Skip to main content

Sloka 41

Text 41

Verš

Texto

tad idaṁ grāhayām āsa
sutam ātmavatāṁ varam
sarva-vedetihāsānāṁ
sāraṁ sāraṁ samuddhṛtam
tad idaṁ grāhayām āsa
sutam ātmavatāṁ varam
sarva-vedetihāsānāṁ
sāraṁ sāraṁ samuddhṛtam

Synonyma

Palabra por palabra

tat — to; idam — toto; grāhayām āsa — předal; sutam — svému synovi; ātmavatām — mezi seberealizovanými; varam — nejvíce uctívaný; sarva — všechno; veda — védské písemnictví (knihy poznání); itihāsānām — ze všech příběhů; sāram — smetana; sāram — smetana; samuddhṛtam — vyňatá.

tat — eso; idam — esto; grāhayām āsa — obligado a aceptar; sutam — a su hijo; ātmavatām — del autorrealizado; varam — de lo más respetuoso; sarva — todas; veda — Escrituras védicas (libros de conocimiento); itihāsānām — de todas las historias; sāram — crema; sāram — crema; samuddhṛtam — extraída.

Překlad

Traducción

Śrī Vyāsadeva ho pak předal svému synovi, nejuznávanějšímu mezi seberealizovanými, poté co vybral smetanu ze všech védských spisů a dějin vesmíru.

Después de extraer la crema de todas las Escrituras védicas e historias del universo, Śrī Vyāsadeva le entregó el Śrīmad-Bhāgavatam a su hijo, quien es el más respetado de los seres autorrealizados.

Význam

Significado

Prostí lidé s chabým poznáním mají za to, že dějiny světa začínají někdy v době Buddhy, tedy přibližně 600 let před naším letopočtem. Historické události, které se přihodily před touto dobou a o kterých se také zmiňují zjevená písma, považují za mýty nebo smyšlené pověsti. To je však omyl. Veškeré příběhy zaznamenané v Purāṇách, v Mahābhāratě atd. jsou skutečnými historickými událostmi, ke kterým došlo nejen na této planetě, ale i na miliónech jiných planet ve vesmíru. Všednímu člověku se něco takového, jako dějiny jiných planet mimo tento svět, zdá být zcela neuvěřitelné. Nemá ponětí o skutečnosti, že každá planeta je naprosto jiná, a že události z druhých planet nemusí odpovídat naší pozemské zkušenosti. Vezme-li člověk v úvahu nejen tuto skutečnost, ale také to, že vše se odehrává v určité době a za určitých podmínek, pak nutně musí dojít k závěru, že příběhy Purāṇ nejsou tak neuvěřitelné, jak se zdají být, ani že nejsou pouhými mýty. Stále bychom měli mít na vědomí skutečnost, že to, co je pokrmem pro jednoho, je jedem pro druhého. Nemůžeme tedy považovat příběhy a historické události vylíčené v Purāṇách za smyšlené. Velcí ṛṣiové jako Vyāsadeva by nikdy do svých spisů nezačlenili nějaké vymyšlené pověsti.

Los hombres con un escaso acopio de conocimiento aceptan únicamente la historia del mundo a partir de la época de Buddha, o desde el año 600 a. C., y consideran que todas las historias de antes de ese período que se mencionan en las Escrituras, son únicamente historias imaginarias. Eso no es cierto. Todas las historias que se mencionan en los Purāṇas y el Mahābhārata, etc., son historias verdaderas, no solo de este planeta, sino también de millones de otros planetas del universo. A veces, a esos hombres les parece increíble la historia de planetas que se encuentran más allá de este mundo. Pero ellos no saben que los diferentes planetas no son iguales en todos los aspectos, y que, por consiguiente, algunos de los hechos históricos que se obtienen de otros planetas, no corresponden con la experiencia que se tiene en este planeta. Considerando las diferentes situaciones de los diferentes planetas y también el tiempo y las circunstancias, no hay nada extraordinario en las historias de los Purāṇas, ni tampoco son imaginarias. Debemos siempre recordar la máxima de que, lo que es comida para un hombre, es veneno para otro. En consecuencia, no debemos rechazar las historias y relatos de los Purāṇas como algo imaginario. Los grandes ṛṣis, tales como Vyāsa, no tenían por qué poner en sus obras literarias unas historias imaginarias.

Śrīmad-Bhāgavatam tedy popisuje historické události, ke kterým došlo v průběhu dějin na různých planetách. Velcí duchovní znalci ho proto uznávají jako Mahā-purāṇu. Příběhy, které líčí Śrīmad-Bhāgavatam, jsou vždy nějakým způsobem spojeny s činnostmi Pána v různých dobách a různých podmínkách. V tom je právě jedinečnost těchto příběhů. Nejváženější mezi všemi seberealizovanými dušemi, Śrīla Śukadeva Gosvāmī, obdržel poznání Bhāgavatamu od svého otce, Śrīly Vyāsadeva. Śrīla Vyāsadeva je bezprostřední autorita co se týče Ved, a proto uznal za vhodné, že tak závažné dílo, jakým je Bhāgavatam, nejdříve předá svému velkému synovi, Śrīlovi Śukadevovi Gosvāmīmu. Bhāgavatam je zde přirovnán ke smetaně, přičemž celé védské písemnictví je jako rozlehlý oceán mléka poznání. Smetana a máslo jsou tím nejlepším a nejlahodnějším, co se dá z mléka získat. Śrīmad-Bhāgavatam podobně obsahuje všechny lahodné naučné a autentické příběhy, které se vztahují na rozmanité činnosti Pána a Jeho oddaných. Avšak přijímat poselství Bhāgavatamu od nevěřících, ateistů a profesionálních recitátorů, kteří přednášejí Bhāgavatam pro peníze, je povážlivé a člověku to nic nepřinese. Śrīla Śukadeva Gosvāmī neměl s těmito metodami nic společného. Nemusel svou recitací vydělávat na rodinné výdaje. Śrīmad-Bhāgavatam bychom tedy měli obdržet od představitele Śukadeva Gosvāmího, který stejně jako Śukadeva nemá žádné světské povinnosti rodinného života a žije v řádu odříkání. Mléko je nepochybně výživné a dobré, ale může být smrtelně jedovaté, dotkne-li se ho jedovatým jazykem had. Osoby, které se neřídí přísnými pravidly vaiṣṇavského řádu, by neměly dělat z Bhāgavatamu obchod a způsobovat tak všem posluchačům duchovní smrt. Pán v Bhagavad-gītě praví, že cílem Ved je poznat Jeho (Pána Kṛṣṇu). Śrīmad-Bhāgavatam je právě tento Pán, Śrī Kṛṣṇa v podobě zaznamenaného poznání. Je smetanou všech Ved a obsahuje všechny historické údaje ze všech dob, které se vztahují na příběhy, které souvisí s Pánem Śrī Kṛṣṇou. Bhāgavatam skutečnou esencí všech příběhů.

En el Śrīmad-Bhāgavatam se presentan hechos históricos seleccionados de entre las historias de diferentes planetas. Por consiguiente, todas las autoridades espirituales lo aceptan como Mahā-purāṇa. La importancia especial de estas historias es que todas ellas están relacionadas con actividades del Señor en tiempos y atmósferas diferentes. Śrīla Śukadeva Gosvāmī es la personalidad más elevada de todas las almas autorrealizadas, y él aceptó esto como el tema de sus estudios con su padre, Vyāsadeva. Śrīla Vyāsadeva es la gran autoridad, y como el tema del Śrīmad-Bhāgavatam es tan importante, él en primer lugar le entregó el mensaje a su gran hijo Śrīla Śukadeva Gosvāmī. Se dice que el Śrīmad-Bhāgavatam se asemeja a la crema de la leche. La literatura védica es como el océano de leche del conocimiento. La crema o mantequilla es la esencia más sabrosa de la leche, y así mismo lo es el Śrīmad-Bhāgavatam, pues contiene todas las versiones auténticas, instructivas y deleitables de las diferentes actividades del Señor y Sus devotos. Nada se gana, sin embargo, con recibir el mensaje del Bhāgavatam de labios de no creyentes, ateos y recitadores profesionales, que hacen un comercio del Bhāgavatam para el profano. El Śrīmad-Bhāgavatam le fue entregado a Śrīla Śukadeva Gosvāmī, y él no tuvo nada que ver con el negocio Bhāgavata. Él no tenía que cubrir gastos familiares con esa clase de comercio. Por lo tanto, el Śrīmad-Bhāgavatam debe recibirse de labios del representante de Śukadeva, que debe estar en la orden de vida de renuncia, sin cargas familiares. La leche es indudablemente muy buena y nutritiva, pero deja de serlo cuando la toca la boca de una serpiente; más bien se vuelve una causa de muerte. De forma similar, aquellos que no siguen estrictamente la disciplina vaiṣṇava, no deben hacer un negocio de este Bhāgavatam y volverse causa de muerte espiritual para muchos oyentes. En el Bhagavad-gītā, el Señor dice que el propósito de todos los Vedas es conocerlo a Él (el Señor Kṛṣṇa), y el Śrīmad-Bhāgavatam es el Señor Śrī Kṛṣṇa Mismo en la forma de conocimiento escrito. Por consiguiente, es la crema de todos los Vedas, y contiene todos los hechos históricos relativos a Śrī Kṛṣṇa, de todos los tiempos. El Śrīmad-Bhāgavatam es, en efecto, la esencia de todas las historias.