Skip to main content

Sloka 56

Text 56

Verš

Texto

tato ’tikutukodvṛtya-
stimitaikādaśendriyaḥ
tad-dhāmnābhūd ajas tūṣṇīṁ
pūr-devy-antīva putrikā
tato ’tikutukodvṛtya-
stimitaikādaśendriyaḥ
tad-dhāmnābhūd ajas tūṣṇīṁ
pūr-devy-antīva putrikā

Synonyma

Palabra por palabra

tataḥ — tehdy; atikutuka-udvṛtya-stimita-ekādaśa-indriyaḥ — jehož jedenáct smyslů bylo otřeseno velkým údivem a pak ohromeno transcendentální blažeností; tad-dhāmnā — září těchto viṣṇu-mūrti; abhūt — stal se; ajaḥ — Pán Brahmā; tūṣṇīm — němý; pūḥ-devī-anti — v přítomnosti vesnického božstva (grāmya-devatā); iva — jako; putrikā — hliněná figurka vytvořená dítětem.

tataḥ — entonces; atikutuka-udvṛtya-stimita-ekādaśa-indriyaḥ — cuyos once sentidos habían acusado un gran asombro para luego quedar pasmados de bienaventuranza trascendental; tad-dhāmnā — por la refulgencia de aquellas viṣṇu-mūrtis; abhūt — quedó; ajaḥ — el Señor Brahmā; tūṣṇīm — en silencio; pūḥ-devī-anti — en presencia de la deidad de la aldea (grāmya-devatā); iva — igual que; putrikā — un muñeco de barro hecho por un niño.

Překlad

Traducción

Záře těchto viṣṇu-mūrti tehdy způsobila, že Pán Brahmā, jehož jedenáct smyslů bylo otřeseno údivem a ohromeno transcendentální blažeností, oněměl jako dítětem vytvořená hliněná figurka v přítomnosti vesnického božstva.

Entonces, por el poder de la refulgencia de aquellas viṣṇu-mūrtis, el Señor Brahmā, con los once sentidos sacudidos por el asombro, y pasmado de bienaventuranza trascendental, quedó en silencio, tal como el muñeco de barro de un niño ante la deidad de la aldea.

Význam

Significado

Brahmā byl ohromen transcendentální blažeností (muhyanti yat sūrayaḥ). Všechny jeho smysly byly údivem ochromené a nebyl schopen nic říci ani udělat. Dříve se považoval za absolutního a myslel si, že je jediným mocným božstvem, ale nyní byla jeho pýcha pokořena a znovu se stal pouze jedním z polobohů-jistě významným polobohem, ale přesto jen polobohem. Brahmu tedy nelze srovnávat s Bohem-Kṛṣṇou či Nārāyaṇem. Nārāyaṇa je zakázáno přirovnávat dokonce i k polobohům, jako je Brahmā a Śiva, natož pak k ostatním.

Brahmā se quedó pasmado de bienaventuranza trascendental (muhyanti yat sūrayaḥ). Estaba tan atónito que sus sentidos no podían reaccionar, y no lograba decir ni hacer nada. Brahmā había pensado que él era absoluto, se creía la única deidad con poder, pero ahora su orgullo se vio humillado, y de nuevo pasó a ser un simple semidiós; un semidiós importante, eso sí, pero, al fin y al cabo, un semidiós. Por lo tanto, no se puede comparar a Brahmā con Dios: Kṛṣṇa o Nārāyaṇa. Está prohibido comparar a Nārāyaṇa incluso con semidioses tan elevados como Brahmā y Śiva, y mucho menos con cualquier otro ser vivo.

yas tu nārāyaṇaṁ devaṁ
brahma-rudrādi-daivataiḥ
samatvenaiva vīkṣeta
sa pāṣaṇḍī bhaved dhruvam
yas tu nārāyaṇaṁ devaṁ
brahma-rudrādi-daivataiḥ
samatvenaiva vīkṣeta
sa pāṣaṇḍī bhaved dhruvam

“Každý, kdo polobohy, jako je Brahmā a Śiva, staví na stejnou úroveň s Nārāyaṇem, musí být považován za hříšníka.” Neměli bychom srovnávat polobohy s Nārāyaṇem, neboť to zakázal dokonce i Śaṅkarācārya (nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt). Védy rovněž uvádějí: eko nārāyaṇa āsīn na brahmā neśānaḥ-“Na počátku stvoření byla pouze Nejvyšší Osobnost, Nārāyaṇa. Brahmā ani Śiva neexistovali.” Proto ten, kdo na konci svého života vzpomíná na Nārāyaṇa, dosáhne životní dokonalosti (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ).

«Ciertamente, la persona que considera que Brahmā y Śiva están al mismo nivel que Nārāyaṇa debe ser tenida por ofensora». No debemos equiparar a los semidioses con Nārāyaṇa, pues hasta el propio Śaṅkārācarya lo ha prohibido (nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt). Además, como se menciona en los Vedas: eko nārāyaṇa āsīn na brahmā neśānaḥ: «Al comienzo de la creación solo existía la Suprema Personalidad de Dios, Nārāyaṇa, y no existían ni Brahmā ni Śiva». Por lo tanto, quien al final de su vida recuerda a Nārāyaṇa alcanza la perfección de la vida (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ).