Sloka 6

Text 6

Verš

Text

sa vai puṁsāṁ paro dharmo
yato bhaktir adhokṣaje
ahaituky apratihatā
yayātmā suprasīdati

Synonyma

Synonyms

saḥ — to; vai — jistě; puṁsām — pro lidstvo; paraḥ — vznešená; dharmaḥ — zaměstnání; yataḥ — skrze které; bhaktiḥ — oddaná služba; adhokṣaje — týkající se Transcendence; ahaitukī — bezpříčinná; apratihatā — nepřerušená; yayā — skrze kterou; ātmā — vlastní já; suprasīdati — dokonale spokojené.

saḥ — that; vai — certainly; puṁsām — for mankind; paraḥ — sublime; dharmaḥ — occupation; yataḥ — by which; bhaktiḥ — devotional service; adhokṣaje — unto the Transcendence; ahaitukī — causeless; apratihatā — unbroken; yayā — by which; ātmā — the self; suprasīdati — completely satisfied.

Překlad

Translation

Vrcholná činnost (dharma) pro celé lidstvo je ta, která vede člověka k dosažení láskyplné oddané služby transcendentnímu Pánu. Aby úplně uspokojila vlastní já, musí být tato oddaná služba bezpodmínečná a nepřerušovaná.

The supreme occupation [dharma] for all humanity is that by which men can attain to loving devotional service unto the transcendent Lord. Such devotional service must be unmotivated and uninterrupted to completely satisfy the self.

Význam

Purport

Śrī Sūta Gosvāmī zde odpovídá na první otázku mudrců z Naimiṣāraṇyi. Mudrci ho požádali, aby shrnul všechna existující zjevená písma a vybral z nich to, co je nejdůležitější, aby bylo pokleslým lidem ulehčeno pokyny přijmout a řídit se podle nich. Vedy člověku předepisují dva druhy činností. První se jmenuje pravṛtti-mārga, cesta smyslového požitku, a druhá je nivṛtti-mārga, cesta odříkání. Cesta požitku je nižší, nežli je cesta obětí pro věc nejvyšší. Hmotná existence živé bytosti je vlastně chorobným stavem opravdového života. Opravdový život je duchovní existence neboli existence brahma-bhūta, ve které žijeme věčně, blaženě a plni poznání. Hmotná existence je dočasná, iluzorní a plná utrpení. Nedočkáme se v ní žádného štěstí ani radosti; pouze marných pokusů zbavit se tohoto utrpení. A dočasné zmírnění strastí pak mylně pokládáme za štěstí. Cesta rostoucího hmotného požitku je proto tedy nižší. Hmotný požitek je vždy dočasný, plný strastí a je nakonec iluzorní. Na druhé straně oddaná služba Svrchovanému Pánu, která nás vede k věčnému a blaženému životu v plném vědomí, je cestou kvalitativně vyšší úrovně. Tato úroveň však může být také znečištěna kombinací s nižší kvalitou. Když člověk kupříkladu provozuje oddanou službu s cílem dosáhnout hmotného zisku, pak je to samozřejmě na úkor pokroku na cestě odříkání. Odříkání či sebezapření s úmyslem dosáhnout nejvyššího blaha je samozřejmě lepší, nežli snažit se dosáhnout radosti v tomto churavém životním stavu. Tyto pokusy vedou jen a jen ke zhoršení nemoci a k prodloužení jejího trvání. Je proto nesmírně důležité dbát na to, aby oddaná služba Pánu byla vykonávána v čisté kvalitě, bez sebemenší touhy po hmotném požitku. Musíme tuto kvalitativně vyšší činnost — oddanou službu Pánu — vykonávat bez jakéhokoli nádechu nežádoucích přání, plodonosných činností či filozofické spekulace. Jen tak dospějeme k trvalé útěše v Jeho službě.

In this statement, Śrī Sūta Gosvāmī answers the first question of the sages of Naimiṣāraṇya. The sages asked him to summarize the whole range of revealed scriptures and present the most essential part so that fallen people or the people in general might easily take it up. The Vedas prescribe two different types of occupation for the human being. One is called the pravṛtti-mārga, or the path of sense enjoyment, and the other is called the nivṛtti-mārga, or the path of renunciation. The path of enjoyment is inferior, and the path of sacrifice for the supreme cause is superior. The material existence of the living being is a diseased condition of actual life. Actual life is spiritual existence, or brahma-bhūta existence, where life is eternal, blissful and full of knowledge. Material existence is temporary, illusory and full of miseries. There is no happiness at all. There is just the futile attempt to get rid of the miseries, and temporary cessation of misery is falsely called happiness. Therefore, the path of progressive material enjoyment, which is temporary, miserable and illusory, is inferior. But devotional service to the Supreme Lord, which leads one to eternal, blissful and all-cognizant life, is called the superior quality of occupation. This is sometimes polluted when mixed with the inferior quality. For example, adoption of devotional service for material gain is certainly an obstruction to the progressive path of renunciation. Renunciation or abnegation for ultimate good is certainly a better occupation than enjoyment in the diseased condition of life. Such enjoyment only aggravates the symptoms of disease and increases its duration. Therefore devotional service to the Lord must be pure in quality, i.e., without the least desire for material enjoyment. One should, therefore, accept the superior quality of occupation in the form of the devotional service of the Lord without any tinge of unnecessary desire, fruitive action and philosophical speculation. This alone can lead one to perpetual solace in His service.

Slovo dharma jsme úmyslně označili jako činnost, protože kořen slova dharma se významově vztahuje na “to, co udržuje naši existenci”. Živá bytost se udržuje na živu tím, že spojuje všechny své činnosti s věčným vztahem, který má se Svrchovaným Pánem, Śrī Kṛṣṇou. Kṛṣṇa je středem všech živých bytostí. Je všepřitažlivou živou bytostí neboli věčnou podobou mezi ostatními živými bytostmi neboli věčnými podobami. Naprosto každá živá bytost vlastní svou věčnou podobu v duchovní existenci a Kṛṣṇa je pro ně pro všechny věčně přitažlivý. Kṛṣṇa je úplný celek a všechno ostatní je Jeho nedílnou součástí. Ve vztahu k Němu jsou všichni sloužící a On je všemi obsluhován. Tento poměr je transcendentální a naprosto se vymyká našim zkušenostem z hmotné existence. Vztah služebníka a obsluhovaného je nejpříjemnější formou důvěrnosti. To však pochopíme až s pokrokem na cestě oddané služby. Každý by se měl zapojit do transcendentální láskyplné služby Pánu, bez ohledu na svoji současnou podmíněnost v hmotné existenci. Tak postupně získáme zkušenosti s opravdovým životem a dosáhneme dokonalého uspokojení.

We have purposely denoted dharma as occupation because the root meaning of the word dharma is “that which sustains one’s existence.” A living being’s sustenance of existence is to coordinate his activities with his eternal relation with the Supreme Lord Kṛṣṇa. Kṛṣṇa is the central pivot of living beings, and He is the all-attractive living entity or eternal form amongst all other living beings or eternal forms. Each and every living being has his eternal form in the spiritual existence, and Kṛṣṇa is the eternal attraction for all of them. Kṛṣṇa is the complete whole, and everything else is His part and parcel. The relation is one of the servant and the served. It is transcendental and is completely distinct from our experience in material existence. This relation of servant and the served is the most congenial form of intimacy. One can realize it as devotional service progresses. Everyone should engage himself in that transcendental loving service of the Lord, even in the present conditional state of material existence. That will gradually give one the clue to actual life and please him to complete satisfaction.