Skip to main content

Sloka 11

Text 11

Verš

Texto

harer guṇākṣipta-matir
bhagavān bādarāyaṇiḥ
adhyagān mahad ākhyānaṁ
nityaṁ viṣṇu-jana-priyaḥ
harer guṇākṣipta-matir
bhagavān bādarāyaṇiḥ
adhyagān mahad ākhyānaṁ
nityaṁ viṣṇu-jana-priyaḥ

Synonyma

Palabra por palabra

hareḥ — Hariho, Osobnosti Božství; guṇa — transcendentální vlastnosti; ākṣipta — pohroužen do; matiḥ — mysl; bhagavān — mocný; bādarāyaṇiḥ — syn Vyāsadeva; adhyagāt — studoval; mahat — velké; ākhyānam — vyprávění; nityam — pravidelně; viṣṇu-jana — oddaní Pána; priyaḥ — drahý.

hareḥ — de Hari, la Personalidad de Dios; guṇa — atributo trascendental; ākṣipta — estando absorto en; matiḥ — mente; bhagavān — poderoso; bādarāyaṇiḥ — el hijo de Vyāsadeva; adhyagāt — siguió estudios; mahat — gran; ākhyānam — narración; nityam — regularmente; viṣṇu-jana — devotos del Señor; priyaḥ — querido.

Překlad

Traducción

Śrīla Śukadeva Gosvāmī, syn Śrīly Vyāsadeva, nebyl jen transcendentálně mocný; byl rovněž drahý oddaným Pána, a proto studoval toto velké vyprávění (Śrīmad-Bhāgavatam).

Śrīla Śukadeva Gosvāmī, el hijo de Śrīla Vyāsadeva, no solo era trascendentalmente poderoso, sino que además era muy querido por los devotos del Señor. Así pues, él se sometió al estudio de esta gran narración [el Śrīmad-Bhāgavatam].

Význam

Significado

Podle Brahma-vaivarta Purāṇy byl Śrīla Śukadeva Gosvāmī osvobozenou duší už v lůně své matky. Śrīla Vyāsadeva věděl, že jakmile se toto dítě narodí, odejde z domova. Naučil ho proto základům Bhāgavatamu, aby dítě získalo pouto k transcendentálním činnostem Pána. Po narození se Śukadeva učil Bhāgavatamu dále přednesem samotných veršů.

Según el Brahma-vaivarta Purāṇa, Śrīla Śukadeva Gosvāmī era un alma liberada incluso dentro del vientre de su madre. Śrīla Vyāsadeva sabía que el niño, después de nacer, no se quedaría en casa. Por consiguiente, él (Vyāsadeva) le inculcó la sinopsis del Bhāgavatam, de manera que el niño se apegara a las trascendentales actividades del Señor. Después de nacer, el niño se educó aún más en la materia del Bhāgavatam, mediante la recitación de los poemas en sí.

Hlavní myšlenkou je, že osvobozené duše jsou obvykle připoutány k aspektu neosobního Brahmanu s monistickým cílem splynout se svrchovaným celkem. Vlivem společnosti oddaných jako je Vyāsadeva však začnou transcendentální vlastnosti Pána přitahovat i osvobozenou duši. Milostí Śrī Nārady získal Śrīla Vyāsadeva schopnost vyprávět velký epos Śrīmad-Bhāgavatam a milostí Vyāsadeva pochopil jeho význam i Śrīla Śukadeva Gosvāmī. Transcendentální vlastnosti Pána jsou tak přitažlivé, že Śrīla Śukadeva Gosvāmī zanechal úplného pohroužení v neosobním Brahmanu a pozitivně přijal osobní činnosti Pána.

Ocurre que, por lo general, las almas liberadas están apegadas al aspecto del Brahman impersonal, con una visión monista de volverse uno con el todo supremo. Pero en virtud de la asociación de devotos puros tales como Vyāsadeva, hasta el alma liberada queda atraída por las trascendentales cualidades del Señor. Por la misericordia de Śrī Nārada, Śrīla Vyāsadeva fue capaz de narrar la gran obra épica conocida como el Śrīmad-Bhāgavatam, y por la misericordia de Vyāsadeva, Śrīla Śukadeva Gosvāmī pudo captar el significado. Las trascendentales cualidades del Señor son tan atractivas, que Śrīla Śukadeva Gosvāmī quedó desapegado del hecho de estar completamente absorto en el Brahman impersonal, y emprendió de un modo positivo la actividad personal del Señor.

Prakticky byl odvlečen od neosobního pojetí Absolutního a v duchu uvažoval, že upoutaností na neosobní rys Nejvyššího pouze ztrácel cenný čas. Jinak řečeno, v osobním rysu realizoval větší blaženost než v neosobním. A od té doby nejenže on sám byl velice drahý viṣṇu-janům, oddaným Pána, ale také viṣṇu-janové byli velice drazí jemu. Oddaní Pána, kteří si nepřejí zabíjet individualitu živých bytostí a kteří chtějí být osobními služebníky Pána, nemají impersonalisty nijak zvlášť rádi, a stejně tak impersonalisté, kteří chtějí splynout s Nejvyšším, nejsou schopni docenit oddané Pána. Od nepaměti spolu tito dva transcendentální poutníci čas od času soupeří. V podstatě se pro odlišnost svých konečných osobních a neosobních realizací raději jeden druhému vyhýbají. Vypadá to tedy, že Śrīla Śukadeva Gosvāmī před tím neměl oddané nijak v oblibě. Jakmile se však sám stal čistým oddaným, vždy si přál být v transcendentální společnosti viṣṇu-janů a stejně tak viṣṇu-janové měli rádi jeho společnost, neboť se stal osobou Bhāgavata. Otec i syn si tedy byli plně vědomi transcendentálního poznání v Brahmanu, ale později se oba pohroužili do osobních rysů Nejvyššího Pána. Tato śloka tedy dokonale odpovídá na otázku, jak Śukadeva Gosvāmīho přitahovalo vyprávění Bhāgavatamu.

Él fue prácticamente lanzado fuera del concepto impersonal del Absoluto, pensando para sí que simplemente había desperdiciado muchísimo tiempo en consagrarse al aspecto impersonal del Supremo, o, en otras palabras, él experimentó más bienaventuranza trascendental con el aspecto personal que con el impersonal. Y desde ese entonces, no solo se volvió muy querido de los viṣṇu-janas, los devotos del Señor, sino que también los viṣṇu-janas se volvieron muy queridos de él. Los devotos del Señor, quienes no desean matar la individualidad de las entidades vivientes y quienes desean volverse servidores personales del Señor, no gustan mucho de los impersonalistas, e igualmente los impersonalistas, quienes desean volverse uno con el Supremo, son incapaces de valorar a los devotos del Señor. Así pues, desde tiempos inmemoriales, estos dos peregrinos trascendentales han sido rivales en algunas ocasiones. En otras palabras, a cada uno de ellos le gusta mantenerse separado del otro, debido a las comprensiones personal e impersonal que en fin de cuentas tienen. Por lo tanto, parece ser que Śrīla Śukadeva Gosvāmī tampoco gustaba de los devotos. Pero desde que él mismo se volvió un devoto saturado, deseaba tener siempre la asociación trascendental de los viṣṇu-janas, y los viṣṇu-janas también gustaban de su asociación, debido a que él se volvió un Bhāgavata personalista. De modo que tanto el hijo como el padre estaban completamente conscientes del conocimiento trascendental del Brahman, y luego, ambos se absorbieron en los aspectos personales del Señor Supremo. Así, este śloka responde por completo la pregunta de cómo a Śukadeva Gosvāmī lo atrajo la narración del Bhāgavatam.