Skip to main content

Śrīmad-bhāgavatam 10.10.10

Verš

deva-saṁjñitam apy ante
kṛmi-viḍ-bhasma-saṁjñitam
bhūta-dhruk tat-kṛte svārthaṁ
kiṁ veda nirayo yataḥ

Synonyma

deva-saṁjñitam — tělo nyní známé jako vznešená osoba, například prezident, ministr nebo dokonce i polobůh; api — dokonce i když je tělo tak vznešené; ante — po smrti; kṛmi — promění se v červy; viṭ — nebo ve výkaly; bhasma-saṁjñitam — nebo v popel; bhūta-dhruk — ten, kdo nepřijímá pokyny śāster a je bezdůvodně nepřátelský vůči jiným živým bytostem; tat-kṛte — tímto jednáním; sva-artham — svůj vlastní zájem; kim — kdo; veda — kdo zná; nirayaḥ yataḥ — neboť za takové hříchy bude muset trpět v pekle.

Překlad

“Během svého života může být člověk pyšný na své tělo a považovat se za významnou osobu, ministra, prezidenta, nebo dokonce i poloboha, ale ať už je čímkoliv, po smrti se jeho tělo promění buď v červy, výkaly nebo popel. Pokud zabíjí nebohá zvířata pro uspokojení dočasných rozmarů tohoto těla, pak neví, že bude muset v příštím životě trpět, neboť takový hříšný ničema musí jít do pekla a pykat za své jednání.”

Význam

V tomto verši jsou tři významná slova-kṛmi-viḍ-bhasma. Po smrti se z těla mohou stát červi (kṛmi), neboť ti ho mohou sežrat, není-li spáleno. V jiném případě ho sežerou zvířata, jako jsou prasata a supi, a pak se promění ve výkaly. Ti, kdo jsou civilizovanější, mrtvé tělo spálí, a tak se stane popelem (bhasma-saṁjñitam). Ale přestože se tělo promění v červy, výkaly nebo popel, hlupáci páchají pro jeho uchování mnoho hříšných činností. To je politováníhodná skutečnost. Lidské tělo má sloužit k osvícení, poznání duchovních hodnot (jīvasya tattva-jijñāsā). Proto musí člověk vyhledat útočiště u pravého duchovního mistra. Tasmād guruṁ prapadyeta-je třeba přijít za guruem. A kdo je guru? Śābde pare ca niṣṇātam (Bhāg. 11.3.21)-guru je ten, kdo má úplné transcendentální poznání. Dokud člověk nevyhledá duchovního mistra, zůstává v nevědomosti. Ācāryavān puruṣo veda (Chāndogya Upaniṣad 6.14.2)-člověk získá úplné poznání o životě tehdy, když je ācāryavān, veden ācāryou. Když však podléhá rajo-guṇě a tamo-guṇě, nestará se o nic; jedná jako obyčejné hloupé zvíře, riskuje svůj život (mṛtyu-saṁsāra-vartmani), a proto neustále zakouší jedno utrpení za druhým. Na te viduḥ svārtha-gatiṁ hi viṣṇum (Bhāg. 7.5.31). Takový hlupák neví, jak v tomto těle zlepšit své postavení. Místo toho se věnuje hříšným činnostem a propadá se čím dál hlouběji do pekelného života.