Skip to main content

KAPITOLA DEVATENÁCTÁ

CHAPTER NINETEEN

Příchod Śukadeva Gosvāmīho

The Appearance of Śukadeva Gosvāmī

Sloka 1:
Śrī Sūta Gosvāmī řekl: Při návratu domů král (Mahārāja Parīkṣit) cítil, že čin, kterého se dopustil proti neposkvrněnému a mocnému brāhmaṇovi, byl ohavný a necivilizovaný, a byl z toho smutný.
Text 1:
Śrī Sūta Gosvāmī said: While returning home, the King [Mahārāja Parīkṣit] felt that the act he had committed against the faultless and powerful brāhmaṇa was heinous and uncivilized. Consequently he was distressed.
Sloka 2:
(Král Parīkṣit si myslel:) Jelikož jsem zanedbal příkazy Nejvyššího Pána, musím nevyhnutelně očekávat, že mě v blízké budoucnosti čekají nějaké potíže. Bezvýhradně si teď přeji, aby ta pohroma přišla nyní, protože tak bych mohl být osvobozen od hříšného činu a už se nikdy takového přestupku nedopustit.
Text 2:
[King Parīkṣit thought:] Due to my neglecting the injunctions of the Supreme Lord I must certainly expect some difficulty to overcome me in the near future. I now desire without reservation that the calamity come now, for in this way I may be freed of the sinful action and not commit such an offense again.
Sloka 3:
Jsem necivilizovaný a hříšný, jelikož opomíjím bráhmanskou kulturu, vědomí Boha a ochranu krav. Přeji si proto, aby mé království, síla a bohatství ihned shořely ohněm brāhmaṇova hněvu, abych už v budoucnosti nikdy nedopustil takové nepříznivé věci.
Text 3:
I am uncivilized and sinful due to my neglect of brahminical culture, God consciousness and cow protection. Therefore I wish that my kingdom, strength and riches burn up immediately by the fire of the brāhmaṇa’s wrath so that in the future I may not be guided by such inauspicious attitudes.
Sloka 4:
Když král takto litoval svého činu, doslechl se o své nadcházející smrti, kterou způsobí uštknutí okřídleného hada podle kletby mudrcova syna. Král to přijal jako dobrou zprávu, protože takto bude moci být lhostejný ke světským věcem.
Text 4:
While the King was thus repenting, he received news of his imminent death, which would be due to the bite of a snake-bird, occasioned by the curse spoken by the sage’s son. The King accepted this as good news, for it would be the cause of his indifference toward worldly things.
Sloka 5:
Mahārāja Parīkṣit usedl rozhodně na břehu Gangy, aby soustředil mysl na vědomí Kṛṣṇy, a zavrhl všechny jiné metody seberealizace, protože transcendentální láskyplná služba Kṛṣṇovi je nejvyšším cílem, který překonává vše ostatní.
Text 5:
Mahārāja Parīkṣit sat down firmly on the banks of the Ganges to concentrate his mind in Kṛṣṇa consciousness, rejecting all other practices of self-realization, because transcendental loving service to Kṛṣṇa is the greatest achievement, superseding all other methods.
Sloka 6:
V té řece (Ganze, u níž král usedl, aby se postil) teče ta nejblahodárnější voda, která je smíšena s prachem z lotosových nohou Pána a s lístky tulasī. Tato voda posvěcuje tři světy uvnitř a vně a posvěcuje i Pána Śivu a jiné polobohy. Proto každý, komu je určeno zemřít, se musí uchýlit k této řece.
Text 6:
The river [by which the King sat to fast] carries the most auspicious water, which is mixed with the dust of the lotus feet of the Lord and tulasī leaves. Therefore that water sanctifies the three worlds inside and outside and even sanctifies Lord Śiva and other demigods. Consequently everyone who is destined to die must take shelter of this river.
Sloka 7:
Takto se král, důstojný potomek Pāṇḍuovců, jednou provždy rozhodl a usedl na břehu Gangy, aby se až do smrti postil a aby se odevzdal lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy, který jediný může udělit osvobození. Zřekl se veškeré společnosti a připoutanosti a složil sliby mudrce.
Text 7:
Thus the King, the worthy descendant of the Pāṇḍavas, decided once and for all and sat on the Ganges’ bank to fast until death and give himself up to the lotus feet of Lord Kṛṣṇa, who alone is able to award liberation. So, freeing himself from all kinds of associations and attachments, he accepted the vows of a sage.
Sloka 8:
Tehdy tam pod záminkou poutní cesty dospěli všichni velcí myslitelé, doprovázeni svými učedníky, a mudrci, kteří mohli posvětit každé poutní místo už jen svojí pouhou přítomností.
Text 8:
At that time all the great minds and thinkers, accompanied by their disciples, and sages who could verily sanctify a place of pilgrimage just by their presence, arrived there on the plea of making a pilgrim’s journey.
Sloka 9-10:
Z různých částí vesmíru tam dospěli velcí mudrci jako Atri, Cyavana, Śaradvān, Ariṣṭanemi, Bhṛgu, Vasiṣṭha, Parāśara, Viśvāmitra, Aṅgirā, Paraśurāma, Utathya, Indrapramada, Idhmavāhu, Medhātithi, Devala, Ārṣṭiṣeṇa, Bhāradvāja, Gautama, Pippalāda, Maitreya, Aurva, Kavaṣa, Kumbhayoni, Dvaipāyana a velká osobnost Nārada.
Texts 9-10:
From different parts of the universe there arrived great sages like Atri, Cyavana, Śaradvān, Ariṣṭanemi, Bhṛgu, Vasiṣṭha, Parāśara, Viśvāmitra, Aṅgirā, Paraśurāma, Utathya, Indrapramada, Idhmavāhu, Medhātithi, Devala, Ārṣṭiṣeṇa, Bhāradvāja, Gautama, Pippalāda, Maitreya, Aurva, Kavaṣa, Kumbhayoni, Dvaipāyana and the great personality Nārada.
Sloka 11:
Bylo tam také mnoho jiných svatých polobohů, králů a zvláštních vladařů zvaných aruṇādayové (zvláštní vrstva rājarṣiů) z různých dynastií mudrců. Když se všichni shromáždili, aby se setkali s králem, Parīkṣit je náležitě přivítal a poklonil se hlavou k zemi.
Text 11:
There were also many other saintly demigods, kings and special royal orders called aruṇādayas [a special rank of rājarṣis] from different dynasties of sages. When they all assembled together to meet the Emperor [Parīkṣit], he received them properly and bowed his head to the ground.
Sloka 12:
Poté, co se všichni ṛṣiové a ostatní pohodlně usadili, král, který před nimi pokorně stál se sepjatýma rukama, jim pověděl o svém rozhodnutí postit se až do své smrti.
Text 12:
After all the ṛṣis and others had seated themselves comfortably, the King, humbly standing before them with folded hands, told them of his decision to fast until death.
Sloka 13:
Král, který byl skutečně obdařený štěstím, pravil: Jsme vskutku nejvděčnější ze všech králů, kteří jsou vychováváni dostávat přízeň velkých duší. Vy (mudrci) obvykle pokládáte královský řád za něco zavrženíhodného, co je lépe ponechávat na odlehlém místě.
Text 13:
The fortunate King said: Indeed, we are the most grateful of all the kings who are trained to get favors from the great souls. Generally you [sages] consider royalty as refuse to be rejected and left in a distant place.
Sloka 14:
Vládce transcendentálních a hmotných světů, Nejvyšší Osobnost Božství, mne milostivě přemohl v podobě brāhmaṇovy kletby. Byl jsem příliš připoutaný k rodinnému životu, a Pán, aby mne zachránil, se přede mnou proto zjevil v takové podobě, že už jen ze strachu se odpoutám od světa.
Text 14:
The Supreme Personality of Godhead, the controller of both the transcendental and mundane worlds, has graciously overtaken me in the form of a brāhmaṇa’s curse. Due to my being too much attached to family life, the Lord, in order to save me, has appeared before me in such a way that only out of fear I will detach myself from the world.
Sloka 15:
Ó brāhmaṇové, přijměte mě prosím jako zcela odevzdanou duši a nechť matka Ganga, představitelka Pána, mě přijme také tak, neboť jsem již pojal lotosové nohy Pána do svého srdce. Nechť mě okřídlený had — nebo jakýkoliv brāhmaṇův magický výtvor — uštkne okamžitě. Má jediná touha je, abyste pouze všichni pokračovali v opěvování skutků Pána Viṣṇua.
Text 15:
O brāhmaṇas, just accept me as a completely surrendered soul, and let mother Ganges, the representative of the Lord, also accept me in that way, for I have already taken the lotus feet of the Lord into my heart. Let the snake-bird — or whatever magical thing the brāhmaṇa created — bite me at once. I only desire that you all continue singing the deeds of Lord Viṣṇu.
Sloka 16:
Klaním se vám všem, ó brāhmaṇové, a modlím se, pokud se budu muset znovu narodit v hmotném světě, abych měl úplnou oddanost k neomezenému Pánu Kṛṣṇovi, společnost Jeho oddaných a přátelské vztahy se všemi živými bytostmi.
Text 16:
Again, offering obeisances unto all you brāhmaṇas, I pray that if I should again take my birth in the material world I will have complete attachment to the unlimited Lord Kṛṣṇa, association with His devotees and friendly relations with all living beings.
Sloka 17:
Mahārāja Parīkṣit pak s dokonalým sebeovládáním usedl na rohož ze stébel trávy, jejíž kořeny směřovaly k východu. Umístil ji na jižním břehu Gangy a posadil se čelem na sever. Předtím ještě předal starost o království svému synovi.
Text 17:
In perfect self-control, Mahārāja Parīkṣit sat down on a seat of straw, with straw-roots facing the east, placed on the southern bank of the Ganges, and he himself faced the north. Just previously he had given charge of his kingdom over to his son.
Sloka 18:
Takto král Mahārāja Parīkṣit usedl, aby se až do smrti postil. Polobozi z vyšších planet chválili královo jednání a z radosti neustále shazovali na Zemi květy a hráli na nebeské bubny.
Text 18:
Thus the King, Mahārāja Parīkṣit, sat to fast until death. All the demigods of the higher planets praised the King’s actions and in pleasure continually scattered flowers over the earth and beat celestial drums.
Sloka 19:
Všichni velcí mudrci, kteří tam byli shromážděni, rovněž chválili rozhodnutí Mahārāje Parīkṣita a vyjádřili svůj souhlas slovy “výborně, výborně”. Všichni mudrci mají přirozený sklon konat dobro obyčejným lidem, protože všichni mají kvalitativní síly Nejvyššího Pána. Byli proto velice potěšeni, když viděli Mahārāje Parīkṣita, oddaného Pána, a promluvili následovně.
Text 19:
All the great sages who were assembled there also praised the decision of Mahārāja Parīkṣit, and they expressed their approval by saying “Very good.” Naturally the sages are inclined to do good to common men, for they have all the qualitative powers of the Supreme Lord. Therefore they were very much pleased to see Mahārāja Parīkṣit, a devotee of the Lord, and they spoke as follows.
Sloka 20:
(Mudrci řekli:) Ó vůdče všech svatých králů pāṇḍuovské dynastie, kteří se přísně drží pokynů Pána Śrī Kṛṣṇy! Vůbec nás neudivuje, že ses vzdal svého trůnu, který zdobí helmice mnoha králů, abys dosáhl věčné společnosti Osobnosti Božství.
Text 20:
[The sages said:] O chief of all the saintly kings of the Pāṇḍu dynasty who are strictly in the line of Lord Śrī Kṛṣṇa! It is not at all astonishing that you give up your throne, which is decorated with the helmets of many kings, to achieve eternal association with the Personality of Godhead.
Sloka 21:
Všichni zde budeme čekat do té doby, dokud se velký oddaný Pána, Mahārāja Parīkṣit, nevrátí na nejvyšší planetu, která je zcela prostá všeho světského znečištění a veškerého nářku.
Text 21:
We shall all wait here until the foremost devotee of the Lord, Mahārāja Parīkṣit, returns to the supreme planet, which is completely free from all mundane contamination and all kinds of lamentation.
Sloka 22:
Vše, co řekli velcí mudrci, bylo velice sladké slyšet, plné významu a vhodně podané jako dokonalá pravda. Po vyslyšení jejich slov tedy Mahārāja Parīkṣit, který toužil naslouchat o činnostech Pána Śrī Kṛṣṇy, Osobnosti Božství, velkým mudrcům blahopřál.
Text 22:
All that was spoken by the great sages was very sweet to hear, full of meaning and appropriately presented as perfectly true. So after hearing them, Mahārāja Parīkṣit, desiring to hear of the activities of Lord Śrī Kṛṣṇa, the Personality of Godhead, congratulated the great sages.
Sloka 23:
Král řekl: Ó velcí mudrci, je od vás velice laskavé, že jste se sem všichni sešli ze všech částí vesmíru. Všichni jste stejně dobří jako zosobněné svrchované poznání, které sídlí na planetě nad třemi světy (Satyaloce). V důsledku toho máte přirozený sklon konat dobro všem ostatním, a jen to je vaším jediným zájmem, v tomto životě i v příštím.
Text 23:
The King said: O great sages, you have all very kindly assembled here, having come from all parts of the universe. You are all as good as supreme knowledge personified, who resides in the planet above the three worlds [Satyaloka]. Consequently you are naturally inclined to do good to others, and but for this you have no interest, either in this life or in the next.
Sloka 24:
Ó důvěryhodní brāhmaṇové, ptám se vás nyní na svou bezprostřední povinnost. Prosím, povězte mi po náležitém uvážení, co je opravdovou povinností každého za všech okolností a zvláště toho, kdo má právě zemřít.
Text 24:
O trustworthy brāhmaṇas, I now ask you about my immediate duty. Please, after proper deliberation, tell me of the unalloyed duty of everyone in all circumstances, and specifically of those who are just about to die.
Sloka 25:
V tu chvíli se tam objevil mocný syn Vyāsadeva, který cestoval po zemi bez zájmu a spokojený sám v sobě. Neprojevoval příznaky žádného společenského řádu či životního stavu. Obklopovaly ho ženy a děti a byl oblečený tak, jako kdyby ho druzí zavrhovali.
Text 25:
At that moment there appeared the powerful son of Vyāsadeva, who traveled over the earth disinterested and satisfied with himself. He did not manifest any symptoms of belonging to any social order or status of life. He was surrounded with women and children, and he dressed as if others had neglected him.
Sloka 26:
Tomuto synovi Vyāsadeva bylo pouhých šestnáct let. Jeho nohy, ruce, stehna, paže, ramena, čelo a všechny další části jeho těla byly jemně tvarované. Jeho oči byly nádherně široké a jeho nos a uši vysoce zdvižené. Měl velice přitažlivou tvář a jeho krk byl dobře stavěný a nádherný jako lastura.
Text 26:
This son of Vyāsadeva was only sixteen years old. His legs, hands, thighs, arms, shoulders, forehead and the other parts of his body were all delicately formed. His eyes were beautifully wide, and his nose and ears were highly raised. He had a very attractive face, and his neck was well formed and beautiful like a conchshell.
Sloka 27:
Jeho klíční kosti byly obalené masem, jeho hruď byla široká a silná, jeho pupek hluboký a na břiše měl nádherné pruhy. Měl dlouhé paže a jeho kadeřavé vlasy mu padaly do jeho nádherné tváře. Byl nahý a barva pleti jeho těla přesně připomínala barvu pleti Pána Kṛṣṇy.
Text 27:
His collarbone was fleshy, his chest broad and thick, his navel deep and his abdomen beautifully striped. His arms were long, and curly hair was strewn over his beautiful face. He was naked, and the hue of his body reflected that of Lord Kṛṣṇa.
Sloka 28:
Byl načernalý a krásný díky svému mládí. Zvláštní krásou svého těla a svými úsměvy skýtal potěšení ženám. Přestože se snažil zakrýt svoji přirozenou slávu, všichni přítomní mudrci velice dobře ovládali umění fyziognomie, a proto ho uctili povstáním ze svých míst.
Text 28:
He was blackish and very beautiful due to his youth. Because of the glamor of his body and his attractive smiles, he was pleasing to women. Though he tried to cover his natural glories, the great sages present there were all expert in the art of physiognomy, and so they honored him by rising from their seats.
Sloka 29:
Mahārāja Parīkṣit, známý také jako Viṣṇurāta (ten, jehož vždy chrání Viṣṇu), sklonil hlavu, aby přivítal hlavního hosta, Śukadeva Gosvāmīho. Všechny nevědomé ženy a chlapci ho tehdy přestali doprovázet a Śukadeva Gosvāmī, přijímající úctu ode všech, usedl na své vyvýšené místo.
Text 29:
Mahārāja Parīkṣit, who is also known as Viṣṇurāta [one who is always protected by Viṣṇu], bowed his head to receive the chief guest, Śukadeva Gosvāmī. At that time all the ignorant women and boys ceased following Śrīla Śukadeva. Receiving respect from all, Śukadeva Gosvāmī took his exalted seat.
Sloka 30:
Śukadeva Gosvāmīho pak obklopili svatí mudrci a polobozi stejně jako Měsíc obklopují hvězdy, planety a jiná nebeská tělesa. Jeho přítomnost byla oslňující a všichni mu vzdávali úctu.
Text 30:
Śukadeva Gosvāmī was then surrounded by saintly sages and demigods just as the moon is surrounded by stars, planets and other heavenly bodies. His presence was gorgeous, and he was respected by all.
Sloka 31:
Mudrc Śrī Śukadeva Gosvāmī seděl dokonale klidný, inteligentní a připravený odpovídat bez váhání na jakékoliv otázky. Velký oddaný Mahārāja Parīkṣit k němu přistoupil, vzdal mu úctu tím, že se před ním poklonil, a zdvořile se ho tázal sladkými slovy a se sepjatýma rukama.
Text 31:
The sage Śrī Śukadeva Gosvāmī sat perfectly pacified, intelligent and ready to answer any question without hesitation. The great devotee, Mahārāja Parīkṣit, approached him, offered his respects by bowing before him, and politely inquired with sweet words and folded hands.
Sloka 32:
Štěstím obdařený Mahārāja Parīkṣit pravil: Ó brāhmaṇo, pouze svojí milostí nás posvěcuješ a jen tím, že jsi zde přítomný jako můj host, nás připodobňuješ k poutním místům. Tvojí milostí můžeme dnes sloužit oddanému, třebaže náležíme k nižší vládnoucí třídě.
Text 32:
The fortunate King Parīkṣit said: O brāhmaṇa, by your mercy only, you have sanctified us, making us like unto places of pilgrimage, all by your presence here as my guest. By your mercy, we, who are but unworthy royalty, become eligible to serve the devotee.
Sloka 33:
Už jen tím, když na tebe vzpomínáme, se naše domy okamžitě posvětí. Co teprve říci o tom, když se s tebou setkáváme, dotýkáme se tě, myjeme tvé svaté nohy a nabízíme ti ve svém domě místo k sezení?
Text 33:
Simply by our remembering you, our houses become instantly sanctified. And what to speak of seeing you, touching you, washing your holy feet and offering you a seat in our home?
Sloka 34:
Stejně jako ateista nemůže vydržet v přítomnosti Osobnosti Božství, tak také ve tvojí přítomnosti jsou ihned zničeny všechny nenapravitelné hříchy, ó světče, ó veliký mystiku!
Text 34:
Just as the atheist cannot remain in the presence of the Personality of Godhead, so also the invulnerable sins of a man are immediately vanquished in your presence, O saint! O great mystic!
Sloka 35:
Pán Kṛṣṇa, Osobnost Božství, který je velice drahý synům krále Pāṇḍua, mě přijal jako jednoho z nich jen proto, aby potěšil Své velké bratrance a bratry.
Text 35:
Lord Kṛṣṇa, the Personality of Godhead, who is very dear to the sons of King Pāṇḍu, has accepted me as one of those relatives just to please His great cousins and brothers.
Sloka 36:
Jak by jinak bylo možné (kdyby tě neinspiroval Pán Kṛṣṇa), aby ses tady dobrovolně objevil, přestože se pohybuješ nepoznán obyčejnými lidmi a pro nás, kteří jsme na pokraji smrti, jsi neviditelný?
Text 36:
Otherwise [without being inspired by Lord Kṛṣṇa] how is it that you have voluntarily appeared here, though you are moving incognito to the common man and are not visible to us who are on the verge of death?
Sloka 37:
Jsi duchovním mistrem velkých světců a oddaných. Prosím tě proto, abys ukázal cestu dokonalosti všem a zvláště tomu, kdo má právě zemřít.
Text 37:
You are the spiritual master of great saints and devotees. I am therefore begging you to show the way of perfection for all persons, and especially for one who is about to die.
Sloka 38:
Prosím prozraď mi, čemu má člověk naslouchat, o čem zpívat, na co vzpomínat a koho uctívat a také co dělat nemá. To vše mi, prosím, vysvětli.
Text 38:
Please let me know what a man should hear, chant, remember and worship, and also what he should not do. Please explain all this to me.
Sloka 39:
Ó mocný brāhmaṇo, říká se, že zůstáváš v domech lidí jen tak krátce, že stěží stačí podojit krávu.
Text 39:
O powerful brāhmaṇa, it is said that you hardly stay in the houses of men long enough to milk a cow.
Sloka 40:
Śrī Sūta Gosvāmī řekl: Král takto oslovil mudrce a otázal se ho vybraným jazykem. Syn Vyāsadeva, velká a mocná osobnost, který znal zásady náboženství, pak začal odpovídat.
Text 40:
Śrī Sūta Gosvāmī said: The King thus spoke and questioned the sage, using sweet language. Then the great and powerful personality, the son of Vyāsadeva, who knew the principles of religion, began his reply.