Skip to main content

Sloka 11

Text 11

Verš

Text

phala-vikrayiṇī tasya
cyuta-dhānya-kara-dvayam
phalair apūrayad ratnaiḥ
phala-bhāṇḍam apūri ca
phala-vikrayiṇī tasya
cyuta-dhānya-kara-dvayam
phalair apūrayad ratnaiḥ
phala-bhāṇḍam apūri ca

Synonyma

Synonyms

phala-vikrayiṇī — domorodá prodavačka ovoce, která již byla postarší; tasya — Kṛṣṇy; cyuta-dhānya — neloupaná rýže, kterou přinášel na výměnu, Mu z větší části vypadla; kara-dvayam — dlaně; phalaiḥ apūrayat — prodavačka naplnila Jeho malé dlaně ovocem; ratnaiḥ — výměnou za drahokamy a zlato; phala-bhāṇḍam — koš na ovoce; apūri ca — naplnil se.

phala-vikrayiṇī — the aborigine fruit vendor, who was an elderly woman; tasya — of Kṛṣṇa; cyuta-dhānya — the paddy He brought to barter having mostly fallen; kara-dvayam — palms of the hands; phalaiḥ apūrayat — the fruit vendor filled His small palms with fruits; ratnaiḥ — in exchange for jewels and gold; phala-bhāṇḍam — the basket of fruit; apūri ca — filled.

Překlad

Translation

Jak Kṛṣṇa pospíchal za prodavačkou, většina zrnek, která nesl, Mu vypadla. Prodavačka přesto naplnila Jeho náruč ovocem a její koš se okamžitě naplnil drahokamy a zlatem.

While Kṛṣṇa was going to the fruit vendor very hastily, most of the grains He was holding fell. Nonetheless, the fruit vendor filled Kṛṣṇa’s hands with fruits, and her fruit basket was immediately filled with jewels and gold.

Význam

Purport

V Bhagavad-gītě (9.26) Kṛṣṇa říká:

In Bhagavad-gītā (9.26) Kṛṣṇa says:

patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ
patraṁ puṣpaṁ phalaṁ toyaṁ
yo me bhaktyā prayacchati
tad ahaṁ bhakty-upahṛtam
aśnāmi prayatātmanaḥ

Kṛṣṇa je tak laskavý, že když Mu kdokoliv nabídne lístek, ovoce, květ nebo trochu vody, okamžitě to přijme. Jedinou podmínkou je, aby byly tyto věci nabízeny s bhakti (yo me bhaktyā prayacchati). Pokud je někdo nafoukaný, samolibý, a myslí si: “Mám velké bohatství a něco z toho dám Kṛṣṇovi,” Kṛṣṇa jeho oběť nepřijme. I když prodavačka patřila mezi chudé domorodce, její jednání s Kṛṣṇou bylo plné lásky. Říkala: “Kṛṣṇo, Tys ke mně přišel vyměnit rýži za nějaké ovoce. Všechnu rýži jsi poztrácel, ale i tak si můžeš vzít, co chceš.” Naplnila tedy Kṛṣṇovy dlaně tolika kusy ovoce, kolik jen unesl a On jí na oplátku naplnil celý koš drahokamy a zlatem.

Kṛṣṇa is so kind that if anyone offers Him a leaf, a fruit, a flower or some water, He will immediately accept it. The only condition is that these things should be offered with bhakti (yo me bhaktyā prayacchati). Otherwise, if one is puffed up with false prestige, thinking, “I have so much opulence, and I am giving something to Kṛṣṇa,” one’s offering will not be accepted by Kṛṣṇa. The fruit vendor, although a woman belonging to the poor aborigine class, dealt with Kṛṣṇa with great affection, saying, “Kṛṣṇa, You have come to me to take some fruit in exchange for grains. All the grains have fallen, but still You may take whatever You like.” Thus she filled Kṛṣṇa’s palms with whatever fruits He could carry. In exchange, Kṛṣṇa filled her whole basket with jewels and gold.

Z této události bychom se měli poučit, že nabídneme-li Kṛṣṇovi cokoliv s láskou a náklonností, Kṛṣṇa nám to může miliónkrát oplatit, po hmotné i duchovní stránce. Základním principem je opětování lásky. Proto Kṛṣṇa učí v Bhagavad-gītě (9.27):

From this incident one should learn that for anything offered to Kṛṣṇa with love and affection, Kṛṣṇa can reciprocate many millions of times over, both materially and spiritually. The basic principle involved is an exchange of love. Therefore Kṛṣṇa teaches in Bhagavad-gītā (9.27):

yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam
yat karoṣi yad aśnāsi
yaj juhoṣi dadāsi yat
yat tapasyasi kaunteya
tat kuruṣva mad-arpaṇam

“Ó synu Kuntī! Vše co děláš, jíš, obětuješ či rozdáváš, jakož i veškerou askezi, kterou podstupuješ, dělej jako oběť Mně.” Každý by se měl snažit dát Kṛṣṇovi s láskou něco ze svého příjmu. Tak učiní svůj život úspěšným. Kṛṣṇa v plné míře oplývá všemi druhy bohatství a od nikoho nic nepotřebuje. Je-li však někdo připraven Kṛṣṇovi něco dát, bude to pro jeho vlastní dobro. V této souvislosti se uvádí příklad, že když má někdo ozdobenou tvář, odraz jeho tváře je automaticky také ozdobený. Pokud se snažíme Kṛṣṇovi sloužit se vším, co máme, budeme jako nedílné části či odrazy Kṛṣṇy na oplátku sami šťastní. Kṛṣṇa je šťastný neustále, neboť je ātmārāma, dokonale spokojený se svým vlastním bohatstvím.

“O son of Kuntī, all that you do, all that you eat, all that you offer and give away, as well as all austerities that you may perform, should be done as an offering unto Me.” With love and affection, one should try to give something to Kṛṣṇa from one’s source of income. Then one’s life will be successful. Kṛṣṇa is full in all opulences; He does not need anything from anyone. But if one is prepared to give something to Kṛṣṇa, that is for one’s own benefit. The example given in this connection is that when one’s real face is decorated, the reflection of one’s face is automatically decorated. Similarly, if we try to serve Kṛṣṇa with all our opulences, we, as parts and parcels or reflections of Kṛṣṇa, will become happy in exchange. Kṛṣṇa is always happy, for He is ātmārāma, fully satisfied with His own opulence.