Sloka 19

Text 19

Verš

Text

na vai jano jātu kathañcanāvrajen
mukunda-sevy anyavad aṅga saṁsṛtim
smaran mukundāṅghry-upagūhanaṁ punar
vihātum icchen na rasa-graho janaḥ

Synonyma

Synonyms

na — nikdy; vai — jistě; janaḥ — osoba; jātu — kdykoliv; kathañcana — tak či onak; āvrajet — nepodrobuje se; mukunda-sevī — oddaný Pána; anyavat — jako ostatní; aṅga — ó drahý; saṁsṛtim — hmotnou existenci; smaran — pamatuje; mukunda-aṅghri — lotosové nohy Pána; upagūhanam — objímá; punaḥ — znovu; vihātum — ochotný se zříci; icchet — touhy; na — nikdy; rasa-grahaḥ — ten, kdo vychutnal sladkost; janaḥ — osoba.

na — never; vai — certainly; janaḥ — a person; jātu — at any time; kathañcana — somehow or other; āvrajet — does not undergo; mukunda-sevī — the devotee of the Lord; anyavat — like others; aṅga — O my dear; saṁsṛtim — material existence; smaran — remembering; mukunda-aṅghri — the lotus feet of the Lord; upagūhanam — embracing; punaḥ — again; vihātum — willing to give up; icchet — desire; na — never; rasa-grahaḥ — one who has relished the mellow; janaḥ — person.

Překlad

Translation

Můj drahý Vyāso, přestože někdy oddaný Kṛṣṇy z té či oné příčiny poklesne, určitě nemusí podstoupit hmotnou existenci jako ostatní (ploduchtiví pracovníci atd.), neboť ten, kdo jednou okusil sladkost lotosových nohou Pána, nemůže jinak, nežli znovu a znovu vzpomínat na tu extázi.

My dear Vyāsa, even though a devotee of Lord Kṛṣṇa sometimes falls down somehow or other, he certainly does not undergo material existence like others [fruitive workers, etc.] because a person who has once relished the taste of the lotus feet of the Lord can do nothing but remember that ecstasy again and again.

Význam

Purport

Oddaný Pána se automaticky přestane zajímat o půvab hmotné existence, protože je rasa-graha neboli ten, kdo okusil sladkost lotosových nohou Pána Kṛṣṇy. Existuje bezesporu mnoho případů, kdy oddaný Pána poklesl ovlivněn nevhodnou společností, jako ploduchtiví pracovníci, kteří jsou stále vystaveni riziku poklesnutí. Ale i když oddaný poklesne, nelze ho nikdy srovnávat s pokleslým karmīm. Karmī trpí následky svého ploduchtivého počínání, zato oddaný je potrestán vůlí Pána, což směřuje k jeho nápravě. Utrpení sirotka a utrpení oblíbeného dítěte krále není rovnocenné. Sirotek je skutečně ubohý, neboť nemá nikoho, kdo by se o něj staral. Milovaný syn bohatého člověka je však stále pod bdělým dohledem svého movitého otce, i když se zdá, že je ve stejné situaci jako sirotek. Oddaný Pána někdy ovlivněn špatnou společností napodobuje ploduchtivé pracovníky. Ploduchtiví pracovníci chtějí vládnout hmotnému světu. A začínající oddaný také někdy pošetile touží po tom, aby výměnou za oddanou službu obdržel nějakou hmotnou moc. Takové pošetilé oddané Pán Samotný někdy přivede do nesnáze a jako projev Své zvláštní přízně jim odebere veškeré hmotné vybavení. Zmatený oddaný se tak octne v situaci, kdy na něj všichni přátelé a příbuzní zanevřou, a on tak má milostí Pána možnost znovu přijít k rozumu a se správným přístupem vykonávat svou oddanou službu.

A devotee of the Lord automatically becomes uninterested in the enchantment of material existence because he is rasa-graha, or one who has tasted the sweetness of the lotus feet of Lord Kṛṣṇa. There are certainly many instances where devotees of the Lord have fallen down due to uncongenial association, just like fruitive workers, who are always prone to degradation. But even though he falls down, a devotee is never to be considered the same as a fallen karmī. A karmī suffers the result of his own fruitive reactions, whereas a devotee is reformed by chastisement directed by the Lord Himself. The sufferings of an orphan and the sufferings of a beloved child of a king are not one and the same. An orphan is really poor because he has no one to take care of him, but a beloved son of a rich man, although he appears to be on the same level as the orphan, is always under the vigilance of his capable father. A devotee of the Lord, due to wrong association, sometimes imitates the fruitive workers. The fruitive workers want to lord it over the material world. Similarly, a neophyte devotee foolishly thinks of accumulating some material power in exchange for devotional service. Such foolish devotees are sometimes put into difficulty by the Lord Himself. As a special favor, He may remove all material paraphernalia. By such action, the bewildered devotee is forsaken by all friends and relatives, and so he comes to his senses again by the mercy of the Lord and is set right to execute his devotional service.

V Bhagavad-gītě je také řečeno, že těmto pokleslým oddaným je umožněno narodit se v rodinách vysoce kvalifikovaných brāhmaṇů nebo zámožných kupců. Oddaný, kterého potká tento osud, však není obdařen takovým štěstím jako ten, který je Pánem potrestán a uvržen do zdánlivě beznadějné situace. Oddaný, který se vůlí Pána stane takřka bezmocný, je ve výhodnějším postavení nežli ti, kteří se narodili v dobrých rodinách. Pokleslí oddaní, kteří se narodí v dobré rodině, mohou zapomenout na lotosové nohy Pána, ale oddaný, který je postavený před bezvýchodnou situaci, je na tom mnohem lépe, protože když pozná, že je v bezvýchodné situaci, velice rychle se vrátí k lotosovým nohám Pána.

In the Bhagavad-gītā it is also said that such fallen devotees are given a chance to take birth in a family of highly qualified brāhmaṇas or in a rich mercantile family. A devotee in such a position is not as fortunate as one who is chastised by the Lord and put into a position seemingly of helplessness. The devotee who becomes helpless by the will of the Lord is more fortunate than those who are born in good families. The fallen devotees born in a good family may forget the lotus feet of the Lord because they are less fortunate, but the devotee who is put into a forlorn condition is more fortunate because he swiftly returns to the lotus feet of the Lord, thinking himself helpless all around.

Čistá oddaná služba je tak duchovně lahodná, že oddaný automaticky ztratí zájem o hmotný požitek. To je známkou dokonalosti v progresivní oddané službě. Čistý oddaný nepřetržitě vzpomíná na lotosové nohy Pána Śrī Kṛṣṇy a ani na chvíli na Něho nezapomene, ani výměnou za bohatství tří světů.

Pure devotional service is so spiritually relishable that a devotee becomes automatically uninterested in material enjoyment. That is the sign of perfection in progressive devotional service. A pure devotee continuously remembers the lotus feet of Lord Śrī Kṛṣṇa and does not forget Him even for a moment, not even in exchange for all the opulence of the three worlds.