způsobem ochránily své dítě, Kṛṣṇu, touto mantrou:) Kéž Aja chrání Tvoje nohy, Maṇimān Tvoje kolena, Yajña Tvoje stehna, Acyuta horní část Tvého pasu a Hayagrīva Tvoje břicho. Kéž Keśava chrání Tvoje srdce, Īśa Tvou hruď, bůh Slunce Tvůj krk, Viṣṇu Tvoje paže, Urukrama Tvůj obličej a Īśvara Tvou hlavu. Kéž Tě Cakrī chrání zepředu, Śrī Hari, Gadādharī, jenž nosí kyj, zezadu a kéž Tě Pán, jenž nosí luk a je známý jako nepřítel Madhua, společně s Pánem Ajanou, jenž nosí meč, chrání z obou stran. Kéž Tě Pán Urugāya, jenž nosí lasturu, chrání ve všech koutech, Upendra shora, Garuḍa na zemi a Nejvyšší Osoba, Pán Haladhara, ze všech stran.

Texts 22-23:: [Śukadeva Gosvāmī informed Mahārāja Parīkṣit that the gopīs, following the proper system, protected Kṛṣṇa, their child, with this mantra.] May Aja protect Your legs, may Maṇimān protect Your knees, Yajña Your thighs, Acyuta the upper part of Your waist, and Hayagrīva Your abdomen. May Keśava protect Your heart, Īśa Your chest, the sun-god Your neck, Viṣṇu Your arms, Urukrama Your face, and Īśvara Your head. May Cakrī protect You from the front; may Śrī Hari, Gadādharī, the carrier of the club, protect You from the back; and may the carrier of the bow, who is known as the enemy of Madhu, and Lord Ajana, the carrier of the sword, protect Your two sides. May Lord Urugāya, the carrier of the conchshell, protect You from all corners; may Upendra protect You from above; may Garuḍa protect You on the ground; and may Lord Haladhara, the Supreme Person, protect You on all sides.

Sloka 24:: Kéž Hṛṣīkeśa chrání Tvé smysly a Nārāyaṇa Tvůj životní vzduch. Kéž pán Śvetadvīpu chrání nitro Tvého srdce a Pán Yogeśvara Tvou mysl.

Text 24:: May Hṛṣīkeśa protect Your senses, and Nārāyaṇa Your life air. May the master of Śvetadvīpa protect the core of Your heart, and may Lord Yogeśvara protect Your mind.

Sloka 25-26:: Kéž Pán Pṛśnigarbha chrání Tvou inteligenci a Nejvyšší Osobnost Božství Tvou duši. Kéž Tě Govinda chrání, když si hraješ, a Mādhava, když spíš. Kéž Tě Pán Vaikuṇṭha chrání, když kráčíš, a Pán Nārāyaṇa, manžel bohyně štěstí, když sedíš. A kéž Tě Pán Yajñabhuk, hrozivý nepřítel všech nepříznivých planet, stále chrání, když si užíváš života.

Texts 25-26:: May Lord Pṛśnigarbha protect Your intelligence, and the Supreme Personality of Godhead Your soul. While You are playing, may Govinda protect You, and while You are sleeping may Mādhava protect You. May Lord Vaikuṇṭha protect You while You are walking, and may Lord Nārāyaṇa, the husband of the goddess of fortune, protect You while You are sitting. Similarly, may Lord Yajñabhuk, the fearful enemy of all evil planets, always protect You while You enjoy life.

Sloka 27-29:: Zlé čarodějnice, jako jsou Ḍākinī, Yātudhānī a Kuṣmāṇḍy, jsou největšími nepřáteli dětí a zlí duchové, jako Bhūtové, Pretové, Piśācové, Yakṣové, Rākṣasové a Vināyakové, a také čarodějnice, jako Koṭarā, Revatī, Jyeṣṭhā, Pūtanā a Mātṛkā, jsou vždy připraveny působit potíže tělu, životnímu vzduchu a smyslům a zapříčiňovat ztrátu paměti, šílenství a špatné sny. Ti všichni vytvářejí jako ty nejvlivnější nepříznivé hvězdy velké pohromy, zvláště pro děti, ale člověk je může přemoci jednoduše tím, že vysloví jméno Pána Viṣṇua, neboť když zazní Viṣṇuovo jméno, všichni dostanou strach a zmizí.

Texts 27-29:: The evil witches known as Ḍākinīs, Yātudhānīs and Kuṣmāṇḍas are the greatest enemies of children, and the evil spirits like Bhūtas, Pretas, Piśācas, Yakṣas, Rākṣasas and Vināyakas, as well as witches like Koṭarā, Revatī, Jyeṣṭhā, Pūtanā and Mātṛkā, are always ready to give trouble to the body, the life air and the senses, causing loss of memory, madness and bad dreams. Like the most experienced evil stars, they all create great disturbances, especially for children, but one can vanquish them simply by uttering Lord Viṣṇu’s name, for when Lord Viṣṇu’s name resounds, all of them become afraid and go away.

Sloka 30:: Śrīla Śukadeva Gosvāmī pokračoval: Všechny gopī v čele s matkou Yaśodou byly poutány mateřskou láskou. Poté, co takto odříkaly mantry na ochranu dítěte, dala matka Yaśodā dítěti napít ze svého prsu a pak Ho uložila do postýlky.

Text 30:: Śrīla Śukadeva Gosvāmī continued: All the gopīs, headed by mother Yaśodā, were bound by maternal affection. After they thus chanted mantras to protect the child, mother Yaśodā gave the child the nipple of her breast to suck and then got Him to lie down on His bed.

Sloka 31:: Mezitím se všichni pastevci v čele s Nandou Mahārājem vrátili z Mathury, a když na cestě viděli ležet obrovské mrtvé tělo Pūtany, užasli.

Text 31:: Meanwhile, all the cowherd men, headed by Nanda Mahārāja, returned from Mathurā, and when they saw on the way the gigantic body of Pūtanā lying dead, they were struck with great wonder.

Sloka 32:: Nanda Mahārāja a další gópové zvolali: “Přátelé, Ānakadundubhi, Vasudeva, se musel stát velkým světcem nebo vládcem mystických sil! Jak jinak by mohl tuto pohromu předvídat a říci nám o ní předem?”

Text 32:: Nanda Mahārāja and the other gopas exclaimed: My dear friends, you must know that Ānakadundubhi, Vasudeva, has become a great saint or a master of mystic power. Otherwise how could he have foreseen this calamity and predicted it to us?

Sloka 33:: Obyvatelé Vraji sekerami rozsekali obrovité tělo Pūtany na kusy. Ty odhodili na vzdáleném místě, pokryli dřevem a spálili na popel.

Text 33:: The inhabitants of Vraja cut the gigantic body of Pūtanā into pieces with the help of axes. Then they threw the pieces far away, covered them with wood and burned them to ashes.

Sloka 34:: Jelikož Kṛṣṇa sál z prsu Rākṣasī Pūtany, byla ihned po smrti zbavena všeho hmotného znečištění. Reakce za její hříchy automaticky zanikly, a když tedy bylo její obrovité tělo spalováno, kouř, který z něho vycházel, voněl jako dým z rostliny aguru.

Text 34:: Because of Kṛṣṇa’s having sucked the breast of the Rākṣasī Pūtanā, when Kṛṣṇa killed her she was immediately freed of all material contamination. Her sinful reactions automatically vanished, and therefore when her gigantic body was being burnt, the smoke emanating from her body was fragrant like aguru incense.

Sloka 35-36:: Pūtanā stále dychtila po krvi lidských dětí a s touto touhou přišla Kṛṣṇu zabít. Jelikož však dala Pánu pít ze svého prsu, získala to nejlepší, čeho lze dosáhnout. Co potom říci o ženách, které ke Kṛṣṇovi cítily přirozenou oddanost a mateřskou lásku a nechávaly Ho pít ze svých prsů nebo Mu dávaly to, co měl velmi rád, tak jako matka obdarovává své dítě?

Texts 35-36:: Pūtanā was always hankering for the blood of human children, and with that desire she came to kill Kṛṣṇa; but because she offered her breast to the Lord, she attained the greatest achievement. What then is to be said of those who had natural devotion and affection for Kṛṣṇa as mothers and who offered Him their breasts to suck or offered something very dear, as a mother offers something to a child?

Sloka 37-38:: Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, neustále sídlí v srdci čistého oddaného a vždy se k Němu modlí tak vznešené osobnosti, jako je Pán Brahmā a Pán Śiva. Jelikož s velkým potěšením objal Pūtanino tělo a pil z jejího prsu, získala postavení matky v transcendentálním světě, a tak dosáhla té nejvyšší dokonalosti i přesto, že byla velkou čarodějnicí. Co potom říci o kravách, z jejichž struků pil Kṛṣṇa mléko s velkou radostí a které Mu ho dávaly se stejným potěšením a láskou jako matky?

Texts 37-38:: The Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, is always situated within the core of the heart of the pure devotee, and He is always offered prayers by such worshipable personalities as Lord Brahmā and Lord Śiva. Because Kṛṣṇa embraced Pūtanā’s body with great pleasure and sucked her breast, although she was a great witch, she attained the position of a mother in the transcendental world and thus achieved the highest perfection. What then is to be said of the cows whose nipples Kṛṣṇa sucked with great pleasure and who offered their milk very jubilantly with affection exactly like that of a mother?

Sloka 39-40:: Nejvyšší Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, dává mnohá požehnání, včetně osvobození (kaivalyi) neboli splynutí se září Brahmanu. K této Osobnosti Božství gopī stále chovaly mateřskou lásku a Kṛṣṇa pil z jejich prsů ke své plné spokojenosti. Jelikož k Němu měly vztah jako matky k synovi, tak i přesto, že se věnovaly mnoha rodinným povinnostem, by si o nich nikdo neměl myslet, že se po opuštění svých těl vrátily zpátky do hmotného světa.

Texts 39-40:: The Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, is the bestower of many benedictions, including liberation [kaivalya], or oneness with the Brahman effulgence. For that Personality of Godhead, the gopīs always felt maternal love, and Kṛṣṇa sucked their breasts with full satisfaction. Therefore, because of their relationship as mother and son, although the gopīs were engaged in various family activities, one should never think that they returned to this material world after leaving their bodies.

Sloka 41:: Mnozí obyvatelé odlehlých míst Vrajabhūmi žasli, když ucítili vůni kouře vycházejícího z hořícího těla Pūtany. Ptali se: “Odkud se ta vůně line?” Tak došli na místo, kde se pálilo tělo Pūtany.

Text 41:: Upon smelling the fragrance of the smoke emanating from Pūtanā’s burning body, many inhabitants of Vrajabhūmi in distant places were astonished. “Where is this fragrance coming from?” they asked. Thus they went to the spot where Pūtanā’s body was being burnt.

Sloka 42:: Když obyvatelé Vraji, kteří přišli ze vzdálených míst, slyšeli celý příběh o tom, jak Pūtanā přišla a jak ji Kṛṣṇa zabil, žasli a žehnali dítěti za Jeho podivuhodný čin. Nanda Mahārāja byl velice zavázán Vasudevovi, který tuto událost předvídal, a jen mu děkoval a myslel na to, jak je Vasudeva úžasný.

Text 42:: When the inhabitants of Vraja who had come from distant places heard the whole story of how Pūtanā had come and then been killed by Kṛṣṇa, they were certainly astonished, and they offered their blessings to the child for His wonderful deed of killing Pūtanā. Nanda Mahārāja, of course, was very much obliged to Vasudeva, who had foreseen the incident, and simply thanked him, thinking how wonderful Vasudeva was.

Sloka 43:: Ó Mahārāji Parīkṣite, nejlepší z Kuruovců, Nanda Mahārāja byl nesmírně velkomyslný a prostý. Ihned si svého syna Kṛṣṇu posadil na klín, jako kdyby se mu vrátil z náručí smrti, a když, jak bylo zvykem, přičichával k Jeho hlavě, nepochybně zažíval transcendentální blaženost.

Text 43:: O Mahārāja Parīkṣit, best of the Kurus, Nanda Mahārāja was very liberal and simple. He immediately took his son Kṛṣṇa on his lap as if Kṛṣṇa had returned from death, and by formally smelling his son’s head, Nanda Mahārāja undoubtedly enjoyed transcendental bliss.

Sloka 44:: Každý, kdo s vírou a oddaností naslouchá vyprávění o tom, jak Kṛṣṇa, Nejvyšší Osobnost Božství, zabil Pūtanu, a kdo takto svůj sluch zaměřuje na Kṛṣṇovy dětské zábavy, nepochybně získá připoutanost ke Govindovi, nejvyšší původní osobě.

Text 44:: Any person who hears with faith and devotion about how Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, killed Pūtanā, and who thus invests his hearing in such childhood pastimes of Kṛṣṇa, certainly attains attachment for Govinda, the supreme, original person.