Sloka 21

Text 21

Verš

Text

bhidyate hṛdaya-granthiś
chidyante sarva-saṁśayāḥ
kṣīyante cāsya karmāṇi
dṛṣṭa evātmanīśvare

Synonyma

Synonyms

bhidyate — probodnutý; hṛdaya — srdce; granthiḥ — uzly; chidyante — přesekat na kusy; sarva — všechny; saṁśayāḥ — pochybnosti; kṣīyante — ukončeno; ca — a; asya — jeho; karmāṇi — řetěz plodonosných činností; dṛṣṭe — neboť uviděl; eva — jistě; ātmani — vlastnímu já; īśvare — vládnoucí.

bhidyate — pierced; hṛdaya — heart; granthiḥ — knots; chidyante — cut to pieces; sarva — all; saṁśayāḥ — misgivings; kṣīyante — terminated; ca — and; asya — his; karmāṇi — chain of fruitive actions; dṛṣṭe — having seen; eva — certainly; ātmani — unto the self; īśvare — dominating.

Překlad

Translation

Tak je uzel v srdci přetnut a veškeré pochybnosti se rozplynou. Když poznáme vlastní já jako vládce, ukončí se tím řetěz plodonosných činností.

Thus the knot in the heart is pierced, and all misgivings are cut to pieces. The chain of fruitive actions is terminated when one sees the self as master.

Význam

Purport

Dosáhnout vědeckého poznání Osobnosti Božství současně znamená být si vědom vlastního já. Ohledně totožnosti živé bytosti jako duchovního já existuje řada spekulací a pochybností. Materialista na existenci duchovního já nevěří. Empiričtí filozofové zase věří v neosobní podstatu ucelené duchovnosti, oproštěnou od individuality živé bytosti. Transcendentalisté naproti tomu tvrdí, že duše a Nadduše jsou dvě rozdílné totožnosti, které jsou kvalitativně stejné, ale kvantitou se od sebe liší. Existují i další teorie. Avšak veškeré spekulace okamžitě zmizí, jakmile člověk rozvojem bhakti-yogy realizuje Śrī Kṛṣṇu takového, jaký v pravdě je. Śrī Kṛṣṇa je jako slunce, zatímco materialistické spekulace o Absolutní Pravdě jsou jako ta nejtemnější půlnoc. Když v srdci vyjde slunce Kṛṣṇy, temnota materialistických spekulací o Absolutní Pravdě a o živých bytostech okamžitě zmizí. V přítomnosti slunce temnota nemůže setrvat a relativní pravdy, doposud zastřené hlubokou temnotou nevědomosti, se takto milostí Kṛṣṇy sídlícího v srdci všech jako Nadduše jasně projeví.

Attaining scientific knowledge of the Personality of Godhead means seeing one’s own self simultaneously. As far as the identity of the living being as spirit self is concerned, there are a number of speculations and misgivings. The materialist does not believe in the existence of the spirit self, and empiric philosophers believe in the impersonal feature of the whole spirit without individuality of the living beings. But the transcendentalists affirm that the soul and the Supersoul are two different identities, qualitatively one but quantitatively different. There are many other theories, but all these different speculations are at once cleared off as soon as Śrī Kṛṣṇa is realized in truth by the process of bhakti-yoga. Śrī Kṛṣṇa is like the sun, and the materialistic speculations about the Absolute Truth are like the darkest midnight. As soon as the Kṛṣṇa sun is arisen within one’s heart, the darkness of materialistic speculations about the Absolute Truth and the living beings is at once cleared off. In the presence of the sun, the darkness cannot stand, and the relative truths that were hidden within the dense darkness of ignorance become clearly manifested by the mercy of Kṛṣṇa, who is residing in everyone’s heart as the Supersoul.

V Bhagavad-gītě (10.11) Pán praví, že když chce Svým čistým oddaným prokázat mimořádnou laskavost, Osobně odstraní hlubokou temnotu pochybností v jejich srdci světlem čistého poznání. Śrī Kṛṣṇa Osobně osvítí srdce oddaného poznáním, a proto oddaný, který Mu láskyplně slouží, nemůže zůstat v temnotě. Pozná vše o absolutních i relativních pravdách. Oddaný osvícený Osobností Božství má bezesporu dokonalé poznání. To nelze říci o těch, kteří o Absolutní Pravdě spekulují vlastní omezenou silou. Dokonalé poznání se nazývá paramparā a je to poznání deduktivní, přicházející od autority k pokornému posluchači, který se kvalifikoval službou a odevzdaností. Není možné mít k autoritě Nejvyššího vyzývavý postoj a současně Ho znát. Nejvyšší má svrchované právo nebýt poznán. Vyzývavý postoj nepatrné jiskry úplného celku, která je podrobená nadvládě iluzorní energie, se Ho ani nedotkne. Oddaní jsou pokorní a dostávají transcendentální poznání od Osobnosti Božství Śrī Kṛṣṇy, který jej nejprve sdělil Brahmovi a skrze Brahmu pak jeho synům a učedníkům v posloupnosti. V této snaze napomáhá také Nadduše v nitru oddaných. Jedná se o dokonalý způsob získání transcendentálního poznání.

In the Bhagavad-gītā (10.11) the Lord says that in order to show special favor to His pure devotees, He personally eradicates the dense darkness of all misgivings by switching on the light of pure knowledge within the heart of a devotee. Therefore, because of the Personality of Godhead’s taking charge of illuminating the heart of His devotee, certainly a devotee, engaged in His service in transcendental love, cannot remain in darkness. He comes to know everything of the absolute and the relative truths. The devotee cannot remain in darkness, and because a devotee is enlightened by the Personality of Godhead, his knowledge is certainly perfect. This is not the case for those who speculate on the Absolute Truth by dint of their own limited power of approach. Perfect knowledge is called paramparā, or deductive knowledge coming down from the authority to the submissive aural receiver who is bona fide by service and surrender. One cannot challenge the authority of the Supreme and know Him also at the same time. He reserves the right of not being exposed to such a challenging spirit of an insignificant spark of the whole, a spark subjected to the control of illusory energy. The devotees are submissive, and therefore the transcendental knowledge descends from the Personality of Godhead to Brahmā and from Brahmā to his sons and disciples in succession. This process is helped by the Supersoul within such devotees. That is the perfect way of learning transcendental knowledge.

Vnitřní osvícenost dává oddanému možnost dokonale rozlišit ducha a hmotu, neboť Pán rozvázal uzel, který ducha a hmotu svazoval. Tento uzel se nazývá ahaṅkāra a jeho vliv nutí živou bytost k mylnému ztotožňování se s hmotou. Jakmile se tento uzel rozváže, všechny mraky pochybností okamžitě zmizí. Člověk pak uvidí svého pána a pohrouží se zcela do transcendentální láskyplné služby Pánu. Tím přeruší řetěz plodonosných činností. Živá bytost si vytváří v hmotné existenci vlastní řetěz plodonosné práce, a život za životem si užívá nebo trpí z jejích výsledků. Pohrouží-li se však do láskyplné služby Pánu, okamžitě se z řetězu karmy osvobodí. Její činnosti pak již nebudou přinášet žádné následky.

This enlightenment perfectly enables the devotee to distinguish spirit from matter because the knot of spirit and matter is untied by the Lord. This knot is called ahaṅkāra, and it falsely obliges a living being to become identified with matter. As soon as this knot is loosened, therefore, all the clouds of doubt are at once cleared off. One sees his master and fully engages himself in the transcendental loving service of the Lord, making a full termination of the chain of fruitive action. In material existence, a living being creates his own chain of fruitive work and enjoys the good and bad effects of those actions life after life. But as soon as he engages himself in the loving service of the Lord, he at once becomes free from the chain of karma. His actions no longer create any reaction.