Sloka 13

Text 13

Verš

Text

nala-veṇu-śaras-tanba-
kuśa-kīcaka-gahvaram
eka evātiyāto ’ham
adrākṣaṁ vipinaṁ mahat
ghoraṁ pratibhayākāraṁ
vyālolūka-śivājiram

Synonyma

Synonyms

nala — doutníky; veṇu — bambus; śaraḥ — kapradí; tanba — plné; kuśa — ostrá tráva; kīcaka — plevel; gahvaram — jeskyně; ekaḥ — samotný; eva — pouze; atiyātaḥ — neproniknutelné; aham — já; adrākṣam — navštívil; vipinam — hluboké lesy; mahat — velké; ghoram — strašidelné; pratibhaya-ākāram — nebezpečně; vyāla — hadi; ulūka — sovy; śiva — šakalové; ajiram — rejdiště.

nala — pipes; veṇu — bamboo; śaraḥ — pens; tanba — full of; kuśa — sharp grass; kīcaka — weeds; gahvaram — caves; ekaḥ — alone; eva — only; atiyātaḥ — difficult to go through; aham — I; adrākṣam — visited; vipinam — deep forests; mahat — great; ghoram — fearful; pratibhaya-ākāram — dangerously; vyāla — snakes; ulūka — owls; śiva — jackals; ajiram — playgrounds.

Překlad

Translation

Putoval jsem sám mnohými lesy kapradin, bambusu, rákosí, ostré trávy, plevele a jeskyní, které byly pro osamoceného člověka takřka neproniknutelné. Zavítal jsem také do hlubokých, temných a strašidelně nebezpečných lesů, které byly rejdišti hadů, sov a šakalů.

I then passed alone through many forests of rushes, bamboo, reeds, sharp grass, weeds and caves, which were very difficult to go through alone. I visited deep, dark and dangerously fearful forests, which were the play yards of snakes, owls and jackals.

Význam

Purport

Putující mnich (parivrājakācārya) má za povinnost poznat celou pestrost Božího stvoření tím, že cestuje sám přes všechny lesy, kopce, města, vesnice atd., aby nabyl víru v Boha, posílil svou mysl a zároveň osvítil obyvatelstvo poselstvím Boha. Sannyāsī je zavázán vzít na sebe všechna tato rizika beze strachu, a nejtypičtějším příkladem sannyāsīna v současném věku je Pán Caitanya, který takto cestoval skrze džungle střední Indie a osvěcoval přitom dokonce i tygry, medvědy, hady, jeleny, slony a mnoho jiných zvířat džungle. V tomto věku Kali nemají obyčejní lidé dovoleno vstoupit do stavu sannyāsīna. Když si někdo jen vymění oděv za účelem propagandy, pak to není původní ideální sannyāsī. Je třeba dát slib, že úplně ukončí všechny společenské styky a zasvětí svůj život výhradně službě Pánu. Změna oděvu je pouhá formalita. Pán Caitanya nepřijal jméno sannyāsīna a takzvaní sannyāsīni tohoto věku Kali by měli jít v Jeho šlépějích a také neměnit svá původní jména. V tomto věku je velmi důrazně doporučená metoda oddané služby poslechem a recitací svaté slávy Pána. Ten, kdo chce přijmout slib odříkání rodinného života, nemusí napodobovat parivrājakācāryi jako byli Nārada nebo Pán Caitanya, ale může usednout na nějakém svatém místě a zasvětit všechen svůj čas a energii poslechu a opakovanému přednášení svatých písem, která po sobě zanechali velcí ācāryové jako šest Gosvāmīch z Vṛndāvanu.

It is the duty of a mendicant (parivrājakācārya) to experience all varieties of God’s creation by traveling alone through all forests, hills, towns, villages, etc., to gain faith in God and strength of mind as well as to enlighten the inhabitants with the message of God. A sannyāsī is duty-bound to take all these risks without fear, and the most typical sannyāsī of the present age is Lord Caitanya, who traveled in the same manner through the central Indian jungles, enlightening even the tigers, bears, snakes, deer, elephants and many other jungle animals. In this Age of Kali, sannyāsa is forbidden for ordinary men. One who changes his dress to make propaganda is a different man from the original ideal sannyāsī. One should, however, take the vow to stop social intercourse completely and devote life exclusively to the service of the Lord. The change of dress is only a formality. Lord Caitanya did not accept the name of a sannyāsī, and in this Age of Kali the so-called sannyāsīs should not change their former names, following in the footsteps of Lord Caitanya. In this age, devotional service of hearing and repeating the holy glories of the Lord is strongly recommended, and one who takes the vow of renunciation of family life need not imitate the parivrājakācārya like Nārada or Lord Caitanya, but may sit down at some holy place and devote his whole time and energy to hear and repeatedly chant the holy scriptures left by the great ācāryas like the Six Gosvāmīs of Vṛndāvana.