Sloka 14
Text 14
Verš
Text
bhagavān sātvatāṁ patiḥ
śrotavyaḥ kīrtitavyaś ca
dhyeyaḥ pūjyaś ca nityadā
bhagavān sātvatāṁ patiḥ
śrotavyaḥ kīrtitavyaś ca
dhyeyaḥ pūjyaś ca nityadā
Synonyma
Synonyms
tasmāt — therefore; ekena — by one; manasā — attention of the mind; bhagavān — the Personality of Godhead; sātvatām — of the devotees; patiḥ — protector; śrotavyaḥ — is to be heard; kīrtitavyaḥ — to be glorified; ca — and; dhyeyaḥ — to be remembered; pūjyaḥ — to be worshiped; ca — and; nityadā — constantly.
Překlad
Translation
Člověk by proto měl s neodchylujícím se soustředěním neustále naslouchat, opěvovat, vzpomínat a uctívat Osobnost Božství, Bhagavāna, který je ochráncem oddaných.
Therefore, with one-pointed attention, one should constantly hear about, glorify, remember and worship the Personality of Godhead, who is the protector of the devotees.
Význam
Purport
Je-li realizace Absolutní Pravdy konečným cílem života, pak je nutné toto poslání splnit za všech okolností. Výše jsme se zmínili o kastách a životních stavech. Pro všechny kasty a stavy jsou hlavním zaměstnáním čtyři principy — velebení, naslouchání, vzpomínání a uctívání. Bez těchto životních zásad nemůže nikdo existovat. Lidská počínání jsou těchto čtyř zásad života plná. Zvláště v moderní společnosti veškeré činnosti ve větší či menší míře závisejí na poslouchání a velebení. Například kterýkoli člověk se může velmi rychle proslavit v celé společnosti, jestliže o něm píší noviny. Není důležité z jakého společenského prostředí pochází a jestli si slávu zaslouží nebo ne. Když se o něm píše v novinách, je slavný. Političtí vůdci různých stran využívají možnosti propagandy, kterou poskytuje tisk, k tomu, aby přes noc z úplně bezvýznamného člověka udělali důležitou osobu. Falešně však oslavovat nekvalifikovanou osobu je cesta, která nikam nevede. Neprospěje to nakonec ani dotyčné osobě, ani společnosti jako takové. Dočasně tato propaganda může mít určitý ohlas, ale v žádném případě nebudou její výsledky trvalé. Falešná propaganda je tedy pouhou ztrátou času. Cílem opravdu hodným velebení a oslavování je Nejvyšší Osobnost Božství — stvořitel všeho, co kolem sebe vidíme. O této skutečnosti se obšírně pojednává už od počátku śloky “janmādy asya” Śrīmad-Bhāgavatamu. Měli bychom tedy svůj přirozený sklon někoho oslavovat nebo o někom naslouchat zaměřit na objekt opravdové slávy — na Nejvyšší Bytost. A to přinese štěstí.
If realization of the Absolute Truth is the ultimate aim of life, it must be carried out by all means. In any one of the above-mentioned castes and orders of life, the four processes, namely glorifying, hearing, remembering and worshiping, are general occupations. Without these principles of life, no one can exist. Activities of the living being involve engagements in these four different principles of life. Especially in modern society, all activities are more or less dependent on hearing and glorifying. Any man from any social status becomes a well-known man in human society within a very short time if he is simply glorified truly or falsely in the daily newspapers. Sometimes political leaders of a particular party are also advertised by newspaper propaganda, and by such a method of glorification an insignificant man becomes an important man — within no time. But such propaganda by false glorification of an unqualified person cannot bring about any good, either for the particular man or for the society. There may be some temporary reactions to such propaganda, but there are no permanent effects. Therefore such activities are a waste of time. The actual object of glorification is the Supreme Personality of Godhead, who has created everything manifested before us. We have broadly discussed this fact from the beginning of the “janmādy asya” śloka of this Bhāgavatam. The tendency to glorify others or hear others must be turned to the real object of glorification — the Supreme Being. And that will bring happiness.