Skip to main content

Sloka 41

Text 41

Verš

Text

muni-gaṇa-nṛpa-varya-saṅkule ’ntaḥ-
sadasi yudhiṣṭhira-rājasūya eṣām
arhaṇam upapeda īkṣaṇīyo
mama dṛśi-gocara eṣa āvir ātmā
muni-gaṇa-nṛpa-varya-saṅkule ’ntaḥ-
sadasi yudhiṣṭhira-rājasūya eṣām
arhaṇam upapeda īkṣaṇīyo
mama dṛśi-gocara eṣa āvir ātmā

Synonyma

Synonyms

muni-gaṇa — velcí učení mudrci; nṛpa-varya — velcí vládnoucí králové; saṅkule — ve velkém shromáždění; antaḥ-sadasi — porada; yudhiṣṭhira — krále Yudhiṣṭhira; rāja-sūye — královská oběť; eṣām — všech velkých osobností; arhaṇam — uctívání; upapeda — získal; īkṣaṇīyaḥ — předmět pozornosti; mama — můj; dṛśi — pohled; gocaraḥ — v dosahu; eṣaḥ āviḥ — osobně přítomný; ātmā — duše.

muni-gaṇa — the great learned sages; nṛpa-varya — the great ruling kings; saṅkule — in the great assembly of; antaḥ-sadasi — conference; yudhiṣṭhira — of Emperor Yudhiṣṭhira; rāja-sūye — a royal performance of sacrifice; eṣām — of all the great elites; arhaṇam — respectful worship; upapeda — received; īkṣaṇīyaḥ — the object of attraction; mama — my; dṛśi — sight; gocaraḥ — within the view of; eṣaḥ āviḥ — personally present; ātmā — the soul.

Překlad

Translation

Na oběti Rājasūya-yajña, kterou vykonával Mahārāja Yudhiṣṭhira, se shromáždila celá světová elita králů a učenců, a v tomto velkém shromáždění všichni do jednoho uctívali Pána Śrī Kṛṣṇu jako nejvznešenější Osobnost Božství. Stalo se to za mé přítomnosti, a tak vzpomínám na tuto událost, aby má mysl neustále spočívala u Pána.

At the Rājasūya-yajña [sacrifice] performed by Mahārāja Yudhiṣṭhira, there was the greatest assembly of all the elite men of the world, the royal and learned orders, and in that great assembly Lord Śrī Kṛṣṇa was worshiped by one and all as the most exalted Personality of Godhead. This happened during my presence, and I remembered the incident in order to keep my mind upon the Lord.

Význam

Purport

Po vítězství v bitvě na Kurukṣetře uspořádal Mahārāja Yudhiṣṭhira, vládce celého světa, obětní obřad Rājasūya. V oněch dobách vysílal císař, který nastupoval na trůn, do celého světa koně jako výzvu pro vyhlášení své svrchovanosti. Všichni vládnoucí princové nebo králové měli právo výzvu přijmout a tímto gestem vyjádřit svou vůli buď se podrobit nebo nepodrobit svrchovanosti nového císaře. Ten, kdo výzvu přijal, musel s císařem bojovat a vítězstvím potvrdit svoji svrchovanost. Poražený vyzyvatel pak musel obětovat svůj život a uvolnit místo jinému králi či vládci. Mahārāja Yudhiṣṭhira tedy také vyslal do celého světa tyto vyzývající koně, a všichni princové a králové, kteří vládli na Zemi, přijali Mahārāje Yudhiṣṭhira za světového panovníka. Poté dostali všichni vládci světa pod panstvím Mahārāje Yudhiṣṭhira pozvání, aby se zúčastnili velké oběti Rājasūya. K pořádání takových obětí bylo zapotřebí ohromné množství peněz, což by si malý král mohl stěží dovolit. V tomto věku Kali je takový obřad nemožný, neboť je příliš nákladný a za současných podmínek také těžce uskutečnitelný. Kromě toho ani není možné najít zkušené kněží, kteří by obřad provedli.

After gaining victory in the Battle of Kurukṣetra, Mahārāja Yudhiṣṭhira, the Emperor of the world, performed the Rājasūya sacrificial ceremony. The emperor, in those days, upon his ascendance to the throne, would send a challenge horse all over the world to declare his supremacy, and any ruling prince or king was at liberty to accept the challenge and express his tacit willingness either to obey or to disobey the supremacy of the particular emperor. One who accepted the challenge had to fight with the emperor and establish his own supremacy by victory. The defeated king would have to sacrifice his life, making a place for another king or ruler. So Mahārāja Yudhiṣṭhira also dispatched such challenging horses all over the world, and every ruling prince and king all over the world accepted Mahārāja Yudhiṣṭhira’s leadership as the Emperor of the world. After this, all rulers of the world under the regime of Mahārāja Yudhiṣṭhira were invited to participate in the great sacrificial ceremony of Rājasūya. Such performances required hundreds of millions of dollars, and it was not an easy job for a petty king. Such a sacrificial ceremony, being too expensive and also difficult to perform under present circumstances, is now impossible in this Age of Kali. Nor can anyone secure the required expert priesthood to take charge of the ceremony.

Všichni pozvaní králové a velcí učení mudrci světa se tedy shromáždili v hlavním městě Mahārāje Yudhiṣṭhira. Byly pozvány i učené kruhy společnosti, kam počítáme velké filozofy, religionisty, lékaře, vědce a všechny velké mudrce. Brāhmaṇové a kṣatriyové byli nejvyššími vůdčími představiteli společnosti, a všichni byli pozváni, aby se zúčastnili shromáždění. Vaiśyové a śūdrové byli nedůležitými prvky ve společnosti, a proto se zde o nich nehovoří. Se změnami v životě společnosti moderní doby došlo také ke změnám v důležitosti lidí vzhledem k jejich zaměstnání.

So, after being invited, all the kings and great learned sages of the world assembled in the capital of Mahārāja Yudhiṣṭhira. The learned society, including the great philosophers, religionists, physicians, scientists and all great sages, was invited. That is to say, the brāhmaṇas and the kṣatriyas were the topmost leading men in society, and they were all invited to participate in the assembly. The vaiśyas and śūdras were unimportant elements in society, and they are not mentioned herein. Due to the change of social activities in the modern age, the importance of men has also changed in terms of occupational positions.

Na tomto velkém shromáždění se oči všech upínaly na Pána Śrī Kṛṣṇu. Každý chtěl vidět Pána Kṛṣṇu a každý Mu chtěl projevit svoji pokornou úctu. Bhīṣmadeva na to vše vzpomíná a je rád, že uctívaný Pán, Osobnost Božství, před ním stojí ve Své skutečné osobní přítomnosti. Meditovat o Nejvyšším Pánu tedy znamená meditovat o činnostech, podobě, zábavách, jménu a slávě Pána. Je to snadnější nežli takzvaná meditace o neosobním rysu Nejvyššího. V Bhagavad-gītě (12.5) je jasně řečeno, že meditovat o neosobním rysu Nejvyššího je velice obtížné. Prakticky to není žádná meditace, ale ztráta času, neboť jen velice zřídka někdo dosáhne vytouženého výsledku. Oddaní meditují o skutečné podobě a zábavách Pána, a proto se k Němu mohou snadno přiblížit. To také stojí v Bhagavad-gītě (12.9). Pán se neliší od Svých transcendentálních činností. Tato śloka také naznačuje, že v čase, kdy byl skutečně přítomný v lidské společnosti, zvláště v souvislosti s bitvou na Kurukṣetře, byl Pán Śrī Kṛṣṇa přijímaný jako největší osobnost své doby, třebaže ne všichni věděli, že je Nejvyšší Osobností Božství. Propaganda, že velký člověk se po smrti uctívá jako Bůh, je zcestná, protože žádný člověk se po smrti nestane Bohem. A stejně tak nemůže být Osobnost Božství lidskou bytostí, ani během Své osobní přítomnosti na Zemi. Obojí je zcela zcestné. V případě Pána Kṛṣṇy nepřipadá žádný antropomorfismus v úvahu.

So in that great assembly, Lord Śrī Kṛṣṇa was the cynosure of neighboring eyes. Everyone wanted to see Lord Kṛṣṇa, and everyone wanted to pay his humble respects to the Lord. Bhīṣmadeva remembered all this and was glad that his worshipful Lord, the Personality of Godhead, was present before him in His actual formal presence. So to meditate on the Supreme Lord is to meditate on the activities, form, pastimes, name and fame of the Lord. That is easier than what is imagined as meditation on the impersonal feature of the Supreme. In the Bhagavad-gītā (12.5) it is clearly stated that to meditate upon the impersonal feature of the Supreme is very difficult. It is practically no meditation or simply a waste of time because very seldom is the desired result obtained. The devotees, however, meditate upon the Lord’s factual form and pastimes, and therefore the Lord is easily approachable by the devotees. This is also stated in the Bhagavad-gītā (12.9). The Lord is nondifferent from His transcendental activities. It is indicated also in this śloka that Lord Śrī Kṛṣṇa, while actually present before human society, especially in connection with the Battle of Kurukṣetra, was accepted as the greatest personality of the time, although He might not have been recognized as the Supreme Personality of Godhead. The propaganda that a very great man is worshiped as God after his death is misleading because a man after his death cannot be made into God. Nor can the Personality of Godhead be a human being, even when He is personally present. Both ideas are misconceptions. The idea of anthropomorphism cannot be applicable in the case of Lord Kṛṣṇa.