Skip to main content

Sloka 28-29

Texts 28-29

Verš

Texto

vāsudeva-parā vedā
vāsudeva-parā makhāḥ
vāsudeva-parā yogā
vāsudeva-parāḥ kriyāḥ
vāsudeva-parā vedā
vāsudeva-parā makhāḥ
vāsudeva-parā yogā
vāsudeva-parāḥ kriyāḥ
vāsudeva-paraṁ jñānaṁ
vāsudeva-paraṁ tapaḥ
vāsudeva-paro dharmo
vāsudeva-parā gatiḥ
vāsudeva-paraṁ jñānaṁ
vāsudeva-paraṁ tapaḥ
vāsudeva-paro dharmo
vāsudeva-parā gatiḥ

Synonyma

Palabra por palabra

vāsudeva — Osobnost Božství; parāḥ — konečný cíl; vedāḥ — zjevená písma; vāsudeva — Osobnost Božství; parāḥ — pro uctívání; makhāḥ — oběti; vāsudeva — Osobnost Božství; parāḥ — prostředky dosažení; yogāḥ — mystické sounáležitosti; vāsudeva — Osobnost Božství; parāḥ — pod Jeho vládou; kriyāḥ — plodonosné činnosti; vāsudeva — Osobnost Božství; param — nejvyšší; jñānam — poznání; vāsudeva — Osobnost Božství; param — nejlepší; tapaḥ — askeze; vāsudeva — Osobnost Božství; paraḥ — vyšší kvalita; dharmaḥ — náboženství; vāsudeva — Osobnost Božství; parāḥ — konečný; gatiḥ — cíl života.

vāsudeva — la Personalidad de Dios; parāḥ — la meta última; vedāḥ — Escrituras reveladas; vāsudeva — la Personalidad de Dios; parāḥ — para adorar; makhāḥ — sacrificios; vāsudeva — la Personalidad de Dios; parāḥ — los medios de conseguir; yogāḥ — enseres místicos; vāsudeva — la Personalidad de Dios; parāḥ — bajo Su control; kriyāḥ — actividades fruitivas; vāsudeva — la Personalidad de Dios; param — el supremo; jñānam — conocimiento; vāsudeva — la Personalidad de Dios; param — mejor; tapaḥ — austeridad; vāsudeva — la Personalidad de Dios; paraḥ — calidad superior; dharmaḥ — religión; vāsudeva — la Personalidad de Dios; parāḥ — máxima; gatiḥ — meta de la vida.

Překlad

Traducción

Konečným námětem zjevených písem je Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství. Účelem vykonávání obětí je potěšit Ho a yoga je prostředkem jak Ho realizovat. On nakonec udílí odměnu za všechny plodonosné činnosti. Je nejvyšším poznáním a poznat Ho je cílem veškerého přísného odříkání. Náboženství (dharma) znamená s láskou Mu sloužit. On je smyslem života.

En las Escrituras reveladas, el objeto último del conocimiento es Śrī Kṛṣṇa, la Personalidad de Dios. El propósito de ejecutar sacrificio es el de complacerlo a Él. El yoga es para comprenderlo a Él. Todas las actividades fruitivas son, en fin de cuentas, recompensadas únicamente por Él. Él es el conocimiento supremo, y todas las austeridades severas se realizan para conocerlo a Él. La religión [dharma] consiste en prestarle a Él servicio amoroso. Él es la meta suprema de la vida.

Význam

Significado

Tyto dvě śloky potvrzují, že jedině Śrī Kṛṣṇa, Osobnost Božství, je hoden uctívání. Je to základní téma všech védských písem — jak můžeme obnovit svůj vztah s Ním a znovu nalézt svoji ztracenou láskyplnou službu Jemu. Taková je podstata Ved. Pán to potvrzuje osobně v Bhagavad-gītě: konečným účelem Ved je poznat Ho. Všechna zjevená písma jsou dána Nejvyšším Pánem, který se zjevil v těle Śrīly Vyāsadeva, aby připomněl pokleslým duším, podmíněným hmotnou přírodou, Śrī Kṛṣṇu, Osobnost Božství. Žádný polobůh nemůže osvobodit z hmotného otroctví. To je závěr všech védských písem. A impersonalisté o Osobnosti Božství nevědí. Snižují všemocnost Svrchovaného Pána tím, že Ho řadí na úroveň obyčejných živých bytostí. S tímto neosobním přístupem je čekají při osvobození z hmotného otroctví velké potíže — až po mnoha mnoha životech rozvíjení transcendentálního poznání mohou dojít k tomu, že se Pánu odevzdají.

Que Śrī Kṛṣṇa, la Personalidad de Dios, es el único objeto que debe ser adorado, se confirma en estos dos ślokas. En la literatura védica se encuentra el mismo objetivo: establecer nuestra relación con Dios y, finalmente, revivir el perdido servicio amoroso que le debemos a Él. Esa es la esencia de los Vedas. En el Bhagavad-gītā, el Señor confirma la misma teoría en Sus propias palabras: el propósito último de los Vedas es únicamente el de conocerlo a Él. El Señor, a través de Su encarnación en el cuerpo de Śrīla Vyāsadeva, prepara todas las Escrituras reveladas, solo para que las almas caídas, condicionadas por la naturaleza material, recuerden a Śrī Kṛṣṇa, la Personalidad de Dios. Ningún semidiós puede otorgar la libertad del cautiverio material. Ese es el veredicto de todas las Escrituras védicas. Los impersonalistas que no tienen ninguna información acerca de la Personalidad de Dios‚ minimizan la omnipotencia del Señor Supremo y lo ponen en el mismo nivel que todos los demás seres vivientes, por este acto, esos impersonalistas logran liberarse del cautiverio material únicamente con gran dificultad. Ellos pueden entregarse a Él solo después de muchísimos nacimientos en los que cultiven el conocimiento trascendental.

Někdo může namítat, že védské činnosti se přece zakládají na obětních obřadech. To je pravda. Ale cílem všech těchto obětí je realizace pravdy o Vāsudevovi. Yajña (oběť) je další jméno Vāsudeva a Bhagavad-gītā jasně říká, že všechny oběti a všechny činnosti mají uspokojit Yajñu neboli Viṣṇua, Osobnost Božství. K tomu jsou určeny i všechny systémy yogy. Yoga znamená dostat se do styku se Svrchovaným Pánem. Patří sem samozřejmě také různé tělesné cviky, jako je āsana, dhyāna, prāṇāyāma a meditace, ale ty mají jen pomáhat soustředit se na lokalizovaný aspekt Vāsudeva, na Paramātmu. Realizace Paramātmy je částečnou realizací Vāsudeva; konečným cílem je však realizovat Vāsudeva plně. Většina yogīnů má tu smůlu, že je okouzlí mystické síly, které svými tělesnými cviky nabyli, a jejich duchovní pokrok se zastaví. Tito neúspěšní yogīni pak dostávají možnost dokončit realizaci Vāsudeva v příštím životě tím, že se narodí v rodinách dobrých a vzdělaných brāhmaṇů nebo v rodinách bohatých obchodníků. Když tito štěstím obdaření brāhmaṇové a synové bohatých otců svoji možnost náležitě využijí, snadno Vāsudeva realizují prostřednictvím dobré společnosti, kterou najdou u svatých osob. Naneštěstí však většinou znovu upadají do zajetí bohatství a slávy a na smysl života prakticky zapomínají.

Uno puede aducir que las actividades védicas se basan en ceremonias de sacrificio. Eso es cierto. Pero todos esos sacrificios también tienen por objeto comprender la verdad acerca de Vāsudeva. Otro nombre de Vāsudeva es Yajña (sacrificio), y en el Bhagavad-gītā se afirma claramente que todos los sacrificios y todas las actividades deben realizarse para la satisfacción de Yajña, o Viṣṇu, la Personalidad de Dios. Esto sucede también con los sistemas de yoga. Yoga significa ponerse en contacto con el Señor Supremo. El proceso, sin embargo, incluye varios aspectos corporales, tales como āsana, dhyāna, prāṇāyāma y la meditación, y todos ellos tienen por objeto la concentración en el aspecto localizado de Vāsudeva, representado por Paramātmā. La comprensión Paramātmā no es sino una comprensión parcial de Vāsudeva, y si uno logra el éxito en ese intento, llega a comprender a Vāsudeva a plenitud. Pero por mala fortuna, la mayoría de los yogīs se quedan estancados, debido a los poderes del misticismo que han conseguido a través del proceso corporal. Los yogīs desafortunados reciben una oportunidad en el siguiente nacimiento, siendo colocados en las familias de brāhmaṇas buenos y eruditos o en las familias de comerciantes ricos, a fin de ejecutar la inconclusa tarea de la comprensión de Vāsudeva. Si esos brāhmaṇas afortunados e hijos de hombres ricos utilizan debidamente la oportunidad, pueden comprender fácilmente a Vāsudeva mediante la buena asociación con personas santas. Desgraciadamente, esas personas privilegiadas son cautivadas de nuevo por la riqueza y honor materiales, y por ello prácticamente se olvidan de la finalidad de la vida.

Stejná věc platí pro rozvoj poznání. Podle Bhagavad-gīty má rozvoj poznání osmnáct bodů — člověk je postupně stále pokornější, ztrácí svoji pýchu, je nenásilný, snášenlivý, prostý, oddaný velkému duchovnímu mistrovi a dokáže se ovládat. Zbavuje se připoutanosti k rodinnému krbu a uvědomuje si strádání, která přinášejí smrt, rození, stáří a nemoc. A veškerý rozvoj poznání vrcholí oddanou službou Osobnosti Božství, Vāsudevovi. Vāsudeva je tedy konečný cíl rozvoje všech odvětví vědy. Skutečné poznání je to, které přivede člověka k setkání se s Vāsudevem na transcendentální úrovni. Hmotné poznání všeho druhu zavrhuje Bhagavad-gītā slovem ajñāna — to, co žádné skutečné poznání není. Cílem hmotného poznání je v podstatě uspokojit smysly, což znamená prodlužovat trvání hmotné existence a s ní spojeného utrpení trojího druhu. Prodlužování strastiplného života v hmotné existenci je tedy nevědomost. Ale pokud totéž hmotné poznání vede k duchovnímu chápání, pak pomáhá hmotný život ukončit a začít život v duchovní existenci na úrovni Vāsudeva.

Esto también es cierto en lo que se refiere al cultivo del conocimiento. Según el Bhagavad-gītā, existen dieciocho elementos para el cultivo del conocimiento. Mediante ese cultivo del conocimiento, uno gradualmente llega a ser humilde, estar libre de vanidad, ser no violento, tolerante, sencillo, estar consagrado al gran maestro espiritual, y ser autocontrolado. Mediante el cultivo del conocimiento, uno llega a desapegarse del calor del hogar y se vuelve consciente de los sufrimientos que se deben a la muerte, el nacimiento, la vejez y las enfermedades. Y todo el cultivo de conocimiento culmina con el servicio devocional a la Personalidad de Dios, Vāsudeva. Por consiguiente, Vāsudeva es el objetivo último del cultivo de todas las diferentes ramas de conocimiento. El cultivo de conocimiento que lo conduce a uno al plano trascendental de encontrar a Vāsudeva, es verdadero conocimiento. El Bhagavad-gītā condena el conocimiento físico en sus diversas ramas, diciendo que es ajñāna, o lo opuesto al verdadero conocimiento. El objetivo último del conocimiento físico es el de satisfacer los sentidos, lo cual implica prolongar el período de existencia material y, en virtud de ello, la continuación del sufrimiento triple. De manera que el hecho de prolongar la desoladora vida de la existencia material es ignorancia. Pero si ese mismo conocimiento físico conduce al sendero del entendimiento espiritual, lo ayuda a uno a terminar la desoladora vida de la existencia física y a comenzar la vida de existencia espiritual en el plano de Vāsudeva.

Totéž můžeme říci o odříkání všeho druhu. Tapasya znamená dobrovolně přijmout tělesnou bolest za účelem dosažení vyššího životního cíle. Rāvaṇa a Hiraṇyakaśipu podstoupili krutá tělesná mučení, aby dosáhli svého cíle pro uspokojení smyslů. Někteří moderní politikové rovněž používají různého tělesného sebetrýznění, aby dosáhli jistých politických cílů. To však není skutečná tapasya. Dobrovolné tělesné nepohodlí má člověk přijímat proto, aby poznal Vāsudeva. To je pravé odříkání. Všechny ostatní podoby odříkání patří do kvalit vášně a nevědomosti. A vášeň ani nevědomost nemohou ukončit životní strádání. Jedině kvalita dobra může zmírnit trojí utrpení života. Vasudeva a Devakī, takzvaný otec a matka Kṛṣṇy, podstoupili pokání, aby získali Vāsudeva za svého syna. Pán Śrī Kṛṣṇa je otec všech živých bytostí (Bg. 14.4). Je původní živou bytostí mezi všemi ostatními živými bytostmi. Je původní věčný uživatel všech ostatních uživatelů. Nikdo tedy ve skutečnosti nemůže být Jeho otcem, jak si někdy nevědomí lidé myslí. Pán Śrī Kṛṣṇa však svolil stát se synem Vasudeva a Devakī, když Ho potěšilo jejich přísné odříkání. Pokud se tedy má nějaké odříkání vykonávat, musí to být jedině s cílem dosáhnout konečného poznání, Vāsudeva.

Eso mismo se aplica a todas las clases de austeridades. Tapasya significa la aceptación voluntaria de sufrimientos corporales, para alcanzar algún fin más elevado en la vida. Rāvaṇa y Hiraṇyakaśipu se sometieron a un severo tipo de tortura corporal, para lograr como fin la complacencia de los sentidos. Algunas veces, los políticos modernos también se someten a diversos tipos de austeridades para lograr algún fin político. Eso no es verdadera tapasya. Uno debe aceptar inconvenientes corporales voluntarios con el fin de conocer a Vāsudeva, pues ese es el camino de las austeridades verdaderas. De lo contrario, todas las formas de austeridades se clasifican como modalidades de la pasión y la ignorancia. La pasión y la ignorancia no pueden darle fin a los sufrimientos de la vida. Únicamente la modalidad de la bondad puede mitigar el sufrimiento triple de la vida. Vasudeva y Devakī, los supuestos padres del Señor Kṛṣṇa, se sometieron a penitencias para tener a Vāsudeva como hijo suyo. El Señor Śrī Kṛṣṇa es el padre de todos los seres vivientes (Bg. 14.4). Por consiguiente, Él es el ser viviente original entre todos los demás seres vivientes. Él es el eterno disfrutador original entre todos los demás disfrutadores. Luego nadie puede ser Su progenitor, como puede que piensen los ignorantes. El Señor Śrī Kṛṣṇa accedió a volverse el hijo de Vasudeva y Devakī, al sentirse complacido con las severas austeridades de ellos. Así pues, si se deben hacer austeridades, han de hacerse para alcanzar el fin del conocimiento, Vāsudeva.

Vāsudeva je původní Osobnost Božství, Pán Śrī Kṛṣṇa. Jak jsme již vysvětlili dříve, původní Osobnost Božství se expanduje do nespočetně mnoha podob. To umožňují různé energie Pána, které jsou také mnohočetné. Jeho vnitřní energie jsou vyšší, a vnější energie jsou nižší kvality. Bhagavad-gītā (7.4-6) je popisuje jako parā a aparā prakṛti. Když se Pán expanduje prostřednictvím vnitřních energií, vznikají vyšší podoby Pána, a prostřednictvím vnějších energií vznikají nižší podoby. Živé bytosti jsou také Jeho expanze. Jsou-li expandované Jeho vnitřní silou, jsou to věčně osvobozené duše, a expanze ve styku s hmotnými energiemi jsou věčně podmíněné duše. Veškerý rozvoj poznání, všechno odříkání, všechny oběti a všechny činnosti tedy mají mít za cíl změnu kvality vlivu, který na nás působí. V současné době nám všem vládne vnější energie Pána a my se musíme snažit rozvíjet duchovní energii, abychom kvalitu tohoto vlivu změnili. V Bhagavad-gītě se říká, že mahātmové neboli ti, kteří jsou tak velkodušní, že svou mysl zaměstnávají ve službě Pánu Kṛṣṇovi, jsou pod vlivem Jeho vnitřní síly a tím pádem neustále a bez odchýlení Pánu slouží. To má být životní cíl. A to je závěr všech védských písem. Nikdo se nemá starat o plodonosnou práci nebo o suchou spekulaci ve věcech transcendentálního poznání. Každý se má ihned zaměstnat v transcendentální službě Pánu. Stejně tak nemá člověk uctívat různé polobohy, kteří slouží jako ruce Pána pro stvoření, udržování a zničení hmotného světa. Bezpočet mocných polobohů dohlíží na vnější řízení hmotného světa, a ti všichni jsou pomocné ruce Pána Vāsudeva. I Śiva a Brahmā patří k těmto polobohům. Pán Viṣṇu, Vāsudeva, má však vždy transcendentální postavení. Přestože přijímá kvalitu dobra v hmotném světě, je transcendentální všem hmotným kvalitám. Pro objasnění uvedeme následující příklad: Ve vězení jsou vězni a správci věznice, a ti všichni jsou vázáni zákony krále. Ale krále samotného zákony věznice neváží, ani tehdy, když čas od času věznici navštíví. Král je vždy transcendentální zákonům vězení a stejně tak Pán je vždy transcendentální zákonům hmotného světa.

Vāsudeva es la original Personalidad de Dios, el Señor Śrī Kṛṣṇa. Como se explicó anteriormente, la Personalidad de Dios original se expande mediante formas innumerables. Esa expansión de formas la hacen posible Sus diversas energías. Estas también son múltiples y variadas, y Sus energías internas son superiores y Sus energías externas son inferiores, cualitativamente. En el Bhagavad-gītā (7.4-6) se las explica diciendo que son las prakṛtis parā y aparā. De manera que Sus expansiones de diversas formas, que ocurren por intermedio de las energías internas, son formas superiores, mientras que las expansiones que ocurren por medio de las energías externas, son formas inferiores. Las entidades vivientes también son expansiones de Él. Las entidades vivientes que Su potencia interna expande, son personas eternamente liberadas, mientras que aquellas que se expanden en función de las energías materiales, son almas eternamente condicionadas. En consecuencia, todo cultivo de conocimiento, austeridades, sacrificio y actividades debe apuntar hacia el cambio de la calidad de la influencia que está actuando sobre nosotros. Por los momentos, todos nosotros estamos siendo controlados por la energía externa del Señor, y tan solo para cambiar la calidad de la influencia, debemos esforzarnos por cultivar energía espiritual.

En el Bhagavad-gītā se dice que aquellos que son mahātmās, o aquellos cuya mente se ha ampliado tanto como para estar dedicados al servicio del Señor Kṛṣṇa, se hallan bajo la influencia de la potencia interna, y el efecto de ello es que esos seres vivientes de mente abierta están constantemente dedicados al servicio del Señor, sin desvío alguno. Ese debe ser el objetivo de la vida. Y ese es el veredicto de todas las Escrituras védicas. Nadie debe preocuparse por las actividades fruitivas o la especulación árida acerca del conocimiento trascendental. Todo el mundo debe dedicarse de inmediato al amoroso servicio trascendental del Señor. Y tampoco debe uno adorar a diferentes semidioses, los cuales actúan como diferentes manos del Señor para la creación, manutención o destrucción del mundo material. Existe una infinidad de poderosos semidioses que supervisan la administración externa del mundo material. Todos ellos son diferentes manos asistentes del Señor Vāsudeva. Hasta el Señor Śiva y el Señor Brahmā están incluidos en la lista de semidioses, pero el Señor Viṣṇu, o Vāsudeva, siempre está situado trascendentalmente. Aunque Él acepte la cualidad de la bondad del mundo material, aun así es trascendental a todas las modalidades materiales. El siguiente ejemplo aclarará el asunto más explícitamente. En la carcel se hallan los prisioneros y los encargados de la prisión. Tanto los encargados como los prisioneros están regidos por las leyes del rey. Pero, aunque a veces el rey entra en la prisión, no está sujeto a las leyes de la misma. Así que el rey siempre es trascendental a las leyes de la prisión, tal como el Señor siempre es trascendental a las leyes del mundo material.