Poté, co puruṣa stvořil v mahat-tattvě nesčetné vesmíry, vstoupil do nich v podobě druhého puruṣi, Garbhodakaśāyī Viṣṇua. Když viděl, že ve vesmíru je pouze tma a prostor a že nemá kam se uchýlit, zaplnil polovinu vesmíru vodou vlastního potu a na hladinu těchto vod pak ulehl. Tyto vody se označují jako Garbhodaka. Poté z Jeho pupku vzešel stonek lotosového květu, na jehož okvětních lístcích se narodil Brahmā, hlavní strůjce vesmírného plánu. Brahmā se tedy stal hlavním strůjcem vesmíru, zatímco Pán Sám se stará o udržování vesmíru jako Viṣṇu. Brahmā je stvořením rajo-guṇy hmotné přírody (prakṛti), t.j. zosobněním kvality vášně; Viṣṇu se stal Pánem nad kvalitou dobra. Jelikož Jeho postavení je transcendentální vůči všem guṇám, zůstává Viṣṇu věčně nedotčen materialistickým vlivem. To již bylo vysvětleno. Z Brahmy pochází Rudra (Śiva), který má na starosti kvalitu nevědomosti neboli temna. Ten vůlí Pána celé stvoření nakonec zničí. Všechny tyto tři osobnosti — Brahmā, Viṣṇu a Śiva — jsou tedy inkarnace Garbhodakaśāyī Viṣṇua. Z Brahmy pocházejí ostatní polobozi, jako Dakṣa, Marīci, Manu a mnozí další, kteří jsou pověřeni plozením potomstva pro osídlení vesmíru. Garbhodakaśāyī Viṣṇu, o kterém je zde pojednání, je též opěvován ve Vedách v hymnech Garbha-stuti. Tyto hymny začínají popisem Pána, který vlastní statisíce hlav atd. Garbhodakaśāyī Viṣṇu je Pánem vesmíru. I když se nám zdá, že ulehl do vesmírných vod, je věčně transcendentální. O tom jsme se již také zmínili. Třetí Viṣṇu, který je úplnou částí Garbhodakaśāyī Viṣṇua, je Nadduší vesmírného života. Je udržovatelem vesmíru a jmenuje se Kṣīrodakaśāyī Viṣṇu. Známe tak tedy tři podoby původního puruṣi. A z Kṣīrodakaśāyī Viṣṇua pocházejí veškeré inkarnace ve vesmíru.

V různých věcích se zjevily různé inkarnace, kterých je nesčetné množství. Některé z nich jsou však velmi význačné; jako např. Matsya, Kūrma, Varāha, Rāma, Nṛsiṁha, Vāmana a mnoho dalších. Tyto inkarnace se nazývají līlā inkarnace. Existují též inkarnace kvalitativní, jako Brahmā, Viṣṇu a Śiva (Rudra), které mají na starosti různé kvality hmotné přírody.

Pán Śrī Viṣṇu se nikterak neliší od Osobnosti Božství. Pán Śiva je v okrajovém postavení mezi Osobností Božství a živými bytostmi, jīvami. Brahmā vždy patří mezi jīva-tattvy. Nejvyšší a nejzbožnější mezi živými bytostmi, nejvýznamnější oddaný Pána, který je zplnomocněn božskou silou ke stvoření světa, se tedy jmenuje Brahmā. Jeho moc je jako síla slunce, která se odráží v drahokamech a špercích. Nenajde-li se žádná živá bytost, která by byla pozice Brahmy hodna, Svrchovaný Pán Sám se stává Brahmou a ujímá se jeho funkce.

Co se týče Śivy, není obyčejnou živou bytostí. Je úplnou částí Pána, ale jelikož je v přímém styku s hmotnou přírodou, není na zcela stejné transcendentální úrovni jako Pán Śrī Viṣṇu. Existuje mezi nimi stejný rozdíl jako mezi mlékem a tvarohem. Tvaroh je v podstatě mléko, ale nelze ho jako mléka použít.

Další inkarnací jsou Manuové. V průběhu jednoho dne života Brahmy (což přepočteno na naše sluneční roky činí 4 300 000 x 1 000 let) se vystřídá čtrnáct Manuů. To znamená, že v jednom měsíci Brahmy je 420 Manuů a v jednom roce Brahmy je jich 5 040. Protože Brahma žije sto let, vystřídá se během jeho celého života na 504 000 Manuů (5 040 x 100). Ve stvoření je nedozírné množství vesmírů, v každém z nich je jeden Brahmā a každý z těchto vesmírů je stvořen a vzápětí zničen pouhým vdechem a výdechem puruṣi. Lze si tedy představit, kolik miliónů Manuů se vystřídá během jednoho dechu puruṣi.

Seznam význačných Manuů v tomto vesmíru je následovný: Yajña jako Svāyambhuva Manu, Vibhu jako Svārociṣa Manu, Satyasena jako Uttama Manu, Hari jako Tāmasa Manu, Vaikuṇṭha jako Raivata Manu, Ajita jako Cākṣuṣa Manu, Vāmana jako Vaivasvata Manu (do éry Vaivasvaty Manua spadá náš věk), Sārvabhauma jako Sāvarṇi Manu, Ṛṣabha jako Dakṣa-sāvarṇi Manu, Viṣvaksena jako Brahma-sāvarṇi Manu, Dharmasetu jako Dharma-sāvarṇi Manu, Sudhāmā jako Rudra-sāvarṇi Manu, Yogeśvara jako Deva-sāvarṇi Manu a Bṛhadbānu jako Indra-sāvarṇi Manu. To je výčet jmen všech čtrnácti Manuů, kteří pokrývají časové rozpětí výše uvedených 4 300 000 000 let.

Dále existují yugāvatārové, inkarnace věků. Tyto věky, yugy, jsou: Satya-yuga, Tretā-yuga, Dvāpara-yuga a Kali-yuga. V každé yuze mají inkarnace jinou barvu — buď bílou, červenou, černou nebo žlutou. Ve Dvāpara-yuze se v černé barvě zjevil Pán Kṛṣṇa a v Kali-yuze se ve žluté barvě zjevil Pán Caitanya.

Zjevená písma se tedy zmiňují o všech inkarnacích Pána. Žádný podvodník se proto nemůže inkarnací stát, neboť inkarnace jsou vždy uvedeny v śāstrách. Pán se ve Svých inkarnacích neprohlašuje za Boha, ale velcí mudrci to poznají na základě údajů ve zjevených písmech. Specifické rysy každé inkarnace a její poslání jsou ve zjevených písmech přesně uvedeny.

Kromě těchto přímých inkarnací existuje nespočetné množství inkarnací zplnomocněných. I o těch jsou ve zjevených písmech údaje. Tyto inkarnace jsou zplnomocněné přímo či nepřímo. Jsou-li přímo zplnomocněné, nazývají se inkarnace, jsou-li však nepřímo zplnomocněné, nazývají se vibhūti. Přímo zplnomocněné inkarnace jsou Kumārové, Nārada, Pṛthu, Śeṣa, Ananta atd. Co se týče nepřímo zplnomocněných inkarnací, jejich charakteristiky popisuje velmi obšírně Bhagavad-gītā v kapitole Vibhūti-yoga. Veškeré druhy inkarnací však pocházejí z původního zřídla, Jímž je Garbhodakaśāyī Viṣṇu.