Sloka 17

Text 17

Verš

Text

tasmād idaṁ daiva-tantraṁ
vyavasya bharatarṣabha
tasyānuvihito ’nāthā
nātha pāhi prajāḥ prabho

Synonyma

Synonyms

tasmāt — proto; idam — toto; daiva-tantram — okouzlení prozřetelností; vyavasya — ujišťující; bharata-ṛṣabha — ó nejlepší mezi Bharatovými potomky; tasya — Jím; anuvihitaḥ — určené; anāthāḥ — bezmocný; nātha — ó pane; pāhi — starej se; prajāḥ — o podřízené; prabho — ó Pane.

tasmāt — therefore; idam — this; daiva-tantram — enchantment of providence only; vyavasya — ascertaining; bharata-ṛṣabha — O best among the descendants of Bharata; tasya — by Him; anuvihitaḥ — as desired; anāthāḥ — helpless; nātha — O master; pāhi — just take care of; prajāḥ — of the subjects; prabho — O Lord.

Překlad

Translation

Ó nejlepší mezi potomky Bharaty (Yudhiṣṭhire), proto tvrdím, že to vše je Pánův plán. Jakmile přijmeš Pánův nepochopitelný plán, musíš se ho držet. Stal jsi se nyní vůdcem vlády a věz, můj pane, že tvou povinností je starat se o podřízené, kteří zůstali bez ochrany.

O best among the descendants of Bharata [Yudhiṣṭhira], I maintain, therefore, that all this is within the plan of the Lord. Accepting the inconceivable plan of the Lord, you must follow it. You are now the appointed administrative head, and, my lord, you should now take care of those subjects who are now rendered helpless.

Význam

Purport

Lidové rčení říká, že žena učí snachu tím, že učí vlastní dceru. A Pán učí svět tím, že učí Své oddané. Oddaný nemá, co by se nového od Pána učil, neboť upřímného oddaného Pán učí vždy zevnitř. Kdykoliv se tedy stane, že Pán učí oddaného (jako tomu bylo v případě Bhagavad-gīty), je to lekce méně inteligentním lidem. Povinností oddaného tedy je, aby bez zdráhání přijímal útrapy jako požehnání od Pána. Bhīṣmadeva radil Pāṇḍuovcům, aby neváhali a ihned se ujali vládní zodpovědnosti. Po bitvě na Kurukṣetře se lidem nedostávalo ochrany a všichni čekali na to, kdy se Mahārāja Yudhiṣṭhira ujme moci. Čistý oddaný Pána přijímá útrapy jako Pánovu přízeň. Jelikož Pán je absolutní, není mezi tím žádný světský rozdíl.

The popular saying is that a housewife teaches the daughter-in-law by teaching the daughter. Similarly, the Lord teaches the world by teaching the devotee. The devotee does not have to learn anything new from the Lord because the Lord teaches the sincere devotee always from within. Whenever, therefore, a show is made to teach the devotee, as in the case of the teachings of Bhagavad-gītā, it is for teaching the less intelligent men. A devotee’s duty, therefore, is to ungrudgingly accept tribulations from the Lord as a benediction. The Pāṇḍavas were advised by Bhīṣmadeva to accept the responsibility of administration without hesitation. The poor subjects were without protection due to the Battle of Kurukṣetra, and they were awaiting the assumption of power by Mahārāja Yudhiṣṭhira. A pure devotee of the Lord accepts tribulations as favors from the Lord. Since the Lord is absolute, there is no mundane difference between the two.