Skip to main content

Sloka 37

ВІРШ 37

Verš

Текст

apy adya nas tvaṁ sva-kṛtehita prabho
jihāsasi svit suhṛdo ’nujīvinaḥ
yeṣāṁ na cānyad bhavataḥ padāmbujāt
parāyaṇaṁ rājasu yojitāṁhasām
апй адйа нас твам сва-критехіта прабго
джіхасасі світ сухридо 'нуджівінах
йешам на чанйад бгаватах падамбуджат
парайанам раджасу йоджітамхасам

Synonyma

Послівний переклад

api — jestliže; adya — dnes; naḥ — nás; tvam — Ty; sva-kṛta — Sám vykonal; īhita — všechny povinnosti; prabho — ó můj Pane; jihāsasi — opouštíš; svit — možná; suhṛdaḥ — důvěrní přátelé; anujīvinaḥ — žijící z milosti; yeṣām — koho; na — ani; ca — a; anyat — nikdo jiný; bhavataḥ — Tvých; pada-ambujāt — lotosových nohách; parāyaṇam — závislí; rājasu — králům; yojita — podílející se na; aṁhasām — nepřátelství.

апі — чи; адйа — сьогодні; нах̣ — нас; твам — Ти; сва-кр̣та —  завершивши Сам; іхіта  —  усі обов’язки; прабго  —  мій Господи; джіха̄сасі  —  залишаєш; світ  —  чи можливо; сухр̣дах̣  —   близьких друзів; ануджівінах̣  —  живучи ласкою; йеша̄м  —   кого; на  —  ні; ча  —  і; анйат  —  кого іншого; бгаватах̣  —   Твоїх; пада - амбуджа̄т   —   лотосових стіп ; пара̄йан̣ам   —   залежачи ; ра̄джасу  —  на царів; йоджіта  —  охоплених; ам̇хаса̄м  —  ворожістю.

Překlad

Переклад

Ó můj Pane, všechny Své povinnosti Jsi již vykonal. Dnes nás opouštíš, přestože zcela závisíme na Tvé milosti a nemáme nikoho jiného, kdo by nás chránil, nyní, když všichni králové jsou našimi nepřáteli?

Мій Господи! Ти Сам виконав усі обов’язки. Невже Ти сьогодні покинеш нас незважаючи на те, що ми цілковито залежимо від Твоєї ласки і не маємо нікого, крім Тебе, хто б оборонив нас тепер, коли всі царі ворогують з нами?

Význam

Коментар

Pāṇḍuovci jsou nejšťastlivější z lidí, protože ve všem svém štěstí zcela záviseli na milosti Pána. Záviset na něčí milosti je v hmotném světě známkou té největší bídy, ale jakmile se to týká našeho transcendentálního vztahu s Pánem, pak se situace mění. Je-li nám dáno žít v úplné závislosti na Pánu, máme to největší štěstí, jakého lze dosáhnout. To, že se začínáme považovat za naprosto nezávislé jedince, je začátkem hmotné choroby. Krutá hmotná příroda ale nikomu nedovolí být nezávislý. Marným pokusům získat nezávislost na přísných zákonech přírody se říká hmotný rozvoj experimentálního poznání. Tato snaha o nezávislost na přírodních zákonech hýbe celým hmotným světem. Od Rāvaṇy, který chtěl postavit schodiště vedoucí přímo na nebeské planety, až po dnešní dobu, se lidé stále snaží překonat zákony přírody. Nyní se pokoušejí vstoupit na jiné planety za pomoci elektronických mechanických přístrojů. Ale nejvyšším cílem lidské civilizace je tvrdě pracovat pod vedením Pána a záviset zcela na Něm. Tím nejvyšším, čeho může dokonalá civilizace dosáhnout, je neúnavná práce doprovázená úplnou závislostí na Pánu. Pāṇḍuovci toho byli ideální ukázkou. Bezvýhradně záviseli na vůli Pána Śrī Kṛṣṇy, ale přitom nebyli Jeho zahálčivými příživníky. Jejich kvalifikace byly zcela jedinečné a prokazovalo se to jak v jejich charakteru, tak v jejich skutcích. Přesto však vždy vyhledávali milost Pána, protože věděli, že každá živá bytost je přirozeně závislá. Dokonalostí života tedy je být plně závislý na vůli Pána a nepředstírat nezávislost v hmotném světě. Ti, kteří usilují o nepravou nezávislost na Pánu, se nazývají anātha neboli nemající strážce, zatímco ti, kteří zcela závisí na Pánově vůli, se nazývají sanātha neboli ti, které někdo chrání. Musíme se proto snažit být sanātha, abychom byli vždy chráněni před nepříznivými podmínkami hmotného bytí. Oklamáni vlivem vnější hmotné přírody zapomínáme, že hmotné životní podmínky s sebou přinášejí nanejvýš nežádoucí zmatek. Bhagavad-gītā (7.19) nás proto upomíná, že po mnoha a mnoha zrozeních si štěstím obdařený jedinec může uvědomit, že Vāsudeva je vše a že nejlepším způsobem jak žít je zcela se Mu odevzdat. Tím se vyznačuje mahātmā.Všichni členové pāṇḍuovské rodiny byli mahātmové ve stavu hospodáře. Mahārāja Yudhiṣṭhira byl vůdcem těchto mahātmů a královna Kuntīdevī byla jejich matkou. Pokyny Bhagavad-gīty a všech Purāṇ, zvláště Bhāgavata Purāṇy, jsou tedy nevyhnutelně spojeny s historií pāṇḍuovských mahātmů. Odloučení od Pána pro ně znamenalo totéž, co pro rybu znamená odloučení od vody. Śrīmatī Kuntīdevī tedy představa tohoto odloučení udeřila jako blesk, a celou svou modlitbou se královna v podstatě jen pokouší přesvědčit Pána, aby s nimi zůstal. Všichni znepřátelení králové sice padli v bitvě na Kurukṣetře, ale zůstali po nich ještě synové a vnuci, a s nimi se Pāṇḍuovci museli také utkat. Nejen Pāṇḍuovci se ocitli v situaci, kdy se proti nim někteří postavili jako nepřátelé. Každý z nás má vždy nějakého nepřítele a nejlépe je pro nás žít tak, abychom zcela záviseli na Pánově vůli. Tím překonáme všechny nesnáze hmotného bytí.

ПОЯСНЕННЯ: Пандавам надзвичайно пощастило : вони , попри прихильність долі, цілковито залежали від Господньої ласки. В матеріальному світі залежність від чиєїсь милости є ознакою найбільшої недолі, однак коли йдеться за наші трансцендентні стосунки з Господом, жити в цілковитій від Нього залежності    —    це найбільше щастя. Причиною матеріальної хвороби є прагнення ні від чого не залежати. Те, що називають матеріальним проґресом експериментальної науки    —    це марні намоги стати незалежними від суворих законів природи. Це марне прагнення незалежности від законів природи рухає всім матеріальним світом. Ще починаючи від Равани, що хотів побудувати сходи на райські планети, і донині люди не облишають спроб перемогти закони природи. За наших часів далеких планетних систем намагаються дістатись за допомогою електронізованих механічних засобів. Але найвища мета людської цивілізації    —    наполегливо й самовіддано працювати під проводом Господа і бути цілковито залежним від Нього. Це найвище досягнення досконалої цивілізації. Пандави були ідеальними представниками цивілізації цього типу. Безсумнівно, вони цілковито залежали від доброї волі Господа Шрі Крішни, і водночас не були неробами, що жили Його коштом. Як особистості вони мали винятково піднесені якості, і їхні вчинки відповідали цим якостям. Проте вони завжди шукали Господньої милости, бо знали: істота за природою залежна, а отже досконалість життя полягає в тому, щоб стати залежним від волі Господа замість бути оманно незалежним у матеріальному світі. Тих, хто хоче оманної незалежности від Господа, називають анатга    —    «ті, хто не має захисту», тоді як тих, що цілковито залежать від волі Господа, називають санатга    —    «ті, в кого є захисник». Отож, аби мати повсякчасний захист від нещасть матеріального існуваннями, ми мусимо докласти зусиль, щоб стати санатга. Під впливом оманної енерґії зовнішньої матеріальної природи, ми забуваємо, що життя в умовах матерії неодмінно пов’язане з небажаними труднощами. Тому «Бгаґавад-ґіта» (7.19) навчає: по численних народженнях рідкісні щасливці усвідомлюють, що Ва̄судева є все суще і що найліпший шлях у житті    —    це жити, цілковито Йому віддавшися. Таке усвідомлення є відмітною ознакою махатми. Всі члени родини Пандав були махатми і водночас домогосподарі. Махараджа Юдгіштгіра був головним серед них, а цариця Кунтідеві була їхньою матір’ю. Повчання «Бгаґавад-ґіти» і всіх Пуран (особливо «Бгаґавата Пурани») тому неодмінно пов’язані з історією махатм Пандав. Для них розлучитися з Господом було все одно, що для риби опинитись без води. Для серця Шріматі Кунтідеві ця розлука була наче удар грому, і цариця молиться до Крішни лише про те, щоб Господь лишився з ними. Хоча в битві на Курукшетрі ворожі царі були вбиті, ще залишалися їхні сини та онуки, і Пандавам малося мати справу з ними. Не лише Пандави жили серед ворогів    —    всі ми повсякчасно перебуваємо у ворожому середовищі, і тому найліпше    —    жити, цілковито залежачи від Господньої волі, і так подолати всі труднощі матеріального існування.