Sloka 37

Text 37

Verš

Text

oṁ namo bhagavate tubhyaṁ
vāsudevāya dhīmahi
pradyumnāyāniruddhāya
namaḥ saṅkarṣaṇāya ca

Synonyma

Synonyms

oṁ — znamení začátku opěvování transcendentální slávy Pána; namaḥ — vzdávání poklon Pánovi; bhagavate — Osobnosti Božství; tubhyam — Tobě; vāsudevāya — Pánovi, který je synem Vasudeva; dhīmahi — opěvujme; pradyumnāya, aniruddhāya a saṅkarṣanāya — všechny úplné expanze Vāsudeva; namaḥ — uctivé poklony; ca — a.

oṁ — the sign of chanting the transcendental glory of the Lord; namaḥ — offering obeisances unto the Lord; bhagavate — unto the Personality of Godhead; tubhyam — unto You; vāsudevāya — unto the Lord, the son of Vasudeva; dhīmahi — let us chant; pradyumnāya, aniruddhāya and saṅkarṣaṇāya — all plenary expansions of Vāsudeva; namaḥ — respectful obeisances; ca — and.

Překlad

Translation

Opěvujme všichni slávu Vāsudeva spolu s Jeho úplnými expanzemi Pradyumnou, Aniruddhou a Saṅkarṣaṇem.

Let us all chant the glories of Vāsudeva along with His plenary expansions Pradyumna, Aniruddha and Saṅkarṣaṇa.

Význam

Purport

Nārāyaṇa je podle učení Pañcarātry prvotní příčina všech expanzí Boha — Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumny a Aniruddhy. Vāsudeva a Saṅkarṣaṇa jsou po levé a pravé straně uprostřed, Pradyumna je po pravici Saṅkarṣaṇa a Aniruddha je po levici Vāsudeva. Takto jsou rozmístěna čtyři Božstva, která známe jako čtyři pobočníky Pána Śrī Kṛṣṇy.

According to Pañcarātra, Nārāyaṇa is the primeval cause of all expansions of Godhead. These are Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna and Aniruddha. Vāsudeva and Saṅkarṣaṇa are on the middle left and right, Pradyumna is on the right of Saṅkarṣaṇa, and Aniruddha is on the left of Vāsudeva, and thus the four Deities are situated. They are known as the four aides-de-camp of Lord Śrī Kṛṣṇa.

Toto je védský hymnus neboli mantra začínající oṁkārou praṇavou. Zpěv mantry je tedy transcendentální vibrace, která se zakládá na slovech oṁ namo dhīmahi atd.

This is a Vedic hymn or mantra beginning with oṁkāra praṇava, and thus the mantra is established by the transcendental chanting process, namely, oṁ namo dhīmahi, etc.

Význam je ten, že jakékoliv jednání, buď v rámci plodonosné práce či v empirické filozofii, které nemá za konečný cíl transcendentální realizaci Svrchovaného Pána, se pokládá za zbytečné. Proto také Nāradajī vysvětlil podstatu čisté oddané služby na základě vlastní zkušenosti co se týče rozvoje důvěrnosti mezi Pánem a živou bytostí postupným procesem vykonávání progresivních činností oddané služby. Tento progresivní vývoj transcendentální oddanosti Pánu vrcholí dosažením láskyplné služby Pánu, jinak zvané prema, která se vyznačuje různými transcendentálními příchutěmi (rasami). S oddanou službou se též můžeme setkat ve smíšené podobě — s příměsemi plodonosné práce nebo emipirické filozofické spekulace.

The purport is that any transaction, either in the field of fruitive work or in empiric philosophy, which is not ultimately aimed at transcendental realization of the Supreme Lord, is considered to be useless. Nāradajī has therefore explained the nature of unalloyed devotional service by his personal experience in the development of intimacy between the Lord and the living entity by a gradual process of progressive devotional activities. Such a progressive march of transcendental devotion for the Lord culminates in the attainment of loving service of the Lord, which is called premā in different transcendental variegatedness called rasas (tastes). Such devotional service is also executed in mixed forms, namely mixed with fruitive work or empiric philosophical speculations.

Zde je ve formě hymnu o třiceti třech písmenech odpověď na otázku, kterou položili velcí ṛṣiové v čele se Śaunakou o tom nejdůvěrnějším, co Sūta získal od svého duchovního mistra. Tato mantra oslovuje čtyři Božstva, Pána s Jeho úplnými expanzemi. Ústřední postavou je Pán Śrī Kṛṣṇa, neboť úplné části jsou Jeho pobočníci. Nejdůvěrnější částí tohoto pokynu je, že bychom měli stále opěvovat slávu Pána Śrī Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, spolu s Jeho úplnými částmi Vāsudevem, Saṅkarṣaṇem, Pradyumnou a Aniruddhou, a též na Ně stále vzpomínat. Tyto expanze jsou původní Božstva, která vládnou nade všemi ostatními pravdami — nad viṣṇu-tattvami i śakti-tattvami.

Now the question which was raised by the great ṛṣis headed by Śaunaka regarding the confidential part of Sūta’s achievement through the spiritual master is explained herein by the chanting of this hymn consisting of thirty-three letters. And this mantra is addressed to the four Deities, or the Lord with His plenary expansions. The central figure is Lord Śrī Kṛṣṇa because the plenary portions are His aides-de-camp. The most confidential part of the instruction is that one should always chant and remember the glories of the Lord Śrī Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, along with His different plenary portions expanded as Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumna and Aniruddha. These expansions are the original Deities for all other truths, namely either viṣṇu-tattva or śakti-tattvas.