Skip to main content

Sloka 36

Text 36

Verš

Text

vyavahita-pṛtanā-mukhaṁ nirīkṣya
sva-jana-vadhād vimukhasya doṣa-buddhyā
kumatim aharad ātma-vidyayā yaś
caraṇa-ratiḥ paramasya tasya me ’stu
vyavahita-pṛtanā-mukhaṁ nirīkṣya
sva-jana-vadhād vimukhasya doṣa-buddhyā
kumatim aharad ātma-vidyayā yaś
caraṇa-ratiḥ paramasya tasya me ’stu

Synonyma

Synonyms

vyavahita — stojící opodál; pṛtanā — vojáci; mukham — tváře; nirīkṣya — pohledem na; sva-jana — příbuzní; vadhāt — od zabíjení; vimukhasya — zdráhavý; doṣa-buddhyā — znečištěnou inteligencí; kumatim — chabé poznání; aharat — odstranil; ātma-vidyayā — transcendentálním poznáním; yaḥ — ten, který; caraṇa — k nohám; ratiḥ — připoutanost; paramasya — Nejvyššího; tasya — k Němu; me — má; astu — nechť je.

vyavahita — standing at a distance; pṛtanā — soldiers; mukham — faces; nirīkṣya — by looking upon; sva-jana — kinsmen; vadhāt — from the act of killing; vimukhasya — one who is reluctant; doṣa-buddhyā — by polluted intelligence; kumatim — poor fund of knowledge; aharat — eradicated; ātma-vidyayā — by transcendental knowledge; yaḥ — He who; caraṇa — to the feet; ratiḥ — attraction; paramasya — of the Supreme; tasya — for Him; me — my; astu — let there be.

Překlad

Translation

Když Arjuna před sebou viděl vojáky a velitele shromážděné na bojišti, byl zdánlivě znečištěný nevědomostí, a Pán tuto nevědomost odstranil přednesem transcendentálního poznání. Kéž jsou Jeho lotosové nohy vždy cílem poutajícím moji pozornost!

When Arjuna was seemingly polluted by ignorance upon observing the soldiers and commanders before him on the battlefield, the Lord eradicated his ignorance by delivering transcendental knowledge. May His lotus feet always remain the object of my attraction.

Význam

Purport

Králové a velitelé stáli vždy v první řadě v čele svých bojovníků. Takové byly zásady opravdového boje. Králové a vojevůdci nebyli jako takzvaní prezidenti či ministři obrany dneška, kteří zůstávají doma, zatímco vojáci a žoldáci bojují tvrdě muž proti muži. To může být pravidlem moderní demokracie, ale v dobách skutečných království nebyli králové žádní zbabělci, volení bez ohledu na kvalifikaci. Můžeme to vidět na bitvě na Kurukṣetře: všichni vůdčí představitelé obou stran — Droṇa, Bhīṣma, Arjuna a Duryodhana — se aktivně zapojovali do boje a nespali. Za bojiště navíc zvolili místo daleko odlehlé od civilních usedlostí, a tak se zabránilo tomu, aby boj mezi soupeřícími královskými stranami nějak zasáhl nevinné obyvatelstvo. Obyčejní lidé vůbec nemuseli vědět, co se během boje odehrává. Pouze odevzdávali čtvrtinu svého příjmu vládci, ať už to byl Arjuna či Duryodhana. Všichni velitelé obou stran stáli proti sobě na Kurukṣetře, Arjuna se na ně díval s velikým soucitem a naříkal, že má kvůli království zabíjet v boji své příbuzné. Nikterak se neobával obřího vojenského potenciálu, který Duryodhana nashromáždil, ale jako milostivý oddaný Pána si dovedl přirozeně odřeknout světské věci a rozhodl se pro ně nebojovat. Udělal to však jenom z nedostatečného poznání. V tomto verši se proto říká, že jeho inteligence byla znečištěná. Jak je zřejmé ze čtvrté kapitoly Bhagavad-gīty, jeho inteligenci nemůže nikdy nic znečistit, jelikož byl oddaným a stálým společníkem Pána. Zdánlivě však byla jeho inteligence znečištěná, neboť jinak by se nenaskytla příležitost, aby Pán přednesl učení Bhagavad-gīty pro dobro všech znečištěných podmíněných duší, které nepravá představa o hmotném těle udržuje ve hmotném otroctví. Bhagavad-gītā byla určena podmíněným duším světa, aby je zbavila falešné představy, že duše a tělo jsou totožné, a aby obnovila věčný vztah duše se Svrchovaným Pánem. Transcendentální poznání o Sobě Samém (ātma-vidyā) Pán přednesl především proto, aby pomohl všem bytostem ve všech částech vesmíru.

The kings and the commanders were to stand in the front of the fighting soldiers. That was the system of actual fighting. The kings and commanders were not so-called presidents or ministers of defense as they are today. They would not stay home while the poor soldiers or mercenaries were fighting face to face. This may be the regulation of modern democracy, but when actual monarchy was prevailing, the monarchs were not cowards elected without consideration of qualification. As it was evident from the Battlefield of Kurukṣetra, all the executive heads of both parties, like Droṇa, Bhīṣma, Arjuna and Duryodhana, were not sleeping; all of them were actual participants in the fighting, which was selected to be executed at a place away from the civil residential quarters. This means that the innocent citizens were immune from all effects of fighting between the rival royal parties. The citizens had no business in seeing what was going to happen during such fighting. They were to pay one fourth of their income to the ruler, whether he be Arjuna or Duryodhana. All the commanders of the parties on the Battlefield of Kurukṣetra were standing face to face, and Arjuna saw them with great compassion and lamented that he was to kill his kinsmen on the battlefield for the sake of the empire. He was not at all afraid of the giant military phalanx presented by Duryodhana, but as a merciful devotee of the Lord, renunciation of worldly things was natural for him, and thus he decided not to fight for worldly possessions. But this was due to a poor fund of knowledge, and therefore it is said here that his intelligence became polluted. His intelligence could not be polluted at any time because he was a devotee and constant companion of the Lord, as is clear in the Fourth Chapter of the Bhagavad-gītā. Apparently Arjuna’s intelligence became polluted because otherwise there would not have been a chance to deliver the teachings of Bhagavad-gītā for the good of all polluted conditioned souls engaged in material bondage by the conception of the false material body. The Bhagavad-gītā was delivered to the conditioned souls of the world to deliver them from the wrong conception of identifying the body with the soul and to reestablish the soul’s eternal relation with the Supreme Lord. Ātma-vidyā, or transcendental knowledge of Himself, was primarily spoken by the Lord for the benefit of all concerned in all parts of the universe.