Sloka 56

Text 56

Verš

Text

tato ’tikutukodvṛtya-
stimitaikādaśendriyaḥ
tad-dhāmnābhūd ajas tūṣṇīṁ
pūr-devy-antīva putrikā

Synonyma

Synonyms

tataḥ — tehdy; atikutuka-udvṛtya-stimita-ekādaśa-indriyaḥ — jehož jedenáct smyslů bylo otřeseno velkým údivem a pak ohromeno transcendentální blažeností; tad-dhāmnā — září těchto viṣṇu-mūrti; abhūt — stal se; ajaḥ — Pán Brahmā; tūṣṇīm — němý; pūḥ-devī-anti — v přítomnosti vesnického božstva (grāmya-devatā); iva — jako; putrikā — hliněná figurka vytvořená dítětem.

tataḥ — then; atikutuka-udvṛtya-stimita-ekādaśa-indriyaḥ — whose eleven senses had all been jolted by great astonishment and then stunned by transcendental bliss; tad-dhāmnā — by the effulgence of those viṣṇu-mūrtis; abhūt — became; ajaḥ — Lord Brahmā; tūṣṇīm — silent; pūḥ-devī-anti — in the presence of a village deity (grāmya-devatā); iva — just as; putrikā — a clay doll made by a child.

Překlad

Translation

Záře těchto viṣṇu-mūrti tehdy způsobila, že Pán Brahmā, jehož jedenáct smyslů bylo otřeseno údivem a ohromeno transcendentální blažeností, oněměl jako dítětem vytvořená hliněná figurka v přítomnosti vesnického božstva.

Then, by the power of the effulgence of those viṣṇu-mūrtis, Lord Brahmā, his eleven senses jolted by astonishment and stunned by transcendental bliss, became silent, just like a child’s clay doll in the presence of the village deity.

Význam

Purport

Brahmā byl ohromen transcendentální blažeností (muhyanti yat sūrayaḥ). Všechny jeho smysly byly údivem ochromené a nebyl schopen nic říci ani udělat. Dříve se považoval za absolutního a myslel si, že je jediným mocným božstvem, ale nyní byla jeho pýcha pokořena a znovu se stal pouze jedním z polobohů-jistě významným polobohem, ale přesto jen polobohem. Brahmu tedy nelze srovnávat s Bohem-Kṛṣṇou či Nārāyaṇem. Nārāyaṇa je zakázáno přirovnávat dokonce i k polobohům, jako je Brahmā a Śiva, natož pak k ostatním.

Brahmā was stunned because of transcendental bliss (muhyanti yat sūrayaḥ). In his astonishment, all his senses were stunned, and he was unable to say or do anything. Brahmā had considered himself absolute, thinking himself the only powerful deity, but now his pride was subdued, and he again became merely one of the demigods — an important demigod, of course, but a demigod nonetheless. Brahmā, therefore, cannot be compared to God — Kṛṣṇa, or Nārāyaṇa. It is forbidden to compare Nārāyaṇa even to demigods like Brahmā and Śiva, what to speak of others.

yas tu nārāyaṇaṁ devaṁ
brahma-rudrādi-daivataiḥ
samatvenaiva vīkṣeta
sa pāṣaṇḍī bhaved dhruvam

“Každý, kdo polobohy, jako je Brahmā a Śiva, staví na stejnou úroveň s Nārāyaṇem, musí být považován za hříšníka.” Neměli bychom srovnávat polobohy s Nārāyaṇem, neboť to zakázal dokonce i Śaṅkarācārya (nārāyaṇaḥ paro 'vyaktāt). Védy rovněž uvádějí: eko nārāyaṇa āsīn na brahmā neśānaḥ-“Na počátku stvoření byla pouze Nejvyšší Osobnost, Nārāyaṇa. Brahmā ani Śiva neexistovali.” Proto ten, kdo na konci svého života vzpomíná na Nārāyaṇa, dosáhne životní dokonalosti (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ).

“One who considers demigods like Brahmā and Śiva to be on an equal level with Nārāyaṇa must certainly be considered an offender.” We should not equate the demigods with Nārāyaṇa, for even Śaṅkarācārya has forbidden this (nārāyaṇaḥ paro ’vyaktāt). Also, as mentioned in the Vedas, eko nārāyaṇa āsīn na brahmā neśānaḥ: “In the beginning of creation there was only the Supreme Personality, Nārāyaṇa, and there was no existence of Brahmā or Śiva.” Therefore, one who at the end of his life remembers Nārāyaṇa attains the perfection of life (ante nārāyaṇa-smṛtiḥ).