Skip to main content

Sloka 19

Text 19

Verš

Texto

asyānubhāvaṁ bhagavān
veda guhyatamaṁ śivaḥ
devarṣir nāradaḥ sākṣād
bhagavān kapilo nṛpa
asyānubhāvaṁ bhagavān
veda guhyatamaṁ śivaḥ
devarṣir nāradaḥ sākṣād
bhagavān kapilo nṛpa

Synonyma

Palabra por palabra

asya — o Jeho; anubhāvam — slávě; bhagavān — nejmocnější; veda — zná; guhya-tamam — velice důvěrně; śivaḥ — Pán Śiva; deva-ṛṣiḥ — veliký mudrc mezi polobohy; nāradaḥ — Nārada; sākṣāt — přímo; bhagavān — Osobnost Božství; kapilaḥ — Kapila; nṛpa — ó králi.

asya — de Él; anubhāvam — glorias; bhagavān — el más poderoso; veda — conoce; guhya-tamam — muy confidencial; śivaḥ — el Señor Śiva; deva-ṛṣiḥ — el gran sabio entre los semidioses; nāradaḥ — Nārada; sākṣāt — directamente; bhagavān — la Personalidad de Dios; kapilaḥ — Kapila; nṛpa — ¡oh, rey!

Překlad

Traducción

Ó králi, Pán Śiva, Nārada, mudrc mezi polobohy, a Kapila, Boží inkarnace, mají důvěrné vědomosti o Jeho slávě, které získali přímým stykem.

¡Oh, rey!, el Señor Śiva, Nārada, quien es el sabio entre los semidioses, y Kapila, la encarnación de Dios, conocen todas las glorias de Él de un modo muy confidencial y a través del contacto directo.

Význam

Significado

Všichni čistí oddaní jsou bhāvové — osoby, které znají slávu Pána v různých transcendentálních láskyplných službách. Stejně jako má Pán bezpočet expanzí Své úplné podoby, existuje také bezpočet čistých oddaných Pána, kteří Mu slouží v různých náladách vzájemného vztahu. Obvykle má Pán dvanáct velkých oddaných, jimiž jsou Brahmā, Nārada, Śiva, Kumāra, Kapila, Manu, Prahlāda, Bhīṣma, Janaka, Śukadeva Gosvāmī, Bali Mahārāja a Yamarāja. Bhīṣmadeva uvádí z těchto dvanácti, kteří znají slávu Pána, pouze tři významné postavy, přestože sám je jedním z nich. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, jeden z velkých ācāryů moderní doby, vysvětluje, že realizace anubhāvy, slávy Pána, se u oddaného projevuje nejprve extází s příznaky pocení, chvění těla, pláče, vyrážek na kůži těla atd., která se pak dále zvětšuje jasným pochopením slávy Pána. Toto různé chápání bhāvy lze vidět na vztahu Yaśody a Pána (když svazovala Pána provazy) a na vztahu Arjuny, kterému dělal Pán vozataje při láskyplných výměnách. Sláva Pána se projevuje tím, že před Svými oddanými vystupuje jako jejich podřízený, což je jen další podoba Jeho velikosti. Śukadeva Gosvāmī a Kumārové, kteří se již před tím nacházeli na transcendentální úrovni, se stali čistými oddanými pod vlivem dalšího rysu bhāvy. Překážky, které Pán přináší Svým oddaným, jsou dalším projevem transcendentální bhāvy mezi Pánem a oddanými. Pán říká: “Přivádím Své oddané do nesnází a oni se tak ještě více očistí při výměnách transcendentální bhāvy mezi jimi a Mnou.” Když se oddaný ocitne v nesnázích, nutně ho to osvobozuje od iluzorních hmotných vztahů. Hmotné vztahy se zakládají na vzájemném opětování hmotného požitku, pocházejícího především z hmotných zdrojů. Jakmile tedy tyto hmotné zdroje Pán odebere, oddaný je plně přitahován transcendentální láskyplnou službou Pánu. Tak Pán vytahuje pokleslou duši z bažin hmotné existence. Utrpení, které Pán udílí Svým oddaným, se liší od utrpení, které je výsledkem hříšného jednání. Zvláště velcí mahājanové — Brahmā, Śiva, Nārada, Kapila, Kumāra, Bhīṣma a další, jak bylo uvedeno výše — znají všechny tyto aspekty slávy Pána, a my je můžeme pochopit jejich milostí.

Todos los devotos puros del Señor son budhās, o personas que conocen las glorias del Señor en diferentes y trascendentales servicios amorosos. Así como el Señor tiene innumerables expansiones de Su forma plenaria, así mismo existen innumerables devotos puros del Señor, los cuales se dedican al intercambio de servicio de diferentes humores. En general, hay doce grandes devotos del Señor, es decir, Brahmā, Nārada, Śiva, Kumāra, Kapila, Manu, Prahlāda, Bhīṣma, Janaka, Śukadeva Gosvāmī, Bali Mahārāja y Yamarāja. Aunque Bhīṣmadeva es uno de ellos, ha mencionado únicamente a tres importantes autoridades de las doce que conocen las glorias del Señor. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura, uno de los grandes ācāryas de la era moderna, explica que anubhāva, o la gloria del Señor, la aprecia primero el devoto en estado de éxtasis que manifiesta los síntomas de transpiración, temblor, llanto, erupciones corporales, etc., síntomas que se intensifican aún más por medio de la comprensión constante de las glorias del Señor. Esas diferentes comprensiones de bhāvas se intercambian entre Yaśodā y el Señor (al atar con sogas al Señor), y en el acto de conducir la cuadriga, acto que el Señor lleva a cabo en el intercambio de amor con Arjuna. Estas glorias del Señor se exhiben en el hecho de Él actuar como un subordinado ante Sus devotos, y ese es otro aspecto de las glorias del Señor. Aunque Śukadeva Gosvāmī y los Kumāras estaban situados en la posición trascendental, se convirtieron por medio de otro aspecto de bhāva, y se volvieron devotos puros del Señor. Las tribulaciones que el Señor les impone a los devotos constituyen otro intercambio de bhāva trascendental entre Él y los devotos. El Señor dice: «Yo pongo a Mi devoto en dificultades, y así el devoto se purifica más al intercambiar conmigo bhāva trascendental». El poner al devoto en dificultades materiales implica liberarlo de las ilusorias relaciones materiales. Las relaciones materiales se basan en la correspondencia de disfrute material, lo cual depende principalmente de los recursos materiales. Por lo tanto, cuando el Señor retira los recursos materiales, el devoto se ve atraído en un cien por ciento al trascendental y amoroso servicio del Señor. Así pues, el Señor saca al alma caída del fango de la existencia material. Las tribulaciones que el Señor le ofrece a Su devoto son diferentes de las tribulaciones que resultan de la acción viciosa. Como se mencionó anteriormente, todas estas glorias del Señor les son especialmente conocidas a los grandes mahājanas tales como Brahmā, Śiva, Nārada, Kapila, Kumāra y Bhīṣma, y uno es capaz de captarlas por la gracia de ellos.