Skip to main content

Sloka 24

Text 24

Verš

Texto

te mayy apetākhila-cāpale ’rbhake
dānte ’dhṛta-krīḍanake ’nuvartini
cakruḥ kṛpāṁ yadyapi tulya-darśanāḥ
śuśrūṣamāṇe munayo ’lpa-bhāṣiṇi
te mayy apetākhila-cāpale ’rbhake
dānte ’dhṛta-krīḍanake ’nuvartini
cakruḥ kṛpāṁ yadyapi tulya-darśanāḥ
śuśrūṣamāṇe munayo ’lpa-bhāṣiṇi

Synonyma

Palabra por palabra

te — oni; mayi — ke mně; apeta — aniž jsem prošel; akhila — všechny druhy; cāpale — náklonnosti; arbhake — k chlapci; dānte — ovládající smysly; adhṛta-krīḍanake — beze sklonů ke sportování; anuvartini — poslušný; cakruḥ — obdařili; kṛpām — bezpříčinnou milostí; yadyapi — přesto; tulya-darśanāḥ — přirozeně nestranní; śuśrūṣamāṇe — k věrnému; munayaḥmuniové, stoupenci Vedānty; alpa-bhāṣiṇi — ten, kdo nemluví víc než je potřeba.

te — ellos; mayi — a mí; apeta — no habiéndose sometido; akhila — toda clase de; cāpale — propensiones; arbhake — a un niño; dānte — habiendo controlado los sentidos; adhṛta-krīḍanake — sin estar acostumbrado a hábitos de juego; anuvartini — obediente; cakruḥ — concedieron; kṛpām — misericordia sin causa; yadyapi — aunque; tulya-darśanāḥ — imparciales por naturaleza; śuśrūṣamāṇe — a los fieles; munayaḥ — los munis seguidores del Vedānta; alpa-bhāṣiṇi — aquel que no habla más de lo necesario.

Překlad

Traducción

Přestože byli přirozeně nestranní, obdařili mne tito stoupenci Vedānty svojí bezpříčinnou milostí. Co se mé osoby týče, dokázal jsem se ovládat a neměl žádný sklon ke sportování, i když jsem byl ještě chlapec. Navíc jsem nebyl neposlušný a nemluvil víc, než bylo potřeba.

Aunque esos seguidores del Vedānta eran imparciales por naturaleza, me bendijeron con su misericordia sin causa. En lo que a mí respecta, poseía control de mí mismo, y a pesar de que era un niño, no sentía ninguna atracción por los juegos. Además, no era travieso, y no hablaba más de lo necesario.

Význam

Significado

Pán v Bhagavad-gītě praví: “Všechny Vedy Mne hledají.” Pán Śrī Caitanya říká, že ve Vedách existují jen tři náměty: ustanovení vztahu živé bytosti k Osobnosti Božství, vykonávání příslušných povinností v oddané službě a následné dosažení konečného cíle, návratu k Bohu. Vedānta-vādīové, stoupenci Vedānty, jsou tedy čistí oddaní Osobnosti Božství. Tito vedānta-vādīové, bhakti-vedāntové šíří transcendentální poznání o oddané službě zcela nestranně. Nikdo pro ně není nepřítelem či přítelem; nikdo není vzdělaný či nevzdělaný. Nikdo nemá jejich zvláštní přízeň a nikoho nezavrhují. Bhakti-vedāntové vidí, jak lidé ztrácejí čas s falešnými smyslovými věcmi. Jejich starostí je pomoci nevědomým lidem, aby znovu obnovili ztracený vztah k Osobností Božství. Jejich přičiněním se i ta nejzapomenutější duše může probudit do duchovního života a po tomto zasvěcení od bhakti-vedāntů mohou všichni dělat pokroky na cestě k transcendentální realizaci. Vedānta-vādīové chlapce zasvětili ještě dříve, nežli se dovedl ovládat a nežli se úplně zřekl dětského sportování atd. Před zasvěcením však chlapec čím dál tím více rozvíjel svoji ukázněnost, což je nezbytné pro kohokoliv, kdo touží po pokroku na této cestě. V systému varṇāśrama-dharmy, který je vlastně začátkem opravdového lidského života, se chlapci starší pěti let musí podrobit výcviku brahmacārīnů v guruově āśramu, kde se všem těmto věcem důkladně učí, bez ohledu na to, jsou-li synem krále či obyčejného občana. Tento výcvik byl povinný nejen proto, aby se z chlapců stali dobří občané státu, ale také, aby jejich budoucí život byl připravený pro duchovní realizaci. Děti stoupenců varṇāśrama-dharmy neznaly nezodpovědný život smyslových požitků. Dítěti byla dána duchovní prozíravost dokonce ještě dříve, nežli ho otec umístil do lůna matky. Otec i matka byli oba zodpovědní za to, aby jejich dítě dosáhlo osvobození z hmotného otroctví. Tomu se říká úspěšné rodinné plánování — plodit děti pro dosažení úplné dokonalosti. Bez sebeovládání, kázně a poslušnosti nelze úspěšně následovat pokyny duchovního mistra a bez toho není možné jít zpátky k Bohu.

En el Bhagavad-gītā, el Señor dice: «Todos los Vedas están buscándome a Mí». El Señor Śrī Caitanya dice que en los Vedas solo hay tres temas, a saber, establecer la relación que las entidades vivientes tienen con la Personalidad de Dios, realizar los deberes relativos a manera de servicio devocional, y alcanzar, pues, la meta máxima, regresar a Dios. De acuerdo con esto, vedānta-vādīs, o los seguidores del Vedānta, designa a los devotos puros de la Personalidad de Dios. Dichos vedānta-vādīs, o los bhakti-vedāntas, son imparciales en la distribución del conocimiento trascendental del servicio devocional. Para ellos, nadie es amigo ni enemigo; nadie es educado ni analfabeto; nadie es especialmente favorable, ni nadie es desfavorable. Los bhakti-vedāntas ven que la generalidad de la gente está perdiendo el tiempo en falsas cosas sensuales. Lo que a ellos les concierne es lograr que las masas de gente ignorante restablezcan su perdida relación con la Personalidad de Dios. Mediante esa clase de esfuerzos, hasta en la más olvidada de las almas se despierta el sentido de vida espiritual, e iniciada así por los bhakti-vedāntas, la generalidad de la gente progresa gradualmente por la senda de la comprensión trascendental. Así que los vedānta-vādīs iniciaron al niño incluso antes de que poseyera control de sí mismo y estuviera desapegado de los juegos infantiles, etc. Pero antes de la iniciación, él (el niño) se volvió más y más adelantado en lo que a disciplina concierne, lo cual es muy esencial para aquel que desea progresar en la línea. En el sistema de varṇāśrama-dharma, que es el comienzo de la verdadera vida humana, los niñitos mayores de cinco años son enviados al āśrama del guru a convertirse en brahmacārīs del āśrama, en donde esas cosas se les enseñan a los niños sistemáticamente, ya sean hijos de un rey o hijos de ciudadanos ordinarios. La preparación era obligatoria no solo para crear buenos ciudadanos del Estado, sino también para preparar la vida futura del niño en aras de la iluminación espiritual. La irresponsable vida de disfrute de los sentidos les era desconocida a los hijos de los seguidores del varṇāśrama. Al niño incluso se le inyectaba discernimiento espiritual antes de que el padre lo colocara en el vientre de la madre. Tanto el padre como la madre eran responsables de que el niño tuviera éxito en librarse del cautiverio material. En eso consiste el proceso de una planificación familiar eficaz: en engendrar hijos que vayan a alcanzar la perfección completa. Sin poseer control de sí mismo, sin ser disciplinado y sin ser completamente obediente, nadie puede seguir con éxito las instrucciones del maestro espiritual, sin lo cual nadie es capaz de ir de vuelta a Dios.