Sloka 4
Text 4
Verš
Text
juṣatāṁ tat-kathāmṛtam
syāt sambhramo ’nta-kāle ’pi
smaratāṁ tat-padāmbujam
juṣatāṁ tat-kathāmṛtam
syāt sambhramo ’nta-kāle ’pi
smaratāṁ tat-padāmbujam
Synonyma
Synonyms
na — nikdy; uttama-śloka — Osobnost Božství (Pán, kterého opěvují védské hymny); vārtānām — těch, kteří tím žijí; juṣatām — těch, kteří jsou zaměstnáni v; tat — Jeho; kathā-amṛtam — transcendentální náměty pojednávající o Něm; syāt — stává se; sambhramaḥ — mylná představa; anta — na konci; kāle — v době; api — také; smaratām — vzpomínající; tat — Jeho; pada-ambujam — lotosové nohy.
na — never; uttama-śloka — the Personality of Godhead, of whom the Vedic hymns sing; vārtānām — of those who live on them; juṣatām — of those who are engaged in; tat — His; kathā-amṛtam — transcendental topics about Him; syāt — it so happens; sambhramaḥ — misconception; anta — at the end; kāle — in time; api — also; smaratām — remembering; tat — His; pada-ambujam — lotus feet.
Překlad
Translation
Bylo tomu tak proto, že těm, kteří zasvětili své životy transcendentálním námětům o Pánovi, Jehož opěvují védské hymny, a kteří se neustále věnují vzpomínání na lotosové nohy Osobnosti Božství, nehrozí ani v posledním okamžiku jejich života, že budou mít nějaké mylné představy.
This was so because those who have dedicated their lives to the transcendental topics of the Personality of Godhead, of whom the Vedic hymns sing, and who are constantly engaged in remembering the lotus feet of the Lord, do not run the risk of having misconceptions even at the last moment of their lives.
Význam
Purport
Nejvyšší životní dokonalosti člověk dosáhne tehdy, když v posledním okamžiku svého života vzpomíná na transcendentální povahu Pána. Tato dokonalost života je možná pro člověka, který poznal skutečnou transcendentální povahu Pána z védských hymnů, pronesených osvobozenou duší jako byl Śukadeva Gosvāmī nebo někým z této učednické posloupnosti. Naslouchat védským hymnům od nějakého mentálního spekulanta nemůže přinést žádný užitek. Uslyšíme-li však totéž od skutečně seberealizované duše a pochopíme-li to náležitě prostřednictvím služby a pokory, pak vše začíná být průzračně jasné. Pokorný učedník je tak schopen žít transcendentálně a vytrvat do konce života. Přijmeme-li tento vědecký proces, budeme schopni vzpomínat na Pána i na konci života, kdy vlivem ochabování tělesných tkání slábne paměť. Pro obyčejného člověka je nesmírně obtížné upamatovat se v okamžiku smrti na skutečný stav věcí, ale milostí Pána a Jeho pravých oddaných, duchovních mistrů, takovou možnost můžeme snadno získat. To se stalo v případě Mahārāje Parīkṣita.
The highest perfection of life is attained by remembering the transcendental nature of the Lord at the last moment of one’s life. This perfection of life is made possible by one who has learned the actual transcendental nature of the Lord from the Vedic hymns sung by a liberated soul like Śukadeva Gosvāmī or someone in that line of disciplic succession. There is no gain in hearing the Vedic hymns from some mental speculator. When the same is heard from an actual self-realized soul and is properly understood by service and submission, everything becomes transparently clear. Thus a submissive disciple is able to live transcendentally and continue to the end of life. By scientific adaptation, one is able to remember the Lord even at the end of life, when the power of remembrance is slackened due to derangement of bodily membranes. For a common man, it is very difficult to remember things as they are at the time of death, but by the grace of the Lord and His bona fide devotees, the spiritual masters, one can get this opportunity without difficulty. And it was done in the case of Mahārāja Parīkṣit.